Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ca 210/2008 - 25Rozsudek KSBR ze dne 22.07.2010


přidejte vlastní popisek


29 Ca 210/2008 - 25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D., a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobce PROBO systems s.r.o., se sídlem v Brně, Bednářova 621/29, IČ 26940426, zast. JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem, se sídlem AK v Brně, Lidická 57, proti žalovanému Magistrát města Brna, Odbor rozpočtu a financování, se sídlem v Brně, Malinovské náměstí 3, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, Odboru rozpočtu a

financování, ze dne 3.9.2008, č.j. MMB/0172610/2008, a rozhodnutí

Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, Odboru obchodu, dopravy a

služeb, ze dne 9.7.2008, č.j. VHA010800132, sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce včas podanou žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.9.2008, č.j. MMB/0172610/2008, a jemu předcházejícímu rozhodnutí správního orgánu 1. stupně ze dne 9.7.2008, č.j. VHA010800132. Navrhuje, aby soud tato rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a žalovaného zavázal k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení. Tvrzení o nezákonnosti rozhodnutí žalovaného odůvodnil tím, že vychází z nepřesného skutkového zjištění a věc je nesprávně právně posouzena. pokračování
29 C- 2 -
a 210/2008

Nejprve namítl, že pokuta byla žalobci uložena mj. za správní delikt podle ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen „ZoL“). Žalobce nepopírá, že 6 kusů výherních hracích přístrojů (dále jen „VHP“) mělo zalepené mincovníky, avšak domnívá se, že tak bylo učiněno z ospravedlnitelných důvodů. Důvodem pro zalepení mincovníků byl fakt, že tyto při vyplácení výher vydávají poměrně značný hluk, který by jednak mohl porušovat zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, dále pak obtěžovat a znepříjemňovat život nájemcům bydlícím nad provozovnou. Důsledkem ani cílem tohoto opatření nebylo omezit či znemožnit výplatu peněz z automatů. Zdůraznil, že smyslem ustanovení § 17 odst. 3 ZoL bezpochyby není klást na provozovatele VHP přehnané požadavky ztěžující provoz VHA, ale zajistit poctivost provozu VHP ve smyslu řádného vyplacení výhry hráčům, kteří na ně mají nárok. Tohoto účelu bylo dosaženo tím, že výhry byly vždy řádně vypláceny na pokladně, tak jako v případě ostatních VHP, u nichž bylo možno zajistit, aby mince padaly rovnou do pokladny. Zalepením mincovníků na zmíněných 6 kusech VHP nedošlo ke spáchání správního deliktu podle ustanovení § 17 odst. 3 ZoL, neboť podmínky tohoto ustanovení nebyly zalepením mincovníků nijak dotčeny. Tím, že provozovatel vyřadil technické zařízení vyplácející výhru, samo o sobě nezakládá delikt. Odůvodnění je tedy nepřezkoumatelné, protože nijak nepopisuje, že by snad výhry nebyly vypláceny. Popisuje pouze, že nejsou vypláceny určitým způsobem, což je z hlediska deliktu irelevantní. Důvodem pro udělení pokuty byla rovněž absence herních plánů v provozovně, ve které byly přístroje umístěny. K tomu žalobce uvedl, že tyto v provozovně umístěny byly a vždy byly hráčům k dispozici. Tuto skutečnost zdůrazňoval již při ústním jednání, které bylo konáno dne 17.6.2008, avšak tehdy ve svém slovním projevu zaměnil pojem herní plán za pojem herní řád. Tuto skutečnost správní orgán 1. stupně ve svém rozhodnutí významným způsobem použil ke zhoršení postavení žalobce, čímž pochybil. Ve vztahu k faktu, že zaměstnankyně, která byla v provozovně přítomna v době uskutečnění kontroly, zmíněné herní plány pracovníkům správního orgánu 1. stupně provádějícím kontrolu neposkytla, žalobce uvedl, že tato zaměstnankyně byla v práci teprve druhou směnu a s přispěním vypjaté situace zapříčiněné probíhající kontrolou, nebyla schopna potřebným způsobem reagovat. Dále žalobce uvedl, že nesouhlasí se závěrem o spáchání správního deliktu upraveným ustanovením § 17 odst. 9 ZoL, neboť dozor vhe rně byl zajištěn po celou dobu provozu prostřednictvím přítomnosti výše zmíněné zaměstnankyně. Z toho, že zmíněný zákon vyžaduje zajištění „dozoru“ a nikoli přítomnost „osoby odpovědné za zákaz vstupu a hry osob mladších 18 let v herně“ je zřejmé, že dozor může být zajištěn i jinak, než za osobní účasti odpovědné osoby. Nelze proto souhlasit se závěrem žalovaného, že jestliže zaměstnankyně J. K., která byla odpovědnou osobou pověřena dohledem v okamžiku kontroly, nepředložila správnímu orgánu plnou moc, tak nebyl dohled zajištěn. Žalobce je toho názoru, že ke spáchání správního deliktu podle ustanovení § 17 odst. 9 ZoL předmětným jednáním nedošlo, správní orgán 1. stupně i žalovaný věc nesprávně po právní stránce posoudili, a rozhodnutí žalovaného je v tomto bodě nesprávné. Z výše uvedených důvodů žalobce dospěl k závěru, že pokuta byla uložena nedůvodně a nepřiměřeně vysoká. Došlo-li vůbec ke spáchání správního deliktu (což žalobce odmítá), jedná se o zcela nepatrné provinění, jež mělo být řešeno domluvou, nejvýše zcela symbolickou pokutou. pokračování
29 C- 3 -
a 210/2008

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu a svým rozhodnutím odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, neboť došlo k několikanásobnému porušení zákona o loteriích a nedodržení stanovených podmínek v povolení k provozování VHP. K žalobním námitkám zdůraznil, že zalepením mincovníků již VHP neodpovídají svým technickým provedením stavu, v jakém byly při vydání osvědčení o provozuschopnosti, které je jednou z podmínek pro vydání povolení k jejich provozu. Pro zamezení těžko posouditelné výše intenzity hluku z vyplácení mincí z VHP, z důvodů údajného dodržování zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, nesmí provozovatel současně porušovat zákon o loteriích. V daném případě bylo porušeno ustanovení § 17 odst. 4 ZoL, jelikož již nelze dodržet nejvyšší vsazenou částku ne jednu hru u VHP umístěných v herně, a to ve výši 5 Kč, současně s ustanovením § 17 odst. 3 ZoL, které pojem „jedna hra“ vymezuje. Žalobce v žalobě zřejmě úmyslně zaměnil pojem zalepený mincovník, tj. otvor pro vhoz mincí, technickým zařízením s místem, kde mince v případě výhry vypadávají, což nebylo skutkovou podstatou deliktu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného vůbec o porušení způsobu vyplácení nehovoří. Zalepení mincovníků bylo zcela účelové, žalobce není společností, která by začínala s provozováním VHP. S provozováním VHP má zkušenosti a je si dobře vědoma, že zalepením mincovníků u VHP, které podle herních plánů musí přijímat mince, porušuje zákon o loteriích. K další námitce uvedl, že herní plány k jednotlivým VHP musí být umístěny na viditelném místě, aby se s nimi mohli seznámit všichni účastníci hry již při vstupu do herny. Pokud herní plány nejsou hráčům k dispozici, nelze např. zjistit výše uvedený způsob vhazování mincí do VHP, což může být v případě zalepení mincovníků pro provozovatele výhodné. Celkově bylo v provozu 6 kusů VHP, z toho u 3 kusů VHP byla zjištěna absence herních plánů. Argumentace jednatele žalobce, že barmanka byla nová a herní plány nenašla, je zavádějící, neboť 3 kusy herních plánů VHP předložila. Při výpovědi u ústního jednání byl také zaměněn pojem herní řády za herní plány. Na provozovně chyběly herní plány, nebyla zjištěna absence herního řádu, k záměně došlo zjevně omylem ve slovním projevu jednatele. K této záměně nebylo při udělování výše pokuty přihlíženo, v odůvodnění rozhodnutí je zmíněna jen záměna těchto pojmů. Námitka žalobce, že zákon o loteriích žádným ustanovením nevyžaduje přítomnost osoby odpovědné za zákaz vstupu a hry osob mladších 18 let v herně, je v rozporu s ustanovením § 17 odst. 10 písm. a) ZoL, kde je výslovně uveden dohled odpovědné osoby za zákaz vstupu osob mladších 18 let do celého prostoru provozovny. V herně musí být po celou dobu provozu zajištěn dozor, a tudíž je třeba, v zájmu právní jistoty samotného provozovatele VHP, mít tento vztah ošetřen písemně formou smlouvy s výslovným uvedením povinností této osoby. Počet odpovědných osob není právní úpravou limitován. Případnou změnu v ustanovení těchto osob je provozovatel povinen nahlásit povolujícímu orgánu v dostatečném předstihu. Výše udělené pokuty ovlivnilo spáchání více správních deliktů dle ustanovení § 48 odst. 1 písm. a) ZoL, v případě provozování jednoho VHP v rozporu s podmínkami povolení nebo zákonem o loteriích, je možno uložit sankci až do výše 150.000,- Kč. Pokuta za více správních deliktů byla stanovena v poloviční výši zákonného rozmezí tak, aby měla pro žalobce pokračování
29 C- 4 -
a 210/2008

dostatečně výchovný charakter vzhledem k prvnímu provinění. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly následující ve věci relevantní skutečnosti.

Z rozhodnutí správního orgánu 1. stupně ze dne 19.12.2007, č.j. 070109999/HEJA/VHA/001, o povolení k provozování výherních hracích přístrojů zejména vyplývá, že osoby odpovědné za provoz VHP a za zákaz her osob mladších 18-ti let jsou: N. M.-X, P. M.-X a N. L.-X. Z dalších podmínek, konkrétně bodu 3. je zřejmé, že: „Do herny je zákaz vstupu osobám mladším 18 let. Provozovatel je za dodržování tohoto zákona plně odpovědný. Dodržováním tohoto zákazu pověřuje shora uvedenou osobu. Změnu odpovědné osoby je provozovatel povinen písemně nahlásit v dostatečném předstihu. V herně musí být schválený herní řád, kterým se řídí provoz herny“. Z dalších podmínek, konkrétně z bodu 9. je zřejmé, že: „Herní plány povolených VHP je nedílnou součástí tohoto povolení a musí být hráčům k dispozici.“

Správní řízení ve věci bylo s žalobcem zahájeno dne 29.5.2008 na základě oznámení správního orgánu 1. stupně o zahájení řízení a nařízení ústního jednání ze dne 21.5.2008, č.j. 080038326/SCHA/VHA/002.

Z protokolu správního orgánu 1. stupně z ústního jednání ze dne 10.6.2008, č.j. 080038326/SCHA/VHA/003, je z hlediska skutkového stavu věci podstatné, že jednatel žalobce po seznámení s věcí zejména uvedl: „Zaměstnankyně byla v práci druhou směnu, takže jsem nestačil nahlásit na úřad změnu odpovědné osoby a herní řády na provozovně umístěny byly, ale barmanka, protože byla nová, je nenašla. Mincovníky u některých automatů byly zalepeny, aby se zabránilo hluku.“

Správní orgán 1. stupně rozhodnutím ze dne 9.7.2008, č.j. 080038326/SCHA/VHA/004, rozhodl tak, že se žalobce dopustil správního deliktu podle ustanovení § 17 odst. 9 a odst. 3 ZoL a porušení podmínek č. 3 a č. 9 uvedených v rozhodnutí o povolení k provozování VHP č.j. 070109999/HEJA/VHA/001 tím, že v době kontroly dne 22.4.2008 v provozovně LAGUNA CLUB, Lidická 43, Brno bylo v provozu 6 kusů VHP se zalepenými mincovníky, hráčům nebyly k dispozici 3 kusy herních plánů VHP těchto modelů: MULTI GAME, CRAZY CHIP, MAGIC GAMES 750. Dále nebyla přítomna odpovědná osoba zodpovědná za provoz výherních hracích přístrojů uvedená v povolení, za což uložil dle ustanovení 48 odst. 1 písm. a) ZoL pokutu ve výši 80.000,- Kč.

O odvolání žalobce rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 3.9.2008, č.j. MMB/0172610/2008, tak, že odvolání žalobce zamítl, rozhodnutí správního orgánu 1. stupně potvrdil. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný zejména uvedl, že zalepením mincovníků již VHP neodpovídají svým technickým provedením stavu, v jakém byly při vydání osvědčení o provozuschopnosti, které je jednou z podmínek povolení k jejich provozu. Herní plány k jednotlivým VHP musí být umístěny na viditelném místě, aby se s nimi mohli seznámit všichni účastníci hry již při vstupu do pokračování
29 C- 5 -
a 210/2008

herny. Zplnomocnění paní J. K., která byla v době kontroly přítomna, nebylo správnímu orgánu v době kontroly předloženo a nebylo předem ani uloženo ve spise správního orgánu. Stanovená odpovědná osoba v rozhodnutí o povolení č.j. 070109999/HEJA/VHA/001 ze dne 19.12.2007 nebyla přítomna, čímž došlo k porušení zákona o loteriích. Při stanovení výše pokuty správní orgán přihlédl k druhu a počtu spáchaných správních deliktů i k prvnímu provinění žalobce.

Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).

Soud přezkoumal napadená rozhodnutí, vázán rozsahem a důvody, které žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s.). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. bylo rozhodnuto o věci samé bez jednání. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů:

K žalobcem namítané nezákonnosti rozhodnutí žalovaného si soud nejprve dovoluje připomenout rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22.7.2005, č.j. 6 A 76/2001-96, dostupný na www.nssoud.cz, který vymezil institut nezákonnosti takto: „Nezákonným je rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem, a přitom ještě nejde o tak intenzivní rozpor, aby bylo možno usuzovat, že rozhodnutí neexistuje, tj. že je nicotné. Nezákonnost může být vyvolána buď chybnou aplikací hmotného práva (pak půjde o nezákonnost v tom smyslu, jak o ní hovoří § 76 odst. 1 s.ř.s.), nebo práva procesního. Procedurální pochybení mohou mít charakter nepřezkoumatelnosti rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. nebo vad řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. b) a c) s.ř.s.); tyto vady řízení jsou však v rámci soudního řízení relevantní pouze potud, pokud jde o tzv. vady podstatné, tj. pokud porušení procesního práva mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.“

Soud se neztotožňuje s námitkou žalobce ohledně nezákonnosti rozhodnutí žalovaného spočívající v tom, že rozhodnutí žalovaného vychází z nepřesně zjištěného skutkového stavu věci a z nesprávného právního posouzení. Skutkový stav věc izjištěný správním orgánem 1. stupně zcela koresponduje se skutečnostmi uváděnými jednatelem žalobce v rámci ústního jednání dne 10.6.2008, který potvrdil, že mincovníky u některých automatů byly zalepeny, aby se zabránilo hluku, některé herní řády – míněno plány k VHP barmanka nenašla, protože byla nová a jednatel žalobce ji nestihl nahlásit jako odpovědnou osobu. Je tedy zjevné, že z takto objektivně zjištěného stavu věci, který v průběhu správního řízení nebyl ničím a nikým zpochybněn, správní orgány při svém rozhodování o správních deliktech žalobce vycházely. Jen pro úplnost soud v tomto směru dodává, že správní orgány by byly teoreticky povinny z vlastní iniciativy a vlastními prostředky objasňovat sporné, pochybné nebo zpochybněné skutečnosti, ovšem v daném případě nebylo co objasňovat, neboť skutkový stav věci byl zřejmý. Navíc důkazní stav nebyl vř ízení o pokračování
29 C- 6 -
a 210/2008

odvolání doplněn o žádné další důkazy, jejichž případné provedení by žalobce před rozhodnutím o odvolání navrhoval realizovat.

Dále je třeba zdůraznit, že kodifikace správních deliktů v českém právním řádu neexistuje a jejich úprava je značně roztříštěná. Proto je při rozhodování nutno vycházet právě jen z toho zákona, který stanoví znaky skutkové podstaty správního deliktu, jakož i sankci za něj, a tím je v tomto případě ZoL. Sankce za zákonem vymezené jednání je konstruována jako tzv. relativně určitá, tj. s pevně stanovenou horní hranicí, která se považuje za poměrně vysokou, způsobilou citelně zasáhnout do majetkových poměrů odpovědného subjektu. Správním deliktem je tedy protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, správní orgán za ně pak ukládá zákonem stanovený trest. Jedná se o protiprávní jednání bez ohledu na zavinění, zpravidla výslovně označené zákonem jako správní delikt. Také pro trestnost správních deliktů platí obecné principy a pravidla jako pro trestnost trestných činů.

Při přezkumu rozhodnutí žalovaného a při přezkumu řízení, které jeho vydání předcházelo, soud neshledal, že by došlo k chybné aplikaci hmotného práva či k chybné aplikaci procesního práva. Z potvrzujícího rozhodnutí žalovaného vyplývá, že ze strany žalobce došlo k porušení ZoL, neboť žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu tří správních deliktů, za což mu byla uložena pokuta podle ustanovení § 48 odst. 1 písm. a) ZoL za správní delikt nepřísněji postižitelný. V daném případě tedy byla aplikována tzv. absorpční zásada, kdy přísnější trest pohltil mírnější, a sbíhající se delikty byly postiženy úhrnným trestem v celkového výši 80.000,- Kč. K odůvodnění rozhodnutí o pokutě a její výši pak žalovaný upřesnil, že přihlédl k tomu, že v projednávané věci se jednalo o první provinění žalobce. Tvrzení žalobce o tom, že mu byla přičtena k tíži záměna pojmů herní řád a herní plán soud neshledal důvodným, neboť z odůvodnění obou napadených rozhodnutí tato skutečnost nevyplývá. Zalepením mincovníků u 6 kusů VHP (které mají přijímat mince dle výherních hracích plánů) již tyto VHP neodpovídají technickým provedením stavu, v jakém byly při vydání osvědčení o provozuschopnosti, které je jednou z podmínek pro vydání rozhodnutí o povolení k provozování VHP a žalobce tím porušil ustanovení § 17 odst. 4 ZoL ohledně možnosti nejvyšší vsazené částky na jednu hru ve spojení s ustanovením § 17 odst. 3 ZoL definující pojem jedna hra. Argumentace žalobce týkající se vyřazení technického zařízení VHP vyplácející výhru je proto nepřípadná, neboť toto jednání nebylo žalobci kladeno za vinu. Nedostupnost 3 kusů herních plánů VHP modelů: MULTI GAME, CRAZY CHIP a MAGIC GAMES 750 je v rozporu s bodem 9. dalších podmínek rozhodnutí o povolení k provozování VHP a ustanovením § 17 odst. 3 ZoL definující význam herního plánu pro hráče. Argumentace žalobce založená na pochybení jeho nové zaměstnankyně je nepravděpodobná za situace, kdy herní plány ke zbývajícím 3 kusů VHP předložila. Nepřítomností odpovědné osoby zodpovědné za provoz VHP uvedené v povolení došlo k porušení bodu 3. dalších podmínek rozhodnutí o povolení k provozování VHP a ustanovením § 17 odst. 9 a 10 písm. a) ZoL, neboť zaměstnankyně žalobce J. K. nebyla žalobcem ani písemně zmocněna ani nahlášena správnímu orgánu 1. stupně, který vydával rozhodnutí o povolení k provozování VHP. Žádná z odpovědných osob uvedených v rozhodnutí o povolení provozování VHP správního orgánu 1. stupně ze pokračování
29 C- 7 -
a 210/2008

dne 19.12.2007, č.j. 070109999/HEJA/VHA/001, tedy N. M.-X, P. M.-X a N. L.-X, nebyly v době prováděné kontroly dne 22.4.2008 v provozovně LAGUNA CLUB, Lidická 43, Brno, přítomny, tudíž v době prováděné kontroly nebyl ze strany žalobce zajištěn dozor. Argumentace žalobce spočívající v tom, že dozor může být zajištěn i jinak než za osobní účasti odpovědné osoby je fakticky nerealizovatelná a se zákonem nesouladná.

Pro úplnost pak soud uzavírá, že neshledal, že by žalovaný překročil nebo zneužil stanovené meze správního uvážení. Žalovaný respektoval zákonná kritéria volného správního uvážení a jejich užití v důvodech vydaného rozhodnutí zdůvodnil, přičemž přihlížel ke všemu, co v řízení v dané věci vyšlo najevo. Pro uložení sankce byly v daném případě naplněny všechny definiční znaky jak vymezených skutků, tak i podmínky pro uložení sankce jako takové. Pokuta tedy byla uložena při naplnění všech předpokladů zákonem předepsaných a její uložení nelze považovat za nezákonné. K tomuto závěru soud připomíná rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.12.2005, č.j. 4 As 47/2004-87, dostupný na www.nssoud.cz, podle něhož: „Při přezkoumávaní rozhodnutí, jímž byla uložena pokuta za správní delikt, správní orgán nehodnotí spravedlnost pokuty, nýbrž pouze zkoumá, zda byly splněny podmínky pro její uložení, zda správní orgán srozumitelně odůvodnil její výši zvolenou ze zákonného rozmezí, a zda celkově dbal mezí správního uvážení stanovených mu zákonem (§ 78 odst. 1 s.ř.s.).“ K výsledné sumě pokuty oba správní orgány dospěly pomocí správního uvážení po zhodnocení a ve vazbě na objektivně zjištěný skutkový stav věci .

Za tohoto stavu věci soudu nezbylo než žalobu proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, Odboru rozpočtu a financování, ze dne 3.9.2008, č.j. MMB/0172610/2008, a rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, Odboru obchodu, dopravy a služeb, ze dne 9.7.2008, č.j. VHA010800132, zamítnout, a to v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1, věta prvá, s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci úspěšnému žalovanému však žádné náklady nad rámec jeho jinak běžné administrativní činnosti nevznikly, z tohoto důvodu bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Brně a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, pokračování
29 C- 8 -
a 210/2008

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Krajský soud v Brně dne 22. července 2010

Mgr. Milan Procházka, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru