Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 188/2006 - 95Rozsudek KSBR ze dne 30.11.2011

Prejudikatura

7 A 112/2002

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 40/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

30Ca 188/2006 – 95

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobců: a) Karla Č., b) Františka H., c) Jana U. proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, odboru územního plánování a stavebního řádu, se sídlem v Jihlavě, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 26.7.2006, č.j. KUJI 55846/2006 bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Stavebního odboru Městského úřadu Žďár nad Sázavou ze dne 19.4.2006, č.j. SÚ/267/05/Ka – StPo, kterým povolil přístavbu: ,,Přístavba administrativní a montážní výrobní budovy a stavební úpravy stávající budovy atx – technická kancelář pro komplexní automatizaci s.r.o. Nova 486/32, 591 02 Žďár nad Sázavou 2, za účelem rozšíření a dostavby areálu společnosti, včetně napojení budovy na sítě technického vybavení a na komunikace, zpevněných ploch pro parkoviště a pro přístup a příjezd k budově, přeložky vedení NN, přístřešku pro kola a motocykly, sadových úprav a dočasné stavby zařízení staveniště na pozemcích … “.

Pokračování
-2-
30Ca 188/2006

Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného zvláště vyplývá, že žalovaný z části přisvědčil odvolacím námitkám týkajícím se vadného oznámení o pokračování řízení ze dne 21.3.2006 (nesprávné doručení, nemožnost vyjádřit se k doplněné dokumentaci – délka lhůty pro vyjádření byla 0 dní). Stavební úřad vyrozuměl všechny účastníky řízení opatřením ze dne 21.3.2006 vydaného formou veřejné vyhlášky, která byla vyvěšena na úřední desce dne 21.3.2006 a sňata dne 6.4.2006, a současný v termínu do 5.4.2006 poskytl možnost vyplývající z ust. § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Z ust. § 26 odst. 2 správního řádu vyplývá, že doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost vyvěsí po dobu 15-ti dnů způsobem v místě obvyklým (na úřední desce příslušného správního orgánu), poslední den této lhůty je dnem doručení. První den 15-ti denní lhůty je den po vyvěšení. V dané věci to znamená, že písemnost byla doručena dne 5.4.2006, který se však shoduje s datem vymezeným pro seznámení se s doplněnými podklady. Tato procesní vada však nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, protože nově doplněné podklady, vzhledem k jejich povaze, nemohou zasáhnout do sféry materiálních práv či povinností účastníků řízení. Ostatně odvolatelům nic nebránilo vyjádřit se i po datu 5.4.2006, a to až do doby vydání stavebního povolení.

Žalobci v žalobě v podstatě uvedli dva žalobní body:

1) V téže věci vydal stavební úřad stavební povolení již v říjnu 2005. Odvolací orgán stavební povolení zrušil a stavebnímu úřadu uložil provést doplnění. O pokračování v řízení vyrozuměl stavební úřad účastníky řízení formou veřejné vyhlášky vyvěšené na úřední desce dne 21.3.2006. Způsob doručování veřejnou vyhláškou je upraven obecně v ust. § 27 správního řádu, který stanoví, že poslední den 15-ti denní lhůty pro vyvěšení je zároveň dnem vyvěšení. Tuto dikci přebírá i zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), který je předpisem

speciálním, např. v ust. § 69 odst. 2. Stavební úřad účastníky nesprávně poučil, když na veřejné vyhlášce – vyrozumění o pokračování v řízení ze dne 21.3.2006 uvedl, že 15-tý den je posledním dnem oznámí, tvrdil tedy, že oznámeno je od prvního dne vyvěšení až po sejmutí veřejné vyhlášky, což odporuje shora citovaným zákonným ustanovením.

Vzhledem k tomu, že stavební zákon neupravuje speciálně postup při oznamování pokračování v řízení, je nutné použít per analogiam jiná ustanovení stavebního zákona, přičemž nejbližší se jeví ustanovení o oznámení zahájení stavebního řízení. Ust. § 61 odst. 3, 4 stavebního

zákona stanoví podmínky pro zveřejňování oznámení formou veřejných vyhlášek a zároveň určují, že v případě, kdy stavební úřad upustí od ústního jednání, místního šetření, je povinen poskytnout účastníkům minimálně 7 denní lhůtu pro vyjádření. I kdyby se soud neztotožnil s uvedeným právním názorem, lze odkázat na ust. § 27 odst. 1 správního řádu, který ukládá správnímu úřadu, že účastníkovi musí vždy poskytnout přiměřenou lhůtu pro provedení úkonů v řízení. Jestliže veřejná vyhláška

Pokračování
-3-
30Ca 188/2006 – 96 byla vyvěšena 21.3.2006, je 15-tý den dnem jejího doručení, tj. vyhláška byla doručena dne 5.4.2006. Pro vyjádření se k podkladům a doplnění stavebně – technické dokumentace stanovuje stavební úřad ve vyhlášce lhůtu končící dnem 5.4.2006. Jinými slovy, nejpozději v den doručení výzvy k vyjádření byli účastníci povinni toto vyjádření učinit, jinak k jejich návrhům či námitkám nebude přihlíženo. Do běhu lhůty se navíc nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, tedy kdy bylo doručeno (§ 27 odst. 2 správního řádu), to znamená, že délka lhůty určená účastníkům k vyjádření stavebním úřadem byla 0 dní. Uvedeným postupem došlo k porušení ust. § 61 odst. 3 a 4 stavebního zákona, § 27 odst. 1 správního řádu a v důsledku toho i § 32 odst. 2 správního řádu. Účastník řízení Jan U. tak neměl možnost se vyjádřit k doplněné dokumentaci, což je zásadní vadou řízení, která může mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani ten fakt, že někteří z účastníků se vyjádřili. Žalobci nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že neumožnění účastníku řízení vyjádřit se k podkladům je formálním nedostatkem.

2) Zbývající okruh žalobních námitek se týkal toho, že Sdružení pro ochranu bydlení Nová U Pily nemá postavení účastníka řízení.

Závěrem žaloby žalobci navrhli zrušit rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátit k dalšímu řízení. V případě, že soud shledá naplnění podmínek daných v ust. § 78 odst. 3 s.ř.s., žalobcové navrhli zrušit i prvoinstanční rozhodnutí.

Krajský soud v Brně ve věci rozhodl 22.12.2008 rozsudek č.j. 30Ca 188/2006 – 30 a rozhodl tak, že rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 26.7.2006, č.j. KUJI 55846/2006 zrušil pro vady řízení a věc vrátil

žalovanému k dalšímu řízení.

O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobcům nahradit náklady řízení ve výši 17.880,-Kč.

V odůvodnění rozsudku Krajský soud v Brně uvedl, že v rámci stavebního řízení, po celou jeho dobu, platí ust. § 33 odst. 1, 2 správního řádu, neboť stavební zákon odlišnou výslovnou úpravu v tomto směru nemá (§ 140 stavebního zákona). Podle ust. § 33 odst. 2 správního řádu je správní orgán povinen dát účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění. Citované ustanovení nebylo v dané věci dodrženo, neboť účastníci řízení nedostali možnost v reálné lhůtě vyjádřit se k doplněné dokumentaci. Veřejnou vyhláškou,

Pokračování
-4-
30Ca 188/2006 vyrozuměním o pokračování v řízení ze dne 21.3.2006, č.j. SÚ/267/05/Ka – PoKr (která je obsažena ve správním spise), byli účastníci řízení vyrozuměni o tom, že původní stavební povolení ze dne 30.9.2005, č. j. SÚ/267/05/Ka – StPo, žalovaný rozhodnutím ze dne 23.1.2006, č.j. KUJI 6178/2006, zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Stavební úřad tímto oznámil, že pokračuje v řízení, neboť doplnil podklady v rozsahu požadovaném žalovaným. Doplněné podklady konkrétně specifikoval, vyjma aktuálních stanovisek jednotlivých správců inženýrských sítí. S odkazem na ust. § 33 odst. 2 správního řádu dále uvedl, že účastníci řízení ,,mohou do doplněných podkladů rozhodnutí nahlédnout a svá vyjádření uplatnit nejpozději dne 5.4.2006 podáním u stavebního odboru“. Na veřejné

vyhlášce je datum vyvěšení 21.3.2006 a sejmutí 6.4.2006. Pro vyvěšování veřejných vyhlášek stanoví stavební zákon odlišnou úpravu, např. v ust. § 69 odst. 2, který dopadá na oznamování stavebního povolení veřejnou vyhláškou a je koncipován shodně jako ust. § 26 odst. 2 správního řádu. Na projednávanou situaci stavební zákon výslovně nepamatuje, proto se použije podle ust. § 140 stavebního zákona správní řád. Za použití ust. § 26 odst. 2 správního řádu (vyvěšení po dobu 15-ti dní, poslední den této lhůty je dnem doručení) a § 27 odst. 2 správního řádu (do lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, tj. k vyvěšení) lze dospět k závěru, že předmětná veřejná vyhláška byla doručena až 5.4.2006, přičemž tento den byl zároveň posledním dnem pro uplatnění vyjádření k doplněným podkladům. Účastníci řízení tak nedostali žádnou lhůtu pro uplatnění práv zakotvených v ust. § 33 odst. 2 správního řádu. Citované ustanovení též nerozlišuje mezi podklady zásadními a jinými a také nerozděluje podklady na ty, se kterými se účastníci mohou pouze seznámit a

na ty, ke kterým se mohou i vyjádřit. V zásadě ke všem podkladům mají mít účastníci řízení možnost se vyjádřit. V dané věci jde o vydání stavebního povolení ohledně poměrně rozsáhlé stavby, která zahrnuje přístavbu administrativní a montážní výrobní budovy, stavební úpravy stávající budovy, včetně napojení budovy na sítě technického vybavení a na komunikace, zpevněných ploch pro parkoviště a pro přístup a příjezd k budově, přeložky vedení NN apod. Doplněné podklady obsahovaly např. vyjádření jednotlivých správců inženýrských sítí k přeložkám. Soud též nemůže dopředu předjímat obsah vyjádření žalobců k doplněným podkladům. Proto porušení ust. § 33 odst. 2 správního řádu má vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Obdobný právní názor zaujal i NSS v rozsudku ze dne 13.8.2003, č.j. 7A 198/2000 – 51 (www.nssoud.cz).

Za situace, kdy nebyla účastníkům řízení poskytnuta reálná lhůta pro vyjádření, nelze argumentovat, že tak mohli učinit i po uplynutí lhůty. Jeden z žalobců tak sice učinil (Karel Č.) a proto jeho práva v tomto směru zkrácena nebyla, ostatní žalobci se však

nevyjádřili a proto ohledně nich je uvedený žalobní bod důvodný. Protože předmětem žaloby je napadené rozhodnutí, není možné žalobu vůči jednomu žalobci zamítnout a vůči jinému žalobci vyhovět a zrušit rozhodnutí žalovaného. Napadené rozhodnutí bylo zrušeno jako celek a tudíž všichni žalobci jsou ve věci úspěšní (§ 60 odst. 1 s.ř.s.).

Soud se nezabýval, jak v odůvodnění rozsudku uvedl, druhou žalobní námitkou, která se týká nepřiznání účastenství Sdružení pro ochranu bydlení Nová U Pily, protože toto Sdružení nepodalo projednávanou žalobu a žalobci mohou namítat dotčení pouze svých vlastních práv, nikoliv práv třetích osob (§ 65 odst. 1, 2 s.ř.s.). Na tomto závěru nemění nic ani okolnost, že žalobci jsou pravděpodobně členové jmenovaného Sdružení, což naznačují jimi předložené stanovy ze dne 4.3.2006, neboť žalobci podali žalobu jako fyzické osoby.

Pokračování
-5-
30Ca 188/2006 – 97

Proti uvedenému rozsudku byla podána Krajským úřadem kraje Vysočina kasační stížnost.

Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ust. § 103 odst. 1 písm. a) s.ř.s., tzn. namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu o tom, že porušil ust. § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. (správní řád), v rozhodném znění, v důsledku čehož mělo (s výjimkou žalobce Karla Č.) dojít ke zkrácení práv žalobců. Stěžovatel namítá rovněž nepřezkoumátelnost rozhodnutí Krajského soudu, která spočívá v nedostatku důvodů rozhodnutí. Dle ust. § 33 odst. 2 správního řádu je správní orgán povinen dát účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění. Tato povinnost byla dle stěžovatele splněna, a proto nemohlo dojít k reálnému zásahu do procesních práv žalobců. Na předmětnou stavbu bylo vydáno dne 30.9.2005, pod č.j. SÚ/267/05/Ka-StPo, stavební povolení, jež bylo k odvolání účastníků řízení pro zjištěné vady rozhodnutím stěžovatele ze dne 23.1.2006 zrušeno a věc byla stavebnímu úřadu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. V rámci nového projednání stavební úřad u odstranění zjištěných nedostatků vydal formou veřejné vyhlášky dne 21.3.2006 opatření, formulované jako ,,vyrozumění o pokračování řízení“, jímž zároveň poskytl všem účastníkům možnost vyjádřit se k doplněným podkladům, a sice ve lhůtě do 5.4.2006. Tato vyhláška byla vyvěšena na úřední desce stavebního úřadu dne 21.3.2006 a sejmuta dne 6.4.2006. Na úřední desce visí zcela nepřetržitě 17 dnů, zákonná 15-ti denní lhůta (§ 26 odst. 2 správního řádu) tedy byla dodržena. Stěžovatel má za to, že

veřejná vyhláška byla doručena dnem 4.4.2006, neboť právní úprava (správní řád) v tomto směru nestanovila žádná bližší pravidla, a proto je třeba za první den lhůty považovat den vyvěšení veřejné vyhlášky, nikoliv až den po tomto dnu následující. Stěžovatel považuje lhůtu k vyjádření uvedenou ve ,,vyrozumění o pokračování řízení“ (do 5.4.2006) za lhůtu pořádkovou, jejíž uplynutí nijak nebránilo tomu, aby žalobce v případě skutečného zájmu využil svého oprávnění kdykoliv, tzn. jak v průběhu vyvěšení písemností na úřední desce, tak i následně. Tuto lhůtu nepovažuje stěžovatel za definitivní, případná vyjádření, jež by byla podána až po uplynutí této lhůty, by nemohla být odmítnuta. Za podstatnou pro posouzení věci považuje stěžovatel skutečnost, že žalobci Janu U. se zákonem předpokládaným způsobem dostalo řádné informace o tom, že v řízení byly doplněny určité podklady, a že může využít svého oprávnění podle ust. § 33 odst. 2 správního řádu. K tomu mu byl po faktické stránce dán dostatečný časový prostor k reakci. Žalobce však v tomto směru nevyvíjel žádné aktivity, a to ani v průběhu odvolacího řízení. Nevyužití procesních práv ze strany žalobce nemůže jít k tíži správního orgánu. Uvedl, že krajský soud pak přistoupil k výkladu ust. § 33 odst. 2 správního řádu zcela rigorózně, bez ohledu na všechny skutkové okolnosti projednávané věci, když bez dalšího přijal argumentaci žalobce, aniž by vyvrátil právní názor, který stěžovatel vyjádřil v napadeném rozhodnutí. Pouhé konstatování krajského soudu, že termín pro vyjádření (5.4.2006) se kryje se dnem doručení písemnosti, a proto účastníci neměli k dispozici lhůtu pro uplatnění svých práv, nestačí dle stěžovatele pro

závěr o nezákonnosti rozhodnutí a porušení procesních práv žalobce. Krajský soud se odmítl podrobně zabývat důležitostí podkladů doplněných v rámci ,,pokračovací“ fáze stavebního řízení, jejich významem v řízení, možnými vlivy a dopady na výkon vlastnických práv žalobců apod., přičemž uvedl, že ust. § 33 odst. 2 správního řádu nerozlišuje mezi podklady zásadními a jinými, a proto mají mít účastníci v zásadě možnost se vyjádřit ke všem podkladům. Stěžovatel má nicméně za to, že pro objektivní hodnocení věci není možné k této

Pokračování
-6-
30Ca 188/2006 otázce přistupovat takto formálně, je třeba se jí podrobně zabývat a vyhodnotit ji. Nikoliv každé neseznámení s podklady má totiž za následek hrubé porušení tohoto zákonného ustanovení. Stěžovatel upozornil na skutečnost, že v případě doplňovaných podkladů se jednalo o podklady, jimiž nebyla měněna předchozí důkazní situace, nevyvolaly již žádnou změnu projektové dokumentace, dřívějších stanovisek apod., a proto nemohly nikterak zasáhnout do sféry materiálních práv žalobce. Navrhoval, aby NSS napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

NSS uvedl, že nejprve bylo třeba posoudit, zda napadený rozsudek krajského soudu netrpí vadou nepřezkoumatelnosti; k tomu je NSS povinen i bez návrhu (§ 109 odst. 3 s.ř.s.). V otázce nepřezkoumatelnosti se NSS již vyjádřil např. v rozsudku ze dne 4.12.2003, sp.zn. 2Ads 58/2003, publikovaný pod č. 133/2004 Sb. V rozsudku pak dále uvedeno, že vlastní argumentační část odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu je velmi stručná, nikoliv však nesrozumitelná. Skutečnost, že se krajský soud blíže nezabýval jednotlivými podklady, jež byly v rámci ,,pokračovací“ fáze stavebního řízení doplněny, jejich významem v řízení a jejich možným dopadem do práv účastníků řízení, však již musí NSS hodnotit jako natolik významný nedostatek skutkových zjištění, jenž způsobuje nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů. Tento postup krajský soud odůvodnil tím, že ust. § 33 odst.2 správního řádu nerozlišuje mezi podklady zásadními a jinými, a proto mají mít účastníci v zásadě možnost se vyjádřit ke všem podkladům. S tímto dílčím závěrem krajského soudu se Nejvyšší správní soud sice ztotožňuje, nicméně, jak bude rozvedeno dále, soudy ve správním soudnictví by měly přispět v rozhodování zohledňovat nejen zákonnost, resp. nezákonnost jednání účastníků řízení, nýbrž také intenzitu případného porušení zákonnosti a jeho vliv na práva či povinnosti dotčených subjektů. Právní otázkou, jejichž nesprávné posouzení stěžovatel namítá, je skutečnost, zda v řízení před správním orgánem došlo k porušení ust. § 33 odst. 2 správního řádu, podle něhož je správní orgán povinen dát účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout doplnění, a dále, zda případné porušení

tohoto ustanovení mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. V posuzovaném případě není mezi účastníky sporu o tom, že veřejná vyhláška, kterou byli účastníci řízení vyrozuměni, že na základě zrušujícího rozhodnutí stěžovatele je stavební úřad povinen ve věci stavebního povolení k předmětné stavbě vést další řízení, byla vyvěšena dne 21.3.2006 na úřední desce stavebního úřadu, z níž byla potom sňata dne 6.4.2006. S názorem stěžovatele, že počátek běhu zákonné 15-ti denní lhůty je třeba počítat ode dne vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desku, se NSS neztotožňuje. Je pravdou, že na rozdíl od nyní platné právní úpravy (podle ust. § 25 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, se 15-tým dnem po vyvěšení písemnost považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost zveřejnění písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup, tzn., že prvním dnem lhůty je den následující po dni vyvěšení), správní řád výslovně neurčoval počátek běhu této lhůty. Ustanovení § 26 odst. 2 správního řádu toliko stanovilo, že doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost vyvěsí po dobu 15 dnů způsobem v místě obvyklým. Poslední den této lhůty je přitom dnem doručení. Krajský soud při určení začátku a konce 15-ti denní lhůty, po kterou musí být veřejná vyhláška na úřední desce vyvěšena, aplikoval ust. § 27 odst. 2 správního řádu, podle něhož se do lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Tento postup je správný, neboť aplikované ustanovení je obecnou právní úpravou počítání času při běhu lhůt v rámci správního řízení, a to jak lhůt zákonných, tak i lhůt stanovených správním úřadem k provedení konkrétního úkonu či splnění určité

Pokračování
-7-
30Ca 188/2006 – 98 povinnosti. Do lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty. Touto skutečností může být např. převzetí rozhodnutí či doručení písemnosti, ale rovněž vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce. Prvním dnem lhůty je potom den bezprostředně následující, a to bez ohledu na to, zda se jedná o pracovní den nebo státní svátek. Pokud tedy byla veřejná vyhláška v konkrétním případě na úřední desku vyvěšena dne 21.3.2006, k jejímu doručení došlo dne 5.4.2006. Byla-li veřejnou vyhláškou účastníkům řízení stanovena lhůta pro vyjádření k doplněným podkladům v pokračujícím řízení o stavebním povolení, která uplynula dnem 5.4.2006, jenž se zároveň shodovala se dnem

doručení veřejné vyhlášky, nelze než společně s krajským soudem konstatovat porušení ust. § 33 odst. 2 správního řádu, podle něhož je správní orgán povinen dát účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutím mohli vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění. K předmětnému ustanovení správního řádu se vyjádřil např. Ústavní soud v nálezu ze dne 3.3.2005, sp. zn. II. ÚS 329/2004: ,,Poskytnutí možností vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům rozhodnutí je třeba přitom chápat jako možnost, která je dána účastníkovi správního řízení v jeho závěrečné fázi před vydáním rozhodnutí poté, co jsou shromážděny podklady pro rozhodnutí. Smyslem citovaného ustanovení je totiž umožnit účastníkovi řízení, aby mohl uplatnit své výhrady, příp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci“. (Obdobně viz. rozsudek NSS ze dne 14.11.2003, sp. zn. 7A 112/2002, publ. pod č. 303/2004 Sb. NSS, dostupné na www.nssoud.cz). Možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí musí být reálná, což se týká především stanovení přiměřené lhůty pro vyjádření s ohledem na množství a náročnost podkladů. Jak uvedl zdejší soud již v rozsudku ze dne 13.8.2003,

sp. zn. 7A 198/2000, ,,je-li správním orgánem stanovena nepřiměřeně krátká lhůta k nahlédnutí do spisu (§ 23 a § 27 spr. ř.), a v důsledku toho není reálné se v jejím rámci k obsahu spisu náležitě vyjádřit, zejména pro obsažnost a odbornou náročnost věci, jde o porušení procesního práva žalobce seznámit se s důkazy a vyjádřit se k nim (§ 33 odst. 2

spr.ř.)“. V posuzovaném případě se konec lhůty pro vyjádření shodoval se dnem, kdy došlo k doručení veřejné vyhlášky. Pokud by se tedy účastník řízení seznámil s vyhláškou až poslední den lhůty, neměl by k vyjádření prakticky lhůtu žádnou. Přestože je možné, aby se účastnici řízení s vyhláškou a následně podklady řízení seznámili již v okamžiku vyvěšení vyhlášky na úřední desku, vždy je třeba počítat s možností, že k tomu může dojít až na konci zákonem stanovené 15-ti denní lhůty. Tato možnost proto musí být reflektována i ze strany správního orgánu, který je povinen stanovit pro vyjádření lhůtu přiměřenou [§ 27 odst. 1 správního řádu]. Počátek běhu této lhůty přitom nesmí spadat do období před doručením veřejné vyhlášky, tj. před uplynutím zákonné 15-ti denní lhůty. Jako ryze účelovou je třeba hodnotit argumentaci stěžovatele, že takto stanovená lhůta byla lhůtou pořádkovou, která vlastně neměla na možnost podat vyjádření ze strany účastníků řízení žádný vliv, a to zvláště při použité formulaci: ,,Účastníci řízení mohou do doplněných podkladů rozhodnutí nahlédnout a svá vyjádření uplatnit nejpozději dne 5.4.2006 podáním u Městského úřadu Žďár nad Sázavou“. Pokud by k této lhůtě správní orgán takto přistupoval, jedná se o postup odporující zásadám právní jistoty, resp. předvídatelnosti, neboť legitimní očekávání, které v účastníkovi řízení nutně muselo stanovení této lhůty vyvolat, totiž, že se jedná o lhůtu, po které již k případným vyjádřením nebude přihlédnuto, by nebylo naplněno. Nejvyšší správní soud souhlasí s tvrzením stěžovatele, že nevyužití procesních práv ze strany žalobce nemůže jít k tíži správního orgánu. V tomto případě však objektivně ze strany správního orgánu nebylo účastníkům řízení v přiměřené lhůtě umožněno, aby právo vyjádřit se k podkladům řízení mohli realizovat. Nejvyšší správní soud tedy shodně s krajský soudem dochází k závěru

Pokračování
-8-
30Ca 188/2006 o porušení ust. § 33 odst. 2 správního řádu. Krajský soud potom na základě tohoto závěru rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí stěžovatele, s čímž se však již NSS neztotožňuje, a to z důvodu nepřezkoumatelnosti závěrů krajského soudu o tom, že porušení uvedeného

zákonného ustanovení skutečně mohlo znamenat zásah do hmotných práv účastníků řízení. V posuzovaném případě není pochyb o tom, že k porušení zákona za strany správního orgánu (stavebního úřadu) došlo. Námitku stěžovatele, že krajský soud se měl jednotlivými doplněnými podklady zabývat, však považuje NSS za důvodnou. Podle ust. § 76 odst. 1, psím. c) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem za předpokladu, že mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V tomto případě se krajský soud žádným způsobem nezabýval důvodností tohoto předpokladu a pouze na základě konstatování nezákonnosti bez bližšího odůvodnění rozhodnutí stěžovatele zrušil. Pokud krajský soud konstatoval porušení zákona bez toho, aby se důkladně zabýval jednotlivými podklady, u nichž bylo účastníkům řízení zkráceno právo se vyjádřit, aniž by posoudil jejich význam a možný dopad do práv účastníků řízení, nerozhodoval na základě řádně zjištěného stavu věci. Při rozhodování v soudním řízení totiž hraje významnou úlohu rovněž zásada proporcionality, neboť v zásadě by se mělo jednat o natolik intenzivní porušení zákona, že by mohlo být způsobilé do práv žalobců zasáhnout. Jednou z indicií intenzity porušení práv účastníků řízení (žalobců) mohla být např. i skutečnost, že k doplněným podkladům jako takovým nebyly ze strany účastníků řízení vzneseny v odvolání ani v žalobním návrhu žádné konkrétní námitky nebo vyjádření. Je nicméně třeba důrazně připomenout, že právo účastníků řízení vyjádřit se ke všem podkladům, který má správní orgán pro rozhodnutí k dispozici, není žádným způsobem závislé na předpokladu správního orgánu, zda tyto podklady mohou či nemohou znamenat zásah do práv jednotlivých účastníků řízení. Jak uvedl již krajský soud, ust. § 33 odst. 2 správního řádu mezi podklady pro vydání rozhodnutí nijak nerozlišuje. Prostor pro vyjádření účastníkům řízení je proto bezpodmínečně nutné poskytnout ke všem podkladům. Při přezkumu rozhodnutí správních orgánů však s ohledem na zásadu ekonomie řízení a zejména v zájmu zamezení zbytečným průtahům v řízení, musí být zvažováno nejen porušení zákonných ustanovení, nýbrž také intenzita takového porušení. Nedílnou součástí přezkumného rozhodnutí je přitom dostatečné odůvodnění, z něhož musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazu na straně jedné a právními závěry na straně druhé.

Nejvyšší správní soud musí dát za pravdu stěžovateli, že krajský soud prakticky bez dalšího přejal argumentaci žalobce, aniž by vyvrátil právní názor, který stěžovatel vyjádřil v napadeném rozhodnutí.

Napadený rozsudek krajského soudu shledal NSS ve smyslu ust. § 103 odst. 1 písm. d) s.ř.s. nepřezkoumatelným, a proto jej zrušil. Krajský soud je v dalším řízením povinen napravit vady spočívající v nedostatku skutkových zjištění; měl by tedy v rámci nařízeného jednání provést dokazování a na základě toho zhodnotit, zda skutečnost, že účastníkům řízení bylo upřeno právo vyjádřit se k jednotlivým podkladům, znamená natolik podstatné porušení zákona, že mohlo dojít k nezákonnému rozhodnutí o věci samé.

Pokračování
-9-
30Ca 188/2006 – 99

Krajský soud v Brně ve věci pak nařídil jednání na 28.11.2011. Zástupce žalobců u tohoto jednání setrval na stanovisku, že ze strany prvostupňového správního orgánu, MěÚ Žďár nad Sázavou, došlo k porušení ust. § 33 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, když žalobcové neměli možnost seznámit se se všemi podklady pro vydání rozhodnutí a zdůraznil, že zejména dodatek 3. ke zpracovanému požárně bezpečnostními řešení, který se týká zhodnocení šířky schodišťových ramen při osazení plošiny pro imobilní, je důležitým podkladem, s nímž neměli žalobcové možnost se seznámit, stejně tak jako se stanoviskem MěÚ Žďár nad Sázavou, odbor dopravy, neboť nahuštění dopravy v důsledku povolení přístavby by pro žalobce bylo velmi znatelné, samozřejmě v jejich neprospěch.

Zástupce žalovaného u jednání Krajského soudu v Brně setrval na stanovisku žalovaného, které je obsaženo v jeho rozhodnutí a v podané kasační stížnosti.

Skutková zjištění důležitá pro rozhodnutí ve věci

Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu pod č.j. KUJI 6178/2006 zrušil rozhodnutí Městského úřadu Žďár nad Sázavou, stavebního odboru (dále stavební úřad) č.j. SÚ/267/05/Ka – StPo ze dne 30.9.2005 a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání a rozhodnutí, přičemž je tento vázán názorem odvolacího soudu.

V odůvodnění tohoto rozhodnutí je mimo jiné uvedeno, … bude též vhodné vyjasnit význam stanoviska Správy CHKO Žďárské vrchy ze dne 8.6.2005 (ve spolupráci s tímto orgánem - § 126 odst. 1 stavebního zákona, a to např. i z toho hlediska, zda projednávaná stavba podléhá režimu § 12 zákona č. 114/1992 Sb., či nikoliv, či zda má tento orgán v daném procesu postavení dotčeného orgánu státní správy (dlužno podotknout, že obsah jeho stanoviska ze dne 8.6.2005 je poněkud nejasný – např. na jedné straně je tu konstatováno, že projednávanou stavbou nedojde k zásahu či ke snížení hodnot krajinného rázu, přičemž na straně druhé je současně doporučován odchylné hmotové či architektonické řešení stavby – snížení podlažnosti a použití většího podílu šikmých střešních rovin). Dále v odůvodnění uvedeno, … pro úplnost je třeba dále upozornit na následující – výrokem napadeného rozhodnutí je m.j. povolovaná přeložka vedení NN, avšak z předloženého správního spisu není zcela zřejmé, na základě jakého dokladu (viz. např. zákon č. 458/2000 Sb.) je toto oprávnění pro stavebníka založeno – v rámci nového posuzování věci bude nezbytné, aby se stavební úřad touto záležitostí zabýval, stejně jako úplností podkladů z hlediska § 16 a násl. vyhl.č. 132/1998 Sb. (ve spisu není založeno např. rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 1.11.2004 či 22.11.2004, na které je v rozhodnutí odkazováno), aktuální stanovisek jednotlivých správců (provozovatelů) inženýrských sítí doložených do řízení či v napadeném rozhodnutí nesprávně uváděným číslem jednacím, jak je namítáno v odvolání.

V závěru uvedeno, že na základě provedeného řízení se uzavírá, že s ohledem na výše popsané, nezbylo odvolacímu orgánu nic jiného, než správní akt zrušit a věc vrátit

Pokračování
-10-
30Ca 188/2006 stavebnímu úřadu zpět k novému projednání a rozhodnutí, jak je stanoveno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Dále pak z připojených spisů zjištěno, že Městský úřad Žďár nad Sázavou, odbor stavební řízení doplnil o požadované podklady, a to Stanovisko správy CHKO Žďárské vrchy z 20.3.2006, vyjádření o existenci podzemních vedení komunikační sítě (PVKS) Českého telekomu, a. s. ze dne 21.3.2006, vysvětlení E. ON ČR týkající se přeložky vedení nízkého napětí a dodatek č. 2 Smlouvy o vybudování přeložky č. NM/2004/030 ze dne 2.3.2006, dále vyjádření k existenci el. zařízení v majetku JME a.s. a stanovení podmínek pro realizaci stavby z 18.11.2004, znovu pak stejný přípis datované dnem 7.2.2006 s poznámkou, platnost vyjádření prodloužena do 7.2.2007, sdělení Vodárenská, a. s. divize Žďár nad Sázavou z 24.11.2004, sdělení JMP, a. s. z 9.12.2004, vyjádření se vztahuje k rekonstrukci NTL plynovodní přípojky a rozšíření odběrného plynového zařízení, rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, odbor dopravy a silničního hospodářství z 1.11.2004, rozhodnutí, kterým se povoluje atx – technická kancelář pro komplexní automatizaci, s.r.o. Nová 486, Žďár nad Sázavou zvláštní užívání komunikace č. I/37 – umístění inženýrských sítí a jiných nadzemních nebo podzemních vedení všeho druhu v silničním pozemku, na něm nebo na mostních objektech a rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, odboru dopravy a silničního hospodářství z 22.11.2004, jímž se povoluje právnické osobě atx … zřízení sjezdu ze silnice č. I/37 ve Žďáru nad Sázavou, ulice Bezručova ve směru stáčení v km: cca 102, 600, z důvodu zajištění přístupu do areálu firmy atx.

21.3.2006 bylo vydáno vyrozumění o pokračování řízení MěÚ Žďár nad Sázavou, odbor stavební, veřejnou vyhláškou. Jedná se o rozhodnutí vyvěšené dne 21.3.2006, doručeno 5.4.2006, rozhodnutí sňato 6.3.2006, v němž stavební odbor MěÚ Žďár nad Sázavou oznamuje pokračování ve stavebním řízení, když byly doplněny podklady rozhodnutí v rozsahu specifikovaném v rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 23.1.2006, č.j. KUJI 6178/2006. Uvedeno, že jednalo se zejména o doplnění následujících podkladů:

- doplňující stanovisko Správy CHKO Žďárské vrchy, Žďár nad Sázavou ze dne 20.3.2006 pod č.j.: 952/ZV/D/06 k objasnění významu stanoviska Správy CHKO Žďárské vrchy, Žďár nad Sázavou ze dne 8.6.2005 pod č.j.: 1578/05

- dodatek č. 1 smlouvy o vybudování přeložky č. NM/2004/030 atx – technická kancelář pro komplexní automatizaci s.r.o. Nová 486/32, Žďár nad Sázavou a E.ON Distribuce, a. s. Lannova 205/76 České Budějovice

- rozhodnutí KÚ kraje Vysočina, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 1.11.2004 pod č.j.. KUJI 497/2004 ODSH – Ba/IS pro zvláštní užívání komunikace I/37 – umístění inženýrských sítí a jiných nadzemních nebo podzemních vedení všeho druhu v silničním pozemku, na němž nebo na mostních objektech pro stavbu: atx – Rozšíření a dostavbu areálu Žďár nad Sázavou, přeložka NN

- rozhodnutí KÚ kraje Vysočina, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 22.11.2004 pod č.j.: KUJI 865/2004 ODSH Ba/Sn k povolení zřízení sjezdu na silnici I/37 ve Žďáru nad Sázavou, ulice Bezručova pro zajištění přístupu do areálu firmy atx

Pokračování
-11-
30Ca 188/2006 – 100

- aktuální stanoviska jednotlivých správců (provozovatelů) inženýrských sítí doložených do řízení (zejména prodloužení platnosti původních stanovisek či vyjádření jednotlivých správců – provozovatelů inž. sítí)

Toto Vyrozumění o pokračování v řízení, jak je nesporné, bylo doručeno žalobcům 5.4.2006 a rozhodnutí – Stavební povolení MěÚ Žďár nad Sázavou, odbor stavební bylo vydáno 19.4.2006, když den před tím, 18.4.2006 byl doložen zástupcem investora ještě dodatek č. 3 ke zpracovanému požárně bezpečnostnímu řešení na akci: ATX – rozšíření a dostavba areálu, zhodnocení šířky schodišťových ramen při osazení plošiny pro imobilní.

S tímto dodatkem č. 3 neměli možnost žalobcové se seznámit do vydání rozhodnutí, neboť dle záznamu ve správním spise, tento byl do správního spisu vložen 18.4.2006, tedy den před vydáním rozhodnutí.

Pokud pak jde o podklady, jimiž bylo stavební řízení doplněno a které byly vyjmenovány ve Vyrozumění o pokračování řízení a které jsou skutečně ve správním spise založeny, k těmto se 5.4.2006 vyjádřil pouze žalobcové Č., Č., H., H. také reagovali námitkami. Pokud jde o účastníka řízení, U. v tomto směru se krajský soud odvolává na stanovisko NSS vyjádřené ve zrušujícím rozsudku z něhož vyplývá, že účastníci neměli možnost se k podkladům, a to doplněným podkladům před vydáním rozhodnutí vyjádřit, neboť jim nebyla poskytnuta k tomu žádná lhůta, když Vyrozumění bylo doručeno 5.4.2006 a lhůta k vyjádření se k podkladům rozhodnutí byla stanovena rovněž do 5.4.2006.

Krajský soud v Brně však musí, jak uvedeno ve zrušujícím rozsudku NSS zkoumat, zda došlo k porušení k ust. § 33 odst. 2 správního řádu, když i stanovisko NSS je takové, že k porušení tohoto zákonného ustanovení došlo, nicméně při rozhodování soudu je důležité, aby se zjistilo, zda se jednalo o natolik intenzivní porušení zákona, jež by mohlo být způsobilé do práv žalobců zasáhnout takovým způsobem, že upření práva vyjádřit se k jednotlivým podkladům, znamená natolik podstatné porušení zákona, že mohlo dojít k nezákonnému rozhodnutí o věci samé.

Podklady, které byly doplněny stavebním úřadem po zrušujícím rozhodnutí žalovaného, však dle názoru soudu nejsou podklady natolik zásadními, tedy podklady, které by zásadním způsobem zasáhly do věcného řešení stavby jež by způsobily změnu projektové dokumentace, či zasáhly do sféry materiálních práv žalobce. Bylo tedy nutné, dle názoru soudu, posoudit, zda tím, že žalobcům nebyla poskytnuta žádná lhůta k seznámení se s doplněnými podklady, nemohli být žalobcové jinak zkráceni na svých základních právech daných právními předpisy, resp. vyplývající z postavení účastníka stavebního řízení.

Soud má za to, že doplněné podklady, jejichž seznam je uveden ve Vyrozumění o pokračování stavebního řízení, když tyto podklady jsou založeny ve správním spise, nejsou žádnými zásadními podklady, které by se dotýkaly zákonem stanovených práv žalobců jako účastníků stavebního řízení. Jedná se skutečně pouze o doplněk původního vyjádření Správy CHKO Žďárské vrchy (původní vyjádření z 8.6.2005). Pokud jde pak o ostatní podklady

Pokračování
-12-
30Ca 188/2006 vyjmenované ve Vyrozumění o pokračování stavebního řízení, jsou to vyjádření týkající se dodavatelů různých energii resp. pouze zpřesnění práv a povinností investora vůči jednotlivým dodavatelům energii a dále pak se jedná o rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, odboru dopravy a silničního hospodářství, jež byla vydána již v roce 2004, nebyla však ve spise založena a týkají se zřízení sjezdu ze silnice č. I/37 ve Žďáru nad Sázavou, ulice Bezručova atx – technická kancelář pro komplexní automatizaci s.r.o. a zvláštní užívání komunikace č. 1/37, rovněž pro atx, pro umístění inženýrských sítí a jiných nadzemních nebo podzemních vedení všeho druhu v silničním pozemku, na něm nebo na mostních objektech, obojí pro stavbu atx – rozšířeni a dostavbu areálu.

Jedná se tedy o podklady, které pro žalobce nemohly být žádnými zásadními podklady v tom smyslu, jak soud již uvedl, že by tyto podklady vyvolaly změnu projektové dokumentace či zásah do věcného řešení stavby. Ani jeden z těchto doplněných podkladů nic takového neřeší.

Soud dospěl k závěru, že ani pro žalobce tyto doplněné podklady nebyly žádnými stěžejními podklady pro stavební řízení, jehož účastníky jsou, neboť pokud by tomu tak bylo, mohli, a určitě by udělali, že by to byla jedna z jejich námitek v odvolání proti rozhodnutí stavebního odboru MěÚ Žďár nad Sázavou ze dne 19.4.2006, nebo jedná ze žalobních námitek, což ani v jednom případě nebylo a v případě žalobců Č. a H., kteří se 5.4.2006 vyjádřili k doplněnému dokazování, ani tito nic takového ve svém vyjádření z 5.4.2006 neuváděli.

Tedy ani jeden ze žalobců žádnou námitku proti doplněným podkladům, jež byly vyjmenovány ve Vyrozumění o pokračování stavebního řízení neuvedli, takže z toho zcela jednoznačně vyplývá, že doplněné dokazování, tedy shromáždění dalších podkladů po zrušujícím rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, nebylo pro žádného žalobce nijak podstatné.

Ve správním spise se pak ještě nachází dodatek č. III. ke zpracovanému požárně bezpečnostnímu řešení na akci atx – rozšíření a dostavba areálu, a to dodatek k již zpracovanému požárně bezpečnostnímu řešení na uvedenou akci, jež se týkala zhodnocení šířky schodišťových ramen při osazení plošiny pro imobilní ze dne 13.4.2006, dodané stavebnímu úřadu MěÚ Žďár nad Sázavou 18.4.2006.

Tento podklad, který doručil zástupce investora stavebnímu úřadu, není v dokladech uvedených ve Vyrozumění o pokračování ve stavebním řízení a byl tedy dodán den před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Pokračování
-13-
30Ca 188/2006 – 101

Je samozřejmé, že i s tímto dodatkem č. III. měli ve smyslu ust. § 33 odst. 2 správního řádu žalobcové právo se seznámit do vydání prvostupňového správního rozhodnutí, což se nestalo.

Pokud jde o dodatek č. III., správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí z 19.4.2006, na straně 32 rozhodnutí, se však k tomuto dokumentu vyjadřuje, takže po doručení rozhodnutí z 19.4.2006 žalobcové se o tomto dokumentu dozvěděli. Soud má za to, že ani tento dokument žádným způsobem nemění projektovou dokumentaci, ani nepředstavuje zásah do věcného řešení stavby a dle názoru soudu tento dokument ani žádným zásadním způsobem do práv žalobců nemůže zasáhnout a žalobcové to tak rozhodně také museli cítit, když v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu, které podali, se o tomto vůbec nezmiňují a není to ani jeden z jejich žalobních bodů.

Pokud zástupce žalobce u jednání Krajského soudu v Brně dne 28.11.2011 přednesl, že pro žalobce byl důležitý také doklad, a to stanovisko Městského úřadu Žďár nad Sázavou, odboru dopravy, z něhož vyplývá, k jakému navýšení dopravy v uvedené oblasti v důsledku přístavby administrativní a montážní výrobní budovy atx dojde, žádný takovýto doklad, který by byl do správního spisu dodán po zrušujícím rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina se tam však nenachází, Krajský úřad kraje Vysočina ve zrušujícím rozhodnutí ani nepožadoval, aby byl ze strany správního orgánu I. stupně, odboru dopravy MěÚ Žďár nad Sázavou nějaký doklad vyžádán a v dokladem, jímž se stavební řízení doplňovalo po zrušujícím rozhodnutí žalovaného, se žádné stanovisko MěÚ Žďár nad Sázavou, odbor dopravy nenachází. Takovýto doklad není ani vyjmenován ve vyrozumění o pokračování stavebního řízení. Žádné stanovisko MěÚ Žďár nad Sázavou, odbor dopravy, jež by bylo vydáno po datu zrušujícího rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, se ve spise nenachází a žalobcové ani s žádným takovým dokladem neargumentují v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu z 19.4.2006 nebo alespoň v žalobních námitkách.

Tyto dvě námitky byly navíc podány po lhůtě stanovené v § 72 odst. 1 s.ř.s.

Krajský soud v Brně tedy dospěl k závěru, že ač ze strany správního orgánu I. stupně nebylo postupováno přesně v souladu s ust. § 33 odst. 2 správního řádu a došlo tedy k porušení tohoto zákonného ustanovení, intenzita tohoto porušení není taková, že by způsobila nezákonnost vydaného správního rozhodnutí. Doplněné podklady ve stavebním řízení nezpůsobily změnu projektu ani věčného řešení stavby.

Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba žalobců tedy důvodná není a proto byla v soulad s ust. § 78 odst.7 soudního řádu správního (dále jen ,, s.ř.s.“) zamítnuta.

Pokračování
-14-
30Ca 188/2006

Pokud jde o náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl sice úspěšný žalovaný, náklady řízení, který mu vznikly, jsou však náklady, jež vznikly žalovanému v rámci běžné úřednické činnosti, když nad rámec toho žádné náklady řízení úspěšnému žalovanému nevznikly (§ 60 odst. s.ř.s.).

Poučení: Tento rozsudek nabývá právní moci dnem doručení. Lze proti němu podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a 106 odst. 2 s.ř.s.).

V Brně dne 30. listopadu 2011

Mgr. Milan Procházka, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Šeregelyová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru