Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Af 70/2014 - 87Rozsudek KSBR ze dne 27.09.2016

Prejudikatura
7 Afs 29/2011 - 248
Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 299/2016

přidejte vlastní popisek


29 Af 70/2014 - 87

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce M. O., zastoupeného Mgr. Radovanem Čechem, advokátem se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 1845/26, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2014, č. j. JMK 26829/2014, sp. zn. S-JMK 26829/2014 OSP,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ustanoveného advokáta Mgr.

Radovana Čecha se určuje částkou 10 200 Kč, která bude vyplacena z účtu

Krajského soudu v Brně do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2 pokračování

29Af 70/2014

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a shrnutí obsahu rozhodnutí správních orgánů

[1] Platebním výměrem ze dne 18. 11. 2013, č. j. MV 55424/2013, Městský úřad Vyškov (dále též „městský úřad“ či „správce poplatku“) vyměřil žalobci místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů za období roku 2013 ve výši 580 Kč. Zároveň městský úřad tento poplatek žalobci zvýšil o 50 %, tj. o částku 290 Kč, za nezaplacení ve lhůtě splatnosti. Celkem byl tedy žalobce povinen uhradit částku 870 Kč. V odůvodnění platebního výměru městský úřad mimo jiné uvedl, že úhrada poplatku byla na žalobcově osobním daňovém účtu použita v souladu s § 152 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Na základě žalobcova odvolání žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím předmětný platební výměr změnil tak, že vypustil zvýšení poplatku. Žalobci tak byl pravomocně vyměřen dotčený místní poplatek ve výši 580 Kč. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že platební výměr byl v části týkající se zvýšení poplatku nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Pokud jde o samotný místní poplatek, žalobcova poplatková povinnost je postavena na trvalém pobytu žalobce ve městě Vyškově. Žalobce zároveň nesplňoval žádnou podmínku pro přiznání osvobození či úlevy, byl proto povinen poplatek za rok 2013 uhradit v plné výši. Žalobce sice dne 13. 3. 2013 uhradil částku 580 Kč, správce poplatku však evidoval starší nedoplatky na poplatku za komunální odpad za minulá poplatková období ve výši 2 806 Kč a nedoplatek ve výši 500 Kč na zvýšení poplatku vyměřeném za nezaplacení poplatků za roky 2011 a 2012 v termínu splatnosti. Nedoplatky na žalobcově osobním daňovém účtu tedy převyšovaly jím v roce 2013 uhrazenou částku, a proto správce poplatku musel tuto platbu použít na nedoplatky na poplatku. Tyto nedoplatky byly vyměřeny v souladu se zákonem, a to s výjimkou roku 2007, který ovšem není do součtu nedoplatků započítán. Tzv. prioritu plateb stanovil jak zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (§ 59 odst. 5), tak od 1. 1. 2011 účinný daňový řád (§ 152 odst. 1). Žalobce prováděl dobrovolné platby poplatku za komunální odpad až od roku 2007. Všechny tyto platby byly vždy zaúčtovány podle zmiňovaných ustanovení. Žalobcem v roce 2013 uhrazená částka byla taktéž zaúčtována na starší nedoplatky. Na běžném poplatku za komunální odpad za rok 2013 tak vznikl nedoplatek. Z tohoto důvodu správce poplatku přistoupil k vyměření poplatku platebním výměrem. Jeho postup byl plně v souladu se zákonem. V poplatkovém řízení není v současnosti dle zákona možné zohlednit případnou obtížnou sociální situaci poplatníka (žalobci byly odebrány dávky podpory v hmotné nouzi).

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas žalobu. Uvedl, že rozhodnutí žalovaného je projevem opakované ústavně reprobované libovůle správního orgánu, který znovu překročil meze zákona. V rozporu s lidskou důstojností a dobrými mravy porušil zákaz libovůle tak, aby mystifikoval a kamufloval podvody svého podřízeného, a to v době, kdy bylo město Vyškov pověřeno výkonem státní správy. Žalobci například rozhodnutím odňalo

3 pokračování

29Af 70/2014

dávky podpory v hmotné nouzi na dva roky, zneužilo výpovědi z nájmu bytu atd. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

[4] Ve vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Současně žalovaný podrobně popsal vývoj žalobcovy poplatkové povinnosti od roku 2002 a jejího plnění žalobcem, a konstatoval, že i po přepočítání plateb byl ke dni žalobcovy platby (13. 3. 2013) na jeho osobním daňovém účtu evidován nedoplatek převyšující předmětnou úhradu. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Replika žalobce a doplnění žaloby

[5] V podání ze dne 17. 4. 2015 žalobce uvedl, že žalovaný pominul hlavní důvod, pro nějž žalobce do roku 2006 nehradil poplatek za komunální odpad, a to odnětí dávek podpory v hmotné nouzi, které byly jeho jediným příjmem. Tuto skutečnost žalobce ve svých podáních opakovaně uváděl. Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, přitom do 31. 12. 2010 obsahoval ustanovení umožňující prominutí poplatku. Správní orgány postupovaly nesprávně, pokud veškerá žalobcova podání, v nichž se dovolával nemožnosti úhrady dávek ze sociálních důvodů, neposoudily podle skutečného obsahu, totiž jako žádosti o prominutí poplatku za ty roky, kdy nebyly žalobcem uhrazeny (do roku 2006). Po zlepšení sociální situace přitom žalobce již poplatky dobrovolně a řádně hradil. V důsledku tohoto nesprávného postupu vznikly žalobcovy nedoplatky a zároveň jsou nesprávná všechna rozhodnutí správce poplatku a žalovaného ohledně žalobcovy poplatkové povinnosti od roku 2007. Tato nesprávnost dosud nebyla odstraněna a týká se i poplatkového období roku 2013. Správní orgány postupovaly zcela formalisticky.

[6] Pokud pak žalovaný rozepsal též nedoplatky na zvýšení poplatků, nutno konstatovat, že správci poplatku nevznikl nárok na zvýšení jednotlivých poplatků, resp. tento dodatečně zanikl. Konkrétně lze poukázat na zvýšení poplatků za roky 2008 a 2009. Příslušná rozhodnutí totiž byla zrušena rozsudky Krajského soudu v Brně, v nových rozhodnutích pak již příslušné poplatky zvýšeny nebyly. Právní důvod pro započtení plateb žalobce na tato zvýšení tak zanikl. Započtení tedy bylo provedeno bez právního důvodu a je bezdůvodným obohacením. Závěry krajského soudu lze přitom vztáhnout i na zvýšení poplatku za další roky. Započtení úhrad tak bylo nesprávné i zde. Celkem byly na úhradu zvýšení poplatků započteny žalobcovy platby v celkové výši 1 008 Kč.

[7] Výpočet nedoplatku je tak nesprávný, neboť ve výpočtu uvedeném ve vyjádření k žalobě (3 324 Kč ke dni 13. 3. 2013) je stále uvedena částka 492 Kč jako po právu započtená na zvýšení poplatků za roky 2008 a 2009 i částka 1 008 Kč jako správně započtená na zvýšení poplatků za roky 2002 až 2006. Rovněž tato nesprávnost, jejíž důsledky se přenášely vždy do dalšího roku, se projevila v nesprávném započtení žalobcovy úhrady poplatku za rok 2013.

4 pokračování

29Af 70/2014

V. Jednání konané dne 27. 9. 2016

[8] Při jednání žalobce setrval na svých tvrzeních. Zdůraznil, že žalobce ve svých podáních vždy požadoval, aby došlo k zohlednění jeho situace. Posléze již poplatkovou povinnost hradil.

[9] Žalovaný konstatoval, že dle obsahu byla všechna dřívější žalobcova podání odvoláními proti platebním výměrům, nikoli žádostmi o prominutí poplatku. Žalobou napadené rozhodnutí pak bylo vydáno ještě před vydáním zrušujících rozsudků krajského soudu týkajícími se let 2008 a 2009. Ovšem i kdyby tomu tak nebylo, celkový nedoplatek by převyšoval částku 580 Kč uhrazenou v roce 2013. Ostatní rozhodnutí zůstala vykonatelná. Skutečnost, že osoba pobírá sociální dávky, nemá vliv na existenci poplatkové povinnosti.

[10] Soud konstatoval obsah správního spisu (zde pak zejména obecně závaznou vyhlášku města Vyškova č. 7/2012, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, ve znění obecně závazné vyhlášky města Vyškova č. 5/2013, odvolání žalobce proti platebnímu výměru, a výpis plateb) a nových rozhodnutí žalovaného ze dne 11. a 16. 2. 2015 ohledně poplatkové povinnosti žalobce za roky 2008 a 2009.

VI. Posouzení věci soudem

[11] Zdejší soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí městského úřadu včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.

[12] V souzené věci je předmětem sporu skutečnost, že žalovaný aproboval postup správce poplatku, který žalobcovu platbu ze dne 13. 3. 2013 určenou na uhrazení poplatku za komunální odpad za rok 2013 použil na starší nedoplatky na tomto poplatku (za předchozí poplatková období) a následně povinnost uhradit předmětný poplatek za rok 2013 žalobci stanovil platebním výměrem.

[13] Zde je nutno v prvé řadě uvést, že soud se žalobcovou situací na poplatkovém poli již zabýval, a to ve věcech vedených pod sp. zn. 29 A 29/2010 a sp. zn. 29 A 28/2010, v nichž se jednalo o poplatky za komunální odpad za poplatková období let 2008 a 2009. Rozsudky ze dne 18. 12. 2014, č. j. 29 A 29/2010-165, a č. j. 29 A 28/2010-141, soud zrušil napadená rozhodnutí žalovaného kvůli nezákonnosti spojené se zvýšením uvedených poplatků.

[14] K nyní souzené věci je nutno v prvé řadě konstatovat, že soud nemá pochyb o existenci samotné poplatkové povinnosti žalobce v předmětném poplatkovém období. Žalobce ostatně ani netvrdil, že by nesplňoval onu základní podmínku stanovenou v čl. 2 písm. a) bodu 1. obecně závazné vyhlášky města Vyškova č. 7/2012, tedy že by ve Vyškově neměl trvalý pobyt. Netvrdil ani žádnou z okolností, pro něž by mohl být od poplatkové povinnosti osvobozen dle čl. 6 téže vyhlášky či mu vznikl nárok na úlevu od poplatku dle jejího čl. 7.

5 pokračování

29Af 70/2014

[15] Těžiště jeho žaloby ovšem leží jinde. Žalobce tvrdil, že předmětnou poplatkovou povinnost splnil, tato však byla v rozporu se zákonem převedena na starší nedoplatky. Tyto starší nedoplatky přitom měly vzniknout v důsledku odejmutí dávek podpory v hmotné nouzi Městským úřadem Vyškov.

[16] V tomto ohledu je ovšem podstatná existence dřívějších vykonatelných poplatkových povinností. Jak plyne ze správního spisu, v poplatkových obdobích let 2002–2006 žalobce na základě vyhlášek vznikající poplatkové povinnosti nehradil, proto mu byly postupně vyměřovány, a to včetně zvýšení poplatku vždy o 50 %. Od roku 2007 žalobce počal včas hradit částky odpovídající poplatkovým povinnostem vznikajícím na základě příslušných vyhlášek. Částky zaplacené žalobcem za později vzniklé poplatkové povinnosti, tedy i platbu za předmětný poplatek za poplatkové období roku 2013, správce poplatku používal na starší nedoplatky na těchto poplatcích. Tak vznikaly nedoplatky na aktuálních poplatkových povinnostech, které správce poplatku posléze (vyjma poplatkového období roku 2007) vyměřoval, a to včetně zvýšení poplatku vždy o 50 %.

[17] V nyní souzeném případě žalovaný na základě žalobcova odvolání platební výměr na rok 2013 změnil žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 8. 8. 2014 tak, že z něj vypustil zvýšení poplatku. K typově stejné úpravě poplatkové povinnosti pak došlo i ve vztahu k poplatkovým obdobím let 2008 a 2009. Na základě posléze (dne 18. 12. 2014) vydaných shora zmiňovaných rozsudků zdejšího soudu, žalovaný rozhodnutími ze dne 11. 2. 2015, č. j. JMK 18362/2015, a ze dne 16. 2. 2015, č. j. JMK 18232/2015, příslušné platební výměry změnil; současně dodal, že poplatkové povinnosti ve výši 492 Kč za každé z těchto období již byly uhrazeny.

[18] Zde je ovšem nutno zdůraznit, že dokud není rozhodnutí správního orgánu formálně zrušeno, tak má veškeré právní účinky (tzv. presumpce správnosti správních rozhodnutí). Tedy jak správní orgány, tak i soud jsou vázáni vykonatelnými rozhodnutími stanovícími dřívější poplatkové povinnosti. Na tom ničeho nemění tvrzení žalobce, že těchto rozhodnutí bylo dosaženo nezákonným či nemorálním způsobem, ani argumentace, že v předchozích řízeních byl nesprávně vyložen obsah žalobcových podání. Bylo především na žalobci, aby proti těmto rozhodnutím v minulosti včas uplatnil řádné opravné prostředky a dosáhl jejich zrušení nebo změny, resp. se domohl prominutí poplatkových povinností (tuto možnost přitom zákon o místních poplatcích v § 16 umožňoval jen do konce roku 2010). V nyní souzené věci nelze mít sporu o tom, že podání učiněné žalobcem do protokolu dne 23. 12. 2013 a doplněné k výzvě správce poplatku podáním ze dne 10. 2. 2014 bylo formálně i obsahově odvoláním do příslušného platebního výměru.

[19] Stejným úhlem pohledu pak možno nahlížet i na námitku žalobce, že veškerá zvýšení poplatků byla nezákonná. Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí dne 8. 8. 2014. V tomto okamžiku však byla veškerá předchozí rozhodnutí správce poplatku (a žalovaného) obsahující zvýšení poplatku vykonatelná, žalovaný tudíž nemohl jinak, než k těmto existujícím povinnostem přihlížet. Teprve po vydání rozhodnutí žalovaného soud shora uvedenými rozsudky konstatoval nezákonnost zvýšení poplatků za období let 2008 a 2009, na což žalovaný reagoval v nových rozhodnutích tak, že

6 pokračování

29Af 70/2014

tato zvýšení vypustil. To však neznamená ničeho ve vztahu ke zvýšením poplatku týkajících se jiných poplatkových období, u nichž ke zrušení či změně rozhodnutí nedošlo.

[20] Postupem doby tedy byly na osobním daňovém účtu žalobce evidovány nedoplatky jak na samotném poplatku za jednotlivá poplatková období, tak na zvýšení vyměřovaných poplatků (příslušenství poplatku). V takové situaci správce poplatku postupoval podle zákona, pokud každou došlou úhradu poplatkové povinnosti použil na starší nedoplatky. Do 31. 12. 2010 tak činil na základě § 59 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků, podle něhož se úhrada daně použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí a) náklady řízení, b) pokuty a penále, c) zvýšení daně, d) nejstarší nedoplatky na dani, e) běžné platby na dani, f) úrok. Od 1. 1. 2011 je pak uvedený postup regulován § 152 daňového řádu. Podle odstavce 1 tohoto paragrafu se úhrada daně na osobním daňovém účtu použije na úhradu splatných daňových pohledávek postupně podle těchto skupin: a) nedoplatky na dani a splatná daň, b) nedoplatky na příslušenství daně, c) vymáhané nedoplatky na dani, d) vymáhané nedoplatky na příslušenství daně. Dle odstavce čtvrtého se pak v jednotlivých skupinách úhrada daně použije nejdříve na splatné daňové pohledávky s dřívějším datem splatnosti. Od 1. 1. 2011 tedy sice došlo k podstatné změně, kdy nedoplatky na příslušenství daně již nemají přednost před nedoplatky na dani samotné, tato okolnost však nijak nedopadá na nyní projednávanou věc.

[21] Zde je nutno v prvé řadě uvést, že tato změna zákonných priorit úhrady daně se nijak nedotýká převodů plateb učiněných dle dřívější právní úpravy. Pokud pak jde o předmětnou žalobcovu věc, jak plyne z napadeného rozhodnutí (str. 4), žalobcův nedoplatek na samotném poplatku za minulá období činil ke dni platby za rok 2013 částku 2 806 Kč a danou platbu ve výši 580 Kč tak násobně převyšoval. Pokud pak žalobce v této souvislosti namítl, že ve výpočtu žalovaného ve vyjádření k žalobě (celkový nedoplatek ve výši 3 324 Kč ke dni 13. 3. 2013) je uvedena částka 492 Kč jako po právu započtená na zvýšení poplatků za roky 2008 a 2009 i částka 1 008 Kč jako správně započtená na zvýšení poplatků za roky 2002 až 2006, nutno v prvé řadě odkázat na shora uvedené teze o presumpci správnosti rozhodnutí správních orgánů a o rozhodování dle skutkového stavu ke dni vydání rozhodnutí. I kdyby tomu tak však nebylo, je třeba konstatovat, že i po odečtení součtu těchto částek (1 500 Kč) od celkové výše nedoplatků na poplatku (3 324 Kč) by výsledná částka nedoplatků (1 824 Kč) převyšovala výši úhrady učiněné žalobcem na zaplacení poplatku za komunální odpad na rok 2013.

[22] Správní orgány tedy postupovaly v souladu se zákonem, pokud žalobcovu platbu použily na starší nedoplatky na poplatku za komunální odpad, a následně žalobci vyměřily povinnost k zaplacení tohoto poplatku za rok 2013. Možno doplnit, že aplikace ustanovení zákona o tzv. prioritě úhrady není pouhou možností správce poplatku, ale jde o jeho povinnost [viz též např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2001, č. j. 7 Afs 29/2011-254 (www.nssoud.cz), dle kterého „správci daně v případě, je-li mu poukázána platba na daň, nepřísluší uvážit na kterou konkrétní daňovou povinnost je tato platba určena (byť by se i početně shodovala s konkrétním předpisem některé daňové povinnosti). Správce daně je totiž povinen postupovat a s přijatou platbou nakládat podle dikce ust. § 59 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků; opačný postup by byl nejen v rozporu s uvedeným ustanovením zákona o správě daní a poplatků (§ 59 odst. 5), ale i v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy.“].

7 pokračování

29Af 70/2014

VII. Závěr a náklady řízení

[23] Soud tedy shledal žalobcovy námitky neopodstatněnými. V řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž soud musí přihlížet z úřední povinnosti, a proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

[24] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta) a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

[25] Žalobci byl pro řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 s. ř. s.). Výše odměny a náhrady hotových výdajů byla stanovena podle § 35 odst. 2 s. ř. s. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a to za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, replika k vyjádření žalovaného ze dne 17. 4. 2015, účast na jednání před soudem dne 27. 9. 2016) a tři režijní paušály ve výši 3 x 3 100 Kč a 3 x 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. b), d), g), § 13 odst. 3 advokátního tarifu], tedy celkem ve výši 10 200 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu soudu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 27. září 2016

JUDr. Zuzana Bystřická
předsedkyně senátu

v. z. Mgr. Petr Pospíšil, v.r.
člen senátu Za správnost vyhotovení:
(§ 54 odst. 2 věta druhá s. ř. s.) Jaroslava Předešlá

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru