Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 125/2010 - 119Rozsudek KSBR ze dne 24.01.2011

Prejudikatura

2 As 10/2007


přidejte vlastní popisek

30 A 125/2010 – 119

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobců a) Z. B., a b) D. B., oba právně zast. JUDr. Jiřím Taláškem, advokátem, se sídlem v Chropyni, Ječmínkova 494, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, se sídlem ve Zlíně, Tř. T. Bati 21, za účasti zúčastněné osoby Vodovody a kanalizace Kroměříž, a.s., se sídlem Kojetínská 3666, Kroměříž, právně zast. JUDr. Janou Holubcovou, advokátkou, se sídlem Dolní Bečva 494, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 3.7.2008, č.j. KUZL 45241/2008, sp. zn. KUSP 33097/2008 ÚP sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:


I.
Vymezení věci

[1] Žalobou ze dne 13.8.2008 se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného, označeného ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Městského úřadu v Kroměříži, stavebního úřadu, ze dne 4.4.2008, sp. zn. 02/33/65/9/08/To, o umístění stavby a stavebnímu povolení na stavbu „úprava školní zahrady – polyfunkční hřiště“ na pozemku p.č. 228 v k.ú. Bílany.

II.

Stručné shrnutí argumentů obsažených v napadeném rozhodnutí žalovaného

[2] V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného je m.j. uvedeno, že žalobci mohli své odvolací námitky uplatnit již v řízení před stavebním úřadem, kde však pouze vyjádřili svůj nesouhlas se stavbou, odůvodněný jen obecně tím, že stavbou dojde k nijak nespecifikovanému zásahu do pokojného stavu ve smyslu ust. § 5 občanského zákoníku a k narušení tzv. sousedských vztahů v rozporu s § 127 odst. 1 občanského zákoníku k nijak nespecifikovanému obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Prvostupňový správní orgán se s těmito námitkami vypořádal v dostatečné míře. Žalovaný se s odůvodněním zamítnutí námitek prvostupňovým správním orgánem ztotožnil. Ve správním řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by vedly k oprávněné a odůvodněné obavě ohledně možného budoucího zásahu do pokojného stavu, či budoucího obtěžování žalobců nad míru přiměřenou poměrům. Žalovaný neshledal důvodnou námitku podjatosti správního orgánu, neboť toto je v rozporu s ust. § 14 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V souvislosti s námitkou podjatosti poukázal žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.12.2004, č.j. 2 As 21/2004 – 67.

III.
Žalobní argumenty

[3] Ve včas podané žalobě žalobci uvedli, že se žalovaný nevypořádal s důvody, které měli žalobci svými námitkami na mysli, jenž byly konkretizovány při jednání, ale nakonec byly prvostupňovým správním orgánem velice obecně formulovány v protokolu o průběhu ústního jednání, v němž byly uvedeny námitky žalobců z jejich dopisu ze dne 15.2.2008. Žalobci při jednání ústně namítali, že v dané lokalitě existuje již hřiště na parcele č. 227/1 a tato lokalita již s míčovými sporty počítá. Žalobci předpokládali, že odkaz na zákonná ustanovení, formulovaná v § 127 občanského zákoníku ve vztahu k zamýšlené stavbě je dostatečně určitý a konkrétní. Tímto odkazem měli žalobci zejména na mysli, že stavbou nesmí být ohrožena stavba žalobců bez toho, aby byla učiněna dostatečná opatření a žalobci dále namítali hluk a údery míčem do jejich stavby plotu. Nikdo se nezabýval, zda tyto námitky jsou řešeny a jak tento problém řeší projektová dokumentace. I ze správního rozhodnutí prvostupňového správního orgánu jsou zřejmé zjevné nesprávnosti – uvedené námitky a připomínky ke stavbě nejsou vůbec řešeny. Z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že zde žádné vlivy umístěním stavby do blízkosti domu žalobců neexistují. V prvostupňovém správním rozhodnutí je zjevná nesprávnost v části označení, co stavba obsahuje, je uveden rozměr hřiště pro nohejbal a odbíjenou: 25000 x 13000 m. Dále je zjevný rozpor v tom, že na hřišti mají být instalovány nosné ocelové vzpěry pro konstrukce sítí a koše, zřejmě na košíkovou, z čehož lze snad dovodit jinou hlučnost nárazu míčem do desky koše, než u využití pouze pro nohejbal a odbíjenou. Tímto uvažovaným využitím hřiště se nikdo nezabýval. Oplocení areálu je nebo má být z PVC pletiva na ocelových sloupcích, přičemž žalobci při jednání upozorňovali na to, že mezi objektem žalobců a pozemkem p.č. 228 v k.ú. Bílany, na kterém by se měla stavba postavit, bylo naprosto nefunkční a rozpadlé stávající oplocení nahrazeno oplocením žalobců a zřízen v části dřevěný plot a dále na stávající betonové sloupky natažen drátěný plot o stejné výšce cca 150 cm. V odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí je však tvrzeno, že po obvodu je provedeno tradiční oplocení výšky 2,0 m z pletiva a betonových sloupků, což znamená, že se tímto současným stavem nikdo řádně nezabýval, ani ve fázi projektu a povolení stavby. Přitom uvedená námitka je hodnocena jako předčasná. Žalovaný bez jakéhokoliv prověření převzal stanovisko prvoinstančního správního orgánu ohledně hodnocení námitek, které mají předbíhat faktický stav; tento stav však nastal již povolením stavby, bez řádného posouzení vlivů na okolní stavby a zde žijící občany. Vzdálenost hřiště 10 m od oplocení žalobců se může zdát dostatečná, ovšem hřiště umístěná v obytných zástavbách mají řešeno mnohem vyšší oplocení a případně záchytné sítě. Nikomu není příjemné, jestli mu při míčových hrách padá míč na jeho pozemek, což může mít při nepřítomnosti žalobců za následek vnikání cizích osob na pozemek přes stávající oplocení.

IV.
Stanovisko žalovaného

[4] V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že přezkoumal řádně odvoláním napadené prvostupňové správní rozhodnutí, vycházel přitom z obsahu správního spisu, přičemž spekulovat o tom, co měli či neměli žalobci svým písemným podáním na mysli by nebylo v souladu se správním řádem. To, že žalobci uváděli v rámci ústního jednání před stavebním úřadem ústně ještě jiné námitky, než byly uvedeny v písemnosti ze dne 15.2.2008 a než to, co bylo uvedeno v protokolu z 28.2.2008, nebylo žalovanému známo a ani tato námitka nebyla uplatněna v rámci odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí. Umístění stavby je v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací – územním plánem města Kroměříže. Žalovaný jakožto odvolací orgán přezkoumal správnost napadeného prvostupňového správního rozhodnutí jen v rozsahu námitek, uvedených v odvolání, přičemž námitka chyby v psaní uplatněna nebyla. Námitky, které nebyly uplatněny v rámci správního řízení, nemohly být správními orgány zohledněny.

V.
Doplňující žalobní podání

[5] V doplňujícím procesním podání ze dne 6.4.2010 žalobci uvedli, že se žalovaný nezabýval vůbec tím, zda v protokolu o jednání obecně zapsané námitky jsou schopny vytvořit podklad pro vymezení povinnosti správnímu orgánu se něčím zabývat, nebo se s nimi konkrétně vypořádat. Právní orgány neměly snahu se věcně vypořádat s obsahem obecně formulovaných námitek. Ani žalovaný se nezabýval tím, zda mezi uvažovaným polyfunkčním hřištěm a nemovitostmi žalobců je „tradiční (tedy snad asi původní) drátěné oplocení“ o výšce 2 m z pletiva a betonových sloupků, jak je uváděno v rozhodnutí. Pozemek uvažovaný pro zřízení polyfunkčního hřiště fungoval jako tzv. „školní zahrada“ a bylo zde vybetonované kolo k tanci, zastřešený prostor pro hudbu a wc. Oplocení této zahrady bylo a je ve špatném stavu po celém obvodu a mělo být při šetření na místě samém jasné, proč si žalobci pořídili své oplocení v části sousedící s touto zahradou a proč požadují, aby ve stavebním řízení v podmínkách realizace stavby bylo uvedeno, jak toto bude řešeno. Správní orgán se měl řídit i vyhl. č 137/1998 Sb. o obecných požadavcích na výstavbu, zejména ust. § 4 a posuzovat, zda touto stavbou nebudou žalobci obtěžováni nad přípustnou míru. Jde o určitou analogii s ust. § 127 občanského zákoníku a nelze tedy námitky žalobců pokládat za předčasné. Ochrana práv žalobců podle ust. § 417 občanského zákoníku by nemusela být možná, neboť by ochrana směřovala proti činnosti, která byla úředně povolena. Napadené rozhodnutí je vydáno v rozporu minimálně s obecnými zásadami správního řízení podle ust. §§ 2 a 3 správního řádu, neboť správní orgán nepostupoval v souladu s platnými zákony, nešetřil práva nabytá v dobré víře, ani oprávněné zájmy všech účastníků a nezjistil stav věci. Podklady pro vydání rozhodnutí vykazují konkrétní chyby a nedostatky v popisu, zejména u stávajícího oplocení a rozpory, k čemu bude hřiště sloužit a jak bude vybaveno, vůbec se nemluví o využívání pro košíkovou.

VI.

Obsah předchozího rozhodnutí Krajského soudu v Brně

[6] V projednávané věci Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 20.7.2010, č.j. 30 Ca 163/2008 – 55, a to tak, že napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení.V tomto rozsudku zdejší soud zejména uvedl, že předmětem správního řízení ve věci vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení, týkajícího se předmětné stavby, je přezkum podmínek stanovených zákonem č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“). Jelikož šlo o spojené územní a stavební řízení, zahájené na návrh stavebníka dnem 18.1.2008, bylo třeba se zabývat jak splněním podmínek pro vydání územního rozhodnutí, tak stavebního povolení, týkajícího se předmětné stavby. Žalobci v rámci správního řízení sice poněkud neobratně poukazovali na ust. §§ 5 a 127 občanského zákoníku, ovšem je třeba vzít v úvahu, že nebyli právně zastoupeni, přičemž podstata jejich námitek proti předmětné stavbě spočívala v námitce obtěžování nad míru přípustnou, a to ve formě rušení nočního klidu a poškozování jejich rodinného domu z důvodů nedostatečného oplocení pozemku, na němž má být předmětná stavba realizována. Prvostupňový správní orgán řešil pouze námitku rušení nočního klidu logickou úvahou ohledně omezení provozu předmětné stavby světelnými podmínkami během dne (přičemž z dokumentace ověřené ve stavebním řízení nevyplývá, že by předmětná stavba disponovala např. osvětlením) a dále pouze konstatoval, že s ohledem na umístění, realizaci a užívání stavby hřiště (dále nerozvedeno) nedojde také k obtěžování okolních nemovitostí nad míru přiměřenou stávajícím poměrům. Soud vyslovil, že jde o pouhý závěr úvahy jinak v odůvodnění prvostupňového správního orgánu nezpřístupněné s obecným odkazem na umístění, realizaci a užívání stavby hřiště. Žalovaný k této otázce nic podstatného nedoplnil, pouze obecně konstatoval, že v odvolacím řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by vedly k oprávněné a odůvodněné obavě k budoucímu zásahu do pokojného stavu či k budoucímu obtěžování žalobců nad míru přiměřenou poměrům realizací předmětné stavby. Správní orgány se tak nevypořádali dostatečným způsobem především s námitkou obtěžování žalobců předmětnou stavbou z důvodů možného poškozování jejich rodinného domu pro absenci řádného oplocení stavby, na níž se má nacházet umísťovaná a povolovaná stavba. Uvedená vada způsobila podle názoru soudu vadu řízení, spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného správního rozhodnutí pro nedostatek skutkových důvodů a zároveň se jedná o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Úkolem stavebního úřadu ve stavebním řízení přitom je m.j. ověřit, zda jsou v odpovídající míře v projektové dokumentaci řešeny obecné požadavky na výstavbu (viz ust. § 111 odst. 1 stavebního zákona). V rozhodné době se při umísťování a povolování staveb postupovalo podle vyhl. č. 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu ve znění platném pro projednávanou věc (viz ust. § 2 odst. 1 cit. vyhlášky). Uvedená vyhláška m.j. řeší otázku ochrany zdraví, zdravých životních podmínek (viz ust. § 15, 22 a násl. této vyhlášky). Žalobci namítali možné rušení nočního klidu a poškozování jejich rodinného domu v důsledku nedostatečného oplocení pozemku, na němž je předmětná stavba umísťována, proto bylo třeba především zohlednit při řešení těchto námitek právní úpravu, kterou je povinen správní úřad v předmětných typech řízení respektovat. Z důvodů nedostatečného vypořádání se s námitkami žalobců došlo k porušení ust. § 68 odst. 3 správního řádu, podle něhož v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Podle ust. § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Problematikou oplocení pozemku, na němž je předmětná stavba umísťována, se okrajově zabývala souhrnná technická zpráva k předmětné stavbě, v níž je m.j. uvedeno, že po obvodu zahrady (pozn. soudu p.č. 228) dojde k opravě stávajícího oplocení výšky 2 m, jehož nosnou konstrukci budou tvořit ocelové sloupky, výplň bude tvořit poplastované pletivo o velikosti oka 50 x 50 mm. O uvedených opravách oplocení předmětná správní rozhodnutí nepojednávají. Krajský soud v Brně z uvedených důvodů zrušil napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení postupem podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s.

VII.

Obsah rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

[7] Ke kasační stížnosti žalovaného zrušil Nejvyšší správní soud citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem.V odůvodnění svého rozsudku Nejvyšší správní soud k námitce nerespektování existenci koncentrační zásady ovládající územní i stavební řízení krajským soudem uvedl, že zásadu koncentrace řízení zakotvuje stavební zákon pro účely územního řízení v § 89 odst. 1, podle nějž námitky účastníků řízení musí být uplatněny nejpozději při veřejném ústním jednání, jinak se k nim nepřihlíží, přičemž účastníci řízení musí být na tuto skutečnost upozorněni. Obdobné ustanovení obsahuje stavební zákon také v části věnované stavebnímu řízení, a to ust. § 112 odst. 1, podle nějž stavební úřad oznámí účastníkům řízení, kteří jsou mu známi, zahájení stavebního řízení nejméně 10 dnů před ústním jednáním, a zároveň je upozorní, že námitky, popřípadě důkazy mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto. Ke koncentrační zásadě v územním řízení se Nejvyšší správní soud blíže vyjadřoval v rozsudku ze dne 11. 7. 2007, č. j. 2 As 10/2007 - 83 (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), a to sice ve vztahu k územnímu řízení vedenému podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, zde vyslovené závěry jsou však přiměřeně použitelné i ve vztahu k územnímu (a stejně tak stavebnímu) řízení vedenému podle „nového“ stavebního zákona. Zdejší soud v citovaném rozsudku uvedl mimo jiné následující: „Dává-li zákon v ustanovení § 36 odst. 3 stavebního zákona účastníku řízení právo vznést námitky, a ukládá-li stavebnímu úřadu v § 39 o těchto námitkách rozhodnout, je zřejmé, že se musí jednat o námitky natolik konkrétní, že je možné je jako námitky rozpoznat a posoudit; to znamená, že jsou vzneseny konkrétní výhrady proti umístění stavby, jímž může dojít k dotčení práv účastníka námitku uplatňujícího.“ V nyní posuzovaném případě žalobci uplatnili námitky účastníků řízení písemným přípisem ze dne 15. 2. 2008, v němž uvedli, že se stavbou zcela nesouhlasí a že toto jejich stanovisko je konečné. Své námitky však blíže rozvedli toliko odkazem na § 127 odst. 1 občanského zákoníku (jehož znění ocitovali) a konstatováním, že realizací předmětné stavby by došlo k jejich obtěžování ve smyslu daného ustanovení. Podle protokolu z ústního jednání ze dne 28. 2. 2008 žalobce ad a) při jednání opětovně vyjádřil nesouhlas se stavbou a tento nesouhlas podložil uvedeným písemným vyjádřením. Žalobci sice ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádějí, že během jednání ze dne 28. 2. 2008 námitky uplatněné v písemném podání konkretizovali, avšak nic takového ze správního spisu neplyne. Protokol z ústního jednání žalobci podepsali, aniž by využili svého práva (stanoveného v § 18 odst. 3 správního řádu) odepřít jeho podpis a uvést do něj důvody odepření a námitky proti jeho obsahu. Jestliže žalobci ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedli, že poučení o jejich právech se odehrálo toliko formálně, podepsáním protokolu, pak Nejvyšší správní soud odkázal na tradiční právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt (tedy „právo přeje bdělým“) - jinak řečeno, bylo povinností žalobců seznámit se s obsahem protokolu, který podepisují, a případně se rovnou domáhat doplnění jeho obsahu. Pokud tak neučinili, pak je nutno při posuzování věci vycházet z toho, že v řízení před správním orgánem prvního stupně uplatnili námitky v té podobě, v jaké jsou zachyceny v jejich písemném podání ze dne 15. 2. 2008. Námitky uplatněné žalobci v řízení před stavebním úřadem byly velice obecné. Správní orgán prvního stupně se proto s těmito námitkami - zcela logicky - vypořádal také spíše obecně. V tomto bodě se pak hodnocení Nejvyššího správního soudu rozchází s hodnocením soudu krajského. Jak je patrno ze správního a soudního spisu, žalobci svou obecnou námitku „obtěžování“ stavbou částečně upřesnili až v odvolání, a zejména pak v žalobě. Je přitom jen těžko představitelné, že by na základě takto obecné námitky správní orgán podrobně posuzoval možné obtěžování žalobců ze všech možných aspektů pokrytých ustanovením § 127 odst. 1 občanského zákoníku. A to tím spíše v situaci, kdy prima facie není zřejmé, v čem by mohli žalobci spatřovat problematičnost stavby. Stavba hřiště je umísťována na pozemek, který byl již dříve částečně využíván ke sportovním účelům, ve vzdálenosti cca 10 metrů od pozemku žalobců, žalobci navíc v písemném podání ze dne 15. 2. 2008 uvedli, že se stavbou zásadně nesouhlasí - stavební úřad za těchto okolností mohl jen těžko předpokládat, že žalobcům jde zejména o vylepšení oplocení stavby. Hodnocení správního orgánu prvního stupně nemohl doplňovat ani stěžovatel, jestliže dospěl ke (správnému) závěru, že námitky uplatněné v odvolání nebyly uplatněny v předchozím řízení, ač v jejich uplatnění žalobcům nic nebránilo. K námitce ohledně rozporu v odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu, v němž je uvedeno, že po obvodu stavby je provedeno oplocení vysoké dva metry, přičemž ve skutečnosti je oplocení vysoké cca metr a půl, a rozporu mezi proklamovaným využitím stavby (hřiště pro nohejbal a odbíjenou) a tím, že dle popisu stavby ve stavebním povolení mají být na hřišti instalovány nosné ocelové vzpěry pro nosné konstrukce sítí a koše, zřejmě na košíkovou, Nejvyšší správní soud souhlasil s žalovaným, že se jedná o vady řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu. K námitce žalobců ohledně poukazu na veřejný zájem Nejvyšší správní soud uvedl, že rozhodnutí správních orgánů nebyla postavena na argumentaci veřejným zájmem. Žalovaný jej spíše okrajově zmínil v kasační stížnosti, nic v tom smyslu, že by námitky žalobců byly v rozporu s veřejným zájmem, protože si 141 občanů Bílan přeje výstavbu hřiště, z rozhodnutí stavebního úřadu ani stěžovatele neplyne.

VIII.
Doplňující žalobní podání

[8] V doplňujícím procesním podání ze dne 20.12.2010 žalobci uvedli, že námitka obtěžování stavbou s odkazem na ust. § 127 občanského zákoníku, přestože byla obecná, byla konkrétní. Správní orgán měl posoudit soulad zpracované stavební dokumentace se skutečností a pokud v popisu stávajícího stavu byly uváděny nepravdivé nebo nepřesné skutečnosti a údaje, měl vyzvat navrhovatele k doplnění těchto podkladů. Odkaz na ust. § 127 občanského zákoníku je dostatečně určitý, žalobci od počátku namítali, že stavbou budou obtěžováni, ale stavební úřad se vůbec pojmem a obsahem obtěžování nezabýval. Stávající užívání jako součást obecního hřiště, které slouží pro kulturní a oddechové aktivity občanů, je jiné, než nové využití, které je uváděno v rozhodnutí. Rovněž z označení stavby ve výrokové části rozhodnutí je nepochybné, že jde o podstatnou změnu využití pozemků a staveb. Z uvedených důvodů správní orgány nesplnily při stavebním řízení své povinnosti vyplývající ze stavebního zákona a obecných zásad řízení uvedených ve stavebním zákoně. Soud by měl i při respektování zásady koncentrace řízení a vysloveného právního názoru Nejvyššího správního soudu posoudit, zda toto tvrzené porušení povinností a zásad podle stavebního zákona může být vadami řízení, pro které je soud povinen napadené rozhodnutí zrušit.

IX.
Doplňující vyjádření žalovaného

[9] K doplňujícímu podání žalobce se písemně vyjádřil žalovaný, uvedl, že žalobci neměli před stavebním úřadem výhrady vůči projektové dokumentaci, se kterou měli možnost se podrobně seznámit. Ve svých námitkách se nezmínili vůbec o projektové dokumentaci a výhradách proti ní, zejména části týkající se opravy stávajícího oplocení (viz str. 3 Souhrnné technické zprávy projektové dokumentace, bod 1 Popis stavby písm. d) Zásady technického řešení, čl. Oplocení – oprava). Námitky žalobců byly navíc námitkami podle ust. § 89 stavebního zákona, tedy k umístění stavby s tím, že se jejich vlastnického práva k rodinnému domu na sousedním pozemku umístění stavby hřiště přímo dotýká tak, že stavbou dojde k blíže nespecifikovanému obtěžování, tudíž její umístění a realizaci zásadně odmítají (námitku, resp. možnost dohody v případě zvýšení, resp. jinou úpravu stávajícího oplocení vůbec nevznesli). Otázku oplocení stavební úřad ve svém rozhodnutí zmínil v odůvodnění svého rozhodnutí tak, že m.j. uvedl, že po obvodu je provedeno tradiční oplocení výšky 2 m z pletiva a betonových sloupků. Stavební úřad odůvodnil zamítnutí námitky žalobců s použitím územního hlediska a popsal, k jakému využití slouží plocha, na kterou se stavba umisťuje podle územního plánu. S odkazem na ust. § 89 odst. 2 stavebního zákona uvedl, že žalobci jako vlastníci sousedního pozemku v procesu projednání a schválení územního plánu nevznesli požadavek na odlišné vymezení stávající plochy. Poté uzavřel, že umístěním, realizací a užíváním stavby nedojde k obtěžování okolních nemovitostí nad míru přiměřenou poměrům. Námitka nedostatečného oplocení a možného poškození rodinného domu byla vznesena až v odvolacím řízení. Žalovaný k uvedené námitce nepřihlédl vzhledem k ust. § 82 odst. 4 správního řádu, pouze ocitoval stanovisko stavebního úřadu k obsahu odvolání. Územní stavební řízení se řídí zásadou koncentrace upravenou v ust. § 89 odst. 1 stavebního zákona. Uplatnění námitky k projektové dokumentaci (oplocení) a k umístění stavby (nedostatečná vzdálenost) až v odvolacím řízení není možné nejen vzhledem ke koncentraci územního stavebního řízení, ale i ke koncentraci odvolacího řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu. Žalobci nebyli žádným způsobem kráceni na svých procesních právech v průběhu správního řízení. Navíc oprava oplocení podle platné právní úpravy nevyžaduje žádné povolení či souhlas stavebního úřadu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

X.
Právní hodnocení soudu

[10] Krajský soud v Brně byl v pokračujícím řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v jeho rozsudku ze dne 11.11.2010, č.j. 1 As 88/2010 – 90 (viz ust. § 110 odst. 3 s.ř.s.). S ohledem na shora uvedené Krajský soud v Brně především odkazuje na právní názor Nejvyššího správního soudu, podrobně shora citovaný pod bodem [7], s tímto názorem se plně ztotožňuje a na něj též odkazuje.

[11] K námitce, že se správní orgány nevypořádaly s námitkami žalobců, které byly konkretizovány při ústním jednání, a že uvedené námitky byly zcela konkrétní, soud především odkazuje na právní názor Nejvyššího správního soudu, z něhož vyplývá, že žalobci uplatnili námitky účastníků řízení písemným přípisem ze dne 15.2.2008, v němž uvedli, že se stavbou zcela nesouhlasí a že toto jejich stanovisko je konečné. Své námitky blíže rozvedli pouze odkazem na § 127 odst. 1 občanského zákoníku a konstatováním, že realizací předmětné stavby by došlo k jejich obtěžování ve smyslu uvedeného ustanovení. Podle protokolu z ústního jednání ze dne 28.2.2008 žalobce a) při jednání opětovně vyjádřil nesouhlas se stavbou a tento nesouhlas byl podložen uvedeným písemným vyjádřením. Žalobci sice namítali, že výhrady uplatněné v písemném podání byly konkretizovány, avšak nic takového ze správního spisu neplyne. Protokol z ústního jednání žalobci podepsali, aniž by využili svého práva odepřít jeho podpis a uvést do něj důvody odepření a námitky proti jeho obsahu. Bylo-li by poučení o jejich právech pouze formální, pak s ohledem na právní zásadu, že právo přeje bdělým, je nutno při posuzování věci vycházet z toho, že v řízení před správním orgánem prvního stupně uplatnili námitky v té podobě, v jaké jsou zachyceny v jejich písemném podání ze dne 15.2.2008. Námitky uplatněné před stavebním úřadem žalobci byly velice obecné a stavební úřad se s nimi zcela logicky vypořádal také spíše obecně. Žalobci obecnou námitku „obtěžování“ stavbou částečně upřesnili až v odvolání a zejména v žalobě. Je těžko představitelné, aby na základě takto obecné námitky správní orgán podrobně posuzoval možné obtěžování žalobců ze všech možných aspektů pokrytých ust. § 127 odst. 1 občanského zákoníku. To tím spíše v situaci, kdy není zřejmé, v čem by mohli žalobci spatřovat problematičnost stavby. Stavba hřiště je umísťována na pozemek, který byl již dříve částečně využíván ke sportovním účelům, ve vzdálenosti cca 10 m od pozemku žalobců, žalobci navíc v písemném podání ze dne 15.2.2008 uvedli, že se stavbou zásadně nesouhlasí. Stavební úřad za těchto okolností mohl jen těžko předpokládat, že žalobcům jde zejména o vylepšení oplocení stavby. Hodnocení správního orgánu prvního stupně nemohl doplňovat žalovaný, neboť dospěl ke správnému závěru, že námitky uplatněné v odvolání nebyly uplatněny v předchozím řízení, ač v jejich uplatnění žalobcům nic nebránilo. Podle ust. § 82 odst. 4 správního řádu platí, že k novým skutečnostem a k návrhu na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve; namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním. Nelze tedy klást žalovanému za vinu, že se nezabýval nově uplatněnými či nově upřesněnými námitkami žalobců, vyjádřenými až v odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí. Námitky zvýšeného hluku a úderu míčem neuplatnil žalobce konkrétním způsobem před prostupňovým správním orgánem. Nesprávnost v označeném rozměru hřiště pro nohejbal a odbíjenou je zjevnou chybou v psaní, která nemá žádný vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného.

[12] K námitkám týkajícím se nedostatečného oplocení stavby a rozporu mezi proklamovaným využitím stavby (hřiště pro nohejbal a odbíjenou) a tím, že podle popisu stavby ve stavebním povolení mají být na hřišti instalovány nosné ocelové vzpěry pro nosné konstrukce sítí a koše, zřejmě na košíkovou, odkazuje Krajský soud v Brně na závazný právní názor Nejvyššího správního soudu, který ohledně těchto námitek uzavřel, že souhlasí s žalovaným, že se jedná o vady řízení, o kterých nelze mít důvodně zato, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popř. na jeho správnost ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu. Nově uplatněné námitky v doplňujícím procesním podání ze dne 6.4.2010 poukazující na údajné nerespektování vyhlášky č. 137/1998 Sb. o obecných požadavcích na výstavbu a rozpor napadeného rozhodnutí žalovaného s obecnými zásadami správního řízení podle ust. § 2 a 3 správního řádu, nepostupování v souladu s platnými zákony, nešetření práv nabytých v dobré víře, ani oprávněných zájmů všech účastníků řízení a nezjištění stavu věci nemohl Krajský soud v Brně při svém rozhodování zohlednit, neboť jde o námitky nově uplatněné či rozšířené po zákonné dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby či rozšíření původně uplatněných žalobních bodů ve smyslu ust. § 72 odst. 1 a § 71 odst. 2 věta třetí s.ř.s. Nad rámec tohoto hodnocení soud dále ještě poznamenává, že stavební úřad se v rámci prvostupňového správního rozhodnutí zabýval řádně námitkami uplatněnými žalobci, jak je shora podrobněji uvedeno. Žalobci nekonkretizují, jaké jednání mělo vést k porušení obecných zásad správního řízení ve smyslu posledně citovaných ustavení správního řádu, nebyla více konkretizována práva nabytá v dobré víře, která měla být správními orgány dotčena, nelze ani uvést, že by správní orgány nedostatečně zjistily stav věci. Žalobci nebyli oprávněni hájit ve správním či soudním řízení zájmy jiných účastníků správního řízení. Námitka, že správní orgány měly posoudit soulad zpracované stavební dokumentace se skutečností a při zjištění nepravdivých a nepřesných skutečností a údajů měly vyzvat navrhovatele k doplnění podkladů, je námitkou vyplývající z podání žalobců ze dne 20.12.2010, kterou soud nemohl s ohledem na koncentrační zásadu ovládající řízení ve správním řízení zohlednit. Jestliže žalobci nepravdivými či nepřesnými skutečnostmi a údaji míní nedostatečné oplocení stavby či tvrzený rozpor se skutečností týkající se oplocení stavby, pak je nutné je odkázat na shora uvedený názor Krajského soudu v Brně ohledně této námitky. Rovněž námitka podstatné změny využití pozemku a stavby byla uplatněna žalobci po zákonné lhůtě pro podání žaloby, resp. pro rozšiřování žalobních bodů (až podáním ze dne 20.12.2010), proto nebylo možné, aby se jí Krajský soud v Brně věcně zabýval.

XI.
Náklady řízení

[13] Výrok o náhradě nákladů řízení před Krajským soudem v Brně i před Nejvyšším správním soudem vychází z ust. §§ 60 odst. 1 a 110 odst. 2 s.ř.s., podle nichž nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v dalším rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Jelikož žalobci nebyli ve věci úspěšní, žalovanému podle obsahu soudního spisu náklady řízení nevznikly a zároveň nenastala žádná ze skutečností, která by odůvodňovala moderaci ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., rozhodl soud ohledně nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

Kasační stížnost, která směřuje i jen proti výroku o nákladech řízení, nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 104 odst. 3 písm. a) s.ř.s.).

V Brně dne 24.1.2011

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru