Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Af 40/2010 - 27Rozsudek KSBR ze dne 25.08.2011

Prejudikatura

4 Ads 81/2009 - 46


přidejte vlastní popisek

30 Af 40/2010 – 27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: DINO, veřejná obchodní společnost, se sídlem Horova 1655/11, Brno zast. JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Veveří 57, Brno, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.3.2010, č.j. 3609/10-1300-703172,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.
Vymezení věci

Žalobce podal dne 30.6.2009 žádost o obnovu řízení. Rozhodnutím správce daně byla jeho žádost zamítnuta. Rozhodnutím žalovaného bylo odvolání žalobce zamítnuto.

II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v napadeném rozhodnutí žalovaného

V žádosti o obnovu řízení uvedl žalobce zejména následující: Rozsudek Krajského soudu v Praze, č.j. 59 Cm 46/2008, potvrzený rozsudkem Vrchního soudu v Praze, č.j. 6 Cmo 495/2008, se stal pravomocný dne 28.5.2009. V rámci tohoto řízení se žalobce domáhal po podnikateli T. Š. zaplacení částky ve výši 1 541 718,60 Kč s příslušenstvím. Žádal uhrazení vyjmenovaných faktur. V žádosti je následně uveden výčet faktur pod konkrétními čísly a souhrn údajů o zaplacení, dluhu, dat. úhrady a datu splatnosti. Faktury byly žalobcem zařazeny do jeho účetnictví a z nich mu bylo vyměřeno DPH. Z textu obou rozsudků pak vyplývá, že žalobce neunesl svá tvrzení ohledně uskutečnění dodávek žalovanému podnikateli. Žalobcem navržený důkaz, tj. vyžádání součinnosti FÚ, nebyl před soudem proveden. Pro FÚ jsou předmětné faktury dostatečným důkazem o poskytnutém plnění ze strany žalobce podnikateli a základem pro odvod DPH, a to přestože soudy obou stupňů dospěly k závěru o neprokázání dodání předmětného zboží. Při omezeném přístupu k dovolání pak nezbylo, než v rámci obnoveného daňového řízení prokázat, že předmětná plnění vyjádřená na fakturách žalovaný podnikatel přijal, uvedl je do účetnictví a nárokoval z nich DPH. Možné obnovené daňové řízení pak může být základem pro podání návrhu na obnovu soudního řízení.

Žalovaný k věci uvedl, že správce daně nepochybil, když skutečnosti uvedené ve zmiňovaných rozsudcích nepovažoval za nové skutečnosti, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu uplatněny již dříve v řízení, a proto obnovu řízení nepovolil. Žalovaný zde odkázal na rozsudek NSS, č.j. 1 Afs 36/2006, ze dne 6.12.2006, podle něhož pojem „nové skutečnosti“ je nutno chápat tak, že může jít jen o skutečnosti v době rozhodování již existující, které nově vyšly najevo a v době rozhodování i přes svoji existenci nebyly známy daňovému subjektu, ani správci daně, a proto nemohly být žádným způsobem v řízení využity. V soudním řízení bylo předmětem projednávaného sporu uplatněné právo na zaplacení ceny dodávek živých květin z dovozu v požadované částce 1 541 718,60 Kč dle vyjmenovaných faktur. Předmětem sporu nebylo a ani být nemohlo posouzení toho, zda žalobci vznikla v souvislosti s dodáním zboží povinnost přiznat za zdaňovací období listopad a prosinec 2004, resp. za zdaňovací období leden, únor a březen 2005 ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby daň na výstupu ve smyslu ust. § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen ZDPH). Závěr soudu obou stupňů o neunesení důkazního břemene v civilním řízení sporném, nemůže pro daňové řízení vést k tomu, že zdanitelná plnění se neuskutečnila, žalobci povinnost přiznat daň na výstupu nevznikla a bez právního důvodu plnil v režimu ZDPH.

III. Žalobní argumentace

Žalobce požádal o obnovu řízení na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2004, prosinec 2004, leden 2005, únor 2005 a březen 2005. Žalobce se domáhal obnovení daňového řízení za výše uvedená období, protože rozsudkem KS Praha, č.j. 59 Cm 46/2008-49, ze dne 26. září 2008 ve spojení s rozsudkem VS Praha, č.j. 6 Cmo 495/2008-104, ze dne 9. dubna 2009 byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal po tehdy žalovaném T. Š. zaplacení částky ve výši 1 538 042,70 Kč spolu s úrokem z prodlení. Po právní moci tohoto rozsudku podal žalobce návrh na obnovu řízení k dani z přidané hodnoty, neboť z celé této žalované částky již přiznal a odvedl DPH. Podle názoru obou soudů se však předmětné plnění nikdy neuskutečnilo. Žalobce se snažil požádat finanční orgány o možnost křížového prověření a prošetření účetnictví tehdy žalovaného, když tento zcela jasný a rigidní důkaz neprovedly obecné soudy. Správce daně přitom nevyžadoval doklady o plnění, k uznání uskutečnění plnění mu stačily toliko faktury. Žalobce se návrhem na obnovu řízení snažil získat již odvedené DPH, případně získat důkaz pro případné další soudní řízení o tom, že tehdy žalovaný zanesl předmětné faktury do svého účetnictví a k plnění ze strany žalobce došlo řádným způsobem. Žalovaný pak ani nic v průběhu řízení žalobci nevytkl, nevyzval ho k případnému doplnění či upřesnění odvolání. Žalobce rovněž uvedl, že výše zmíněné rozsudky byly zrušeny nálezem Ústavního soudu, č.j. I. ÚS 1954/09. I po tomto nálezu soud I. stupně žalobu zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání.

IV. Stanovisko žalovaného

Žalovaný ve vyjádření zejména uvedl, že žalobcem tvrzené skutečnosti lze sice označit jako nové skutečnosti nebo důkazy, tyto však nesplňují další dvě taxativní podmínky upravené v ust. § 54 odst. 1 písm. a) d.ř., když mohly být uplatněny dříve v řízení a nemají podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Předložené nové skutečnosti mají prokázat, že mezi žalobcem a jeho obchodním partnerem neproběhlo zdanitelné plnění. V takovém případě však nejde o nové skutečnosti, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu uplatněny již dříve. Žalobce po celý průběh zdaňovacího řízení nezpochybňoval uskutečnění zdanitelného plnění. Je-li nyní přesvědčen, že zdanitelné plnění neproběhlo, byla mu tato skutečnost nepochybně známa již v době, kdy probíhalo příslušné daňové řízení ve fázi vyměřovací. Proti vyměření daně však žalobce nic nenamítal. Toliko v případě, že by tyto skutečnosti tvrdil v daňovém řízení by následně předložená soudní rozhodnutí naplňovala pojem nové skutečnosti či důkazu, který nemohl být uplatněn dříve pouze v případě, kdy by osvědčovaly původní žalobcova tvrzení. Za současného skutkového stavu by povolení obnovy řízení simulovalo řádný opravný prostředek, popřípadě by sloužilo ke zkorigování tvrzení daňového subjektu, která činil v průběhu daňového řízení ve fázi vyměření daně. Pro správce daně je však rozhodné, že zdanitelná plnění zahrnul do daňových přiznání. Žalobce ani nezpochybňoval vyměřenou či doměřenou daň, a proto ani jeho návrh na obnovu řízení nemůže mít žádný vliv na výrok rozhodnutí.

V. Právní hodnocení soudu

Soud k věci uvádí, že smyslem institutu obnovy řízení je umožnit odklizení rozhodnutí, které již nabylo právní moci a založilo svým adresátům práva a povinnosti a nahradit je rozhodnutím novým. Obnova řízení představuje vždy zásah do právní jistoty a její užití je proto omezeno na poměrně úzce vymezené případy taxativně vypočtené v § 54 odst. 1 daňového řádu. Správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni (§ 55 odst. 1 daňového řádu), povolí či nařídí obnovu řízení jen tehdy, pokud a) vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí, b) rozhodnutí bylo učiněno na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu, křivé výpovědi svědka nebo křivého znaleckého posudku, nebo rozhodnutí bylo dosaženo jiným trestným činem, nebo c) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a příslušný orgán o ní rozhodl dodatečně v podstatných skutečnostech, ovlivňujících výši stanovené daně nebo procesní postavení daňového subjektu, jinak. Při rozhodování o nařízení či povolení obnovy řízení zkoumá správce daně jen to, zda v dané věci nastala skutečnost spadající do některého z těchto tří okruhů. Nepřísluší mu naproti tomu zabývat se nad rámec důvodů upravených v § 54 odst. 1 daňového řádu tím, zda v původním rozhodnutí byla správně vyložena užitá hmotněprávní norma, zda tomuto rozhodnutí předcházelo řádně vedené řízení, nebo jaký dopad mělo toto rozhodnutí na práva a povinnosti účastníků (srov. např. rozhodnutí NSS, č.j. 1 Afs 59/2008-58, ze dne 28.5.2008).

Na tomto místě je nezbytné zdůraznit, že v řízení o povolení obnovy řízení správce daně nezkoumá, zda rozhodnutí vydané v původním daňovém řízení je v souladu se zákonem nebo zda rozhodnutí předchází úplné zjištění skutkového stavu věci. Správce daně se může zabývat toliko otázkami vymezenými v zákoně o správě daní a poplatků; zkoumá tedy jen, zda byly pro povolení obnovy řízení splněny taxativně stanovené podmínky. V daném případě bylo tedy jeho povinností zkoumat pouze to, zda vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a zda současně mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Přitom pojem „nové skutečnosti“ je nutno chápat tak, že může jít jen o skutečnosti v době rozhodování již existující, které nově vyšly najevo a v době rozhodování i přes svoji existenci nebyly známy poplatníkovi, ani správci daně, a proto nemohly být žádným způsobem využity. Mohly však vyjít najevo i nové důkazy, které subjekt neměl v rozhodné době k dispozici, které však potvrzují, nebo mohou prokazovat jím uváděné skutečnosti. Musí se však jednat o takový nový důkaz, který dodatečně umožňuje prokázat již dříve tvrzené skutečnosti (srov. rozhodnutí NSS ze dne 6.12.2006, č.j. 1 Afs 36/3006-86).

Z obsahu správního spisu vyplynulo, že žalobce se domáhal obnovy řízení, neboť faktury (uvedené v žádosti o obnovu řízení), které zařadil do účetnictví, a z nichž mu bylo vyměřeno DPH, se staly předmětem soudního řízení mezi žalobcem a podnikatelem T. Š. o uhrazení částky 1 541 718,60 Kč. Žalobce k žádosti doložil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26.9.2008, č.j. 59 Cm 46/2008-49 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9.4.2009, č.j. 6 Cmo 495/2008-104. Z obou rozsudků vyplývá, že žalobci se nepodařilo prokázat dodání zboží (květiny), jenž bylo uvedeno na jeho fakturách, z nichž odvedl DPH. Mezi stranami není sporné, že žalobce z předmětných faktur přiznal a odvedl DPH. Předmětem sporu je, zda předložené rozsudky mohou být důvodem k obnově řízení dle § 54 d.ř. Soud k věci uvádí, že daňové řízení je založeno na povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Žalobce v řízení netvrdil, že nedošlo k uskutečnění zdanitelného plnění ve formě dodávek květin podnikateli T. Š. Žalobce naopak jejich uskutečnění tvrdil a doložil příslušnými doklady. V případě předmětných rozsudků se tak nemohlo jednat o nový důkaz, který by prokazoval tvrzení žalobce v daňovém řízení, tj. uskutečnění zdanitelného plnění, protože rozsudky jsou naopak postaveny na tom, že žalobce své tvrzení o dodání zboží - květin (uskutečnění zdanitelného plnění) podnikateli T. Š. v rámci civilního řízení sporného neprokázal (srov. výše zmíněné rozhodnutí NSS, č.j. 1 Afs 36/2006-86). Ani to však samo o sobě nevylučuje tvrzení žalobce o uskutečnění zdanitelného plnění (dodání zboží), ale toliko skutečnost, že žalobcem předložené či navržené důkazy k prokázání dodání zboží nepostačovaly. Jinými slovy, důvodem obnovy řízení nemůže být tedy to, že žalobce v řízení o uhrazení částky na základě jím vystavených faktur, z nichž přiznal a odvedl DPH, neunese své důkazní břemeno, což má za následek zamítnutí žaloby. Soud dále k věci uvádí, že oba rozsudky, o něž žalobce opřel svůj návrh na obnovu řízení, byly rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 2.12.2009 (v době řízení o obnově), sp. zn. I. ÚS 1954/09, zrušeny. Ani z tohoto důvodu nebyly ve smyslu ust. § 54 odst. 1 písm. a) d.ř. splněny předpoklady pro nařízení obnovy řízení, protože nebyla dána existence nových důkazů či skutečností. Žalovaný, ani správce daně, tedy nepochybil, když neshledal důvody obnovy řízení dle ust. § 54 d.ř. a žádost žalobce zamítl.

VI.
Náklady řízení

Náhrada nákladů řízení před krajským soudem, ani před Nejvyšším správním soudem, nebyla přiznána žádnému z účastníků. Žalobce celkově neměl ve věci úspěch, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá (§ 60 odst.1 s.ř.s.). Žalovanému žádné náklady řízení ve smyslu ust. § 57 s.ř.s. nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 25.8.2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru