Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ca 115/2009 - 43Rozsudek KSBR ze dne 25.01.2011

Prejudikatura

5 A 149/2002


přidejte vlastní popisek

29 Ca 115/2009-43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Evy Lukotkové a JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D., v právní věci žalobce NORMA, k.s., se sídlem v Praze, Platnéřská 191, zastoupeného JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem, se sídlem v Praze, Botičská 1936/4, proti žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekci, ústřednímu inspektorátu, se sídlem v Brně, Květná 15, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce,

ústřednímu inspektorátu ze dne 30.4.2009, č.j: AN918-2/28/9/2009-SŘ, s e

zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný rozhodnutím ze dne 30.4.2009, č.j.: AN918-2/28/9/2009-SŘ, zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí inspektorátu v Praze ze dne 3.2.2009, č.j.: BA164-4/G/518/1/2008-SŘ, jímž mu byla podle ustanovení § 17 odst.3 písm.b) zák.č.110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o potravinách“) uložena pokuta ve výši 275.000,- Kč za protiprávní jednání, kterého se dopustil tím, že dne 11.6.2008 v provozovně na adrese Palackého nám. 1100, Sadská, uvedl do oběhu potravinu Jahodový džem extra, JACO gold, pokračování
29 C- 2 -
a 115/2009

balení á 450g, s datem minimální trvanlivosti 02/2010, u níž podíl ovoce (jahod) v obsahu činil 40,0g/100g, což neodpovídalo množství deklarovanému na obalu výrobku (65g/100g) a tato potravina dále obsahovala látky, které nebyly uvedeny na obalu výrobku, čímž došlo k porušení zákazu uvádět spotřebitele v omyl, uvedeného v ustanovení čl.16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění (dále jen „nařízení ES č.178/2002“) a k naplnění skutkové podstaty správního deliktu uvedeného v ustanovení § 17 odst.2 písm.b) zákona o potravinách.

Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že podkladem rozhodnutí byl zejména protokol o výsledku kontroly dodržování povinností při uvádění potravin do oběhu ze dne 11.6.2008 a protokol o výsledku kontroly plnění opatření ze dne 3.7.2008. Provedenou kontrolou a laboratorním rozborem správní orgán 1. stupně zjistil, že žalobce uváděl do oběhu shora specifikovaný džem, u nějž podíl ovoce (jahod) v obsahu činil 40,0g/100g, místo deklarovaných 65g/100g a výrobek obsahoval sorbitol a floridzin, přičemž z přítomnosti těchto látek lze dovodit, že výrobek obsahuje další složky, které však nebyly uvedeny na jeho obalu. K námitce žalobce, že sorbitol je alkoholický cukr, který se vyskytuje jako přirozená složka některých druhů ovoce a floridzin je sloučenina specifická pro jablka a další druhy ovoce, přičemž obě tyto látky jsou naprosto zdraví neškodné, žalovaný uvedl, že nepojímá jako porušení právních předpisů fakt, že potravina obsahovala sorbitol a floridzin. Tyto látky se skutečně mohou přirozeně vyskytovat v některých druzích ovoce jako jeho součást. Přítomnost obou těchto látek však dle žalovaného dokazuje, že džem obsahoval další složky, které v údaji o složení na obalu výrobku uvedeny nebyly. Pochybení žalobce tak spočívá v tom, že spotřebiteli neposkytl kompletní údaje o potravině a spotřebitel byl uveden v omyl ohledně složení dané potraviny. Namítal-li žalobce, že není v jeho technických a finančních možnostech, aby si prováděl laboratorní zkoušky, z nichž jedině by takové závady mohl zjistit, žalovaný poukázal na objektivní odpovědnost žalobce bez ohledu na zavinění. Je proto na provozovateli potravinářského podniku, jakými kroky dospěje k tomu, aby jeho jednání bylo v souladu s potravinovým právem. Spokojí-li se s tím, že svému dodavateli věří, pak nese důsledky v případě, že orgán dozoru zjistil, že potravina neodpovídá požadavkům na právní předpisy. K námitce nepřiměřenosti pokuty a nepřihlédnutí k polehčujícím okolnostem žalovaný uvedl, že správní orgán 1. stupně přihlédl ke všem hlediskům stanoveným zákonem o potravinách, tj. k závažnosti správního deliktu, ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Byly zváženy i polehčující okolnosti, zejména, že žalobce přistoupil konstruktivním způsobem k odstranění zjištěného protiprávního stavu, a že se jednalo o vadu, která nebyla zjevná. Skutečnost, že nedošlo k závažným následkům nebyla hodnocena ve prospěch ani v neprospěch, neboť ten se na ní aktivním způsobem nepodílel. Jako přitěžující však bylo hodnoceno značné množství potraviny, které bylo prodáno spotřebitelům (4 400 ks potraviny) a také, že rozdíl mezi skutečným podílem ovoce a tím, které bylo deklarováno, činil 25g/100g, což je rozdíl poměrně výrazný. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 17 odst.3 písm.b) zákona o potravinách umožňuje za delikt, jehož se žalobce dopustil uložit pokutu až do výše 3.000.000,- Kč, pohybuje se uložená pokuta pod 1/10 nejvyšší sazby. Sankci proto nelze považovat za nepřiměřenou. Žalovaný nesouhlasil ani s námitkou, že měl upustit od uložení sankce. Upuštění od uložení pokuty není povinností orgánu dozoru, ale pouze jeho možností. To, zda tuto možnost využije či ne, je výsledkem správního uvážení, které je v rozhodnutí správního orgánu uvedeno.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, neboť rozhodnutí považuje za nezákonné a byl jím zkrácen na svých právech. Správní orgán vnímá jako porušení právních pokračování
29 C- 3 -
a 115/2009

předpisů skutečnost, že džem obsahoval látky sorbitol a floridzin. S tímto závěrem však žalobce nesouhlasí. Floridzin je fenolová sloučenina specifická pro jablka a další druhy ovoce, je obsažen v semenech, ve slupce a ve šťávě a je naprosto zdraví neškodný. Sorbitol je alkoholický cukr, který se vyskytuje jako přirozená složka některých druhů ovoce a je opět naprosto zdraví neškodný. Označení džemu nemohlo spotřebitele oklamat ani uvést v omyl, jelikož džem mohl obsahovat obě látky zcela přirozenou cestou jako součást ovoce. Jestliže je na potravině uvedeno, že je v ní obsažena ovocná složka a je uvedeno zcela konkrétně i ovoce, není důvod udávat i další informace o chemickém složení daného ovoce. To by vedlo k absurdním koncům, kdy by bylo nutno uvádět jednotlivé chemické prvky Mendělejevovy soustavy prvků přirozeně obsažených v ovoci. Žalobce žádný právní předpis neporušil, a rozhodnutí žalovaného je proto nezákonné. Správní orgán dále nevzal v potaz polehčující okolnosti: konstruktivní přístup žalobce k odstranění protiprávního stavu, žalobce džem okamžitě stáhl z prodeje, promptně splnil všechna správním orgánem uložená opatření, vzorně spolupracoval se správním orgánem, nebyla zjištěna subjektivní odpovědnost, nedošlo k závažnému následku ani ohrožení zdraví spotřebitelů a džem byl zdravotně nezávažný. Podle žalobce měly tyto okolnosti mít vliv na výši uložené pokuty. Navíc byly splněny všechny podmínky podle ustanovení § 17i odst.6 zákona o potravinách a správní orgán měl upustit od uložení pokuty. I v tomto spatřuje žalobce nezákonnost rozhodnutí žalovaného.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil obsahově shodným vyjádřením s obsahem žalobou napadeného rozhodnutí a navrhl soudu, aby žalobu zamítl.

Při jednání zástupce žalobce i žalovaného setrvali na svých argumentech prezentovaných v žalobě, rozhodnutí žalovaného a vyjádření žalovaného k žalobě.

Před tím, než se Krajský soud v Brně (dále též „krajský soud“) začal zabývat důvodností žaloby, zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k názoru, že žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst.1 zák.č.150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst.1 s.ř.s.) a jde o žalobu přípustnou (ve smyslu ustanovení § 68 a § 70 s.ř.s.).

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst.1, odst.2 s.ř.s.).

Žaloba není důvodná.

Žalobce především namítal, že správní orgán vnímal jako porušení právních předpisů skutečnost, že džem obsahoval sorbitol a floridzin, přičemž se jedná o látky přirozeně se vyskytující v některých druzích ovoce. Žalobce tedy nesouhlasil se závěrem správních orgánů, že označení džemu klamalo spotřebitele.

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.178/2002 ze dne 28.1.2002, konkrétně podle jeho kapitoly II, oddílu 4, čl.16 nesmí (aniž jsou dotčena specifičtější ustanovení potravinového práva), označování, propagace a obchodní úprava potravin nebo krmiv, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení, jakož i informace poskytované o nich jakýmkoli médiem uvádět spotřebitele v omyl.

pokračování
29 C- 4 -
a 115/2009

Podle § 10 odst.1 písm.b) zákona o potravinách je do oběhu zakázáno uvádět potraviny klamavě označené nebo nabízené ke spotřebě klamavým způsobem. Zákon o potravinách přitom odkazuje na zákon č.634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, podle jehož § 8 odst.1 nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje o skutečných vlastnostech výrobků.

Podle ustanovení § 17 odst.2 písm.b) zákona o potravinách provozovatel potravinářského podniku se dále dopustí správního deliktu tím, že jiným jednáním, než je uvedeno v písmenu a), poruší povinnost stanovenou přímo použitelným předpisem Evropských společenství upravujícím požadavky na potraviny.

Podle ustanovení § 17 odst.3 písm.b) zákona o potravinách, za správní delikt se uloží pokuta do 3 000 000,- Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm.b), d), e), g), l) nebo m) nebo odstavce 2 písm.b).

Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce uváděl do oběhu potravinu jahodový džem, která místo deklarovaného obsahu ovoce (65g/100g) obsahovala o 25g/100g ovoce méně (40g/100g). Tato skutečnost nebyla žalobcem zpochybněna. Stejně tak nebyla zpochybněna skutečnost, že správní orgán 1. stupně zjistil v předmětné potravině výskyt sorbitolu a floridzinu. Již s ohledem na zjištění, že džem obsahuje o 25g/100g ovoce méně, než je na obalu deklarováno, je zřejmé, že na obalu byly uváděny údaje, které neodpovídají skutečnosti. Krajskému soudu proto připadlo posoudit, zda toto označení mohlo spotřebitele uvést v omyl. Podle krajského soudu se spotřebitel při nákupu potravin rozhoduje primárně podle údajů obsažených na obalu (etiketě) potraviny. V souzené věci, jak uvedeno shora, byl na etiketě uveden obsah ovoce 65g/100g, přitom ve skutečnosti byl zjištěn obsah 40g/100g. Za této situace je krajský soud jednoznačného závěru, že údaje uvedené na etiketě jsou rozporné; údaj uvedený v názvu nekoresponduje s údajem uvedeným ve složení potraviny. Potraviny tak neobsahovaly deklarované množství ovoce - jahod. Spotřebitel byl proto i podle krajského soudu jednoznačně uveden v omyl o vlastnostech nabízených potravin, resp. byl při nákupu klamán. Na základě uváděných údajů mohl legitimně předpokládat, že kupuje džem vyrobený z určitého podílu jahod, namísto toho však kupoval výrobek, kde podíl tohoto ovoce byl výrazně nižší, tj. o 25g/100g méně. Jak již bylo výše uvedeno, podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách je do oběhu zakázáno uvádět potraviny klamavě označené nebo nabízené ke spotřebě klamavým způsobem. Zákon o potravinách přitom odkazuje na zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, podle jehož § 8 odst. 1 nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje o skutečných vlastnostech výrobků. S ohledem na uvedené je krajský soud názoru, že došlo k jednoznačnému porušení kapitoly II oddílu 4 čl. 16 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002, který obsahuje zákaz uvádět spotřebitele v omyl, resp. došlo k naplnění dikce § 17 odst. 2 písm.b) zákona o potravinách, podle nějž se provozovatel potravinářského podniku dopustí správního deliktu, poruší-li povinnost stanovenou přímo použitelným předpisem Evropských společenství upravujícím požadavky na potraviny. Krajský soud proto nemohl žalobci přisvědčit v námitce, že označení nemohlo spotřebitele oklamat, ani uvést v omyl. Pokud žalobce uvádí, že porušení právních předpisů spatřovaly správní orgány v tom, že džem obsahoval sorbitol a floridzin, nelze s ním souhlasit. Správní orgány pouze kromě rozporného podílu ovoce ve výrobku zjistily, že džem obsahuje uvedené dvě látky, přičemž z přítomnosti těchto látek, dle správních orgánů, lze dovodit, že výrobek obsahuje i další složky, které však nebyly uvedeny ve složení na obalu. Z uvedeného je zřejmé, že žalobci není vytýkáno, že na obalu neuvedl, že výrobek obsahuje pokračování
29 C- 5 -
a 115/2009

sorbitol a floridzol, ale je vytýkáno, že pokud výrobek obsahoval tyto dvě složky, je zřejmé, že obsahoval i jiné složky, než ty, které byly na obalu uvedeny. Obsahuje-li sorbitol a floridzol jiný druh ovoce, než jahody, pak je zřejmé, že výrobek obsahoval i jiné ovoce, než pouze jahody, a v takovém případě byl spotřebitel opět uváděn v omyl, resp. byl klamavě informován.

Žalobce dále uvedl, že pokuta ve výši 275.000,- Kč hrubě neodpovídá intenzitě a závažnosti eventuálního porušení právních předpisů žalobcem, především proto, že nebyly vzaty v potaz polehčující okolnosti, resp.že nebylo upuštěno od uložení pokuty, přestože byly splněny všechny podmínky.

Je třeba primárně uvést, že v otázce přezkumu výše uložené pokuty mají správní soudy částečně omezenou roli. Výše uložené pokuty je totiž věcí správního uvážení orgánu veřejné moci. K tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, čj. 5 A 149/2002-24, přístupný na www.nssoud.cz, z něhož vyplývá, že pokud správní orgán při ukládání pokuty dostatečně přihlédl k jednotlivým zákonným kritériím (v dané věci závažnosti porušení povinností žalobce, míře jeho zavinění, jakož i k okolnostem, za nichž k porušení povinností došlo), a jeho postup byl v souladu s pravidly logického usuzování, přičemž předpoklady takového úsudku byly zjištěny zákonným procesním postupem, nemůže soud ze stejných skutečností vyvozovat jiné nebo opačné právní závěry, než jaké učinil správní orgán. Obdobně viz i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 1999, čj. 7 A 52/96-49, z něhož plyne, že tam, kde rozhodnutí je vydáno na základě zákonem dovoleného diskrečního práva správního orgánu (v daném případě uložené pokuty v rámci stanoveného rozpětí), je povinností tohoto orgánu volné úvahy užít, to jest zabývat se všemi hledisky, která jsou jako premisy takové úvahy nezbytná, opatřit si za tím účelem potřebné důkazní prostředky, provést jimi důkazy, vyvodit z těchto důkazů skutková i právní zjištění a poté správním uvážením, nicméně při respektování zákonem stanovených kritérií a v souladu s pravidly logického uvážení dospět k rozhodnutí. Krajský soud proto uzavírá, že role správních soudů je tak při přezkumu správního uvážení omezená. Správní soudy jsou oprávněny přezkoumávat uloženou pokutu pouze do té míry, zda byla zohledněna a dostatečně odůvodněna zákonná kritéria pro její uložení, zda správní uvážení nevybočilo z předmětných mezí a je v souladu s pravidly logického uvažování. Podle § 17 odst. 3 zákona o potravinách se za správní delikt podle odstavce 2 písm.b) uloží pokuta ve výši do 3.000.000,- Kč. Podle § 17i odst.2 zákona o potravinách při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Krajský soud proto posuzoval, zda jsou závěry správních orgánů v souladu s výše uvedeným. Z rozhodnutí prvoinstančního orgánu, vyplývá, že prvoinstanční orgán se řádně zabýval všemi zákonnými kritérii. Dostatečně odůvodnil způsob spáchání správního deliktu, neboť uvedl, že ve způsobu, jakým došlo k protiprávnímu skutkovému stavu se odráží nedostatečně účinné vnitřní kontrolní mechanismy s tím, že pouze účinnou všestrannou a důslednou vnitřní kontrolou lze vyloučit negativní dopady objektivní odpovědnosti v případech, kdy se nejedná o vady zjevné. Za okolnost polehčující považoval správní orgán konstruktivní přístup k odstranění protiprávního stavu. V úvahu vzal také skutečnosti, že v důsledku protiprávního jednání nedošlo prokazatelně k závažným následkům, přičemž tuto okolnost nehodnotí ve prospěch, ani v neprospěch žalobce. Jako přitěžující pak hodnotil značné množství nevyhovující potraviny (4 400 ks potraviny) a dále rozdíl mezi skutečným podílem ovoce a podílem ovoce, který byl na obalu uveden (25g/100g). Jeho argumentace a argumentace žalovaného, který ji převzal, je přitom podle krajského soudu srozumitelná, lze z ní zjistit, jaký vliv měla jednotlivá kritéria pokračování
29 C- 6 -
a 115/2009

na výslednou sankci, přičemž správní uvážení nevybočilo ze zákonných mezí a je podle krajského soudu zcela v souladu s pravidly logického uvažování.

Z výše uvedeného tak podle krajského soudu jednoznačně vyplývá, že správní orgány podrobně a dostatečně odůvodnily jednotlivá kritéria, přihlížely ke všem zjištěným skutečnostem a pokutu uložily v zákonném rozpětí. Podle krajského soudu přitom postup správních orgánů nevybočil z mezí a hledisek stanovených výše uvedeným zákonem, tento postup byl v souladu s pravidly logického usuzování a předpoklady takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Pokud byly tyto předpoklady naplněny, soud nemůže ze stejných skutečností vyvozovat jiné nebo opačné právní závěry, než jaké učinily oba správní orgány. Podrobněji k tomu viz shora citovanou judikaturu. Krajský soud proto uzavírá, že správní orgány postupovaly zcela v souladu se zákonem, přičemž krajský soud se s jejich závěry zcela ztotožňuje. Nelze souhlasit dále s názorem žalobce, že pokud byly splněny všechny podmínky ustanovení § 17i odst.6 zákona o potravinách, měl správní orgán upustit od uložení pokuty. Podle citovaného ustanovení, orgán dozoru může od uložení pokuty upustit v případě, kdy došlo k nápravě protiprávního stavu v souladu s uloženým opatřením nebo bezprostředně poté, kdy bylo zjištěno porušení povinnosti a nejednalo se o jinou než zdravotně nezávadnou potravinu nebo o klamání spočívající v porušování některých práv duševního vlastnictví. V předmětné věci sice žalobce napravil protiprávní stav v souladu s uloženým opatřením a nejednalo se o potravinu jinou, než zdravotně nezávadnou, nejednalo se rovněž o klamání spočívající v porušování některých práv duševního vlastnictví, nicméně jak uvedl správní orgán 1. stupně, s ohledem na charakter pochybení neuvažoval o možnosti od uložení pokuty. Žalovaný pak v rozhodnutí uvedl, že i při splnění zákonem stanovených podmínek není upuštění od uložení pokuty povinností orgánu dozoru, ale pouze jeho možností. To, zda tuto možnost správní orgán využije, či ne, je výsledkem správního uvážení, které správní orgán 1. stupně formuloval tak, že s ohledem na charakter pochybení žalobce této možnosti nevyužil. S tímto závěrem se krajský soud ztotožnil. Z citovaného ustanovení § 17i odst.6 zákona o potravinách je zřejmé, že orgán dozoru může od pokuty upustit, nikoliv však musí, pokud jsou splněny tam uvedené podmínky. Dospěje-li však z nějakého důvodu, který je přezkoumatelným způsobem v rozhodnutí uveden, že neshledal důvody pro upuštění od uložení pokuty, nelze mu nic vytknout.

Ze shora uvedených důvodů soud žalobu postupem podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V posuzované věci byl žalobce zcela neúspěšný, a proto právo na náhradu nákladů řízení bylo možno přiznat žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by v souvislosti s tímto řízením žalovanému náklady vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ustanovení § 102 a násl. s. ř. s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

pokračování
29 C- 7 -
a 115/2009

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).

V Brně dne 25.1.2011

JUDr. Jana Jedličková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru