Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 158/2008 - 49Rozsudek KSBR ze dne 30.09.2010


přidejte vlastní popisek

30 Ca 158/2008 - 49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Jany Jedličkové v právní věci žalobce TOMA, a.s., se sídlem Otrokovice, tř. Tomáše Bati 1566, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 1.8.2008 domáhal se žalobce přezkumu rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 30.5.2008, č.j. 7905/08-1700-702696, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně, platebnímu výměru č. 35/2004, ze dne 7.12.2004, č.j. 242163/04/303980/4090, kterým bylo žalobci sděleno penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 72 720,- Kč.

Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného vyplývá, že na základě „rozhodnutí o účelovém určení prostředků státního rozpočtu“ byla poskytnuta v roce 2000 dotace Ministerstvem průmyslu a obchodu ve výši 360 000,- Kč na energetický audit areálu žalobce (dále jen „rozhodnutí“). Celkem měl příjemce dotace vydat na předmětnou akci částku 600 000,- Kč, tzn. kromě uvedených dotačních prostředků ještě 240 000,- Kč z vlastních zdrojů. Nedílnou součástí rozhodnutí jsou „podmínky čerpání investiční dotace na zpracování energetického auditu a energetického průkazu pro rok 2000“ (dále jen „podmínky“).

pokračování
30 C2
a 158/2008

Kontrolou Finančního úřadu ve Zlíně bylo zjištěno, že daňový subjekt vynaložil v roce 2000 na předmětnou akci 478 800,- Kč. Podle bodu 13 podmínek je investor povinen při snížení celkových investičních nákladů akce dodržet původní poměr mezi celkovými investičními náklady akce a dotací. V případě vyššího poměru dotace je investor povinen vyžádat si u České energetické agentury číslo účtu, na který převede vzniklý přeplatek. Příjemce měl dodržet 60% podíl dotace na celkových výdajích na akci. Ve skutečnosti bylo prokázáno vynaložení 478 800,- Kč (bez DPH), z toho 360 000,- Kč dotací (cca 75 % z částky 478 000,- Kč). Finanční úřad proto vydal platební výměr č. 39/2004, č.j. 242161/04/303980/4090, na odvod 72 720,- Kč. Původní rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28.6.2006, č.j. 30 Ca 154/2005 – 59, zrušeno pro vady řízení, a to z toho důvodu, že z odůvodnění rozhodnutí žalovaného nevyplývalo, jak dospěl žalovaný ke stanovení dne splatnosti přeplatku na dotaci, a tím ke stanovení počátku lhůty pro výpočet penále. Kasační stížnost žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29.6.2007, č.j. 5 Afs 180/2006 – 76, zamítnuta.

Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného dále vyplývá, že dotace byla poskytnuta v roce 2000 za platnosti zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí ČR (rozpočtová pravidla republiky). Dle § 5 odst. 2 těchto

rozpočtových pravidel na konkrétní akce nebo předem stanovené okruhy potřeb se poskytují účelové dotace, a to za podmínek stanovených zásadami dotační politiky. Mohou být použity jen na určené účely a podléhají ročnímu zúčtování se státním rozpočtem republiky. Dle § 11 odst. 1 rozpočtové prostředky mohou být použity pouze v příslušném rozpočtovém roce, a to k účelům, na které byly státním rozpočtem republiky určeny. V odst. 12 podmínek je kromě uvedené povinnosti ročního zúčtování do 31.1.2001 určen i rozsah údajů operativní evidence, mezi jinými investor je povinen uvést datum provedení úhrady fakturované částky, tzn. požaduje doložení plateb, aby mohl být kontrolován bod 13 podmínek, tj. dodržení původního poměru mezi celkovými investičními náklady a dotací a je zde zároveň zdůrazněna povinnost vrácení dotace v případě vyššího podílu dotace. Jestliže nebyl splněn účel dotace, tj. úhrada určitého podílu nákladů na energetický audit areálu TOMA, je nutno aplikovat ust. § 30 odst.

1 zák. č. 576/1990 Sb. a neoprávněně použité prostředky státního rozpočtu republiky odvést ve stejné výši státnímu rozpočtu republiky a zároveň zaplatit penále ve výši 1 ‰ denně z neoprávněně použitých prostředků, nejvýše však do výše této částky. Neprovedením finančního zúčtování dotace, kam patří i nevrácení přeplatku dotace v termínu stanoveném poskytovatelem, příjemce dotace porušil podmínky stanovené poskytovatelem pro čerpání a užití dotace. Tato podmínka měla být splněna do 31.1.2001. Jestliže nebyla splněna, příjemci dotace vznikla povinnost odvést neoprávněně zadržené prostředky státního rozpočtu a současně zaplatit penále ve výši 72 720,- Kč, a to od 1.2.2001 (§ 30 odst. 1 zák. č. 576/1992 Sb.).

K odvolací námitce, že do definitivního přiznání dotace není záležitost uzavřená s odvoláním na odst. 14, 15 a 20 podmínek, žalovaný uvedl, že tzv. definitivní přiznání dotace je postup poskytovatele dotace, což nijak neovlivňuje práva a činnost správců dotace, který je dán zákonem o správě daní a poplatků, stanovenými podmínkami v rozhodnutí a dalšími předpisy. Výši odvodu určuje na základě své kontroly místně příslušný finanční úřad a není vázán výší částek, jak je uvádí např. kontrola poskytovatele. Kromě toho bylo u příjemce dotace zjištěno, že o definitivním přiznání dotace do doby ukončení kontroly nepožádal, přestože uběhlo více jak tříleté období od předání energetického auditu dne 28.11.2000.

pokračování
30 C3
a 158/2008

Proti tomuto rozhodnutí byla podána žaloba. Žalobce v ní uvedl, že mezi ním a žalovaným není sporné, že žalobce je při snížení celkových investičních nákladů akce povinen dodržet původní poměr mezi celkovými investičními náklady akce a dotací, tj. dotace má činit 60 % z celkových nákladů. Přeplatek je žalobce povinen vrátit na účet České energetické agentury.

Žalobce splnil všechny podmínky stanovené obecně závaznými právními předpisy, zejména zákonem č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky ČR a obcí v ČR, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutím České energetické agentury, podmínkami čerpání investiční dotace na zkracování energetického auditu a energetického průkazu pro rok 2000 a v návaznosti na tyto předpisy a akty dal České energetické agentuře podnět k zahájení řízení o definitivním přiznání dotace podle bodů 15, 16, event. 17 podmínek. Protože žalobce neobdržel od České energetické agentury (dále též jen „ČEA“) žádné rozhodnutí o definitivním přiznání dotace, ani oznámení o zahájení řízení, ačkoliv tak ČEA měla povinnost dle bodu 15 podmínek učinit, požádal žalobce v souladu s bodem 13 podmínek dopisy ze dne 9.11.2004 a 15.11.2004 ČEA o zahájení řízení a konečné rozhodnutí k definitivnímu přiznání dotace. 11.11.2004 byl vrácen přeplatek dotace ve výši 72 720,- Kč. Do dnešního dne rozhodnuto nebylo.

Žalobci nemůže být kladena za vinu nečinnost ČEA, která měla vydat rozhodnutí o definitivním přiznání dotace. Žádný obecně závazný právní předpis, ani normativní akt, kterým by byl žalobce vázán, nestanoví datum, k němuž měl být případný přeplatek dotace vrácen. Žalobce tvrdí, že prostředky státního rozpočtu nezadržel a nedostal se tak do prodlení s jejich vrácením. Jediná povinnost k vrácení přeplatku dotace je uvedena v platebním výměru č. 39/2004, doručeném žalobci 7.12.2004, tedy téměř měsíc po vrácení finančních prostředků na účet ČEA.

V žádném právním předpise, smlouvě, či podmínkách, není definován pojem „finanční zúčtování dotace“. Tvrzení žalovaného, že se pod tímto pojmem rozumí i vrácení případných přeplatků, je nepodložené. Naopak bod 12 podmínek specifikuje náležitosti ročního zúčtování coby evidence čerpání a užití finančních prostředků určených na řešení akce.

Rozhodnutí žalovaného je nezákonné, protože se opírá o ust. § 30 odst. 1, 6 zák. č. 576/1990 Sb. a ust. § 77 zák. č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, avšak žádné citované ustanovení neurčuje splatnost přeplatku dotace jako základní ukazatel pro určení počátku prodlení. Splatnost může být určena právním předpisem, smlouvou, či rozhodnutím. Smluvně se žalobce zavázal k datu 31.1.2001 pouze k předání operativní evidence ČEA. Rozhodnutí žalovaného je stejně jako platební výměr č. 35/2004 nepřezkoumatelné v části určení výše a výpočtu penále, protože není určen počátek prodlení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě zopakoval, že svoji argumentaci o porušení rozpočtové kázně (str. 2, poslední odstavec – str. 4, 2. odstavec žalobou napadeného rozhodnutí), resp. o neoprávněném zadržení prostředků státního rozpočtu od 1.2.2001 opřel zejména o zákonnou úpravu zákon č. 576/1990 Sb., o rozhodnutí o účelovém určení prostředků státního rozpočtu ze dne 25.8.2000 včetně podmínek čerpání investiční dotace na zpracování energetického auditu a energetického průkazu pro rok 2000 ze dne 7.12.2000 a o státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro rok 2000. V bodě 8 podmínek čerpání dotace je stanoveno, že dotaci je nutno použít do 31.12.2000 a pokračování
30 C4
a 158/2008

není možné ji převádět do následujícího roku. Dotace byla věcně i časově vázaná, tzn. bylo nutné ji použít jen k danému účelu (akci) a v daném roce. Poskytovatel dotace Ministerstvo průmyslu a obchodu v souladu se zákonem č. 576/1990 Sb. stanovil, že dotace má být použita v roce 2000, nepožadoval však roční zúčtování se státním rozpočtem k 31.12.2000, ale dle bodu 12 podmínek upřesnil lhůtu ročního zúčtování k 31.1.2001.

Pojem „finanční zúčtování dotace“ je uveden ve státním programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro rok 2000 – čl. 6, bod 6.7, v souvislosti s jehož realizací byly vydány podmínky (viz bod 1 podmínek). Měl-li žalobce použít dotaci vázaně (věcně i časově) a ke dni 31.1.2001 i finančně zúčtovat, pak je pojem „finanční zúčtování dotace“ nutno vykládat i ve smyslu finančního vypořádání uvedeného finančního vztahu. Finanční zúčtování dotace za rok 2000 mělo mít reálnou podobu vrácení přeplatku dotace do 31.1.2001, což žalobce neučinil a naopak uvedené prostředky státního rozpočtu vrátil dne 11.11.2004, až po zahájení kontroly správcem dotace. S odkazem na uvedené žalovaný odmítá tvrzení žalobce, že se smluvně zavázal k datu 31.1.2001 pouze k předání operativní evidence ČEA a že splnil podmínky čerpání investiční dotace na zpracování energetického auditu a energetického průkazu pro rok 2000 a také, že prostředky státního rozpočtu ve výši 72 720,- Kč, počínaje dnem 1.2.2001, neoprávněně nezadržoval. Na tom nic nemění ani žalobcem namítaná nečinnost ČEA. Žalovaný se k problematice definitivního přiznání dotace vyjádřil na str. 4, 1. a 2. odstavec žalobou napadeného rozhodnutí.

Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí, stejně tak i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobních bodů (§ 71 odst. 1 a § 75 odst. 2 věta první s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Přitom rozhodl ve věci samé bez jednání za splnění podmínek daných v ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

Mezi stranami není sporné, že žalobce je povinen dodržet původní poměr mezi celkovými náklady akce a dotací, tj. dotace má činit 60 % z celkových nákladů, a to v případě snížení celkových investičních nákladů. A dále je nesporná povinnost žalobce vrátit přeplatek dotace na účet ČEA dle bodu 13 podmínek.

V žalobě je zvláště namítáno, že žádný předpis neurčuje datum, ke kterému má být přeplatek dotace vrácen, resp. od kdy počíná prodlení žalobce. Žalobce tvrdí, že prostředky státního rozpočtu nezadržel a nedostal se do prodlení s jejich vrácením, a dále tvrdí, že povinnost k vrácení přeplatku mu byla stanovena až v platebním výměru č. 39/2004.

K tomu soud uvádí, že z výpočtu penále, uvedeném v platebním výměru č. 35/2004, je zřejmé, že penále je počítáno ode dne 1.2.2001. Na základě odvolání žalobce a v důsledku předchozího rozsudku zdejšího soudu ze dne 28.6.2006, č.j. 30 Ca 154/2005-59, žalovaný počátek prodlení žalobce logicky, racionálním a přezkoumatelným způsobem zdůvodnil poukazem na § 5 odst. 2 a § 11 odst. 1 z.č. 576/1990 Sb., dále poukazem na závazné ukazatele rozhodnutí o účelovém čerpání prostředků státního rozpočtu ze dne 25.8.2000, včetně bodů 8 a 12 podmínek čerpání investiční dotace na zpracování energetického auditu a energetického průkazu pro rok 2000 a též poukazem na bod 6.7 Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro rok 2000.

V rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu o účelovém určení prostředků státního rozpočtu ze dne 25.8.2000 je uveden termín realizace investiční akce listopad 2000 a termín závěrečného vyhodnocení akce prosinec 2000.

pokračování
30 C5
a 158/2008

Z bodu 8 podmínek, které jsou nedílnou součástí rozhodnutí o účelovém čerpání prostředků státního rozpočtu, vyplývá, že dotaci je nutno použít do 31.12.2000 a není možné ji převádět do dalšího roku. Z bodu 12 podmínek vyplývá, že investor je povinen vést průběžně operativní evidenci o čerpání a užití finančních prostředků určených na řešení akce a předložit ji ČEA v rámci ročního zúčtování do 31.1.2001. V bodu 13 podmínek je uvedeno, že investor je povinen při snížení celkových investičních nákladů akce dodržet původní poměr mezi celkovými investičními náklady akce a dotací, v případě vyššího poměru dotace je investor povinen vyžádat si u ČEA číslo účtu, na který převede vzniklý přeplatek. Z bodu 22 podmínek vyplývá, že nesplnění povinností vyplývajících z uvedených podmínek je porušením rozpočtové kázně podle § 30 zák. č. 576/1990 Sb. a podléhá příslušným sankcím.

V bodě 6.7 čl. 6 kapitoly 1 Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro rok 2000 – část A (v souvislosti s jeho realizací byly vydány shora uvedené podmínky – viz bod 1 podmínek) je uvedeno, že investor je povinen předložit zprávu o průběhu realizace akce v roce 2000, včetně finančního zúčtování dotace, a to v termínu do 31.1.2001.

V kontextu shora uvedených předpisů, resp. citovaných jednotlivých čl. a bodů, žalovaný dospěl k racionálnímu logickému závěru, že pojem „finanční zúčtování dotace“ je třeba vykládat i ve smyslu finančního vypořádání předmětného finančního vztahu, tj. v dané věci mělo mít podobu vrácení přeplatku dotace ze strany žalobce nejpozději do 31.1.2001. Žalobce vrátil přeplatek dotace až dne 11.11.2004 po zahájení daňové kontroly správcem dotace. Ještě přede dnem 31.1.2001 si měl žalobce podle bodu 13 podmínek vyžádat u ČEA číslo účtu, na který by převedl vzniklý přeplatek. Tuto povinnost stanovenou bodem 13 podmínek žalobce nesplnil, čímž se podle bodu 22 podmínek dopustil porušení rozpočtové kázně podle § 30 zák.č. 576/1990 Sb.

Termín 31.1.2001 je uveden jak v bodě 6.7 citovaného státního programu, tak i v bodě 12 podmínek, kde se vyskytuje v souvislosti s pojmem „roční zúčtování“, z něhož rovněž vyplývá, že se vztahuje vždy k jednotlivému uplynulému kalendářnímu roku. Dotace je vázána nejen věcně pouze ke konkrétní investiční akci, ale i časově k roku 2000, což vyplývá zejména ze shora uvedených podmínek rozhodnutí ze dne 25.8.2000, kde jsou specifikovány termíny realizace a závěrečného vyhodnocení investiční akce (listopad a prosinec 2000) a dále to plyne i ze shora citovaného bodu 8 podmínek. Názor žalovaného, že začátek prodlení žalobce s vrácením přeplatku dotace lze dovodit přímo ze shora citovaných předpisů, resp. rozhodnutí ze dne 25.8.2000, podmínek a státního programu, proto soud považuje za logický a vnitřně nerozporný. Navíc uvedená „pravidla hry“ byla pro žalobce dostatečně transparentní a byla mu předem známa, protože rozhodnutí ze dne 25.8.2000 o účelovém určení prostředků mu bylo doručeno, podmínky byly jeho nedílnou součástí a v jejich bodě 1 je též odkazováno na uvedený státní program. Z těchto důvodů je proto nedůvodný argument žalobce, že jediná povinnost k vrácení přeplatku byla stanovena až platebním výměrem č. 39/2004, který mu byl doručen dne 7.12.2004. Rovněž případná nečinnost ČEA ohledně vydání rozhodnutí o definitivním přiznání dotace nemá vliv na samotné prodlení žalobce, které není nijak závislé na vydání rozhodnutí o definitivním přiznání dotace, když nedodržení původního poměru mezi celkovými investičními náklady akce a dotací i při snížení celkových nákladů (viz bod 13 podmínek) je mezi účastníky soudního řízení nesporné.

Žalovaný nezaložil rozhodnutí toliko na ust. § 30 odst. 1, 6 zák. č. 576/1990 Sb. (z odst. 1 vyplývá povinnost vrátit státnímu rozpočtu neoprávněně použité nebo zadržené pokračování
30 C6
a 158/2008

prostředky státního rozpočtu a povinnost zaplatit penále ve výši 1 promile denně, nejvýše však do výše neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků, což bylo splněno v daném případě a výše penále se rovná výši neoprávněně použitých finančních prostředků) a § 77 zák. č. 218/2000 Sb., jak namítá žalobce, nýbrž i na shora citovaných podkladech, tedy rozhodnutí ze dne 25.8.2000, podmínkách a státním programu. Výpočet penále za prodlení byl proto proveden správně od data 1.2.2001.

Ze shora uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

Náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků, protože žalobce neměl ve věci úspěch (§ 60 odst. 1 s.ř.s.) a žalovanému žádné náklady řízení ve smyslu ust. § 57 s.ř.s. nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 30.9.2010

Mgr. Milan Procházka, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru