Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Af 63/2011 - 127Rozsudek KSBR ze dne 10.05.2011

Prejudikatura

5 Afs 15/2009 - 122


přidejte vlastní popisek

30 Af 63/2011 - 127

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Petra Polácha vprávní věci žalobce: Českomoravská potravinová společnost, a.s., Lešetín II/651, Zlín, IČ 48910996, zast. daňovým poradcem Ing. Markem Piechem, se sídlem Punktum, spol. s r.o., Otická 758/19, P.O.BOX 29, Opava, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 6.4.2007, č.j. 6225/07-1200-702271, se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 14.6.2006, č.j. 151830/06/303917/4391 se zrušuje pro nezákonnost.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 604,- Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Marka Pecha, daňového poradce se sídlem Punktum, spol. s r.o., Otická 758/19.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 14.6.2006, č.j. 151830/06/303917/4391, dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob ve výši 1.204.350,- Kč a dodatečnému výměru na zrušení daňové ztráty z příjmů právnických osob v částce 9.588.243,- Kč za zdaňovací období od 1.1.2000 do 31.12.2000.

Z odůvodnění rozhodnutí zejména vyplývá, že daňová kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2000 byla zahájena protokolem o ústním jednání ze dne 15.12.2004. Přitom z protokolu jednoznačně vyplývá, že ke kontrole byly předloženy hlavní knihy za zdaňovací období 2000-2003 dle jednotlivých měsíců, deníky faktur za 2002 a 2003 (přijaté a vydané) a pokl. 2003 a 2002 a DPH 2001 až 2004. Způsob předkládání jednotlivých požadovaných dokladů je v protokolu sjednán s ohledem na množství dokladů, které jsou archivovány mimo sídlo společnosti. Z uvedeného vyplývá, že právo vyměřit i dodatečně daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2000 nezaniklo (§ 47 odst. 1, odst. 2 zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen d.ř.), neboť daňový subjekt měl povinnost podat daňové přiznání v roce 2001 (§ 40 odst. 3 d.ř.). Zpráva o daňové kontrole byla projednána se zástupkyní žalobce dne 1.11.2005, jak vyplývá z příslušného protokolu. Po doplněních byla zpráva o daňové kontrole finálně projednána, podepsána a převzata ze strany žalobce dne 18.4.2006. Daňová kontrola byla provedena v souladu se zákonem. Žalobce neunesl důkazní břemeno, pokud se týká oprávněnosti tvorby opravné položky k pohledávce za dlužníkem AUTO K.K., společnost s ručením omezeným, ve výši 13.500.000,- Kč dle § 8 zák. č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Ze shromážděných důkazních prostředků vyplynulo, že se nejedná o reálný obchodní případ prodeje obchodního podílu, ale o skrytou dohodu mezi prodávajícím a kupujícím za účelem vytvoření opravné položky s jejím následným uplatněním v daňových nákladech. Předmětná pohledávka totiž vznikla z převodu obchodního podílu žalobce na společnosti MASNA-ZLÍN, spol. s r.o. za cenu 15.000.000,- Kč (podle znalce však měl podíl pouze symbolickou tržní hodnotu 1,- Kč) na společnost AUTO K.K., společnost s ručením omezeným, která pohledávku ve výši 13.500.000,- Kč ve lhůtě splatnosti neuhradila a byl na ní žalobcem podán návrh na prohlášení konkursu.

V žalobě je poukázáno předně na to, že jejím předmětem je především otázka prekluze práva vyměřit daň (zda je vůbec možné při tříleté prekluzi v jeden okamžik zkontrolovat a doměřit čtyři úplná zdaňovací období). Další otázkou je výklad vzniku povinnosti podat daňové přiznání u daně z příjmů právnických osob a poslední výkladové téma spatřuje žaloba v možnosti uplatnění daňové ztráty a v otázce použití dosud nepravomocně vyměřené ztráty. Z důvodů procení ekonomie upřednostňuje žalobce jako hlavní žalobní bod (před zbylými 11 žalobními body) otázku prekluze dle ust. § 47 odst. 1 d.ř.

Podle žalobce nastala v daném případě prekluze u zdaňovacího období roku 2000 uplynutím roku 2003. Proto daňová kontrola, zahájená dle tvrzení správce daně 15.12.2004 (podle žalobce ve skutečnosti až 4.2.2005), byla zahájena bezmála rok po prekluzi. Nemohlo tak dojít ke změně daňové povinnosti za zdaňovací období roku 2000, potažmo zdaňovacích období následujících, ve kterých jde jen o uplatnění ztráty právě z roku 2000. Podle žalobce povinnost přiznání mu jako povinnost hmotněprávní (ve smyslu ust. § 38m zák. č. 586/1992 Sb.) vznikla 1. ledna 2000, neboť tohoto dne vzniklo zdaňovací období roku 2000. Ve smyslu ust. § 47 odst. 1 d.ř. nelze daň vyměřit ani doměřit po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období roku 2000, tedy po končení roku 2003. Při takové tříleté prekluzivní lhůtě není rovněž možné v jeden okamžik zahájit kontrolu čtyř zdaňovacích období (trvajících každé jeden celý kalendářní rok, takže nebylo možno kontrolovat rok 2003, neboť ještě neuplynul konec roku, v němž vznikla povinnost podat přiznání s prekluzivní lhůtou ohledně vyměření s počátkem od 1.1.2005, § 47 odst. 1 d.ř.). Navíc vyměření (i dodatečné na základě kontroly) musí být ve lhůtě dle § 47 odst. 1 d.ř. také pravomocné (viz též ust. § 41 odst. 2, věta druhá d.ř.).

Žalobce dále vytýká nesprávnou aplikaci ust. § 34 odst. 1 zák. č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ZDP), neboť podle tohoto ustanovení lze od základu daně odečíst daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období. Přitom výraz „byla vyměřena“ neznamená nic více a nic méně než to, že ztráta musí být vyměřena pravomocně. Předmětné rozhodnutí o změně výše ztráty – dodatečný platební výměr za rok 2000, č.j. 151830/06/303917/4391 byl vystaven dne 14.6.2006 a právní moci nabyl doručením dne 16.4.2007. Tato nově stanovená ztráta však byla odečtena od daňového základu za zdaňovací období roku 2001, 2002 a 2003 shodně též 14.6.2006, tedy v okamžiku, kdy nejenže rozhodnutí o výši daňové ztráty nebylo pravomocné, ale nebylo ještě ani právně účinné, neboť nebylo nikomu doručeno.

Pokud jde o v žalobě uvedené další žalobní námitky, lze je shrnout následovně.

Žalobce tvrdí, že jeho jménem jednaly osoby, které nikdy neměly (z plné moci ze dne 15.8.2000) oprávnění takto vystupovat, takže žádný úkon zahájení daňové kontroly učiněn nebyl.

Za porušení práv žalobce lze považovat i to, že se v řízení ke svým dotazům nedozvěděl, zda je s ním vedeno nějaké řízení (zřejmě vyměřovací), kdy a jakým úkonem bylo zahájeno, a kdy byl o tomto úkonu vyrozuměn (§ 21 odst. 1 d.ř.).

Neproběhlo rovněž řádné projednání zprávy o daňové kontrole. Zpráva o daňové kontrole byla totiž žalobci předána až po jejím projednání a skončení daňové kontroly, což je v rozporu s právem podle ust. §16 odst. 4 písm. f) d.ř.

Vzhledem k tomu, že doměření daně bylo učiněno výhradně na základě zprávy o daňové kontrole a že hodnocení žádných důkazních prostředků neproběhlo, porušily finanční orgány ust. § 2 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 9 d.ř. a ust. § 31 odst. 2 d.ř.

Žalovaný dále pochybil v tom, že v rozporu se zásadou uvedenou v § 2 odst. 2 a 9 d.ř. odmítnul výslovný požadavek žalobce na účast v odvolacím řízení.

Z důvodů zahájení kontroly po prekluzi, získání důkazů před zahájením řízení, jednání s nepříslušnou osobou, řádného neprojednání zprávy o daňové kontrole jsou všechny shromážděné důkazní prostředky získány nezákonně. Podkladem pro rozhodnutí nejsou důkazy, které by si žalovaný opatřil v souladu se zákony ČR.

Porušeno bylo i právo žalobce (§ 23 odst. 1 a 2 d.ř.) seznámit se s obsahem spisů, neboť způsob jejich vedení umožňoval manipulaci s jejich obsahem a znemožňoval tak jeho kontrolu.

Žalobce má i pocit, že s ním žádný pověřený pracovník správce daně nejednal (svou totožnost a své oprávnění k činnostem vědomě, úmyslně a opakovaně tajili) a veškeré úkony a veškeré listiny jsou získány nezákonně.

Přestože odvoláním napadená rozhodnutí správce daně I. stupně se týkají z hlediska práv a povinností žalobce zásadních otázek, nebyla s ohledem na ust. § 32 odst. 3 d.ř. zdůvodněna. Žalobce má za to, že uvedené ustanovení je protiústavní a dává proto na zvážení případné využití Čl. 95 odst. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb.

Z výše uvedených důvodů navrhuje žalobce, aby soud žalobou napadená rozhodnutí zrušil.

Z písemného vyjádření žalovaného k žalobě zejména vyplývá, že protokolem o zahájení daňové kontroly dne 15.12.2004, jakož i protokolem ze dne 4.2.2005, č.j. 24736/05/393933/1759, je doloženo, že tvrzení žalobce o formálním zahájení daňové kontroly není pravdivé. Dne 15.12.2004 tak bylo současně se zahájením daňové kontroly zahájeno řízení vyměřovací (§ 21 odst. 1 d.ř.). Jelikož za zdaňovací období roku 2000 měl daňový subjekt povinnost podat daňové přiznání v roce 2001, bylo v daném případě možné zahájit ve smyslu ust. § 47 odst. 2 d.ř. daňovou kontrolu v termínu do 31.12.2004, což se také stalo. K prekluzi tedy nedošlo. Za žalobce v daňovém řízení oprávněně jednala na základě plné moci ze dne 15.8.2000 D. Š. Předseda představenstva Ing. J. V. jednal za daňový subjekt v rámci prováděné daňové kontroly a jednání zmocněné zástupkyně vžádném řízení nerozporoval. Ještě před datem 18.4.2006 vstoupil Ing. V. v řadě případů do jednání se správcem daně, a zúčastnil se rovněž společně s D. Š. a daňovým poradcem Ing. S. dne 18.4.2006 seznámení se zněním Zprávy, včetně vydání jejího opisu. Ve stanovené lhůtě však ke Zprávě žádné námitky neuplatnil a nepředložil rovněž žádný znalecký posudek. Dne 24.5.2006 došlo k jednání, kterého se zúčastnil Ing. J. V., bývalá zástupkyně žalobce D. Š. a nový zástupce žalobce Ing. Piech (plná moc ze dne 24.5.2006). Při jednání byla k projednání a podepsání předložena zpráva ve znění, se kterým byla D. Š. a Ing. V. seznámeni dne 18.4.2006. Daňová kontrola byla ukončena v souladu se zákonem. Žalovaný nesdílí názor žalobce, že daňová ztráta musí být pravomocně vyměřena, neboť ust. § 34 odst. 1 ZDP uvádí, že se jedná o „daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena“. Úkonem vedoucím k vyměření daně byla daňová kontrola a na základě Zprávy o daňové kontrole bylo ukončeno vyměřovací řízení vydáním rozhodnutí. Zpráva obsahuje zjištěný skutkový stav včetně podkladů, z kterých vychází. Obsahuje i zdůvodnění a hodnocení důkazů. Žalobce nebyl krácen na svém právu ve smyslu ust. § 16 odst. 4 písm. c), písm. f) d.ř. Rovněž odvolání bylo projednáno v souladu s ust. § 50 odst. 7 d.ř. Vzhledem k tomu, že přezkumné řízení ve smyslu ust. § 50 odst. 3 d.ř. prováděl odvolací orgán z písemností předložených prvoinstančním správcem daně a neuskutečnil žádné doplňovací řízení, nebyl důvod k novému projednání. Přitom daňové řízení je podle ust. § 2 odst. 4 d.ř. vždy neveřejné. Ze Zprávy i z celého spisového materiálu vyplývá, že správce daně nezískal důkazní prostředky nezákonně. V průběhu daňové kontroly uskutečňoval nahlížení do spisu zástupce žalobce příp. Ing. V., žádné námitky však nepodali. Žalobce nepodal odvolání ani proti rozsahu nahlédnutí do spisu. Zástupce žalobce se nedostavil na Finanční ředitelství v Brně a nepožadoval nahlédnutí do odvolacího spisu. Ze spisového materiálu rovněž nevyplývá, že by žalobce požadoval prokázat totožnost, a že by využil své oprávnění na předložení služebního průkazu správcem daně a toto mu bylo odmítnuto. Pracovníci správce daně svoji totožnost netajili, ve všech protokolech jsou uvedena jména pracovníků, kteří jednali s daňovým subjektem. Pověření pracovníků konat vyplývá z jejich pracovního zařazení. Předmětnou námitku uplatňuje žalobce až v žalobě. Platební výměr nemusí být ve smyslu sut. § 32 odst. 3 d.ř. odůvodněn, přičemž zpráva o kontrole v podstatě obsahuje odůvodnění platebního výměru. Tvrzení žalobce, že hmotně právní námitky nerozvíjel s ohledem na skutečnost, že k nim nemá dostatek informací (navíc by byly rozsáhlé), přičemž i znalec se prakticky přiklonil k nulové hodnotě akcií, ukazuje na to, že nulová hodnota akcií byla jako opravná položka ve výši 13.500.000,- Kč zahrnuta do daňových nákladů neoprávněně. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve věci podal žalobce písemnou repliku ze dne 2.12.2008. V replice předně reaguje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.7.2008, č.j. 8 Aps 3/2007-85, s tím, že tento rozsudek neřeší otázku zahájení kontroly, a že je nezbytné přesně zjistit skutkový stav, neboť zpráva o kontrole je jen jedním z důkazních prostředků. Konstatoval-li NSS, že zásah netrvá, neboť kontrola byla ukončena, neznamená to, že byly skutečně splněny zákonné podmínky, pokud se týká projednání zprávy. Přitom z protokolu ze dne 24.5.2006 je zřejmé, že správce daně nevydal žalobci originál zprávy a držel jej v tajnosti až do konce jednání. Z protokolu rovněž vyplývá, že dne 24.5.2006 ještě nebylo zahájeno vyměřovací řízení. I když si žalobce dne 24.5.2006 požádal o lhůtu 32 dní na vyjádření ke zprávě, nebyla tato žádost dosud vyřízena a naopak již dne 14.6.2006 byly vystaveny napadené platební výměry. Pokud se NSS vyjádřil tak, že výklad žalobce ohledně rozsahu zastoupení je zřetelně formalistický, stalo se tak nejspíše proto, že neměl k dispozici úplný správní spis, a že dnes již je jasné (NSS sp. zn. 1 Afs 39/2006-79), že rozsah zastoupení uvedený v ust. § 10 odst. 3 d.ř. je právní fikcí, takže správce daně, pokud tvrdí, že šlo o plnou moc generální, je povinen to prokazovat.

Dále v replice žalobce zdůrazňuje některé hmotně právní otázky a pochybení, které se dle jeho názoru daly vyjasnit v řízení před správním orgánem. Jedná se zejména o znalecký posudek ze dne 25.6.1999, o zjišťování ceny obvyklé, o hodnotu nepeněžitého vkladu společnosti VEPO od Masny-Zlín, o výpověď JUDr. J. o hodnotě převzatých povinností, o prohlášení JUDr. D., o provádění výslechu svědka K., o nehodnocení žalobcem pořízeného znaleckého posudku, o neunesení důkazního břemena správcem daně apod.

V závěrečném vyjádření při jednání pak zástupce žalobce navrhl provedení důkazů specifikovaných v žalobě, jakož i důkaz protokolem ze dne 24.5.2006, č.j. 138443/06/303933/1759, z kterého má být patrno, že žádné projednání obsahu zprávy se nikdy neuskutečnilo. Dále ve věci zdůraznil, že daň byla vyměřena jako prekludovaná, a že formální zahájení daňové kontroly by potvrdil výslech navržených svědků. Seznámení se zprávou o výsledku daňové kontroly bylo možné až pod podepsání skončení jednání o projednání kontroly, do té doby znal žalobce jenom útržky poznatků z daňové kontroly. Znalecký posudek byl vypracován k žádosti finančního úřadu, ten který předložil žalobce, a který potvrzoval opodstatněnost obchodního případu, nebyl nijak zohledněn. Zástupce žalobce navrhl, aby soud zrušil všechna žalobou napadená rozhodnutí.

Zástupkyně žalovaného na závěr při jednání poukázala zejména na obsah napadeného rozhodnutí a podrobného vyjádření k žalobě, přičemž zdůraznila, že daňová kontrola byla řádně zahájena, že nebyla daná překážka prekluze, a že právo nahlížet do spisu nebylo žalobci upíráno. Navrhla, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

Krajský soud v Brně v projednávané věci zamítl rozsudkem ze dne 10.12.2008, č.j. 30 Ca 159/2007 – 72, žalobu proti žalobou napadenému rozhodnutí žalovaného. Krajský soud v Brně neshledal námitku týkající se tvrzené prekluze lhůty daň vyměřit za důvodnou; stejně tak neshledal důvodné další řádně uplatněné žalobní body. Ke kasační stížnosti žalobce zrušil Nejvyšší správní soud posledně citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně, a to rozsudkem ze dne 23.3.2011, č.j. 8 Afs 25/2009 – 108 a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud m.j. konstatoval, že daňová kontrola na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období r. 2000 byla u žalobce zahájena dne 15.12.2004 protokolem o ústním jednání ze stejného dne, č.j. 247229/04/303933/1759. Ze správního spisu nevyplývá, že by správce daně přede dnem 15.12.2004 učinil vůči žalobci jakékoliv úkony v souvislosti s daní z příjmů za předmětné zdaňovací období. Ve světle závěrů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12.11.2011, č.j. 5 Afs 15/2009 – 122, tedy tříletá prekluzívní lhůta pro doměření daně v posuzované věci uplynula dne 31.12.2003. Daňová kontrola byla dne 15.12.2004 zahájena až po uplynutí zákonné lhůty pro doměření daně a jejím zahájením tudíž nemohlo dojít k přerušení lhůty ve smyslu ust. § 47 odst. 2 daňového řádu. S ohledem na uplynutí prekluzující lhůty již Nejvyšší správní soud neřešil námitku, že toto zahájení bylo toliko formální. Daň tedy byla doměřena nezákonně. Je-li právo daň doměřit prekludováno, neměl být předmětný dodatečný platební výměr vůbec vydán.

Vázán názorem Nejvyššího správního soudu, vysloveným v posledně citovaném jeho rozsudku přistoupil Krajský soud v Brně ke zrušení žalobou napadených rozhodnutí, a to ze shodných důvodů, jak je vyslovil Nejvyšší správní soud. Na odůvodnění shora citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu Krajský soud v Brně plně odkazuje (viz ust. § 110 odst. 3 zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“). Napadenými správními rozhodnutími došlo k nezákonnému doměření daně i k nezákonnému snížení daňové ztráty. Podleust.§38nZDPvezněníplatnémpro

projednávanou věc platí, že při správě daňové ztráty ze postupuje obdobně jako při správě daňové povinnosti, avšak daňová ztráta vzniklá a vyměřená poplatníkovi zaniklému bez provedení likvidace nepřechází na jeho právního nástupce; daňová ztráta se vyměřuje; při snižování daňové ztráty se postupuje obdobně jako při zvyšování daňové povinnosti; při zvyšování daňové ztráty se postupuje obdobně jako při snižování daňové povinnosti; daňová ztráta se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. V předmětné věci šlo o snížení daňové ztráty, přičemž v tomto případě se postupuje obdobně jako při zvýšení daňové povinnosti, tedy správce daně vydal citovaný dodatečný platební výměr – dodatečný výměr. Žalobou napadená správní rozhodnutí byla zrušena pro nezákonnost, neboť k dodatečnému vyměření daně a ke snížení daňové ztráty došlo po uplynutí prekluzívní lhůty ve smyslu § 47 daňového řádu a nemělo proto vůbec dojít k vydání jak žalobou napadeného rozhodnutí správce daně 1. stupně, tak i následně rozhodnutí žalovaného.

Ze shora uvedených důvodů přistoupil Krajský soud v Brně ke zrušení napadených rozhodnutí postupem podle § 78 odst. 1 a 3 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení před Krajským soudem v Brně i před Nejvyšším správním soudem v řízení o kasační stížnosti žalobce vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl a z ust. § 110 odst. 2 s.ř.s. žalobce byl ve věci úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť současně neshledal existenci důvodů, které by měly vést byť i jen k částečnému nepřiznání těchto nákladů. Náhrada nákladů řízení se sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatky celkem ve výši 5 000,- Kč, z náhrady za 4 úkony právní služby po 2 100,- Kč (převzetí a příprava zastoupení, žalobní návrh, doplňující žalobní podání, účast zástupce žalobce u jednání před soudem dne 3.12.2008), za 2 úkony právní služby po 2 100,- Kč nového právního zástupce žalobce v řízení před Nejvyšším správním soudem, podle ust. §§ 7, 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a šesti režijních paušálů po 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění platném pro projednávanou věc, dále z náhrady za použití osobního motorového vozidla zástupcem žalobce na jednání dne 3.12.2008 ve výši celkem 2 444,- Kč (cesta z místa sídla zástupce do sídla soudu a zpět – 2x170 km), z náhrady za promeškaný čas strávený cestou z místa jeho sídla do místa sídla soudu v souvislosti s jednáním dne 3.12.2008, 8 půlhodin po 100,- Kč podle ust. § 14 posl. citované vyhlášky; k tomu byla připočtena daň z přidané hodnoty ve výši 960,- Kč u úkonů právní služby a náhrad režijních paušálů nového právního zástupce žalobce, který doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 10.5.2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru