Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Af 56/2010 - 48Rozsudek KSBR ze dne 22.06.2011

Prejudikatura

8 Afs 46/2009 - 46

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 84/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

30 Af 56/2010 - 48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petr Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce STAVOKOMP SERVICE, s.r.o., se sídlem v Havlíčkově Brodě, Bělohradská 119, právně zast. JUDr. Josefem Košmiderem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 45, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 29.4.2010, č.j. 6112/10-1200-703509, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 800,- Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Josefa Košmidera, advokáta, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605.

Odůvodnění:

I.
Vymezení věci

[1] Dne 29.3.2007 podal žalobce přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006, v němž vykázal daňovou ztrátu ve výši 744 913,- Kč, kterou správce daně vyměřil dne 17.4.2007 k 2.4.2007 v souladu s údaji tvrzenými v přiznání. Na základě výsledku daňové kontroly u žalobce započaté dne 9.6.2008 prvostupňový správce daně Finanční úřad v Havlíčkově Brodě dodatečně snížil poslední známou daňovou ztrátu z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006 o částku 325 259,- Kč, nově stanovil daňovou ztrátu na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006 ve výši 419 654,- Kč a současně sdělil zákonnou povinnost platit penále 5 % z dodatečně snížené daňové ztráty ve výši 16 262,- Kč. Napadené rozhodnutí žalovaného zamítlo odvolání žalobce proti citovanému prvostupňovému správnímu rozhodnutí jako nedůvodné.

pokračování
30 A2
f 56/2010

II.

Stručné shrnutí argumentů obsažených v napadeném rozhodnutí žalovaného

[2] Žalovaný neuznal odvolací námitku žalobce, podle níž daňová kontrola na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006 nebyla vůbec zahájena. V protokolu o zahájení daňové kontroly ze dne 9.6.2008, č.j. 57614/08/223932/5618, je sice na druhé straně tohoto protokolu uvedeno, že byla zahájena daňová kontrola u daňového subjektu Cor HB, s.r.o.DIČ: CZ25953117, ovšem jednalo se pouze o formální chybu, ze spisového materiálu vyplývají úkony jak žalobce, tak správce daně učiněné v průběhu daňové kontroly, z nichž je jednoznačně patrné, že byl žalobce s postupem správce daně srozuměn, aniž by kdykoliv během řízení vznesl námitku proti postupu správce daně, kterou by zahájení daňové kontroly zpochybnil. Navíc správce daně oznámil záměr provést daňovou kontrolu žalobci ještě před podpisem uvedeného protokolu. Úkony správce daně vůči žalobci byly učiněny ve lhůtě pro vyměření daně podle ust. § 47 zákona č. 337/1991 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“). Žalovaný odmítl též námitku nezákonného zahájení daňové kontroly pro absenci sdělení důvodů pro uvedenou kontrolu s poukazem na nález Ústavního soudu, sp. zn. I.ÚS 1835/07. Žalovaný dovodil, že daňová kontrola byla zahájena v době před vyslovením uvedeného právního názoru Ústavním soudem, zcela standardním způsobem podle platné judikatury. Ani samotné údaje z daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob v porovnání k vysokým ročním úhrnům čistých obratů žalobce nebyly víc než vodítkem pro preventivní přezkoumání tvrzených údajů daňovou kontrolou, aniž by správce daně jakkoliv předjímal úmysl žalobce krátit daň. Namátková či pravidelná daňová kontrola není rozporná s ustanoveními daňového řádu.

III.
Žalobní argumentace

[3] Žalobce namítal, že v protokolu o ústním jednání ze dne 9.6.2008, kterým měla být podle tvrzení žalovaného zahájena u žalobce téhož dne daňová kontrola, je jednoznačně uvedeno, že předmětem jednání je zahájení daňové kontroly a že prvostupňový správce daně zahajuje uvedeného dne tuto kontrolu u daňového subjektu Cor HB, s.r.o, DIČ: CZ25953117. V protokole nebylo uvedeno, co je důvodem daňové kontroly a že by měla být daňová kontrola zahájena u žalobce; ten je zde pouze uveden jako účastník jednání a jako takový také protokol o ústním jednání podepsal. Podle § 12 odst. 1 daňového řádu je protokol o ústním jednání veřejnou listinou. Podle ust. § 134 o.s.ř. takováto listina potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno, či potvrzeno. Uvedená listina tedy bez jakýchkoliv pochybností potvrdila, že byla zahájena daňová kontrola u daňového subjektu Cor HB, s.r.o. Nedošlo tak k řádnému zahájení daňové kontroly, proto práva a povinnosti uvedené v ust. § 16 odst. 2 a 4 daňového řádu žalobci nevznikly. Úkony prováděné bez řádného zahájení daňové kontroly u žalobce nemohou být platné a právně relevantní pro rozhodnutí o dodatečném výměru. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem a způsobem, který stanoví zákon. Podle čl. 4 odst. 1 Listiny mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a podle čl. 11 odst. 5 Listiny lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Bez zahájení daňové kontroly nelze žádné úkony vůči daňovému subjektu provádět a pokud jsou činěny, nemohou být pro svůj rozpor se zákonem platnými a relevantními úkony. Činnost prvostupňového správce daně byla v rozporu s platnými právními předpisy a výsledky kontroly nemohou být podkladem pro jakékoliv rozhodnutí vůči žalobci. Uvedená argumentace nabývá na významu v souvislosti se závěry nálezu Ústavního soudu č. I.ÚS 1835/07 ze dne 18.11.2008, který zdůraznil důležitost řádného zahájení daňové kontroly z hlediska její důvodnosti a z hlediska ochrany práv pokračování
30 A3
f 56/2010

daňových subjektů. Ústavní soud nezavedl novou právní úpravu, či nezpřísnil požadavky na možnost zahájení daňové kontroly, ale pouze vyložil, jak mělo být při zahájení daňové kontroly postupováno vždy, po celou dobu existence tohoto institutu. Odvolání žalobce napadalo dodatečné platební výměry nejen z výše uvedených formálních důvodů, ale obsahovalo i podrobnou věcnou argumentaci proti závěrům prvostupňového správce daně. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí tuto věcnou argumentaci zcela pominul a vůbec se k ní nevyjádřil.

IV.
Stanovisko žalovaného

[4] V písemném vyjádření k žalobě žalovaný setrval na skutkové a právní argumentaci, jak je uvedená v odůvodnění jeho žalobou napadeného rozhodnutí a dále k žalobní námitce, že žalovaný opomenul věcnou odvolací argumentaci doplnil, že uvedenou námitku zásadně odmítá, neboť se se všemi námitkami žalobce obsaženými v odvolání vypořádal. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.

V.
Právní hodnocení soudu

[5] K námitce žalobce, že v protokolu o ústním jednání o zahájení daňové kontroly, sepsaném Finančním úřadem v Havlíčkově Brodě pod č.j. 57614/08/223932/5618, dne 9.6.2008 je na straně 2 tohoto protokolu pod nadpisem „průběh jednání“ uvedeno, že byla zahájena daňová kontrola u subjektu Cor HB, s.r.o., DIČ: CZ25953117, ačkoliv podle tvrzení žalovaného mělo dojít k zahájení daňové kontroly u žalobce, soud uvádí, že podle shora citovaného protokolu došlo k zahájení daňové kontroly u žalobce, o čemž svědčí označení daňového subjektu – žalobce na přední straně protokolu, osoby oprávněné jednat za žalobce (Pavel Běhunčík, jednatel společnosti). Protokol je opatřen podpisem zástupce žalobce, otiskem razítka žalobce a přílohou protokolu je též zmocnění třetích osob k jednání s prvostupňovým správcem daně v době provádění daňové kontroly za žalobce, které bylo podepsáno zúčastněným zástupcem žalobce, Pavlem Běhunčíkem – jednatelem společnosti. Rovněž veškeré následující úkony prováděné v rámci daňové kontroly zcela jednoznačně poukazují na skutečnost, že daňová kontrola byla zahájena, vedena i ukončena s žalobcem. Uvedení daňového subjektu Cor HB, s.r.o. na straně 2 protokolu o ústním jednání je proto zjevnou chybou v psaní a vyhodnocení této chyby ve vztahu k relevantnosti zahájení daňové kontroly jako důvodné by bylo vyjádření přepjatého právního formalismu. Uvedenou chybu v psaní není možno hodnotit jako podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

[6] Soud se dále zabýval námitkou, že při zahájení daňové kontroly nebyly žalobci sděleny její důvody. Uvedená skutečnost vyplývá ze shora již citovaného protokolu o ústním jednání ze dne 9.6.2008. Z tohoto protokolu, ani z dalšího obsahu správního spisu, nevyplývá, že by správce daně žalobci sdělil konkrétní důvody, či podezření, pro které byla daňová kontrola zahájena. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, s níž se Krajský soud v Brně ztotožňuje (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3.12.2009, č.j. 2 Afs 2/2009 – 52, ze dne 24.3.2010, č.j. 8 Afs 7/2010 – 70, ze dne 27.5.2010, č.j. 2 Afs 10/2010 – 71, 13.5.2010, č.j. 1 Afs 28/2010 – 107, přístupné na www.nssoud.cz), krajský ani Nejvyšší správní soud nemusí mechanicky převzít právní názor, obsažený v posledně citovaném nálezu Ústavního soudu. Samotná a zcela obecná žalobní námitka, že daňová kontrola byla u žalobce zahájena svévolně, bez předchozího uvedení důvodů, nemůže pokračování
30 A4
f 56/2010

uspět. Nelze totiž vyloučit provádění tzv. namátkových daňových kontrol, které samy o sobě nejsou protizákonné. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26.10.2009, č.j. 8 Afs 46/2009 – 46, navíc vyplývá, že správce daně nemusí při zahájení daňové kontroly u právnické osoby disponovat konkrétním podezřením či pochybnostmi o řádném splnění kontrolované daňové povinnosti. Uvedené rozhodnutí bylo publikováno ve sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. rozhodnutí 1983, ročník 2010. Ani v projednávané věci nemůže samotná a zcela obecná námitka, že daňová kontrola byla u žalobce zahájena svévolně, bez předchozího uvedení důvodů uspět. Navíc žalobce je právnickou osobou, proto správce daně u něj nemusel disponovat konkrétním podezřením a pochybnostmi o řádném splnění kontrolované daňové povinnosti. Uvedenou žalobní námitku shledal tedy Krajský soud v Brně jako nedůvodnou.

[7] Soud se dále zabýval námitkou, že se žalovaný nevypořádal s podrobnou věcnou argumentací, kterou žalobce uvedl v odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí. Z odvolání žalobce proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí vyplývá, že žalobce uplatnil, vyjma námitky nezahájení daňové kontroly, resp. nezákonného zahájení daňové kontroly, i velice podrobné a rozsáhlé námitky tvrdící nesprávnost kontrolních zjištění, týkající se předmětného zdaňovacího období, mj. též namítal, že správce daně nevzal v úvahu vyjádření žalobce, velké množství důkazních prostředků zcela ignoroval a označil je bez jakéhokoliv důvodu za účelové. Žalobce též namítal porušení či špatný výklad hmotněprávních předpisů ze strany správce daně prvého stupně (celkem se jednalo o odvolací námitky v rozsahu 5,5 stran formátu A4). Žalovaný se k uvedeným námitkám v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyjádřil, pouze zcela obecně a nedostatečně konstatoval, že hodnotil všechny skutečnosti mající oporu ve spise, které byly podkladem pro vydání napadeného dodatečného výměru a konstatoval, že žalobce nebyl nijak poškozen krácením svých práv; dále ještě bylo konstatováno, že v odvolacím řízení nevyšly najevo žádné nové skutečnosti, které by měly být předmětem projednání, odvolatelem sice neuplatněné, ale mající podstatný vliv na výrok rozhodnutí, k němuž by měl správce daně při rozhodování přihlédnout. Nevypořádání se s řádně uplatněnou odvolací námitkou znamená podle konstantní judikatury soudů rozhodujících ve správním soudnictví, že napadené správní rozhodnutí nemůže z hlediska zákonnosti obstát, neboť takováto vada způsobuje nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí, spočívajícího v nedostatku důvodů. Krajský soud v Brně proto postupem ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), zrušil napadené rozhodnutí žalovaného bez jednání. V dalším řízení žalovaný vytčenou vadu napraví, přitom je vázán právním názorem, který vyslovil Krajský soud v Brně v tomto zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

VI.
Náklady řízení

[8] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce byl ve věci úspěšný a přísluší mu náhrada nákladů řízení, jenž je složena z odměny za 2 úkony právní služby po 2 100,- Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby - § 9 odst. 3 písm. d), § 7 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), z náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a z náhrady za zaplacení soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů řízení částku 6 800,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.)

pokračování
30 A5
f 56/2010

do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 22.6.2011

Mgr. Milan Procházka, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jaroslava Předešlá

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru