Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ca 208/2009 - 26Rozsudek KSBR ze dne 23.02.2011

Prejudikatura

2 Afs 198/2005


přidejte vlastní popisek

29 Ca 208/2009-26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Evy Lukotkové, v právní věci žalobce: R. N., Brno, proti žalovanému: Celní ředitelství Brno, se sídlem Koliště 21, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 1. 9. 2009,

č.j. 6033-2/2009-010100-21, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobním návrhem ze dne 3. 11. 2009 žalobce napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2009, č.j. 6033-2/2009-010100-21 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu Brno ze dne 2. 7. 2009, č.j. 8467-03/09/016200-021 (dále též „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání správního deliktu dle ustanovení § 135b odst. 1 písm. g) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o spotřebních daních“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 200,- Kč, sankce propadnutí věci a povinnost nahradit náklady řízení v částce 1.000,- Kč.

V žalobě namítal, že označená rozhodnutí byla vydána v rozporu s ustanovením čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“) a rovněž v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 a § 4 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přičemž v řízení došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Správní orgány v řízení pochybily tím, že neprovedly řádné dokazování. Správní orgán prvního stupně nezákonně přerušil správní řízení s žalobcem a pokračování
29 C- 2 -
a 208/2009

následně užil pro své vlastní rozhodování ve věci rozhodnutí Celního úřadu Pardubice č.j. 9209/07-066300-024, čímž žalobci znemožnil procesně ovlivnit výsledek řízení, který byl založen závěry Celního úřadu Pardubice. Uvedené rozhodnutí Celního úřadu Pardubice přitom žalobce rovněž nemohl jakkoliv ovlivnit. Argumentace žalovaného ohledně nečinnosti žalobce ve vztahu k seznámení se se spisovými podklady je dle tvrzení žalobce irelevantní a účelová. Žalobce sice nereagoval na usnesení správního orgánu prvního stupně č.j. 8467-02/09-016200-021, což však nelze přičítat k jeho tíži. Sdělením celních orgánů z dubna 2009 a června 2009 byl totiž žalobce vyrozuměn, že mu nebude umožněno pořízení kopií či pořízení výpisů z podkladů pro rozhodnutí, čímž bylo žalobci znemožněno s podklady pro rozhodnutí pracovat mimo návštěvu sídla správního orgánu. Při nemožnosti pořízení kopií či výpisů ze spisu se stalo případné nahlížení do správního spisu žalobcem zbytečným a nesmysluplným. Tímto omezením žalobce v právu nahlížet do správního spisu a seznámit se s podklady pro rozhodnutí bylo zkráceno právo na spravedlivý proces a byla mu znemožněna legitimní obhajoba. Žalovaný se nevypořádal s námitkou žalobce, že pro zajištění jeho majetku neexistoval právní titul, jelikož správní orgán prvního stupně v okamžiku zajištění nevěděl, zda se vůbec jedná o neoznačené tabákové výrobky. Nebyla tak naplněna dikce ustanovení § 115 zákona o spotřebních daních, když toto nedoložené podezření nedostačuje k zajištění zboží. V rozporu s ustanovením § 15 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), pak správní orgán prvního stupně žalobci nepředestřel své konkrétní pochybnosti ani neposkytl žalobci lhůtu k odstranění takových pochybností. Z tohoto důvodu je třeba dle názoru žalobce rovněž přezkoumat v rámci rozhodnutí o podané žalobě i rozhodnutí o zajištění žalobcova majetku, které je jakožto rozhodnutí předběžné povahy samostatně soudně nepřezkoumatelné. Žalovaný se dále podle žalobce nevypořádal s námitkou prekluze lhůty k postihu za správní delikt dle ustanovení § 135i odst. 3 zákona o spotřebních daních, když s ohledem na obsah správního spisu bylo správní řízení zahájeno správním orgánem prvního stupně toliko formálně a těžiště důkazního řízení spočívalo na Celním úřadu Pardubice. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný se k věci vyjádřil podáním ze dne 22. 12. 2009, ve kterém shrnul předchozí průběh řízení před správním orgánem prvního stupně, námitky žalobce a podrobně se k nim vyjádřil následovně. Dle názoru žalovaného správní orgán prvního stupně provedl samostatné dokazování ve věci ve vztahu ke skutečnostem, které se týkaly žalobce. Protokolem č.j. 40/07-0162-024 bylo prokázáno, že žalobce nabízel k prodeji tabákové výrobky značky Merlin, jejichž dvě balení po pěti kusech byly zajištěny. Tuto skutečnost nepopírá ani sám žalobce. Jako důkaz pro správné zařazení tabákových výrobků podle zákona o spotřebních daních použil správní orgán prvního stupně dodatečný platební výměr vydaný Celním úřadem v Pardubicích dne 21. 11. 2007, č.j. 9209/07-066300-024, ve znění rozhodnutí Celního ředitelství Hradec Králové ze dne 12. 11. 2008, č.j. 2803-12/08-060100-21. Ve výroku uvedeného rozhodnutí je výslovně uvedeno, že se doměřuje daň za tabákový výrobek označený Merlin sazbou 810 Kč za kilogram, tedy sazbou platnou pro tabák ke kouření. Uvedená rozhodnutí jsou veřejnou listinou, jejíž správnost se předpokládá, pokud se neprokáže opak tím, že by žalobce tvrdil skutečnosti a nabídnul o nich dostatečně přesvědčivé důkazy, což však žalobce neučinil. Dle názoru žalovaného by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti, pokud by celní úřady jednotlivě prováděly dokazování znaleckými posudky u všech drobných prodejců, kterým bylo zabaveno několik kusů tabákových výrobků Merlin za situace, kdy bylo provedeno rozsáhlé dokazování s výrobcem těchto výrobků v řízení Celního úřadu Pardubice. K námitce stran nahlížení do spisu žalovaný uvedl, že pro výsledek řízení byl s ohledem na zjištěný skutkový stav rozhodující výsledek řízení Celního úřadu Pardubice. pokračování
29 C- 3 -
a 208/2009

Usnesení o přerušení řízení napadl žalobce odvoláním, avšak toto bylo podáno opožděně. Pokud žalobce rozporuje usnesení o pokračování v řízení vydané správním orgánem prvního stupně dne 30. 3. 2009 pod č.j. 279-19-07-016200/021, ve kterém je upozorněn na omezení při nahlížení do správního spisu, je tato námitka dle názoru žalovaného pouze formální. Pouhá taková informace nezakládá porušení práva žalobce, k teoretickému zásahu by mohlo dojít pouze v případě, že by žalobce skutečně o vydání kopií listin ze správního spisu požádal a toto mu bylo odmítnuto. Dle sdělení ze dne 4. 6. 2009, č.j. 8467/09-016200-021, přibylo do správního spisu ode dne 26. 7. 2007 celkem dvacet nových listin, z nichž povinnost mlčenlivosti se vztahovala pouze na tři z nich. Žalobce se ve skutečnosti ani nepokusil do spisu nahlédnout a před vydáním rozhodnutí správního orgánu prvního stupně neučinil žádný návrh ve věci, ačkoliv byl k tomu řádně vyzván usnesením. Tuto nečinnost žalobce pak nelze považovat za pochybení správního orgánu. K námitce nezákonného zadržení předmětného zboží žalovaný sdělil, že dle obsahu spisu existovalo v rámci celní správy již v září 2006 podezření, založené na odborných posudcích, že výrobky značky Merlin jsou zdaňovány nesprávnou sazbou spotřební daně. Na základě tohoto podezření vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí o zajištění věci ze dne 2. 1. 2007, č.j. 40/07-0162-024. Proti tomuto rozhodnutí měl žalobce možnost podat odvolání, avšak toto neučinil. Rozhodnutí o zajištění je rozhodnutím předběžným, pro zajištění předmětných tabákových výrobků je proto dostačující důvodné podezření o jejich nesprávném označení. Správnost svých závěrů žalovaný opírá o judikaturu Nejvyššího správního soudu. K žalobcem tvrzené prekluzi práva žalovaný uvedl, že tato námitka je zcela nepodložená a žalovaný se s ní vypořádal již v napadeném rozhodnutí. V řízení bylo správním orgánem prvního stupně po dobu od 3. 1. 2007 do 27. 3. 2008, tedy než bylo řízení přerušeno, provedeno devět jednotlivých úkonů, o kterých byl žalobce informován. Žalovaný navrhnul zamítnout žalobu jako nedůvodnou.

Ze správního spisu krajský soud zjistil následující podstatné skutečnosti: Dne 2. 1. 2007 provedl správní orgán prvního stupně dle ustanovení § 1 odst. 3 zákona o spotřebních daních a ustanovení § 5 odst. 3 písm. g) zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky (dále též „zákon o celní správě“), místní šetření u žalobce jakožto daňového subjektu, jemuž byl žalobce přítomen. Provedení místního šetření, jeho průběh a učiněná zjištění jsou zřejmá z protokolu správního orgánu prvního stupně ze dne 2. 1. 2007, č.j. 40/07-0162-02. Ze zjištění uvedených v protokolu vyplývá, že žalobce potvrdil prodej tabákových výrobků značky Merlin, které nakoupil v množství čtyřiceti kusů, což doložil kopií faktury ze dne 12. 10. 2006. V rámci provedeného místního šetření bylo vydáno rozhodnutí o zajištění dvou balení tabákových výrobků značky Merlin, se kterým byl žalobce v rámci místního šetření seznámen. Dle protokolu správního orgánu prvního stupně o zjištění jiného správního deliktu fyzické osoby ze dne 3. 1. 2007, č.j. 40-02/07-0162-024, spočívá deliktní jednání žalobce v neoprávněném skladování nebo prodeji neznačených tabákových výrobcích. Dle označení zajištěného zboží se jedná o tabákové výrobky, které jsou značeny tabákovou nálepkou pro doutníky, ačkoliv dle stanoviska Generálního ředitelství cel se jedná o tabák ke kouření, a považují se proto dle ustanovení § 114 odst. 4 zákona o spotřebních daních za neoznačené.

Zahájení správního řízení bylo žalobci sděleno Oznámením správního orgánu prvního stupně ze dne 8. 3. 2007, č.j. 279/07-016200-021, které bylo žalobci doručeno dne 20. 3. 2007. Usnesením ze dne 4. 4. 2007, č.j. 279-04/07-016000-021, správní orgán prvního stupně stanovil žalobci dle ustanovení § 36 odst. 1 správního řádu lhůtu patnácti dnů od doručení usnesení k učinění návrhů ve věci samé. Oznámením ze dne 4. 4. 2007, č.j. 279-03/07-016000-021, dále správní orgán prvního stupně žalobci sdělil, že dokazování v dané věci bylo skončeno a žalobce má možnost se seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí. Možnosti pokračování
29 C- 4 -
a 208/2009

nahlédnout do správního spisu žalobce využil dne 26. 7. 2007, což je patrné z protokolu o nahlížení do spisu ze dne 26. 7. 2007, č.j. 279-06-07-16200-021.

Obsah správního spisu je dále tvořen doplněním dožádání správního orgánu prvního stupně ze dne 16. 10. 2007, č.j. 40-05/07-016200-024, dle jehož obsahu postupoval správní orgán prvního stupně při řešení posuzovaného případu na základě skutečností zjištěných a odborně posouzených Celně technickou laboratoří Generálního ředitelství cel. Tyto závěry byly správním orgánem prvního stupně převzaty ze stanovisek Generálního ředitelství cel, a to ze Stanoviska k tabákovým výrobkům GULLIVERS a MERLIN ze dne 22. 9. 2006, zn. 2006/3273/23, Doplňujícího stanoviska k tabákovým výrobkům GULLIVERS a MERLIN ze dne 27. 10. 2006, zn. 2006/3657/23 a Stanoviska – jiný správní delikt ze dne 12. 12. 2006, zn. 2006/3943/23, ve kterém Generální ředitelství cel řešilo postup při zajištění vybraných výrobků s obchodním označením Merlin. Rozhodnutí o předběžném opatření, kterým bylo zajištěno předmětné zboží, představuje dle vyjádření správního orgánu prvního stupně procesní úkon správce daně, kdy postačuje určitá míra pravděpodobnosti, že jde o neoznačené tabákové výrobky. Úplné zjištění stavu věci je předmětem dalšího řízení. Ze shora uvedených stanovisek Generálního ředitelství cel, která jsou obsažena ve správním spise, vyplývá pokyn pro celní ředitelství a celní úřady zajišťovat výrobky s označením Merlin dle ustanovení § 115 odst. 3 zákona o spotřebních daních. Tabákový výrobek Merlin dle stanoviska Generálního ředitelství cel je předmětem daně z tabákových výrobků podle ustanovení § 101 odst. 3 písm. c) bod 2 zákona o spotřebních daních a podléhá sazbě spotřební daně pro tabák ke kouření podle § 104 odst. 1 a 2 zákona o spotřebních daních. Dle závěrů odborného stanoviska zpracovaného Celně technickou laboratoří Generálního ředitelství cel nelze výrobek Merlin označit jako doutník, jelikož se jedná o řezaný tabák způsobilý ke kouření bez dalšího průmyslového zpracování. Tuto skutečnost potvrzuje rovněž záznam Generálního ředitelství cel ze dne 11. 5 .2007, dle jehož závěrů výrobek Merlin není možné zařadit mezi doutníky. Náplň výrobku odpovídá tabákovému zbytku, lze jej obtížně zapálit, hoří nerovnoměrně a ulpívá v ústní dutině.

Usnesením ze dne 12. 11. 2007, č.j. 279-10/07-016000-021, stanovil správní orgán prvního stupně žalobci lhůtu patnácti dnů ode dne doručení usnesení k učinění návrhů, a oznámením ze dne 12. 11. 2007, č.j. 279-09/07-016000-201, sdělil žalobci ukončení dokazování a výčet listinných důkazů, ze kterých bude vycházet při rozhodnutí ve věci samé. Podáním ze dne 17. 12. 2007 žalobce správnímu orgánu prvního stupně sdělil, že požaduje před vydáním rozhodnutí ve věci samé transparentní a konkrétní písemné sdělení, kterým budou prezentována veškerá stanovení provedená celními orgány na předmětných výrobcích a dále způsob konfrontace výstupů s kritérii pro doutníky. Dle názoru žalobce správní orgán prvního stupně účelově a systematicky porušuje ústavně zaručená práva občanů a podnikatelských subjektů.

Usnesením ze dne 27. 3. 2008, č.j. 279-14/07-016200-021, správní orgán prvního stupně přerušil řízení ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu do doby pravomocného skončení řízení ve věci správnosti značení předmětných tabákových výrobků s obchodním označením Merlin, zahájeného Celním úřadem Pardubice s výrobcem tohoto tabákového výrobku. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 6. 2008, č.j. 4263-2/08-010100-21, zamítnuto jako opožděné. Celní úřad Pardubice vydal dne 21. 11 .2007 dodatečný platební výměr č. 9209/07-066300-024, který byl následně změněn rozhodnutím Celního ředitelství Hradec Králové ze dne 12. 11. 2008, č.j. 2803-12/08-060100-21. Z odůvodnění rozhodnutí celního ředitelství vyplývá, že výrobek Merlin splňuje sice formální, ale nikoliv materiální znaky doutníku. pokračování
29 C- 5 -
a 208/2009

Výrobek, který na pohled sice vypadá jako doutník, ale nelze jej tak pro jeho vlastnosti či jen se značným úsilím kouřit, je obecným výrobkem – tabákem ke kouření dle charakteru své převažující složky. Přípisem ze dne 30. 3. 2009, č.j. 279-19/07-016200-021, správní orgán prvního stupně sdělil žalobci pokračování v přerušeném řízení a poučil jej o listinách, které jsou obsaženy ve správním spisu, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti dle ustanovení § 24 zákona o správě daní a poplatků, s tím, že do uvedených listin lze nahlížet, ale není možné z nich pořizovat výpisy či kopie. Žalobce v podání ze dne 22. 4. 2009 k oznámení o pokračování v řízení sdělil obsáhlé námitky proti nezákonnosti takového postupu správního orgánu prvního stupně. Usnesením ze dne 4. 6. 2009, č.j. 8467-02-09-016200-021, doručeným žalobci dne 16. 6. 2009, správní orgán prvního stupně stanovil žalobci lhůtu patnácti dnů k učinění návrhů ve věci samé. Sdělením ze dne 4. 6. 2009, č.j. 8467/09-16200-021, se pak správní orgán prvního stupně vyjádřil k námitkám žalobce proti dosavadnímu postupu v řízení a oznámil žalobci možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí.

Rozhodnutím ze dne 2. 7. 2009, č.j. 8464-03/09-016200-021 (dále též „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), byla žalobci uložena pokuta ve výši 200,- Kč za neoprávněné skladování neznačených tabákových výrobků s označením Merlin, které byly označeny jako doutníky, ačkoliv se jedná o tabák ke kouření, čímž se žalobce dopustil správního deliktu dle ustanovení § 135b odst. 1 písm. g) zákona o spotřebních daních. Dále dle ustanovení § 135d odst. 1 zákona o spotřebních daních uložil žalobci sankci propadnutí dvou kusů balení neoznačených tabákových výrobků s obchodním označením Merlin, které byly ke spáchání správního deliktu užity a uložil povinnost žalobci k náhradě nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč dle ustanovení § 39 správního řádu. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán prvního stupně podrobně rekapituloval předchozí průběh správního řízení a obsah jednotlivých podání žalobce a jím vznesených námitek. Závěr správního orgánu, že předmětné tabákové výrobky s obchodním označením Merlin nejsou doutníky ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 písm. b) zákona o spotřebních daních, vychází mimo jiné z rozhodnutí Celního úřadu Pardubice ze dne 21. 11. 2007, č.j. 9209/07-066300-024. Uvedeným rozhodnutím bylo dle odůvodnění správního orgánu prvního stupně postaveno najisto, že předmětné tabákové výrobky nebyly řádně zdaněny a tudíž vzhledem k ustanovení § 116 zákona o spotřebních daních i značeny. Rozhodnutím Celního úřadu Pardubice vydaným ve vztahu k předmětným tabákovým výrobkům v řízení daňovém je správní orgán prvního stupně dle svého názoru vázán. Jelikož žalovaný neprokázal, že by vynaložil veškeré úsilí, které je možné požadovat, aby porušení právních předpisů zabránil, je odpovědný za správní delikt dle ustanovení § 135b odst. 1 písm. g) zákona o spotřebních daních.

Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. K námitkám žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí po provedení rekapitulace předchozího řízení před správním orgánem prvního stupně uvedl následující odůvodnění. Správní orgán prvního stupně provedl dle názoru žalovaného samostatné dokazování, které se bezprostředně týkalo žalobce jakožto účastníka řízení. Ve správním řízení bylo prokázáno, že žalobce nabízel k prodeji tabákové výrobky značky Merlin, kdy dvě balení po pěti kusech byly zajištěny. Jako důkaz pro správné zařazení tabákových výrobků podle zákona o spotřebních daních použil správní orgán prvního stupně dodatečný platební výměr Celního úřadu Pardubice, ve znění rozhodnutí Celního ředitelství Hradec Králové jakožto odvolacího orgánu. Uvedená rozhodnutí jsou veřejnými listinami a mohou tak být zbaveny důkazní síly jen v případě, že účastník unese důkazní břemeno ohledně jejich zpochybnění. Z obsahu spisu (sdělení Generálního ředitelství cel, zn. 2006/3273/23 ze dne 22. 9. 2009) je zřejmé, že v rámci celní správy existovalo nejpozději v září 2006 podezření, podložené odbornými posudky, že tabákové výrobky Merlin jsou pokračování
29 C- 6 -
a 208/2009

zdaňovány nesprávnou sazbou spotřební daně. Na základě tohoto podezření vydal rozhodnutí o zajištění věci, které je součástí protokolu o ústním jednání č.j. 40/07-0162-024 ze dne 2. 1. 2006. Účastník řízení měl možnost podat odvolání, což neučinil. Rozhodnutí o zajištění je rozhodnutím předběžné povahy, jehož účelem je zabránit nakládání s tabákovými výrobky, které jsou značeny jiným způsobem, než je stanoveno a je tedy nutno na ně pohlížet jako na neznačené. Pro zajištění předmětných tabákových výrobků postačí důvodné podezření, že se jedná o takové tabákové výrobky. Skutečnost, že ke dni 2. 1. 2007 ještě Celní úřad Pardubice nevydal platební výměr č. 9209/07-066300-024, na těchto závěrech nic nemění. Žalovaný doplnil, že celní orgán použil výstup z daňového řízení, vedeného Celním úřadem Pardubice, k prokázání charakteru výrobků prodávaných účastníkem řízení. Účastník řízení ve svých podáních nezpochybnil obsah těchto listin, pouze skutečnost, že byly použity jako důkazy, přičemž tak učinil čistě formálně. V daném případě bylo s ohledem na výsledek pravomocně ukončeného daňového řízení postaveno najisto, že předmětné tabákové výrobky jsou tabákovými výrobky neznačenými. Správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Důkazy o sazebním zařazení tabákových výrobků Merlin, provedené celním úřadem, splňují zákonné požadavky, přičemž jejich správnost nebyla zpochybněna. K námitce o údajném uplynutí zákonné lhůty pak žalovaný uvedl, že tato námitka je nepodložená. Celní orgán učinil pod spisovou značkou 279/07-016200-021 od 3. 1. 2007 do 27. 3. 2008, kdy bylo řízení o správním deliktu přerušeno, devět jednotlivých úkonů, ať už vůči účastníkovi řízení, jiným správním orgánům, nebo v rámci celního orgánu. K námitce o nemožnosti pořizování kopií ze spisu žalovaný uvedl, že tato námitka je formální; teprve pokud by v rámci nahlížení do spisu učinil účastník řízení požadavek na pořízení kopií (výpisů) takových listin (což se nestalo) a správní orgán by mu to neumožnil, teprve poté by námitka měla materiální substrát, aby mohla teoreticky zasáhnout do sféry jeho práv. S odkazem na výše uvedené pak žalovaný odvolání zamítl.

Před tím, než se Krajský soud v Brně (dále též „krajský soud“ či „soud“) začal zabývat důvodností žaloby, zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k názoru, že žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (ve smyslu ustanovení § 68 a § 70 s. ř. s.).

Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejících jejich vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 odst. 2 s. ř. s.).

Žaloba není důvodná.

Předmětem soudního přezkumu je napadené rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve věci správního deliktu dle ustanovení § 135b odst. 1 písm. g) zákona o spotřebních daních, za který byla žalobci uložena pokuta ve výši 200,- Kč, propadnutí věci a povinnost nahradit náklady správního řízení v částce 1.000,- Kč.

Žalobce napadenému rozhodnutí v prvé řadě vytýká porušení práva na spravedlivý proces, když ve věci samé nebylo provedeno řádné dokazování, došlo k nezákonnému přerušení správního řízení a následnému použití závěrů jiného správního řízení, jehož výsledek nemohl žalobce ovlivnit. S těmito tvrzeními nelze souhlasit. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že dne 2. 1. 2007 bylo za účasti žalobce provedeno místní šetření v pokračování
29 C- 7 -
a 208/2009

provozovně žalobce, při kterém byl pracovníky správního orgánu prvního stupně zjištěn prodej tabákových výrobků značky Merlin. Oznámením ze dne 8. 3. 2007 správní orgán prvního stupně vyrozuměl žalobce o zahájení správního řízení ve věci podezření ze spáchání správního deliktu. Žalobce byl dále uvedeným oznámením poučen o možnosti uplatnit do vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně připomínky a náměty k projednávané věci, navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit své stanovisko. Správní orgán prvního stupně dále výslovně žalobce poučil o možnosti nahlížet do správního spisu, pořizovat si z něj výpisy a před vydáním rozhodnutí se vyjádřit k podkladům, způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění. Přípisem ze dne 4. 4. 2007 seznámil správní orgán prvního stupně žalobce s listinnými podklady pro vydání rozhodnutí a usnesením z téhož dne žalobci určil dle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu lhůtu 15 dní k učinění návrhů ve věci samé. Z protokolu o nahlížení do správního spisu pak je zřejmé, že žalobce se dne 26. 7. 2007 osobně seznámil s obsahem správního spisu a podklady pro vydání rozhodnutí ve věci samé. Správní orgán prvního stupně dále do správního spisu založil Stanovisko Generálního ředitelství cel ze dne 22. 9. 2006, včetně jeho doplnění ze dne 27. 10. 2006 a odborného stanoviska vypracovaného za účelem porovnání výrobků Merlin s tradičními a běžně dostupnými doutníky a ostatními tabákovými výrobky, o čemž informoval žalobce oznámením ze dne 12. 11. 2007 a stanovil žalobci usnesením z téhož dne lhůtu pro vyjádření ve věci. Podáním doručeným správnímu orgánu prvního stupně dne 17. 12. 2007 žalobce uvedl, že požaduje, aby mu byla správními orgány transparentně a konkrétně písemně prezentována veškerá stanovení provedená celními orgány na předmětných tabákových výrobcích a způsob konfrontace výstupů těchto stanovení s kritérii pro doutníky. Usnesením ze dne 27. 3. 2008 správní orgán prvního stupně řízení přerušil do doby pravomocného skončení daňového řízení vedeného s výrobcem předmětných výrobků značky Merlin ohledně správnosti označení předmětných výrobků. Žalobce vyjádřil v odvolání proti usnesení o přerušení řízení nesouhlas s postupem správního orgánu prvního stupně, ve kterém uvedl, že předmětné daňové řízení ani jeho výsledky nemůže nikterak ovlivnit a bude mu tudíž postupem správního orgánu prvního stupně odňato právo vyjadřovat se k provedeným důkazům a navrhovat vlastní důkazní prostředky. Dle názoru žalobce měl správní orgán prvního stupně sám postupem dle § 51 správního řádu náležitě posoudit, zda zajištěné tabákové výrobky byly či nebyly řádně označeny. Odvolání žalobce bylo žalovaným jakožto opožděné zamítnuto. Správní orgán prvního stupně sdělením ze dne 30. 3. 2009 vyrozuměl žalobce o pokračování v řízení a seznámil jej s listinami založenými do správního spisu, které budou tvořit podklad pro rozhodnutí ve věci, a to přípis Celního úřadu Pardubice včetně příloh tvořených rozhodnutím Celního ředitelství Hradec Králové ze dne 12. 11. 2008 a rozhodnutí Celního úřadu Pardubice ze dne 21. 11. 2007. Dále správní orgán prvního stupně žalobce poučil, že v případě nahlížení do uvedených listin je třeba zachovávat mlčenlivost o jejich obsahu a žalobci nebude tudíž umožněno pořizování jejich kopií a výpisů. Na sdělení správního orgánu prvního stupně reagoval žalobce obsáhlým podáním, ve kterém opětovně rekapituloval své námitky proti postupu správního orgánu a uvedl, že neumožnění pořízení kopií předmětných rozhodnutí vydaných v daňovém řízení znemožňuje řádné uplatněníob hajoby žalobce. Sdělením ze dne 4. 6. 2009 se správní orgán prvního stupně vyjádřil k námitkám žalobce a rovněž žalobce informoval o veškerých podkladech, na jejichž základě bude rozhodnuto. Usnesením z téhož dne byla žalobci opětovně stanovena lhůta k podání vlastních návrhů ve věci. Z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve věci samé je pak zřejmé, že správní orgán se v odůvodnění svého rozhodnutí obsáhle vypořádal s jednotlivými námitkami žalobce, řádně zhodnotil provedené důkazy a své rozhodnutí opřel rovněž o rozhodnutí Celního úřadu Pardubice a Celního ředitelství Hradec Králové, vydané v řízení daňovém. Brojil-li pak žalobce stricto sensu proti dokazování v dané věci, konstatuje krajský soud dle ustanovení § 3 správního řádu „postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou pokračování
29 C- 8 -
a 208/2009

důvodné pochybnosti.“ Podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být dle ustanovení § 50 správního řádu zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Nestanoví-li zákon, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy. V souladu s ustanovením § 51 správního řádu lze k provedení důkazů „užít veškerých důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy.“ Z citovaných ustanovení správního řádu je dle názoru soudu zřejmý závěr, že správní řád nevylučuje, aby podkladem pro vydání rozhodnutí správního orgánu byla rovněž rozhodnutí správních orgánu vydaná v jiném řízení. Nelze se tedy ztotožnit s tvrzením žalobce, že rozhodnutí Celního úřadu Pardubice a Celního ředitelství Hradec Králové nemohou být, v případě otázky nesprávného označení předmětných tabákových výrobků, podkladem pro vydání rozhodnutí ve věci, když žalobce není účastníkem těchto řízení a nemůže jejich výsledek ovlivnit. V případě, kdy otázka správnosti označení předmětných tabákových výrobků byla řešena v daňovém řízení vedeném u Celního úřadu Pardubice a následně u Celního ředitelství Hradec Králové, postupoval správní orgán prvního stupně zcela správně, pokud řízení o správním deliktu žalobce přerušil do doby vydání pravomocného rozhodnutí v daňovém řízení. Z rozhodnutí v daňovém řízení, která tvoří dle obsahu správního spisu podklad pro rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, vyplývá, že v daňovém řízení byl podrobně zkoumán charakter a správné daňové zařazení výrobků značky Merlin. Dle závěrů obsažených v odůvodnění rozhodnutí Celního ředitelství Hradec Králové vycházel správce daně při hodnocení povahy a charakteru tabákových výrobků značky Merlin z odborných posudků CLT, jakožto akreditované zkušební laboratoře pro tabák a tabákové výrobky. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí dále vyplývá, že předmětný výrobek i přes své neobvyklé rozměry splňuje formální znaky doutníku dle ustanovení § 101

odst. 3 písm. b) zákona o správě daní a poplatků, avšak nesplňuje znaky materiální. Zkoumáním provedeným akreditovanou laboratoří CLT bylo zjištěno, že výrobek nelze pro jeho vlastnosti (či jen se značným úsilím) kouřit a je tudíž obecným výrobkem – tabákem. Dle názoru soudu se nelze ztotožnit s tvrzením žalobce, že v řízení došlo k porušení ustanovení § 4 odst. 4 správního řádu, dle jehož znění správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Ze shora uvedených skutečností je zcela zřejmé, že správní orgán prvního stupně provedl ve věci dokazování v odpovídajícím rozsahu pro vydání rozhodnutí, kdy o veškerých podkladech pro rozhodnutí žalobce včas vyrozuměl a umožnil mu se k těmto podkladům vyjádřit či navrhnout důkazy jiné. Z obsahu správního spisu, zejména pak jednotlivých podání žalobce, vyplývá, že žalobce provedení jakýchkoliv dalších důkazů nenavrhl, pouze opakovaně zpochybňoval možnost užití závěrů a výsledků daňového řízení. Soud rovněž neshledal v postupu správních orgánů porušení ustanovení § 2 odst. 1 správního řádu, dle jehož znění postupují správní orgány v řízení „v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami“ Pokud žalobce namítal porušení práva na spravedlivý proces společně s porušením ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neobsahuje jeho žalobní návrh žádná tvrzení ohledně postupu správních orgánů, kterým by mělo dojít k uplatnění státní moci mimo meze a způsob stanovený zákonem či omezení základních práv a svobod žalobce ve smyslu předpokládaném ustanovením čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Z obsahu správního spisu a předmětných rozhodnutí správních orgánů nevyplývá ani narušení možnosti žalobce domáhat se svého práva ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z podání žalobce vyplývá, že v důsledku přerušení správního řízení a užití výsledků daňového řízení jakožto jednoho z podkladů pro rozhodnutí ve věci, mělo dojít k porušení práva na spravedlivý proces, s odkazem na shora uvedené se však nelze s takovým závěrem ztotožnit. Žalobce již z povahy věci nemohl být účastníkem daňového řízení vedeného s jiným pokračování
29 C- 9 -
a 208/2009

subjektem ani v tomto řízení nemohl uplatňovat jakákoliv svoje práva či dokonce ovlivňovat výsledek daňového řízení, což však v žádném případě nevylučuje možnost správních orgánů využít výsledky tohoto daňového řízení jako jeden z podkladů pro vydání rozhodnutí ve věci správního deliktu žalobce. Přisvědčení názoru žalobce by naopak vedlo k absurdní situaci, kdy na základě dožádání získané podklady by nemohly být v řízení procesně použity, pokud by se nejednalo o řízení vedené s totožnými účastníky. Takový závěr by navíc byl v přímém rozporu se shora citovaným ustanovením správního řádu, které upravuje demonstrativně výčet možných podkladů pro rozhodnutí ve věci (§ 50 správního řádu). Z obsahu jednotlivých podání žalobce vyplývá, že žalobce se k závěrům obsaženým v rozhodnutích vydaných v rámci daňového řízení nikterak nevyjádřil ani jejich správnost nezpochybnil, pouze opakovaně namítal nezákonnost použití takto získaných podkladů.

Žalobce dále namítal, že sdělením nemožnosti pořízení kopií bylo žalobci znemožněno s podklady pro rozhodnutí pracovat mimo návštěvu sídla správního orgánu. Při nemožnosti pořízení kopií či výpisů ze spisu se stalo případné nahlížení do správního spisu žalobcem nesmysluplným a bylo tak zkráceno právo na spravedlivý proces a byla mu znemožněna legitimní obhajoba. Nahlížení do správního spisu a právo činit si výpisy a kopie ze spisu upravuje ustanovení § 38 správního řádu. Dle § 38 odst. 1 správního řádu má žalobce jakožto účastník řízení před správním orgánem právo nahlížet do správního spisu, dle odst. 4 uvedeného ustanovení pak je s tímto právem spojeno rovněž právo činit si výpisy a právo na pořízení kopií spisu či jeho částí správním orgánem. V souladu s ustanovením § 38 odst. 6 správního řádu jsou však uvedená práva omezena v případě, kdy se na skutečnosti obsažené v příslušné části správního spisu vztahuje zákonem uznaná nebo uložená povinnost mlčenlivosti. V takovém případě správní řád připouští účastníku právo nahlížení do těchto částí správního spisu pouze za předpokladu, že jimi byl nebo bude prováděn důkaz v projednávané věci. Výslovně je za této situace vyloučeno právo pořídit si z takových částí spisu výpisy či kopie. Povinnost mlčenlivosti ve vztahu k výsledkům daňového řízení je upravena zákonem o správě daní a poplatků, konkrétně pak v ustanovení § 2 odst. 5 a ustanovení § 24 odst. 1 tohoto právního předpisu. Správní orgán prvního stupně tak postupoval zcela v souladu s citovanou právní úpravou, pokud žalobce poučil o možnosti nahlédnout ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 správního řádu do správního spisu a seznámit se s podklady k vydání rozhodnutí ve věci samé s tím, že rovněž žalobce výslovně upozornil na omezení dle ustanovení § 38 odst. 6 správního řádu ve vztahu ke konkrétním listinám opatřeným v rámci ukončeného daňového řízení. Z obsahu správního spisu i podání žalobce je patrné, že žalobce práva nahlédnout do správního spisu a seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí nevyužil. Shora uvedené zákonné omezení pořizování výpisů či kopií představuje obecný zákonem stanovený postup pro veškeré obdobné případy a nelze v něm dle názoru soudu spatřovat porušení práv žalobce ze strany správních orgánů či tvrzené znemožnění práva žalobce na řádnou obhajobu. Námitka žalobce proto není důvodná.

Pokud žalobce v žalobním návrhu namítal neexistenci právního titulu pro zajištění předmětných tabákových výrobků, jelikož v okamžiku zajištění nebylo zřejmé, zda se skutečně jedná o neoznačené výrobky, nelze s názorem ažlobce souhlasit z následujících důvodů. Žalobce dovozoval porušení ustanovení § 115 zákona o spotřebních daních, jelikož podezření správního orgánu prvního stupně nezakládá právo na provedení zajištění předmětných tabákových výrobků. Dle obsahu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o zajištění věci ze dne 2. 1. 2007, č.j. 40/07-0162-024, správní orgán prvního stupně provedl podle ustanovení § 15 zákona o správě daní a poplatků zajištění předmětných tabákových výrobků značky Merlin, a to z důvodu porušení povinnosti řádného značení tabákových výrobků dle ustanovení § 114 zákona o spotřebních daních. Ustanovení § 115 odst. 3 zákona pokračování
29 C- 10 -
a 208/2009

o spotřebních daních uvádí, že „pokud jsou při provádění kontroly podle odstavce 2 zjištěny neznačené tabákové výrobky, vydá kontrolní orgán rozhodnutí o předběžném opatření, ve kterém stanoví zajištění těchto výrobků.“ Za neznačené tabákové výrobky je pak třeba v souladu s ustanovením § 114 odst. 4 zákona o spotřebních daních považovat rovněž tabákové výrobky „značené jiným způsobem, než je stanoveno.“ Předpokladem zajištění věci byla v posuzovaném případě právě nutnost prověřit, zda zajištěné tabákové výrobky byly či nebyly řádně označeny. Neprovedení zajištění výrobků nabízených žalobcem k prodeji by reálně mohlo mít za následek nemožnost dodatečného průkazu těchto skutečností (§ 15 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků). V této souvislosti soud poukazuje zejména na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (citované rovněž žalovaným ve vyjádření k žalobnímu návrhu) ze dne 14. 6. 2006 , č.j. 2 Afs 198/2005, dle kterých je účelem zajištění „zajistit věci, u kterých je potřeba prověřit, zda daňová povinnost byla splněna a zabránit tak případnému jednání, které by toto zjištění znemožnilo. Z toho plyne, že kontrolní orgán nemůže – a nelze to po něm ani spravedlivě požadovat – zjistit skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda došlo ke splnění daňové povinnosti, s naprostou jistotou a ve všech detailech, nýbrž zpravidla pouze s určitou mírou pravděpodobnosti a někdy jen v základních rysech“. Z obsahu protokolu správního orgánu prvního stupně ze dne 3. 1. 2007, č.j. 40-02/07-0162-024, ve spojení s protokolem o ústním jednání ze dne 2. 1. 2007, č.j. 40/07-0162-02, a shora uvedeného rozhodnutí o zajištění, je zřejmé konkrétní podezření správního orgánu prvního stupně ve vztahu ke správnosti označení předmětných tabákových výrobků značky Merlin nabízených k prodeji žalobcem. Nelze proto souhlasit s tvrzením žalobce o nedoloženosti podezření správního orgánu či o tvrzení protizákonnosti provedeného zajištění. S ohledem na skutečnost, že důvodem pro zajištění bylo podezření ze skladování výrobků nesprávně daňově označených výrobcem, nebyl důvod pro stanovení lhůty žalobci k odstranění takových nedostatků. Pokud pak žalobce uváděl, že žalovaný se nevypořádal s námitkou žalobce, že pro zajištění jeho majetku neexistoval právní titul, odkazuje krajský soud na stranu čtyři napadeného rozhodnutí, kde se takovou námitkou žalovaný zabýval.

Soud nepřisvědčil ani námitce stran zániku odpovědnosti žalobce za správní delikt v důsledku nezahájení správního řízení ve lhůtách uvedených v ustanovení § 135i odst. 3 zákona o spotřebních daních, tedy ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy se správní orgán o spáchání deliktu dozvěděl, nejpozději pak do tří let ode dne, kdy byl delikt spáchán. Žalobce odůvodnil svoji námitku tím, že dle jeho názoru bylo správní řízení zahájeno správním orgánem prvního stupně toliko formálně a těžiště důkazního řízení spočívalo na Celním úřadu Pardubice. Dle shora citovaného obsahu správního spisu oznámil správní orgán prvního stupně zahájení správního řízení žalobci Oznámením o zahájení správního řízení o zjištěném porušení právních předpisů ze dne 8. 3. 2007, č.j. 279-02/07-016200-021 (přičemž podnětem tohoto zahájení řízení byla kontrola u žalobce proběhlá dne 2. 1. 2007, která zjistila prodej předmětných výrobků), které bylo žalobci doručeno dne 20. 3. 2007. Za této situace nelze námitce uplynutí prekluzivní lhůty pro zahájení řízení dle ustanovení § 135i odst. 3 zákona o spotřebních daních přisvědčit. Z obsahu správního spisu nelze dle názoru soudu v žádném případě dospět ani k závěru, že řízení bylo zahájeno pouze formálně, jak tvrdil rovněž žalobce. Správní orgán prvního stupně při zahájení řízení sdělil důvody tohoto zahájení řízení (výstup z proběhlé kontroly u žalobce), přičemž toto zahájení respektuje všechna relevantní zákonná ustanovení. Vytýkal-li žalobce žalovanému, že se nevypořádal s námitkou prekluze lhůty, odkazuje krajský soud na stranu pět napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný prekluzí zabýval. Z těchto důvodů nemohl krajský soud přisvědčit ani námitkám obsaženým v posledním žalobním bodě.

pokračování
29 C- 11 -
a 208/2009

S ohledem na shora uvedené neshledal Krajský soud v Brně námitky žalobce opodstatněnými a žalobní návrh proto v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 soudního řádu správního jakožto nedůvodný zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. l s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci

úspěch neměl. V dané věci žalobce úspěšný ve věci nebyl a právo na náhradu nákladů řízení by proto bylo možno přiznat žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ustanovení § 102 a násl. s. ř. s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).

V Brně dne 23.2.2011

JUDr. Jana Jedličková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru