Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 140/2009 - 25Rozsudek KSBR ze dne 28.04.2011

Prejudikatura

1 As 28/2009 - 62


přidejte vlastní popisek

30 Ca 140/2009 - 25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: P.T. GROUP, s.r.o., se sídlem Brněnská 3978, Hodonín, zast. JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou se sídlem nám. Míru 143, Domažlice, proti žalovanému: Celní ředitelství Brno, se sídlem Koliště 21, Brno, o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 4.9.2009, č.j. 6391-

2/2009-010100-21, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu Hodonín, o celním deliktu, sp. zn. 5282/2009-026100-021, 5288/2009-026100-021 a č.j. 5282-5/2009-026100-021 ze dne 9.7.2009 a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Napadeným rozhodnutím byla žalobci uložena za celní delikt pokuta ve výši 1000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí je zejména uvedeno, že rozhodnutím Celního úřadu Hodonín byla žalobci uložena pokuta za naplnění skutkové podstaty celního deliktu podle ust. § 293 odst. 1 písm. b) zák. č. 13/1993 Sb., celní zákon (dále jen celní zákon) dvěma skutky. Jeho jednání spočívalo v tom, že jako deklarant uvedl dne 22.5.2009 do celního prohlášení (dále jen JSD) č. CZ59011 nesprávný údaj o popisu zboží deklarovaného v odst. 31 položky zboží č. 3 JSD, o sazebním zařazení v odst. 33 JSD, o množství zboží v odst. 35, 38 a 41 a o jeho hodnotě v odst. 42, 46 a 47 JSD. Dne 1.6.2009 jako deklarant uvedl do JSD č. CZ 59013 nesprávný údaj o popisu zboží deklarovaného v odst. 31 položky zboží č. 2 JSD, o jeho sazebním zařazení v odst. 33 JSD. Usnesením č.j. 5282-4/2009-026100-021 ze dne 7.7.2009 byly oba skutky spojeny do společného řízení. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 1000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení rovněž ve výši 1 000 Kč.

V rozhodnutí je dále uvedeno, že celní úřad předmětným usnesením podle ust. § 140 správního řádu spojil ke společnému řízení ta řízení o celním deliktu, která byla zahájena dne 9.6.2007 pod č.j. 5282/2009-026100-021 a dne 10.6.2009 pod č.j. 5288/2009-026100-02. Předmětná řízení se vztahovala ke kontrolním zjištěním ze dne 22.5.2009 (protokol o zjištění důvodného podezření z porušení právních předpisů č.j. 5075/2009-026100-023 ze dne 3.6.2009) a ze dne 1.6.2009 (protokol o důvodném podezření z porušení právních předpisů č.j. 5142/2009-026100-023 ze dne 4.6.2009). Jednalo se o již zahájená deliktní řízení a tudíž byly splněny podmínky pro spojení řízení.

V rozhodnutí je dále uvedeno, že dne 3.7.2009 bylo žalobcem podáno celní prohlášení CZ 59022 na propuštění zboží do volného oběhu. Při kontrole zboží téhož dne bylo zjištěno porušení celních předpisů (protokol o zjištění důvodného podezření z porušení právních předpisů č.j. 6350/2009-026100-023 ze dne 15.7.2009). V době vydání napadeného rozhodnutí celního úřadu (dne 9.7.2009) ještě nebyl vydán protokol ze dne 15.7.2009 a ani nebylo zahájeno správní řízení o celním deliktu. Po stránce procesněprávní v době vydání napadeného rozhodnutí nebylo co spojovat do společného řízení, neboť o spojení řízení se může jednat toliko v případě řízení již zahájených. Z těchto důvodů není důvodná odvolací námitka, že do společného řízení měly být spojeny i zjištění celního úřadu ze dne 3.7.2009. Nemohlo tedy ani dojít k porušení absorpční zásady při ukládání sankce.

V posuzovaném případě nebylo aplikováno ust. § 299 odst. 4 celního zákona, a proto ani odvolací námitka tvrdící jeho porušení není důvodná. Dvěma skutky byla vždy samostatně naplněna stejná skutková podstata celního deliktu. Celní úřad se při uložení pokuty držel sankčního rozpětí vztahující se ke skutkové podstatě podle § 293 odst. 1 písm. b) celního zákona s přihlédnutím k § 299 odst. 2 celního zákona.

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného i celního úřadu.

Žalobce namítal, že ze strany celních orgánů nebyla respektována zákonná povinnost vést společné řízení o celních deliktech v důsledku čehož došlo k porušení absorpční zásady. Celní orgány postupovaly v rozporu s ust. § 298 odst. 3 a ust. § 299 odst. 4 celního zákona. Rozhodnutí o celních deliktech a uložení sankce bylo vydáno dne 9.7.2009 a až dne 8.9.2009 bylo doručeno právní zástupkyni žalobce. Celní úřad však už dne 3.7. 2009 zjistil, že se žalobce dopustil porušení právních předpisů (protokol o zjištěném důvodném podezření z porušení právních předpisů ze dne 15.7.2009, č.j. 6350/2009-026100-023). Písemným oznámením ze dne 15.7.2009, č.j. 6355/2009-026100-021 zahájil proti žalobci další řízení o celním deliktu. Ke zjištění dalšího celního deliktu žalobce tedy došlo před vydáním rozhodnutí Celního úřadu Hodonín ze dne 9.7.2009, č.j. 5282-5/2009-026100-021. O tomto deliktu však bylo vedeno další řízení a byla uložena další sankce. Celní úřad celní delikt zjistil již dne 3.7.2009 a podle názoru žalobce tedy nic nebránilo v jeho projednání ve společném řízení s celními delikty, o nichž již v té době bylo vedeno řízení a následně vydáno napadené rozhodnutí. Nemůže proto obstát argumentace žalovaného, že společnému řízení o celních deliktech bránilo to, že ještě nebylo o zjištěném celním deliktu zahájeno celním úřadem řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření zejména uvedl, že usnesením byla ke společnému řízení spojena řízení o celních deliktech zahájených dne 9.6.2009 a dne 10.6.2009. Zde již bylo prokázáno, že žalobce jako celní deklarant u dvou dovozních případů uvedl nesprávné údaje. Povinnost společného projednání plyne přímo ze zákona a tudíž nebylo nutné vydat usnesení o spojení věcí. Usnesení bylo vydáno až dne 7.7.2009, a to mohlo u žalobce vzbudit oprávněnou pochybnost o správnosti postupu, neboť do společného řízení nebylo zahrnuto zjištění ze dne 3.7.2009. Celní úřad však už byl před vydáním rozhodnutí a v době vydání rozhodnutí nebylo řízení o zjištění ze dne 3.7.2009 zahájeno. Žalovaný zde odkázal na komentář JUDr. Radka Ondruše (Správní řád, nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami, LINDE PRAHA, a.s., 2005, s. 403), podle něhož lze spojit jen ta řízení, která byla zahájena. V posuzovaném případě zahájení a již spojená řízení dospěla do fáze, kdy spojení s dalším dosud nezahájeným případem, by zbytečně oddálilo vydání rozhodnutí (dokazování již bylo ukončeno). O zjištění Celního úřadu Hodonín ze dne 3.7.2009 bylo zahájeno řízení o důvodném porušení celních předpisů oznámením č.j. 6355/2009-026100-021 ze dne 15.7.2009 a bylo spojeno ke společnému řízení s případem zjištěným dne 14.7.2009 a případem ze dne 21.7.2009 (usnesení o spojení těchto tří skutků ze dne 7.10.2009, č.j. 8027-5/2009-026100-021). Celní delikt byl tedy projednán s dalšími dvěma delikty a uložena jedna pokuta. Nemohlo dojít k zásahu do majetkových práv žalobce, neboť v žalobou napadeném rozhodnutí byla uložena pokuta ve výši 1000 Kč a v řízení, kde byl projednán i celní delikt zjištěný dne 3.7.2009, byla rovněž uložena pokuta ve výši 1000 Kč. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud v Brně přezkoumal v rozsahu žalobních bodů napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud při posouzení věci vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18.6.2009, č.j. 1 As 28/2009-62, kde je sice řešena přestupková věc, ale závěry tohoto rozhodnutí lze vztáhnout i na věc posuzovanou.

V projednávaném případě je předmětem posouzení povinnost správního orgánu projednat více celních deliktů spáchaným touž právnickou osobou ve společném řízení dle ust. § 298 odst. 3 celního zákona. V posuzované věci je tedy sporné, zda společně s celními delikty ze dne 22.5.2009 a ze dne 1.6.2009 měl být projednán i celní delikt ze dne 3.7.2009. Rozhodnutí Celního úřadu č.j. 5282-5/2009-026100-021, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání celních deliktů dne 22.5.2009 a dne 1.6.2009, bylo přitom vydáno dne 9.7.2009.

Podle § 298 odst. 3 celního zákona, ve znění platném pro přezkoumávanou věc, jestliže se právnická osoba dopustila více celních deliktů, které je příslušný projednávat týž celní úřad, projednávají se tyto delikty ve společném řízení.

V rozsudku NSS ze dne 18.6. 2009, č.j. 1 As 28/2009 je zejména pro posouzení projednávané věci uvedeno, že: „Samotné porušení § 57 odst. 1 zákona o přestupcích (jestliže pachatel se dopustil více přestupků, které je příslušný projednávat týž orgán, projednávají se tyto přestupky ve společném řízení), však nelze považovat za takovou vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí správního orgánu. Uvedené ustanovení je totiž pouhou procesní cestou vedoucí k naplnění § 12 odst. 2 zákona o přestupcích, zakotvujícího pro účely trestání sbíhajících se přestupků princip absorpce, jehož podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem, tedy přísnější trest pohlcuje mírnější; srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2005, č. j. 6 As 57/2004 - 54, publ. pod č. 772/2006 Sb. NSS; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

Při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 - 67, dle něhož „použití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem“. Obdobně v rozsudku ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007 - 135, publikovaném pod č. 1338/2007 Sb. NSS, zdejší soud konstatoval: „Správním deliktem je protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, správní orgán za ně pak ukládá zákonem stanovený trest. Jedná se o protiprávní jednání bez ohledu na zavinění, zpravidla výslovně označené zákonem jako správní delikt. Věcný rozdíl mezi trestnými činy a správními delikty bývá i velmi mlhavý, může být i výsledkem politického rozhodnutí („dekriminalizace“), a je běžné, že skutky trestané právním řádem jednoho státu nebo v určité době jako trestné činy jsou podle právního řádu jiného státu nebo v jiné době „pouze“ správními delikty a naopak. Pro ilustraci lze vzpomenout i někdy převrácený poměr u peněžitých sankcí: stamilionové pokuty, které hrozí za některé správní delikty, a více než desetinásobně přesahují možnou výměru peněžitého trestu podle trestního zákona. Také proto pro trestnost správních deliktů musí platit obdobné principy a pravidla jako pro trestnost trestných činů.“ (srov. odst. 28 rozsudku 1 As 28/2009-62).

Trestněprávní doktrína uvádí, že souběh „je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení“ (viz Š., P., P., F.,R., S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. B., Praha, 2004, str. 26).

Podle § 35 trestního zákona se při postihu souběhu trestných činů ukládá úhrnný nebo souhrnný trest. Tyto tresty „představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu“ (viz Š., P., P., F., R., S.: cit. dílo, str. 301). Z téhož ustanovení pak plyne zásada uložení shodného trestu za sbíhající se trestné činy bez ohledu na to, zda je o těchto činech vedeno společné řízení (§ 20 odst. 1 trestního řádu) či ne. Při ukládání úhrnného i souhrnného trestu soud vychází ze stejných zásad. Z hlediska trestního práva tedy nehraje roli, kdy všechny sbíhající se trestné činy vyjdou najevo, tato skutečnost nesmí být pachateli ani ku prospěchu, ani na újmu. Je zřejmé, že pro trestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale naopak je zcela nezbytné použití absorpční zásady, tedy vzájemné posouzení veškerých souvisejících trestních sazeb.“

Podle názoru soudu byly v souzené věci formálně splněny požadavky stanovené v ust. § 298 odst. 3 celního zákona na vedení společného řízení. Žalobce se dopustil více celních deliktů a příslušným k jejich projednání byl Celní úřad Hodonín. Řízení o celním deliktu ze dne 3.7.2009 sice nebylo v době vydání rozhodnutí celního úřadu oficiálně zahájeno (zahájeno dne 17.7.2009), nicméně celní úřad věděl o důvodném podezření ze spáchání celního deliktu od 3.7.2009.

Samotné porušení ust. § 298 odst. 3 celního zákona však nelze považovat za takovou vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí správního orgánu. Předmětné ustanovení je totiž pouhou procesní cestou k naplnění ust. § 299 odst. 4 celního zákona, zakotvující pro účely trestního sbíhajících se celních deliktů princip absorpce.

V daném případě žalobce tedy svým jednáním několikrát naplnil znak skutkové podstaty celního deliktu uvedeného v ust. § 293 odst. 1 písm. b) celního zákona, tj. uvedení nesprávného údaje o zboží podléhající dohledu celních orgánů. Těchto deliktů se dopustil v období před oznámením rozhodnutí, jímž byl za některý z nich potrestán, jednalo se o jejich vícečinný souběh stejnorodý.

Podle ust. § 299 odst. 2 celního zákona za porušení celních předpisů uvedených v § 293 písm. a) až f) lze uložit pokutu až do výše 4 000 000 Kč a za porušení celních předpisů uvedených v § 293 písm. g) až l) až do výše 250 000 Kč.

Podle ust. § 299 odst. 4 za více celních deliktů téže právnické osoby projednaných ve společném řízení se uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na celní delikt nejpřísněji postižitelný.

Žalobce svým jednáním opakovaně naplnil skutkovou podstatu celního deliktu zakotvenou v ust. § 293 odst. 1 písm. b) celního zákona a tudíž mu celní úřad mohl vyměřit pokutu s horní hranicí ve výši 4 000 000 Kč. V posuzovaném případě tedy nebyl žalobce postupem správních orgánů znevýhodněn, když mu byla uložena sankce ve výši, kterou zákon za předmětný celní delikt připouští. Nebyla porušena absorpční zásada, a proto soud nepřistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí. Pokuta ve výši 1000 Kč pak byla uložena na samé spodní hranici.

Náhrada nákladů nebyla přiznána žádnému z účastníků. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá (§ 60 odst.1 s.ř.s.). Žalovanému žádné náklady řízení ve smyslu ust. § 57 s.ř.s. nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 28.4.2011

Mgr. Milan Procházka, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jaroslava Předešlá

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru