Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 115/2009 - 48Rozsudek KSBR ze dne 08.12.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
Na 26/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30 Ca 115/2009 - 48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: Moravia Shop Invest, s.r.o., se sídlem Václavské nám. 66, Praha 1, zastoupeného JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem náměstí Přemysla Otakara II 32/117, České Budějovice, proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízení, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal přezkumu rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení ze dne 29.6.2009, č.j. MMB/0132260/2009, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí stavebního úřadu, Úřadu městské části Brno – Královo Pole ze dne 31.5.2004, č.j. 03/5783/ÚS/8116/St., o umístění stavby „Dopravní napojení areálu CARREFOUR Brno-Královo Pole, stavba dočasná – okružní křižovatka Sportovní“ na pozemcích v k.ú. Ponava.

V rozhodnutí je zejména uvedeno, že předcházející rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 19.11.2008. Žalovaný dále v rozhodnutí cituje z tohoto rozsudku zdejšího soudu. V rozhodnutí se dále uvádí, že žalobce v době provádění územního řízení v roce 2004 byl v katastru nemovitosti veden jako vlastník pozemku p.č. 564/19 k.ú Ponava. Stavba dopravního napojení však byla umísťována na pozemky p.č. 568/3, 874/1, 875/1, 875/3, 875/6, 875/8, 569/1 a 569/15 v k.ú. Ponava. Pozemku žalobce se tedy stavba nedotýkala. Stavební úřad vědom si této skutečnosti do odůvodnění rozhodnutí uvedl, že okruh účastníků řízení rozšířil nad rámec rozsahu dočasné stavby o žalobce, ačkoliv jeho vlastnická práva nejsou stavbou dotčena.

Okruh účastníků řízení vymezoval pro daný případ ust. § 34 zák č. 50/1976 Sb, o územním plánování a stavebním řádu (dále jen stavební zákon) a nález Ústavního soudu, vyhlášený ve Sbírce zákonů dne 21.4.2000 pod. č. 96/2000 Sb. Účastenství v řízení pak má vždy dvě podmínky. Existenci vlastnického práva nebo věcného práva jako podmínku základní a přímé dotčení existujícího vlastnického práva jako podmínku druhou. Stavební úřad musí posoudit, kteří z vlastníků sousedních nemovitostí mohou být vydaným rozhodnutím dotčeni. V posuzovaném případě nebyla splněna druhá podmínka, protože pozemku p.č. 564/19 v k.ú. Ponava se vzhledem k jeho vzdálenosti navrhovaná stavba přímo dotknout nemohla. Jejím umístěním mohou být dotčeny pouze zájmy společnosti v území, týkající se návrhu na umístění jiné stavby, což však bylo předmětem samostatného řízení.

Žalovaný dále dodal, že v době jeho rozhodnutí byla podle aktuálního výpisu z katastru nemovitostí vlastníkem pozemku p.č. 564/19 k.ú. Ponava společnost ABC Ponava, s.r.o. I z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o odvolání žalobce, tak jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Odvolání bylo tedy posouzeno jako nepřípustné podle ust. § 92 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, tj. podané někým, koho nelze považovat za oprávněného účastníka územního řízení.

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného.

V žalobě zejména namítal, že účastníkům řízení nebylo možno do daného odvolacího řízení jakkoliv procesně zasáhnout, předložit nové důkazy a návrhy. Takovým postupem byla vyloučena aplikace ust. § 86 správního řádu. Podle názoru žalobce mělo být podle ust. § 86

správního řádu postupováno i s ohledem na skutečnost, že bylo přezkoumáváno rozhodnutí správního orgánu I. stupně z roku 2004. Žalobce se přitom aktivně dotazoval, v jaké stavu se nachází řízení.

Žalobce dále uvedl, že stavební úřad I. stupně řádně označil žalobce za legitimního účastníka řízení a jako takového ho k řízení přizval a jednal s ním. Podle současné podoby správního řádu je za účastníka řízení považován v pochybnostech i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, a to do doby, než se prokáže opak. K vyloučení z okruhu účastníků pak může dojít toliko postupem podle ust. § 28 odst. 1, věta druhá, správního řádu. Je třeba vydat usnesení, že daná osoba není účastníkem konkrétního územního řízení. V posuzovaném případě však takové rozhodnutí vydáno nebylo. Nemůže se tedy jednat o odvolání podané někým, koho nelze považovat za oprávněného účastníka řízení.

Závěrem žalobce namítal, že vede soudní řízení o určení práva vlastnictví k pozemkům. Podle jeho názoru by mělo být řízení přerušeno do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti sp. zn. IV. ÚS 656/06. Jedná se o řešení předběžné otázky ve smyslu ust. § 57 správního řádu.

Ve svém vyjádření k žalobě argumentoval žalovaný obdobně jako v napadeném rozhodnutí. Doplnil, že spor žalobce u Ústavního soudu je pro dané řízení právně irelevantní a nejedná se o předběžnou otázku.

Žalobce v replice zejména uvedl, že v současnosti je před Městským soudem vedena žaloba na obnovu řízení sp. zn. 18 C 50/2008. Rovněž i žaloba na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem sp. zn. 36 C 66/2008. Podle žalobce měl žalovaný řízení přerušit až do pravomocného rozhodnutí soudu. Upozornil na skutečnost, že ve věci stavby rondelu existují rozhodnutí ve prospěch 2 subjektů, což je důvodem pro to, aby oba byli účastníky řízení. Taková skutečnost vyplývá i z přiloženého přípisu Brněnských komunikací. Není pak ani případná argumentace žalovaného, že pozemek, který vlastnil žalobce, je příliš vzdálený od místa, kde dochází k dopravnímu řešení. Žalobce podával v roce 2000 obdobný návrh na zahájení řízení. Jako dotčené sousední pozemky ve vztahu k pozemku p.č. 564/19 (tehdy ve vlastnictví žalobce) byly uvedeny pozemky p.č.568/3, 569/15, 874/1, 875/1, 875/3, 875/6, na nichž je nynější projekt realizován. Řešení dopravní situace se tudíž dotýká i pozemků, které měl žalobce ve vlastnictví a tím jsou dotčena jeho práva. Závěrem žalobce uvedl, že stavba je dokončena, ačkoliv neexistuje ani územní rozhodnutí a ani stavební povolení. Územní rozhodnutí je napadeno touto žalobou a stavební řízení bylo zastaveno s tím, že stavba stojí.

Při jednání žalobce i žalovaný setrvali na své argumentaci, uvedené v žalobě, replice, resp. vyjádření k žalobě.

Krajský soud v Brně přezkoumal v rozsahu žalobních bodů napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu vyplynulo pro posouzení věci následující: Rozsudkem Městského soud v Brně ze dne 15.10. 2004, č.j. 18 C 94/98-250, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12.7.2005, č.j. 21 Co 153/2005 (právní moc dne 2.8.2005), bylo určeno, že vlastníkem předmětného pozemku p.č. 564/19 je společnost ALSTOM Power s.r.o. ALSTOM Group, která v daném soudním řízení vystupovala jako žalobce. Žalobce byl v tomto řízení stranou žalovanou. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudků žalobce v souladu s podmínkami sjednanými v kupní smlouvě od této smlouvy podle ust. § 48 odst. 2 občanského zákoníku odstoupil.

Soud k věci uvádí, že platným a účinným odstoupením od kupní nebo jiné smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti se ve smyslu ustanovení § 48 odst. 2 obč. zák. zrušují (zanikají) od počátku obligační a věcné (věcněprávní) účinky smlouvy, na základě které nabyl (měl nabýt) účastník smlouvy vlastnické právo a ve vlastnictví nemovitostí je tu stejný právní stav, jako kdyby ke kupní nebo jiné smlouvě o převodu vlastnictví nikdy nedošlo; to platí i tehdy, jestliže nabyvatel, dříve než došlo ke zrušení smlouvy odstoupením, nemovitost převedl na další osobu a i kdyby další nabyvatel byl v dobré víře, že se stal jejím vlastníkem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2808/2004, obdobně i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 78/06). Zápis vlastnického práva prodávajícího do katastru nemovitostí, vzhledem k tomu, že k obnovení vlastnického práva převodce dochází ze zákona, má pouze deklaratorní účinky a provádí se záznamem podle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb.

Jak plyne z výše uvedeného, v posuzovaném případě došlo k platnému a účinnému odstoupení od smlouvy a tudíž byl nastolen právní stav, jako kdyby ke kupní smlouvě, zakládající převod vlastnictví nikdy nedošlo. Jak je konstatováno v rozsudcích k odstoupení od smlouvy došlo již v roce 1998. Žalobce tedy v době rozhodnutí správního orgánu I. stupně (31.5.2004) nebyl vlastníkem předmětného pozemku p.č. 564/19 a tudíž ani nemohl být účastníkem územního řízení podle ust. § 34 stavebního zákona, protože podmínkou účastenství je existující vlastnické právo. V době rozhodování správního orgánu I. stupně však nebyla tato skutečnost postavena najisto, neboť tento stav deklaroval až výše uvedený rozsudek městského soudu ve spojení s rozsudkem krajského soudu.

Soud dále uvádí, že účastníkem správního řízení se nestává ten, s kým správní orgán nesprávně jako s účastníkem řízení jednal. Vyjde-li najevo taková vada až po podání odvolání tím, s kým správní orgán I. stupně nesprávně jednal jako s účastníkem řízení, odvolací orgán zamítne jeho odvolání podle ust. § 60 správního řádu jako nepřípustné (srov. rozhodnutí NSS č.j. 3 As 8/2005-118 ze dne 7.12.2005, publikované pod č. 825/2006 Sb. NSS).

K tomu, aby měl určitý subjekt postavení účastníka řízení, postačí pouhý hmotněprávní předpoklad existence jeho práv, právem chráněných zájmů nebo povinností nebo dokonce tvrzení o možném dotčení na svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech. Kdo je účastníkem řízení vymezuje sice správní řád, ale odpověď na to, koho svou definicí správní řád za účastníka řízení povolává, dávají předpisy hmotného práva. Znakem účastníka řízení je hmotněprávní poměr k věci, to však neznamená že správní orgán přizná postavení účastníka řízení jen tomu, o němž se při zahájení přesvědčil, že účastníkem řízení je. Správní orgán je předně povinen zkoumat a upřesňovat okruh účastníků řízení v průběhu celého řízení. Vyjde-li v průběhu řízení najevo, že někdo, kdo byl považován za účastníka řízení, účastníkem není, vydá o tom správní orgán rozhodnutí (srov. rozhodnutí NSS č.j. 5 As 57/2006-50 ze dne 30.5.2007).

Jak vyplývá z výše citované judikatury, již za platnosti a účinnosti zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení, měl správní orgán povinnost vydat rozhodnutí vyjde-li v průběhu řízení najevo, že někdo, kdo byl považován za účastníka řízení, takovým účastníkem není. Obdobná úprava je nyní výslovně zakotvena v ust. § 28 správního řádu a žalobce namítal, že měla být v posuzovaném případě využita a tudíž jeho odvolání nemohlo být zamítnuto jako nepřípustné. Soud se s jeho názorem neztotožnil. Měl-li správní orgán i za účinnosti starého správního řádu, povinnost rozhodovat o tom, že někdo není účastníkem řízení a neučinil tak, tj. nesprávně s někým jednal jako s účastníkem řízení, odvolací orgán mohl jeho odvolání zamítnout jako nepřípustné (srov. výše citované rozhodnutí NSS č. 825/2006 Sb.NSS). Pak za obdobné, byť výslovně zakotvené povinnosti v ust. § 28 správního řádu, lze podle názoru soudu vyslovit závěr, že jedna-lli správní orgán I. stupně nesprávně s někým jako účastníkem řízení, přičemž tato vada vyšla najevo až po podání odvolání, odvolací orgán zamítne jeho odvolání postupem podle ust. § 92 odst. 1 správního řádu.

Další žalobní námitka směřovala proti tomu, že v posuzovaném případě byla vyloučena aplikace ust. § 86 správního řádu. Účastníkům nebyla dána možnost předložit nové důkazy a návrhy. Žalobce byl takovým postupem zkrácen na svém právu.

Podle ust. § 86 odst. 2 správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, zašle stejnopis podaného odvolání všem účastníkům, kteří se mohli proti rozhodnutí odvolat a vyzve je, aby se k němu v přiměřené lhůtě vyjádřili. Podle okolností dále doplní řízení. Ustanovení tohoto odstavce se nepoužije, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo je nepřípustné.

Odvolání bylo posouzeno jako nepřípustné a tudíž ani toto ustanovení, proti jehož vyloučení žalobce brojil, se nepoužije. Soud k tomu nadto uvádí, že žalobci po přecházejícím zrušujícím rozhodnutí zdejšího soudu nic nebránilo do správního spisu dokládat návrhy, důkazy. Soud však zdůrazňuje, že žalobci ani nesvědčilo vlastnické právo, od kterého by bylo možno jeho účastenství případně dovozovat. Za takové situace není zdejšímu soudu příliš zřejmé, jaké důkazy či návrhy chtěl žalobce dokládat. Ani tuto námitku neshledal soud důvodnou.

Soud se neztotožnil ani s argumentací žalobce, že podání ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí je předběžnou otázkou podle ust. § 57 správního řádu. V posuzovaném případě bylo pravomocným soudním rozhodnutím vyřešeno, kdo je vlastníkem předmětného pozemku, od něhož žalobce odvozoval svoji účast v územním řízení. Jak vyplývá z ust. § 57 odst. 3 správního řádu, rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán. Odvolací orgán rozhodl v souladu s pravomocně vyřešenou předběžnou otázkou, týkající se vlastnictví předmětného pozemku. Jelikož věc byla pravomocně vyřešena, není důvodem pro přerušení řízení kvůli předběžné otázce podání žaloby na obnovu řízení, jak namítal žalobce ve svém stanovisku. Soud nadto závěrem dodává, že se nezabýval posouzením vzdálenosti pozemku p.č. 564/19 od pozemků, na nichž je projekt realizován (žalobce to ostatně uplatnil až po lhůtě k podání žaloby § 72 odst. 2 s.ř.s.), protože pro posouzení věci je rozhodné, že žalobci ani nesvědčilo vlastnické právo k předmětnému pozemku.

S ohledem na výše uvedené nezbylo soudu, než žalobu zamítnout.

Náhrada nákladů nebyla přiznána žádnému z účastníků. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá (§ 60 odst.1 s.ř.s.). Žalovanému žádné náklady řízení ve smyslu ust. § 57 s.ř.s. nevznikly.

Podle ust.§ 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které ji vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, které ji soud uložil. Z důvodu zvláštního zřetele hodných může ji soud na návrh přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení soud neuložil plnění povinnosti a ani neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, právo na náhradu nákladů ji nepřiznal .

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 8.12.2010

Mgr. Milan Procházka, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Gazdová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru