Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 124/2007 - 47Rozsudek KSBR ze dne 05.11.2008

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 25/2009 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30 Ca 124/2007-47

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Šanci a soudců Petra Kobylky a Petra Polácha v právní věci žalobce Filipa Hanáka, bytem Kamenná 34, Brno, zastoupen JUDr. Romanem Haisem, advokátem se sídlem Jiráskova 41, Brno, proti žalovanému Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, se sídlem Dominikánská 2, Brno, zastoupenému JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou se sídlem Rybníček 4, Brno, o námitkách proti rozpuštění shromáždění,

takto:

I. Shromáždění konané dne 1.5.2007 v Brně na ulici Bašty, bylo rozpuštěno v souladu se zákonem.

II. Žádný z účastníků nemá práva na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Dne 1.5.2007 zástupce Úřadu městské části Brno-střed, rozpustil shromáždění svolané žalobcem Jiřím Hanákem, které bylo oznámeno a nebylo zakázáno, a které se konalo na veřejném shromáždění.

Svolavatel Jiří Hanák podal proti rozpuštění shromáždění žalobu.

V žalobě zejména uvedl, že na shromáždění nezval členy nebo zástupce organizace Národní odpor. Pozvánku na shromáždění šířil mezi přáteli a známými, kteří pozvánku tlumočili dál. O pozvánkách na prvomájové shromáždění v Brně dne 1.5.2007, zveřejněných dne 25.4.2007 a dne 26.4.2007 na veřejně přístupných internetových stránkách www.odpor.org se dozvěděl až z denního tisku a internetových zpravodajských serverů. Shromáždění bylo řádně nahlášené a jeho účelem bylo oslavit svátek 1. máje. Z hlediska účelu shromáždění neměl důvod pokoušet se některým účastníkům znemožnit účast na jím konaném shromáždění, neboť termín Národní odpor pro něj představuje velice široký pojem (např. vyjádření národního odporu kapitalismu). Také není v možnostech a silách svolavatele shromáždění, aby zjišťoval které skupiny osob a za jakým účelem hodlají navštívit řádně nahlášené shromáždění. Odkázal i na ust. § 6 odst. 3 a 6 zákona o shromažďování, který předpokládá konání shromáždění i za situace, že existuje důvodná hrozba narušení pokojného průběhu shromáždění. Nelze zakázat a rozpustit shromáždění pouze z důvodu, že se v něm nacházejí některé osoby, které podle názoru žalovaného porušují zákony České republiky. I kdyby byly u některých účastníků demonstrace objeveny a prokázány „zakázané symboly“, je povinností policie zakročit pouze a výlučně proti těmto osobám, a nikoli provést paušálně brutální zákrok proti všem účastníkům demonstrace bez rozdílu. Žalobce není členem žádného politického sdružení ani politické strany, tj. ani organizace Národní odpor, která podle jeho zjištění neexistuje, neboť není nikde registrována podle zákona, není tudíž právnickou osobou.

Žalobce žalovanému dále vytkl, že své rozhodnutí opírá o jediný dokument, kterým je znalecký posudek Miroslava Mareše, soudního znalce z oboru kriminalistika, specializace společenská závadnost textů a zástupné symboly (dále jen soudní znalec) ze dne 1.5. 2007, č.

67-08/2007. Znalecký posudek neprokázal souvislost termínu Národní odpor s neonacismem, rovněž tak neprokázal faktickou existenci organizace Národní odpor (existence webových stránek není důkaz existence organizace). Nebyla také prokázána souvislost prvomájové demonstrace v Brně ze dne 1.5. 2007, řádně ohlášené žalobcem, kam přišli někteří účastníci se symboly Národní odpor, s neonacismem. Znalecký posudek je nepřesvědčivý, postrádá logické souvislosti a jasný závěr a žalovaný si měl vyžádat revizní znalecký posudek.

Ohlášený průvod také neměl nic společného s neonacismem a jeho účelem bylo oslavit svátek práce. V průvodu se nevyskytly žádné symboly, kterými se nacismus v době své existence před více než 60. lety vyznačoval (svastiky, symboly SS, NSDAP apod.). Někteří účastníci sice nesli transparenty nebo části oděvu s nápisy Národní odpor, čímž však chtěli podle svých slov vyjádřit v souvislosti se svátkem práce národní odpor českého národa proti kapitalismu. Žalobce však připustil, že pro určitou skupinu osob, může být výraz Národní odpor spojkou pro extrémně pravicové politické názory. Takovou skutečnost je však třeba prokázat u konkrétních osob. Měl-li žalovaný důvodné podezření o podílu organizace Národní odpor na konání shromáždění, bylo jeho povinností obrátit se na žalobce jako svolavatele s žádostí o vysvětlení nebo s dotazem, zda je schopen zajistit řádný průběh shromáždění v souladu se zákonem.

Žalobce dále namítal, že zástupce žalovaného tajemník Ing. Radovan Novotný nereagoval před zahájením demonstrace na jeho nabídku, že vybrané účastníky, kteří mají podle názoru žalovaného „zakázané symboly“ (zejm. označení Národní odpor), vyzve k jejich odstranění, aby mohlo shromáždění proběhnout. Žalobce v rámci pořadatelské služby zajistil, že závadné nápisy byly z průvodu odstraněny. Shromáždění nemělo být rozpuštěno, neboť se podstatně neodchýlilo od oznámeného účelu a rovněž v průběhu shromáždění nenastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz. V posuzovaném případě pak ani shromáždění nebylo zahájeno. Žalovaný rovněž neposkytl svolavateli dostatečný prostor. Žalovaný pak pronesl svou výzvu jen k prvním řadám průvodu, který byl seřazen do dlouhého zástupu. Svolavatel k ukončení shromáždění vyzván nebyl a o jeho ukončení se dozvěděl až po zahájení policejního zásahu, což je v rozporu s ust. § 12 odst. 1 zákona o shromažďování. V rozporu se zákonem také nebyli informováni všichni účastníci

Žalovaný svým postupem porušil právo žalobce na pokojné shromažďování, které je zakotveno v čl. 19 Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS), čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, protože organizátoři a účastníci shromáždění neměli v úmyslu narušovat veřejný pořádek (judikatura Evropského soudu pro práva, Cisseová proti Francii ze dne 9.4.2002). Žalovaný svým postupem také porušil čl. 21 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Žalobce dále namítal, že žalovaný porušil zákon o shromažďování, zejména ust. § 16 tím, že mu odmítl vydat písemné vyhotovení rozhodnutí o rozpuštění shromáždění ze dne 1.5.2007, ačkoliv o něj opakovaně žádal.

Závěrem žalobce namítal rozpor postupu žalovaného s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropských společenství ve věci C-I 12/00 Eugen Scmidberg, Internationale Transporte Planzuge v. Rakousko a ve věci Stankov a Iliden proti Bulharsku ze dne 2.10.2001. Z těchto rozsudků cituje.

Žalovaný ve svém vyjádření zejména uvedl, že o rozpuštění shromáždění podle ust. § 12 odst. 5 shromažďovacího zákona se správní rozhodnutí nevydává, nevyhotovuje se v písemně podobě a nedoručuje se účastníkům řízení. Zástupce úřadu ve smyslu ust. § 12 odst. 5 výslovně sdělil důvody k rozpuštění shromáždění, a to že se shromáždění podstatně odchýlilo od oznámeného účelu, vyzval shromáždění, aby se pokojně rozešlo a dále zástupce úřadu upozornil na následky neuposlechnutí této výzvy. Tato činnost zástupce žalovaného je dokumentována i audiovizuálním záznamem zachycujícím, nejen výše popsanou činnost, ale rovněž i celý průběh shromáždění, od jeho formování přes rozpuštění až do rozchodu shromáždění. Shromáždění bylo svolavatelem označeno jako prvomájový průvod. Hesla, transparenty i oděv účastníků shromáždění byl označen logem Národní odpor. Takové označení bylo uvedeno i na transparentu neseném v čele shromáždění a bylo i na oděvech jednotlivých účastníků shromáždění. Shromáždění bylo vybaveno i prapory s barvou černá- bílá-červená. Žalovaný dále odkázal a cituje ze znaleckého posudku JUDr. Miroslava Mareše, podle něhož organizaci Národní odpor lze považovat za neonacistickou organizaci. Znalecký posudek je i v souladu se stanoviskem a závěry Ministerstva vnitra ČR, týkající se problematiky extremismu na území ČR. Spojení svolavatele s organizací Národní odpor vyplývá nejen z použitých hesel a označení ošacení účastníků shromáždění, ale i z internetových stránek www.odpor.org., na kterých byla zveřejněna pozvánka na shromáždění v Brně dne 1.5.2007.

Žalovaný dále uvedl, že za okolnosti odůvodňující rozpuštění shromáždění je třeba považovat přihlášení se účastníků shromáždění k organizaci Národní odpor. Účastníci svůj postoj vyjádřili použitím symboliky vlajky (černá - bílá - červená), označením částí oděvu heslem Národní odpor, skandováním hesel Národní odpor, transparenty s uvedením hesla Národní odpor. S ohledem na obsah náplně organizace Národní odpor, neměl žalovaný i za součinnosti vyjádření soudního znalce na místě samém žádnou pochybnost o tom, že se jedná o shromáždění, které se odchyluje od oznámeného účelu, a které by jinak odůvodnilo zákaz shromáždění ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. a) shromažďovacího zákona. Již při formování shromáždění byl svolavatel upozorněn, že účastníci shromáždění používají zakázané symboly Národní odpor a byl vyzván k odstranění těchto symbolů. Odstranění těchto nápisů však nezajistil. Nápisy na částech oděvů byly odstraněny jen částečně a to u osob komunikujících

se žalovaným. Výzva k rozpuštění shromáždění pak byla provedena za pomoci megafonu, tak aby byly zřetelně informovány a výzvu slyšely i poslední řady zformovaného průvodu. Zástupce úřadu splnil bezezbytku všechny své povinnosti uložené mu citovaným ustanovením, což je rovněž obsahem audiovizuálního záznamu. Použitá judikatura Soudního dvora Evropského společenství pak nedopadá na tento případ, kdy bylo použito zakázaných projevů (symboliky), což vedlo k rozpuštění shromáždění.

Podanou žalobu soud posoudil podle jejího obsahu ve smyslu ust. § 41 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s ust. § 64 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) jako námitky a meritorně ji projednal. Rozhodl tak, že shromáždění občanů konané na veřejném prostranství v Brně na ulici Bašty dne 1.5.2007, svolané Jiřím Hanákem bylo rozpuštěno v souladu se zákonem.

O věci rozhodl soud při nařízeném jednání.

V rámci dokazování byl přehrán audiovizuální záznam (DVD záznam) průběhu shromáždění, který byl pořízen žalovaným. Z něho bylo zjištěno, že účastníci shromáždění po celou dobu formování shromáždění a jeho přípravy k pochodu, včetně samotného zahájení pochodu, používali nejen vlajky černo - bílo - červené, ale rovněž i transparenty s hesly Národní odpor včetně čelního transparentu a vepředu jedoucího motorového vozidla s tlampačem hlásajícím heslo Národní odpor. I oděv účastníků shromáždění byl označen logem Národní odpor. Shromáždění bylo vybaveno i prapory s barvou černá - bílá - červená. Ze záznamu bylo dále zjištěno, že žalovaný (jeho zástupce tajemník Úřadu městské části Brno-střed Ing. Radovan Novotný) vyjednával se svolavatelem (osobou jednat za svolavatele v zastoupení Tomášem Plískou) o tom, za jakých podmínek by mohlo shromáždění proběhnout, tj. odstranění vlajek se symboly organizace Národní odpor, zakrytí části těchto symbolů. Svolavatel byl také upozorněn, že pokud závadné symboly neodstraní, bude nutno shromáždění rozpustit. Dále bylo zjištěno, že svolavatel přislíbil žalovanému odstranění vlajek ovšem s tím, že ostatní symboly budou ponechány. Svolavatel také oznámil žalovanému, že vyjdou s tím, že ostatní je na něm. Záznam také obsahuje prohlášení znalce, že Národní odpor je podle zprávy MV ČR neonacistickou organizací. Dále bylo zjištěno, že účastníci shromáždění se rozešli po ulici Bašty směrem kulici Masarykova, kde byla připravena PČR. Skandovali heslo Národní odpor a současně měli i další symboly s nápisem Národní odpor. Žalovaný účastníkům shromáždění oznámil, že průvod se odchýlil od stanoveného účelu a směřuje k omezení lidských práv a svobod. Žalovaný prohlásil průvod za ukončený a vyzval k rozchodu. Současně upozornil na následky nerozejití se. Ze záznamu bylo také zjištěno, že účastníci shromáždění i nadále pokračovali v provolávání hesla Národní odpor. Svolavatel byl znovu opakovaně upozorněn, aby zajistil odstranění symboliky Národní odpor, což tento odmítal. Svolavatel vyjednával se žalovaným, za jakých podmínek by mohlo shromáždění pokračovat. Byl upozorněn žalovaným, že musí odstranit veškeré symboly Národního odporu. Současně byl také upozorněn žalovaným, že tento již provedl určité vyhlášení a musí se podle toho zařídit.

Ze znaleckého posudku ze dne 1.5.2007, č. 67-08/2007, soud zejména zjistil, že symbolika i odkazy na stránky Národní odpor s vysokou pravděpodobností i nápisy Národní odpor odkazují k organizaci, která je na základě informací MV ČR zařaditelná mezi neonacistické organizace.

Z informace o pravicovém extremismu ze zpráv MV ČR soud zejména zjistil, že Národní odpor nemá ústřední vedení není založen na hierarchickém principu, funguje jako autonomní hnutí, aktivisté pracují buď ve skupinkách, buňkách. Vyznává neonacismus a antisemitismus.

Ze stanoviska České rady pro oběti nacismu k prvomájové demonstraci Národního odporu v Brně soud zejména zjistil, že hnutí Národní odpor je představitelem militantního neonacismu a jednoznačně se hlásí k odkazu národního socialismu.

Z charakteristiky organizace Národní odpor, vypracované v rámci projektu monitoring, občanským sdružením s názvem Tolerance a občanská společnost, soud zejména zjistil, že neregistrovaná organizace Národní odpor směřuje k potlačení práv a svobod jiných osob, propaguje nacionální socialismus, útočí na územní celistvost a historickou kontinuitu ČR, stojí v pozadí násilné trestné činnosti a ilegálního hudebního rasistického průmyslu na našem území.

Soud provedl dokazování i informačním materiálem Národního odporu k 1.5.2007, který obsahuje zejména technické pokyny pro účastníky shromáždění. Soud provedl také dokazování manifestem Národního odporu ze dne 20.6.2006. Z něho však pro posouzení věci nevyplynulo nic podstatného.

Zástupce žalobce u jednání zejména uvedl, že z provedeného audiovizuálního záznamu je zřejmé, že se průvod ani nerozešel a tudíž nebyly dány důvody pro jeho rozpuštění. Shromáždění se podstatně neodchýlilo od oznámeného účelu a nenastaly okolnosti uvedené v ust. § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona. Tajemník před zásahem PČR pouze oznámil, že má průvod za ukončený. I poté však s panem Pliskou nadále vyjednával o možnosti pokračování v průběhu shromáždění, a to dojde-li k odstranění transparentu, zalepení nápisu Národní odpor. Žalovaný ani neuvedl konkrétní důvod rozpuštění shromáždění. Podle názoru žalobce žalovaný nesplnil ani formální důvody postupu podle ust. § 12 odst.1, 5 shromažďovacího zákona a ani nebyly dány důvody ve smyslu ust. § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona.

Zástupce žalovaného zejména uvedl, že žalovaný splnil podmínky ust. § 12 odst. 1 shromažďovacího zákona, tedy sdělil důvody rozpuštění shromáždění a upozornil na následky neuposlechnutí výzvy. Rovněž je z provedeného řízení zřejmé, že Národní odpor splňuje podmínky ve smyslu ust. § 10 shromažďovacího zákona.

Při posuzování zákonnosti předmětného rozhodnutí vycházel soud z ust. § 12 odst. 1 a odst. 5 a ust. § 10 odst. 1 písm. a) až c) zákona o shromaždování.

Podle ust. § 10 odst. 1 lze shromáždění, které bylo oznámeno a nebylo zakázáno, rozpustit tehdy, jestliže projevy účastníků shromáždění jsou výzvou: a) k popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu původ politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, b) k dopouštění se násilí nebo hrubé neslušnosti, c) k jinému porušování ústavy a zákonů.

Jestliže takové výzvy skutečně nastanou, je zástupce příslušného Úřadu oprávněn shromáždění rozpustit tím způsobem, že vyzve svolavatele, aby shromáždění neprodleně ukončil. Pokud svolavatel neučiní potřebná opatření, aby se účastníci pokojně rozešli, sdělí zástupce účastníků, že shromáždění je rozpuštěno a vyzve, aby se pokojně rozešli. Sdělení musí obsahovat důvody k rozpuštění a upozornění na následky neuposlechnutí této výzvy a musí být učiněno takovým způsobem, aby bylo účastníkům srozumitelné a aby se s ním všichni účastníci shromáždění mohli seznámit.

Na základě provedeného dokazování, tj. audiovizuálního záznamu, znaleckého posudku, informace o pravicovém extremismu ze zpráv Ministerstva vnitra a z charakteristiky organizace Národní odpor, vypracované v rámci projektu monitoring, občanským sdružením s názvem Tolerance a občanská společnost, dospěl soud k závěru, že projevy účastníků shromáždění, spočívající v provolávání hesel Národní odpor a užívání jiné symboliky odkazující na tuto organizaci, jsou výzvou k popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu původ politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. a) shromažďovacího zákona.

Při posuzování toho, zda byly splněny formální podmínky rozpuštění shromáždění ve smyslu ust. § 12 odst. 1 shromažďovacího zákona je třeba vycházet z celkového obsahu jednání žalovaného při rozpuštění shromáždění. Z provedeného dokazování je zřejmé, že svolavatel shromáždění byl žalovaným upozorněn na skutečnost, že shromáždění bude ukončeno, pokud neodstraní symboly organizace Národní odpor. Z provedeného dokazování je také zřejmé, že svolavatel shromáždění žalovanému oznámil, že vyjdou, přičemž však byl žalovaným upozorněn, že za takových podmínek (účastníci měli symboly organizace Národní odpor) se shromáždění nemůže konat a může být rozpuštěno. Podle názoru soudu žalovaný splnil svou povinnost a svolavatele upozornil na to, že za daných okolností nelze shromáždění konat a je nutné je ukončit, jinak hrozí jeho rozpuštění. Svolavatel však na takové upozornění dostatečně nereflektoval a přímo žalovanému oznámil, že shromáždění bude pokračovat (účastníci shromáždění vyjdou). Z provedeného dokazování je dále zřejmé, že účastníci shromáždění se symboly organizace Národní odpor vyšli po ulici Bašty směrem k ulici Masarykova. Žalovaný jim za pomoci megafonu oznámil, že se shromáždění odchýlilo od oznámeného účelu (prvomájový průvod), směřuje k omezení lidských práv a svobod a proto považuje shromáždění za ukončené. Vyzval k pokojnému rozchodu a upozornil na následky neuposlechnutí výzvy. Podle názoru soudu z toho, že místo pojmu „rozpuštění shromáždění“ užil pojmu „ukončení shromáždění“ nelze dovodit, že by se jednalo o nezákonné rozpuštění shromáždění. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný sice i nadále se svolavatelem vyjednával o dalších podmínkách, ale nikoliv jako o možnosti pokračování shromáždění se symboly organizace Národní odpor. Další komunikace žalovaného se svolavatel byla vedena snahou zabránit tomu, aby proti účastníkům shromáždění zasáhly jednotky PČR a naopak dosáhnout toho, aby se účastníci shromáždění pokojně rozešli.Podle názoru soudu sdělení žalovaného obsahovalo důvody k rozpuštění tj., směřování shromáždění k omezení lidských práv a svobod. Rovněž z předcházející komunikace mezi svolavatelem a žalovaným bylo možno jednoznačně dovodit, že omezení lidských práv a svobod lze spatřovat v propagaci organizace Národní odpor. Z provedeného dokazování je také zřejmé, že ke sdělení byl použit megafon tak, aby se všichni účastníci shromáždění mohli se sdělením seznámit.

Soud se pak vyjádřil i k dalším námitkám uvedeným v žalobě.

Soud neshledal důvodnou námitku žalobce (svolavatele) o neexistenci spojení svolavatele a účelu shromáždění s organizací Národní odpor. Takovéto tvrzení žalobce je vyvráceno provedeným dokazováním a tím, že právní zástupce žalobce identifikoval v osobě, komunikující se žalovaným Tomáše Plisku, což je osoba uvedená v oznámení o konání shromáždění ze dne 28.3.2007, jako osoba oprávněna jednat v zastoupení svolavatele. Z provedeného dokazování rovněž nevyplývá, že by shromáždění, které bylo oznámeno a nebylo zakázáno, bylo rušeno protidemonstrací osob nesoucích symboly organizace Národní odpor. V posuzovaném shromáždění se nejednalo o osamocenou skupinu osob se symboly organizace Národní odpor v rámci ostatních účastníků shromáždění, ale o organizované shromáždění osob hlásících se svým projevem a symboly k organizaci Národní odpor. Zástupce svolavatele na svolaném shromáždění pak vystupoval za organizaci Národní odpor

Další námitky žalobce směřovaly proti znaleckému posudku ze dne 1.5.2007, vypracovaného JUDr. Miroslavem Marešem, který byl podkladem pro rozhodnutí o rozpuštění shromáždění. K tomu soud uvádí, že obsahové náležitosti posudku jsou upraveny v ust. § 13 vyhl. č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. Podle § 13 odst. 2 citované vyhlášky v posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález) a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek). Předložený znalecký posudek tyto náležitosti obsahuje. Obsahuje dostatečný a srozumitelný popis odborné otázky, že v případě organizace Národní odpor se jedná o jasné přihlášení se k neonacismu a k násilným metodám prosazení politických zájmů. Ve znaleckém posudku je dále uvedeno, že neonacismus obecně hlásá v celosvětovém rámci koncepci rasistického boje a nadřazenost bílých árijských národů. Ostře nenávistně se staví proti Rómům, Židům a přistěhovalců a to hlavně osobám ne - bílé barvy pleti. Často vystupuje i proti homosexuálům a dalším skupinám lidí, z jeho pohledu škodící rase, národu. Nesouhlasil-li žalobce v posuzovaném případe se závěry výše uvedeného znaleckého posudku, měl možnost kdykoliv v průběhu soudního řízení doložit znalecký posudek, vyvracející či zpochybňující závěry znaleckého posudku JUDr. Miroslava Mareše. Žalobce tak neučinil a proto ani nebyl důvod k případnému vypracování revizního znaleckého posudku, jak je navrhováno v žalobě. Je také nutné odmítnou výklad žalobce, že účastníci shromáždění s nápisy Národní odpor na tričku a nesoucí transparenty se stejným nápisem chtěli vyjádřit v souvislosti se svátkem práce národní odpor českého národa proti kapitalismu. Ze znaleckého posudku jednoznačně plyne, že organizace Národní odpor je neonacistickou organizací. Symboly organizace na částech oděvu (trička) transparenty s názvem této organizace a hromadné skandování jména organizace lze považovat za výzvu ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. a) zákona o shromažďování. Podle obsahu provedeného dokazování si lze jen stěží představit, že by pro některé účastníky shromáždění byl pojem organizace Národní odpor, neznámým pojmem a jednalo by se o vyjádření národního odporu proti kapitalismu.

Žalobce dále namítal, že bylo porušeno ust. § 19 LZPS, čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 21 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Podle názoru soudu bylo v posuzovaném případě postupováno, jak v souladu s LZPS, tak i ostatními mezinárodními úmluvami, které připouští možnost omezení výkonu práva shromažďovacího v případech stanovených zákonem a potřebných k ochraně práv a svobod jiných či ochraně veřejného pořádku, což bylo v posuzovaném případě nezbytné.

Žalobcem zmiňované rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen ESLP) ve věci Cisseová proti Francii není v posuzovaném případě relevantní, neboť se týká skutkově zcela odlišného případu (pobyt stěžovatelky na francouzském území bez povolení, sám o sobě nepostačuje na ospravedlnění zásahu do svobody shromaždování, neboť jednak tato svoboda již byla po dobu dvou měsíců využívána, aniž by státní orgány zasáhly, a jednak skutečnost,

že někdo protestuje proti legislativě, kterou porušuje, nepředstavuje legitimní důvod omezení svobody shromaždování ve smyslu čl. 11 odst. 2 Úmluvy).

Rovněž rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 12 června 2003, ve věci Eugen Schmidberger, Internationale Transporte Planzuge v. Rakousku se týká skutkově zcela odlišného případu. V posuzovaném případě byla řešena otázka volného pohybu zboží, porušení povinnosti stanovené komunitárním právem, odpovědnost státu za škodu způsobenou jednotlivým osobám, svoboda shromaždování a princip proporcionality. Jednalo se o žalobu společnosti Schmidberger, jejichž pět nákladních automobilů uvízlo na rakouské dálnici v důsledku demonstrace ekologického sdružení.

Rovněž rozsudek ESLP ve věcí Stankov a Sjednocená makedonská organizace Ilinden se týká skutkově zcela odlišného případu. V posuzovaném případě byla hodnocena činnost sdružení Ilinden, kterému byla odmítnuta registrace, avšak předmětem posuzovaného případu nebyla spojitost tohoto sdružení s projevy neonacismu, jak v projednávaném případě.

Není ani důvodná námitka žalobce, že žalovaný mu nezákonně odepřel vydání písemného vyhotovení rozhodnutí. Žalobce zde odkazuje na ust. § 16 shromažďovacího zákona.

Podle ust. § 16 shromažďovacího zákona na řízení o zákazu shromáždění nebo o době jeho ukončení podle § 11 se nevztahují ustanovení správního řádu o správním řízení, s výjimkou ustanovení o náležitostech rozhodnutí, o písemném vyhotovení rozhodnutí a o opravě zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí a ustanovení o právní moci a vykonatelnosti. Řízení se považuje za zahájené dnem, kdy úřad obdržel oznámení. Účastníkem řízení je svolavatel.

Podle názoru soudu z textu zákona jednoznačně vyplývá, že písemné vyhotovení rozhodnutí se vydává v případě rozhodování o zákazu shromáždění nebo době jeho ukončení a nikoliv o rozhodování o rozpuštění shromáždění v režimu ust. § 12 odst. 5 shromažďovacího zákona. To konečně vyplývá i z logiky věci, protože rozhodnutí o rozpuštění shromáždění je činěno ústní formou na místě konání shromáždění a zákon nevyžaduje jeho písemné vyhotovení. Soudní přezkum rozhodnutí o rozpuštění shromáždění je pak zajištěn obrazovým a zvukovým záznamem takového rozhodnutí.

S ohledem na výše uvedené neshledal soud námitky žalobce důvodnými a žalobu zamítl.

Náhrada nákladů nebyla přiznána žádnému z účastníků. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá (§ 60 odst.1 s.ř.s.). Žalovanému vznikly náklady, ale soud mu je ve smyslu ust. § 60 odst. 7 s.ř.s. nepřiznal. Soud k tomu uvádí, že povinností správního úřadu je jím vydaná rozhodnutí hájit na soudě proti správní žalobě, což představuje samozřejmou součást plynoucí z běžné správní agendy. Nelze proto spravedlivě žádat na žalobci, aby hradil náklady, vzniklé tím, že správní úřad udělil k zastupování plnou advokátovi (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.1.1998, č.j. 6 A 90/96-23). Vystupuje-li tedy v soudním řízení správním jako účastník orgán veřejné správy v oboru své působnosti, není v zásadě důvodně vynaloženým nákladem, pokud se v takovém řízení nechá zastoupit (srov. rozhodnutí NSS č.j. 6 As 40/2006-87, dostupné na www.nssoud.cz). V posuzovaném případě rozhodování o rozpuštění shromáždění spadá do působnosti Úřadu městské části Brna-střed, přičemž se jedná o úřad s uzemní působností v centru Brna, kde se koná celá řada shromáždění a proto by měl úřad disponovat dostatečnými znalostmi a zkušenostmi, pro něž musí být schopen kvalifikovaně hájit svůj veřejný mocenský akt v soudním řízení správním.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 5.11.2008

Jan Šanca
předseda senátu

V.K.:

Rozsudek doruč: - PZ žalobce - žalovanému

Kal. právní moc

V Brně dne

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru