Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Af 40/2014 - 83Rozsudek KSBR ze dne 24.10.2016


přidejte vlastní popisek

29 Af 40/2014-83

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Jaromírem Heto, advokátem se sídlem ve Zlíně, Vodní 1972, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2014, č. j. 1481/2014-900000-304.4,

takto:

I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 23. 1. 2014, č. j. 1481/2014-900000-304.4, se zrušuje a věc s e vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 200 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta JUDr. Jaromíra Heto.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Celní úřad Zlín (dále též „CÚZ“) dne 25. 10. 2011 přijal celní prohlášení žalobce, ev. č. 11CZ1374001K4XZN90, jímž bylo navrženo propuštění zboží do celního režimu volný oběh. V rozhodnutí CÚZ bylo zboží zařazeno do kódu kombinované nomenklatury 7019520090 a CÚZ zvolil postup dle čl. 244 a 248 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení č. 2454/93“).

[2] Celní technická laboratoř v této souvislosti zkoumala z propuštěného zboží do volného oběhu odebraný vzorek č. 137400-11-10-002 a po jeho analýze vydala dne 29. 12. 2011 Protokol o zkoušce, č. j. 35499/2011-900000-020. V jeho bodě V. „Odborná stanoviska a interpretace“ bylo uvedeno: Předložený vzorek je „Perlinka - vyztužovací mřížka vnějšího zateplovacího systému (sklovláknitá armovací mřížka)“. U tkanin s perlinkou se mimo normálního provázání osnovy s útkem vzájemně překřižují dvě sousední osnovní nitě. Jedná se o kompozitní materiál tvořený skleněnými pramenci z jemných nekonečných vláken povrstvených polymerem. Analýzami bylo zjištěno, že vlákna jsou skelná, vnější povrstvení je tvořeno akrylátovým kopolymerem. Obsah popela je 89,6 % hm. Plošná hmotnost je 154 g/m2. Velikost buňky je 0,4 cm x 0,5 cm.

[3] Na základě shora uvedených závěrů vydalo Celní ředitelství Olomouc Stanovisko k sazebnímu zařazení zboží dne 11. 1. 2012, č. j. 49/2012-130100-22, jímž bylo dle provedené zkoušky zařazeno zboží do kódu kombinované nomenklatury 70194000. Žalobce s tímto zařazením souhlasil, proto požádal v tomto rozsahu o opravu rozhodnutí, jímž bylo zboží propuštěno do režimu volný oběh.

[4] Žalobce dne 19. 3. 2012 požádal Celní ředitelství Praha o vydání Závazné informace o sazebním zařazení zboží (dále jen „ZISZ“) na stejné zboží. Žalobce na výzvu doplnil přesný popis zboží a předložil vzorek zboží. Jeho žádosti bylo vyhověno dne 25. 4. 2012 vydáním ZISZ č. CZ 16-0228-2012; zboží bylo shodně zařazeno do kódu 7019400090. Na základě této ZISZ tak žalobce zařazoval další dovážené zboží.

[5] V rámci ověřování pravdivosti údajů o zboží uvedeném v celním prohlášení odebral Celní úřad pro Zlínský kraj dne 25. 2. 2013 vzorek č. 640201-13-02-001. Po provedení zkoušek byl dne 11. 4. 2013 vydán Protokol o zkoušce, č. j. 11642/2013-900000-020, v kterém bylo uvedeno, že vzorek je „[t]éměř bílá mřížková tkanina, vyrobená z nekonečných skelných vláken, s povrchovou úpravou na bázi akrylátů a epoxidových pryskyřic.

[6] Na základě těchto výsledků bylo následujícího dne vydáno Stanovisko k sazebnímu zařazení zboží, č. j 18354/2013-640000-21, jenž předmětné zboží zařadilo do podpoložky 70195900 kombinované nomenklatury celního sazebníku; uplatnění původně vydané ZISZ č. CZ 16-0228-2012 nebylo možné. Zboží patřící do podpoložky 70195900 podléhalo konečnému antidumpingovému clu ve výši 62,9 % dle čl. 1 Prováděcího nařízení Rady (EU) č. 791/2011, o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímně uloženého cla na dovoz některých otevřených síťovin ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky (dále též „prováděcí nařízení EU č. 791/2011“).

[7] Dne 23. 5. 2013 bylo s žalobcem zahájeno daňové řízení z důvodu pochybností o správnosti sazebního zařazení deklarovaného zboží. Výsledkem tohoto řízení bylo vydání rozhodnutí Celního úřadu pro Zlínský kraj dne 18. 9. 2013, č. j. 18612-6/2013-640000-11, jímž byl žalobci doměřen celní dluh, vzniklý posledním propuštěním zboží do volného oběhu, které podléhalo dovoznímu clu ve výši 54 066 Kč.

[8] Proti tomuto rozhodnutí podal dne 18. 10. 2013 žalobce odvolání, o němž žalovaný rozhodl dne 23. 1. 2014, č. j. 1481/2014-900000-304.4 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítnutím odvolání a potvrzením dodatečného platebního výměru.

II. Shrnutí argumentů uvedených v žalobě

[9] Žalobce v úvodu svého podání shrnul situaci před vydáním napadeného rozhodnutí. Konstatoval, že v dobré víře zařazoval zboží dle ZISZ č. CZ 16-0228-2012, tedy neshledal žádné pochybení ve svém jednání, proto správnost analýzy vzorku č. 640201-13-02-001, odebraného dne 25. 2. 2013, i následné stanovisko k zařazení zboží, odmítl. Učinil vše, co po něm bylo možné rozumně požadovat.

[10] V dané věci měl být aplikován čl. 220 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „celní kodex“), protože došlo k chybě ze strany celních úřadů, která mohla nastat již v souvislosti s první analýzou vzorku v roce 2011, či později v souvislosti s analýzou vzorku č. 640201-13-02-001. Žalobce se odkazoval na ZISZ vydané pod č. CZ16-0184-20012 dne 10. 4. 2012 a č. CZ23-0507-2012 dne 12. 11. 2012, v nichž totožně popsaná tkanina, jako ta dovážená žalobcem, byla zařazena do podpoložky 70195900 nomenklatury. Žalobce správním orgánům vytkl, že dosud nebylo dostatečným způsobem prokázáno skutečné složení zboží pro jeho správné sazební zařazení.

[11] Postup žalovaného je v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Žalobce byl v roce 2012 postupem celních úřadů utvrzen, že jím dovážené zboží nepodléhá antidumpingovému clu, což bylo deklarováno v ZISZ ze dne 25. 4. 2012. Byly naplněny všechny podmínky čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu. Došlo k chybě přičitatelné aktivnímu jednání celních orgánů. Sazební zařazení zboží v prohlášení deklaranta ze dne 17. 6. 2013 nelze přičítat za chybu žalobci, když se řídil ZISZ, vydanou celním orgánem. Dodržel tak všechna ustanovení platných předpisů. Jednal v dobré víře a nemohl přiměřeným způsobem zjistit chybu celních orgánů.

[12] Žalobce uvedl, že podal žádost o vyhotovení znaleckého posudku k Institutu pro testování a certifikaci, a. s., k níž přiložil 3 vzorky odebrané celními orgány (ze dne 25. 10. 2011, 25. 2. 2013 a 16. 5. 2013).

[13] Analýza zboží byla celními orgány provedena chybně. Velikost buňky si ověřil sám žalobce a uvedl, že jejich rozměr byl 0,4 cm na 0,5 cm. Neshledal, že by povrstvení bylo zásadně odlišné a ani, že by hmotnost tkaniny v gramech na metr čtvereční byla veličinou schopnou způsobit zařazení do jiného sazebního zařazení. V případě sporných výsledků analýzy, měl žalovaný provést opatření, aby bylo možné určit, zda je zboží stejné či rozdílné. K takovému postupu je personálně, technicky i materiální vybaven. Není zřejmé, zda žalovaný využil možnosti ověření výsledků rozboru vzorku dovezeného 25. 10. 2011.

[14] Žalovaný porušil čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu, § 5, § 8 a § 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), ve spojení s § 114 DŘ. Žalobce proto soudu navrhl, aby zrušil napadené rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí Celního úřadu pro Zlínský kraj a věc vrátil k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

[15] Žalovaný po rekapitulaci průběhu řízení uvedl ve svém vyjádření dne 24. 7. 2014, že celní řízení ze dne 25. 10. 2011, evidované pod č. 11CZ1374001K4XZN90, nebylo předmětem odvolacího řízení a ani vydání ZISZ č. CZ 16-0228-2012. V daném případě bylo postupováno v souladu s čl. 10 odst. 3 písm. a) nařízení č. 2454/93. Pouhým zasláním čestného prohlášení, že dováží pouze zboží v souladu s ZISZ č. CZ 16-0228-2012, žalobce věrohodně neprokázal celním orgánům, že předmětné zboží zcela odpovídá zboží uvedenému v této ZISZ.

[16] Žalobce nespecifikoval, proč napadá analýzy Celních technických laboratoří a závěry Stanovisek k sazebnímu zařazení zboží. Výsledky analýz žalobce mohl zpochybnit provedením revizního rozboru kontrolního vzorku, napadením postupu celních úřadů při odběru či uchovávání vzorků, či předložením znaleckého posudku. Znalecký posudek, jenž označil v žalobě za důkaz, nemohl žalovaný v řízení posoudit, protože je vyhotovován až po vydání napadeného rozhodnutí.

[17] Žalovaný odkazoval na napadené rozhodnutí v otázce porovnání zboží, na nějž byla vydána ZISZ č. CZ 16-0228-2012 a vzorku odebraného dne 25. 2. 2013. Žalobce nepředložil na podporu svého tvrzení, že se jedná o totožné zboží, žádné důkazy toto prokazující. O bezchybnosti provedené analýzy, byl žalovaný přesvědčen. Nedomníval se, že by byly analýzy vzorků provedené Celními technickými laboratořemi sporné.

[18] K porušení čl. 220 odst. 1 písm. b) celního kodexu nedošlo, protože pro aplikaci tohoto ustanovení je potřeba chyby vzniklé aktivním jednáním celních orgánů. Dle žalovaného byla chyba v dané věci způsobena aktivním jednáním žalobce. V řízení nevyšly najevo žádné nesprávnosti, ovlivňující rozhodnutí správních orgánů. Žalovaný s odvoláním na výše uvedené soudu navrhl, aby žalobu zamítl.

IV. Další písemná podání žalobce

[19] Žalobce soudu následně ve dnech 16. 9. 2014, 17. 10. 2014 a 14. 5. 2015 postupně doručil tři repliky. V první z nich soudu předložil jako důkaz Zkušební protokol Institutu pro testování a certifikaci, a.s. Zlín, č. j. 412502075, jak bylo předesláno v žalobě. Všechny vzorky byly označeny za shodné jako perlinka vyrobená z nekonečných skleněných vláken v obou směrech plátnové vazby tkaniny. V této souvislosti označil výsledky Celní technické laboratoře o zkoumání vzorku č. 137400-11-10-002 za zmatečné, a to v použití výrazu „pramenec“ ve spojení s pojmem „nekonečné vlákno“. Podle žalobce vydaly celní úřady chybné závěry v Protokolu o zkoušce ze dne 29. 12. 2011, Stanovisku o sazebním zařazení zboží, a i v ZISZ č. CZ 16-0228-2012, vydané na jeho základě, což představovalo aktivní jednání celních orgánů.

[20] V replice ze dne 17. 10. 2014 žalobce v reakci na žalovaného uvedl, že jím zaslané důkazy směrovaly k úplnému objasnění skutkového stavu. V závěrečném podání rozvedl svou argumentaci k čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu. Poukázal na rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2015, č. j. 12153/201-900000-304.1, ve věci subjektu KAMEX, spol. s r.o., týkající se obdobné věci.

V. Další písemná podání žalovaného

[21] Žalovaný reagoval na všechna podání žalobce svými duplikami doručenými dne 2. 10. 2014, 5. 12. 2014 a 23. 6. 2015. První z nich upozorňovala na skutečnost, že žalovaný nemohl v napadeném rozhodnutí reagovat na důkazy avizované v žalobě, které žalobce připojil až k replice dne 16. 9. 2014 v rámci soudního řízení.

[22] V následující duplice žalovaný souhlasil s žalobcem, že soud rozhoduje o provedení či neprovedení navržených důkazů, ovšem v této souvislosti odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 2 Afs 105/2006-90, ze dne 31. 5. 2007, č. j. 7 Afs 100/2006-103 a ze dne 26. 9. 2014, č. j. 4 Afs 147/2014-26, z nichž dle něj vyplývá, že provedení důkazů nově navržených v řízení před krajským soudem je možné, pokud nemohly být navrženy již ve správním řízení. Vzhledem k čl. 12 odst. 3 celního kodexu, se žalovaný domníval, že žalobce měl tvrzené skutečnosti doložit již v odvolacím řízení. K otázce aplikace čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu uvedl, že nebyla splněna již první z kumulativních podmínek, a tak splnění ostatních podmínek nebylo pro nadbytečnost zkoumáno. K dalším podmínkám žalovaný sdělil, že žalobce mohl přiměřeným způsobem zjistit, že se chyby dopustily celní orgány. Provedení žalobcem navržených důkazů měl žalovaný za nadbytečné.

[23] V posledním písemném podání žalovaný zopakoval již dříve uvedené argumenty. Vedle toho projevil nesouhlas s tvrzením žalobce, že celní orgány jako první použily nesprávného a matoucího označení skleněného pramence ve spojení s označením, že tyto pramence byly vytvořeny z jemných nekonečných vláken. Podle něj žalobce nepředložil důkaz, který by prokazoval takové tvrzení.

VI. Posouzení věci Krajským soudem v Brně

[24] Zdejší soud, v souladu s § 51 odst. 1 zák. č. 150/2002, soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a shledal, že žaloba je důvodná.

[25] Krajský soud úvodem podotýká, že institut ZISZ představuje klíčový nástroj pro sazební zařazování zboží, vydávaný celními orgány členských států EU, který je pro členské státy právně závazný. ZISZ slouží k harmonizaci postupu jednotlivých celních orgánů při sazebním zařazování zboží, a tudíž k podpoře právní jistoty v souvislosti se zajištěním jednotného používání celního sazebníku.

[26] Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 2. 2. 2012, č. j. 1 Afs 4/2012-37, uvedl, že „cílem ZISZ je poskytnout hospodářskému subjektu právní jistotu, přetrvává-li pochybnost o zařazení zboží do stávající celní nomenklatury (viz rozsudek SDEU ze dne 2. 12. 2010, Schenker, C-199/09, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 16), a chránit jej tak proti jakékoli následné změně stanoviska celních orgánů k zařazení tohoto zboží (viz rozsudek ze dne 29. 1. 1998, Lopex Export, C-315/96, Recueil, s. I-317, bod 28).

[27] Zdejší soud považuje za nutné zdůraznit, že clo je svého druhu daní (tzn. veřejnoprávním peněžitým plněním, zasahujícím majetkovou sféru poplatníka) ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny, podle něhož platí, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Pokud existují pochybnosti o tom, zda v konkrétní věci jde o případ, který spadá či nespadá pod povinnost odvést daň, pak je třeba zachovávat při aplikaci hmotněprávních daňových i celních předpisů principy in dubio mitius a in dubio pro libertate (viz k tomu zejm. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 666/02 a sp. zn. III. ÚS 319/07), z nichž vyplývá, že na daňové a poplatkové právní normy je třeba klást zvýšené nároky a při jejich interpretaci je třeba se přiklonit k výkladu jednak souladnému s ústavními principy a jednak příznivějšímu vůči daňovému subjektu (poplatníkovi). Z uvedených ústavněprávních východisek také vyplývá, že pokud je uvalení veřejnoprávní daňové povinnosti sporné, musí být sporné otázky vyřešeny správními orgány jednoznačně, a to zejména s dostatečným (úplným a přesvědčivým) zjištěním skutkového stavu věci. Důkazní břemeno o skutečnostech, svědčících pro zatížení určitého zboží celní povinností, leží na celních orgánech.

[28] Podle § 92 odst. 2 DŘ správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů.

[29] S ohledem na výše uvedené a námitku žalobce, že celní orgány pochybily v hodnocení jím dováženého zboží, soud důkladně prozkoumal veškeré dokumenty obsažené v předloženém správním spise, zda nedošlo k tvrzenému pochybení. Zdejší soud zhodnotil, že v daném případě je důvodné pochybovat o tom, že skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem.

[30] Z výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá podstata ZISZ, která je vnímána jako prostředek k poskytnutí právní jistoty hospodářskému subjektu. V případě, že analýzou později odebraného zboží dospěl celní orgán k zásadním rozporům s původně vydanou ZISZ, měl jednoznačně vyřešit sporné otázky. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že vzorek č. 640201-13-02-001 se od zboží, na nějž byla vydána ZISZ č. CZ 16-0228-2012, liší ve znaku plošné hmotnosti, povrstvení, velikosti buňky a materiálu. Přestože žalobce rozporoval, že by dovážel odlišné zboží (pro jeho tvrzení svědčilo i stejné označení zboží), žalovaný pouze shledal, že šlo o odlišné zboží, a že tedy ZISZ č. CZ 16-0228-2012 na něj nemohla být použita.

[31] Podle krajského soudu nelze postup žalobce ve správním řízení hodnotit tak, že nebyl v řízení dostatečně aktivní. Naopak žalobce v řízení poskytoval nezbytnou součinnost, od podání celního prohlášení ev. č. 11CZ1374001K4XZN90 s celními úřady komunikoval a jejich požadavkům vyhověl. Procesní postup žalobce byl od počátku zcela logický (nejen v nyní přezkoumávaném celním řízení, ale i v předchozím řízení, vzhledem k tvrzení, že dováží stále totéž zboží). Neměl důvod rozporovat výsledky zkoušky Celně technické laboratoře, vyjádřené v Protokolu o zkoušce ze dne 29. 12. 2011, vzhledem k tomu, že mu tento výsledek nešel k tíži, naopak se těmto výsledkům podřídil a do souladu s nimi uvedl i původní celní prohlášení. Na jejich základě pak požádal o vydání ZISZ, což bylo opět logickým krokem pro jeho právní jistotu, jaké zboží dovážel. Postup správních orgánů jej utvrdil ve správnosti celního zařazování zboží. Po zahájení daňového řízení přípisem Celního úřadu Zlín ze dne 23. 5. 2013 (v němž byl žalobce mimo jiné poučen dle § 109 odst. 2 DŘ tak, že nevyjádří-li se, bude rozhodnuto na základě známých skutečností), reagoval žalobce na výzvu k vyjádření, přičemž ve svém podání laicky (bez právního zastoupení) formuloval zásadní námitky v uvedené věci a pochyby o provedených laboratorních zkouškách. Rovněž v později uplatněném odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí rozporoval překvapivé závěry celních orgánů. Vyvrátit správnost laboratorní zkoušky materiálu a z ní plynoucích závěrů, resp. prokázat pochybení celně technické laboratoře při laboratorním zkoumání, lze v daném případě novou a řádně provedenou laboratorní zkouškou materiálu s následným porovnáním výsledků zkoušek.

[32] Skutečné složení dováženého materiálu nelze v posuzované věci bez laboratorního zkoumání přesvědčivě určit. V případě celního zařazení zkoumaného materiálu do celního sazebníku jsou výsledky zkoušek celně technických laboratoří zásadní. V posuzované věci mohly odlišné výsledky laboratorních zkoušek (v případě namítané shody dováženého materiálu) signalizovat možné pochybení některé z celně technických laboratoří (zkoušky prováděly různé laboratoře). V případě protichůdných výsledků zkoušek, měl žalovaný učinit taková opatření, aby byl schopen přezkoumatelným způsobem určit, zda jde o zboží totožné či odlišné a jakého složení zkoumané zboží je, přičemž je k tomu i dostatečně materiálně a odborně vybaven. Ačkoliv žalobce namítal shodu dováženého zboží a výsledky laboratorních zkoušek rozporoval, z napadeného rozhodnutí žalovaného a celého správního spisu není zřejmé, že by správní orgány využily možnosti ověření výsledků rozboru vzorků.

[33] Pokud by žalobce ze své iniciativy vyhledal znalecký ústav a následně v řízení předložil ústavem zpracované laboratorní posouzení textilie, celní orgány by takové posouzení nepovažovaly za relevantní a musely by přistoupit k opětovné laboratorní zkoušce materiálu, neboť nesou odpovědnost za správné celní zařazení zboží tak, aby případné clo bylo stanoveno po právu. Za účelem rozhodných skutkových zjištění pro celní zařazení zboží jsou vybaveny laboratořemi. Žalobce, jako držitel platné ZISZ, spoléhal ve správním řízení na její správnost, a proto rozhodnutí celních orgánů o doměření antidumpingového cla bylo pro něj překvapivým rozhodnutím a v rozporu s jeho legitimním očekáváním.

[34] Žalobce ke své argumentaci (totožné i ve správním řízení) předložil v žalobním řízení k důkazu Zkušební protokol č.j. 412502075 a č.j. 412502075/01 ze dne 21. 5. 2014 Institutu pro testování a certifikaci, a.s., Zlín, a Protokol o skúškách č. 142/2014 Výzkumného ústavu chemických vláken, a.s., Svit, Slovensko. Z protokolů vyplynula shoda všech tří vzorků materiálu, původně zkoumaných celně technickými laboratořemi, resp. nebyla zjištěna jejich neshoda pro zařazení zboží do stejné podpoložky celního sazebníku. Posledně uvedený ústav identifikoval vlákna jako perlinku, vyrobenou z nekonečných skleněných vláken v obou směrech plátnové vazby. Cílem tohoto zkoumání tří vzorků bylo ze strany žalobce právě prokázat, že dovážel vždy stejné zboží, a že z Protokolu o zkoušce ze dne 29. 12. 2011 plynulo zmatečné hodnocení prvního vzorku, neboť kombinovalo skleněné pramence a jemná nekonečná vlákna. Totéž pak převzalo CŘ Olomouc do Stanoviska k sazebnímu zařazení zboží dne 11. 1. 2012.

[35] Po seznámení se s Protokolem o zkoušce ze dne 29. 12. 2011, který je rovněž součástí správního spisu, soud k výše uvedenému zjistil, že jsou v dokumentu - tabulce Výsledků zkoušek uváděna u mikroskopické struktury nekonečná vlákna: „Tkanina z rovných čirých nekonečných vláken chemického původu v perlinkové vazbě s dobře patrnými oky (charakter mřížky) a s ochranným nátěrem z plastu, viz Příloha 2.“ Dále v bodě V. Odborná stanoviska a interpretace je uvedeno: „Jedná se o kompozitní materiál tvořený skleněnými pramenci z jemných nekonečných vláken povrstvených polymerem.“ Právě tento posledně citovaný text byl spolu se zbytkem bodu V. protokolu zkopírován do odůvodnění stanoviska Celního ředitelství Olomouc ze dne 11. 1. 2012, jímž bylo zařazeno zboží do kódu nomenklatury 70194000.

[36] Již v tomto bodě krajský soud shledal rozpory, se kterými se žalovaný v nyní napadeném rozhodnutí nevypořádal, neboť pouze konstatoval, že předmětné zboží není totožné se zbožím uvedeným v ZISZ č. CZ 16-0228-2012. Žalobce však v odvolacím řízení správnost postupu a závěrů celních orgánů rozporoval a namítal shodu dováženého zboží. Jelikož žalovaný považoval rozlišení mezi pramenci a nekonečnými vlákny za souladné s právní úpravou (i zařazením zboží do příslušné nomenklatury) a za zásadní v daném případě, měl se s danými rozpory důkladně vypořádat.

[37] Z prováděných laboratorních zkoušek tak vyplývají nejednoznačné až matoucí závěry, kdy dovážené zboží je hodnoceno jednak jako pramenec a jednak jako nekonečné vlákno. Přitom pro správné celní zařazení zboží (pod správnou definici nomenklatury) je nutno vybrat jeden z těchto vzájemně protichůdných znaků a nikoliv použít kombinaci obou. Takové laboratorní výsledky jsou nevěrohodné. Důkladným odborným zkoumáním materiálu by měly celní orgány dospět k jednoznačným a logicky odůvodněným závěrům o složení materiálu. To pak umožní správné celní zařazení zboží.

[38] Žalovaný sice v napadeném rozhodnutí podal obecný výklad technologických postupů při výrobě skelných vláken (tažení mechanické nebo pomocí kapalin) a z toho plynoucí vznik odlišných výrobků – pramenů nebo pramenců. Odkázal na výsledky laboratorní zkoušky, ale konkrétní a jednoznačný rozbor rozhodných znaků žalobcem dováženého zboží, pro které je zboží podřazováno pod definici konkrétní podpoložky celního sazebníku (a zároveň není zařazováno do jiné podpoložky), však žalovaný nepodal. O to se pokusil pouze v souvislosti s tvrzením rozdílnosti jednotlivých dodávek zboží. Tam však figurují i ukazatele, které buď nejsou definičními znaky konkrétní podpoložky celního sazebníku (např. povrstvení materiálu), a nebo jde o hodnoty, spadající ještě do povolené referenční meze, které mohou být po započtení přípustné odchylky měření stále relevantní a podřaditelné pod konkrétní definiční znak příslušné podpoložky nomenklatury (viz plošná hmotnost materiálu, přitom drobný hmotnostní rozdíl mezi materiály není veličinou způsobující odlišné sazební zařazení).

[39] Další závažné pochybení žalovaného souvisí s otázkou totožnosti či netotožnosti dováženého zboží, které soud shledal při přezkumu Protokolu o zkoušce ze dne 11. 4. 2013 (součást správního spisu). Přílohou č. 1 tohoto protokolu je fotodokumentace vzorku a jeho obalu. Na fotografii zobrazující zkoumaný vzorek bez obalu je patrná i přiložená referenční stupnice (měřící délku). Ze zjevných důvodů soud nemůže posuzovat správnost či nesprávnost laboratorních výsledků. Avšak v daném případě s ohledem na přítomnost měřící stupnice délky se soud mohl pouhým okem přesvědčit o přibližné velikosti buněk tkaniny zkoumaného vzorku.

[40] V Protokolu o zkoušce ze dne 11. 4. 2013 je uvedeno, že velikost buňky tkaniny je 2,1 mm na 2,4 mm, tedy poloviční délky stran oproti výsledkům uvedeným v Protokolu o zkoušce ze dne 29. 12. 2011. Soud měl k dispozici žalobcem předložený zkušební protokol vyhotovený Institutem pro testování a certifikaci, a. s., č. j. 412502075/01, jehož součástí je Protokol o skúškách Výskumného ústavu chemických vlákien, a.s., č. 142/2014, na němž je přilepen kus zkoumané perlinky. Porovnáním s fotografií vzorku z Protokolu o zkoušce ze dne 11. 4. 2013, je i laickému oku zřejmé, že velikost buněk je obdobná, přitom rozhodně nejde o buňky s polovičními rozměry. K takovému závěru však dospěla celně technická laboratoř v nyní zkoumané věci v Protokolu o zkoušce ze dne 11. 4. 2013.

[41] Z těchto poznatků soud dospěl k závěru, že je důvodné předpokládat, že při zkoumání vzorku č. 640201-13-02-001 došlo ze strany Celně technické laboratoře k pochybení, které mohlo mít následně vliv na celé řízení a hodnocení žalobcem dováženého zboží. Žalovaný měl k dispozici Protokol o zkoušce ze dne 11. 4. 2013 a v případě, že žalobce v odvolání namítal nesprávnost závěrů prvostupňového orgánu, mělo dojít k důkladné kontrole pro vyloučení pochybení. Tím spíše, když žalobce disponoval platnou ZISZ. Žalovaný si sám měl rozporů ve správním spise povšimnout, již s ohledem na § 92 odst. 2 DŘ a skutečnost, že žalobce nesoulad výsledků zkoušek s realitou namítal v celém řízení.

[42] Žalovaný uváděl, že nepřihlédl k předchozím laboratorním zkouškám a závěrům z nich plynoucím, protože šlo o jiné celní řízení. Podle krajského soudu však nelze v nyní posuzované věci zcela odhlédnout i od předchozích laboratorních závěrů právě s odkazem na argumentaci žalobce, že dováží stále totéž zboží (viz shodné označení zboží na obalech), a že došlo k pochybení na straně celních orgánů při hodnocení a zkoumání dováženého materiálu. Na nyní posuzovaný případ tak musí být nahlíženo komplexně, aby bylo případně možno jednoznačně potvrdit postup celních orgánů a vyvrátit pochybnosti žalobce.

[43] Posouzením žalobcovy námitky, že v daném případě měl být aplikován čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu, se soud za situace, kdy není dostatečně zjištěn skutkový stav věci, nemohl zabývat. Vzhledem k podmínkám, jež musí být k použití tohoto ustanovení naplněny, je neúplně zjištěný skutkový stav zásadní překážkou pro správné posouzení věci. Žalovaný tedy musí v následném řízení vyjasnit rozpory ve správním spise a zjistit skutkový stav úplným a přesvědčivým způsobem. Teprve na jeho základě je možné vydat rozhodnutí, kde bude řádně vyhodnoceno, zda mělo být zboží správně zařazeno do kódu nomenklatury 70194000, 70195100, 70195200, 70195900 nebo jiného a v dané věci relevantního s ohledem na povahu žalobcem dováženého zboží. V návaznosti na to žalovaný pak znovu zváží případnou aplikaci čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu.

[44] Soud tedy shledal, že napadené rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelným pro nedostatečné zjištění skutkového stavu. Žalovaný si měl rozporů ve správním spise povšimnout, přitom měl k dispozici prostředky, jež by mu umožnily pochybnosti a rozpory vzniklé v dané věci objasnit. Neučinil tak a přistoupil pouze k potvrzení prvostupňového rozhodnutí. V posuzované věci mělo být nezpochybnitelným způsobem zjištěno, o jaké zboží se jedná, pod který kód nomenklatury patří, a jaké celní povinnosti se na něj vztahují. Správná identifikace zboží byla v takovém případě nezbytná.

VII. Závěr a náklady řízení

[45] Z výše uvedených důvodů soud shledal rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným. Proto jej zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 4 s. ř. s.). V něm bude žalovaný vázán právním názorem soudu, vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

[46] Žalobce dosáhl v řízení o žalobě plného úspěchu, a proto má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Odměna žalobcova advokáta byla stanovena podle § 35 odst. 2 s. ř. s. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). V daném případě se jednalo o tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika) a tři režijní paušály, ve výši 3 x 3 100 Kč a 3 x 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3 advokátního tarifu], tedy celkem 10 200 Kč. Za další dvě podání žalobce (označena jako replika), soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v nich byly pouze opakovány již dříve uplatněné žalobní body. Obsah přípisů žalobce mohl být uplatněn v jediném podání. Žalobci dále přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 3 000 Kč. Celkem tedy byla žalobci vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů ve výši 13 200 Kč. K jejímu zaplacení soud určil přiměřenou lhůtu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 24. října 2016

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru