Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 59/2011 - 392Rozsudek KSBR ze dne 29.09.2011

Prejudikatura

2 As 37/2011 - 81


přidejte vlastní popisek

30 A 59/2011 – 392

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Petra Polácha, v právní věci žalobců: a) Bytové družstvo Cornovova 60, se sídlem Cornovova 60, Brno, b) L. Š., c) F. S., všichni zastoupeni JUDr. Martinou Skřivánkovou, advokátkou se sídlem Mezírka 1, Brno, proti žalovanému: Ing. Antonín Faltýnek, autorizovaný inspektor, se sídlem Školní 6, Oslavany, za účasti osoby zúčastněné na řízení: TEKOREAL s.r.o., se sídlem Botanická 19, Brno,, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného – certifikát ze dne 24.6.2009, č.j. 004-2009, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobcům, prostřednictvím jejich právní zástupkyně JUDr. Martiny Skřivánkové, advokátky se sídlem Mezírka 1, Brno, náklady řízení v částce 84 032,- Kč.

Odůvodnění:

Ze shora uvedeného certifikátu vyplývá, že autorizovaný inspektor ing. Antonín Faltýnek provedl podle § 117 a dalších zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a na základě smlouvy se stavebníkem kontrolu projektové dokumentace a připojených podkladů pro stavbu – půdní vestavba H. 45, B.-Č. a vydal soudem přezkoumaný certifikát, kterým stvrzuje, že ověřil projektovou dokumentaci z hledisek uvedených v § 111 odst. 1 a 2 stavebního zákona a že stavba může být podle této dokumentace provedena. Stavba obsahuje půdní stavbu deseti převážně malometrážních bytů, pokračování
30 A2
59/2011

z nichž pět bude mezonetových s přístupovým schodištěm uvnitř bytu. Vestavba bude provedena v krovu na bytovém domě č.p. 678 v B., k.ú. Černovice. Dále budou provedeny související stavební úpravy společných částí domu, které jsou nutné k napojení nových bytových jednotek na IS domu. Jedná se o změnu dokončené stavby, při které se zachová vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby. Na č.l. 3 certifikátu dole je zejména uvedeno, že stavba nemá vliv na okolní pozemky a stavby a provádění stavebních prací nebude mít trvalé negativní účinky na okolí. Na č.l. 6 certifikátu je vymezen okruh „potenciálních účastníků stavebního řízení podle § 109 stavebního zákona“, do kterého podle žalovaného spadá stavebník TEKOREAL s.r.o., majitel pozemku parc. č. 1542 Project Real Estate Ksí, s.r.o. a TEKOREAL s.r.o. a majitel bytového domu č.p. 678 Project Real Estate Ksí, s.r.o. V odůvodnění certifikátu na č.l. 8 je m.j. uvedeno, že předmětná stavba „nijak neomezí vlastníky sousedních staveb a pozemků a nezhorší možnosti užívání jejich staveb a pozemků proti současnému stavu“.

Proti tomuto rozhodnutí byla podána žaloba, ve které žalobci uvedli, že žalobce a) je vlastníkem budovy v Brně, k.ú. Černovice, č.p. 27 na pozemku parc. č. 1538, na adrese C. 60, B. i pozemku. Žalobci b) – d) jsou vlastníky budovy v B., k.ú. Černovice, č.p. 723, na pozemku parc. č. 1541 na adrese S. 67, B. i pozemku. Na budově sousedící přímo s budovami žalobců, a to budově na adrese H. 45, B.-Č., č.p. 678 na pozemku parc. č. 1542 v k.ú. Černovice, B. se dne 12.11.2009 objevil shora uvedený vyvěšený certifikát.

Žalobci pro dokreslení situace uvedli, že stavebník nejprve před vydáním certifikátu podal žádost o stavební povolení. Na základě jeho žádosti bylo stavebním úřadem vedeno stavební řízení na změnu stavby bytového domu H. 45, B., a to pod č.j. SU/0005900/08/Pa-2, zahájení řízení bylo oznámeno dne 15.1.2009. Předmětem stavebního řízení byla shodně jako nyní v certifikátu stavba deseti nových bytů na domě H. 45, B., stavebníkem byl rovněž TEKOREAL, s.r.o. a žalobci jako vlastníci sousedních nemovitostí (přímí sousedé) byli účastníky řízení. Žalobci podali ve stavebním řízení řadu závažných námitek, z nichž žádná nebyla vypořádána. Ve správním spise je založeno též vyjádření odboru územního plánování a rozvoje Magistrátu města Brna ze dne 11.5.2009, č.j. MMB/0077784/2009/Mr, které nedoporučuje zamýšlenou nástavbu v daném území, a to z totožného důvodu, jako je jeden z bodů námitek žalobců. Námitky žalobců byly stavebníkovi známy, neboť stavebník učinil ve stavebním řízení i písemné podání, v němž na námitky reagoval, byť žádnou nijak nevyřešil. O námitkách účastníků řízení a stanoviscích dotčených orgánů nebylo nikdy rozhodnuto, protože stavebník po seznámení s námitkami vzal svůj návrh zpět a stavební úřad dne 5.6.2009 stavební řízení zastavil. Stavebník se pokouší obejít zákon tím, že si smluvně za úplatu zajistil vydání certifikátu na stavbu, na kterou se mu nepodařilo získat stavební povolení vydané stavebním úřadem.

Žalobci zejména namítli, že nebyly dodrženy předepsané postupy pro vydání certifikátu, zejména § 117 odst. 1 stavebního zákona, neboť nebyla opatřena vyjádření osob, které by byly účastníky stavebního řízení dle § 109 stavebního zákona. Žalobci jsou osobami, které by jinak byly účastníky řízení ve smyslu § 117 odst. 4 stavebního zákona, neboť jsou vlastníci přímo sousedících staveb a byli již účastníky stavebního řízení, které předcházelo vydání certifikátu. K certifikátu však žádné vyjádření žalobců vyžádáno nebylo a žalobci ani nevěděli, že se připravuje nějaké vydání certifikátu a zjistili to až po vyvěšení certifikátu na budově H. 45, B. Certifikát postrádá náležitosti § 10 odst. 1 písm. b), c), e), d) a odst. 2 písm. d) vyhl. č. 526/2006 Sb. Chybí zejména údaje o projektové dokumentaci stavby podle údajů na rozpisce dokumentace, průběh posuzování navrhované stavby, včetně závěrů jednání s osobami, které uplatnily námitky proti provedení stavby, jakož i zpráva, jak projektová pokračování
30 A3
59/2011

dokumentace respektuje požadavky dotčených orgánů a vlastníků dopravní a technické infrastruktury, popř. specifikaci dokladů o jednání s nimi. Certifikát tedy fakticky není certifikátem, na základě kterého by mohlo proběhnout zkrácené stavební řízení podle § 117 stavebního zákona.

Podle § 117 odst. 3 stavebního zákona autorizovaný inspektor certifikátem stvrzuje, že ověřil projektovou dokumentaci a připojené podklady z hledisek uvedených v § 111 odst. 1 a 2 stavebního zákona a že navrhovaná stavba může být provedena. Certifikát je možno vydat, když jsou splněny podmínky § 111 odst. 1 a 2 stavebního zákona, ze kterých v daném případě nejsou splněny zejména body § 111 odst. 1 písm. a) – soulad s územně plánovací dokumentací a územním rozhodnutím, písm. b) – řešení obecných požadavků na výstavbu v odpovídající míře, d) – vyhovění požadavků uplatněných dotčenými orgány.

Tvrzení v certifikátu, že stavba zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby, je nepravdivé. Z projektu předloženého stavebníkem je zjevné, že se ve skutečnosti jedná o nástavbu jednoho nadzemního podlaží navíc směrem do ulice a dvou nadzemních podlaží navíc směrem do dvorních částí. Skutečnost, že jde o nástavbu, vyplývá i z vyjádření Odboru územního plánování a rozvoje Magistrátu města Brno, č.j. MMB/0077784/2009/Mr. Taková stavba vyžaduje územní rozhodnutí a s ohledem na §§ 2 odst. 5, 77 odst. 1, písm. c), 79 odst. 3, 81 odst. 2 a 3 stavebního zákona. Certifikát může nahradit pouze stavební povolení, nikoli územní rozhodnutí, což vyplývá z ust. § 111 odst. 1 písm. a) stavebního zákona a je to rovněž patrno i ze zařazení ust. § 117 stavebního zákona v dílu upravujícím stavební řízení, nikoli územní řízení, rovněž je to patrno z ust. § 117 zkrácené stavební řízení, jakož i z toho, že v § 117 se používá výlučně termín stavební řízení.

Stavba navíc odporuje stanovisku Odboru územního plánování a rozvoje Magistrátu města Brna, ze kterého vyplývá, že nástavby v území nelze z územního hlediska doporučit.

Nebylo splněno ani ust. § 10 odst. 2 vyhl. č. 137/2006 Sb., podle kterého musí stavba být vybavena normovým počtem odstavných a parkovacích stání. V daném území však žádná parkovací stání nejsou, což vyplývá m.j. ze stanoviska Odboru územního plánování a rozvoje Magistrátu města Brna.

Projektová dokumentace neobsahuje dostatečné statické posouzení dopadu nástavby na stávající budovu, přičemž dle přesvědčení žalobců nástavba staticky ovlivňuje stávající budovu tak, že může dojít k vážnému porušení stability budovy a tím i ohrožení sousedních staveb ve vlastnictví žalobců. V podrobnostech žalobci odkazují na přezkoumání vyjádření statika z února 2009, zpracované autorizovaným inženýrem pro statiku a dynamiku staveb Ing. Čechovou, které je přiloženo jako součást vyjádření žalobkyně c) ze dne 20.3.2009, které žalobkyně předložila ve stavebním řízení, jež předcházelo vydání certifikátu. Z tohoto dokumentu jasně vyplývá, že zatížení stávající budovy H. 45, B. může vést k vážným poruchám budovy samotné i budov sousedních.

Další žalobní námitky se týkaly spádu střechy, denního osvětlení a proslunění, výšky kótované v projektu a výtahů.

Žalovaný ve vyjádření ze dne 11.1.2010 k žalobě zejména uvedl, že žalobci nejsou ve smyslu ust. § 109 odst. 1 stavebního zákona účastníky stavebního řízení, neboť neprokázali splnění žádné z náležitostí dle § 109 odst. 1 písm. b) – g) stavebního zákona. Jestliže žalobci nejsou účastníky stavebního řízení, není třeba v souladu se stavebním zákonem, aby se pokračování
30 A4
59/2011

k danému certifikátu vůbec vyjadřovali. Tvrzení žalobců v části III. odst. 1.3, 1.4 a 1.5 postrádají jakékoli odůvodnění, neboť žalobci obsah certifikátu mimo jeho první stránky neznají. Je nepravdivé zejména tvrzení žalobců, že stavba staticky ovlivňuje stávající budovu tak, že může dojít k vážnému porušení stability budovy a tím i ohrožení sousedních staveb. Součástí schválené projektové dokumentace je samostatný statický projekt zpracovaný autorizovaným inženýrem statikem ing. Ladislavem Kurucem, vyhotovený v červnu 2009 a tento projekt vylučuje vliv na sousední stavby ve vlastnictví žalobců. Dále bylo zpracováno inženýrsko geologické posouzení geologických a základových poměrů.

Zúčastněná osoba – stavebník – ve vyjádření k žalobě uvedl, že námitky uvedené v žalobě jsou ničím nepodložená tvrzení. Žalobci především neznají celý obsah daného certifikátu. Již ze skutečnosti, že se jedná o vestavbu, je možno obecně dovodit, že její realizací nemohou být jakkoli přímo narušena práva vlastníků sousedních staveb, neboť vestavba bude provedena především uvnitř stávajících půdních prostor v domě H. 45, B.-Č. Při vestavbě bude zcela zachována stávající výška i horizont střechy v domě a též samozřejmě dojde k zachování půdorysu domu. Proto se v žádném případě nejedná v dané věci o nástavbu, jak tvrdí žalobci.

Veškeré potencionální vlivy vestavby na okolí byly již na počátku vyloučeny doložením jak nezbytných souhlasných vyjádření dotčených orgánů, tak odbornými posudky. Z těchto podkladů je zřejmé, že stavba nenarušuje zájmy či práva třetích osob.

Za účelem posouzení otázky denního osvětlení a proslunění byl vypracován odborný posudek autorizovaného inženýra Doc. Ing. Miroslava Maixnera CSc., který byl též podkladem pro vydání certifikátu a který jednoznačně vyloučil vliv vestavby na okolní stavby.

Žalobci v replice na vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení uvedl další důvody týkající se legitimace k podání žaloby, pojmu vestavba, k certifikátu a dokumentaci, účelovosti jednání, postavení autorizovaného inspektora.

Úřad městské části města Brna, Brno-Černovice ve vyjádření ze dne 22.2.2010 uvedl, že bylo u něj vedeno stavební řízení ve věci stavby „změna stavby bytového domu H. 45 na pozemku parc. č. 1542, k.ú. Černovice, spočívající ve stavebních úpravách půdního prostoru pro vybudování deseti malometrážních bytů a garsonek“. Toto řízení bylo na základě zpětvzetí žádosti investorem – společností TEKOREAL, s.r.o. usnesením ze dne 5.6.2009, č.j. SU/0005900/08/Pa zastaveno. Dne 4.11.2009 obdržel tamní stavební úřad oznámení stavby „půdní vestavba H. 45, B.-Č.“ autorizovaným inspektorem, oznamovatel – TEKOREAL, s.r.o. Dle § 117 odst. 5 stavebního zákona certifikát, ověřenou dokumentaci s vyznačenými údaji dle § 117 odst. 3 stavebního zákona příslušný úřad eviduje a využívá pro kontrolní prohlídky stavby.

Žalovaný ve vyjádření ze dne 22.4.2010 navrhl odmítnutí žaloby s poukazem na ust. § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s., resp. § 65 odst. 1 s.ř.s. Činnost autorizovaného inspektora není výsledkem veřejnoprávního postupu, nýbrž plněním ze soukromoprávní smlouvy. Činnost, která se odehrává mezi dvěma soukromými osobami na základě smlouvy, uzavřené podle pravidel soukromého práva, se tak z povahy věcí vzpírá zařazení do oblasti veřejné správy a tedy i přezkoumání před správním soudem. Autorizovaný inspektor proto není správním orgánem dle definice ust. § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s., nýbrž odborně způsobilou osobou, která z titulu své funkce poskytuje odborné činnosti ve výstavbě. Akt, který je plněním ze pokračování
30 A5
59/2011

soukromoprávní smlouvy, pak nemůže být rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s.ř.s., již jen proto, že jeho původcem není správní orgán. Žalovaný v této souvislosti poukázal též na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15.3.2010, č.j. 5 A 42/2010 – 43.

Žalobci ve vyjádření ze dne 7.5.2010 uvedli, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného, resp. stavebníka, že předmětný certifikát nelze přezkoumat v rámci správního soudnictví. Už to, že autorizovaný inspektor posuzuje okruh účastníků řízení, je dle žalobců správním úkonem.Vydáním certifikátu se prostě supluje činnost správního orgánu a výsledek takové činnosti musí být soudem přezkoumatelný. V žádné vyspělé zemi není možné realizovat stavby bez ingerence státu. Povolování staveb už po staletí je činností veřejnoprávního charakteru. Žalovaný ve svém vyjádření zvolil výklad zákona, z něhož by plynulo, že vydání certifikátu autorizovaným inspektorem je aktem naprosté svévole, nikým nekontrolovatelné a nepřezkoumatelné a není proti němu žádné obrany. Takový výklad je v rozporu s Ústavou, Listinou základních práv a svobod a základními principy demokratické společnosti.

Činnost autorizovaného inspektora není výsledkem jen soukromoprávního postupu, nýbrž přinejmenším postupu smíšeného. Stavební zákon dává autorizovanému inspektorovi pravomoc vydávat certifikáty. Autorizovaný inspektor je veřejnoprávním postupem delegován k tomu, aby vydával certifikáty. Veřejnoprávní stavební zákon ukládá autorizovanému inspektorovi nějaké postupy a povinnosti přinejmenším v § 117 odst. 4 stavebního zákona a tak alespoň tyto povinnosti musí podléhat správnímu přezkumu nebo správnímu soudnictví. Autorizovaný inspektor má povinnosti i vůči jiným osobám, než vůči svému klientovi, s nímž uzavřel smlouvu ohledně vydání certifikátu.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21.6.2010, č.j. 30 Ca 152/2009 – 218 zrušil žalobou napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl přitom k závěru, že napadený certifikát je rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. Soud zjistil, že žalovaný v rozporu s ust. § 117 odst. 1, 3 a 4 stavebního zákona nedal prostor žalobcům, jakožto vlastníkům sousedních domů v řadové zástavbě s domem, na kterém má být realizována rozsáhlá stavba, k vyjádření ohledně navržené stavby, čímž došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (viz ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.).

Ke kasační stížnosti žalovaného zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 4.5.2011, č.j. 7 As 109/2010-340, citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku uvedl, že nový institut stavebního zákona, zkrácené stavební řízení podle § 117 a násl. stavebního zákona je určitou obdobou zjednodušeného územního řízení podle § 95 stavebního zákona. Významnou roli při používání tohoto postupu má autorizovaný inspektor (viz § 143 a násl. stavebního zákona), přičemž je stanoveno, že pouze na základě jeho certifikátu může stavebník záměr stavbu provést – za splnění dalších stanovených podmínek – pouze oznámit stavebnímu úřadu (§ 117 odst. 1 stavebního zákona). Stavební úřad pak toto oznámení fakticky pouze vezme na vědomí, zaeviduje je a využívá spolu s certifikátem, ověřenou dokumentací s přílohami pro kontrolní prohlídky stavby (§ 117 odst. 3 stavebního zákona). Nejvyšší správní soud dále odkázal na usnesení tohoto soudu ze dne 4.8.2010, č.j. 9 As 63/2010 – 111, dostupné na www.nssoud.cz, kde Nejvyšší správní soud vyslovil, že certifikát je rozhodnutím ve smyslu ust. § 4 odst. 1 písm. a) a § 65 odst. 1 s.ř.s. a že autorizovaný inspektor je správním orgánem (fyzickou osobou, které bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy podle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s.). Autorizovaný inspektor se stává v mezích stanovených stavebním zákonem pokračování
30 A6
59/2011

vykonavatelem státní správy, který je při činnosti ve zkráceném stavebním řízení vázán veřejnoprávním předpisem (§ 117 a násl. stavebního zákona). Samotný certifikát sám o sobě nemá přímé právní účinky, tyto účinky však nabývá ze zákona v okamžiku jeho oznámení stavebnímu úřadu. Certifikát se tedy oznámením stane aktem, který zakládá oprávnění stavebníka stavbu provést v určené podobě a povinnost ostatních toto právo respektovat a nerušit. Právní účinky certifikátu jsou tak srovnatelné se stavebním povolením. Povaha certifikátu se od okamžiku jeho oznámení stavebnímu úřadu mění v tom smyslu, že je ho nutno respektovat bez možnosti jeho úprav a nutno na něho hledět jako na výsledek činnosti správního orgánu, byť nelze bez dalšího konstatovat, že je vydáván ve správním řízení. Certifikát po oznámení stavebnímu úřadu má proto povahu přezkoumatelného správního aktu, který má právo napadnout stavebník i osoby, které by jinak měly právo být účastníky stavebního řízení. Nejvyšší správní soud v prvně citovaném jeho rozsudku dále vyslovil, že se zdejší soud nezabýval vůbec problematikou ust. § 5 s.ř.s. a § 68a s.ř.s. ve vztahu k charakteru a povaze certifikátu autorizovaného inspektora a jeho specifického postavení, resp. možností odvolání proti certifikátu, ačkoliv šlo o podmínku řízení, k níž měl správní soud přihlížet z úřední povinnosti po celou dobu řízení. Krajský soud v Brně by měl při hodnocení možnosti odvolání proti certifikátu autorizovaného inspektora vzít přiměřeně v úvahu právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27.10.2005, č.j. 2 As 47/2004-61, publikovaný pod č. 1409/2007 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, podle něhož mezi základní zásady rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob správními orgány nepatří rozhodování ve dvou stupních. Dvoustupňového správního řízení tedy nelze dovodit z obecných zásad správního řízení a nejedná se ani o zásadu, která by plynula přímo z ústavního pořádku. Smyslem zkráceného stavebního řízení je evidentně rychlost, nižší míra formálnosti a odlehčení činnosti stavebních úřadů. Soud by tedy v této souvislosti měl hodnotit, zda by připuštění odvolacího řízení bylo v souladu s povahou zkráceného stavebního řízení a zda by odpovídalo postavení stavebního úřadu v něm. Kompetence každého orgánu veřejné moci musí být stanovena jednoznačně a srozumitelně a musí platit, že kompetence odvolacího orgánu plyne přímo z konkrétního zákonného ustanovení anebo přinejmenším je odvoditelná z obecných zákonných ustanovení zasazených do konceptu celkového fungování veřejné správy. Jestliže je odvolací řízení založeno na instanční nadřízenosti a podřízenosti správních orgánů (§ 89 správního řádu), vzniká otázka, který správní orgán by bylo možno v daném případě označit jako orgán nadřízený autorizovanému inspektorovi (srov. závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 2 As 37/2011). Další podmínkou řízení je i existence včasnosti žaloby, k jejímuž přezkoumání musí správní soud přistoupit ex offo, v projednávané věci chybí jakékoliv stanovisko krajského soudu ke včasnosti podání žaloby. Certifikát nese datum vydání 24.6.2009, vyvěšen však měl být až dne 12.11.2009 a žaloba byla podána dne 9.12.2009. Datum vyvěšení certifikátu přitom není ničím objektivním prokázáno. Krajský soud proto měl vyhodnotit otázku počítání lhůty pro podání žaloby proti certifikátu a vytyčit v tomto směru rozhodná stanoviska. Krajský soud se nejprve bude zabývat otázkou přípustnosti a včasnosti podané žaloby a po vyřešení otázky podmínek řízení dalšími žalobními námitkami. Nejvyšší správní soud se dále vyjádřil i ke klíčové problematice účastníků stavebního řízení ve smyslu ust. § 109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona a vyslovil, že k účastenství ve stavebním řízení podle tohoto ustanovení stavebního zákona plně postačuje, že vlastnická práva žalobců mohou být pouze dotčena a není nutné, aby byla dotčena skutečně. U předmětné stavby v řadové zástavbě, kdy se buduje řada bytových jednotek ve dvou nových podlažích si nelze ani představit nesplnění podmínky, že práva mezujících sousedů vedle navrhované stavby nemohou být dotčena (o tom ostatně svědčí i poškození majetku žalobců při pracích na navrhované stavbě). Již zpracování studie zastínění a statice svědčí o tom, že zde existuje možnost dotčení vlastnických práv žalobců. Pokud by pokračování
30 A7
59/2011

tomu tak nebylo, nebyly by tyto studie ani zpracovávány. Žalobci proto musí v řízení vystupovat jako účastníci řízení již od samého počátku, proto by jinak ani nemohli ještě před vydáním certifikátu bránit svá práva namítat nesprávnost závěru autorizovaného inspektora, příp. navrhovat vyžádání dalších podkladů. Je proto v rozporu se smyslem zákona, aby autorizovaný inspektor odepřel žalobcům možnost podat si vyjádření k navrhované stavbě ještě před vydáním certifikátu s tvrzením, že stavba nijak neomezí vlastníky sousedních staveb a pozemků a nezhorší možnosti užívání jejich staveb a pozemků proti současnému stavu. Žalobci musí mít možnost namítat nesprávnost takového tvrzení, byť případně podpořeného i pozdějšími odbornými posudky. Musí se jim dostat faktického práva brojit proti těmto posudkům a požadovat nové odborné důkazy. To je bez účastenství v řízení jen těžko představitelné. Možnost přímého dotčení vlastnických práv žalobců je však především patrna ze skutečností, že žalobci již byli účastníky stavebního řízení vedeného u stavebního úřadu v Brně-Černovicích, které předcházelo vydání certifikátu, jež bylo zastaveno na základě zpětvzetí žádosti o vydání stavebního povolení. Žalobci jsou také výslovně uvedeni jako účastníci řízení podle ust. § 109 odst. 1 stavebního zákona i na rozdělovníku oznámení o zahájení stavebního řízení a pozvání k ústnímu jednání ze dne 15.1.2009. Autorizovaný inspektor, jež si neopatřil vyjádření žalobců k zamýšlenému vydání certifikátu, kteří již byli účastníky stavebního řízení (§ 109 odst. 1 stavebního zákona) před stavebním úřadem, odepřel jako vlastníkům sousedních staveb právo zaujmout stanovisko k celé věci, jež se jich bytostně dotýkala. Navíc odůvodnění tohoto postupu bylo zjevně nepřezkoumatelné, aniž by bylo odůvodnění jakkoliv konkretizováno a umožnilo tak žalobcům obranu. Pokud si autorizovaný inspektor nevyžádal vyjádření žalobců jako osob, které by byly účastníky řízení, zabránil i postupu podle ust. § 117 odst. 4 stavebního zákona (posouzení a projednání námitek, vypořádání námitek, příp. rozhodnutí o námitkách stavebním úřadem). To se například promítlo i v tom, že žalovaný i stavebník argumentovali odbornými posudky stran statiky a zastínění sousedních domů žalobců, k nimž se však žalobci nemohli vyjádřit. Obecné pojmy použité Krajským soudem v Brně z nálezu Ústavního soudu ze dne 22.3.2000, sp. zn. PlÚS 19/99 je možno využít i v současné době, pochopitelně s přihlédnutím k platné dikci stavebního zákona o účastenství v řízení. Ve zkráceném stavebním řízení je absence vyjádření osob k navrhované stavbě, které by byly účastníky stavebního řízení, důvodem nevydání certifikátu. Je tomu tak proto, že tento nedostatek podstatně a závažným způsobem porušuje práva žalobců na zjištění zákonných podmínek pro vydání certifikátu a brání jim v uplatnění efektivní obrany. Se zřetelem k tomu, že vady řízení byly namítány již v žalobě, Krajský soud v Brně z tohoto důvodu opodstatněně zrušil certifikát autorizovaného inspektora (vady řízení mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé). Zákon v ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. umožňuje krajskému soudu, aby tak učinil bez jednání ve smyslu ust. § 51 odst. 2 s.ř.s. Důvodem ke zrušení žalobou napadeného certifikátu a vrácení věci k dalšímu řízení krajským soudem byla jen skutečnost, že žalovaný autorizovaný inspektor v důsledku uvedené vady nedal žalobcům prostor k vyjádření ohledně navrhované stavby.

Podle ust. § 110 odst. 3 s.ř.s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Krajský soud v Brně proto v dalším řízení především vycházel ze shora uvedeného právního názoru, vysloveného Nejvyšším správním soudem.

Po vydání rozsudku Nejvyšším správním soudem ze dne 4.5.2011, č.j. 7 As 109/2010 – 340, byla učiněna následující procesní podání účastníků řízení, resp. osob zúčastněných na řízení.

pokračování
30 A8
59/2011

Žalobci v podání ze dne 14.7.2011 uvedli, že certifikát vznikl jako předmět plnění ze smlouvy mezi žalovaným a TEKOREAL s.r.o., o existenci certifikátu tedy před podáním žaloby věděly tyto osoby. TEKOREAL pak oznámil certifikát stavebnímu úřadu, v žádném vyjádření žádné strany není tvrzeno a už vůbec ne prokázáno, že by informaci o existenci certifikátu některá z uvedených osob poskytla někomu dalšímu, zejména žalobcům. Ani žalovaný, ani TEKOREAL neseznámili žalobce s certifikátem ani doručením, ani vyvěšením celého znění, ani nijak jinak. Žalovaný se ve svém vyjádření z 11.2.2010 připojuje k tvrzením žalobců, že neznají obsah certifikátu. Kdyby žalovaný předtím žalobce s certifikátem byl seznámil, nemohl by 11.2.2010 argumentovat, že žalobci neznajíce úplný obsah certifikátu, neměli a nemohli vůbec podat žalobu. TEKOREAL s.r.o. podala vyjádření k žalobě, datované dnem 22.1.2010, v němž rovněž potvrzuje, že žalobci neznali úplný obsah certifikátu – „jak mohou žalobci vidět… když neznají certifikát“. Žalobci v době vzniku obou těchto vyjádření již certifikát měli k dispozici od stavebního úřadu, kde do něj směli nahlédnout. Stavební úřad ovšem certifikát obdržel až 4.11.2009, jak je uvedeno v dopise z 22.2.2010, č.j. MCBCER/6320/09. Z vyjádření účastníků řízení, osoby zúčastněné na řízení, z předložených dokumentů je v jejich vzájemné souvislosti postaveno najisto, že žalobci se o certifikátu nedozvěděli dříve, než dva měsíce před podáním žaloby dne 9.12.2009. Navíc žalovaný ani netvrdí a neprokazuje, že by žaloba neměla být podána včas.

Společnost TEKOREAL s.r.o., osoba zúčastněná na řízení, ve vyjádření z 10.8.2011 především uvedla, že jestliže inspektor funguje při vydávání certifikátu jako soukromoprávní subjekt, nelze jej povinovat, aby při vydávání certifikátu a posuzování podmínek pro jeho vydání přizval žalobce jako běžné účastníky řízení, neboť inspektor de iure i de facto nevede žádné správní řízení, je soukromou osobou a nikoliv správním orgánem. Není proto možno spatřovat pochybení autorizovaného inspektora v tom, že nepřizval žalobce k řízení, neboť inspektor jako soukromoprávní osoba řízení nevede, a není oprávněn je vést. Jakýkoliv výklad, který by dovozoval, že autorizovaný inspektor je povinen vést při vydání certifikátu správní řízení, nebo postupovat obdobně jakoby takové řízení vedl, považuje zúčastněná osoba za zcela nesprávný a nepřiměřeně extenzivní. Stejně tak vadný je i výklad, že by certifikát autorizovaného inspektora měl být považován za správní akt po jeho oznámení stavebnímu úřadu. Soud nemůže nahrazovat úmysl zákonodárce tam, kde tento úmysl není zcela zjevně vyjádřen. Pouhé domněnky soudu o tom, co zřejmě měl či mohl mít zákonodárce na mysli, nejsou právně přípustné a přesahují interpretační meze soudní moci. Osoba zúčastněná na řízení v této souvislosti učinila odkaz na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. 1 Afs 91/2010 – 45. Oba ve věci vydané rozsudky ve svém výkladu překračují meze platného práva a závěry rozhodnutí neodpovídají výslovnému znění posuzované právní normy (stavebního zákona). Případné rozpory plynoucí z textů předmětné právní normy nelze překlenout jejím svévolným a účelovým doplněním ze strany soudu, neboť soud může platnou normu pouze vyložit, avšak nemůže ji doplňovat o případná další „chybějící ustanovení“ nad její rámec vyjádření v zákoně.

V procesním podání ze dne 15.8.2011 žalovaný uvedl, že jej ministerstvo pro místní rozvoj jmenovalo autorizovaným inspektorem a toto ministerstvo zastává názor, že autorizovaný inspektor provádí pouze kontrolu projektové dokumentace, která není správním úkonem, a proto nemůže být považován za správní orgán. Žalobci by se proto měli obrátit na soud v občanskoprávním řízení, pokud by jim stavbou ohlášenou podle certifikátu žalovaného vznikla škoda, příp. jiná újma. V době, kdy byl certifikát zrušen, proběhlo celé stavební řízení o dodatečném povolení stavby, v rámci kterého žalobci nepodali námitku a v případě, že by nebyl vydán zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu, bylo by již pokračování
30 A9
59/2011

vydáno právoplatné dodatečné stavební povolení. V případě, že soud opět zruší certifikát, vydá oprávněný stavební úřad dodatečné platné stavební povolení.

Na výzvu soudu doplnil Úřad městské části města Brna, Brno-Černovice, odbor výstavby a územního plánování, již dříve zaslaný správní spis v předmětné věci o listinu ze dne 23.5.2009, zaslanou uvedenému úřadu osobou zúčastněnou na řízení, označenou jako „oznámení stavby posuzované autorizovaným inspektorem“ s originálem podacího razítka Statutárního města Brna, městské části Brno-Černovice s datem přijetí této písemnosti uvedeným úřadem dne 4.11.2009.

Vázán názorem Nejvyššího správního soudu se Krajský soud v Brně v dalším řízení zabýval splněním podmínek řízení, a to otázkou, zda žalobci vyčerpali řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, neboť podle ust. § 68 písm. a) s.ř.s. je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv zmíněno k opravnému prostředku jiného. Jednalo se o otázku, zda je připuštěna možnost odvolání proti přezkoumávanému certifikátu žalovaného, či nikoliv. Při řešení této otázky vycházel Krajský soud v Brně z právního názoru, obsaženého v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27.10.2005, č.j. 2 As 47/2004-61, publikovaného pod č. 1409/2007 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, podle něhož mezi základní zásady rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob správními orgány nepatří rozhodování ve dvou stupních. Jak vyslovil závazně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4.5.2011, č.j. 7 As 109/2010 - 340, nelze dovodit z obecných zásad správního řízení dvoustupňovost správního řízení a ani se nejedná o zásadu, která by plynula přímo z ústavního pořádku; smyslem zkráceného stavebního řízení je evidentně rychlost řízení, nižší míra formálnosti a odlehčení činností stavebních úřadů. Uvedenou otázkou se dále po vydání posledně citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu tento soud zabýval, a to v rozsudcích 2 As 36/2011 – 81 a 2 As 37/2011 – 81 ze dne 25.5.2011. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že certifikát vystavený autorizovaným inspektorem, není přezkoumatelný v odvolacím řízení podle správního řádu, neboť odvolací řízení je založeno na instanční nadřízenosti a podřízenosti správních orgánů (§ 89 správního řádu), není možno stanovit, který správní orgán by bylo možno v daném případě označit jako orgán nadřízený autorizovanému inspektorovi. Za této situace proto nelze stanovit ani jasnou kompetenci k rozhodování v odvolacím řízení. Zákonná úprava přezkumu certifikátu autorizovaného inspektora v rámci odvolacího řízení implicitně nepředpokládá, a to s ohledem na specifičnost jeho postavení (soukromá osoba, vykonávající veřejnou správu pouze ve velmi omezeném obsahu, a to vlastním jménem); jeho nezařaditelnost do hierarchicky koncipovaného systému veřejné správy; zvláštní charakter certifikátu (mající právní důsledky nezávisle na vůli autorizovaného inspektora) a zejména s ohledem na smysl zkráceného stavebního řízení. Smyslem zkráceného stavebního řízení je přitom zcela evidentně rychlost, nižší míra formálnosti a odlehčení činnosti stavebních úřadů. Takto nazíráno by zavedení odvolacího řízení zcela jednoznačně odporovalo povaze zkráceného stavebního řízení a neodpovídalo by ani postavení stavebního úřadu v něm. Pokud totiž platí, že právo k provedení stavební činnosti vzniká již oznámením stavebnímu úřadu, přičemž součástí tohoto oznámení musí být předmětný certifikát a stavební úřad všechny tyto obdržené dokumenty toliko „eviduje“, nemá logiku, aby v této zákonné koncepci do již pravomocného rozhodnutí mohl vstoupit odvolací orgán. Toto odvolací řízení by totiž vedlo přesně k protichůdnému výsledku, než který je citovanou zákonnou úpravou sledován. Z uvedeného závěru jednoznačně vyplývá, že nepřípustnost žaloby ve smyslu ust. § 68 písm. a) s.ř.s. v projednávané věci dána nebyla.

pokračování
30 A10
59/2011

Soud se dále zabýval další podmínkou řízení, jak mu uložil Nejvyšší správní soud, tj. existencí včasnosti předmětné žaloby.

Podle ust. § 72 odst. 1 věta první s.ř.s. platí, že žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení, nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.

Jak bylo shora již uvedeno, Nejvyšší správní soud zavázal Krajský soud v Brně, aby zkoumal existenci včasnosti předmětné žaloby, tedy zda byla podána ve lhůtě podle shora citovaného ust. § 72 odst. 1 s.ř.s. Jak vyslovil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 4.5.2011, č.j. 7 As 109/2010 – 340, stavební zákon neukládá nikomu, tedy ani autorizovanému inspektorovi, ani stavebníkovi, ani stavebnímu úřadu, aby dotčeným osobám, tzn. osobám, které by byly účastníky stavebního řízení, pokud by probíhalo, certifikát oznamovat. Pokud by se měla dvouměsíční lhůta pro podání žaloby podle s.ř.s. odvíjet od okamžiku, kdy stavebník oznámí certifikát stavebnímu úřadu, nemusely by se o tom dotčené osoby vůbec dozvědět, takže by lhůta mohla uplynout, aniž by měly reálnou možnost podat žalobu. Pokud by tato lhůta naopak začala běžet až v okamžiku, kdy se o tom fakticky dozví, znamenalo by to značnou právní nejistotu pro stavebníka. Krajský soud v Brně se proto uvedenou otázkou, tj. včasností žaloby, a to vztaženo k nyní projednávané věci, dále zabývá. Z obsahu správního spisu stavebního úřadu vyplývá, že certifikát nese datum vydání 24.6.2009, certifikát byl předložen příslušnému stavebnímu úřadu dne 4.11.2009 stavebníkem – zúčastněnou osobou, společností TEKOREAL s.r.o. (viz doplněný spisový materiál stavebního úřadu – Úřadu městské části města Brna, Brno-Černovice, odboru výstavby a územního plánování, písemnost označená jako Oznámení stavby posouzené autorizovaným inspektorem ze dne 23.5.2009 s prezenčním razítkem stavebního úřadu, které osvědčuje předložení tohoto oznámení stavebnímu úřadu dne 4.11.2009). Žaloba byla podána u zdejšího soudu dne 9.12.2009. Jak vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4.5.2011, č.j. 7 As 109/2010 – 340, s odkazem na předchozí jeho usnesení ze dne 4.8.2010, č.j. 9 As 63/2010 – 111, samotný certifikát sám o sobě nemá přímé právní účinky, tyto účinky však nabývá ze zákona v okamžiku jeho oznámení stavebnímu úřadu. Certifikát se tedy oznámením stane aktem, který zakládá oprávnění stavebníka stavbu provést v určené podobě a povinnost ostatních toto právo respektovat a nerušit. Právní účinky certifikátu jsou tak srovnatelné se stavebním povolením. Povaha certifikátu se od okamžiku jeho oznámení stavebnímu úřadu mění v tom smyslu, že je ho nutno respektovat bez možnosti jeho úprav a nutno na něho hledět jako na výsledek činnosti správního orgánu, byť nelze bez dalšího konstatovat, že je vydáván ve správním řízení. Certifikát po oznámení stavebnímu úřadu proto má povahu přezkoumatelného správního aktu, který má právo napadnout stavebník i osoby, které by jinak měly právo být účastníky stavebního řízení. Uvedený právní názor je pro Krajský soud v Brně závazný, zdejší soud se s ním plně ztotožňuje. Předmětný certifikát tedy získal povahu přezkoumatelného správního aktu (vůči němuž mohli žalobci uplatnit žalobu) jeho oznámením stavebnímu úřadu, které se událo dne 4.11.2009. Tímto datem se stal z přezkoumávaného certifikátu žalovaného soudem přezkoumatelný správní akt, přičemž žalobci nabyli práva proti němu právem připuštěnými prostředky brojit, což bylo realizováno z jejich strany podáním žaloby ke zdejšímu soudu. Logicky z toho odvozeno mohli nejdříve žalobci podat proti tomuto správnímu aktu žalobu dnem, kdy certifikát nabyl povahu přezkoumatelného správního aktu, tedy nejdříve mohla být žaloba podána dne 4.11.2009. Jelikož, jak shora již bylo uvedeno, stavební zákon neukládá nikomu, aby dotčeným osobám, tzn. osobám, které by byly účastníky stavebního řízení, pokud by probíhalo, certifikát oznamovat. Jelikož se přezkoumávaný certifikát stal správním aktem napadnutelným žalobou dne 4.11.2009 a žaloba byla podána dne 9.12.2009, je nutno vyloučit, že by žaloba byla pokračování
30 A11
59/2011

podána opožděně. V úvahu rovněž nepřichází ani předčasnost předmětné žaloby, neboť žalobci byli v době podání žaloby s určitou formou přezkoumávaného certifikátu jednoznačně seznámeni (jinak by proti certifikátu žalobu nemohli podat), přičemž podle jejich tvrzení, což dokládají uplatněné žalobní body a doplňující procesní podání v projednávané věci (zejména vyjádření žalobců z 21.12.2009, vč. přiložené kopie nezkráceného znění přezkoumávaného certifikátu) se s úplným zněním certifikátu seznámili v měsíci prosinci roku 2009. S ohledem na nevyjasněné otázky možnosti odvolání proti certifikátu naprosto logicky ihned využili možnosti soudní ochrany.

V rámci meritorního přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného připomíná soud konstantní judikaturu soudů rozhodujících ve správním soudnictví, s níž se plně ztotožňuje. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4.8.2010, č.j. 9 As 63/2010 – 111, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 2142/2010, dovodil, že postup autorizovaného inspektora ve zkráceném stavebním řízení lze označit za veřejnoprávní a výsledkem jeho činnosti je, za podmínky oznámení certifikátu stavebnímu úřadu podle § 117 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006, akt, který je způsobilý zasáhnout veřejná subjektivní práva a povinnosti. Podle rozsudku téhož soudu ze dne 25.5.2011, č.j. 2 As 37/2011 – 81, přístupný na www.nssoud.cz, není certifikát autorizovaného inspektora vydaný ve zkráceném stavebním řízení přezkoumatelný v odvolacím řízení podle správního řádu, přičemž lze proti němu přímo podat žalobu ke správnímu soudu. Na certifikát je nutno hledět jako na výsledek činnosti správního orgánu, přestože o něm nelze bez dalšího konstatovat, že je vydáván ve správním řízení. Autorizovaný inspektor je však při vydání certifikátu vázán základními zásadami činnosti správního orgánu a výsledek jeho činnosti je možno označit za rozhodnutí ve smyslu ust. § 67 správního řádu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.11.2010, č.j. 1 As 72/2010 – 110, přístupný na www.nssoud.cz). Dále Krajský soud v Brně především odkazuje na shora již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.5.2011, č.j. 7 As 109/2010 – 340, kterým Nejvyšší správní soud rozhodoval v předmětné věci o kasační stížnosti žalovaného proti předchozímu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21.6.2010, č.j. 30 Ca 152/2009 – 218; Krajský soud v Brně na uvedené závěry Nejvyššího správního soudu plně odkazuje, jednoznačně z nich vyplývá, že u předmětné stavby, kdy se buduje řada bytových jednotek ve dvou nových podlažích, si ani nelze představit nesplnění podmínky, že práva mezujících sousedů vedle navrhované stavby nemohou být dotčena. Žalobci proto musí v řízení vystupovat jako účastníci řízení již od samého počátku, protože by jinak ani nemohli ještě před vydáním certifikátu bránit svá práva namítat nesprávnost závěrů autorizovaného inspektora, příp. navrhovat vyžádání dalších podkladů. Je proto v rozporu se smyslem zákona, aby autorizovaný inspektor odepřel žalobcům možnost podat si vyjádření k navrhované stavbě ještě před vydáním certifikátu s tvrzením, že „stavba nijak neomezí vlastníky sousedních staveb a pozemků a nezhorší možnosti užívání jejich staveb a pozemků proti současnému stavu“. Žalobci musí mít možnost namítat nesprávnost takového tvrzení, musí se jim dostat faktického práva brojit proti odborným posudkům a požadovat nové odborné důkazy. To je bez účastenství v řízení jen těžko představitelné. Možnost přímého dotčení vlastnických práv žalobců je však především patrna ze skutečnosti, že žalobci již byli účastníky stavebního řízení vedeného u stavebního úřadu v Brně – Černovicích, které předcházelo vydání certifikátu. Žalovaný si neopatřil vyjádření žalobců k zamýšlenému vydání certifikátu a tak žalobcům odepřel jako vlastníkům sousedních staveb právo zaujmout stanovisko k celé věci, jež se jich bytostně dotýkala. Navíc odůvodnění tohoto postupu je zjevně nepřezkoumatelné, neboť poukazuje pouze na to, že „stavba nijak neomezí vlastníky sousedních staveb a pozemků a nezhorší možnosti užívání jejich staveb a pozemků proti současnému stavu“, aniž by toto stanovisko bylo jakkoliv konkretizováno a umožnilo tak žalobcům obranu. Žalovaný si v rozporu se pokračování
30 A12
59/2011

zákonem nevyžádal vyjádření žalobců jako osob, které by byly účastníky stavebního řízení, zabránil i postupu podle ust. § 117 odst. 4 stavebního zákona (posouzení a projednání námitek, vypořádání námitek, příp. rozhodnutí o námitkách stavebním úřadem). Žalovaný se tak dopustil podstatné procesní vady (nevyžádal si vyjádření žalobců k navrhované stavbě), přesto vydal žalobou napadený certifikát. Uvedený nedostatek podstatně a závažným způsobem porušuje práva žalobců na zjištění zákonných podmínek pro vydání certifikátu a brání jim v uplatňování efektivní obrany. Krajský soud v Brně proto zrušil certifikát autorizovaného inspektora pro vady řízení, které mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., přičemž jak bylo shora již uvedeno, přezkoumávaný certifikát je rovněž nepřezkoumatelný pro nedostatek skutkových důvodů, proč by předmětná stavba nijak neměla omezit vlastníky sousedních staveb a pozemků a neměla zhoršit možnosti užívání jejich staveb a pozemků proti současnému stavu. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem, vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku, bude důsledně postupovat podle ust. § 117 odst. 1, 3 a 4 stavebního zákona a opatří vyjádření žalobců k navržené stavbě. Vzhledem k uvedené podstatné procesní vadě a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaného se soud z důvodů procesní ekonomie již nezabýval ostatními žalobními body, neboť by to bylo za daného stavu věci zcela předčasné.

O nákladech řízení před Krajským soudem v Brně i před Nejvyšším správním soudem v rámci řízení o kasační stížnosti žalovaného bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a § 110 odst. 2 s.ř.s., podle nichž nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v dalším rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. V projednávané věci byli žalobci zcela úspěšní, neboť přezkoumávané rozhodnutí žalovaného bylo soudem zrušeno. Protože žalobci byli ve věci úspěšní, přísluší jim náhrada nákladů řízení. Náklady řízení představují celkovou částku 84 032,- Kč, která se sestává z nákladů právního zastoupení čtyř osob, resp. tří osob, po datu 19.9.2010, kdy žalobkyně L. S. zemřela, a to u jednotlivých žalobců za 9 úkonů právní služby (převzetí, zastoupení a sepis žaloby, doplnění žaloby ze dne 21.12.2009, vyjádření žalobců ze dne19.2.2010, ze dne 7.5.2010, vyjádření žalobců ke kasační stížnosti ze dne 21.9.2010, vyjádření žalobců ve věci samé z 2.11.2010, vyjádření žalobců ve věci samé ze dne 22.12.2010 a vyjádření žalobců ve věci samé ze dne 14.7.2011 - §§ 7,9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění platném pro projednávanou věc ve výši 1 680,- Kč (2 100,- Kč minus 20 % = 1 680,- Kč - § 12 odst. 4 citované vyhlášky) a paušální částka k náhradě výdajů za 9 úkonů právní služby ve výši 300,- Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky) – 9 600,- Kč. K náhradě nákladů řízení je započtena náhrada za zaplacené soudní poplatky v celkové výši 8 000,- Kč a připočtena je částka odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 12 672,- Kč, kterou je zástupkyně žalobců povinna odvést jako plátce daně z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění platném pro projednávanou věc.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

pokračování
30 A13
59/2011

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 29.9.2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru