Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 53/2010 - 42Rozsudek KSBR ze dne 29.11.2011

Prejudikatura

7 Afs 212/2006 - 74

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 As 8/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30 A 53/2010-42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobců a) O. K., b) D. K., c) R. K., zastoupených JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem Vrchovecká č. 74/2, Velké Meziříčí, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, odboru dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26.3.2010, č.j. KUJI 22523/2010 ODSH 192/2010-Ma/RODV

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 26.3.2010, č.j. KUJI 22523/2010 ODSH 192/2010-Ma/RODV, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku žalobcům prostřednictvím JUDr. Ivana Werla, advokáta se sídlem Vrchovecká č. 74/2, Velké Meziříčí, náklady řízení v částce 23 820 Kč.

Odůvodnění:

I.
Vymezení věci

Rozhodnutím Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy (dále jen správní orgán I. stupně) ze dne 11.1.2010, č.j. MMJ/OD/449/2009-103232/2010/MMJ bylo rozhodnuto o stanovení 30 denní lhůty k odstranění nepovolené překážky. Nepovolenou překážkou byla pokračování
30 A- 2 -
53/2010

stavba kamenného oplocení vymezeného měřičskými body 81 a 82 polohopisného plánu. Nepovolená překážka je v rozporu s ust. § 29 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen zákon o pozemních komunikacích) umístěna na silniční části pozemku p.č. 311/4 a 312/15 pozemní komunikace silnice III/03826 v k.ú. Rančířov, obec Rančířov. Rozhodnutím žalovaného bylo odvolání žalobců zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno.

II.

Stručné shrnutí argumentů obsažených v napadeném rozhodnutí žalovaného

Žalovaný uvedl, že dle přiloženého spisového materiálu správní orgán I. stupně oznámil zahájení řízeni o stanoveni lhůty k odstraněni pevné překážky (stavba kamenného oploceni) dne 29.1.2009. Správní orgán I. stupně však neměl zahajovat nové řízení, ale toliko pokračovat v předcházejícím řízení poté, co žalovaný předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Tento nedostatek však nelze považovat za tak vážné pochybení, které by vedlo ke zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Dle sděleni k ohlášeni drobné stavby č.j C/01/002250 ze dne 26. 7. 2001 vydané Magistrátem města Jihlavy, stavebním úřadem tento jako příslušný stavební úřad nemá proti stavbě námitek. Součástí sdělení je však i upozornění, že nenahrazuje rozhodnutí (vyjádření) dotčeného orgánu státní správy vyžadované zvláštní předpisem. Dle názoru žalovaného sdělení nezakládá právo založit stavbu kamenného oplocení na stavbě komunikace. Pozemní komunikace je totiž samostatnou stavbou umístěnou na pozemku, není však jeho součásti. Žalobci tedy neměli právo zasáhnout stavbou oplocení na svém pozemku do stavby silnice III. třídy, umístěné na pozemku.

Žalovaný se dále v rozhodnutí vyrovnává s námitkou nedodržení postupu a lhůt daných dle ust. § 41 zákona o pozemních komunikacích. Dne 23. 7. 2001 podali žalobci ohlášeni drobné stavby plotu z materiálu- kámen, cihla, pletivo. Dne 26. 7. 2001 vydal stavební úřad sděleni k ohlášení drobné stavby č.j C/01/1002250 s tím, že proti stavbě nemá námitek. Dne 19. 6. 2003 proběhlo jednání na místě stavby kamenného oplocení za účasti zástupce Obecního úřadu Rančířov, Správy a údržby silnic Jihlava a Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy. Jednání však nemělo formu státního dozoru ve smyslu ust. § 41 zákona o pozemních komunikacích. Dne 3. 9. 2003 obdržel odbor dopravy souhlasné vyjádření Správy a údržby silnic Jihlava. Byla stanovena podmínka, že vnější stavba kamenné zdi bude umístěna v minimální vzdálenosti 0,50 m od okraje stávající asfaltové vozovky a v místě poškození silnice bude vozovka opravena zadrcením hutněnou štěrkodrtí v tloušťce 10 cm na šířku poškození krytu. Odbor dopravy obdržel dne 28.7.2004 podnět Správy a údržby silnic Jihlava. Podle něj bylo při kontrole silnice u domu č.p 54 zjištěno zahájení stavby oplocení nemovitosti v silniční stavbě. Podnět však nebyl vyrozuměním osoby pověřené výkonem státního dozoru a proto správní orgán nebyl vázán v dalším postupu lhůtou ve smyslu ust. § 41 odst.3 zákona o pozemních komunikacích. Odbor dopravy byl vázán lhůtami zakotvenými v ust. § 49 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Domnívají-li se žalobci, že jim chybným postupem úřední osoby odboru dopravy vznikla škoda, je třeba ji zákonným způsobem u příslušného orgánu uplatnit.

Na základě právního názoru, vysloveného v rozsudku zdejšího soudu č.j. 30 Ca 53/2006-43 ze dne 28.8.2007, ustanovil správní orgán I. stupně znalce. Znalecký posudek byl zpracován a opatřen razítkem Doc. Ing. Petra Jůzy, CSc., znalcem oboru stavebnictví, odvětví stavby dopravní se specializací hodnoceni stavebně technického stavu vozovek silničních pokračování
30 A- 3 -
53/2010

komunikací, navrhování, projektování a provádění silničních komunikaci, jejích vybavení a značení, dopravní nehodovost z pohledu stavu komunikace, dopravní inženýrství. Na základě tohoto znaleckého posudku považuje žalovaný za prokázané, že stavba kamenného oplocení, vymezená body 81 a 82 polohopisného plánu, tvoří pevnou překážku ve smyslu § 29 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Se znaleckým posudkem byli žalobci seznámeni, přičemž nevyužili možnosti se k němu vyjádřit.

Žalovaný rovněž uvedl, že v rozhodnutí správního orgánu I. stupně je přesně vymezen rozsah, ve kterém tvoří kamenné oplocení pevnou překážku dle ust. § 29 odst.1 zákona o pozemních komunikacích Rozsah je vymezen polohopisným plánem, který je nedílnou součástí rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

III.
Žalobní argumentace

Žalobci namítali, že ve výrokové části rozhodnutí není vůbec uvedeno, odkud má být nepovolená pevná překážka odstraněna a ani to, o jakou nepovolenou překážku se má vůbec jednat. Jde-li o polohopisný plán, pak není specifikováno, zda je či není nedílnou součástí napadeného rozhodnutí. Takový výrok je třeba považovat za absolutně neurčitý a nevykonatelný.

Žalobci dále namítali, že správní řízení je vedeno od počátku (rok 2004) pod č.j 00/04/9790. Dosud nebylo pravomocně skončeno, a proto mělo být i nadále vedeno pod původním č.j. Toto řízení nebylo zastaveno, proto by mělo být vedeno pod číslem jednacím, pod jakým bylo v roce 2004 zahájeno.

Se stavbou žalobci započali v červnu 2003 přesně dle souhlasného povolení stavebního úřadu. Stavba byla na vlastních pozemcích, zakoupených od Pozemkového fondu ČR bez jakýchkoli věcných břemen (např. umístění pozemní komunikace). Již při výkopových pracích byl, jako osoba pověřená výkonem státního dozoru, přítomen za odbor dopravy Ing. S., kterého žalobci na místě seznámili se všemi podklady a který ještě provedl fotodokumentaci stavebních prací. Vzhledem k tomu, že odbor dopravy a ani jiný orgán nezahájil žádné řízení ani nevnesl žádné připomínky k výstavbě oplocení, považovali žalobci jejich stanovisko za kladné a v červenci 2004, po více než roce ve stavbě pokračovali. Není proto možné, aby odbor dopravy více než po roce na základě totožných skutečností zahájil ve věci řízení. Stávající stav komunikace, průjezdní a průchozí profil a celkově bezpečnost provozu je dle požadavků zákona. To prokazuje i to, že komunikace byla bez jakýchkoli úprav použita jako objízdná trasa k obousměrnému provozu vozidel z hlavní trasy na Vídeň při rekonstrukci silnice I.tříd. V roce 2006 pak byla využita při 5-ti měsíční objížďce při stavbě silnice na tzv. Kolíblu. O tom, že je silnice v tomto místě dokonce rozměrově naddimenzovaná svědčí i příkaz silničního správního úřadu čj. OD/9488/2007 k odstranění neoprávněného rozšíření této komunikace při jejích opravách. Odstranění cca 40 cm širokého pásu včetně podloží pouze na protilehlé straně od předmětné zdi žalobců je dle odboru dopravy zcela v souladu se zákonem.

Další výhrady žalobců směřovaly proti obsahu znaleckého posudku. Znalecký posudek je účelový a nevyrovnal se konstrukční skladbou. Odbor dopravy od počátku bez jakýchkoliv důkazů poukazoval na zásah do konstrukčních vrstev. Tuto nepodloženou argumentaci zmiňuje i Krajský soud v Brně ve svém předchozím rozsudku, který byl vydán v této letité kauze (rozsudek č. j. 30 Ca 53/2006-43). Soudní znalec provedl v místě křižovatkového sjezdu jeden vývrt do hloubky cca 8 cm, a to ve vzdálenosti cca 30 cm za hranicí pozemků žalobců. Měl-li být posudek objektivní a dát jasnou odpověď, mělo dojít k provedení sondáže pokračování
30 A- 4 -
53/2010

v místě přímého styku zdi s komunikací. Špatné rozhledové podmínky při výjezdu pak byly vyřešeny dopravním zrcadlem. Průjezdu nákladních vozidel je zabráněno zákazem vjezdu těchto vozidel. Rovněž je umístěno dopravní značení upozorňující na zúžení vozovky v místě zdi. Tyto podstatné skutečnosti znalec ve svém posudku pominul. Nezabýval se ani bezpečností umístění kamenů u protilehlé krajnice.

Žalobci se rovněž vyjádřili k jednotlivým částem posudku:

1) Na str. 16 je mj. uvedeno, že konstrukční skladbu od silniční pláně směrem vzhůru lze popsat následovně: štěrkodrť ŠD, penetrační kakadám jemný dehtový PMJ-D 60 mm, uzavírací nátěr N 0-5 mm?, emulzní kalový zákryt EKZ 4-6 mm, emulzní kalový zákryt/nebo mikrokoberec EKZ 4-6 mm? (u vrstev s otazníkem je tloušťka vrstvy nezjištěna nebo je odhadnuta jen vizuálně). Až někdy kolem roku 2005 tj již po vybudování alespoň zárodků kamenné zdi na sporném úseku styku této zdi se silničním pozemkem (přesné datum se znalci nepodařilo zjistit, vycházel pouze z ústní informace pracovnice SUS Jihlava, která si toto datum za jeho přítomnosti telefonicky ověřovala u bývalého zaměstnance SUS Jihlava, pamětníka poslední úpravy krytu) byl kryt opatřen další úpravou. Jedná se zřejmě rovněž o kalový zákryt, nebo spíše mikrokoberec.

Zde žalobci namítali, že Správa a údržba silnic má doklady z roku 1999 a již ne ty další např. z roku 2005. Není ani zřejmé, kolik takovýchto úprav a oprav bylo od zřízeni silnice. Vývrt činil cca 8 cm, přičemž jen dehtový kakadám je dle posudku 60 mm. Žalobci po celou dobu řízení tvrdili, že byl toliko odstraněn přeliv a nebylo zasáhnuto do konstrukce.

2) Na str. 20 posudku je mj. uvedeno, že na tomto úseku silnice III/03826 však není vyloučena ani nákladová doprava a nákladní automobily mohou mít šířku až 2, 50 m. I po dobu vizuální prohlídky a měřeni v roce 2008 projely kolem znalce tři malé (střední) nákladní automobily. Dotazem na Obecním úřadě bylo znalcem ověřeno, že na této silnici není nijak výjimečný provoz (údaj z roku 2008) i těžkých nákladních automobilů (např. z nedalekého kamenolomu nebo zásobování)….. Prakticky by to znamenalo, že jedno vozidlo (na protilehlé straně od posuzované zdi) by muselo vyjet mimo silniční zpevněnou vozovku do přilehlého travnatého pruhu (kde ale jsou osazeny kameny právě jako zábrana většího vyjížděni vozidel mimo silniční pozemek), nebo by jedno vozidlo muselo couvnout.

Zde žalobci namítali, že používání vozovky nákladními auty není možné. Při vjezdu je totiž dodatková tabule- zákaz vjezdu pouze SUS. Ostatní nákladní auta by musela mít výjimku, přičemž tu nikdo nemá. I žalobci si ji při stavbě museli vyřídit na odboru dopravy.

3) Dle str. 21 posudku místní komunikace 312/6 znamená nebezpečí pro veřejný provoz. Zde žalobci namítali, že na silnici III/03826je zrcadlo. Znalec dále zcela pomíjí skutečnost, že sjezd a výjezd je PČR povolen, neboť na protější straně zdi přes zmíněnou komunikaci 3l2/6 je pozemek žalobců, kteří mají od PČR souhlas ke stavebnímu povolení.

4) Dle názoru žalobců náčrtky v příloze č. 3 mají naprosto nicotnou úroveň a váhu. Předpokládaná osa jízdního pruhu nevede středem, ale je posunuta ke zdi žalobců. Neexistující zakružovací oblouky místní komunikace 312/6 jsou v bodech 75 a 80 zakresleny na pozemku p.č. 312/14, který je také ve vlastnictví žalobců. Rozjezdové parametry jsou u předmětného bodu č. 4 nevyhovující na protější straně, kde však odbor dopravy povolil umístit kameny, vzrostlé stromy a keře.

5) Na straně 22 je mj. uvedeno, že podmínka předchozího souhlasu vlastníka silnice III/03826 není splněna. Zde žalobci namítali, že podmínky jim může klást toliko odbor dopravy a nikoliv vlastník silnice. K připomínkám krajské správy mohl odbor dopravy pokračování
30 A- 5 -
53/2010

přihlédnout v době zahájení stavby, což však zákonné lhůtě neučinil. Žalobci rovněž namítali, že s nimi znalec nekomunikoval.

Žalobci závěrem žalovanému vytkli, že se s jejich věcnou argumentací, uvedenou v odvolání, nijak nevypořádal. Jeho rozhodnutí nesplňuje předpoklady ust. § 47 odst. 3 správního řádu a je tak pro nedostatek důvodů absolutně nepřezkoumatelné.

IV.
Stanovisko žalovaného

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě setrval na skutkové a právní argumentaci, jak je uvedena v jeho žalobou napadeném rozhodnutí.

V.
Replika žalobce

Žalobci zejména zdůraznili, že od počátku realizace stavby byl přítomen magistrátní úředník Ing. Schimmer, který jako osoba vykonávající funkci státního dozoru byl podrobně seznámen se všemi podklady. Zjistil-li pochybení proti silničnímu zákonu, byla jeho povinnost zahájit správní řízení. To však neučinil a žalobci mlčení považovali za souhlas. Jejich pochybení spočívalo v tom, že ohlášenou stavbu zahájili bez vědomí odboru dopravy, což napravili na místě. V zákonné lhůtě s nimi nebylo zahájeno žádné řízení a proto po více než roce pokračovali. Teprve tehdy s nimi stejný úředník na podkladě stejných podkladů zahájil správní řízení. Za pochybení úředníka nelze žalobce trestat. Úředník měl možnost a hlavně povinnost se ke stavbě vyjádřit v jejich počátcích a při minimálních nákladech, čehož nevyužil.

V.
Právní hodnocení soudu

Podle ust. § 29 odst.2 zákona o pozemních komunikacích pevnou překážku lze umístit na pozemní komunikaci pouze na základě povolení silničního správního úřadu vydaného po projednání s vlastníkem dotčené pozemní komunikace a se souhlasem Ministerstva vnitra, jde-li o dálnici a rychlostní silnici, v ostatních případech se souhlasem příslušného orgánu Policie České republiky. Povolení lze vydat pouze za předpokladu, že nebude ohrožena bezpečnost a plynulost silničního provozu a že žadatel o vydání povolení zajistí na svůj náklad všechna potřebná opatření.

Podle odstavce 3 téhož ustanovení pevné překážky, na jejichž umístění nebylo vydáno povolení, jsou jejich vlastníci povinni odstranit na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem. Po marném uplynutí stanovené lhůty je vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace oprávněn odstranit pevnou překážku na náklady jejího vlastníka.

Dle ust. § 44 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích pokud tento zákon nestanoví jinak, postupuje se v řízení o věcech upravených tímto zákonem podle obecných předpisů o správním řízení. Obecné předpisy o správním řízení se nevztahují na řízení podle § 25 odst. 8, 9, 10 a 11 a § 31 odst. 6 a 7. Stanoviska uplatněná k politice územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci nejsou správním rozhodnutím. Souhlasy a stanoviska vydávaná podle pokračování
30 A- 6 -
53/2010

tohoto zákona jako podklad pro rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu nebo územní souhlas anebo ohlášení stavby jsou závazným stanoviskem podle správního řádu19a) a nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení.

Z ust. § 89 odst. 2 věty prvé a druhé správního řádu se podává, že odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Je tedy zřejmé, že přezkum odvolací stolice je omezen odvolacími důvody pouze v případech rozporované správnosti prvostupňového rozhodnutí; jde-li o posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí (tedy jeho souladu s právními předpisy), zde je toto rozhodnutí přezkoumáváno v plném rozsahu, tedy bez ohledu na obsah odvolání. Sluší pro úplnost dodat, že posledně zmiňovaný princip oficiality se uplatní též vždy, vyžaduje-li to veřejný zájem (viz § 2 odst. 4 správního řádu). Podle konstantní judikatury se za nepřezkoumatelné rozhodnutí pro nedostatek důvodů považuje například takové rozhodnutí, v němž nebyly vypořádány všechny odvolací námitky, dále rozhodnutí, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč právní argumentaci účastníka řízení soud považoval za nedůvodnou a proč žalobní námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, rozhodnutí, z něhož není zřejmé, jak byla naplněna zákonná kritéria, případně by nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů byla dána tehdy, pokud by spis obsahoval protichůdná sdělení a z rozhodnutí by nebylo zřejmé, které podklady byly vzaty v úvahu a proč (srov. např. rozsudek ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006 - 36, zveřejněný pod č. 1389/2007 Sb. NSS, rozsudek ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 As 10/2005 - 298 zveřejněný pod č. 1119/2007 S b. N SS, r ozsudek z e d ne 1 1. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001 - 47, zveřejněný pod č. 386/2004 Sb. NSS nebo rozsudek ze dne 17. 9. 2003, č. j. 5 A 156/2002 - 25, zveřejněný pod č. 81/2004 Sb. NSS).

Soud k věci uvádí, že pokud účastník uplatnil námitku týkající se správnosti a úplnosti znaleckého posudku, který byl podkladem rozhodnutí správního orgánu I. stupně, až v odvolání, je odvolací orgán v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 50 odst. 4 správního řádu z roku 2004) povinen se takovou námitkou věcně zabývat. Znalecký posudek jako podklad rozhodnutí je jedním z důkazů a jako takový může být účastníky řízení relevantním způsobem zpochybněn.Tradičně se tak děje zpochybněním správnosti znaleckého posudku, např. námitkou jeho vnitřní rozpornosti, nedostatků v odůvodnění, když závěr nevyplývá logicky z předpokladů, rozporu s jiným posudkem o téže otázce, dále vyslovením nejasnosti znaleckého posudku, např. když není jasné, jaký závěr znalec učinil ve vztahu k položeným otázkám, či námitkou neúplnosti znaleckého posudku, např. pokud znalec neodpovídá na všechny položené otázky. Námitky je možné vznášet také proti odbornému zaměření znalce proti formulaci otázek položených znalci nebo o podjatosti znalce. V každém případě musí být námitky účastníků řízení směřující proti znaleckému posudku zcela konkrétní, aby na základě nich bylo možné vyslovit, že znalecký posudek nelze jako důkaz vůbec použít.

V posuzovaném případě soud zjistil, že žalobci v podaném odvolání proti rozhodnutí správního orgánu namítali vůči předmětnému znaleckému posudku následující: Znalecký posudek je účelový a nevyrovnal se s konstrukční skladbou. Odbor dopravy od počátku bez jakýchkoliv důkazů poukazoval na zásah do konstrukčních vrstev. Tuto nepodloženou argumentaci zmiňuje i Krajský soud v Brně ve svém předchozím rozsudku, který byl vydán v této letité kauze (rozsudek č. j. 30 Ca 53/2006-43). Soudní znalec provedl v místě křižovatkového sjezdu jeden vývrt do hloubky cca 8 cm, a to ve vzdálenosti cca 30 cm za hranicí pozemků žalobců. Měl-li být posudek objektivní a dát jasnou odpověď, mělo dojít k pokračování
30 A- 7 -
53/2010

provedení sondáže v místě přímého styku zdi s komunikací. Špatné rozhledové podmínky při výjezdu pak byly vyřešeny dopravním zrcadlem. Průjezdu nákladních vozidel je zabráněno zákazem vjezdu těchto vozidel. Rovněž je umístěno dopravní značení upozorňující na zúžení vozovky v místě zdi. Tyto podstatné skutečnosti znalec ve svém posudku pominul. Nezabýval se ani bezpečností umístění kamenů u protilehlé krajnice.

Žalobci se rovněž vyjádřili k jednotlivým částem posudku:

1) Na str. 16 je mj. uvedeno, že konstrukční skladbu od silniční pláně směrem vzhůru lze popsat následovně: štěrkodrť ŠD, penetrační kakadám jemný dehtový PMJ-D 60 mm, uzavírací nátěr N 0-5 mm?, emulzní kalový zákryt EKZ 4-6 mm, emulzní kalový zákryt/nebo mikrokoberec EKZ 4-6 mm? (u vrstev s otazníkem je tloušťka vrstvy nezjištěna nebo je odhadnuta jen vizuálně). Až někdy kolem roku 2005 tj již po vybudování alespoň zárodků kamenné zdi na sporném úseku styku této zdi se silničním pozemkem (přesné datum se znalci nepodařilo zjistit, vycházel pouze z ústní informace pracovnice SUS Jihlava, která si toto datum za jeho přítomnosti telefonicky ověřovala u bývalého zaměstnance SUS Jihlava, pamětníka poslední úpravy krytu) byl kryt opatřen další úpravou. Jedná se zřejmě rovněž o kalový zákryt, nebo spíše mikrokoberec.

Zde žalobci namítali, že Správa a údržba silnic má doklady z roku 1999 a již ne ty další např. z roku 2005. Není ani zřejmé, kolik takovýchto úprav a oprav bylo od zřízeni silnice. Vývrt činil cca 8 cm, přičemž jen dehtový kakadám je dle posudku 60 mm. Žalobci po celou dobu řízení tvrdili, že byl tolikoodstraněn přeliv a nebylo zasáhnuto do konstrukce.

2) Na str. 20 posudku je mj. uvedeno, že na tomto úseku silnice III/03826 však není vyloučena ani nákladová doprava a nákladní automobily mohou mít šířku až 2, 50 m. I po dobu vizuální prohlídky a měřeni v roce 2008 projely kolem znalce tři malé (střední) nákladní automobily. Dotazem na Obecním úřadě bylo znalcem ověřeno, že na této silnice není nijak výjimečný provoz (údaj z roku 2008) i těžkých nákladních automobilů (např. z nedalekého kamenolomu nebo zásobování)….. Prakticky by to znamenalo, že jedno vozidlo (na protilehlé straně od posuzované zdi) by muselo vyjet mimo silniční zpevněnou vozovku do přilehlého travnatého pruhu (kde ale jsou osazeny kameny právě jako zábrana většího vyjíždění vozidel mimo silniční pozemek), nebo by jedno vozidlo muselo couvnout.

Zde žalobci namítali, že používání vozovky nákladními auty není možné. Při vjezdu je totiž dodatková tabule- zákaz vjezdu pouze SUS. Ostatní nákladní auta by musela mít výjimku, přičemž tu nikdo nemá. I žalobci si ji při stavbě museli vyřídit na odboru dopravy.

3) Dle str. 21 posudku místní komunikace 312/6 znamená nebezpečí pro veřejný provoz. Zde žalobci namítali, že na silnici III/03826je zrcadlo. Znalec dále zcela pomíjí skutečnost, že sjezd a výjezd je PČR povolen, neboť na protější straně zdi přes zmíněnou komunikaci 3l2/6 je pozemek žalobců, kteří mají od PČR souhlas ke stavebnímu povolení.

4) Dle názoru žalobců náčrtky v příloze č. 3 mají naprosto nicotnou úroveň a váhu. Předpokládaná osa jízdního pruhu nevede středem, ale je posunuta ke zdi žalobců. Neexistující zakružovací oblouky místní komunikace 312/6 jsou v bodech 75 a 80 zakresleny na pozemku p.č. 312/14, který je také ve vlastnictví žalobců. Rozjezdové parametry jsou u předmětného bodu č. 4 nevyhovující na protější straně, kde však odbor dopravy povolil umístit kameny, vzrostlé stromy a keře.

5) Na straně 22 je mj. uvedeno, že podmínka předchozího souhlasu vlastníka silnice III/03826 není splněna. Zde žalobci namítali, že podmínky jim může klást toliko odbor dopravy a nikoliv vlastník silnice. K připomínkám krajské správy mohl odbor dopravy přihlédnout v době zahájení stavby, což však zákonné lhůtě neučinil.

pokračování
30 A- 8 -
53/2010

Žalobci tedy zcela konkrétními odvolacími námitkami brojili proti obsahu a závěrům znaleckého posudku. Žalovaný se měl jejich námitkami zcela konkrétně zabývat. Za zcela nedostatečné je třeba považovat to, co žalovaný k jejich odvolací argumentaci uvedl ve svém rozhodnutí. Žalovaný totiž toliko uvedl: „Znalecký posudek byl zpracován a opatřen razítkem Doc. Ing. Petra Jůzy, CSc., znalcem v oboru stavebnictví, odvětví stavby dopravní se specializací hodnocení stavebně technického stavu vozovek silničních komunikací, navrhování, projektování a provádění silničních komunikací, jejích vybavení a značení, dopravní nehodovost z pohledu stavu komunikace, dopravní inženýrství. Odvolací orgán konstatuje, že na základě tohoto znaleckého posudku považuje za prokázané, že stavba kamenného oplocení vymezená body 81 a 82 polohopisného plánu, který je nedílnou součástí rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tvoří pevnou překážku ve smyslu 29 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Se znaleckým posudkem byli žalobci seznámeni, přičemž nevyužili možnosti se k němu vyjádřit“. Na konkrétní odvolací námitky žalobců žalovaný však nijak nereagoval. V této části je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný mohl rovněž námitky žalobců zaslat znalci k vyjádření. Soud k tomu dodává, že v posuzovaném případě nebyli žalobci poučeni (§ 4 odst. 2 správního řádu), že by výhrady proti znaleckému posudku nebylo možno uplatnit v rámci odvolacích námitek.

Žalobci dále v odvolání uvedli, že stávající stav komunikace, průjezdní a průchozí profil a celkově bezpečnost provozu je dle požadavků zákona. To prokazuje i to, že komunikace byla bez jakýchkoli úprav použita jako objízdná trasa k obousměrnému provozu vozidel z hlavní trasy na Vídeň při rekonstrukci silnice I.tříd. V roce 2006 pak byla využita při 5-ti měsíční objížďce při stavbě silnice na tzv. Kolíblu. O tom, že je silnice v tomto místě dokonce rozměrově naddimenzovaná svědčí i příkaz silničního správního úřadu čj. OD/9488/2007 k odstranění neoprávněného rozšíření této komunikace při jejích opravách. Odstranění cca 40 cm širokého pásu včetně podloží pouze na protilehlé straně od předmětné zdi žalobců je dle odboru dopravy zcela v souladu se zákonem. Dle jejich vyjádření ze dne 23.7.2007 došlo k neoprávněnému rozšíření na sousední, tedy obecní pozemek, který je dle katastru nemovitostí veden jako ostatní komunikace.“ Ani s těmito odvolacími námitkami se žalovaný nijak nevyrovnal a jeho rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné.

Jak vyplývá např. z rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 74, publikovaném pod č. 1566/2008 Sb. NSS „Důvod nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího orgánu posuzujícího více oddělitelných skutkových nebo právních otázek může být [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] dán i toliko ve vztahu k některým z nich. Ostatní oddělitelné skutkové nebo právní otázky krajský soud přezkoumá vždy, má-li jejich řešení význam pro další řízení a rozhodnutí ve věci“. Dále rozšířený senát v citovaném rozhodnutí konstatoval: „Krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (podobně též Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti) není oprávněn vyhnout se hodnocení těch skutkových a právních otázek, které, jelikož se jimi orgán či soud, jehož rozhodnutí se přezkoumává, v potřebné míře zabýval, samy o sobě předmětem přezkumu být mohou, poukazem na to, že ve vztahu k jiným skutkovým či právním otázkám, od předchozích oddělitelným, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné... Nejvyšší správní soud podotýká, že zabývat se těmito oddělitelnými otázkami je nutno jen tehdy, má-li jejich řešení význam pro další řízení a rozhodnutí ve věci (či lze-li vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat, že takový význam mít bude). Pokud se však s ohledem na dosavadní výsledky řízení, povahu věci či z jiných důvodů stávají v důsledku zrušovacího rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost některé skutkové a právní otázky (a k nim směřující žalobní či stížní námitky) bezpředmětnými, není nutno se jimi zabývat; postačí toliko zdůvodnit, proč je má soud v daném řízení nadále za bezpředmětné.“

pokračování
30 A- 9 -
53/2010

S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo než se vypořádat i s dalšími žalobními námitkami.

Žalobci namítali, že výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně je neurčitý a nevykonatelný. Soud k tomu uvádí, že podle ust. § 68 odst. 2 správního řádu ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení. Dle názoru soudu výrok správního orgánu I. stupně z těchto hledisek obstojí. Ve výroku je specifikováno, co má být odstraněno (stavba kamenného oplocení). Rozsah je vymezen měřickými body 81 a 82 polohopisného plánu. Ve výroku je uvedeno, že polohopisný plán je nedílnou součástí rozhodnutí. Je uvedeno na kterém pozemku se stavba, jež má být odstraněna nachází a do čeho zasahuje. Dle názoru soudu je výrokovou částí celá část označená správním orgánem jako výrok a nikoliv jen část za slovy „ takto“, jak namítali žalobci.

Soud se ztotožnil se žalobci a v tom není ani v rozporu se žalovaným, že dosavadní řízení vedené od roku 2004 pod č.j. OD/04/9790 dosud nebylo skončeno a proto mělo být vedeno pod stejným jednacím číslem, pod jakým bylo v roce 2004 zahájeno. Nemělo být vydáno nové oznámení o zahájení správního řízení ze dne 29.1.2009. Tato vada však sama o sobě neměla vliv na zákonnost rozhodnutí, protože i přes formální pochybení bylo výsledkem řízení toliko jedno rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Výsledkem odvolání proti tomuto rozhodnutí je pak rozhodnutí žalovaného, které je předmětem přezkumu. Žalobci ani v souvislosti s touto vadou nenamítali, že by zapříčinila další pochybení správních orgánů např. neseznámení s podklady rozhodnutí. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobci byli informováni o možnosti seznámit se a vyjádřit k podkladům rozhodnutí dle ust. § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobkyně této své možnosti využila.

S žalobci lze jistě souhlasit, že pokud byla úřední osoba odboru dopravy přítomna v době zahájení jejich stavby a měla potřebné informace tj. že se bude jednat o pevnou překážku, pak již v době zahájení stavby mohla iniciovat postup dle § 41 zákona o pozemních komunikacích. Nelze však dospět k závěru, že takové pochybení mohlo dodatečně legalizovat pevnou překážku na pozemní komunikaci ve smyslu ust. § 29 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích.

VI.
Náklady řízení

Vzhledem k tomu, že žalobci byli ve věci úspěšní, přiznal jim soud ve smyslu § 60 odst. náhradu nákladů řízení Tato částka představuje úhradu soudního poplatku ze žaloby ve výši 6 000 Kč, 2000 Kč za každého žalobce. Dále tato částka představuje odměnu za 3 úkony právní služby u každé osoby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, podání repliky) ve výši 2100,-Kč za jeden úkon (§ 9 odst. 3 písm. f), § 7, § 11 odst. 1 písm. b), d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), a částku k úhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 300,-Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 3 cit. vyhl.). Podle ust. 12 odst.4 vyhl. č. 177/1996 Sb., jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20%. U každé osoby pokračování
30 A- 10 -
53/2010

bylo tedy nutné mimosmluvní odměnu snížit o 20%. Celková výše náhrady nákladů pak činila částku 23 820 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení, a to k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. (Od 1.1.2012 v důsledku novely s.ř.s., provedené zákonem č.303/2011 Sb. platí,že kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal). Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něho jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (ust. § 105 odst. 2, § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 29.11.2011

Mgr. Milan Procházka, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru