Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 201/2016 - 70Rozsudek KSBR ze dne 27.04.2017


přidejte vlastní popisek

30 A 201/2016 - 70

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: M. N., zast. JUDr. Janem Klailem, advokátem se sídlem Lukavická 22, Plzeň, proti žalovanému: velitel vojenského útvaru 2427, se sídlem Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

Žalobce se podanou žalobou na ochranu proti nečinnosti žalovaného dle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), která byla zdejšímu krajskému soudu doručena dne 29. 11. 2016, domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby rozhodl ve věci samé o žádosti žalobce sp. zn. 1-3/2012/DP-2802/OsŠ, a to ve lhůtě 2 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba

Žalobce požádal již v roce 2008 o doplacení dlužného platu vojáka z povolání. Žalovaným je služební orgán rozhodující v prvním stupni, kterému byla věc coby příslušnému služebnímu orgánu postoupena se spisem dne 29. 9. 2015 poté, co bylo odvolací rozhodnutí v dané věci (podruhé) zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 2015, č. j. 22 Ad 20/2014 – 69, a následně bylo odvolacím orgánem zrušeno i (původní) prvostupňové rozhodnutí ve věci samé vydané (velitelem vojenského útvaru 2804) dne 16. 9. 2013 pod č. j. 1-3/2012/DP-2802/OsŠ.

Žalovaný jako služební orgán rozhodující v prvním stupni vyzval žalobce k doložení skutkových tvrzení výzvou ze dne 27. 10. 2015. Na to reagoval žalobce vyjádřením ze dne 30. 11. 2015. A poté není žalobci známo, že by žalovaný činil jakékoli jiné procesní úkony v řízení. Řízení o žádosti žalobce je přitom řízením vedeným dle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, s podpůrným využitím správního řádu (zákona č. 500/2004 Sb.), který stanoví, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže „je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ“ [§ 71 odst. 3 písm. a) správního řádu].

Žalobce je tedy toho názoru, že lhůta pro vydání rozhodnutí stanovená správním řádem uplynula a žalovaný ani nadřízený orgán nepřijal žádné opatření proti nečinnosti. Žalobce sám jakožto účastník řízení požádal o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 3 správního řádu přípisem ze dne 31. 10. 2016; konkrétně požadoval, aby nadřízený nečinnému správnímu orgánu přikázal vydat ve stanovené lhůtě rozhodnutí anebo aby převzal věc od nečinného správního orgánu a vydal rozhodnutí namísto něho. Přípisem velitele vzdušných sil ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 290-47/2016, bylo žalobci sděleno, že jeho žádost je důvodná, a proto podle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu bylo prvostupňovému správnímu orgánu přikázáno, aby vydal do 31. 1. 2017 meritorní rozhodnutí. I přes stanovení této lhůty žalobce podal předmětnou žalobu s tím, že bezvýsledně vyčerpal prostředky nápravy, neboť splnění uvedeného opatření proti nečinnosti nelze vynutit dalšími právními prostředky a je třeba vzít též v úvahu, že o jeho žádosti s konečnou platností nebylo rozhodnuto ani po více než 8 letech od podání žádosti.

III. Vyjádření žalovaného

Žalovaný nejprve přípisy ze dne 16. 12. 2016, dne 22. 12. 2016 a dne 6. 2. 2017 opakovaně požádal o prodloužení lhůty pro vyjádření k žalobě, a to vzhledem k časové a administrativní náročnosti věci, jakož i velkému počtu zpracovávaných žádostí; současně sdělil, že na základě jeho žádosti velitel vzdušných sil původně stanovenou lhůtu pro vydání rozhodnutí (do 31. 1. 2017) prodloužil do 31. 3. 2017.

Vyjádřením ze dne 31. 3. 2017 žalovaný popsal náročnost zjišťování služeb letecké záchranné služby a služby pátrání a záchrany v požadovaném období let 2004 až 2008 s tím, že po dobu nezbytnou k opatření údajů dle § 6 odst. 2 správního řádu lhůty pro vydání rozhodnutí neběží (§ 71 odst. 4 správního řádu). Nadto připomněl, že nadřízený orgán nejprve stanovil lhůtu pro vydání rozhodnutí do 31. 1. 2017 a posléze ji ještě prodloužil do 31. 3. 2017. Nelze tedy konstatovat, že by žalobce před podáním žaloby bezvýsledně využil všech zákonných prostředků nápravy (zde: opatření proti nečinnosti) a žalobu označil za předčasnou. Žalovaný správní orgán totiž pokračoval v řízení tak, aby bylo skončeno vydáním rozhodnutí do 31. 3. 2017 podle příkazu nadřízeného velitele vzdušných sil. V souladu s tímto příkazem pak žalovaný dne 29. 3. 2017 skutečně vydal rozhodnutí ve věci žádosti žalobce, pod č. j. MO 62732/2017-2427, které soudu zaslal na vědomí. Na základě těchto skutečností žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Replika žalobce

Žalobce v replice ze dne 16. 3. 2017 reagoval na přípisy žalovaného ze dne 16. 12. 2016, dne 22. 12. 2016 a dne 6. 2. 2017; setrval na tom, že žalovaný je nečinný a o jeho žádosti dosud nerozhodl. Proto má za to, že žaloba je důvodná a navrhl, aby jí bylo vyhověno a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení.

Na vyjádření žalovaného ze dne 31. 3. 2017, které mu soud zaslal přípisem ze dne 4. 4. 2017, doručeným do datové schránky dne 6. 4. 2017, žalobce reagoval podáním (e-mailem) ze dne 27. 4. 2017, doručeným téhož dne, kterým vzal žalobu zpět (v podrobnostech viz dále).

IV. Posouzení věci krajským soudem

Napadenou nečinnost žalovaného správního (služebního) orgánu rozhodujícího v prvním stupni posoudil krajský soud v řízení podle části třetí, hlavy II, dílu 2, § 79 a násl. s. ř. s., přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Ještě před samotným meritorním posouzením věci se soud zabýval podmínkami řízení, které měl v daném případě za splněné s tím, že kromě jiného byla splněna podmínka včasnosti žaloby, neboť tato byla podána dne 29. 11. 2016, tj. ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy ve věci marně proběhla lhůta pro vydání rozhodnutí; lhůta pro vydání rozhodnutí počala podle názoru zdejšího soudu běžet dne 29. 9. 2015, kdy byla věc postoupena žalovanému, a uplynula podle pravidel daných správním řádem [§ 71 odst. 3 písm. a)] dnem 30. 11. 2015. Současně byla podle přesvědčení zdejšího soudu splněna i podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků, které správní řád stanoví k ochraně proti nečinnosti; nadřízený velitel vzdušných sil sice na žádost žalobce k uplatnění opatření proti nečinnosti reagoval a dokonce souladu s § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu stanovil lhůtu pro vydání rozhodnutí, nicméně jednalo se o lhůtu, která byla svým rozsahem delší než samotná lhůta pro vydání rozhodnutí a de facto tak stanovení této lhůty znamenalo nevyhovění žádosti žalobce (nehledě na to, že daná lhůta byla následně k žádosti žalovaného ještě o další dva měsíce prodloužena). K odmítnutí žaloby z důvodu nevyčerpání prostředků ochrany, resp. z důvodu předčasnosti, na což žalovaný upozorňoval ve svém vyjádření k žalobě, tedy krajský soud nepřistoupil.

Naopak při splnění podmínek řízení vzal krajský soud žalobu jako přípustnou a přistoupil k posouzení věci samé, při němž bylo naprosto určující pravidlo dané v ustanovení § 81 odst. 1 s. ř. s., podle něhož platí, že soud při rozhodování o podané žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

Ke dni rozhodnutí zdejšího soudu, tj. 27. 4. 2017, bylo přitom – nejen z vyjádření žalovaného ze dne 31. 3. 2017, ale i ze správního spisu, který si soud nechal předložit – nepochybné, že žalovaný nečinný není.

Rozhodnutím žalovaného velitele vojenského útvaru 2427 (22. základna vrtulníkového letectva) ze dne 29. 3. 2017, č. j. MO 62732/2017-2427, bylo žádosti žalobce z části vyhověno a přiznána odměna za práci přesčas ve výši 117 250 Kč (výrok I.); ve zbylém rozsahu byla žádost žalobce jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.) a současně bylo ve výroku citovaného rozhodnutí uvedeno, že „[p]odle § 161 odst. 1 a 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění účinném ke dni podání žádosti, jsou navíc nároky uplatněné u služebního orgánu touto žádostí za dobu do 14. srpna 2005 promlčeny“. Toto rozhodnutí žalovaného bylo dle doručenky založené ve správním spise doručeno zástupci žalobce dne 3. 4. 2017 a zástupce žalobce o něm byl zpraven rovněž soudem – a sice přípisem ze dne 4. 4. 2017, doručeným dne 6. 4. 2017, jak je uvedeno výše.

Žalobce, resp. jeho zástupce dále přípisem ze dne 27. 4. 2017 vzal žalobu zpět; k tomuto zpětvzetí žaloby ovšem krajský soud nepřihlížel a ani přihlížet nemohl, neboť o věci v dané chvíli již bylo rozhodnuto. Při souhlasu obou účastníků totiž bylo o věci rozhodnuto bez jednání, což v souladu s § 49 odst. 11 s. ř. s. znamená, že rozsudek se vyhlašuje vyvěšením zkráceného znění na úřední desce soudu, včetně její elektronické podoby, tedy elektronické úřední desky – tzv. infoDesky, po dobu čtrnácti dnů. A tak tomu bylo, resp. je i v tomto případě, kdy k vyvěšení na úřední desku krajského soudu došlo dne 27. 4. 2017 v 13.51 hod. – viz scan z aplikace systému Lotus Notes založený v soudním spise; totéž lze ověřit i přímo z infoDesky zdejšího soudu, historie vyvěšení v dané věci, jež je dostupná z http://infodeska.justice.cz/vyveseni.aspx?vyveseniid=5209874. Zpětvzetí žaloby přitom bylo soudu doručeno do e-mailové schránky dne 27. 4. 2017 v 16.49 hod.

Stručně shrnuto – ke zpětvzetí žaloby v nyní souzené věci došlo až poté, co již byl ve věci vyhlášen rozsudek; k učiněnému zpětvzetí tedy nebylo lze přihlédnout. A dlužno dodat, že zpětvzetí žaloby je v podobných případech u tzv. nečinnostních žalob zcela běžný postup, pro který byl žalobci, resp. jeho zástupci ponechán soudem dostatečný časový prostor. Nicméně pokud žalobce nijak nereagoval, zdejšímu soudu za dané procesní situace nezbylo než podanou žalobu podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítnout jako nedůvodnou (výrok I.) a následné zpětvzetí žaloby na tom nemůže ničeho změnit.

V. Náklady řízení

O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu nad rámec jeho běžné administrativní agendy žádné náklady nevznikly (výrok III.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 27. 4. 2017

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru