Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Af 50/2010 - 42Rozsudek KSBR ze dne 08.06.2011

Prejudikatura

1 Afs 50/2007 - 106

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Aps 2/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30 Af 50/2010 - 42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce společnosti Dvořák comte, a.s., se sídlem Cetkovice, Malá Strana 20, právně zast. JUDr. Františkem Frkalem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 6, proti žalovanému Finančnímu úřadu Brno III, se sídlem v Brně, Šumavská 31, v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.
Vymezení věci

[1] Dne 23.3.2010 byla u žalobce zahájena daňová kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2007, daně z přidané hodnoty za zdaňovací období březen – prosinec roku 2007, daně silniční za zdaňovací období roku 2007, daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období let 2007 a roční zúčtování za rok 2006 provedené v roce 2007 a daně z příjmů fyzických osob vybíraných srážkou za zdaňovací období roku 2007. Kontrolu předmětných daní zahájil a prováděl Finanční úřad Brno III. Předmětná kontrola doposud ukončena nebyla.

II.
Žalobní námitky

[2] Žalobce namítal, že prvostupňový správní orgán nesdělil žalobci žádné konkrétní důvody či podezření, pro které byla daňová kontrola zahájena, daňovou kontrolu nelze zahájit a vést pouze namátkově, nýbrž je třeba, aby správce daně formuloval důvody k jejímu zahájení, tj. existenci konkrétních pochybností či podezření, že daňovým subjektem přiznaná a správcem daně vyměřená daň je nižší než měla být. Žalobce neměl a nemá daňové nedoplatky vůči správci daně a stav osobního účtu je nulový, resp. dlouhodobě vykazoval mírný přeplatek. V této souvislosti žalobce poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 18.11.2008, sp. zn. 1835/07. Žalobce dále v rámci doplňujícího procesního podání namítal, že žalovaný byl pověřen k provedení daňové kontroly na základě „Pověření podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech“, č.j. 8208/09-1500-703157 ze dne 13.5.2009 vydaného Finančním ředitelstvím v Brně. Uvedené rozhodnutí nebylo žalobci doručeno. O této skutečnosti byl žalobce ze strany žalovaného zpraven na ústním jednání dne 23.3.2010, originál písemného pověření nebyl žalobci předán ani předložen. V neověřené fotokopii uvedené pověření doručil žalovaný žalobci až dne 26.10.2010. Vzhledem k nedoručení pověření žalobci nemohla být daňová kontrola dne 23.3.2010 platně zahájena.

III. Obsah vyjádření žalovaného k žalobě

[3] Žalovaný uvedl, že dne 23.3.2010 byl s žalobcem sepsán protokol o ústním jednání ve věci zahájení daňové kontroly, v průběhu jednání žalobce převzal výzvu podle ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) a e) a § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“). Žalovaný postupoval podle citovaného zákona s cílem ověřit skutečnosti, které žalobce, jakožto daňový subjekt uvedl ve svých přiznáních. Podle ustanovení § 16 odst. 1 daňového řádu slouží daňová kontrola ke zjištění nebo prověření daňového základu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně u daňového subjektu. Zjištění nebo prověření rozhodných okolností přitom vůbec neznamená, že správce daně má podezření o krácení daňové povinnosti, může jít o nahodilé prověření toho, zda daň byla stanovena správně či nikoliv. Po správci daně nelze požadovat, aby v protokolu o zahájení daňové kontroly jakékoliv pochybnosti uváděl. Na základě daňového řádu je správce daně při provádění daňové kontroly vázán řadou zákonných omezení, která neumožňují uplatňovat státní moc svévolně. Nelze však souhlasit, aby tato omezení šla dále než odpovídá účelu daňové kontroly, a aby tak v podstatné míře omezovala možnost jejího využití. Doposud neexistuje ustálená judikatura, která by se přiklonila k většinovému názoru obsaženému v žalobcem poukazovaném nálezu Ústavního soudu, žalovaný se zcela ztotožňuje s odlišným právním názorem soudkyně Ústavního soudu JUDr. Ivany Janů, jak byl vysloven v souvislosti s žalobcem poukazovaným nálezem Ústavního soudu.

IV. Obsah jednání před soudem

[4] Zástupci účastníků setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích, zástupce žalovaného doplnil, že předmětná daňová kontrola stále probíhá, ukončena nebyla.

V. Právní hodnocení soudu

[5] Z obsahu připojeného správního spisu vyplývá, že u žalobce byla dne 23.3.2010 zahájena daňová kontrola na shora již citovaných daních bez toho, aniž by byl sdělen důvod kontroly či případné podezření na krácení daňové povinnosti ze strany žalobce. V rámci ústního jednání žalobce vznesl vůči zahájení daňové kontroly námitky s poukazem na nález Ústavního soudu I. ÚS 1835/07 ze dne 18.11.2008, o němž bylo rozhodnuto žalovaným dne 2.4.2010 pod č.j. 82813/10/290933709734 tak, že se podané námitce nevyhovuje.

[6] Ve vztahu k daňové kontrole rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyslovil v usnesení ze dne 31.8.2005, č.j. 2 Afs 144/2004-110, publikovaném pod č. 735/2006 Sb. NSS právní závěr, že zahájení a provádění daňové kontroly podle § 16 daňového řádu může být podle okolností nezákonným zásahem, proti kterému je možno podat žalobu podle § 82 násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Předpokladem pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu podle ustanovení § 82 a násl. s.ř.s. je kumulativní splnění 6 podmínek: žalobce musí být přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, přičemž zásah v širším smyslu nebo důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování zásahu. Pokud jde o tvrzenou nezákonnost tohoto zásahu žalobce jej dovozoval s poukazem na nesdělení konkrétních důvodů žalobci ze strany žalovaného; odkazoval přitom na shora již citovaný nález Ústavního soudu I. ÚS 1835/07 z 18.11.2008. Ze shora již citovaného protokolu o zahájení daňové kontroly ani z dalšího obsahu správního spisu nevyplývá, že by správce daně žalobci sdělil konkrétní podezření o zkrácení daňové povinnosti. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, s níž se Krajský soud v Brně ztotožňuje (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3.12.2009 č.j. 2 Afs 2/2009-52, ze dne 24.3.2010 č.j. 8 Afs 7/2010-70, ze dne 27.5.2010 č.j. 2 Afs 10/2010-71, ze dne 13.5.2010, č.j. 1 Afs 28/2010-107, přístupné na www.nssoud.cz), krajský soud ani Nejvyšší správní soud nemusí mechanicky převzít právní názor obsažený v posledně citovaném nálezu Ústavního soudu. Samotná a zcela obecná žalobní námitka, že daňová kontrola byla u žalobce zahájena svévolně bez předchozího uvedení důvodů nemůže uspět. Nelze totiž vyloučit provádění tzv. namátkových daňových kontrol, které samy o sobě nejsou protizákonné. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26.10.2009, č.j. 8 Afs 46/2009-46, navíc vyplývá, že správce daně nemusí při zahájení daňové kontroly u právnické osoby disponovat konkrétním podezřením či pochybnostmi o řádném splnění kontrolované daňové povinnosti. Uvedené rozhodnutí bylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. rozhodnutí 1983, ročník 2010. Ani v projednávané věci nemůže námitka, že daňová kontrola byla u žalobce zahájena svévolně, bez předchozího uvedení důvodu uspět. Navíc žalobce je právnickou osobou, proto správce daně u něj nemusel i z tohoto důvodu disponovat konkrétním podezřením a pochybnostmi o řádném splnění kontrolované daňové povinnosti. Uvedenou žalobní námitku shledal tedy Krajský soud v Brně jako nedůvodnou.

[7] Pokud jde o námitku nedoručení pověření Finančního ředitelství v Brně ze dne 13.5.2009, č.j. 8208/09-1500-703157, žalobci, uvádí Krajský soud v Brně následující. Žalovaný prováděl daňovou kontrolu u žalobce na základě poukazovaného pověření vydaného podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož byl Finanční úřad Brno III pověřen k provedení předmětné daňové kontroly u žalobce s odůvodněním, že místně příslušným správcem daně žalobce je Finanční úřad v Boskovicích, žalobce dopisem ze dne 20.2.2009 Finančnímu úřadu v Boskovicích oznámil uložení účetnictví a navazujících písemností ve své provozovně na adrese v Brně – Řečkovicích, kde provádí veškeré podnikání a navrhl provedení kontroly na posledně uvedené adrese také s ohledem na dosažitelnost svých zaměstnanců i auditora a pověřený správce daně může provést daňovou kontrolu rychleji a hospodárněji s ohledem na jeho odborné zaměření a dislokaci. Z obsahu správního spisu vyplývá, že uvedené pověření bylo zasláno žalovanému, bylo založeno do spisového materiálu a je jeho součástí. Žalovaný byl žalobcem informován o obsahu uvedeného pověření v rámci ústního jednání při zahájení daňové kontroly dne 23.3.2010. V průběhu daňové kontroly bylo na žádost žalobce uvedené pověření jemu zasláno.

[8] Podle ustanovení § 10 zákona č. 531/1990 Sb., ve znění platném pro projednávanou věc, může finanční ředitelství v obvodu své působnosti v odůvodněných případech pověřit provedením některých úkonů v rámci správy daní, v rámci výkonu finanční kontroly a v rámci řízení o přestupcích jiný než místně příslušný finanční úřad. Judikatura soudů rozhodujících ve správním soudnictví dovodila, že uvedené pověření je závažným zásahem finančního ředitelství do standardního průběhu daňového řízení, u něhož je zásadně vyloučeno, aby takové pověření bylo vydáno ústní formou (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.11.2005, č.j. 9 Ca 40/2003-117), uvedené pověření nevyžaduje formu rozhodnutí, neboť není rozhodnutím ani ve smyslu § 32 odst. 1 daňového řádu ani ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 31 Ca 166/2006-60 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.1.2008, č.j. 1 Afs 50/2007-106, publikován ve Sb. NSS 1567/2008). Z uvedeného vyplývá, že zaslání předmětného pověření, které bylo součástí správního spisu, do něhož měl žalobce právo nahlížet a žalobce byl o něm a jeho obsahu informován, nebylo třeba doručovat. Nemůže proto být vadou způsobující nezákonnost zahájení či průběhu daňové kontroly pokud uvedené pověření nebylo žalobci ve formě stejnopisu doručeno. O obsahu uvedeného pověření se žalobce dozvěděl při zahájení daňové kontroly, měl možnost kdykoliv nahlédnout do správního spisu a navíc mu byla kopie uvedeného pověření nad rámec povinností žalovaným zaslána. Z předmětného pověření je možno zjistit na základě jakých důvodů došlo k pověření žalovaného provedením daňové kontroly u žalobce (oznámení uložení účetnictví a navazujících písemností žalobce v jeho provozovně v Brně–Řečkovicích, návrh žalobce na provedení kontroly v jeho provozovně v Brně-Řečkovicích, možnost provést daňovou kontrolu rychleji a hospodárněji ze strany žalovaného s ohledem na jeho odborné zaměření a dislokaci). Námitka nedoručení stejnopisu (originálu) uvedeného pověření žalobci nebyla proto soudem vzhledem k přezkumu zákonnosti předmětného zásahu shledána jako důvodná.

[9] V důsledku výše uvedeného soud postupem ve smyslu ustanovení § 87 odst. 3 s.ř.s. žalobu zamítl pro její nedůvodnost, neboť žalobcem tvrzený zásah žalovaného nebyl shledán z žalobcem namítaných důvodů nezákonným.

VI.
Náklady řízení

[10] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 věty první s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V posuzované věci byl žalobce neúspěšný, a proto právo na náhradu nákladů řízení bylo možno přiznat žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by v souvislosti s tímto řízení žalovanému náklady vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 8.6.2011

Mgr. Milan Procházka, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jaroslava Předešlá

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru