Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ca 110/2008 - 136Rozsudek KSBR ze dne 24.08.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 11/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek


29 Ca 110/2008 – 136

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců Mgr. Petra Kobylky, a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. P., zastoupené Ing. P. P., proti žalovanému Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor územního plánovaní a stavebního řádu, se sídlem v Brně, Žerotínovo náměstí 3/5, za účasti osoby zúčastněné na řízení 1) M. Ř., osoby zúčastněné na řízení 2) J. Ř. a osoby zúčastněné na řízení 3) Obce Dolní Věstonice, 691 29 Dolní Věstonice, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Odboru

územního plánovaní a stavebního řádu, ze dne 19.3.2008, č.j. JMK

20784/2008, sezamítá.

II. Návrh žalobkyně, aby soud uznal P. právo na pozemky p. č. 1859/4

a 1859/10, které užívají a mají oploceny 40 let, se vylučuje

k samostatnému projednání a rozhodnutí.

III. Návrh žalobkyně, aby soud ve veřejném zájmu uložil pozemkovému

úřadu dokončit pozemkové úpravy a do nabytí jejich právní moci zřídil pokračování
29 C- 2 -
a 110/2008

věcné břemeno průchodu a průjezd přes Ř. p.č. 508/1, které zde vzniklo

několikanásobným vydržením za 50 let, se vylučuje

k samostatnému projednání a rozhodnutí.

IV. Návrh žalobkyně, aby soud pozastavil platnost územního plánu Dolní

Věstonice do odstranění závad, nařídil nezasahovat do územního plánu

do soukromých pozemků bez souhlasu vlastníků a vyloučil využívání

neexistující parcely 1859/1 v územním plánu, se vylučuje

k samostatnému projednání a rozhodnutí.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Osoby zúčastněné na řízení 1), 2) a 3) nemají právo na

náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně včas podanou žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2008, č.j. JMK 20784/2008. Navrhuje, aby soud toto rozhodnutí zrušil, věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení a zavázal jej k povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že rozhodnutí považuje za nezákonné zejména z důvodu, že žalovaný opětovně postupoval v rozporu s ustanovením § 32 a § 46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád – dále jen „s.ř.“), neboť napadené rozhodnutí nevychází z úplného a skutečného stavu věci. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný žádným způsobem nevypořádal s odvolacími argumenty žalobkyně, zejména se nezabýval fakty vyvracejícími tvrzení, která jsou uvedena v rozhodnutí správního orgánu 1. stupně. Žalobkyně poukázala na nepravdivé tvrzení správního orgánu 1. stupně, že v navrhovaném územním plánu je cesta vedena na parcele 1859/1 (4). Na podporu svých tvrzení žalobkyně přiložila dopis svého obecného zmocněnce zaslaný zpracovateli územního plánu v obci Dolní Věstonice, ve kterém poukazuje na tu skutečnost, že cesta, která vede přes novou parcelu č. 2102, je mimo parcely 1859/1, 1859/4. Tuto skutečnost ostatně podporuje i tvrzení žalovaného, které se týká vinného sklepa, kdy v odůvodnění je jasně řečeno, že vinný sklep, který se nachází pod pozemky p.č. 1851/1 a 1851/4 nemá nic společného s konceptem, kudy má být komunikace vedena. V průběhu řízení, které trvá více jak 10 let se objevilo velké množství protichůdných argumentů a dle názoru žalobkyně lze o věci spolehlivě rozhodnout až v okamžiku, kdy bude nový územní plán s konečnou platností schválen, nezbývá než opětovně konstatovat, že rozhodnutím žalovaného může dojít ke zcela pokračování
29 C- 3 -
a 110/2008

zbytečnému a necitlivému zásahu do jejího vlastnického práva. Správní orgán měl tedy postupovat podle § 29 odst. 1 s.ř. a řízení přerušit do vyřešení této předběžné otázky.

Písemným podáním ze dne 18.8.2010, doručeným soudu dne 19.8.2010, žalobkyně dále navrhla, aby soud uznal P. právo na pozemky p.č. 1859/4 a 1859/10, které užívají a mají oploceny 40 let, aby ve veřejném zájmu uložil pozemkovému úřadu dokončit pozemkové úpravy a do nabytí jejich právní moci zřídil věcné břemeno průchodu a průjezd přes Ř. p.č. 508/1, které zde vzniklo několikanásobným vydržením za 50 let a dále, aby pozastavil platnost územního plánu Dolní Věstonice do odstranění závad, nařídil nezasahovat do územního plánu do soukromých pozemků bez souhlasu vlastníků a vyloučil využívání neexistující parcely 1859/1 v územním plánu.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě odkázal na obsah kompletního spisového materiálu a zejména na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že po důkladném zvážení všech okolností předmětné stavby, tedy jejímu nepřípustnému umístění v trase komunikace, určené v době vydání odvolacího rozhodnutí konceptem územně plánovací dokumentace, na který bylo vydáno souborné stanovisko, a jejímu dopadu na budoucí rozvoj obce rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobkyni nevyhověl a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Osoby zúčastněné na řízení 1) a 2) ve svých písemných vyjádřeních k žalobě zejména uvedly, že námitky žalobkyně o jakýchsi protichůdných stanoviscích a o tom, že dotčená nepovolená stavba by neměla být v rozporu s novým územním plánem obce, by měly být liché, neboť nedovolenost stavby by se měla posuzovat i zpětně k okamžiku svého vzniku a k tomu, s jakými veřejnými zájmy byla i tehdy v rozporu a jaké předpisy tehdy stavebník porušil. Závěrem shodně uvedly, že nepovolená stavba stále blokuje pozemek původně používaný a opět plánovaný pro místní veřejnou cestu.

Osoba zúčastněná na řízení 3) v písemném vyjádření k žalobě zdůraznila, že stavba ve vlastnictví žalobkyně se nachází na pozemku p.č. 1859/4 k.ú. Dolní Věstonice, který je ve vlastnictví obce Dolní Věstonice. Podle záměru obce předmětným pozemkem by měly vést inženýrské sítě pro výstavbu rodinných domů v dané lokalitě dle schváleného územního plánu. V současné době je zcela vyloučena možnost položení inženýrských sítí pod uvedený pozemek z důvodů neoprávněné stavby. Navíc v případě rozhodnutí v neprospěch žalobkyně, tato stavbu na pozemku obce neodstraní a tudíž povinnost bude na straně obce, které vzniknou náklady.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly následující ve věci relevantní skutečnosti.

Žádostí doručenou správnímu orgánu 1. stupně dne 1.11.1999, č.j. 8656/99, požádala žalobkyně společně s F. P., oba bytem v B., H. 3, o dodatečné povolení stavby skladu zahradního nářadí na pozemku p.č. 209 k.ú. Dolní Věstonice. pokračování
29 C- 4 -
a 110/2008

Oznámením ze dne 10.11.1999, č.j. 8656/99-1834-BA, o zahájení řízení o odstranění stavby oznámil správní orgán 1. stupně zahájení řízení podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon - dále jen „SZ“) o odstranění stavby skladu zahradního nářadí postaveného bez stavebního povolení na pozemku p.č. 209 v obci a k.ú. Dolní Věstonice.

Rozhodnutím č. 557/2003 ze dne 3.10.2003, č.j. SÚ.: 8656/99-9104/03-2001-BA, nařídil správní orgán 1. stupně podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) SZ žalobkyni odstranění nepovolené stavby: skladu zahradního nářadí na pozemku p.č. 1859/1 k.ú. Dolní Věstonice.

O odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 25.2.2004, č.j. JMK 37111/2003 OÚPSŘ, tak, že napadené rozhodnutí podle ustanovení § 59 odst. 3 s.ř. zrušil pro vady řízení a věc vrátil správnímu orgánu 1. stupně se závazným právním názorem k novému projednání a rozhodnutí.

Správní orgán 1. stupně oznámením o zahájení řízení o odstranění stavby a pozváním k ústnímu jednání ze dne 16.8.2004, č.j. SÚ: 8656/99-9104/03-2001-BA, oznámil znovuprojednání řízení z vlastního podnětu podle § 88 odst. 1 písm. b) SZ o odstranění stavby „sklad zahradního nářadí“ postavené bez stavebního povolení na pozemku p.č. 1859/1 v k.ú. Dolní Věstonice. Současně nařídil k projednání věci ústní jednání spojené s místním šetřením na den 14.9.2004 v 9.00 hodin na místě samém, tj. před pozemkem p.č. 1859/1 k.ú. Dolní Věstonice.

Sdělením ze dne 22.9.2004, č.j. SÚ: 8656/99-9104/03-2001-BA, správní orgán 1. stupně seznámil účastníky správního řízení a dotčené orgány státní správy s tím, že ve věci byly shromážděny potřebné doklady pro vydání rozhodnutí a byla jim dána možnost před vydáním rozhodnutí ve věci vyjádřit se kj eho podkladům a způsobu jejich zjištění, příp. navrhnout doplnění, a to nejpozději ve lhůtě do 7 dnů od doručení tohoto sdělení.

Rozhodnutím č. 818/2004 ze dne 3.11.2004, č.j. SÚ: 8656/99-9104/03-2001-BA, správní orgán 1. stupně nařídil žalobkyni podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) SZ odstranění stavby: sklad zahradního nářadí na pozemku p.č. 1859/4, 1859/1 k.ú. Dolní Věstonice provedené bez stavebního povolení stavebního úřadu, stanovil podmínky pro odstranění této stavby a současně rozhodl o námitkách účastníků správního řízení.

Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 4.4.2005, č.j. JMK 5140/2005 OÚPSŘ, zamítl a napadené rozhodnutí podle ustanovení § 59 odst. 2 s.ř. potvrdil.

O žalobě žalobkyně proti tomuto potvrzujícímu rozhodnutí žalovaného rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 24.10.2006, č.j. 29 Ca 157/2005-26, kterým rozhodnutí žalovaného ze dne 4.4.2005, č.j. JMK 5140/2005 OÚPSŘ, zrušil pro vady řízení, věc pokračování
29 C- 5 -
a 110/2008

žalovanému vrátil k dalšímu řízení a zavázal jej k povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 7.3.2007, č.j. JMK 18012/2007, bylo rozhodnutí správního orgánu 1. stupně č. 818/2004 ze dne 3.11.2004, č.j. SÚ: 8656/99-9104/03-2001-BA, zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání.

Rozhodnutím správního orgánu 1. stupně č. 689/2007 ze dne 10.10.2007, č.j. STU/070794/25/00/ALEL/005, bylo žalobkyni nařízeno podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) SZ odstranění nepovolené stavby: skladu zahradního nářadí na pozemku p.č. 1859/4, 1859/1 k.ú. Dolní Věstonice, pro odstranění této stavby byly stanoveny podmínky a současně bylo rozhodnuto o námitkách účastníků správního řízení.

O odvolání žalobkyně bylo rozhodnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 19.3.2008, č.j. JMK 20784/2008, tak, že odvolání bylo podle ustanovení § 59 odst. 2 s.ř. zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný upřesnil odůvodnění rozhodnutí správního orgánu 1. stupně, přičemž zdůraznil, že správní orgán 1. stupně ve věci rozhodl správně. Poukázal na to, že tvrzení žalobkyně, že nově navrhovaná cesta (budoucí ulice) se nachází mimo parcelu č. 1859/1 a 1859/4 v k.ú. Dolní Věstonice se nezakládá na objektivně zjištěných skutečnostech, neboť v právě zpracovávaném novém návrhu územního plánu obce je nově navržená cesta v daném prostoru vedena přesně v trase parcel č. 1859/1 a 1859/4 k.ú. Dolní Věstonice s tím, že její rozšíření (nutné pro splnění normových hodnot pro průjezd vozidel) bude provedeno směrem jižním.

Následným rozhodnutím žalovaného ze dne 9.1.2009, č.j. JMK 145472/2008, byla žádost žalobkyně o obnovu řízení ukončeného vydáním rozhodnutí správního orgánu 1. stupně č. 689/2007, které nabylo právní moci dne 4.4.2008 na podkladě odvolacího rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2008, č.j. JMK 20784/2008, v souladu s ustanovením § 100 odst. 2 nového s.ř. zamítnuta. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný zdůraznil, že skutečnost zániku parcely č. 1859/1 k.ú. Dolní Věstonice a vymezení nové parcely č. 2102 k.ú. Dolní Věstonice nemá zásadní vliv pro posouzení předmětné věci, neboť stavba, jejíž odstranění bylo nařízeno, není v souladu s nastíněnými záměry a cíly územního plánování co se týká rozvoje daného území. Ačkoliv může být přesná poloha plánované komunikace určena teprve na základě zpracované dokumentace pro územní řízení o umístění stavby, stavba skladu zahradního nářadí je svým situováním v přímé kolizi se záměrem vybudování komunikace, která by zajišťovala dopravní obslužnost lokality včetně koridoru sítí technické infrastruktury území.

Ministerstvo pro místní rozvoj rozhodnutím ze dne 30.6.2009, č.j. 16051/2009-83/1217, změnilo rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2009, č.j. JMK 145472/2008, ve výroku tak, že text druhého odstavce na straně 1 po této změně zněl: „Žádost J. P., narozené dne X, bytem H. 3/2261, B., o obnovu řízení ukončeného rozhodnutím KrÚ ze dne 19.3.2008, SpZn. JMK 5140/2005/OÚPSŘ, č.j. JMK 20784/2008, které nabylo právní moci dne 04.04.2008, se v souladu s ustanovením § 100 odst. 2 nového pokračování
29 C- 6 -
a 110/2008

správního řádu zamítá.“ Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že nebyla dodržena zákonem stanovená tříměsíční subjektivní lhůta pro podání žádosti o obnovu řízení, dále údajně dříve neznámá „nová“ skutečnost, tj. že provedenými pozemkovými úpravami byla v souběhu s původní parcelou č. 1859/1 k.ú. Dolní Věstonice vymezena nová parcela č. 2102 k.ú. Dolní Věstonice s tím, že původní parcela č. 1859/1, k.ú. Dolní Věstonice, zanikla, nemá zásadní vliv na posouzení dané věci, neboť stavba, jejíž odstranění bylo nařízeno, není vs ouladu se záměry a cíli územního plánování týkajícími se rozvoje daného území, a zejména dodatečnému povolení stavby současně bránilo i trvající nesouhlasné stanovisko Správy chráněné krajinné oblasti Pálava jako spolupůsobícího dotčeného orgánu.

Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, vázán rozsahem a důvody, které žalobkyně uplatnila v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s.). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů:

Soud v prvé řadě zdůrazňuje, že předmětem správního řízení (dle stavu v době rozhodování správního orgánu) je nařízení odstranění stavby, a to skladu zahradního nářadí na pozemku p.č. 1859/4, 1859/1 k.ú. Dolní Věstonice realizované bez stavebního povolení stavebního úřadu, na cizím pozemku a v rozporu s veřejným zájmem a územně plánovací dokumentací. Z tohoto důvodu návrhy žalobkyně, aby soud uznal P. právo na pozemky p.č. 1859/4 a 1859/10, které užívají a mají oploceny 40 let, aby ve veřejném zájmu uložil pozemkovému úřadu dokončit pozemkové úpravy a do nabytí jejich právní moci zřídil věcné břemeno průchodu a průjezd přes Ř. p.č. 508/1, které zde vzniklo několikanásobným vydržením za 50 let a dále, aby pozastavil platnost územního plánu Dolní Věstonice do odstranění závad, nařídil nezasahovat do územního plánu do soukromých pozemků bez souhlasu vlastníků a vyloučil využívání neexistující parcely 1859/1 v územním plánu, soud vyloučil v souladu s ustanovením § 39 odst. 2 s.ř.s. k samostatnému projednání a rozhodnutí (viz výroky II., III. a IV. rozsudku). V tomto směru by totiž společné řízení nebylo ani možné a ani vhodné, a to s přihlédnutím k rozdílnému okruhu účastníků, odlišnému skutkovému základu věcí a k jejich právní kvalifikaci.

Podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) SZ stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby se nenařídí, pokud satvebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a pokračování
29 C- 7 -
a 110/2008

předloží podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení.

U staveb provedených bez stavebního povolení nebo opatření stavebního úřadu stanovil stavební zákon zvláštní režim, který umožňoval namísto nařízení jejich odstranění, vydání dodatečného stavebního povolení. Pro takový postup stanovil zákon podmínky, které musely být splněny. Subjekt musel požádat o dodatečné povolení stavby a současně prokázat, že stavba je umístěna v souladu se záměry územního plánování, není umístěna na pozemku, kde to zvláštní předpis zakazuje a je vs ouladu s obecnými technickými požadavky na výstavbu a s veřejnými zájmy chráněnými zvláštními předpisy. Důkazní břemeno tedy ze zákona spočívá na stavebníku této nepovolené (tzv. „černé“) stavby.

Z obsahu správního spisu má soud za prokázané, že žalobkyně sice žádostí doručenou správnímu orgánu 1. stupně dne 1.11.1999, č.j. 8656/99, požádala o dodatečné povolení stavby skladu zahradního nářadí, ovšem v průběhu správního řízení trvajícího téměř 9 let (viz napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2008), skutečně neprokázala splnění dalších zákonných předpokladů pro vydání dodatečného stavebního povolení. Postup žalovaného ve věci byl proto soudem shledán jako souladný se zákonem.

K tomuto závěru srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8.2.2007, č.j. 1 As 46/2006-75, dostupný na www.nssoud.cz, podle něhož: „Není totiž možno připustit takový výklad zákona, který by stanovil mírnější kritéria pro dodatečné povolení stavby, resp. její změny, než jaká jsou kladena na řádné stavební povolení. Má-li norma určité požadavky na řádné rozhodnutí v situaci, kdy žadatel postupoval podle zákona, tím spíše je musí mít na rozhodnutí svou povahou mimořádné, kdy žadatel od počátku zákon nerespektoval (argumentum a minori ad maius). (…) Dodatečné povolení stavby je výsledkem typově zcela jiného řízení, byť v rámci stavebního zákona, a to řízení o odstranění nepovolené stavby. Na počátku řízení tedy nebyla žádost stavebníka o řádné stavební povolení, ale naopak porušení zákona. Účelem řízení je vlastně dodatečné zhojení závažné vady, kterou je prvotní vědomá ignorance zákona ze strany stavebníka, pod podmínkou, že dodatečně povolená stavba není v rozporu s veřejným zájmem, územně plánovací dokumentací, ani s cíli a záměry územního plánování. Takový postup by se však v praxi rozhodně neměl stát pravidlem.“

S námitkou žalobkyně, že rozhodnutí považuje za nezákonné zejména z důvodu, že žalovaný opětovně postupoval v rozporu s ustanovením § 32 a § 46 s.ř, neboť napadené rozhodnutí nevychází z úplného a skutečného stavu věci, se soud neztotožňuje.

Podle ustanovení § 32 odst. 1 s.ř. správní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Přitom není vázán jen návrhy účastníků řízení. pokračování
29 C- 8 -
a 110/2008

Podle ustanovení § 32 odst. 2 s.ř. podkladem pro rozhodnutí jsou zejména podání, návrhy a vyjádření účastníků řízení, důkazy, čestná prohlášení, jakož i skutečnosti všeobecně známé nebo známé správnímu orgánu z jeho úřední činnosti. Rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán.

Podle ustanovení § 32 odst. 3 s.ř. na žádost správního orgánu jsou státní orgány a socialistické organizace povinny sdělit skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí.

Podle ustanovení § 46 s.ř. rozhodnutí musí být v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, musí být vydáno orgánem k tomu příslušným, vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahovat předepsané náležitosti.

K žalobkyní namítané nezákonnosti rozhodnutí žalovaného si soud nejprve dovoluje připomenout rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22.7.2005, č.j. 6 A 76/2001-96, dostupný na www.nssoud.cz, který vymezil institut nezákonnosti takto: „Nezákonným je rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem, a přitom ještě nejde o tak intenzivní rozpor, aby bylo možno usuzovat, že rozhodnutí neexistuje, tj. že je nicotné. Nezákonnost může být vyvolána buď chybnou aplikací hmotného práva (pak půjde o nezákonnost v tom smyslu, jak o ní hovoří § 76 odst. 1 s.ř.s.), nebo práva procesního. Procedurální pochybení mohou mít charakter nepřezkoumatelnosti rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. nebo vad řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. b) a c) s.ř.s.); tyto vady řízení jsou však v rámci soudního řízení relevantní pouze potud, pokud jde o tzv. vady podstatné, tj. pokud porušení procesního práva mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.“

Rozhodnutí žalovaného vychází z objektivně zjištěného skutkového stavu věci, soud nezjistil ani pochybení týkající se nesprávného procesního postupu či chybnou aplikaci práva hmotného. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je zřejmé, že upřesnil argumentaci správního orgánu 1. stupně, přičemž tento postup žalovaného nezatížil ani zatížit nemohl napadené rozhodnutí nezákonností tvrzenou žalobkyní. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že správní řízení tvoří v zásadě jeden celek od jeho zahájení až do právní moci konečného rozhodnutí, a že tedy vz ásadě není vyloučeno, aby odvolací správní orgán (v daném případě žalovaný) napravil drobné nedostatky odůvodnění rozhodnutí správního orgánu 1. stupně v tom směru, že se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal s argumentací žalobkyně ohledně neprokázání dokladů o nesprávnosti zakreslení cesty, dále s argumentací žalobkyně a podklady týkajícími se vinného sklepa, kdy žalovaný zdůraznil, že tato záležitost nemá věcnou souvislost s předmětem správního řízení, a konečně s argumentací žalobkyně související s projektem předmětné stavby, kdy žalovaný poukázal na skutečnost, že předmětná stavba je v rozporu s veřejným zájmem a konceptem územně plánovací dokumentace obce. Rozhodnutí žalovaného ve spojení s jemu předcházejícím rozhodnutím správního orgánu 1. stupně je dle názoru soudu řádně formulované, je vystavěno na logických argumentech a není vnitřně rozporné. Současně postup žalovaného hodnotí soud (rovněž s přihlédnutím k délce správního řízení) jako zcela souladný se pokračování
29 C- 9 -
a 110/2008

základními zásadami správního řízení. V daném případě lze uzavřít, že k žalobkyní tvrzené nezákonnosti nedošlo, podklady rozhodnutí mající význam pro rozhodnutí ve věci byly správními orgány řádně shromážděny, objektivně vyhodnoceny, rozhodnutí vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahuje předepsané náležitosti a je souladné se zákonem. S tímto závěrem soudu koresponduje rovněž výsledek žádosti žalobkyně o obnovu řízení.

S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci tedy nemůže obstát ani námitka žalobkyně, že žalovaný měl správní řízení přerušit podle ustanovení § 29 odst. 1 s.ř., a to do okamžiku, kdy bude nový územní plán obce Dolní Věstonice s konečnou platností schválen. Soud při přezkoumávání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a ve věci je postaveno najisto, že nepovolená stavba žalobkyně, která se nachází na pozemcích ve vlastnictví obce Dolní Věstonice, je v rozporu s veřejným zájmem, v rozporu s územně plánovací dokumentací a cíli a záměry územního plánovaní této obce a stanoviskem Správy chráněné krajinné oblasti Pálava. Soud uzavírá, že není ospravedlnitelné, aby stavebníci, kteří vědomě nerespektují dikci stavebního zákona, byli zvýhodňováni před stavebníky, kteří podmínky stanovené zákonem řádně dodržují.

Za tohoto stavu věci soud žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Odboru územního plánovaní a stavebního řádu, ze dne 19.3.2008, č.j. JMK 20784/2008, jako nedůvodnou v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, neboť nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby stavba byla dodatečně povolena.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1, věta prvá, s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci úspěšnému žalovanému však žádné náklady nad rámec jeho jinak běžné administrativní činnosti nevznikly, z tohoto důvodu bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu k osobám zúčastněným na řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 5, věta prvá, s.ř.s., podle něhož osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly vs ouvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V daném případě je z obsahu spisu zřejmé, že osobám zúčastněným na řízení soud žádnou povinnost neuložil, z tohoto důvodu bylo rozhodnuto tak, že osoby zúčastněné na řízení 1), 2) a 3) nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s.ř.s. pokračování
29 C- 10 -
a 110/2008

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Brně a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Krajský soud v Brně dne 24. srpna 2010

JUDr. Jana Jedličková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru