Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 18/2019 - 85Rozsudek KSBR ze dne 18.02.2021


přidejte vlastní popisek

30 A 18/2019 - 85

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci

žalobkyně: obec Hodonice

sídlem Obecní 287, Hodonice zastoupena advokátem Mgr. Robertem Valou sídlem Fischerova 770/12, Znojmo

proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno

za účasti: Správa železniční a dopravní cesty, státní organizace sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2018, č. j. JMK 170856/2018, sp. zn. S-JMK 153508/2018 OD

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Předmětem přezkumu v projednávané věci je zákonnost rozhodnutí o zrušení železničního přejezdu podle § 37 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

2. Osoba zúčastněná na řízení požádala dne 20. 4. 2018 Městský úřad Znojmo, odbor dopravy, o zrušení železničního přejezdu č. P7121. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 17. 9. 2018, č. j. MUZN 82943/2018, podle § 37 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích konstatoval, že se ruší úrovňové křížení pozemní komunikace s dráhou („přejezd“) č. P7121 v km 14,517 trati Břeclav – Znojmo, umístěné na pozemku parc. č. 4228 v k. ú. Hodonice, který kříží veřejně přístupnou účelovou komunikaci parc. č. 3707/1 a 4229 ve vlastnictví žalobkyně.

3. Odvolání žalobkyně žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

II. Obsah žaloby

4. Žalobkyně v podané žalobě namítla, že o zrušení přejezdu rozhodoval nepříslušný správní orgán. Má za to, že příslušným k vydání rozhodnutí byl Obecní úřad Hodonice.

5. Správní orgán I. stupně nesprávně použil jako podklad svého rozhodnutí zápis z neformální schůzky účastníků řízení konaný před zahájením správního řízení o zrušení přejezdu. Tím, že sám neprovedl místní šetření, porušil procesní práva žalobkyně. Konkrétně jí znemožnil uplatňovat svá stanoviska, připomínky a požadavky.

6. Napadené rozhodnutí je nezákonné rovněž z důvodu, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Nebylo prokázáno, že odstraněním přejezdu nebude zasaženo do práv žalobkyně, ani že nedojde k narušení vlastnického práva vlastníků přilehlých pozemků a pozemků v blízkosti železničního přejezdu, resp. možnosti jejich obhospodařování. Zrušení přejezdu znemožní využívání pozemní komunikace se zpevněným povrchem, která nabízí vlastníkům dotčených pozemků jednoduchý a rychlý přístup. V případě zrušení přejezdu by vlastníci byli nuceni využívat nezpevněné účelové komunikace, čímž by se zhoršil přístup k jejich pozemkům. Správní orgán I. stupně rozhodl pouze na základě shromážděných listin, aniž by provedl ohledání na místě, resp. místní šetření.

7. Navrhla proto, aby soud žalobu zamítl.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že námitka rozhodování nepříslušného orgánu byla vznesena pouze v obecné rovině. Jedná-li se o křížení veřejně přístupných účelových komunikací s železniční tratí, je podle § 40 odst. 4 ve spojení s § 37 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích k rozhodování o zrušení přejezdu příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností.

9. Žalovaný, resp. správní orgán I. stupně zjistil skutkový stav věci dostatečně. Ověřil, že po obou stranách přejezdu bude zajištěna dostupnost všech účelových komunikací podél trati a rovněž obslužnost všech přilehlých pozemků. Zrušením přejezdu nedojde ke znepřístupnění žádného z pozemků.

10. Správní orgán I. stupně nebyl povinen konat místní šetření, neboť situace na místě mu byla dostatečně známa již z jednání ze dne 20. 3. 2018. Žalobkyně ani neuvedla, jakým způsobem ji nekonání místního šetření zkrátilo na právech.

11. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl.

IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení

12. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že plní funkci vlastníka a provozovatele dráhy a je povinna udržovat a obsluhovat dráhu tak, aby byla provozuschopná. Musí být zaručena její bezpečnost a plynulé provozování. S ohledem na vysoké náklady související s budováním přejezdového zabezpečovacího zařízení a přejezdové vozovky (cca 8 až 10 mil. Kč na jeden přejezd) a náklady na údržbu přejezdů, je povinností správce železniční cesty žádat příslušný silniční úřad o zrušení nepotřebných úrovňových přejezdů.

13. Jednoduchý a rychlý přístup k okolním pozemkům není relevantním důvodem pro zachování přejezdu, na jehož zabezpečení je nutné vynaložit velké finanční prostředky.

14. Navrhla proto, aby soud žalobu zamítl.

V. Posouzení věci soudem

15. Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného.

16. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“).

17. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Soud se nejprve zabýval námitkou rozhodování nepříslušného správního orgánu [bod V. A) rozsudku]. Poté posoudil námitku nekonání místního šetření a námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu [bod V. B) rozsudku]. Závěrem se soud věnoval námitce nesprávného posouzení důvodů pro zrušení přejezdu [bod V. C) rozsudku].

V. A) Námitka rozhodování nepříslušného správního orgánu

19. Žalobkyně obecně namítla, že správní orgán I. stupně nebyl příslušným správním úřadem k vydání rozhodnutí o zrušení železničního přejezdu.

20. Ze správního spisu vyplývá, že správní orgán I. stupně (Městský úřad Znojmo) rozhodoval o zrušení úrovňového přejezdu č. P7121 v km 14,517 trati Břeclav – Znojmo, který se nachází v k. ú. Hodonice a kříží veřejně přístupnou účelovou komunikaci ve vlastnictví žalobkyně.

21. Podle § 37 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2020, může příslušný silniční správní úřad se souhlasem drážního správního úřadu na žádost vlastníka dráhy nebo pozemní komunikace rozhodnout o zrušení přejezdu.

22. Z § 40 odst. 4 písm. a) zákona o pozemních komunikacích plyne, že působnost silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu ve věcech silnic II. a III. třídy a veřejně přístupných účelových komunikací s výjimkou věcí, o kterých rozhoduje Ministerstvo dopravy nebo krajský úřad, a působnost speciálního stavebního úřadu ve věcech místních komunikací, vykonává obecní úřad obce s rozšířenou působností.

23. V předmětné věci bylo vedeno správní řízení o zrušení úrovňového křížení veřejně přístupné účelové komunikace s dráhou, proto byl věcně příslušným k rozhodování obecní úřad obce s rozšířenou působností podle § 40 odst. 4 písm. a) zákona o pozemních komunikacích. Tím byl v daném případě Městský úřad Znojmo (viz § 15 vyhlášky 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností). Rozhodoval tedy správní orgán věcně i místně příslušný. Obecnímu úřadu Hodonice zůstávají pravomoci uvedené v § 40 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích.

24. Námitka proto není důvodná.

V. B) Námitka nekonání místního šetření a nedostatečně zjištěného skutkového stavu

25. Žalobkyně namítla, že správní orgán I. stupně pochybil, neprovedl-li místní šetření. Má za to, že skutkový stav věci nebyl zjištěn dostatečně.

26. Ze správního spisu vyplývají následující skutečnosti. Dne 20. 3. 2018 se konalo jednání ve věci zvýšení bezpečnosti na účelových komunikacích u železničních přejezdů P7120, P7121 a P7122 na trati Hrušovany nad Jevišovkou – Znojmo za účasti zástupců správního orgánu I. stupně, žalobkyně, osoby zúčastněné na řízení a Policie ČR. Při prohlídce na místě samém žalobkyně konstatovala, že nesouhlasí se zrušením přejezdu č. P7122. Se zrušením ostatních dvou přejezdů vyslovila souhlas. Správní orgán I. stupně následně zahájil správní řízení ve věci zrušení přejezdu na žádost osoby zúčastněné na řízení ze dne 20. 4. 2018. V prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že místní šetření (ohledání na místě) provedeno nebylo, neboť šetření na místě za účasti všech účastníků řízení proběhlo již dne 20. 3. 2018. Při něm všichni účastníci zaujali svá stanoviska.

27. Správní orgán je povinen zjistit ve správním řízení skutkový stav věci bez důvodných pochybností (§ 3 správního řádu). Při zjišťování skutkového stavu musí postihnout všechny rozhodné skutečnosti, aby vytvořil dostatečný skutkový základ pro své rozhodnutí. Jako podklad pro rozhodnutí může posloužit vše, co může přispět k řádnému zjištění skutkového stavu. Výčet podkladů obsažený v § 50 odst. 1 správního řádu je demonstrativní – jde zejména o návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti a skutečnosti obecně známé či podklady (rozhodnutí) od jiných orgánů. Pro vydání rozhodnutí mohou být použity i jiné podklady, zde výslovně neuvedené.

28. Podle § 54 správního řádu vlastník nebo uživatel věci nebo ten, kdo má věc u sebe, je povinen předložit ji správnímu orgánu nebo strpět ohledání věci na místě. Správní orgán o tom vydá usnesení, jež se oznamuje pouze osobě uvedené ve větě první.

29. Výtka žalobkyně směřuje k tomu, že kvůli neprovedení místního šetření nemohla uplatňovat svá stanoviska, připomínky a požadavky. K uvedenému účelu však místní šetření (ohledání na místě) neslouží. Jestliže je to k uplatnění práv účastníků řízení nezbytné, provede správní orgán ústní jednání postupem podle § 49 správního řádu. Ze správního spisu však vyplývá, že žalobkyně nebyla nekonáním místního šetření ani ústním jednání zkrácena svým právech. Žalobkyně měla možnost se k projednávané věci vyjádřit, uplatnit připomínky a stanoviska, jakož i navrhnout důkazy. Svého práva využila a dne 11. 6. 2018 správnímu orgánu I. stupně zaslala své vyjádření, ve kterém uvedla, že se zrušením předmětného přejezdu již nesouhlasí z důvodu ukončených a schválených pozemkových úprav a na ně navazující realizace společných zařízení, v nichž přejezd slouží ke zpřístupnění jednotlivých pozemků po polních cestách. Správní orgán I. stupně se vyjádřením žalobkyně zabýval a vyžádal si k tomu stanovisko a podklady od Krajského pozemkového úřadu.

30. Žalobkyně měla rovněž možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, navrhnout důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí (viz usnesení o určení lhůty, č. l. 10 správního spisu). Soud je proto toho názoru, že žalobkyně nebyla nikterak zkrácena na svých právech. V průběhu správního řízení měla dostatek času a prostoru vyjádřit se k věci, uvést své návrhy a připomínky. Žalobkyně v podané žalobě neuvedla, jaká stanoviska či připomínky nemohla uplatnit z důvodu nekonání místního šetření či ústního jednání. Ze spisu je přitom zřejmé, že na svém právu vyjádřit se k věci ve správním řízení zkrácena nebyla. Její námitka tak není důvodná.

31. Pokud žalobkyně touto svojí argumentací míní, že správní orgán I. stupně měl nařídit ohledání na místě, aby se detailně seznámil s místními poměry, ani v tomto s ní nelze souhlasit. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že je na úvaze správního orgánu, které důkazy budou za účelem zjištění skutečného stavu věci provedeny. To mj. znamená, že provedení ohledání (místní šetření jako důkaz správní řád nezná) není obligatorním důkazem (viz rozsudek ze dne 25. 11. 2003, č. j. 7 A 82/2002-40, č. 330/2004 Sb. NSS). Správní orgán I. stupně se s poměry na místě seznámil při jednání dne 20. 3. 2018 za účasti žalobkyně a dalších účastníků, které proběhlo ještě před zahájením správního řízení. Je nepochybné, že místní poměry mu byly v době rozhodování dobře známy. Navíc je nutno konstatovat, že mapové podklady založené ve správním spise přehledně zachycují situaci na místě samém (viz zejm. č. l. 8 správního spisu). Soud proto nemá pochyb, že skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně. Navíc žalobkyně ani konkrétně netvrdí, v čem by zjištění správních orgánů odporovala situaci v území. Její tvrzení zůstala pouze v obecné rovině.

32. Směřovala-li argumentace žalobkyně k požadavku na konání ústního jednání, ani zde není oprávněná. Je na úvaze správního orgánu, aby vyhodnotil, zda je nařízení ústního jednání nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníka (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2004, č. j. 3 As 32/2004-53). Nezbytné nebude zpravidla v případě, že půjde o skutečnosti, které může účastník uvést i ve svém vyjádření poté, co měl možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 a o čemž byl řádně poučen (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2016, č. j. 9 As 139/2015-30). Přesně taková situace nastala v projednávaném případě. Konání ústního jednání tak nebylo v dané věci nezbytné ani účelné.

33. Správní orgán I. stupně nepochybil ani tím, že jako důkaz použil zápis z jednání ze dne 20. 3. 2018. Podle § 50 správního řádu mohou správní orgány využít jako podklad pro rozhodnutí vše, co umožní tohoto cíle dosáhnout. Takovým podkladem jistě mohl být zápis z jednání, na němž došlo ještě před zahájením správního řízení k seznámení se situací v terénu. Není pravdou, předmětný důkaz nebyl pořízen dle platných právních předpisů. Navíc, jak uvedl správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, tento zápis následně pozbyl na důležitosti, neboť žalobkyně souhlas se zrušením předmětného přejezdu později odvolala, s čímž se správní orgán I. stupně v rozhodnutí náležitě vypořádal. Závěry jednání ohledně situace v území však zpochybněny nebyly. Správní orgány z nich proto mohly vycházet.

34. Soud se neztotožnil ani s výtkami žalobkyně o nedostatečném zjištění skutkového stavu. Správní orgány vycházely při svém rozhodování ze zápisu z jednání ze dne 20. 3. 2018, ze stanovisek žalobkyně, stanoviska pozemkového úřadu a z žádosti a vyjádření osoby zúčastněné na řízení. K tomu shromáždily další podklady, přičemž zejména z mapových podkladů, mohly správní orgány učinit dostatečně přesné zjištění o situaci na místě samém. Ke zjištění situace na místě přejezdu, souběžných komunikacích a obhospodařovaných pozemcích, správní orgán I. stupně využil přiložené ortofotomapy a výřezy z mapy. Součástí správního spisu je dále snímek z katastrální mapy a mapy komplexní pozemkové úpravy. Skutkový stav věci tak byl podle soudu ve správním řízení zjištěn dostatečně.

35. Námitka není důvodná.

V. C) Námitka nesprávného posouzení důvodů pro zrušení přejezdu

36. Závěrem žalobkyně namítala, že správní orgány nesprávně posoudily důvody pro zrušení přejezdu.

37. Správní orgán I. stupně uvedl, že postupoval v souladu se zásadou účelnosti, v souladu s veřejným zájmem a přihlédl k uváděným důvodům pro zrušení přejezdu, tj. k úspoře veřejných prostředků. Ponechání přejezdu vyhodnotil správní orgán I. stupně jako neúčelné, neboť předmětný přejezd se nachází uprostřed tří stávajících přejezdů, které mohou dostatečně zajistit obsluhu pozemků v lokalitě bez neúměrného zvýšení nákladů. Plánovaná realizace polní cesty není v dohledné době aktuální a pozemkovou úpravu lze přepracovat vzhledem k novým skutečnostem dle aktuální situace.

38. Žalovaný k uvedenému doplnil, že ani nepřesně vyčíslená částka nutná k investici na údržbu stávajícího přejezdu nemůže zpochybnit úsporu veřejných prostředků zrušením předmětného přejezdu. Zrušení přejezdu podle něj nebude mít dopad na existenci a smysl stávající sítě dotčených cest, neboť přístup na pozemky za tratí bude zachován nezrušenými přejezdy č. P7120 a č. P7122.

39. Podmínky pro zrušení přejezdu upravoval v rozhodném období § 37 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích (viz bod 21 výše) velmi stručně. Předmětné ustanovení pouze uvádělo, že silniční správní úřad rozhodne o zrušení přejezdu na základě žádosti vlastníka dráhy doplněné o závazné stanovisko příslušného drážního správního úřadu.

40. Do přijetí novelizace provedené zákonem č. 403/2020 Sb. tak měl silniční správní úřad široký prostor pro uvážení, zda vydá rozhodnutí o zrušení přejezdu. Jedinou podmínku výslovně uvedenou v zákoně bylo doložení závazného stanoviska příslušného drážního úřadu.

41. Novela zákona o pozemních komunikací účinná od 1. 1. 2021 vymezila podrobnější podmínky pro zrušení přejezdu. Ustanovení § 37a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích nově uvádí, že příslušný silniční správní úřad na žádost vlastníka dráhy nebo pozemní komunikace povolí zrušení přejezdu, pokud k přístupu k nemovitostem, k němuž je využívána pozemní komunikace, je možné využít jinou vhodnou trasu, která a) není delší o více než 5 km a b) nevede přes přejezd s nižším stupněm zabezpečení.

42. Přestože zákon o pozemních komunikacích účinný do 31. 12. 2020 nestanovil žádné konkrétní podmínky pro vydání rozhodnutí o zrušení přejezdu, byly správní orgány povinny dbát ochrany práv účastníků řízení, resp. osob potenciálně dotčených rozhodnutím o zrušení přejezdu. Bylo jejich povinností vážit, zda případným zrušením přejezdu nedojde k nepřiměřenému zásahu do vlastnického práva jiných osob či ke znemožnění obslužnosti některých pozemků. Správní orgány tak musely zkoumat, zda zrušením přejezdu nebudou některé nemovitosti neúměrně zatíženy, či zda nebude přímo znemožněno jejich obhospodařování.

43. V nyní posuzovaném případě se správní orgány obslužností přilehlých pozemků řádně zabývaly a ve svých úvahách v podstatě aplikovaly přísnější kritéria stanovená novou úpravou zákona o pozemních komunikacích (po novele provedené zákonem č. 403/2020 Sb.). Správní orgán I. stupně shrnul, že se rušený přejezd nachází uprostřed tří stávajících přejezdů. Měl za to, že k zajištění obslužnosti pozemků v předmětné lokalitě mohou být využity zbylé dva přejezdy, aniž by došlo k neúměrnému zvýšení nákladů. Přejezdy, které po zrušení přejezdu zůstanou, se totiž nacházejí ve vzdálenosti cca 1 km od rušeného přejezdu. Žalovaný se se závěry správního orgánu I. stupně v napadeném rozhodnutí ztotožnil.

44. Soud ve shodě se správními orgány považuje obslužnost pozemků v dané lokalitě i po zrušení předmětného přejezdu za dostatečnou. Zrušením přejezdu nedojde k neúměrným nákladům na obsluhu přilehlých pozemků. Díky blízkosti dalších dvou železničních přejezdů nebudou nové trasy k pozemkům v blízkosti rušeného přejezdu neúměrně prodlouženy. Zrušením přejezdu nedojde ani ke znemožnění přístupu k pozemkům, což je zřejmé z map založených ve správním spise. Existence rušeného přejezdu tak nepředstavuje nutnou a ničím nenahraditelnou komunikační potřebu. Žalobkyně ostatně ani nic takového netvrdila ani neprokazovala. Její námitky směřovaly k tomu, že zrušením přejezdu bylo zasaženo do jejích práv.

45. K tomu je nutné konstatovat, že skutečnost, že bylo určitým způsobem zasaženo do práv žalobkyně, neznamená, že nemohlo být rozhodnuto o zrušení přejezdu. Na správních orgánech bylo, aby posoudily přiměřenost takového zásahu, což ve svých rozhodnutích řádně učinily. Konstatovaly, že se v blízkosti rušeného přejezdu nacházejí další dva železniční přejezdy, které lze využít k přístupu k pozemkům nacházejících se podél trati. Zásah do práv žalobkyně, resp. ostatních vlastníků pozemků v blízkosti rušeného přejezdu poměřily správní orgány s náklady na údržbu a provoz přejezdů (tj. důvody uváděnými osobou zúčastněnou pro zrušení přejezdu) a uzavřely, že s ohledem na blízkost objízdných tras lze daný železniční přejezd zrušit.

46. Správní orgány se rovněž zabývaly komplexními pozemkovými úpravami, ke kterým uvedly, že komplexní pozemkové úpravy jsou již ukončeny, avšak plánovaná realizace polní cesty není v dohledné době aktuální. Bylo totiž zjištěno, že termín vlastní realizace je závislý na přidělených finančních prostředcích. Správní orgán I. stupně doplnil, že komplexní pozemkovou úpravu lze s ohledem na zrušení přejezdu přepracovat dle aktuální situace.

47. Obecné námitky žalobkyně, že bylo zasaženo i do práv jiných vlastníků nemohou být důvodné, neboť žalobkyni nepřísluší hájit práva ostatních vlastníků přilehlých pozemků. Ze správního spisu je zřejmé, že oznámení o zahájení předmětného řízení bylo řádným způsobem vyvěšeno na úřední desce dne 28. 5. 2018 po dobu 16 dnů; ti, kteří měli zájem se řízení účastnit a hájit v něm svá práva, tak učinit mohli.

48. Soud na základě výše uvedeného uzavírá, že správní orgány v předmětné věci kromě podmínek výslovně vyplývajících z § 37 odst. 4 řádně posoudily přiměřenost zásahu souvisejícího se zrušením přejezdu do práv vlastníků nemovitostí v dané lokalitě a oprávněně konstatovaly, že objízdné trasy vedoucí k pozemkům nacházejícím se v blízkosti rušeného přejezdu jsou dobře dostupné a nebudou znamenat neúměrné prodloužení přístupových cest.

49. Námitka není důvodná.

VI. Závěr a náklady řízení

50. Soud tak na základě všech výše uvedených skutečností neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl (výrok I.). Dokazování listinami přiloženými k žalobě (vyjádření k existenci stavebního povolení, částečný výpis ze zasedání zastupitelstva, dopis ze dne 5. 11. 2015, žádost o vyjádření ze dne 2. 5. 2016) soud neprováděl pro nadbytečnost. Ostatní listiny přiložené k žalobě jsou součástí správního spisu, proto ani jimi dokazování prováděno nebylo (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117).

51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly (výrok III.).

52. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení se opírá o § 60 odst. 5 s. ř. s. V dané věci soud osobě zúčastněné na řízení neuložil žádnou povinnost. Neshledal rovněž důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání práva na náhradu jejich dalších nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 18. února 2021

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru