Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 18/2010 - 79Rozsudek KSBR ze dne 27.04.2011

Prejudikatura

2 Afs 81/2004 - 54


přidejte vlastní popisek

30 A 18/2010 - 79

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobkyně: K.M., zast. JUDr. Patrikem Girglem, advokátem se sídlem Dědická 14, Vyškov, proti žalovanému: Městský úřad Vyškov, odbor místního hospodářství, se sídlem Masarykovo nám. 1, Vyškov, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátovi JUDr. Patriku Girglemu, se přiznává odměna za zastupování v řízení o žalobě v částce 6 687,72 Kč a bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 60 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Dne 13.1.2010 byl pod č.j. 552/010821/09/Po vydán proti žalobkyni exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžité prostředky dlužníka na účtech vedených u bank. Exekučním titulem je platební výměr č.j. 220/010821/09/Po ze dne 24.6.2009 (právní moc dne 16.11.2009), kterým byl žalobkyni za období od 1.1.2009 do 31.12.2007 vyměřen místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů ve výši 738 Kč. Poplatek byl splatný ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. Žalobkyně však nezaplatila místní poplatek ani v náhradní lhůtě, stanovené ve výzvě žalovaného ze dne 9.12.2009, č.j. 2200/010821/Po. Náklady exekučního řízení činí 200 Kč. Napadeným rozhodnutí žalovaný nevyhověl námitce proti exekučnímu příkazu.

pokračování
30 A2
18/2010

II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v napadeném rozhodnutí žalovaného

[2] V roce 2009 byl předmětný místní poplatek stanoven obecně závaznou vyhláškou města Vyškov č. 4/2008. Podle čl. 4 vyhlášky je poplatek splatný jednorázově, nejpozději do 30.4.2009. Žalobkyně v termínu splatnosti poplatek neuhradila. Proto byl poplatek vyměřen podle ust. § 11 zák. č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích a v souladu se zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen d.ř.) platebním výměrem ze dne 24.6.2009. Odvolání žalobkyně proti platebními výměru Krajský úřad Jihomoravského kraje nevyhověl. Platební výměr nabyl právní moci dne 16.11.2009. Výzva k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě podle ust. § 73 odst. 1 d.ř. byla žalobkyni doručena dne 18.12.2009. Následně dne 13.1.2010 byl vydán exekuční příkaz, proti němuž směřují námitky žalobkyně. Žalobkyně své námitky odůvodnila tak, že finanční hotovost na účtu dlužníka je příjmem státní sociální podpory a je užívána k zajištění základních životních potřeb. Požádala o zrušení exekučního příkazu pro nedůvodnost a nemorálnost. K tomu žalovaný uvedl, že k těmto důvodům nemohl přihlédnout.

III Žalobní argumentace

[3] Žalobkyně uvedla, že je studentkou VOŠ v Kroměříži, obor speciální pedagogika. Ve společné domácnosti žije se svou matkou, která je značně zdravotně postižená. Žalobkyně ji poskytuje péči. Matka pobírá invalidní důchod ve výši 3 654 Kč a příspěvek rozvedené manželky ve výši 300 Kč. Vzhledem k nízkému příjmu jsou obě odkázány na sociální dávky a dávky státní sociální podpory. Městský úřad Vyškov, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, matce sociální dávky neprávem zadržuje již od 1.6.2006. Za rok 2006 tedy nebyla vyplacena část sociálních dávek a za roky 2007 až 2010 nebyly sociální dávky vyplaceny vůbec. Tento nesprávný postup byl až dosud předmětem 5 správních žalob. Matka byla úspěšná ve čtyřech žalobách a pátá nebyla dosud projednána. Žalobkyně dále vyjádřila přesvědčení, že za přístupem úředníků vůči jí a matce může být msta za kritické šetření Veřejného ochránce práv. Šetření proti nezákonnému postupu Městského úřadu Vyškov, odboru dopravy, přitom inicioval otec žalobkyně. Otec rovněž ji i matku v mnoha jejich žádostech zastupoval. Následně popisuje komunikaci s úřadem, včetně jednotlivých rozhodnutí. Exekuční příkaz vydán prokazatelně s vědomím toho, že se požadované platbě úmyslně nevyhýbá. Důvodem nezaplacení je platební neschopnost, zapříčiněná jiným odborem téhož úřadu. Obstavený účet byl zřízen pro příjem sociálních dávek. Žalobkyně a ani její matka jiným účtem nedisponuje a jeho obstavení lze považovat za likvidační postup. Takovým postupem bude dotčena i její matka, které byl místní poplatek prominut. Žalobkyně a matka jsou však společně posuzované osoby, a proto k ní měl správní orgán přistupoval stejně a prominout místní poplatek i žalobkyni. Žalobkyní uhrazený místní poplatek totiž následně její matka doloží do nákladů na domácnost při žádosti ke stanovení výše doplatku. Žalobkyně dále přislíbila uhradit místní poplatek poté, co budou neprávem zadržované sociální dávky vyplaceny. Společně s matkou jsou na sociálních dávkách existenčně závislé, a proto považuje uvalení exekuce za nelogické a nepřiměřeně tvrdé. Ve věci nerovného přístupu při rozhodování o místním poplatku vůči žalobkyni ve srovnání s její matkou jako společně posuzovanou osobou, stejně jako ve věci neprávem zadržovaných sociálních dávek, podala podnět k Veřejnému ochránci práv.

IV. Stanovisko žalovaného

pokračování
30 A3
18/2010

[4] Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě setrval na skutkové a právní argumentaci, jak je uvedena v napadeném rozhodnutí. Žalovaný dále popsal vydání platebního výměru, včetně podání odvolání a následujících úkonů a rozhodnutí. Žalovaný dále uvedl, že exekuce není vedena na sociální dávky. V posuzovaném případě jde o přikázání pohledávky na peněžní prostředky na účtu vedeného u banky. Poplatek hradí ve městě Vyškov všichni občané (s výjimkou osvobození od místního poplatku), včetně nezletilých dětí, které nemají žádný příjem a jsou odkázány na vyživovací povinnost rodičů. Tíživá sociální situace není podle čl. 5 důvodem pro poskytnutí úlevy nebo osvobození od místních poplatků. Podle názoru žalovaného výše místního poplatku není taková, aby ohrozila výživu žalobkyně. Žalovanému je známo, že žalobkyně v předmětném období studovala a žila ve společné domácnosti s matkou, závislou na sociálních dávkách. Vůči žalobkyni měl však po rozvodu vyživovací povinnost i její otec. Exekuční příkaz nabyl právní moci dne 9.2.2010 a na základě vyrozumění o nabytí právní moci exekučního příkazu, doručenému Komerční bance dne 12.2.2010, byla dlužná částka navýšená o exekuční náklady v celkové výši 938 Kč zcela uhrazena (částka ve výši 95,38 Kč dne 15.2.2010 a částka v celkové výši 842,62 Kč dne 9.4.2010). Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

V. Vyjádření stran při soudním jednání

[5] Zástupce žalobkyně především odkázal na žalobu. Dále zdůraznil, že je nelogické, aby její matce byla prominuta platba poplatku a jí jako společně posuzované osobě tato platba prominuta nebyla.

[6] Žalovaný odkázal na své vyjádření. Rozhodnutí o prominutí daně, stejně jako rozhodnutí o námitce je v kompetenci správce daně.

VI. Právní hodnocení soudu

[7] Soud k věci předně uvádí, že soudní přezkum v těchto případech samozřejmě nemůže zpochybňovat souslednost a logickou provázanost jednotlivých fází daňového řízení. Námitkami proti exekučnímu příkazu proto nelze účinně brojit proti samotnému daňovému nedoplatku, stanovenému samostatným správním rozhodnutím, a rovněž následný soudní přezkum může být zaměřen zejména na vhodnost a proporcionalitu způsobu a rozsahu provedení exekuce, na vykonatelnost exekučního titulu, na jeho právní účinnost vůči povinnému apod., nikoliv již na přezkum důvodnosti samotného exekučního titulu. Soudní přezkum proto v těchto případech lze označit za do určité míry omezený a koncentruje se na případné „vybočení“ z řádné a na principu proporcionality založené daňové exekuce. Jak již ostatně uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 24. 11. 2004, čj. 1 Afs 47/2004-75, je-li u správního soudu napadeno rozhodnutí vydané v další fázi řízení (v řízení exekučním), pak přirozeně soud může zkoumat jen samotnou existenci titulu a vhodnost zvoleného způsobu exekuce, poměr výše pohledávky k ceně exekucí postižené věci apod., navíc za podmínky, že stížnost tvrdí například, že exekuční titul neexistuje, zvolený způsob exekuce není zákonem připuštěn, že cena postižené věci je v nepoměru k výši pohledávky atp. Soud se ve fázi exekučního řízení nemůže zabývat skutečnostmi, které nastaly před vydáním vykonatelného výkazu nedoplatků, tedy v řízení vyměřovacím (srov. rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26.10.2005, č.j. 2 Afs 81/2004-54).

pokračování
30 A4
18/2010

[8] Soud se proto nemohl zabýval v tomto řízení námitkami žalobkyně, které směrovaly proti tomu, že exekuční titul, tj. platební výměr za svoz odpadu, byl vydán neoprávněně. Žalobkyně nerozporuje samotnou existenci exekučního titulu a ani to, že jí byl doručen. Exekučnímu příkazu předcházela výzva k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě podle ust. § 73 odst.1 d.ř. V posuzovaném případě bylo jako způsob výkonu rozhodnutí zvoleno přikázání pohledávky na peněžité prostředky dlužníka na účtech vedených u bank. Žalobkyně zde brojila proti tomu, že předmětný účet byl zřízen toliko pro příjem sociálních dávek. Daňový řád způsoby výkonu rozhodnutí neupravoval, proto se pro výkon daňové exekuce použije přiměřeně občanského soudního řádu (§ 73 odst. 7 d.ř.). Podle ust. § 317 odst. 2 o.s.ř. výkonu rozhodnutí nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a dávky státní sociální podpory vyplácené podle zvláštního zákona) jednorázově. Ust. § 317 odst. 2 o.ř.s. je zařazeno do části šesté, hlavy třetí o.s.ř., kde je upraven výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky. Zákon rozlišuje přikázání pohledávky přikázáním z účtu u peněžního ústavu (§ 303 až 311) a přikázáním jiných peněžitých pohledávek (§§ 312 až 316). Nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním jiných peněžitých pohledávej se provede tak, že v nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby se svou pohledávkou jakkoli nakládal. Dlužníkovi povinného soud zakáže, aby od okamžiku, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, povinnému jeho pohledávku vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal (§ 313 odst. 1 o.s.ř.). Výkon rozhodnutí se provede tak, že dlužník povinného po právní moci usnesení o nařízení výkonu vyplatí oprávněnému pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu postižena (§ 314 odst. 1 o.s.ř.). Podle názoru soudu nelze tedy plátci dávek sociální péče, či dávek hmotné nouze, zakázat jejich vyplacení povinné, tj. v posuzovaném případě žalobkyni a namísto ní vyplatit pohledávku oprávněnému, tj. žalovanému. Taková situace, ale nenastala. Exekuce byla vedena na peněžní účet vedený u banky a nikoliv na přikázání pohledávky dávky sociální péče, či hmotné nouze. Soud nadto k věci dodává, že žalobkyně ani své tvrzení, že peníze na obstaveném účtu pochází toliko ze sociálních dávek, či dávek hmotné nouze, nijak nedoložila. Při výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu peněžního ústavu je určitá ochrana povinného zakotvena v ust. § 304b odst. 1, věta první, o.s.ř. podle něhož ust. § 304 odst. 1 a 3 o.s.ř. se nevztahují na peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu). Soud tedy neshledal, že nařízení exekuce bylo nevhodné. Jak vyplývá z výše uvedeného, možnost přezkumu námitek proti exekučnímu příkazu je z logiky věci omezená. Soud se tedy nemohl v tomto řízení ani zabývat námitkou, že žalobkyni měl být místní poplatek prominut. Nemohl posuzovat ani námitky, týkající se neprávem zadržovaných sociálních dávek.

VI. Náklady řízení

[9] Náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá (§ 60 odst.1 s.ř.s.). Žalovanému žádné náklady řízení ve smyslu ust. § 57 s.ř.s. nevznikly. Žalobkyni byl ustanoven zástupce. Podle ust. § 35 odst. 8 s.ř.s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát. Byla-li navrhovateli ustanovena zástupcem některá z osob uvedených v odstavci 2, která je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen "daň"), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu); to samé platí i v případě, kdy osoby uvedené v odstavci 2 jsou pokračování
30 A5
18/2010

společníky právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon jejich povolání) a plátcem daně je tato právnická osoba. Zástupci náleží odměna za 2 úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby) ve výši 2 100 Kč za jeden úkon (§ 9 odst. 3 písm. f), § 7, § 11 odst. 1 písm. b), d) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a částka k úhradě hotových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 300 Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 3 cit. vyhl.). Zástupci žalobkyně přísluší dále cestovné za jízdu z Vyškova do Brna a zpět v celkové výši 373,10 Kč (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada za ztrátu času ve výši 2 x 1 hodina v celkové částce 400 Kč (§ 14 vyhl. č. 177/1996 Sb). Zástupce žalobkyně je plátce DPH, a proto bylo nutné zvýšit celou částku o 20 %. Zástupci žalobkyně tedy náleží částka ve výši 6 687,72 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 27.4.2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru