Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Ca 106/2009 - 56Rozsudek KSBR ze dne 10.01.2011

Prejudikatura

2 As 34/2006 - 73


přidejte vlastní popisek

29 Ca 106/2009-56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Evy Lukotkové a JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D., v právní věci žalobce Kaufland Česká republika v.o.s., se sídlem v Praze, Pod Višňovkou 25, zastoupeného JUDr. Ing. Igorem Kremlou, advokátem, se sídlem v Praze, Pod Višňovkou 25, proti žalovanému Ústřednímu inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce, se sídlem v Brně, Květná 15, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 13.3.2009, č.j.: AL988-2/16/9/2009-SŘ, sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný rozhodnutím ze dne 13.3.2009, č.j.: AL988-2/16/9/2009-SŘ, změnil výrok rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Hradci Králové ze dne 15.1.2009, č.j.: AD652-15/194/6/2008-SŘ, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000,- Kč podle § 17 odst.7 zák.č.110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění platném a účinném v době spáchání správního deliktu (dále jen „zákon o potravinách“) tak, že pokutu uložil ve výši 40.000,- Kč. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že dne 26.2.2008 byla u žalobce provedena kontrola dodržování povinnosti uvádění potravin do oběhu, a to v jeho provozovně Pilnáčkova 436/11 v Hradci Králové. Během této kontroly bylo kontrolory správního orgánu 1. stupně zjištěno, že žalobce v době kontroly nabízel k prodeji v samoobslužné chladící vitríně v úseku prodeje mléčných výrobků mimo jiné A) 67 ks potraviny OLYMPIC 100g, 108 ks potraviny RODINKA 90g, 29 ks potraviny JAVOR MAXI jemný tavený 200g, 33 ks potraviny JAVOR LIDOVÝ SMAŽÁK 120g, přičemž na výrobcích byl v údaji o složení mimo jiné vyznačen rostlinný tuk a výrobce tyto potraviny na obalu pro spotřebitele označil jako „tavené výrobky“, přičemž na regálovém štítku v prodejně žalobce byly tyto výrobky označeny jako „tavené sýry“. B) 84 ks potraviny JAVOR jemný tavený 100g, tato potravina byla umístěna v chladící vitríně , která byla v tomto úseku v horní části označena žlutou cedulkou s červeným písmem „tavené sýry“ a byla výhradně určena pro umístění mléčných výrobků. Na regálovém štítku bylo uvedeno „Javor jemný tavený“, na obalu výrobku byl v údaji o složení potraviny mimo jiné vyznačen rostlinný tuk a výrobcem byla tato potravina označena jako „jemný tavený výrobek“. Dne 16.4.2008 proběhla u žalobce ve stejné provozovně další kontrola, při které bylo zjištěno, že žalobce nabízel k prodeji v samoobslužné chladící vitríně v úseku prodeje mléčných výrobků C) 20 ks potraviny JAVOR MAXI jemný tavený 200g. Na výrobku byl v údaji o složení mimo jiné vyznačen rostlinný tuk a výrobce tuto potravinu označil jako „jemný tavený výrobek“, přičemž na regálovém štítku v prodejně žalobce bylo uvedeno „tavený sýr“. D) 87 ks potraviny JAVOR jemný tavený 100g, 153 ks potraviny OLYMPIC tavený výrobek 100g, 167 ks potraviny RODINKA tavený výrobek 90g, 21 ks potraviny JAVOR jemný tavený se šunkou 140g , 33 ks potraviny JAVOR jemný tavený s nivou 140g, 73 ks potraviny Apetito s uzeným sýrem – tavené plátky 144g, 74 ks potraviny Apetito se šunkou – tavené plátky 144g a 35 ks potraviny Lidový smažák – předsmažený potravinářský výrobek 120g, které měly v údaji o složení mimo jiné vyznačen obsah rostlinného tuku, byly umístěny v chladící vitríně, která byla v tomto úseku v horní části označena žlutými cedulkami s červeným písmem „tavené sýry“ a „tvrdé sýry“ a byla výhradně určena pro umístění mléčných výrobků. Všechny uvedené potraviny nesprávnými údaji na regálových štítcích a místem vystavení vyvolávaly dojem, že se jedná o mléčné výrobky. Dle čl. 114 odst.1 nařízení č.1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů), (dále jen „nařízení č.1234/2007“), mohou být potraviny určené pro lidskou spotřebu uváděny na trh jako mléko a mléčné výrobky pouze pokud splňují definice a označení stanovené v příloze XII. Podle přílohy XII bodu II odst.2 nařízení č.1234/2007 se mléčnými výrobky rozumí pouze takové produkty, které jsou získané výlučně z mléka, přičemž se však mohou přidávat další látky nezbytné pro jejich výrobu, pokud tyto látky nejsou použity za účelem částečného nebo úplného nahrazení jakékoli mléčné složky. Podle přílohy XII bodu III odst.2 nařízení č.1234/2007 se nesmí pro jiné produkty, než jsou produkty uvedené v bodě II této přílohy, použít žádná etiketa, obchodní dokument, propagační materiál ani žádná forma reklamy podle definice čl.2 odst.1 Rady 84/450/EHS ze dne 10.9. o klamavé a srovnávací reklamě, ani jakýkoliv způsob obchodní úpravy uvádějící, naznačující nebo vyvolávající dojem, že daný produkt je mléčným výrobkem. Za zjištěné porušení právních povinností pak správní orgán 1. stupně uložil sankci. Žalovaný dále k námitce žalobce o nesprávném právním posouzení věci v rozporu se skutečným stavem uvedl, že správní orgán 1.stupně nesprávně posoudil hledisko doby trvání protiprávního jednání, a proto žalovaný provedl změnu výroku rozhodnutí, týkající se výše pokuty. Žalovaný dále uvedl, že z textu odůvodnění rozhodnutí správního orgánu 1. stupně je zřejmé, co bylo důvodem rozhodnutí neupustit od uložené pokuty, pro upřesnění dodal, že od pokuty nebylo upuštěno, neboť do oběhu bylo uváděno velmi velké množství potravin nevyhovujících požadavkům platného potravinového práva, z důvodu možnosti poškození velkého množství spotřebitelů a z důvodu opakovanosti protiprávního jednání. K závažnosti protiprávního jednání žalovaný uvedl, že nebyla hodnocena jen s ohledem na množství výrobků, které nebyly správně označeny, ale také s ohledem na množství spotřebitelů, kteří mohli být protiprávním jednáním dotčeni. V předmětné věci se jedná o potraviny, které se nakupují v jednotkových množstvích a tím, že se jednalo o celkem 984 ks potravin, mohly být protiprávním jednáním dotčeny stovky spotřebitelů. Závažnost jednání byla navíc umocněna faktem, že se jednalo o opakované protiprávní jednání. Pasivní přístup žalobce žalovaný spatřuje v jeho zvoleném opakujícím se a zakázaném způsobu obchodní úpravy (údaje na regálových štítcích, umístění potravin) při uvádění potravin do oběhu, který je zcela v jeho dispozici a ačkoliv byl na zakázaný způsob obchodní úpravy podle přílohy XII bodu II odst.2 nařízení č.1234/2007 upozorněn již při první kontrole provedené dne 26.2.2008, dne 16.4.2008 bylo zjištěno dvojnásobné množství potravin uváděných do oběhu za použití zakázaného způsobu obchodní úpravy. Tato skutečnost závažnost protiprávního jednání zvyšuje. Námitka týkající se hlediska doby trvání protiprávního jednání byla uznána za důvodnou. Pokud jde o možný škodlivý následek odkázal žalovaný na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30.7.2004, č.j.: 29 Ca 245/2002-69, z něhož vyplývá, že již pouhá možnost ohrožení práv spotřebitelů může být považována za škodlivý následek protiprávního jednání. Při posouzení výše pokuty posuzoval žalovaný ve smyslu ustanovení § 17 odst.18 zákona o potravinách jednotlivá hlediska protiprávního jednání, a to závažnost, způsob, dobu trvání a následky protiprávního jednání. V hodnocení závažnosti, způsobu a následků se ztotožnil s hodnocením provedeným správním orgánem 1. stupně. V důsledku přehodnocení hlediska doby trvání protiprávního jednání byla přiměřeně snížena pokuta o 10.000,- Kč, což žalovaný považuje za odpovídající ve vztahu k porušeným povinnostem žalobce.

Proti rozhodnutí žalovaného žalobce podal včas žalobu. Uvedl, že žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu 1. stupně, přestože byly splněny podmínky pouze pro jeho zrušení. Dle žalobce rozhodnutí správního orgánu 1.stupně nemá náležitosti stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné, spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je v rozporu se skutečným stavem a provedenými důkazy. Žalobci je vytýkán nedostatek, u kterého lze upustit od uložení pokuty. Úvaha, zda bude upuštěno od uložení pokuty je úvahou, která musí být přezkoumatelná soudem. Dle žalobce tato úvaha v rozhodnutí správního orgánu 1. stupně absentuje. V rozhodnutí je pouze uvedeno, že mohlo být opakovaně dotčeno velmi velké množství spotřebitelů, což je k tíži žalobce, i proto od pokuty nebylo upuštěno. Z uvedeného však dle žalobce není zřejmé, co bylo důvodem neupuštění od pokuty, zda to, že se mělo jednat o velké množství spotřebitelů, či to, že uvedenou skutečnost hodnotil správní orgán k tíži žalobce. Navíc z dikce úvahy vyplývá, že k uvedenému rozhodnutí správní orgán dospěl i na základě jiných úvah, než které výslovně uvádí, ty však nijak nekonkretizuje. Úvahu týkající se hodnocení množství potravin pak žalobce považuje za zavádějící, neboť za rozhodné nepovažuje množství potravin, počet druhů potravin. Nedostatek se měl týkat toliko 5 resp. 9 druhů tavených výrobků. V případě takového druhu je zboží umísťováno v regálech vždy pod jednou etiketou či jiným označením větší množství výrobků téhož druhu. Jako přitěžující lze dle žalobce hodnotit pouze okolnosti, které nevyplývají přímo z povahy výrobku, kterého se nedostatek týká. Žalobce má za to, že 5 druhů tavených výrobků, které neměly být správně označeny, nelze hodnotit jako závažné jednání. Jednání dále nelze hodnotit jako závažné již s ohledem na to, že se jednalo toliko o porušení povinnosti k označování výrobků. Tato odpovědnost není samozřejmě natolik závažná jako jiná porušení. Stejně jako úvahu o neupuštění od uložení pokuty je proto třeba za nesrozumitelnou a nepřezkoumatelnou považovat i úvahu týkající se závažnosti jednání. Za zcela nesrozumitelnou považuje žalobce část, kde se hovoří o pasivním přístupu žalobce. Žalobci není zřejmé, z čeho je tato skutečnost dovozována, není jasné, jak by měl pasivní přístup zvyšovat závažnost protiprávního jednání. Dle žalobce nelze pasivní přístup vyvozovat pouze ze skutečnosti, že se jednalo o opakované porušení povinnosti. K hledisku škodlivého následku žalobce uvedl, že žádná reálná škoda nehrozila a ani hrozit nemohla. Žalobce dále obecně uvedl, že rozhodnutí žalovaného je právně nesprávné, je v rozporu se skutečným stavem věci a provedenými důkazy, nemá náležitosti stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné. Konkrétně pak uvedl, že z rozhodnutí nelze zjistit, jak žalovaný dospěl ke snížení pokuty právě o částku 10.000,- Kč. V této části je rozhodnutí nepřezkoumatelné, navíc má žalobce za to, že z rozhodnutí správního orgánu 1. stupně vyplývá, že době trvání byla přikládána větší váha, než by odpovídala snížení uložené pokuty. Žalobce zopakoval, že množství potravin nelze hodnotit jako velké, neboť je relevantní nikoliv kusové množství, ale množství druhů. Znovu také uvedl, že reálné poškození spotřebitelů ve smyslu vzniku škody nehrozilo. K tvrzení žalovaného, že nebylo upuštěno od uložení pokuty z důvodu opakovanosti protiprávního jednání, žalobce uvedl, že tento závěr by odůvodňoval neupuštění od uložení pokuty v případě druhé kontroly, nikoliv však v případě kontroly první. Dle žalobce tedy byly splněny podmínky pro upuštění od uložené pokuty. Úvaha správního orgánu 1.stupně není řádně odůvodněna a na této skutečnosti nemění nic ani upřesnění žalovaného. Navíc takovým upřesněním dochází k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. K odůvodnění pasivního přístupu žalovaným žalobce znovu uvedl, že z opakovanosti nelze dovozovat jakýkoliv pasivní přístup. Na závěr pak žalobce uvedl, že s ohledem na charakter nedostatku počtu druhu výrobků, kterých se nedostatek týká, jakož i velmi krátkou dobu trvání, je nutno považovat uloženou pokutu za zcela zjevně nepřiměřenou. Za přiměřenou by žalobce považoval pokutu nepřevyšující 15.000,- Kč. Žalobce navrhl soudu, aby rozhodnutí správního orgánu 1. stupně i rozhodnutí žalovaného zrušil.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně tak, že dle jeho názoru bylo rozhodnutí správního orgánu 1. stupně změněno v souladu s podmínkami stanovenými zákonem a judikaturou Nejvyššího správního soudu. Jak rozhodnutí správního orgánu 1.stupně tak i rozhodnutí žalovaného obsahuje úvahu o tom, proč nebylo upuštěno od uložení pokuty. Pokud žalobce považuje úvahu týkající se hodnocení množství potravin za zavádějící, pak tuto námitku žalobce uvedl již v odvolání a žalovaný se s ní v rozhodnutí řádně vypořádal. Navíc žalovaný považuje klamavé označení výrobků za závažné porušení právních povinností. Co považuje žalovaný za „pasivní přístup“ bylo rovněž vysvětleno v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Ohledně úvahy o následku protiprávního jednání žalovaný opakovaně konstatoval, že tento závěr vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30.7.2004, č.j.: 29 Ca 245/2002-69. Ke snížení pokuty žalovaný dospěl poté, co přehodnotil hledisko doby trvání protiprávního chování. Snížení pokuty o 10.000,- Kč považoval žalovaný za přiměřené snížení ve vztahu k porušeným povinnostem žalobce. Dle názoru žalovaného nelze pokutu vyměřenou při spodní hranici zákonné sazby považovat za nepřiměřenou. Vzhledem k tomu, že žalovaný postupoval v mezích doposud nezpochybněné judikatury tím, že změnil výrok, doplnil úvahy a zhojil vady rozhodnutí 1. stupně, neporušil právo žalobce na spravedlivý proces a nedošlo k porušení právních předpisů, navrhl žalovaný soudu, aby žalobu zamítl.

Před tím, než se Krajský soud v Brně začal zabývat důvodností žaloby, zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k názoru, že žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (§ 68 a § 70 s. ř. s.).

V souladu s § 75 odst. 1 a odst. 2 s. ř. s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání za splnění podmínek ve smyslu ustanovení § 51 s. ř. s.

Žaloba není důvodná.

Žalobce primárně namítal, že nebyly splněny podmínky pro změnu rozhodnutí, že žalovaný měl rozhodnutí správního orgánu 1. stupně zrušit, neboť zejména chyběla přezkoumatelná úvaha proč nebylo upuštěno od uložení pokuty, hodnocení množství potravin bylo zavádějící a nesprávná byla rovněž úvaha týkající se závažnosti, způsobu, následků a doby jednání. Pokud jde o úvahu ohledně upuštění od uložení pokuty uvedl správní orgán 1. stupně, že „se jedná o závažné protiprávní jednání, neboť účastník správního řízení uváděl do oběhu opakovaně velmi velké množství potravin – při kontrole provedené dne 26.února 2008 – 321 ks (5 druhů tavených výrobků) potravin a při kontrole provedené dne 16.dubna 2008 - 663 ks (9 druhů tavených výrobků) potravin (celkem 984 ks), které uvedením nesprávných údajů na regálových štítcích a umístěním potravin – obchodní úpravou, vyvolávaly dojem, že se jedná o mléčné výrobky, protiprávním jednáním účastníka správního řízení mohlo být tudíž opakovaně dotčeno velmi velké množství spotřebitelů, kteří dle obchodní úpravy zvolené účastníkem správního řízení očekávali, že produkty do oběhu uvedené jsou mléčnými výrobky, což je k tíži účastníka správního řízení, i proto správní úřad uvážil, že od pokuty neupustí.“ Z uvedeného vyplývá, že úvaha, proč nebylo upuštěno od uložení pokuty v rozhodnutí správního orgánu 1. stupně neabsentuje. Je zřejmé, že správní orgán 1. stupně hodnotil závažnost protiprávního jednání, kterou spatřoval zejména v množství potravin, které byly v rozporu se zákonem uváděny do oběhu a v množství spotřebitelů, které mohly být takovým protizákonným jednáním dotčeny. Tato úvaha je přezkoumatelná a nevybočuje z mezí stanovených zákonem. Ke stejnému závěru ostatně dospěl i žalovaný, neboť v rozhodnutí uvedl, že z rozhodnutí „je zřejmé, co bylo důvodem rozhodnutí neupustit od uložené pokuty a s úvahou orgánu prvního stupně se plně ztotožňuje. Pro upřesnění odvolací orgán uvádí, že od pokuty nebylo upuštěno, neboť do oběhu bylo uváděno velmi velké množství potravin nevyhovujících požadavkům platného potravinového práva, z důvodu možnosti poškození velkého množství spotřebitelů a z důvodu opakovanosti protiprávního jednání“. Žalovaný tedy pouze jinými slovy uvedl totéž, co správní orgán 1. stupně. Pokud jde o hodnocení množství potravin, nesouhlasí krajský soud s názorem žalobce, že hodnocení množství potravin bylo zavádějící. Správní orgán 1. stupně vysvětlil, že množství 984 ks potravin, které byly uváděny do oběhu v rozporu se zákonem, je velké množství, neboť předmětnou potravinu nakupují spotřebitelé v jednotkových množstvích, a proto je takovým prodejem dotčeno rovněž velké množství spotřebitelů. Na takovém hodnocení nevidí zdejší soud nic zavádějícího a nelze, než s ním souhlasit. Pokud pak jde o hodnocení závažnosti, způsobu a následků protiprávního jednání žalobce, nelze souhlasit s názorem žalobce, že úvaha správního orgánu 1. stupně byla nesprávná. K hodnocení závažnosti se soud vyjádřil již shora. Pokud pak jde o způsob a následky protiprávního jednání, uvedl správní orgán 1. stupně, že bylo v možnostech žalobce ověřit si složení potravin jím uváděných do oběhu, neboť výrobci sami složení uvádí na obalu a rovněž je správně označují, je zcela v dispozici žalobce jakým způsobem uvede potraviny na regálových štítcích a jak potraviny umístí. Navíc na nezákonný postup byl žalobce upozorněn již při první kontrole dne 26.2.2008, přesto dne 16.4.2008 při druhé kontrole bylo zjištěno dvojnásobné množství potravin uváděných do oběhu v rozporu se zákonem. Na této úvaze nelze shledat nic nesprávného. Rovněž pokud jde o následky protiprávního jednání, uvedl správní orgán 1. stupně, že uvedením potraviny do oběhu, jejíž obchodní úprava vyvolávala dojem, že se jedná o mléčný výrobek, došlo ke zmenšení spotřebitelových rozhodovacích práv v oblasti nákupu potravin, neboť tak byl nesprávně a klamavě informován o tom, že výrobky jsou mléčné. Uvedl dále, že již možnost poškození spotřebitele je škodlivým následkem. Ani na této úvaze neshledal krajský soud nic nesprávného. Pokud pak jde o dobu trvání protiprávního jednání, je to jediný bod, v němž žalovaný dal žalobci za pravdu a přehodnocením doby trvání protiprávního jednání pak také došlo k tomu, že pokuta byla snížena. V tomto jediném bodě nelze shledat důvod pro rušení rozhodnutí správního orgánu 1. stupně žalovaným. Tento nedostatek totiž bylo možno zhojit v rámci odvolacího řízení za předpokladu, že odvolací orgán svoje závěry řádně odůvodní, což se také stalo. Žalovaný uvedl, že „dobu trvání protiprávního jednání lze určit pouze dobou, kdy byla provedena samotná kontrola, neboť nebylo prokázáno, že by takové jednání trvalo delší dobu, což je ve prospěch účastníka řízení.“ Krajský soud v Brně vzhledem k uvedenému nesouhlasí s námitkou žalobce, že nebyly splněny podmínky pro změnu rozhodnutí správního orgánu 1. stupně a že rozhodnutí mělo být žalovaným zrušeno.

Žalobce dále obecně namítal, že rozhodnutí žalovaného je v rozporu se skutečným stavem věci a provedenými důkazy. Neuvedl však, v čem onen rozpor spočívá a které důkazy neodpovídají provedenému hodnocení žalovaným. K takto obecně pojaté námitce nelze než konstatovat, že veškerá zjištění vychází z protokolů o výsledku kontroly dodržování povinností při uvádění potravin do oběhu ze dne 26.2.2008 (Protokol č. P020-60265/08) a ze dne 16.4.2008 (Protokol č.P048-60265/08) a tato zjištění nebyla žalobcem rozporována. Žalobce dále opět obecně uvedl, že rozhodnutí žalovaného nemá náležitosti stanovené zákonem. Krajský soud proto zkoumal, zda je toto tvrzení žalobce důvodné a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má náležitosti stanovené zákonem, neboť obsahuje jak řádný výrok, tak i odůvodnění, resp. poučení o odvolání. Podrobněji k náležitostem rozhodnutí odkazuje krajský soud na § 68 a násl. správního řádu. Výrok přitom podle krajského soudu splňuje i náležitosti vyplývající z judikatury Nejvyššího správního soudu (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č.j. 2 As 34/2006-73), ukládají specifikovat protiprávní jednání z hlediska věcného, časového a místního. Ostatně žalobce explicitně proti výroku ani nebrojí. V odůvodnění se přitom žalovaný dostatečně vypořádal s uplatněnými námitkami, jak mu to ukládá procesní předpis - správní řád, podle něhož je úkolem odvolacího orgánu přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží. Jak přitom plyne z napadeného rozhodnutí, žalovaný řádně posoudil jak soulad napadeného rozhodnutí prvoinstančního orgánu s právními předpisy, tak se řádně a přezkoumatelným způsobem vypořádal s uplatněnými námitkami. Krajský soud se přitom se závěry žalovaného zcela ztotožňuje, neboť mají oporu ve správním spisu a právní úpravě; ve správním spisu jsou zachyceny všechny zjištěné nedostatky, kterých se měl žalobce podle výroků předmětných rozhodnutí dopustit. Krajský soud tedy neshledal, že by rozhodnutí nemělo náležitosti stanovené zákonem a nemělo oporu ve správním spisu, jak obecně namítal žalobce.

Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného žalobce spatřuje v tom, že z něj nelze zjistit proč pokuta byla snížena právě o 10.000,- Kč. Ani s touto námitkou nebylo možno se ztotožnit. Žalovaný uvedl, že „dobu trvání protiprávního jednání lze určit pouze dobou, kdy byla provedena samotná kontrola, neboť nebylo prokázáno, že by takové jednání trvalo delší dobu, což je ve prospěch účastníka řízení. V důsledku přehodnocení hlediska doby trvání protiprávního jednání byla přiměřeně snížena pokuta o 10.000,- Kč, což odvolací orgán považuje za odpovídající ve vztahu k porušeným povinnostem účastníka řízení. Účastník je proto povinen uhradit pokutu 40.000,- Kč, která byla vyměřena při spodní hranici zákonné sazby.“ Z uvedeného je seznatelné, že žalovaný se výší pokuty z důvodu akceptace námitky ohledně doby trvání protiprávního jednání zabýval. Ke snížení pokuty dospěl z důvodu, že dobu trvání protiprávního jednání považoval za okolnost, která svědčila ve prospěch žalobce, v ostatních hlediscích však jiné okolnosti, které by ve prospěch žalobce svědčili, neshledal. Vzhledem k tomu, že pokuta ve výši 50.000,- Kč byla již správním orgánem 1.stupně uložena při spodní hranici zákonné sazby, považoval žalovaný snížení pokuty o celou 1/5 s ohledem na porušení povinností, jichž se žalobce dopustil, za přiměřené. Rozhodnutí tedy krajský soud nepovažuje za nepřezkoumatelné a úvahu nepovažuje za vybočující ze zákonných mezí.

K námitce žalobce, že množství potravin nelze hodnotit jako velké, se krajský soud vyjádřil již shora. Žalobce dále uvedl, že nehrozilo reálné poškození ve smyslu vzniku škody. Jednou z povinností správního orgánu je při ukládání pokuty posuzovat hlediska uvedená v ustanovení § 17 odst.18 zákona o potravinách, a to závažnost, způsob, dobu trvání a následky protiprávního jednání. Správní orgán 1. stupně i žalovaný uvedli, že již pouhá možnost ohrožení práv spotřebitelů může být považována za škodlivý následek protiprávního jednání, žalovaný pak poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30.7.2004, č.j.: 29 Ca 245/2002-69. Z rozhodnutí správního orgánu 1. stupně také vyplývá, že následkem protiprávního jednání byly uvedeny potraviny do oběhu, jejichž obchodní úprava vyvolávala dojem, že se jedná o mléčný výrobek, došlo tím ke zmenšení právními předpisy garantovaných práv spotřebitele (čl.8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.178/2002). Z uvedeného je škodlivý následek protiprávního jednání zřejmý, nelze proto souhlasit s názorem žalobce, že nehrozilo poškození spotřebitelů.

K důvodům, které právní orgán vedly k rozhodnutí o neupuštění od uložení pokuty se krajský soud vyjádřil rovněž shora. S námitkou žalobce, že neupuštění od uložení pokuty z důvodu opakovanosti by bylo důvodné pouze v případě druhé kontroly, nelze souhlasit. Jak vyplývá z obsahu spisu správního orgánu 1. stupně a rovněž z odůvodnění rozhodnutí, správní orgán posuzoval při ukládání pokuty jednání žalobce na základě dvou provedených kontrol a dle jejich výsledků pak zvažoval možnost upuštění od uložení pokuty. K tomu nedošlo nikoliv pouze z důvodu opakovanosti protiprávního jednání, ale rovněž proto, že do oběhu bylo uváděno velké množství potravin nevyhovujících stanoveným požadavkům a z důvodu možnosti poškození velkého množství spotřebitelů.

K námitce žalobce, že „upřesněním“ úvahy správního orgánu 1. stupně žalovaným dochází k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení, krajský soud s odkazem na judikaturu uvádí (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2010, čj. 29 Ca 221/2008-48), že správní řízení tvoří v zásadě jeden celek od zahájení až do právní moci konečného rozhodnutí. V zásadě tedy není vyloučeno, aby odvolací správní orgán napravil vady řízení před správním orgánem 1. stupně, stejně jako vady rozhodnutí v něm vydaného. Došlo-li k takovéto změně za stejného důkazního a právního stavu věci, přičemž s touto změnou se odvolací správní orgán argumentačně řádně vypořádal v odůvodnění rozhodnutí, k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení dojít nemohlo. Tak tomu podle krajského soudu bylo i v souzené věci. Žalovaný totiž napravil pouze v odvolání vytýkané nedostatky, přičemž své závěry (za stejného skutkového a právního stavu) řádně odůvodnil. Výklad zaujímaný žalobcem by a priori znamenal, že druhoinstanční správní orgán by nesměl napravit vady prvoinstančního rozhodnutí a musel by prvoinstanční rozhodnutí zrušit. Takový úmysl zákonodárce však nelze z příslušných právních předpisů vysledovat, což potvrzuje i shora citovaná judikatura.

Žalobce dále uvedl, že z opakovanosti jednání nelze dovozovat pasivní přístup. Správní orgán 1. stupně vyslovil v rozhodnutí úvahu, že ačkoliv byl žalobce na zakázaný způsob obchodní úpravy podle přílohy XII bodu III odst.2 nařízení č.1234/2007 upozorněn již při první kontrole, při druhé kontrole bylo zjištěno dvojnásobné množství potravin uváděných do oběhu zakázaným způsobem obchodní úpravy. V této skutečnosti správní orgán 1. stupně spatřoval pasivní přístup žalobce a tudíž zvýšení závažnosti protiprávního jednání. Správní úvaha byla v tomto případě řádně odůvodněna, je přezkoumatelná a nevybočuje z mezí stanovených zákonem. Nelze jí tudíž nic vytknout. Není pochyb o tom, že žalobce nese objektivní odpovědnost za uvádění potravin do oběhu v souladu se zákonem. Nedojde-li k nápravě po provedené kontrole, při níž byl žalobce na nezákonnost upozorněn, byl-li dokonce zjištěn dvojnásobný počet množství potravin uváděných do oběhu zakázaným způsobem, nelze než souhlasit se správními orgány, že se tak stalo v důsledku pasivity žalobce a že tak byla zvýšena závažnost jeho jednání.

Na závěr žalobce uvedl, že pokutu je nutno považovat za zjevně nepřiměřenou s ohledem na počet druhů výrobků, jichž se nedostatek týká, jakož i s ohledem na krátkou dobu trvání protiprávního jednání. Krajský soud výši pokuty (40.000,- Kč) rozhodně nepovažuje s přihlédnutím ke zjištěním zachyceným ve správním spisu za nepřiměřenou, ba naopak. Byla uložena při spodní hranici (dosáhla 4 % maximálně možné pokuty). Podle krajského soudu tak nedošlo k vybočení z mezí správního uvážení, resp. se nejedná o nepřiměřenou pokutu. Počet výrobků rozhodně není v takové výši, která by odůvodňovala uložit pokutu ještě menší, než se stalo a krátká doba trvání protiprávního jednání již byla zohledněna při snížení pokuty z 50.000,- Kč na 40.000,- Kč.

S ohledem na výše uvedené proto krajskému soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. l s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci žalobce úspěšný ve věci nebyl a právo na náhradu nákladů řízení by proto bylo možno přiznat žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ustanovení § 102 a násl. soudního řádu správního) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 soudního řádu správního).

V Brně dne 10.1.2011

JUDr. Jana Jedličková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru