Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ca 231/2009 - 84Rozsudek KSBR ze dne 28.02.2011

Prejudikatura

3 As 51/2007 - 84

2 Afs 73/2009 - 39


přidejte vlastní popisek

29 Ca 231/2009-84

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Evy Lukotkové v právní věci žalobce: Ing. M. P., zast. Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, za účasti: 1) JUDr. Jiří Komárek, Exekutorský úřad ve Žďáru nad Sázavou, se sídlem Jihlavská 1007; 2) SPORTEN, a.s., se sídlem U Pohledce 1347, 592 31 Nové Město na Moravě, zast. JUDr. Janem Hudákem, advokátem se sídlem Brno, Dvořákova 13; 3) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, územní pracoviště Žďár nad Sázavou, se sídlem Palackého nám. 16, Nové Město na Moravě; 4) Okresní správa sociálního zabezpečení Žďár nad Sázavou, se sídlem Husova 7, Žďár nad Sázavou; 5) FINCOM TRADE LTD., se sídlem Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, společnost zapsaná v rejstříku společností na Britských Panenských ostrovech, IČ 1380699, zast. Mgr. Petrem Schopfem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 777/12; v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 12. 10. 2009, č.j. 11964/09-1500-

708772, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu

řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na účet jeho zástupkyně, Mgr. Marie

Klinerové, advokátky, se sídlem v Praze, V Jámě 1, na náhradě nákladů řízení

částku ve výši 6.800,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

pokračování
29 C- 2 -
a 231/2009

Odůvodnění:

Rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 12. 10. 2009, č.j. 11964/09-1500-708772, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Žďáru nad Sázavou (dále též „správce daně“) ze dne 9. 2. 2009, č.j. 13287/09/351940702724, jímž bylo rozhodnuto o rozvrhu částky 3.100.000,- Kč, která byla získána výnosem veřejné daňové dražby nemovitostí ze dne 18. 6. 2008 provedené na základě pravomocného exekučního příkazu na prodej nemovitosti ze dne 20. 1. 2004, č.j. 4276/04/351940/8568.

Proti označeným rozhodnutím podal žalobce včasnou žalobu, v níž obecně uváděl, že nebyla vydána v souladu s platnou právní úpravou, že vycházejí z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci a že jsou právně nesprávně posouzena. V prvním žalobním bodě žalobce vytýkal správním orgánům, že nepřihlížely k odůvodnění odvolání ze dne 30. 4. 2009 (podaného tehdejší zástupkyní žalobce paní M. N., dále též „zástupkyně žalobce“). Podle žalobce je jeho podání ze dne 23. 4. 2009 v souladu s podáním jeho zástupkyně ze dne 30. 4. 2009; jsou v něm pouze více rozvedeny důvody uvedené již žalobcem. Nesouhlasí proto se závěry správních orgánů, podle nichž je toto odůvodnění rozporné s podáním žalobce samotného ze dne 23. 4. 2009, v důsledku čehož bylo nutno postupovat podle §10 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZSDP“ či „daňový řád“). Správní orgány navíc podle žalobce neuvedly, v čem spatřují rozpor mezi podáním ze dne 23. 4. 2009 a podáním ze dne 30. 4. 2009. Dle názoru žalobce ani uvést nemohly, neboť tato podání nejsou v rozporu a již vůbec ne v rozporu, který má na mysli § 10 odst. 5 ZSDP, neboť jeho jednání a jednání jeho zástupkyně si neodporují. Žalobce má za to, že tímto postupem správních orgánů a jejich nesprávným správním uvážením byla porušena jeho práva, nebylo postupováno v souladu s platnou právní úpravou, přičemž absence sdělení důvodů, pro které správní orgány hodnotily obě shora specifikovaná podání jako vzájemně rozporná, navíc způsobuje neurčitost a nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí, což je zcela v rozporu se zásadami ovládajícími předmětné řízení. Ve druhém žalobním bodě žalobce vytýkal žalovanému, že shledal správným postup správce daně, který k pohledávce zástavního věřitele V. R. vůbec nepřihlížel, neboť pohledávka nebyla přihlášena v souladu se zákonem. Navíc právní důvod, pro který žalovaný považuje za správné nepřihlédnutí správce daně k přihlášce zástavního věřitele je jiný, než právní důvod, který uvádí ve svém rozhodnutí o rozvrhu ze dne 9. 2. 2009 správce daně. Ten k pohledávce nepřihlížel z důvodu uvedeného v § 337e odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem, žalovaný však v odůvodnění uvádí, že předmětná pohledávka podle jeho názoru nebyla přihlášena v souladu s § 336b odst. 1 písm. i) a § 336f o. s. ř. Ve třetím žalobním bodě žalobce uváděl, že pohledávka zástavního věřitele V. R. vznikla na základě Smlouvy o poskytnutí finančních prostředků uzavřené dne 9. 2. 1998 mezi žalobcem jako dlužníkem a Ing. M. K. (původní věřitel) jako věřitelem ve znění jejího dodatku ze dne 8. 8. 1998. K zajištění pohledávky původního věřitele byla dne 7. 5. 1998 uzavřena Zástavní smlouva k nemovitosti, na základě které bylo s právními účinky ke dni 12. 5. 1998 vloženo do příslušného katastru nemovitostí zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví žalobce a jeho manželky (Ing. M. P.) ve prospěch původního věřitele Ing. M. K. Jednalo se o nemovitosti zapsané na LV 608 pro k.ú. Zámek Žďár, obec a okres Žďár nad Sázavou, které byly draženy v průběhu výkonu daňové exekuce. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2005, uzavřenou mezi původním věřitelem M. K. jako postupitelem, a panem V. R., jako postupníkem, přešla veškerá práva spojená s touto pohledávkou na nového zástavního věřitele, V. R. Tato skutečnost byla zapsána do příslušného katastru nemovitostí na základě uvedené Smlouvy o postoupení pohledávky a souhlasného prohlášení o změně zástavního věřitele ze dne 15. 4. 2005, jak pokračování
29 C- 3 -
a 231/2009

vyplývá z LV 608. Zástavní věřitel V. R. přihlásil svou pohledávku za žalobcem řádně v souladu s § 336f o. s. ř. přihláškou ze dne 16. 6. 2008, která byla správci daně doručena dne 18. 6. 2008. K přihlášce zástavní věřitel V. R. přiložil notářský zápis NZ 97/2008 ze dne 7. 4. 2008, obsahující čestné prohlášení zástavního věřitele o existenci pohledávky zajištěné zástavním právem, výpis z katastru nemovitostí ze dne 7. 4. 2008, LV 608, kopii Zástavní smlouvy k nemovitosti ze dne 7. 5. 1998, a kopii smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2005. Všechny uvedené listiny, které zástavní věřitel V. R. jako součást uvedeného notářského zápisu předložil a které dokumentují vznik a existenci pohledávky tohoto věřitele za žalobcem a jeho manželkou (které mají charakter přílohy k notářskému zápisu a jsou s tímto notářským zápisem pevně spojeny, což znamená, že byly notáři předloženy v originálním vyhotovení, a jsou tedy listinami úředně ověřenými). Před zahájením rozvrhového jednání dne 9. 12. 2008 navíc zástavní věřitel V. R. předložil správci daně ověřenou kopii Dodatku ke Smlouvě o poskytnutí finančních prostředků ze dne 8. 8. 1998 uzavřeného mezi žalobcem a původním věřitelem, ze které je jednoznačně patrné, že žalobce a původní věřitel uzavřeli dne 9. 2. 1998 Smlouvu o poskytnutí finančních prostředků. Z uvedené listiny je dále patrné i výslovné potvrzení žalobce o převzetí této částky a sjednaný smluvní úrok z prodlení. S ohledem na výše uvedené listiny má žalobce za to, že byla jednoznačně prokázána pohledávka zástavního věřitele V. R. Žalobce doplnil, že v předmětné věci došlo v důsledku postoupení pohledávky k hmotněprávní sukcesi, jež vyplývá přímo z právního předpisu a k jejímu doložení tak postačí pouze tvrzení oprávněného (zástavního věřitele) doložené výpisem z příslušného katastru nemovitostí. Pokud správce daně došel k závěru, že zástavní věřitel měl přechod práv spojených s předmětnou pohledávkou doložit dalšími listinami ve smyslu § 256 odst. 2 o. s. ř., měl povinnost zástavního věřitele poučit, resp. vyzvat, aby je v přiměřené lhůtě doložil, což však neučinil. Konečně žalobce v žalobě uváděl, že předmětná pohledávka zástavního věřitele V. R. nebyla promlčena, jak dovozuje správce daně. Podle žalobce správce daně překročil svou pravomoc, když bez námitky došel k závěru o promlčení pohledávky. Pohledávka je zajištěna zástavním právem. Ostatně žalobce správci daně předložil od původního zástavního věřitele Ing. M. K. listinu dokládající, že předmětná pohledávka není promlčená, a sice uznání dluhu ze dne 6. 1. 2001, kterým žalobce a jeho manželka vůči původnímu zástavnímu věřiteli uznali svůj dluh. Ani k ní však správní orgány nepřihlížely. Navrhl zrušení předmětných rozhodnutí.

Žalovaný podal k žalobě písemné vyjádření, ve kterém ve vztahu k souzené věci zejména uvedl, že posouzení podání podaného zástupkyní žalobce jakožto rozporného s podáním žalobce ze dne 23. 4. 2009 je plně v souladu s § 10 odst. 5 ZSDP. Zmíněné ustanovení vyjadřuje nepsanou zásadu daňového řízení, tzv. prioritu jednání daňového subjektu. Tato se uplatní v případě pochybností správce daně o vzájemném souladu jednání daňového subjektu a jeho zplnomocněného zástupce. Pro zachování právní jistoty je v daném případě stanovena povinnost správce daně vyrozumět o takovém posouzení zástupce daňového subjektu, což bylo splněno. I přes uvedené má žalovaný za to, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádává s námitkami vznesenými v neakceptovaném podání. Žalovaný dále uvedl, že z ustanovení § 336b odst. 2 písm. i) a § 336f o. s. ř. vyplývá povinnost věřitele přihlásit pohledávku a její příslušenství. Přihlásit lze jen vymahatelnou pohledávku nebo pohledávku zajištěnou zástavním právem. Vymahatelnost a zajištění je nutné prokázat příslušnými listinami. Neučiní-li tak věřitel nejpozději do zahájení dražebního jednání, nebude k pohledávce a jejímu příslušenství přihlíženo. Žalovaný má za to, že věřitel dostatečně neprokázal svou pohledávku předloženými listinami. Čestné prohlášení obsahuje pouze jednostranné prohlášení věřitele o existenci a jejím zajištění zástavním právem. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2005 zase neobsahuje úředně ověřené podpisy. Úředně ověřené podpisy při změně subjektů právního vztahu v rámci nuceného pokračování
29 C- 4 -
a 231/2009

výkonu rozhodnutí jsou požadovány nejen pro oprávněného a povinného. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2005 tak bez dalšího neprokazuje zákonné postoupení pohledávky. Další nesrovnalosti plynou z obsahu předmětu Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2005, kdy tato zmiňuje v prvním odstavci pouze jistinu bez příslušenství. Z prvního odstavce této Smlouvy by plynulo, že existuje pouze pohledávka bez příslušenství. Věřitel však přihlásil pohledávku i s příslušenstvím. Fakt, že věřitel až při ústním jednání o rozvrhu předložil dodatek k původní Smlouvě o poskytnutí finančních prostředků ze dne 8. 8. 1998 nemůže být rozhodný. Navíc předmětný dodatek opět neobsahuje úředně ověřené podpisy. K přihlášce pohledávky navíc nebyla přiložena původní Smlouva o poskytnutí finančních prostředků. Nebylo tak prokázáno, jakého právního důvodu je pohledávka. Žalovaný dále uvedl, že je pravděpodobné, že pohledávka je již promlčena. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky plyne, že pohledávka byla splatná již v době uzavření této smlouvy. Věřitel nepředložil žádný relevantní důkazní prostředek vyvracející promlčení pohledávky. Existenci pohledávky nelze odvozovat jen ze zápisu v katastru nemovitostí, jelikož katastrální úřad nezkoumá existenci pohledávky, ale pouze formální náležitosti nutné pro zápis. Otázka promlčení není navíc esenciální otázkou při posuzování dostatečné průkaznosti žalobcovy pohledávky. Co se týče nepřihlédnutí k Uznání dluhu ze dne 6. 1. 2001 odkázal žalovaný bez dalšího na předchozí argumentaci ohledně priority jednání daňového subjektu. Žalovaný závěrem svého vyjádření uvedl, že daný případ budí dojem uměle vytvořeného případu, který spočívá ve vzbuzení dojmu existence pohledávky zástavního věřitele, která s ohledem na pořadí má být přednostně uspokojena. Pochybnosti plynou zejména ze zřejmého personálního propojení v osobě právního zástupce, resp. účelovém postupném předkládání důkazních prostředků pochybné kvality, a to až na základě vyvstalých pochybností. Navrhl zamítnutí žaloby.

Na základě výzvy soudu se k věci vyjádřila osoba zúčastěná na řízení, JUDr. Jiří Komárek, soudní exekutor ve Žďáru nad Sázavou. Ten k věci uvedl, že Usnesením Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 18. 7. 2007 (právní moc k datu 28. 8. 2007) byla nařízena exekuce podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2007, č.j. 5 Sm 18/2007-9. Jedná se o exekuční věc oprávněné společnosti SOMAT, s.r.o., proti povinnému Ing. M. P. Exekuce je vedena u exekutorského úřadu pod č.j. 038 EX 38/07. Proti témuž povinnému je vedena exekuce prováděná Finančním úřadem ve Žďáru nad Sázavou na základě Exekučního příkazu ze dne 20. 1. 2004 (právní moc k datu 6. 2. 2004) č.j. 4276/04/351940/8568 a navazujícího rozhodnutí o určení výsledné ceny nemovitostí č.j. 91092/07/351940/8568 (právní moc k datu 11. 12. 2007). Dle žádosti právní zástupkyně společnosti SOMAT, s.r.o. ze dne 22. 1. 2008, byla pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce z důvodu souběhu daňové a soudní exekuce přihlášeny do exekuce prováděné Finančním úřadem. Přesto, že vydal až dne 22. 2. 2008 dražební vyhlášku, dne 19. 11. 2008 Oznámení o jednání o rozvrhu rozdělované podstaty, nebyly tyto skutečnosti exekutorskému úřadu oznámeny, stejně tak mu ani nebylo doručeno rozhodnutí o rozvrhu ze dne 9. 2. 2009, č.j. 13287/09/351940702724. Další osoba zúčastněná na řízení, společnost FINCOM TRADE LTD., ve svém vyjádření mj. uvedla, že přihlásila do exekuce vedené Finančním úřadem ve Žďáru nad Sázavou svou pohledávku. Při jednání o rozvrhu popřela mj. část pohledávek Finančního úřadu ve Žďáru nad Sázavou (resp. pana V. R.), Finanční úřad ve Žďáru nad Sázavou však své některé pohledávky uspokojil a naopak neuspokojil její pohledávku, což napadla žalobou vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 29 Ca 230/2009, na kterou i odkázala. Doplnila, že pokud by zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a následně bylo rozhodnuto o tom, že pohledávka pana V. R. měla být uspokojena, byla by tím dotčena na svých právech. Ostatní osoby zúčastněné na řízení: společnost SPORTEN, a.s. Všeobecná zdravotní pojišťovna, územní pracoviště Žďár nad Sázavou, jakož i Okresní správa sociálního pokračování
29 C- 5 -
a 231/2009

zabezpečení Žďár nad Sázavou, ve svých vyjádřeních rovněž poukázaly na možnost případného dotčení na svých právech v důsledku zrušení napadeného rozhodnutí.

Před tím, než se Krajský soud v Brně začal zabývat důvodností žaloby, zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k názoru, že žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (ve smyslu ustanovení § 68 a § 70 s. ř. s.).

V souladu s § 75 odst. 1 a odst. 2 s. ř. s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání za splnění podmínek ve smyslu ustanovení § 51 s. ř. s.

Žaloba je důvodná.

Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně, jímž bylo rozhodnuto o rozvrhu částky, která byla získána výnosem veřejné daňové dražby nemovitostí provedené na základě pravomocného exekučního příkazu na prodej nemovitosti.

Krajský soud primárně zkoumal, zda je takové rozhodnutí přezkoumatelné ve správním soudnictví. Byť tato otázka nebyla podle zdejšího soudu zatím explicitně řešena, lze z judikatury Nejvyššího správního soudu nepřímo dovodit, že takové rozhodnutí lze při splnění podmínek řízení (vyčerpání řádných opravných prostředků, včasnost žaloby, atp.) meritorně přezkoumat. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2009, č.j. 2 Afs 73/2009-39. Ostatně podle zdejšího soudu rozhodnutí o rozvrhu zcela jistě splňuje podmínky vymezené v § 65 s. ř. s., neboť jím dochází k rozvrhu podstaty, tedy k rozvržení finančních hodnot, což se může negativně projevit (dotčením majetkové sféry) jednotlivých věřitelů, resp. i dlužníka (vůči kterému byl výkon rozhodnutí, ze kterého vzešlo rozhodnutí o rozvrhu, veden). Předmětné rozhodnutí o rozvrhu podstaty, resp. navazující rozhodnutí žalovaného, které bylo vydáno vůči žalobci jako daňovému dlužníku, lze tedy podle zdejšího soudu považovat za úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti ve smyslu § 65 s. ř. s. Podle krajského soudu přitom na předmětný akt nedopadá žádná ze zákonných výjimek (k tomu srov. např. § 68, resp. § 70 s. ř. s.); nejedná se ani o rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení před správním orgánem, ani o rozhodnutí předběžné povahy, ostatně ani o jiný úkon, který by nebylo možno v řízení podle § 65 s. ř. s. přezkoumat. V této souvislosti krajský soud připomíná i nepřehlédnutelnou recentní tendenci Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu ukládající krajským soudům přezkoumat všechny akty správních orgánů, na které výslovně a bez jakýchkoliv pochybností nedopadá zákonná výjimka soudního přezkumu. K tomu odkazuje krajský soud např. na nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 8/99, nález ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. III. ÚS 358/99, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2006, čj. 2 Afs 183/2005-64, či rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009, čj. 2 Afs 186/2006-54. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že předmětné rozhodnutí lze meritorně přezkoumat.

Žalobce v žalobě správním orgánům primárně vytýkal, že z důvodu údajné rozpornosti nepřihlížely s odkazem na § 10 odst. 5 daňového řádu k doplnění odvolání ze dne 30. 4. 2009, pokračování
29 C- 6 -
a 231/2009

které podala jeho zástupkyně. Podle žalobce je však toto podání zcela v souladu s jeho podáním ze dne 23. 4. 2009 a nelze tak hovořit o rozpornosti ve smyslu § 10 odst. 5 označeného zákona. Ostatně správní orgány ani neuvedly, v čem má údajná rozpornost podání spočívat. Dovozuje, že došlo ke zkrácení jeho práv, resp. nezákonnosti, přičemž z důvodu absence sdělení důvodů, pro které správní orgány hodnotily obě podání jako vzájemně rozporná, navíc způsobuje i nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí. Krajský soud proto zkoumal, zda jsou tato tvrzení důvodná.

Ze správního spisu k tomu plyne, že proti rozhodnutí správce daně ze dne 9. 2. 2009 podal žalobce prostřednictvím své zástupkyně (M. Ne.) blanketní odvolání ze dne 20. 3. 2009, ve kterém toliko uvedl, že podává odvolání, které detailně odůvodní v náhradní lhůtě deseti dnů ode dne jeho podání. Ve správním spisu se dále nachází výzva správce daně k doplnění odvolání ze dne 30. 3. 2009, kterou správce daně žalobce vyzval k doplnění odvolání. Dále se ve správním spisu nachází podání žalobce ze dne 23. 4. 2009 nazvané „Doplnění odvolání k Rozhodnutí o rozvrhu č.j. 13287/097351940702724 a Výzvě k doplnění č.j. 37858/09/351940702724“, které bylo žalobcem doručeno správci daně dne 24. 4. 2009. V tomto podání žalobce výslovně uvádí, že „1. Finanční úřad jako správce daně, který prováděl dražbu, podle mého názoru nesprávně posoudil popření pohledávky věřitele FINCOM TRADE LTD. ve vztahu k panu V. R. s odůvodněním, že nebyla řádně doložena a popřel i její pravost. To se týká i druhé pohledávky. Přitom vůbec nevzal v úvahu podklady, které na základě oprávněnosti pohledávky byly předloženy, a vkladovány Katastrálním úřadem ve Žďáru n. S. Navrhuji, aby Finanční úřad doplnil řízení o podklady, které sloužily Katastrálnímu úřadu ke vkladu zástavního práva ve prospěch V. R. k datu vkladu. Tím, že neprovedl důkazy listinami zapsanými na listu vlastnickém vztahujícím se k předmětu dražby, nebylo řízení úplné, nevycházelo ze skutečně zjištěného stavu věcí, a proto rozhodl tak, jak je vyjádřeno v Rozhodnutí o rozvrhu. 2. Rozpor s právními předpisy spatřuji i v tom, že Finanční úřad jako orgán provádějící dražbu i v odůvodnění Rozhodnutí o rozvrhu v části A/ se plně nevypořádal s důvody v popření pohledávky V. R., takže v tomto směru jeho opora pro rozvrhové usnesení je neúplná, nepřesná a neadresná. V tomto spatřuji další pochybení v rozporu s právními předpisy a skutkovým stavem. 3. Návrh důkazních prostředků k dalšímu řízení navrhuji jak je uvedeno v sub. 1) tohoto podání. Důkaz listinami Katastrálního úřadu k zástavnímu právu s uvedením jednotlivých věřitelů a jejich pořadí (bez ohledu na to, že nemovitost byla již prodána). 4. Na základě výše uvedeného navrhuji aby Finanční úřad Rozhodnutí o rozvrhu čj. 13287109/351940702724 ze dne 9.2.2009 zrušil a po provedených navržených důkazech znovu rozhodl.“

Ve správním spisu se dále nachází žádost sepsaná zástupkyní žalobce ze dne 22. 4. 2009, doručená správci daně dne 27. 4. 2009, ve které uvádí, že jí nebyla doručena výzva k doplnění odvolání (dozvěděla se o ní od žalobce) a požaduje prodloužení lhůty k doplnění odvolání. Rovněž se ve správním spisu nachází podání zástupkyně žalobce ze dne 30. 4. 2009 nazvané „Odůvodnění odvolání dlužníka proti rozhodnutí o rozvrhu ze dne 9. 2. 2009, č.j. 13287/097351940702724“, které bylo správci daně doručeno dne 5. 5. 2009. V tomto podání zástupkyně žalobce výslovně uváděla, že „Daňový dlužník je toho názoru, že napadené rozhodnutí je nesprávné, není v souladu s právní úpravou a je přesvědčen, že postupem FÚ byl zkrácen na svých právech a byla mu způsobena škoda. (…) FÚ jako věřitel daňového dlužníka, který sám prováděl dražbu nemovitostí (zástavy), jejíž výtěžek je napadeným rozhodnutím rozvržen, neuznal mimo jiné pohledávku věřitele V. R., která byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem, jejichž dražbu FÚ prováděl, a způsobil tak, že daňový dlužník čelí nyní žalobě uvedeného zástavního věřitele. Jak FÚ uvedl při jednání o rozvrhu dne 9.12.2008, tak v odůvodnění napadeného rozhodnutí, FÚ došel k závěru, že věřitel V. R. pokračování
29 C- 7 -
a 231/2009

ve lhůtě nepředložil žádnou veřejnou nebo úředně ověřenou listinu prokazující vznik jeho pohledávky, ani nepředložil ani nenavrhl žádné důkazní prostředky prokazující, že jeho pohledávka není promlčena. Z tohoto důvodu FÚ k uplatněné pohledávce věřitele V. R. nepřihlédl a nepřiznal jí žádné uspokojení. Daňový dlužník je přesvědčen, že tento postup správce daně (FÚ) je nesprávný a v rozporu s platnou právní úpravou, a to z těchto důvodů: Pohledávka zástavního věřitele V. R. vznikla na základě Smlouvy o poskytnutí finančních prostředků uzavřené dne 9.2.1998 mezi daňovým dlužníkem, jako dlužníkem, a Ing M. K., (dále jen původní věřitel), jako věřitelem, ve znění jejího dodatku ze dne 8.8.1998. K zajištění pohledávky původního věřitele byla dne 7.5.1998 uzavřena Zástavní smlouva k nemovitosti, na základě které bylo s právními účinky ke dni 12.5.1998 vloženo do příslušného katastru nemovitostí zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví daňového dlužníka a jeho manželky ve prospěch původního věřitele Ing M. K. Jednalo se o nemovitosti zapsané na LV 608 pro k.ú. Zámek Žďár, obec a okres Žďár nad Sázavou, které byly draženy v průběhu výkonu daňové exekuce. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15.4.2005, uzavřenou mezi původním věřitelem, M. K., jako postupitelem, a panem V. R., jako postupníkem, přešla veškerá práva spojená s touto pohledávkou na nového zástavního věřitele V. R. Tato skutečnost byla zapsána do příslušného katastru nemovitostí na základě uvedené Smlouvy o postoupení pohledávky a souhlasného prohlášení o změně zástavního věřitele ze dne 15.4.2005, jak vyplývá z LV 608 pro k.ú. Zámek Žďár, obec a okres Žďár nad Sázavou. Zástavní věřitel V. R. přihlásil svou pohledávku za daňovým dlužníkem řádně a včas a v souladu s ust. § 336f o.s.ř., a to svou přihláškou ze dne 16.6.2008, která byla FÚ doručena dne 18.6.2008, což FÚ sám potvrdil ve svém potvrzení o přijetí přihlášky ze dne 15.8.2008. K přihlášce zástavní věřitel V. R.l přiložil notářský zápis NZ 97/2008 ze dne 7.4.2008, sepsaný JUDr. Monikou Kroulíkovou, notářkou v Novém Strašecí, obsahující čestné prohlášení zástavního věřitele o existenci pohledávky zajištěné zástavním právem, výpis z katastru nemovitostí ze dne 7.4.2008, LV 608 pro k.ú. Zámek Žďár, obec a okres Žďár nad Sázavou, ze kterého je zřejmá existence zástavního práva pro zástavního věřitele V. R., váznoucí na nemovitostech zapsaných na uvedeném LV, kopii Zástavní smlouvy k nemovitosti ze dne 7.5.1998, uzavřenou mezi daňovým dlužníkem a jeho manželkou, jako zástavci, a Ing. M. K., jako zástavním věřitelem, a kopii smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15.4.2005, uzavřené mezi Ing. M. K., jako postupitelem a V. R., jako postupníkem. Všechny uvedené listiny, které zástavní věřitel V. R. jako součást uvedeného notářského zápisu předložil a které tohoto věřitele za daňovým dlužníkem a jeho manželkou, mají charakter přílohy k notářskému zápisu a jsou s tímto notářským zápisem pevně spojeny, což mimo jiné znamená, že byly notáři předloženy v originálním vyhotovení, a jsou tedy listinami úředně ověřenými. Před zahájením rozvrhového jednání dne 9.12.2008 navíc zástavní věřitel V. R.l předložil FÚ ověřenou kopii Dodatku ke Smlouvě o poskytnutí finančních prostředků ze dne 8.8.1998, uzavřeného mezi daňovým dlužníkem a původním věřitelem, Ing. M. K., ze které je jednoznačně patrné, že daňový dlužník a Ing. M. K., původní věřitel, uzavřeli dne 9.2.2008 Smlouvu o poskytnutí finančních prostředků, na základě které Ing. M. K. půjčil daňovému dlužníkovi částku 1.400.000,- Kč. Z uvedené listiny je dále patrné i výslovné potvrzení daňového dlužníka o převzetí této částky a sjednaný smluvní úrok z prodlení ve výši 10% p.a. z dlužné částky ode dne 9.2.1998. Daňový dlužník má za to, že uvedenými listinami byla jednoznačně prokázána pohledávka zástavního věřitele V. R., a to plně v souladu s ust. § 336f o.s.ř. Svým přípisem ze dne 5.12.2008, zaslaným FÚ dne 7.12.2008, pak zástavní věřitel vyčíslil svou pohledávku a její příslušenství v souladu s ust. § 337c odst. 1 písm. c) o.s.ř., § 337c odst. 5 písm. d) o.s.ř. a § 337b odst. 2 o.s.ř. (…) Přes všechny shora uvedené a doložené skutečnosti, došel FÚ, jak v napadeném rozhodnutí uvedeno, k závěru, že zástavní věřitel V. R., svou pohledávku ve lhůtě nedoložil a neprokázal vznik své pohledávky a navíc FÚ konstatoval, že se jedná o pohledávku promlčenou. Tento závěr FÚ je zcela v rozporu se skutečností i s platnou právní pokračování
29 C- 8 -
a 231/2009

úpravou. Podle § 73 odst. 7, věty první zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, se pro výkon daňové exekuce přiměřeně použije zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 336f odst. 1 o.s.ř. věřitel, který má proti povinnému pohledávku zajištěnou zástavním právem, může tuto pohledávku do řízení přihlásit nejpozději do zahájeni dražebního jednání. Podle § 336f odst. 2 os.ř. v přihlášce musí být uvedena výše pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel domáhá. Zástavní věřitel V. R. svou pohledávku, zajištěnou zástavním právem přihlásil řádně a včas a přihláška obsahovala všechny náležitosti ve smyslu ust. § 336f o.s.ř. Zástavní věřitel, jehož pohledávka je zajištěna zástavním právem, dokládá svou pohledávku listinami prokazujícími zajištění jeho pohledávky zástavním právem. V daném případě zástavní věřitel k přihlášce připojil notářský zápis, včetně výpisu z katastru nemovitostí a dalších listin, jak uvedeno shora. Před zahájením rozvrhového jednání navíc zástavní věřitel předložil FÚ úředně ověřenou kopii Dodatku ke Smlouvě o poskytnutí finančních prostředků ze dne 8.8.1998, uzavřeného mezi daňovým dlužníkem a původním věřitelem, Ing. M. K., jednoznačně prokazující vznik předmětné pohledávky. Je tedy v rozporu se skutečností tvrzení FÚ, že zástavní věřitel V. R. nepředložil žádnou veřejnou nebo úředně ověřenou listinu prokazující vznik jeho pohledávky. Pokud se týká náležitostí listiny podle § 256 odst. 2 o.s.ř., má daňový dlužník za to, že v uvedeném případě, kdy na zástavního věřitele smlouvou o postoupení pohledávky přešla veškeré práva spojená s příslušnou pohledávkou, která náležela původnímu věřiteli, Ing. M. K., se jedná o hmotněprávní sukcesi, jež vyplývá přímo z právního předpisu a k jejímu doložení tak navíc postačí pouhé tvrzení oprávněného (zástavního) věřitele. Jak již bylo uvedeno shora, FÚ je při provádění daňové exekuce povinen postupovat přiměřeně v souladu s o.s.ř. Pokud FÚ došel k závěru byť dle názoru daňového dlužníka nesprávnému, že zástavní věřitel měl přechod práv spojených s předmětnou pohledávkou doložit dalšími listinami ve smyslu ust. § 256 odst. 2 o.s.ř., měl FÚ povinnost věřiteli poskytnout potřebné poučení a vyzvat jej, aby v přiměřené lhůtě, přechod práv spojených s předmětnou pohledávkou ve smyslu tohoto ustanovení (§ 256 odst. 2 o.s.ř.) doložil. V této souvislosti daňový dlužník odkazuje např. na soudní judikaturu SJ 13/1997. FÚ však nic takového neučinil. Ze všech shora uvedených důvodů má proto daňový dlužník za to, že zástavní věřitel V. R. svou pohledávku přihlásil a její vznik prokázal řádně a včas a v souladu s platnou právní úpravou.(…) Pokud se týká závěru FÚ, že se jedná o pohledávku promlčenou, pak daňový dlužník především namítá, že FÚ zcela překročil svou pravomoc, když bez námitky uplatněné daňovým dlužníkem, došel k závěru, a to navíc nesprávnému, o promlčení pohledávky zástavního věřitele V. R., a učinil tak z úřední povinnosti, a to i přesto, že při rozvrhovém jednání přítomná zmocněnkyně daňového dlužníka výslovně prohlásila, že se nejedná o promlčenou pohledávku. (…) Ačkoliv je daňový dlužník přesvědčen, že shora uvedeným odůvodněním dostatečně doložil a prokázal, že pohledávka zástavního věřitele není promlčena a že měla být uspokojena z výtěžku dražby konané FÚ v rámci výkonu daňové exekuce, vyžádal si daňový dlužník u původního zástavního věřitele M. K. listinu, jednoznačně dokládající, že předmětná pohledávka, zajištěná zástavním právem, nyní svědčícím zástavnímu věřiteli V. R., není promlčená, a to je uznání dluhu ze dne 6. 1. 2001, kterým daňový dlužník a jeho manželka vůči původnímu zástavnímu věřiteli uznali svůj dluh zajištěný zástavním právem na předmětných nemovitostech. Tuto listinu, uznání dluhu ze dne 6.1.2001, daňový dlužník k rozptýlení veškerých pochybností o existenci a trvání předmětné pohledávky tomuto odůvodnění přikládá.“ Z výše uvedených důvodů pak zástupkyně žalobce navrhla, aby bylo předmětné rozhodnutí správce daně zrušeno.

Ve správním spisu se dále nachází vyrozumění ze dne 4. 5. 2009 (doručené zástupkyni žalobce dne 22. 5. 2009), kterým správce daně vyrozuměl zástupkyni žalobce o tom, že dne 24. 4. 2009 mu byla doručeno doplnění žalobce ze dne 23. 4. 2009 a dne 27. 4. 2009 mu byla pokračování
29 C- 9 -
a 231/2009

doručena žádost zástupkyně žalobce o prodloužení lhůty k doplnění odvolání. Doplnil, že podle § 10 odst. 5 ZSDP platí, že pokud v téže věci jedná daňový subjekt i zástupce jím zmocněný a jejich jednání si odporuje (např. jeden na výzvu odpoví a druhý žádá o prodloužení lhůty ke splnění výzvy) respektuje správce daně jednání daňového subjektu. Správce daně musí o tomto jednání zástupce daňového subjektu současně vyrozumět. Správce daně dále uvedl, že zástupkyně žalobce má tento dopis považovat za vyrozumění ve smyslu § 10 odst. 5 ZSDP a že správce daně respektuje jednání (odpověď na výzvu) žalobce a nebude o žádosti zástupkyně žalobce již rozhodovat.

Konečně se ve správním spisu nachází napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2009, ve kterém žalovaný po rekapitulaci právní úpravy a řízení v dané věci výslovně uvedl, že „Odvolatel ve svém odvolání proti Rozhodnutí namítá, že: Prvostupňový správce daně nesprávně posoudil popření pohledávky věřitele FINCOM TRADE LTD. ve vztahu k panu V. R., když nesprávně posoudil podklady, které mu byly předloženy a podklady, které má k dispozici Katastrální úřad ve Žďáru nad Sázavou. Jako důkazní prostředek navrhuje odvolatel k provedení důkaz listinami katastrálního úřadu k zástavnímu právu s uvedením jednotlivých věřitelů a jejich pořadí. Vzhledem k výše uvedenému navrhuje odvolatel výše uvedené rozhodnutí zrušit. (…) Před samotným posouzením námitky odvolatele je nejprve nutné vyjasnit okolnosti podání odvolání. Odvolání bylo doručeno prvostupňovému správci daně dne 25.3.2009. Bylo podáno zástupkyní odvolatele paní M. N. Následně byl odvolatel vyzván k doplnění náležitostí odvolání. Toto doplnil podáním ze dne 23.4.2009. Následně dne 5.5.2009 bylo prvostupňovému správci daně doručeno odůvodnění odvolání ze dne 30.4.2009, které podala paní M. N. (třeba podotknout, že výzva jí byla doručena na základě fikce dle ust. § 17 odst. 5 ZSDP). Prvostupňový správce daně situaci posoudil jako jednání daňového subjektu a jeho zástupce, které je ve vzájemném rozporu (ust. § 10 odst. 5 ZSDP). V takovém případě se uplatňuje tzv. priorita jednání daňového subjektu a zástupce daňového subjektu je o tomto posouzení informován. Vyrozumění zástupce bylo provedeno písemností prvostupňového správce daně ze dne 4.5.2009, č.j. 51035/09/351940/702724. V důsledku to znamená, že jako odvolání bylo posouzeno pouze podání daňového subjektu a k podání jeho zástupce již prvostupňový správce daně nepřihlížel. Přihláška pohledávky pana V. R. byla prvostupňovému správci daně doručena dne 18.6.2008. Pohledávka byla přihlášena na jistině ve výši 1.400.000,-- Kč a příslušenství ve výši 1.309.863,-- Kč. K přihlášce byl předložen Notářský zápis NZ 97/2008, N 105/2008 sepsaný dne 7.4.2008. Obsahem zápisu je čestné prohlášení věřitele o tom, že má za odvolatelem pohledávku zajištěnou zástavním právem k draženým nemovitostem. Přílohou zápisu byla Zástavní smlouva k nemovitosti ze dne 7.5.1998 a Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 15.4.2005. Při vyčíslení pohledávky a jejího příslušenství ke dni rozvrhového jednání dle ust. § 337b odst. 2 OSŘ pak věřitel předložil Dodatek ke Smlouvě o poskytnutí finančních prostředků ze dne 8.8.1998. Ust. § 336b odst. 2 písm. i) a ust. § 336f OSŘ stanoví povinnost věřitele přihlásit pohledávku a její příslušenství. Přihlásit lze jen vymahatelnou pohledávku nebo pohledávku zajištěnou zástavním právem. Vymahatelnost a zajištění je nutné prokázat příslušnými listinami. Neučiní-li tak věřitel nejpozději do zahájení dražebního jednání, nebude k pohledávce a jejímu příslušenství přihlíženo. Soud, v tomto případě prvostupňový správce daně, nemá ani povinnost vyzývat k odstranění vad podání. Věřitel V. R.l přihlásil pohledávku včetně příslušenství, zajištěnou zástavním právem. Přihláška pohledávky byla podána ještě před zahájením dražebního jednání. 2 podmínky stanovené výše uvedenými ustanoveními OSŘ věřitel splnil (přihláška pohledávky byla doručena prvostupňovému správci daně dne 18.6.2008 a zástavní právo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Odvolací orgán však má stejně jako prvostupňový správce daně za to, že věřitel dostatečně neprokázal svou pohledávku předloženými listinami. Čestné prohlášení obsahuje pouze jednostranné pokračování
29 C- 10 -
a 231/2009

prohlášení věřitele o existenci pohledávky a jejím zajištění zástavním právem. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 15.4.2005 zase neobsahuje úředně ověřené podpisy. Úředně ověřené podpisy při změně subjektů právního vztahu v rámci nuceného výkonu rozhodnutí jsou požadovány nejen pro oprávněného a povinného. Ust. § 256 OSŘ se vztahuje na účastníky řízení a za ty je nutno považovat i věřitele (s odkazem na ust. 94 OSŘ). Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 15.4.2005 tak bez dalšího neprokazuje zákonné postoupení pohledávky. Další nesrovnalosti plynou z vymezení předmětu Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15.4.2005, kdy tato zmiňuje v prvním odstavci pouze jistinu bez příslušenství. Z prvního odstavce této Smlouvy by plynulo, že existuje pouze pohledávka bez příslušenství. Věřitel však přihlásil pohledávku i s příslušenstvím. Fakt, že věřitel následně předložil Dodatek k původní Smlouvě o poskytnutí finančních prostředků ze dne 8.8.1998 při vyčíslení pohledávky (ust. § 337b odst. 2 OSŘ) není a nemůže být rozhodný. Navíc předmětný Dodatek opět neobsahuje úředně ověřené podpisy. K přihlášce pohledávky nebyla přiložena původní Smlouva o poskytnutí finančních prostředků. Nebylo tak prokázáno, jakého právního důvodu je pohledávka. Dle názoru prvostupňového správce daně a odvolacího orgánu je pohledávka již promlčena. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky plyne, že pohledávka byla splatná již v době uzavření této Smlouvy (15.4.2005). Obecná promlčecí lhůta je dle ust. § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, tříletá. Věřitel nepředložil žádný relevantní důkazní prostředek vyvracející promlčení pohledávky. Existenci pohledávky nelze odvozovat jen ze zápisu v katastru nemovitostí, jelikož katastrální úřad nezkoumá existenci pohledávky, ale pouze formální náležitosti nutné pro zápis. Z výše uvedeného plyne, že se v průběhu řízení prvostupňový správce daně zabýval i podklady z katastru nemovitostí (dále např. věřiteli V. R. byly v průběhu exekuce doručovány písemnosti na základě podkladů získaných z listu vlastnictví, Smluvní zástavní právo v jeho prospěch bylo uvedeno jako závada váznoucí na nemovitosti v úvodní řeči dražebního věřitele i při ústním rozvrhovém jednání). Příslušné listiny z katastru nemovitostí jsou součástí daňového spisu a není třeba opětovně provádět důkaz těmito listinami. Prvostupňový správce daně a odvolací orgán tak mají za to, že pohledávka nebyla přihlášena v souladu s ust. § 336b odst. 2 písm. i) a ust. § 336f OSŘ. K této pohledávce pak prvostupňový správce daně vůbec nepřihlížel. V odvolání odvolatel dále uvádí že se prvostupňový správce daně plně nevypořádal s důvody v popření pohledávky věřitele V. R. V této části odvolání odkazuje odvolací orgán na odůvodnění Rozhodnutí a má za to, že toto odůvodnění je úplné. Vzhledem k faktu, že odvolatel nespecifikuje, v čem spatřuje neúplnost, nelze jeho námitku dále posuzovat. Vzhledem k výše uvedenému odvolací orgán neshledal odvolací námitky jako důvodné, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí, tj. odvolání zamítl.“

S ohledem na výše provedenou výslovnou rekapitulaci předmětných listin musel krajský soud žalobci ve shora označených námitkách přisvědčit. Podle § 10 odst. 5 ZSDP platí, že pokud v téže věci jedná daňový subjekt i zástupce jím zmocněný a jejich jednání si odporuje, respektuje správce daně jednání daňového subjektu. Správce daně musí o tomto jednání zástupce daňového subjektu současně vyrozumět. Z citovaného ustanovení tedy vyplývá, že pokud si jednání daňového subjektu a jeho zástupce odporují, respektuje správce daně jednání daňového subjektu, přičemž správce daně musí o tomto jednání zástupce daňového subjektu současně vyrozumět. Z předmětných podání (shora z tohoto důvodu výslovně rekapitulována) však podle krajského soudu nevyplývá, že by si obě podání odporovala. Podání zástupkyně žalobce ze dne 30. 4. 2009 i podle krajského soudu rozvádí důvody uvedené žalobcem v podání ze dne 23. 4. 2009. Zástupkyně žalobce v podání ze dne 30. 4. 20089 podrobně rozvedla žalobcem obecně uváděné důvody stran pochybení správce daně v rozhodnutí o rozvrhu, resp. předcházejícím řízení, a obě podání si tak neodporují; ostatně obě podání směřují ke stejnému cíli, tj. zrušení předmětného rozhodnutí správce daně. pokračování
29 C- 11 -
a 231/2009

Rozpor z těchto podání proto podle krajského soudu nevyplývá. Krajský soud v této souvislosti poznamenává, že podle § 48 odst. 7 ZSDP může být odvolání doplňováno a pozměňováno až do doby, než je o odvolání rozhodnuto. Toto ostatně potvrdila i judikaturu, k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, čj. 5 Afs 5/2005-85, či rozsudek ze dne 27. 5. 2005, č.j. 4 Afs 34/2003-74, oba přístupné na www.nssoud.cz. Ostatně, jak plyne z citovaného ustanovení, správce daně musí o svém postupu (nerespektování jednání zástupce daňového subjektu) vyrozumět zástupce daňového subjektu. Jak přitom vyplývá ze správního spisu, správce daně vyrozuměl zástupkyni žalobce přípisem ze dne 4. 5. 2009 uloženým na poště dne 7. 5. 2009 a převzatým zástupkyní žalobce dne 22. 5. 2009 (ve kterém ji informuje o tom, že s ohledem na § 10 odst. 5 nebude rozhodovat o její žádosti o prodloužení lhůty k doplnění odvolání ze dne 22. 4. 2009) tedy až poté, co již správce daně obdržel od zástupkyně žalobce doplnění odvolání ze dne 30. 4. 2009 (toto správce daně obdržel již dne 5. 5. 2009, tedy ještě v době kdy zástupkyně žalobce nemohla mít žádnou povědomost o tom, že správce daně shledává její jednání rozporné s jednáním samotného žalobce). Na toto doplnění již správce daně výzvou ve smyslu § 10 odst. 5 in fine ZSDP nereagoval a lze tedy předpokládat, že žalobce, resp. jeho zástupkyně, mohli považovat vyrozumění správce daně ze dne 4. 5. 2009 za vyrozumění mající relevanci toliko k žádosti o prodloužení lhůty ze dne 22. 4. 2009, nikoliv k samotnému doplnění odvolání ze dne 30. 4. 2009. Podle krajského soudu tedy při odeslání doplnění odvolání ze dne 30. 4. 2009 zástupkyně žalobce (ostatně ani žalobce, který ji k zastupování své osoby zmocnil) nemohla předpokládat, že se jím správce daně nebude zabývat, resp. mohla legitimně očekávat, že pokud bude správce daně považovat toto doplnění za rozporné s podáním samotného žalobce, opětovně vyzve zástupce žalobce ve smyslu § 10 odst. 5 ZSDP, což se nestalo. Jak již přitom bylo výše uvedeno, krajský soud nepovažuje předmětná podání žalobce a jeho zástupkyně v řízení za rozporná. Krajský soud přitom neshledal, že by se žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí vypořádal se všemi tvrzeními obsaženými v předmětném doplnění odvolání ze dne 30. 4. 2009, jak tvrdil ve vyjádření k žalobě. Žalovaný se explicitně zabýval pouze tvrzeními obsaženými v doplnění odvolání ze dne 23. 4. 2009, přičemž tvrzeními, které jsou obsaženy v doplnění odvolání ze dne 30. 4. 2009, a které se ve valné většině shodují s tvrzeními obsaženými v druhém a třetím žalobním bodě zpochybňujícími správnost závěrů správce daně (ve kterých žalobce mj. poukazuje na listiny prokazující oprávněnost předmětné pohledávky, resp. sukcesi, uznání dluhu atp.), se evidentně nezabýval. Podrobněji k tomu srov. shora podrobně rekapitulované rozhodnutí žalovaného a námitky obsažené v doplnění odvolání ze dne 30. 4. 2009.

S ohledem na nevypořádání se žalovaného se všemi námitkami směřujícími proti prvostupňovému rozhodnutí správce daně proto krajskému soudu nezbylo než napadené rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušit. Pro podporu tohoto závěru odkazuje krajský soud na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (k tomu srov. např. rozsudek ze dne 19. 12. 2008, čj. 8 Afs 66/2008-71, či rozsudek ze dne 23. 7. 2008, čj. 3 As 51/2007-84, oba přístupné na www.nssoud.cz), ze kterých vyplývá, že nevypořádá-li se správní orgán řádně v rozhodnutí o odvolání se všemi odvolacími námitkami, zatíží tím své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. V dalším řízení bude proto na žalovaném, aby výše vytčené vady napravil (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Bude se tedy důsledně zabývat všemi námitkami vznesenými v předmětném řízení žalobcem, resp. jeho zástupkyní a ty řádně odůvodní, tak aby bylo zřejmé, na základě jakých závěrů dospěl k finálnímu rozhodnutí. Při tom se bude zabývat i oprávněností tvrzení osoby zúčastněné na řízení, JUDr. Jiřího Komárka, soudního exekutora ve Žďáru nad Sázavou, který ve svém vyjádření poukázal na skutečnost, že prvostupňový správce daně ho i přes přihlášení předmětné pohledávky nevyrozuměl o dražební vyhlášce, o jednání stran rozvrhu rozdělované pokračování
29 C- 12 -
a 231/2009

podstaty, jakož mu ani nedoručil předmětné rozhodnutí o rozvrhu, a pokud shledá tvrzení označené osoby přiléhavé, i tyto vady napraví.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť současně neshledal existenci důvodů, které by měly vést, byť i jen k částečnému nepřiznání těchto nákladů. Náhrada nákladů řízení se sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč, náhrady za dva úkony (převzetí a příprava zastoupení, žalobní návrh) právní služby po 2.100,- Kč podle ustanovení §§ 7, 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a dva režijní paušály po 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění platném a účinném pro projednávanou věc. Protože soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost neuložil, nebylo možno osobám zúčastněným na řízení přiznat právo na náhradu nákladů řízení, jelikož jim žádné náklady ve smyslu § 60 odst. 5 věta první s. ř. s. nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ustanovení § 102 a násl. s. ř. s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).

V Brně dne 28.2.2011

JUDr. Jana Jedličková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru