Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ca 236/2009 - 38Rozsudek KSBR ze dne 07.06.2011

Prejudikatura

5 Afs 172/2006


přidejte vlastní popisek

29 Ca 236/2009-38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D. a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobkyně: FISS Group, spol. s r. o., IČ 26276305, se sídlem Pod Altánem 9/105, Praha 10, 100 00, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 9. 10. 2009, č.j.

15893/09-1200-701858, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Finančního úřadu v Uherském Brodě ze dne 7. 4. 2009, č.j. 40628/09/338911707266 (dodatečným platebním výměrem) byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004 ve výši 128 800,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 9. 10. 2009, č.j. 15893/09-1200-701858.

Proti označenému rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně včasnou žalobou, ve které zejména uváděla, že v dané věci jsou sporné daňově uznatelné náklady z plnění, které žalobkyni poskytla společnost PAOLA TRADING, spol. s r.o., IČ 566667, se sídlem Nábřežní 4, 765 02 Otrokovice (dále též „PAOLA TRADING“). Žalobkyně dále pokračování
29 C2
a 236/2009

zrekapitulovala dosavadní řízení, když uvedla, že v provedeném důkazním řízení bylo správcem daně zjištěno, že v době, kdy PAOLA TRADING plnění poskytla, byla společnost v likvidaci a za společnost jednal p. M. F. Likvidátorem společnosti byl jmenován Ing. P. K. Správce daně nikdy nezpochybnil, že vyúčtované plnění bylo žalobkyni poskytnuto, tedy práce musely být provedeny. PAOLA TRADING poskytla žalobkyni plnění prostřednictvím subdodavatele společnosti HUMIN ART. Plnění bylo účtováno přímo společnosti PAOLA TRADING. Správce daně žalobkyni vytýká to, že na příslušných daňových dokladech nebyl u firmy PAOLA TRADING uveden dodatek, že je v likvidaci, že smlouvu uzavíral za společnost PAOLA TRADING jednatel p. M. F., který k tomu nebyl oprávněn, protože v té době mohl za společnost jednat pouze likvidátor Ing. K. Likvidátor PAOLA TRADING nepopřel, že k plnění došlo, pouze konstatoval, že mu o činnosti firmy není nic známo. Z tohoto důvodu správce daně toto plnění jako daňově uznatelný náklad žalobkyně neuznal. Žalovaný pak potvrdil závěry správce daně a odvolání zamítl. Podle žalobkyně je však to, že na příslušných dokladech nebyl u společnosti PAOLA TRADING uveden dodatek v „likvidaci“, pouze formálním nedostatkem, protože jiné údaje o společnosti byly správné a na jejich základě lze společnost řádně identifikovat. Toto opomenutí nemůže mít vliv na posouzení, zda práce byly či nebyly vykonány. Pokud byly smlouvy uzavírány s jednatelem společnosti, jednatel společnosti pouze překročil své oprávnění. Co se týká toho, že v době likvidace společnosti plnění sjednal jednatel, je obecný právní závěr takový, že takové jednání jednatele společnost nezavazuje. Ovšem v tomto konkrétním případě, když bylo na základě takého právního úkonu společností fakticky plněno (bez ohledu na to, zda přímo nebo prostřednictvím třetí osoby), má společnost právo na úhradu ceny nebo minimálně bezdůvodného obohacení, které z takového plnění žalobkyni vzniklo. To, že práce byly provedeny, nikdo nezpochybňoval. Žalobkyně má tudíž za to, že byla na svých právech v předcházejícím řízení zkrácena, a to proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí je v rozporu se spisy, neboť žalovaný učinil nesprávný právní závěr ohledně toho, že za společnost PAOLA TRADING jednal jednatel této společnosti. S odkazem na výše uvedené žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Ze soudního spisu vyplývá, že žalovaný podal k žalobě písemné vyjádření, ve kterém primárně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle žalovaného nese v daňovém řízení daňový subjekt jak břemeno tvrzení (sám podává daňové přiznání, sám vypočítává svojí daňovou povinnost), tak poté břemeno důkazní, tzn. musí své předchozí tvrzení dokázat. V situaci, kdy břemeno tvrzení a důkazní leží na správci daně, je tento povinen nejprve prokázat např. nesrovnalosti ve vedených evidencích. Poté dochází k otočení břemene a daňový subjekt je povinen na tvrzení správce daně adekvátně reagovat a nesrovnalosti vysvětlit. V případě, kdy daňový subjekt není schopen adekvátně reagovat dochází k neunesení důkazního břemene. Daňový subjekt má zákonem svěřenou povinnost prokázat svá tvrzení a podstatná část odpovědnosti tedy leží na něm. Daňové řízení není koncipováno způsobem, kdy by správce daně byl tím, kdo za daňový subjekt přiznává daňové povinnosti a vyhledává důkazní prostředky, které by podporovaly taková tvrzení. Pouze projevy zásady přiměřenosti zmírňují důsledky obráceného důkazního břemene. Zejména v situacích, kdy je pro správce daně bezproblémové získat důkaz svědčící ve prospěch daňového subjektu (například v případě přístupu do veřejných rejstříků, popřípadě spolupráce s ostatními státními orgány) anebo daňový subjekt již ze zákona důkaz poskytuje (vede daňové evidence). Stejné podmínky platí i pro dokazování v průběhu daňové kontroly prováděné správcem daně. Prvostupňový správce daně v souladu s principy vedení důkazního řízení v daňovém řízení zpochybnil předložené důkazní prostředky a bylo tedy na žalobkyni, aby svá tvrzení zákonem stanoveným způsobem prokázala, což se nestalo. Na základě výše uvedeného prvostupňový správce daně proto pokračování
29 C3
a 236/2009

oprávněně konstatoval, že nelze deklarované obchodní případy uznat. Vzhledem k faktu, že žalobkyně dostatečným způsobem neprokázala, že náklady jí vynaložené splňují požadavky na ně kladené § 24 ZDP, neunesla žalobkyně důkazní břemeno a nese za to zákonem stanovené následky v podobě dodatečného vyměření daňové povinnosti. Jak prvostupňový správce daně tak i žalovaný v pozici odvolacího orgánu postupovali v souladu se zásadou zákonnosti a vyhodnotili postup žalobkyně výše uvedeným způsobem. Své postupy dostatečně zdůvodnili. S odkazem na výše uvedené žalovaný navrhnul, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

Před tím, než se Krajský soud v Brně začal zabývat důvodností žaloby, zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k názoru, že žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (§ 68 a § 70 s. ř. s.). Krajský soud se současně zabýval případnou prekluzí práva, tu však s ohledem na skutečnosti zjištěné ze správního spisu neshledal.

V souladu s § 75 odst. 1 a odst. 2 s. ř. s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání za splnění podmínek ve smyslu ustanovení § 51 s. ř. s.

Žaloba není důvodná.

Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jímž byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob z důvodu, že neunesla důkazní břemeno stran výdajů ve výši 460.000 Kč (faktura pro plátce DPH ze dne 1. 10. 2004, č. 2495/10/2004 a faktura pro plátce DPH ze dne 23. 10. 2004, č. 2512/10/2004) od dodavatelské společnosti PAOLA TRADING.

Žalobkyně v žalobě dovozuje, že správní orgány pochybily, pokud jí dodatečně vyměřily daň. Podle žalobkyně je to, že na příslušných dokladech nebyl u dodavatelské společnosti PAOLA TRADING, uveden dodatek v likvidaci pouze formálním nedostatkem. Toto opomenutí nemůže mít vliv na posouzení, zda práce byly či nebyly vykonány. Pokud byly smlouvy uzavírány s jednatelem společnosti, tak jednatel společnosti pouze překročil své oprávnění. Krajský soud proto zkoumal, zda jsou tyto námitky žalobkyně důvodné a žalobkyni nemohl přisvědčit.

Ze správního spisu pro krajský soud vyplynulo, že v předmětném daňovém řízení správní orgány zjistily, že žalobkyně nesprávně uplatnila jako náklady ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZDP“), částku 460.000,- Kč od dodavatelské společnosti PAOLA TRADING. Z tohoto důvodu vydal dne 7. 4. 2009 dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob (č.j. 40628/09/338911707266), jímž žalobkyni dodatečně vyměřil daň ve výši 128.800,- Kč. Důvodem tohoto vyměření daně bylo mj. zjištění, že od 25. 7. 2002 byla dodavatelská společnost vedena pod názvem PAOLA TRADING spol. s r.o. v likvidaci, a to až do dne jejího výmazu 8. 2. 2006. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2001 byla společnost zrušena s likvidací a byl ustanoven likvidátor Ing. P. K. Od místně příslušného správce daně společnosti PAOLA TRADING přitom správce daně zjistil, že uvedená pokračování
29 C4
a 236/2009

společnost v době od svého zápisu dne 9. 10. 1990 do výmazu z obchodního rejstříku dne 8. 2.2 006 nebyla nikdy registrována jako plátce daně z přidané hodnoty (odpověď Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 22. 11. 2007, č.j. 248534/07/303911/0942 na dožádání Finančního úřadu v Uherském Brodě č.j. 91446/07/338932/5656).

Ze správního spisu dále vyplývá, že proti označenému platebnímu výměru podala žalobkyně (odvolatelka) odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 10. 2009, č.j. 15893/09-1200-701858. Žalovaný v odůvodnění k námitce odvolatelky, že jí nepříslušelo zkoumat, kdo je oprávněn vystavovat faktury za firmu PAOLA TRADING, uvedl, že odvolatelka je soukromoprávním subjektem práva a záleží tedy výhradně na jejím rozhodnutí, jak upraví svoje smluvní vztahy. Pokud však zúčtováním předmětných částek na základě výše uvedených dokladů do daňově účinných nákladů, tedy s ovlivněním výše základu daně a daně, vstupuje do roviny práva veřejného, je povinna dle § 31 odst. 9 ZSDP prokázat daňovou účinnost těchto nákladů dle § 24 odst. 1 ZDP. Pokud tedy došlo k ovlivnění daňově účinných nákladů z titulu zúčtování předmětných dokladů, potom bylo povinností odvolatelky tuto skutečnost zcela jednoznačně prokázat. Nestačí tedy tvrdit, že předmětná plnění nastala, ale je nutno prokázat, že došlo k faktickému uskutečnění plnění deklarovaným dodavatelem, v rozsahu a v cenách, uvedených na předmětných dokladech. Pokud se to nepodaří, nejde tato skutečnost k tíži správce daně. Samotná existence předložených dokladů neprokazuje, že se předmětná plnění dle jednotlivých uvedených dokladů fakticky uskutečnila. Na předložených dokladech není společnost označena v té době platným názvem, doklady jsou vystaveny jako doklady za plátce DPH, ačkoliv deklarovaná společnost nikdy v době své existence plátcem DPH nebyla. Z přezkoumání všech výše uvedených důkazních prostředků jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti jednoznačně vyplývají následující skutečnosti. Ve smyslu § 27 a násl. obchodního zákoníku platí, že obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů. Skutečnosti zapsané do obchodního rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění; vůči tomu, komu bylo známo provedení zápisu v obchodním rejstříku, jsou však účinné ode dne tohoto zápisu. Je zcela nepochybné, že společnost PAOLA TRADING byla vedena v obchodním rejstříku pod uvedeným názvem pouze do 25. 7. 2002. Od 25. 7. 2002 byla společnost vedena pod názvem PAOLA TRADING spol. s r.o. v likvidaci, a to až do dne jejího výmazu 8. 2. 2006. Nelze tedy akceptovat tvrzení pana F. v jeho svědecké výpovědi, že v roce 2004 nevěděl, že PAOLA TRADING spol. s r.o. je v likvidaci a současně nelze vůbec akceptovat jeho tvrzení ve svědecké výpovědi, že „byl přesvědčen o tom, že firma je plátcem DPH“, neboť pan M. F., jako předseda správní rady, byl osobou oprávněnou jednat a podepisovat od vzniku společnosti dne 9.10.1990 do data vstupu společnosti do likvidace. Obě skutečnosti, tj. že PAOLA TRADING spol. s r.o. je v likvidaci a že není plátcem DPH, byly v době deklarovaných plnění dle výše uvedených dokladů veřejně přístupné, tedy přístupné i pro odvolatelku. Svědek Ing. P. K., který byl v době vystavení předmětných dokladů osobou oprávněnou jednat za společnost PAOLA TRADING spol. s r.o. v likvidaci, přitom vypověděl, že nepověřil nikoho jednáním za uvedenou společnost, se žalobkyní nejednal ani nikoho nepověřil jednáním. Ani z této výpovědi tedy nelze vyvodit závěr uváděný odvolatelkou v odvolání, že pan K. ve své výpovědi nepopřel, že firma práce provedla. Naopak, tato svědecká výpověď zcela vylučuje provedení předmětných plnění v rozsahu a v cenách, uvedených na předmětný dokladech. S odkazem na výše uvedené pak odvolání jako nedůvodné zamítl.

S výše uvedenými závěry správních orgánů krajský soud zcela souhlasí a odkazuje na ně, neboť mají oporu ve správním spisu a právní úpravě. Podle § 24 odst. 1 věta první ZDP lze totiž jako daňový výdaj uznat pouze výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení pokračování
29 C5
a 236/2009

zdanitelných příjmů ve výši prokázané poplatníkem a stanovené zákonem o dani z příjmů a zvláštními předpisy. Podle § 16 odst. 2 písm. e) ZSDP má daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, ve vztahu k pracovníku správce daně povinnost předložit v průběhu kontroly důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení. Při rozhodování hodnotí správce daně důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo (§ 2 odst. 3 ZSDP). Jako důkazních prostředků lze užít všech prostředků, jimiž lze ověřit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti a které nejsou získány v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Jednotlivé skutečnosti rozhodné pro daňové řízení se prokazují v rámci důkazního řízení. Toto řízení pak také osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem (§ 31 odst. 4 věta první, čtvrtá a pátá ZSDP). Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván (§ 31 odst. 9 ZSDP). Označená ustanovení stran dokazování byla opakovaně vyložena judikaturou Nejvyššího správního soudu, k tomu lze odkázat např. na rozsudek ze dne 9. 2. 2005, č.j. 1 Afs 54/2004-125, přístupný na www.nssoud.cz, ze kterého vyplývá, že daňové řízení, resp. dokazování v jeho průběhu, není založeno na zásadě vyšetřovací, ale na prioritní povinnosti daňového subjektu dokazovat vše, co sám tvrdí. Stejně tak je možno odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č.j. 5 Afs 147/2004-89, přístupný na www.nssoud.cz, z něhož plyne, že v daňovém řízení leží důkazní břemeno na daňovém subjektu; jestliže ten nesplnil svou zákonnou povinnost již v řízení před správním orgánem, nemůže taková skutečnost být k tíži správního orgánu. Podle krajského soudu dále platí, že pokud daňový subjekt neunese své důkazní břemeno ohledně takového nákladu, není možné považovat náklad za prokázaný. I k tomu lze ostatně poukázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. na rozsudek ze dne 29. 1. 2008, čj. 8 Afs 97/2006-92, z něhož se podává: „Daňový subjekt je tedy povinen prokázat svá tvrzení o (1) vynaložení předmětného nákladu (tzn. faktickém uskutečnění platby), (2) jeho oprávněnosti (tzn., že vynaložená platba odpovídá skutečně realizovanému plnění, které bylo fakturováno) a (3) jeho souvislosti s dosaženými příjmy. Pokud daňový subjekt neunese své důkazní břemeno, není možné považovat náklad za prokázaný. Samotný daňový doklad (faktura), byť by obsahoval všechny zákonné náležitosti, nijak neprokazuje, že fakticky došlo k uskutečnění platby a k plnění uvedenému na faktuře. Takový doklad nemůže být použit jako důkaz o uskutečnění skutečnosti v něm deklarované, není-li prokázáno, že k jejímu uskutečnění fakticky došlo“. Daňově uznatelnými proto budou výdaje jen za předpokladu, že daňový subjekt bez jakýchkoli pochybností prokáže jak jejich skutečné vynaložení, tak i to, že byly vynaloženy za účelem dosažení, zajištění či udržení jeho zdanitelných příjmů; ani doklady vystavené právně existujícím subjektem a se všemi požadovanými náležitostmi nemohou být použity jako důkaz o uskutečnění skutečnosti v nich deklarované, není-li prokázáno, že k jejímu uskutečnění fakticky došlo. Jinými slovy, daňově uznatelnými budou výdaje jen tehdy, pokud daňový subjekt bez jakýchkoli pochybností prokáže jejich faktické uskutečnění, přičemž k tomu nepostačí pouhé předložení faktur či jiných dokladů.

V předmětné věci přitom z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že žalobkyně své důkazní břemeno neunesla. Pokud totiž tvrdila, že předmětné výdaje byly uplatněny oprávněně, bylo její povinností toto prokázat, tedy prokázat svá tvrzení o vynaložení předmětného nákladu (tzn. faktickém uskutečnění platby), o jeho oprávněnosti (tzn., že vynaložená platba odpovídá skutečně realizovanému plnění, které bylo fakturováno) a jeho souvislosti s dosaženými příjmy, což se však nestalo. Naopak správní orgány rozsáhlým a bezvadným dokazováním dospěly k závěru o nemožnosti oprávněnosti uplatnění předmětných výdajů. Správní orgány v rámci daňového řízení zjistily, že dodavatelská pokračování
29 C6
a 236/2009

společnost PAOLA TRADING nejenže byla v předmětné době v likvidaci (doklady byly přitom vystaveny jednatelem společnosti panem M. F., který však v té době neměl k tomuto kroku oprávnění; společnost byla již od 22. 7. 2002 v likvidaci), ale nebyla ani registrována jako plátce daně z přidané hodnoty (k tomu srov. odpověď Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 22. 11. 2007, č.j. 248534/07/303911/0942). Správní orgány tedy zjistily, že na předložených dokladech není společnost označena v té době platným názvem, doklady jsou vystaveny jako doklady za plátce DPH, ačkoliv deklarovaná společnost nikdy v době své existence plátcem DPH nebyla. Unesení důkazního břemene přitom nevyplývá ani z výpovědí pana M. F. (k tomu srov. např. výpověď ze dne 7. 5. 2008), či pana Ing. P. K., který byl v době vystavení předmětných dokladů osobou oprávněnou jednat za společnost PAOLA TRADING spol. s r.o. v likvidaci, který vypověděl, že k uskutečnění fakturovaných prací nemohlo dojít, zpochybnil i podpis uvedený na fakturách. K tomu srov. protokol o výslechu tohoto svědka ze dne 22. 2. 2008, který na dotaz správce daně, zda PAOLA TRADING v průběhu likvidace vykonávala nějakou podnikatelskou činnost, jakou a prostřednictvím koho, odpověděl: „Není mi známo nic o činnosti společnosti do roku 2005.“ Na dotaz správce daně, zda svědek jednal v roce 2004 o obchodní spolupráci s jednatelem žalobkyně, panem P. Š., nebo někoho jednáním jménem žalobkyně pověřil, svědek odpověděl: „Ne nejednal, ani jsem nikoho nepověřil jednáním.“ Na dotaz správce daně (aby k předloženým dokladům uvedl, zda činnosti na nich uvedené v této době společnost PAOLA TRADING vykonala, tyto vystavila, zda o předložených fakturách společnost PAOLA TRADING účtovala v účetnictví, kdo podepsal převzetí hotovosti podle předložených pokladních dokladů), svědek odpověděl: „Když společnost nepracovala, nemohla vést účetnictví, o předložených fakturách nic nevím. Podpis na předložených pokladních dokladech neznám. K osobě pana M. F. svědek uvedl, že v roce 1991 pana F. znal, poté ho možná jednou potkal ve městě, žádný kontakt s ním neměl.“ Ve správním spisu se přitom nenachází žádný další důkazní prostředek jednoznačně prokazující, že by výdaje byly uplatněny oprávněně, naopak důkazy získané správními orgány zpochybňují oprávněnost uplatněných výdajů. Ostatně žalobkyně v odvolání či žalobě na žádný důkazní prostředek, který by měl jednoznačně potvrdit oprávněnost uplatněných výdajů či vady v dokazování správních orgánů nepoukazuje. Žalobkyně pouze obecně (po rekapitulaci řízení v dané věci, resp. závěrů správních orgánů) uvádí, že byla na svých právech v předcházejícím řízení zkrácena, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí je v rozporu se spisy. Krajský soud proto ve shodě se žalovaným shrnuje, že žalobkyně nepředložila žádný věrohodný důkaz, který by osvědčil, že skutečně došlo k deklarovaným plněním dle předmětných dokladů, naopak správce daně její závěry vyvrátil provedeným dokazováním. Z výše uvedených důvodů tedy částky v souhrnné výši 460.000,- Kč zúčtované do daňově účinných nákladů předmětného zdaňovacího období nelze uznat jako náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP. Jinými slovy, žalobkyně své důkazní břemeno neunesla, neboť neprokázala oprávněnost uplatněných výdajů, resp. nepředložila žádný relevantní důkazní prostředek, ze kterého by se dala dovodit jejich oprávněnost, přičemž správní orgány dospěly ke správným závěrům se kterými se ztotožňuje i zdejší soud. Z obsahu správního spisu přitom podle krajského soudu plyne, že se správní orgány zabývaly všemi důkazními prostředky v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, tedy hodnotily každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přihlížely ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo, přičemž své závěry řádně odůvodnily. Z těchto důvodů nelze souhlasit se žalobkyní ani v tom, že by správní orgány nezjistily úplný a správný skutkový stav. Ostatně námitku o rozporu skutkového stavu se spisy žalobkyně uplatnila v souvislosti se závěrem žalovaného stran jednání za společnost PAOLA TRADING, tedy nikoliv ve vztahu k oprávněnosti uplatněných výdajů. Z hlediska daňového, tedy z hlediska oprávněnosti předmětných výdajů, jsou přitom podle zdejšího soudu irelevantní tvrzení žalobkyně, že pokračování
29 C7
a 236/2009

neuvedení dodatku „v likvidaci“ je pouze formálním nedostatkem, protože jiné údaje o společnosti byly správné a na jejich základě lze společnost řádně identifikovat, či tvrzení žalobkyně o překročení oprávnění jednatele a jeho důsledcích. Podstatou dané věci nebyla otázka identifikace společnosti či otázka kompetencí jednatele, ale otázka prokázání oprávněnosti uplatněných výdajů.

Ze shora uvedených důvodů proto krajský soud žalobu postupem podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. l s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla žalobkyně zcela neúspěšná a právo na náhradu nákladů řízení by proto bylo možno přiznat žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ustanovení § 102 a násl. Soudního řádu správního) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 soudního řádu správního).

V Brně dne 7.6.2011

JUDr. Jana Jedličková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru