Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Af 147/2011 - 213Rozsudek KSBR ze dne 24.06.2014

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 153/2014

přidejte vlastní popisek

29 Af 147/2011-213

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce J. K., právně zast. JUDr. Ludmilou Krátkou, advokátkou se sídlem v Brně, Škrochova 22, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 31 (původně Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4), o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 5. 9. 2011, č.j. 8778/11-1400-704389,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Ludmile Krátké se přiznává odměna ve výši 13 600,- Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění:

[1] S nabytím účinnosti zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, došlo dnem 1.1.2013 k reorganizaci daňové správy. Nástupcem Finančního ředitelství v Brně, které napadené rozhodnutí vydalo, se stalo Odvolací finanční ředitelství. Výraz „žalovaný“ v tomto rozsudku označuje promiscue jak původní, tak nástupnický orgán finanční správy, a to dle kontextu dané věty.

I. Vymezení věci

[2] Shora označeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil platební výměr Finančního úřadu v Uherském Brodě, ze dne 18.5.2011, č.j. 89183/11/338960703927, kterým byla žalobci vyměřena daň z nemovitostí za zdaňovací období roku 2010 ve výši 2.257 Kč podle pomůcek.

[3] Z rozhodnutí žalovaného vyplynulo, že žalobce podal dne 29.1.2009 daňové přiznání (dále též „DAP“) na rok 2010, v němž celkovou daň spočítal na částku 534 Kč. Do výpočtu zahrnul nemovitost – zastavěnou plochu p.č. 640, dále na této parcele obytný dům č.p. 518 o výměře 109 m a dále stavby tvořící příslušenství k obytnému domu o výměře 29 m, vše v k.ú. Uherský Brod. V DAP dále uvedl stavbu plnící doplňkovou funkci ke stavbě pro individuální rekreaci o výměře 31 m na p.č. 1513 v k.ú. Havřice, na kterou uplatnil osvobození dle § 9 odst. 1 písm. k) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o dani z nemovitostí“). Vzhledem k odchylnému stanovení daně z nemovitostí na předchozí rok 2009 (platebním výměrem správce daně ze dne 6.10.2009, č.j. 77427/09/338960703927, ve výši 1.331 Kč), a dále z důvodu nejasností v podaném DAP na rok 2010, zahájil správce daně postup k odstranění pochybností a prokázání pravdivosti údajů v podaném DAP. Zahájil proto vytýkací řízení výzvou ze dne 13.4.2010 podle § 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „ZSDP“), kterou žalobce vyzval k doplnění DAP a k vyjádření se ke konkrétním pochybnostem správce daně ohledně údajů v DAP.

[4] Na výzvu správce daně žalobce sdělil dne 30.4.2010, že DAP za rok 2010 bylo podáno v souvislosti s rozsudky Nejvyššího správního soudu pod č.j. 7 Afs 34/2007 a 7 Afs 53/2007, které se týkaly daně za rok 2003 a 2001. Údaje k „zahradní boudě“ v k.ú. Havřice již doložil v předchozích letech, a sice že jde o chráněnou památku uvedenou v seznamu nemovitých kulturních památek, přitom údaje jsou k dispozici i na Městském úřadě Uherský Brod. Správce daně si dle žalobce již ověřil veškeré údaje o nemovitostech místním šetřením dne 12.5.2000 a 27.5.2004. Ke sdělení připojil žalobce nové DAP za rok 2010, označené jako „dílčí a opravné“, týkající se stejných nemovitostí jako předchozí DAP 2010. Rozdíl žalobce vyznačil u pozemku p.č. 640 (zastavěná plocha a nádvoří) změnou sazby daně z 0,1 na 0,2 bez koeficientu 1,5 a u stavby tvořící příslušenství k obytnému domu uplatnil osvobození s popisem „nedokončená stavba“. Celkovou daň v DAP nově spočítal na částku 538 Kč s tím, že tímto opravil nepřesnosti vzniklé nepřijetím koeficientu pro obec Uherský Brod.

[5] Místním šetřením dne 12.5.2000 žalovaný zjistil, že stavba č.p. 518 na p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod slouží k podnikání jako prodejna elektrotechniky tak, jak byla stavebním úřadem zkolaudována. V zadní části objektu byla malá kuchyňka a místnost k přespání. Pracovníkům správce daně nebyl dále umožněn žalobcem vstup na pozemek a do další stavby ve dvoře s odůvodněním, „že nemají důvěru, aby se na uvedenou stavbu podívali“. Dne 27.5.2004 nebylo žádné žalobcem zmiňované místní šetření prováděno. Pouze pracovník správce daně pro oceňování upřesňoval dne 11.10.2001 výměry podlahových ploch tak, že upřesnil zastavěnou plochu domu č.p. 518 na 109 m a stavbu ve dvoře na 63 m (6,3 x 10). Místní šetření dne 16.11.2005 se neuskutečnilo, neboť žalobce slovně i fyzicky vykázal pracovníky správce daně z prodejny elektroniky v objektu č.p. 518 (viz úřední záznamy z místních šetření ve správním spise).

[6] Správce daně nepovažoval sdělení žalobce ze dne 30.4.2010 (odpověď na výzvu dle § 43 ZSDP) za dostačující, a proto jej vyzval dne 19.5.2010 výzvou k dokazování dle § 31 odst. 9 ZSDP k prokázání nároku na uplatnění osvobození od daně u stavby na p.č. 1513 v k.ú. Havřice (§ 9 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitostí). S odkazem na § 9 odst. 1 písm. k) cit. zák., ve spojení s prováděcí vyhláškou Ministerstva financí ČR č. 12/1992 Sb., byl žalobce vyzván k předložení písemné smlouvy s Ministerstvem kultury ČR, čímž by doložil veřejnou přístupnost stavby v k.ú. Havřice z důvodů výchovně vzdělávacích.

[7] Žalobce v reakci na výzvu správce daně dne 2.6.2010 poukázal na stejné podklady jako ve sdělení ze dne 30.4.2010 a dále na zápis v katastru nemovitostí, „prokazující“ způsob ochrany zahradní boudy jako „památka“. Doplnil, že objekt je veden v seznamu nemovitých kulturních památek v Jihomoravském kraji, který je k dispozici správci daně u Městského úřadu Uherský Brod-stavební úřad, úsek památkové péče, v Evidenčním listu č. 3315, jako veřejně přístupná nemovitá kulturní památka „zahradní bouda“. Uvedené skutečnosti zakládají nárok žalobce na osvobození od daně u stavby na p.č. 1513 v k.ú. Havřice.

[8] Jelikož žalobce nedoložil své tvrzení důkazy, požádal správce daně dne 14.5.2010 stavební úřad Městského úřadu Uherský Brod o součinnost dle § 34 ZSDP, konkrétně o zjištění, jaké stavby, podléhající stavebnímu řízení, se nacházejí na pozemcích p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod a p.č. 1513 v k.ú. Havřice, s jakou výměrou zastavěné plochy, počtem nadzemních podlaží, účelem jejich zkolaudování, popř. užívání, a též zda byly dokončeny. Požádal též o sdělení, zda byla stavba na p.č. 1513 v k.ú. Havřice vedena v seznamu kulturních památek a je veřejně přístupná z výchovně vzdělávacích důvodů na základě písemné smlouvy s Ministerstvem kultury ČR.

[9] Na výzvu stavební úřad sdělil dne 28.5.2010, že dům č.p. 518 na pozemku p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod byl původně postaven jako rodinný dům, ale později k žádosti žalobce vydal stavební úřad dne 29.5.1992, č.j. výst.706/92, stavební povolení na adaptaci tohoto rodinného domu na prodejnu elektroniky a reprografické techniky firmy ANTESAT Trading. Kolaudačním rozhodnutím ze dne 18.1.1996, č.j. výst. 2425/94/96, stavební úřad povolil užívání stavby podle stavební dokumentace jako prodejny elektrotechniky a reprografické techniky. Od té doby stavební úřad nevydal jakékoliv jiné rozhodnutí o přístavbě či změně v užívání, jenž by žalobce opravňoval užívat stavbu k jinému účelu než byla zkolaudována (prodejna elektrotechniky a reprografické techniky). Z projektové dokumentace připojené k žádosti o stavební povolení vyplynulo, že v roce 1992 šlo o přízemní stavbu s výměrou zastavěné plochy cca 90 m. V západní části pozemku p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod (od ulice U Fortny) je další nemovitost – stavba rodinného domu postavená bez stavebního povolení. Dne 14.5.2000, č.j. Výst. 1807/99, nařídil stavební úřad žalobci odstranění této stavby. Jelikož stavba nebyla povolena, zkolaudována a ani odstraněna, neměl stavební úřad k dispozici údaje o zastavěné ploše ani počtu podlaží. Spis o stavbách na pozemku p.č. 1513 v k.ú. Havřice nebyl k dispozici v archivu stavebního úřadu, avšak orgán státní památkové péče mu sdělil, že na pozemku je veden objekt zapsaný v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod. e. č. 45174/7-3315 a v době zápisu šlo o původní vinnou boudu.

[10] Vzhledem k nedostatečně průkazným údajům vyzval správce daně dne 4.6.2010 stavební úřad k provedení kontrolního šetření na dotčených nemovitostech. Důvodem byly informace o rozšíření objektu č.p. 518 z 90 m na 109 m a o změně využívání objektu, a také zjištění z ortofotomapy u stavby na p.č. 1513 v k.ú. Havřice, přestavěné z 31 m na cca 60 m s půdorysem ve tvaru „L“. Dle vyjádření stavebního úřadu ze dne 12.7.2010 byl žalobce opakovaně vyzván k účasti na kontrolní prohlídce výzvou dne 23.6.2010 (u nemovitosti v k.ú. Havřice) a výzvou dne 15.7.2010 (u nemovitosti v k.ú. Uherský Brod). Dva pracovníci se třikrát neúspěšně pokusili o osobní kontakt s žalobcem včetně doručení předvolání v jeho prodejně v objektu č.p. 518, avšak zaznamenali jen „neochotu žalobce o spolupráci v této věci“. Zaslané výzvy k účasti na prohlídkách žalobce nepřevzal. Pracovníci stavebního úřadu nebyli oprávněni vstupovat bez vědomí vlastníka na cizí pozemky a stavby (§ 172 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc, dále jen „stavební zákon“), proto nevyhověli výzvě správce daně k provedení kontrolního šetření.

[11] Dne 26.8.2010 zaměřil správce daně při místním šetřením na p.č. 1513 v k.ú. Havřice zděnou stavbu ve tvaru „L“ s dřevěnými okenicemi s výměrou 55 m. Veřejnou přístupnost stavby nezjistil. Ze sdělení odboru památkové péče Ministerstva kultury ze dne 9.12.2010, č.j. 35675/2010-OPP, pak zjistil, že Ministerstvo kultury ČR neuzavřelo se žalobcem smlouvy ve věci veřejného zpřístupnění objektu z důvodů výchovně vzdělávacích.

[12] Správce daně předvolal žalobce podle § 29 ZSDP k místnímu šetření na nemovitostech na p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod na den 6.10.2010. Předvolání doručoval zástupci žalobce s generální plnou mocí i osobně žalobci. Z průběhu doručování žalobci dne 20.9.2010 v 9,00 hod. byl pořízen úřední záznam, z něhož vyplynulo, že žalobce přes všechna poučení pověřených pracovnic správce daně odepřel přijetí písemnosti v prodejně elektroniky a reprografické techniky firmy ANTESAT Trading v ulici D. V. č.p. 518, a že pracovnice správce daně fyzicky vykázal z prodejny. Žalobci bylo doručeno dne 21.9.2010 prostřednictvím jeho zástupce. Z místního šetření dne 6.10.2010 se žalobce neomluvil, v prodejně objektu č.p. 518 byl přítomen, pracovníky správce daně dovnitř nevpustil a jeho následné chování vůči pracovníkům správce daně odpovídalo úmyslnému maření úředního výkonu.

[13] Z jednání u správce daně dne 30.3.2011 (předvolání doručeno žalobci dne 10.3.2011), ke sdělení výsledku postupu k odstranění pochybností u podaného DAP za rok 2010, se zástupce žalobce omluvil, následné předvolání bylo žalobci doručeno dne 7.4.2011 a byla žalobci dána možnost výběru ze dvou termínů. K seznámení daňového subjektu s výsledkem postupu k odstranění pochybností na dani z nemovitostí za rok 2010 podle § 90 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „DŘ“), došlo dne 20. 7. 2011, kdy se ke správci daně dostavil právní zástupce žalobce JUDr. F. Š. (dle generální plné moci ze dne 29.5.2008). Zástupce žalobce byl podrobně seznámen s pochybnostmi správce daně o údajích v DAP, dále s jednotlivými úkony, které měly vést k odstranění pochybností, a také s důvody, proč se tak nestalo. Dále byl seznámen s důvody stanovení daně podle pomůcek a s jejich přiměřeností. Protokol podepsal zástupce žalobce bez dalších návrhů, vyjádření a výhrad a ve lhůtě 15 dnů nebyl podán návrh na pokračování v dokazování spolu s návrhem dalších důkazních prostředků.

[14] Na základě nalézacího řízení byla žalobci stanovena platebním výměrem daň z nemovitostí na rok 2010 podle pomůcek. Rozsah přezkumu takto stanovené daně vymezil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 14.4.2009, č.j. 8 Afs 15/2007-75. Žalovaný tak zkoumal nejen dodržení zákonných podmínek tohoto způsobu stanovení daně, které měl za dodržené, ale ve shodě s uvedeným usnesením posuzoval přiměřenost a kvalitu použitých pomůcek. Proto přezkoumal podklady, jež byly posouzeny jako pomůcky, zejména důkazní prostředky (správcem daně nezpochybněné), podaná vysvětlení a vlastní poznatky. Současně bylo zřejmé, že žalobce neprokázal svá tvrzení ohledně daňové povinnosti, neprojevil snahu o součinnost a závažně ztěžoval průběh řízení. Při určení daně z pozemků a ze staveb vycházel správce daně z údajů v katastru nemovitostí k 1.1.2010, konkrétně z výměry na LV č. 4511 pro k.ú. Uherský Brod, která činila 251 mna st. parcele č. 640 (zastavěná plocha a nádvoří) a na LV č. 113 činila 61 m pro p.č. 1513 v k.ú. Havřice (zastavěná plocha a nádvoří). Výměry zastavěných ploch správce daně odpočetl při stanovení daně z pozemků. Stavba prodejny o stanovené výměře 109 m(v souladu s tvrzením žalobce) byla zjištěna na p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod a dále byla na parcele zjištěna stavba dvoupodlažního obytného domu (dle stavebního úřadu a fotodokumentace) se zastavěnou plochou 63 m, jenž částí 18 m zasahuje do cizího pozemku a není dosud zkolaudována (postavena bez stavebního povolení, nařízeno její odstranění). Užívání stavby žalobcem však nebylo dosud prokázáno, proto správce daně u objektu určil zastavěnou plochu 45 mv souladu s popisem Ing. K. v jeho vyjádření („nástavba a přístavba dvorního objektu s probíhajícím stavebním řízením a stavební činností“). Výpočtem dle platných právních předpisů činila zastavěná plocha a nádvoří (druh pozemku E v k.ú. Uherský Brod) výměru 97 222
2m (251 m - 109 m/ stavba k podnikání/- 45 m/původní dílna). U p.č. 1513 v k.ú. Havřice bylo od celkové plochy zjištěné dle LV o výměře 61 modečteno 55 m zjištěných zaměřením při místním šetření. Pro daň z pozemků tak byla započtena pouze výměra 6 m. Základ daně u druhu pozemku „zastavěná plocha a nádvoří“ tak byl stanoven celkem na 103 m (97 m+ 6 m).

[15] Ohledně daně ze staveb správce daně vycházel ze tří nemovitostí. Na p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod šlo o stavbu č.p. 518 k podnikání o výměře 109 m (zjištěna v předchozích letech, stanovena v souladu s tvrzením žalobce). K žádosti žalobce vydal stavební úřad dne 29.5.1992 stavební povolení na adaptaci původního rodinného domu č.p. 518 na prodejnu elektroniky a reprografické techniky firmy Antesat Trading. Kolaudačním rozhodnutím stavebního úřadu bylo dne 18.1.1996 povoleno užívání předmětného objektu jako prodejny elektroniky a reprografické techniky. Od uvedeného data stavební úřad nevydal jiný doklad vztahující se k uvedené nemovitosti, tedy ani rozhodnutí o přístavbě či změně v užívání, které by žalobce opravňovalo užívat stavbu k jinému účelu, než byla zkolaudována. Druhou stavbou na uvedené parcele p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod je bývalá dílna, následně zrekonstruovaná na dvoupodlažní stavbu bez stavebního povolení a stavebního řízení. Ze sdělení stavebního úřadu a fotodokumentace pořízené z přilehlé komunikace vyplynulo, že již nejde o jednopodlažní dílnu s probíhající stavební činností, ale o stavbu obytného domu s dvěma podlažími a balkonem a s rozšířeným půdorysem oproti bývalé dílně, navíc zasahující do pozemku města Uherský Brod. S vyjádřením Ing. K., že jde o „nástavbu a přístavbu s probíhajícím stavebním řízením“ nekoresponduje skutečnost, že stavební řízení u této stavby nebylo nikdy zahájeno, a proto bylo stavebním úřadem nařízeno její odstranění. Z důvodu absence stavebního povolení nebyla přestavba původní dílny zkolaudována na obytný dům a současně nebylo prokázáno, že je nová dvoupodlažní stavba žalobcem užívána. Proto byla nemovitost posouzena jako ostatní stavba s původní zastavěnou plochou 45 m. Jako třetí stavbu vzal správce daně v úvahu objekt na p.č. 1315 v k.ú. Havřice, kde měla dle údajů v katastru nemovitostí stát nemovitá kulturní památka–původní dřevěná vinná bouda (v době zápisu), údajně zapsaná v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod evid. č. 45174/7-3315. Žalobce ji v DAP uvedl jako stavbu plnící doplňkovou funkci ke stavbě pro individuální rekreaci o výměře 31 m a uplatnil na ni osvobození dle § 9 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitostí. Místním šetřením správce daně zjistil, že jde o jednu zděnou stavbu ve tvaru „L“ s dřevěnými okenicemi o výměře 55 m. Ministerstvo kultury neuzavřelo s žalobcem smlouvu o veřejném zpřístupnění stavby z důvodů výchovně vzdělávacích ve smyslu § 1 odst. 1 vyhl. č. 12/1993 Sb. Z vyjádření stavebního úřadu vyplynulo, že žalobce přestavěl bez stavebního povolení a jednání s orgány památkové péče nemovitou památku (původní dřevěnou vinnou boudu o výměře cca 30 m) na zděnou stavbu s dřevěnými okenicemi o zastavěné ploše 55 mve tvaru „L“. Správce daně tak objekt posoudil jako ostatní stavbu se zastavěnou plochou 55 m bez uplatnění osvobození (pro které nebyly splněny podmínky).

[16] Na základě výše uvedeného správce daně přistoupil ke stanovení daně z nemovitostí následujícím způsobem: E – zastavěná plocha a nádvoří celkem 103 m (daň z pozemků p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod o výměře 97 m a p.č. 1513 v k.ú. Havřice o výměře 6 m) s daní ve výši 22 Kč; O – stavba pro podnikání ve výměře 109 m (stavba č.p. 518 na p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod) s daní ve výši 1 635 Kč; P – ostatní stavba v celkové výměře 100 m (původní dřevěná vinná bouda na p.č. 1315 v k.ú. Havřice přestavěná na zděnou stavbu s dřevěnými okenicemi o výměře 55 m a obytný dům na p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod bez stavebního povolení posouzen jako ostatní stavba s původní zastavěnou plochou 45 m) s daní ve výši 600 Kč. Součtem jednotlivých základů daně 22 Kč (základ daně 103 m) + 1 635 Kč (základ daně 109 m) + 600 Kč (základ daně 100 m) byla žalobci stanovena daň z nemovitostí za rok 2010 celkem 2 257 Kč. Výše uvedené pomůcky použité při stanovení daně posoudil žalovaný za přiměřené a ve vztahu k dané věci za adekvátní a správně hodnocené. Žalobce byl s použitými pomůckami seznámen prostřednictvím jeho právního zástupce. Vzhledem ke způsobu stanovení daně se žalovaný nad rámec § 114 odst. 4 DŘ, vyjádřil k některým námitkám žalobce, a to že od roku 1999 s ním bylo vedeno více řízení řádnými i mimořádnými opravnými prostředky ohledně vyměření daně za dotčené nemovitosti. Na základě toho byl správci daně i žalovanému dostatečně znám předchozí stav dotčených nemovitostí. Vyměření daně bylo několikrát upraveno v souladu s výsledky přezkumného řízení provedeného správcem daně, a také rozhodnutím soudu. Daň z nemovitostí na rok 2009 žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Brně, který dne 27.5.2011, č.j. 29 Af 43/2010-37, zamítl žalobu jako nedůvodnou. Při stanovení daně na rok 2010 přihlédl správce daně správně i k podkladům shromážděným v průběhu minulých let, které porovnal s údaji uvedenými v DAP na rok 2010. Vzhledem ke zjištěným rozdílům zahájil postup k odstranění pochybností a současně si byl vědom, že stav nemovitostí k 1.1.2010 nemusí odpovídat jejich stavu v předchozím období. Přihlédl proto ke všem těmto okolnostem a pro dosažení cíle správy daně (správného zjištění a stanovení daně) opakovaně vyzýval žalobce ke vzájemné spolupráci. Jelikož žalobce reagoval na výzvy správce daně sděleními, která neodstranila pochybnosti správce daně, navíc pracovníkům správce daně neumožnil provést místní šetření na dotčených nemovitostech a sám svoji účast na řízení odmítl, správce daně musel konstatovat neunesení důkazního břemene žalobcem a stanovil daň pomůckami. Využil přitom podklady z minulých zdaňovacích období, sdělení jiných orgánů a výsledky vlastních šetření a poznatků. Platební výměr byl vydán v souladu s platnými právními předpisy.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

[17] Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, které mu stanovilo daňovou povinnost v rozporu s jeho DAP a za použití pomůcek. Předně namítal, že rozhodnutí žalovaného i platební výměr byly vydány v rozporu s právními předpisy, jednak DŘ, kdy došlo k porušení zásady zákonnosti, volného hodnocení důkazů, materiální pravdy a zneužití správního uvážení, a jednak zákonem o dani z nemovitostí, kdy došlo k nesprávné právní kvalifikaci a zařazení nemovitostí do jiných předmětů, než skutečně patří.

[18] Žalobce odmítl tvrzení správce daně, že neposkytl potřebnou součinnost, a že proto muselo být přistoupeno ke stanovení daně pomocí pomůcek, neboť to dle žalobce bylo v zásadním rozporu s vedeným daňovým řízením, v němž žalobce předkládal shodné důkazní prostředky od roku 1999, které nikdy nebyly posouzeny jako důkazy, protože je správce daně vždy vyloučil, aniž by konstatoval důvod a označil jiné důkazy, které měl pro své závěry. Konstatování žalovaného, že byly dodrženy zákonné podmínky pro stanovení daně pomůckami, a že použité pomůcky byly přiměřené, při současném neprovedení žalobcem navrhovaných důkazů, navodilo dle žalobce rozpor s cílem správy daní dle § 1 odst. 2 DŘ. Žalobce tak byl zkrácen na svých právech při ukládání daní (čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, dále jen „LZPS“, a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR), když správce daně stanovil žalobci bez správně zjištěného skutkového stavu daňovou povinnost několikanásobně vyšší, za použití pomůcek a v rozporu s předkládanými důkazy, aniž by vedl daňové řízení v rovině dokazování.

[19] Žalobce odkázal na dřívější rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 21.11.2006, č.j. 29 Ca 187/2005-68 a 29 Ca 300/2005-26, o témže předmětu daně, z nichž podle žalobce vyplývá, že správce daně nepostupoval v souladu se zákonem, když na objekt č.p. 518 na p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod opakovaně pohlížel jako na stavbu prodejny elektrotechniky a reprografické techniky a na zahradní boudu na p.č. 1513 v k.ú. Havřice jako na rekreační chatu. Přitom pominul předložené listinné důkazy a odborná stanoviska, která nahradil nesprávným tvrzením o neexistenci projektové dokumentace odsouhlasené kolaudačním řízením. Pochybení vyplývá z předpisu DAP již za rok 1996, které správce daně pozměnil po podpisu žalobce a zaměnil druh stavby „H“ na „O“ resp. „P“, a také zaměnil výpočet přelepkou z moci úřední za roky 1999-2001. Ačkoliv byl správce daně nabádán k opravě DAP i přímo Nejvyšším správním soudem v rozhodnutích pod č.j. 7 Afs 53/2007-55 a č.j. 7 Afs 34/2007, tak toto neučinil. Žalobce podal za účelem opravy dodatečné (dílčí a opravné) DAP. [20] Správce daně vede s žalobcem řízení týkající se daně z předmětných nemovitostí od roku 1996 až do současnosti. Objekt č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod byl žalobcem zakoupen v roce 1991 jako rodinný dům a od samého počátku až do současnosti je v katastru nemovitostí zapsán jako objekt bydlení. Od roku 1999 vydával správce daně každý rok dodatečný platební výměr, proti kterým žalobce podával odvolání. Odvolací řízení bylo zakončeno v neprospěch žalobce. Zdaňovací období 1999 až 2003 byla ukončena ve prospěch žalobce rozsudky Krajského soudu v Brně, proti nimž směřující kasační stížnosti byly zamítnuty. Následující zdaňovací období až do roku 2009 jsou řešena nyní před správními soudy. Za zdaňovací období roku 2009 vydal Krajský soud v Brně rozhodnutí v rozporu s jeho předchozí judikaturou, a proto jej žalobce napadl kasační stížností.

[21] Žalobce vytkl správním orgánům, že se při kvalifikaci předmětu daně řídily bez hodnocení širších souvislostí a ostatních důkazů jednostranně stavebním povolením ze dne 29.5.1992 a kolaudačním rozhodnutím ze dne 18.1.1996. Přitom správce daně ani žalovaný nevzali v úvahu, že v obou rozhodnutích byl užíván pojem „adaptace rodinného domu na prodejnu elektroniky a reprografické techniky“, který stavební zákon nezná (jde o rozpor se zákonem, protože co není zákonem povoleno, je zakázáno, když ve veřejném právu mohou státní orgány činit pouze to, co jim zákon umožňuje). Žalobce jako stavebník žádal v žádosti o vydání stavebního povolení o „rekonstrukci domu č.p. 518 se změnou v užívání dvou místností na provozovnu …“, což vyplývalo i ze stavebně-technické dokumentace. Uvedeného pojmu se držel i žalovaný v napadeném rozhodnutí, který pak předmět daně kvalifikoval jako „stavba užívaná pro podnikatelskou činnost“ (§ 11 odst. 1 písm. d) zákona o dani z nemovitostí), aniž by vzal v potaz jiné důkazy prokazující skutečný charakter předmětu daně. Uvážen tak byl pouze formálně právní stav věci a došlo k vadnému hodnocení důkazů, což je v rozporu se základními zásadami daňového řízení s odkazem žalobce na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.11.2002, č.j. 10 Ca 139/2002. Správce daně byl povinen brát v úvahu skutečný obsah právního úkonu bez ohledu na to, je-li zastřen stavem formálně právním. Omyl a užití pojmu stavebním úřadem (ve stavebním povolení a kolaudačním rozhodnutí), jenž zákon nezná, nemůže jít k tíži žalobce v daňovém řízení, protože bylo povinností správce daně, aby vzal v potaz také jiné důkazy, jež prokazovaly skutečný stav věci.

[22] Správní orgány nevzaly při kvalifikaci předmětu daně v potaz důkazy: vyjádření Ing. J. K., autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, posudek Ing. H. a vyjádření revizního technika I. B. ze dne 29.7.2003. Správní orgány rovněž nevzaly v úvahu skutečnost, že objekt č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod je v podstatné části užíván jako rodinný dům, přitom správce daně toto opakovaně zkontroloval místními šetřeními, např. dne 12.5.2000 nebo naposledy dne 27.5.2004, na jehož podkladě pracovník správce daně sdělil žalovanému správné rozměry provozovny 37,3 m (prodejna vlevo a vpravo) a též plynofikovaných obytných částí dle dokumentace, avšak s pominutím dříve dokončených obytných částí, s odkazem žalobce na posudek Ing. H. Z vyjádření revizního technika I. B. dle žalobce vyplynulo, že došlo ke zpracování „projektové dokumentace plynové přípojky pro dům s prodejnou a obytnou částí domu“, kterou žalobce dokládal v předchozím řízení. Z výše uvedených důkazů dle žalobce po jejich řádném zhodnocení vyplývá, že předmět daně (objekt č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod) správcem daně kvalifikovaný jako „prodejna elektroniky a reprografické techniky“, tedy stavba pro podnikatelskou činnost, je ve skutečnosti obytným domem dle § 11 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí, protože plochou k podnikání jsou pouze dvě místnosti z celého obytného domu, které mají samostatné rozvody plynoinstalace a elektroinstalace. K tomu žalobce připomněl vyjádření Ing. J. K., který k bodu 3 uvedl, že rodinný dům č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod je v katastru nemovitostí nadále veden jako objekt bydlení, protože provedená adaptace rodinného domu a následná kolaudace povolila dle projektové dokumentace změnu užívání dvou místností na prodejnu s výměrou 37,3 m – podlahová plocha nebytového prostoru sloužícího v obytném domě k podnikatelské činnosti dle § 11 odst. 5 zákona o dani z nemovitostí, a že ostatní plocha rodinného domu slouží k bydlení. Správce daně výše uvedené popřel, neprokázal opak, zejména neopatřil odborné posouzení nebo znalecký posudek, který by vyvrátil stanovisko Ing. K.. Pouhé konstatování nesouhlasu správce daně s uvedeným stanoviskem dle žalobce neobstojí, protože hodnocení technických znaků a stavebně technického uspořádání stavby je otázkou odbornou, jejíž přezkoumání správci daně nenáleží. Pokud správce daně nerespektoval odborné stanovisko, porušil tak jednu ze základních zásad správy daní uvedené v § 5 odst. 2 DŘ.

[23] Postupem správce daně došlo k porušení základních zásad daňového řízení ve smyslu § 1 odst. 3, § 5 odst. 1 a 2, § 8 odst. 1 a § 264 DŘ. Správce daně se řádně nevypořádal v daňovém řízení s předkládanými důkazy, ačkoliv k tomu byl nabádán Nejvyšším správním soudem v rozhodnutích vydaných pod č.j. 7 Afs 53/2007-55 a č.j. 7 Afs 34/2007. Správce daně se opomenul vyjádřit k uvedeným důkazům, posoudit je podle zásad daňového řízení a vyvodit důvody, proč důkazy nepřipouští, popř. doložit protidůkaz na podporu svého tvrzení. Nerespektoval tak základní zásady daňového řízení, přičemž porušil především zásadu zákonnosti a zásadu volného hodnocení důkazů. Byl totiž povinen v zájmu úplného zjištění rozhodných skutečností pro správné stanovení daně provést navržené důkazy potřebné ke zjištění stavu věci. Pokud navržený důkaz neprovede, musí přezkoumatelným způsobem svůj postup odůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu pod č.j. 2 Afs 37/2009-97).

[24] Správnost postupu žalobce v daňovém řízení odůvodňovalo vyjádření Ing. J. K. a vyjádření revizního technika I. B. s tím, že na objekt č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod je třeba pohlížet tak, že jde o dvě místnosti o výměře 37,3 m (podlahová plocha nebytového prostoru v obytném domě), zdaňované jako prostor určený k podnikání, a ostatní plocha je stavbou určenou k bydlení. Závěry žalobce se opíraly i o stanovisko JUDr. M. M., Ph.D., daňové poradkyně. Ačkoliv toto stanovisko bylo do správního spisu vloženo již 14.6.2011, žalovaný jej pominul.

[25] Žalobce dále upozornil na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14.4.2009, č.j. 8 Af 15/2007-75, v němž vymezil rozsah přezkumu stanovení daně za pomocí pomůcek, včetně povinnosti vážit kvalitu pomůcek, tedy jejich adekvátnost a správné hodnocení, a zda se správce daně nedopustil procesních pochybení při součinnosti s daňovým subjektem (neseznámil s pomůckami). V této souvislosti měl žalobce za to, že správce daně nebyl oprávněn stanovit daň podle pomůcek, které si obstaral bez součinnosti s ním, a které byly nepřiměřené, k věci neadekvátní a nesprávně hodnocené. Změnily tak zařazení nemovitostí, a proto došlo k vadnému stanovení daně. Ze spisového materiálu dle žalobce vyplývá, že spolupracoval osobně nebo prostřednictvím zástupce se správcem daně, důkazy navrhoval a předkládal. Naopak správce daně důkazy neprovedl a nepředložil opačné důkazy, které měl projednat s žalobcem tak, aby došlo ke správnému zjištění skutkového stavu a správnému stanovení daně z nemovitostí. Žalobcem předložené listiny a správcem daně realizované místní šetření (potvrzovalo užívání nemovitosti č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod pro bydlení dvou osob viz evidence obyvatel) správní orgány nezapracovaly do svých rozhodnutí, z čehož je dle žalobce patrna snaha zastřít stav skutečný stavem právním, který správce daně dovodil z listin chybně označených ve stavebním řízení. Správní orgány nerespektovaly základní zásady daňového řízení, především porušily zásadu zákonnosti a volného hodnocení důkazů. Zvýšenou daňovou povinnost vypočetly podle interních úředních záznamů a daňovou povinnost stanovily podle pomůcek, s nimiž žalobce neseznámily. Ačkoliv se reálný stav nemovitostí (výměra i užívání objektů) prokazatelně nezměnil, správce daně i přesto opakovaně vyzýval žalobce v rozporu se zákonem k podávání DAP. Žalobce je z procesní opatrnosti podával, a to s požadavkem na opravu stanovené daňové povinnosti. Správce daně ani žalovaný však opravu neprovedli, napadený platební výměr byl potvrzen, nevypořádali se s navrženými důkazy a stanovili daň podle iracionálních pomůcek, ačkoliv měli nadále vést daňové řízení v rovině dokazování. Jelikož správce daně zjistil skutkový stav nesprávně, odporující logice i daňovému řádu, žalobce navrhl soudu, aby zrušil nejen napadené rozhodnutí žalovaného, ale též i rozhodnutí správce daně.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

[26] Žalovaný s právním názorem žalobce uvedeným v žalobě jednoznačně nesouhlasil.

[27] Odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27.5.2011, č.j. 29 Af 43/2010, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.10.2011, č.j. 7 Afs 70/2011-84, které posuzovaly stejný předmět a způsob zdanění, avšak za jiné zdaňovací období (rok 2009). Nejvyšší správní soud se v uvedeném rozsudku ztotožnil s právním závěrem Krajského soudu v Brně a kasační stížnost žalobce zamítl. Přitom byly posuzovány stejné opakující se žalobní body jako v nyní přezkoumávané věci.

[28] Z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplynulo, že bylo třeba výlučně vyjít z toho, k jakému účelu byla stavba zkolaudována. Žalobci tak nezbylo, než aby o zamýšlenou změnu (užívání stavby k jinému účelu), požádal příslušný správní orgán. Údaje v katastru nemovitostí nebyly rozhodné.

[29] Žalovaný se dále vyjádřil k důkazům předkládaným žalobcem. Neztotožnil se s vyjádřením Ing. J. K. ze dne 15.9.2003, který mimo jiné konstatoval, že „žalobce na základě stavebního povolení adaptoval rodinný dům na prodejnu elektroniky a reprografické techniky se změnou užívání dvou místností o podlahové výměře 37,3 m k podnikání, přitom objekt č.p. 518 je nadále rodinným domem a je takto veden v katastru nemovitostí“. S odkazem na napadené rozhodnutí žalovaný uvedl, že se s tímto důkazem vypořádal a pro podporu svého tvrzení odkázal i na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27.5.2011, č.j. 29 Af 43/2010, který rozebral, z jakých důvodů nešlo o relevantní skutečnosti.

[30] Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že předkládal důkazy a navrhoval místní šetření na místě samém, na kterém mohl správce daně správně kvalifikovat předmětnou stavbu. Podle žalovaného naopak ze spisového materiálu vyplynulo, že žalobce se správcem daně nespolupracoval, neumožnil pracovníkům správce daně místní šetření na dotčených nemovitostech, sám svoji účast na daňovém řízení odmítl a pochybnosti správce daně neodstranil.

[31] K písemným vyjádřením Ing. J. K., revizního technika I. B., daňové poradkyně JUDr. M. M., Ph.D., žalovaný uvedl, že obsahují skutečnosti nepodstatné pro nyní přezkoumávanou věc, které na rozhodnutí o vyměření daně z nemovitostí nemohly nic změnit. Vyjádření revizního technika I. B. k projektové dokumentaci plynové přípojky „pro dům s prodejnou a obytnou částí“ směřovalo k povolené plynofikaci v roce 1993, tedy bez vlivu na konečnou kolaudaci a povolení užívání objektu jako prodejny (kolaudační rozhodnutí ze dne 18.1.1996). Předmětem daně ze staveb jsou stavby uvedené v § 7 odst. 1 zákona o dani z nemovitostí. V případě dotčeného objektu č. p. 518 v k.ú. Uherský Brod byl žalovaný při způsobu zdanění vázán výrokem kolaudačního rozhodnutí. Stavba byla zkolaudována jako prodejna elektroniky a reprografické techniky, a proto nemohl být tento objekt zdaňován jako stavba k bydlení dle § 11 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí, ale jako stavba pro podnikatelskou činnost dle § 11 odst. 1 písm. d) cit. zák. Žalovaný i správce daně postupovali v souladu se zákonem, žalobcem uplatněné námitky jsou nedůvodné, a proto žalovaný navrhl soudu, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Replika žalobce

[32] Podáním ze dne 5.3.2014 žalobce reagoval prostřednictvím ustanovené právní zástupkyně na vyjádření žalovaného a zopakoval obsah odvolání ve správním řízení, včetně rozhodnutí o něm, a dále obsah žalobních bodů, které žalobce uplatnil v jím sepsané žalobě.

[33] Žalovaný své vyjádření k žalobě opřel o rozhodnutí Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Af 43/2010 a Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 Afs 70/2010, neboť v nich šlo o posouzení stejného předmětu daně a způsobu zdanění, avšak za rok 2009. Žalobce naproti tomu argumentoval správností jeho zařazení nemovitostí do příslušné skupiny pro účel výpočtu daně z nemovitosti podle zákona o dani z nemovitostí. Za rozhodující ve sporu označil žalobce nesplnění podmínek pro stanovení daně za použití pomůcek. Okruh podmínek vyložil Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 14.4.2009, sp. zn. 8 Afs 15/2007, v němž mimo jiné uvedl, že daň lze stanovit podle pomůcek (§ 31 odst. 5), ale odvolací orgán je povinen vážit i kvalitu pomůcek, tedy zda byly adekvátní, správně hodnoceny, a zda se správce daně nedopustil procesních pochybení při součinnosti s daňovým subjektem (zda mu umožnil se s pomůckami seznámit).

[34] Žalovaný se v dané věci nezabýval splněním podmínek pro stanovení daně podle pomůcek s potřebnou pečlivostí a nesprávně posoudil podmínku dodržení spolupráce se žalobcem. Spokojil se pouze se skutkovým zjištěním, že výsledek postupu k odstranění pochybností správce daně projednal s žalobcem dne 7.4.2011, avšak toto zjištění neposoudil v souvislosti s jiným skutkovým zjištěním, které mu muselo být známo. Uvedl jej totiž v závěru odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 8.6.2012, č.j. 5500/12-1400-704389 (ve věci správní žaloby u zdejšího soudu pod sp. zn. 29 Af 88/2012, týkající se dalšího zdaňovacího období roku 2011). Jednalo se o zjištění, že právní zástupce žalobce, který jej zastupoval v červenci 2011 při projednání výsledku postupu k odstranění pochybností, oznámil správci daně dne 26.9.2011, že v květnu 2011 vypověděl žalobci udělenou plnou moc k zastupování. Za této situace nebylo možné mít podmínku předepsané součinnosti správce daně s žalobcem za splněnou. Podmínka seznámení žalobce s výsledky postupu k odstranění pochybností byla chybně posouzena. Jde o vadu závažnou, která mohla mít za následek vydání rozhodnutí v rozporu i s hmotným právem, protože nebylo možno vyloučit, že by žalobce využil svého práva na doplnění dokazování a výsledek dokazování by vyzněl v jeho prospěch. Proto správce daně nebyl oprávněn vyměřit daň postupem podle § 98 DŘ za použití pomůcek a žalovaný tak nesprávně vyhodnotil soulad odvoláním napadeného platebního výměru se zákonem. Tento nedostatek splnění podmínky spolupráce unikl pozornosti žalovaného i v jeho vyjádření k žalobě. K důkazu proto žalobce navrhl připojení spisu zdejšího soudu sp. zn. 29 Af 88/2012, z něhož požadoval číst k důkazu rozhodnutí žalovaného ze dne 8.6.2012, č.j. 5500/12-1400-704389. Žalobce tak setrval na svém návrhu, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil, jakož i prvostupňové rozhodnutí správce daně.

V. Další replika žalobce

[35] Podáním ze dne 23.6.2014 (den před nařízeným soudním jednáním) reagoval přímo žalobce na vyjádření žalovaného k žalobě. Doslovně zopakoval čl. II žaloby, k němuž přidal odkaz na další rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 21.11.2006, č.j. 29 Ca 298/2005-29. Dále doplnil, že odvolací orgán nepostupoval v souladu s předpisy, pokud na zahradní boudu nesprávně pohlížel jako na rekreační chatu, nově jako na vinnou boudu.

[36] O stavební povolení bylo požádáno prostřednictvím formuláře, v němž byla specifikována požadovaná rekonstrukce domu jako „Stavba: adaptace rodinného domku na prodejnu“ s tím, že šlo o rekonstrukci pouze předního stavebního objektu, a proto užil zdrobněliny. Takto specifikovaná stavba – „adaptace“ byla nesprávně aplikována na celou nemovitost současně se záměnou pojmu „stavba“ za „stavební objekt“ či „nemovitost“. Pochybení správce daně bylo způsobeno přepisem daňového přiznání k dani z nemovitostí již za rok 1996, záměnou druhu stavby „H“ na „O“, resp. „P“ a záměnou výpočtu u staveb dokončených a evidovaných jako objekt bydlení již ve znaleckém posudku Ing. H. z roku 1990.

[37] Žalobce se dovolával ochrany obydlí jeho a jeho rodiny dle čl. 12 LZPS a čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie. Prostory sloužící výhradně k bydlení podléhají režimu ochrany základních práv.

[38] Žalobce doslovně zopakoval čl. III podané žaloby a dále uvedl, že postup správce daně (výzvu k podání daňového přiznání za rok 2011) napadl námitkou dne 25.10.2011, a že za roky 1999 – 2010 podal z procesní opatrnosti DAP. Na uplatněnou námitku dosud neobdržel odpověď, přitom její součástí bylo stanovisko JUDr. M. M., Ph.D., s návrhy důkazních prostředků. Došlo tak k porušení § 114 DŘ, protože správní orgán dle judikatury musí přihlédnout k návrhu důkazních prostředků (pozn.: soud k tomu uvádí, že šlo o námitku směřující proti jinému rozhodnutí za jiné zdaňovací období, která je předmětem jiného soudního řízení, a proto se jí v tomto řízení nemusel zabývat).

[39] Opakovaně provedené šetření nemovitostí na místě samém, které žalobce navrhoval, potvrdilo tvrzení žalobce, že objekt č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod má pouze 2 místnosti se samostatným rozvodem plynu a elektřiny, které jsou užívané jako prodejna elektrotechniky v souladu se stavební dokumentací, jenž byla v kolaudačním řízení odsouhlasena. Přitom z převážné části je objekt užíván k bydlení žalobce se svojí partnerkou P. H. a synem F. K., kteří zde mají hlášen trvalý pobyt evidovaný v centrální evidenci obyvatel.

[40] Podle žalobce vyšly správní orgány nesprávně pouze ze znění výroku kolaudačního rozhodnutí a zaměnily pojem „stavba“ za pojmy „stavební objekt“ či „nemovitost“, aniž by řádně zkoumaly skutečný stav nemovitosti rozhodný pro stanovení daňové povinnosti žalobce. Oba správní orgány se řádně nevypořádaly s vyjádřením Ing. J. K., který stanovil stavební charakter rodinného domu č.p. 518 po provedené stavební činnosti, přitom citoval „kolaudačním rozhodnutím se povoluje užívání prodejny elektrotechniky a reprografické techniky …, rozsah užívání provozovny v obytném domě stanovuje stavebně-technická dokumentace, toto je určeno dvojím rozvodem jak elektřiny, tak plynu, provozovnu tvoří pouze dvě prodejní místnosti o celkové výměře 37,3 m, fakticky byl adaptován přední objekt domu č. p. 518 – viz výkres širších vztahů, a objekt č. p. 518 je nadále rodinným domem se změnou užívání dvou místností k podnikání“. Skutečné užívání stavby je rozhodným kritériem pro řádné stanovení daně.

[41] Správní orgány podle žalobce vyšly z nesprávně zjištěného skutkového stavu a nesprávného právního posouzení věci, což mělo za následek vydání nesprávného rozhodnutí a nesprávné stanovení daně, když její sazba závisí na posouzení, zda je objekt obytným domem nebo pro podnikatelskou činnost.

[42] V napadeném rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněno navýšení daně z nemovitostí za zdaňovací období roku 2010 na částku 2 257 Kč oproti předchozím vyměřením částkou 1 331 Kč u totožných nemovitostí. Jde o zřejmou libovůli správních orgánů a zneužití institutu správního uvážení. Odkaz na rozhodnutí Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Af 43/2010 a Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 Afs 70/2011, kdy byla žalobci za rok 2009 stanovena daň podle pomůcek ve výši 1 331 Kč na stejný předmět daně, avšak nyní vyšší, činí daňové řízení nezákonným, zmatečným a navozujícím rozpor s cílem správy daní dle § 1 odst. 2 DŘ. Tvrzení žalovaného, že použité pomůcky při stanovení daně z nemovitostí za rok 2010 byly přiměřené, adekvátní a správně hodnocené, podle žalobce neobstojí, nýbrž činí rozhodnutí vnitřně rozporným.

[43] Žalobce respektuje názor Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu z předchozích rozhodnutí. Správce daně však pominul existenci stavebně technické dokumentace (žalobcem předložené), odborných posudků a nesprávně interpretoval kolaudační rozhodnutí. Nezákonný postup správce daně již konstatoval Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích pod sp. zn. 7 Afs 34/2007 a 7 Afs 53/2007.

[44] Žalobce požádal o spojení řízení vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 29 Af 147/2011 a 29 Af 88/2012, a také 29 Af 94/2012. Soud tak může učinit dle § 39 odst. 1 s. ř. s., avšak není to jeho povinností, záleží na posouzení věcí navrhovaných ke spojení a na jejich skutkovém základu. Soud v dané věci pro takový postup neshledal důvody, neboť věc vedená pod sp. zn. 29 Af 94/2012 se týká daňového penále na dani z nemovitostí za r. 2004 a věc vedená pod sp. zn. 29 Af 88/2012 se sice týká daně z nemovitostí, ale jiného rozhodnutí správce daně a žalovaného za jiné zdaňovací období s odlišným skutkovým základem a důvody vydaných rozhodnutí (může tak být o ní rozhodováno jiným způsobem, než v nyní posuzované věci). Žalobce s odkazem na žalobu a vyjádření JUDr. M. M., PhD., a Ing. J. K. soudu navrhl, aby zrušil obě napadená správní rozhodnutí.

[45] Žalobce k replice připojil následující fotokopie listin: Stanovisko JUDr. M. M., Ph.D., ze dne 17.5.2011; Vyjádření Ing. J. K., autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, ze dne 15.9.2003; Vyjádření I. B., revizního technika plynových zařízení ze dne 29.7.2003; část Projektové dokumentace k „Rekonstrukci domu D. V. č.p. 518“ z března 1992 – Technická zpráva s úvodem a technickým řešením, půdorysem, čelním pohledem a legendou místností; část Žádosti o stavební povolení ze dne 20.3.1992; Urgence žalobce o vydání stavebního povolení ze dne 1.4.1992; Žádost žalobce o umístění provozovny v objektu č.p. 518 ze dne 20.3.1992; Souhlas Městské rady města Uherský Brod ze dne 25.3.1992 s umístěním provozovny v domě č.p. 518; Zpráva o revizi plynového zařízení vydaná dne 28.12.1993 I. B.; Technická zpráva plynoinstalace vypracovaná I. B. v prosinci 1993; Posudek Okresního hygienika ze dne 3.4.1992 – Okresní úřad Uherské Hradiště; Zápis Městského úřadu Uherský Brod ze dne 26.5.1994 o průběhu ústního jednání spojeného s místním šetřením v rámci kolaudačního řízení; Stavební povolení Městského úřadu Uherský Brod, odbor výstavby ze dne 29.5.1992; Oprava stavebního povolení provedená Městským úřadem v Uherském Brodu, odborem výstavby, ze dne 9.6.1992.

VI. Průběh soudního řízení před Krajským soudem v Brně

[46] Žalobce zaplatil dne 2. 3. 2012 soudní poplatek za podanou žalobu a dne 4.7.2012 požádal o ustanovení právního zástupce podle § 35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Soud proto šetřil osobní, majetkové a výdělkové poměry žalobce k ověření předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a usnesením ze dne 9.7.2013, č.j. 29 Af 147/2011-94, ustanovil žalobci pro toto řízení zástupce Mgr. Lukáše Damce, advokáta se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1946/35. Podáními ze dne 21.11.2013 požádali žalobce i ustanovený zástupce o zproštění tohoto zastupování pro ztrátu důvěry. Podle žalobce šlo především o specializaci zástupce, která nezahrnovala správní právo, a proto navrhl ustanovení jiného zástupce se specializací pro správní právo. Uvedené bylo též důvodem pro odročení nařízeného jednání na den 26.11.2013. K podání ze dne 21.11.2013 žalobce přiložil i rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. C 0140666 vystavené dne 20.11.2013 praktickým lékařem MUDr. R. K. Podle něho byl žalobce práce neschopen od 20.11.2013 a kontrola stanovena na den 27.11.2013. Nařízené jednání bylo ze shora uvedených důvodů odročeno na neurčito.

[47] Soud usnesením ze dne 30.12.2013, č.j. 29 Af 147/2011-114, zprostil Mgr. Lukáše Damce povinnosti zastupovat žalobce v tomto řízením, přiznal mu příslušnou odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů, a ustanovil žalobci k ochraně jeho práv v tomto řízení zástupkyni JUDr. Ludmilu Krátkou, advokátku se sídlem v Brně, Škrochova 22 (původně Příkop 27/2a), s účinností od právní moci usnesení. Ustanovení zástupkyně bylo provedeno po pečlivém výběru a kontrole jejího právního zaměření, mimo jiné na správní právo a též finanční právo a daně (dle Seznamu advokátů vedeného u ČAK). Po právní moci usnesení o ustanovení zástupcem požádala JUDr. Ludmila Krátká soud o nahlédnutí do soudního spisu, což jí bylo umožněno dne 21.1.2014 v rozsahu 9.30-12.30 hod. Dne 5.3.2014 podala v zastoupení žalobce repliku.

[48] Soud ve věci nařídil další ústní jednání na den 27.3.2014. Žalobce si předvolání k jednání převzal osobně při prvním doručování dne 7.3.2014, avšak podáním ze dne 25.3.2014, doručeným podatelně zdejšího soudu osobně dne 26.3.2014 v 15.20 hod., se z nařízeného jednání omluvil z důvodu pracovní neschopnosti a žádal o odročení nařízeného jednání. K podání připojil fotokopii Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. C 0140735, vystavené dne 24.3.2014 praktickým lékařem MUDr. R. K. Podle něj byl žalobce práce neschopen od 24.3.2014, se stanovenou kontrolou na den 31.3.2014. Žalobce v podání dále uvedl, že ustanovená zástupkyně ukončila na adrese Příkop 27/2a svoji činnost k 31.12.2013, je obtížně kontaktovatelná a fakticky žalobce nemůže zastupovat.

[49] Vzhledem k opakované pracovní neschopnosti, která byla důvodem odročování dosud nařízených jednání, soud ověřil závažnost zdravotního stavu žalobce u jeho praktického lékaře MUDr. R. K., který průkaz práce neschopného pojištěnce vystavil. Lékař nepotvrdil hospitalizaci žalobce ani závažný zdravotní stav, pouze uvedl, že vzhledem k virové infekci stanovil žalobci kontrolu na 31.3.2014, po níž by mohl být žalobce zdráv.

[50] Soud dále ověřil u ustanovené zástupkyně existenci žalobcem tvrzených důvodů, že je obtížně kontaktovatelná a nemůže jej zastupovat. JUDr. Ludmila Krátká na dotaz soudu dne 31.3.2014 (také dne 27.3.2014) uvedla, že skutečně k 1.1.2014 změnila adresu svého sídla, avšak důrazně nesouhlasila s tvrzením, že tato okolnost ztěžuje její kontakt s žalobcem a vůbec nebylo pravdou, že jej nemůže zastupovat. Dále uvedla, že s žalobcem dosud měla častý mailový i telefonní styk a ve věci se uskutečnili již dvě společné porady dne 11.2.2014 do 13.00 do 15.00 hod. a dne 20.3.2014 od 15.00 do 17.00 hod., tedy minimálně dvě dvouhodinové porady, kde s ní žalobce komplexně celou věc probral, včetně vykonání přípravy na soudní jednání dne 27.3.2014. K intenzitě svého konání ve věci připomněla, že dne 21.1.2014 nahlížela do soudního spisu, který celý prostudovala společně se správním spisem, tomu věnovala tři hodiny, a současně si vyžádala kopie hlavních podání ve věci. Dopisem ze dne 28.1.2014 kontaktovala žalobce za účelem předložení některých podání, které nenašla ve spisu. V průběhu porad s žalobcem jej podrobně informovala o tom, co nalezla ve správním spisu, vyložila mu vlastní právní názor na věc a dohodla se s ním na přípravě repliky, kterou mu zašle elektronicky, aby ji mohl případně doplnit, a to zástupkyně následně i vykonala. Po podání repliky u soudu zaslala její znění žalobci elektronickou poštou s vyznačením razítka podání u soudu. Dne 10.3.2014 telefonicky s žalobcem domluvila společnou schůzku v Brně na den 20.3.2014 k vykonání přípravy na jednání nařízeného na den 27.3.2014. Při této poradě, trvající déle než 2 hodiny, s žalobcem opětovně probírala všechny tři právní věci, projednávané u Krajského soudu v Brně, a žalobce ujistila, že na nařízené jednání dne 27.3.2014 půjde a zastoupí jej tam. Právní věci žalobce se zástupkyně věnovala s veškerou pečlivostí a má za to, že zastupování se může věnovat řádně, což i činí, a není jí známa žádná procesní překážka jejího zastupování žalobce v uvedené věci. O uvedeném sdělení zástupkyně vyrozuměl soud žalobce dne 7.4.2014.

[51] Jednání nařízené na den 27.3.2014 bylo odročeno na den 8.4.2014, avšak podáním ze dne 4.4.2014, doručeným soudu poštou dne 7.4.2014, žalobce opět požádal o jeho odročení z důvodu pokračující pracovní neschopnosti. K podání připojil opět fotokopii Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. C 0140735 ze dne 24.3.2014 s vyznačením data další kontroly dne 4.4.2014 a 11.4.2014. V podání žalobce opětovně uvedl, že ustanovená zástupkyně ukončila na adrese k 31.12.2013 činnost, je obtížně kontaktovatelná a fakticky nemůže žalobce zastupovat. Soud s odkazem na předchozí sdělení JUDr. Ludmily Krátké ze dne 31.3.2014 žalobci sdělil, že se jeho tvrzení nezakládá na pravdě. Z důvodu nemoci žalobce soud odročil jednání nařízené na den 8.4.2014 na den 29.4.2014.

[52] Podáním ze dne 25.4.2014, doručeným soudu poštou dne 28.4.2014, žalobce opět požádal o odročení nařízeného jednání na den 29.4.2014 z důvodu pokračující pracovní neschopnosti, přitom trval na osobní účasti u jednání. K podání připojil kopii Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. C 0140735 ze dne 24.3.2014, v němž byla vyznačena další data kontroly - 18.4 a 29.4.2014. V podání žalobce opět poukázal na to, že ustanovená zástupkyně změnila sídlo, je obtížně kontaktovatelná a fakticky jej nemůže zastupovat. Nově k tomu doplnil, že jí byla již 4.4.2014 zaslána rezignace na zastupování ex offo. Soud telefonicky ověřil dne 29.4.2014 u ošetřujícího lékaře MUDr. R. K., že průkaz práce neschopného osobně vystavil dne 24.3.2014, a že žalobce je nadále nemocen, léčí se na virovou infekci s odesláním na krční oddělení. S další návštěvou žalobce počítal lékař na počátku května 2014 s tím, že již bude ukončena pracovní neschopnost. Soud proto odročil jednání nařízené na den 29.4.2014 na den 20.5.2014. U ustanovené zástupkyně soud ověřil tvrzení žalobce, že je obtížně kontaktovatelná, nemůže jej zastupovat, a že jí byla zaslána „rezignace“ na zastupování. Rovněž se jí dotázal na dosavadní průběh zastupování. JUDr. Ludmila Krátká k dotazu soudu sdělila dne 5.5.2014, že ohledně průběhu zastupování poukazuje na svůj předchozí dopis ze dne 31.3.2014 a doplnila, že po 31.3.2014 obdržela od žalobce pouze jeho žádost o odročení jednání nařízeného na den 8.4.2014, která byla fakticky adresována soudu, jí byla doručena poštou dne 7.4.2014. V závěru dopisu žalobce připojil větu, že je dlouhodobě nemocen, a přesto musí rezignovat na nabídku ustanovené zástupkyně k zastupování ex offo. Od uvedeného data již žalobce neprojevil přání o osobní schůzku ohledně této právní věci a ani nereagoval na zástupkyní zaslané upozornění na konané jednání, naposledy ze dne 25.4.2014, a ani na následné sdělení ze dne 28.4.2014, že termín projednání věci dne 29.4.2014 se zrušuje. Jelikož ustanovená zástupkyně již s žalobcem provedla přípravu na jednání na osobní schůzce v Brně dne 20.4.2014, měla za to, že zastupování již bylo kompletně připraveno. Znovu sdělila, že nespatřuje žádnou procesní překážku bránící projednání věci z důvodu přípravy zastoupení.

[53] Z důvodu nemoci žalobce odročil soud jednání nařízené na den 29.4.2014 na den 20.5.2014. Podáním ze dne 15.5.2014, doručeným soudu poštou dne 19.5.2014, žalobce opět požádal o odročení jednání nařízeného na den 20.5.2014 z důvodu jeho pokračující pracovní neschopnosti. Připojil kopii Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (bez uvedení čísla), avšak zjevně pokračující od data 24.3.2014, kdy bylo rozhodnutí vystaveno praktickým lékařem MUDr. R. K., s doplněním dalších kontrol, a to po ORL v květnu, 15.5., 24.5.2014 (sobota). Žalobce v podání opakovaně uvedl, že ustanovená zástupkyně ukončila na původní adrese svoji činnost, je obtížně kontaktovatelná a fakticky jej nemůže zastupovat. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo již 5x nařízeno ústní jednání a pokaždé se z něj žalobce omluvil z důvodu pracovní neschopnosti, přitom nebyla zjištěna hospitalizace žalobce ani jiná vážná diagnóza, soud ověřoval zdravotní stav žalobce u praktického lékaře MUDr. K., který dne 19.5.2014 potvrdil pokračování pracovní neschopnosti žalobce s ohledem na přesun infektu do urologických obtíží. Upřesňující informace o tom, kdy může být žalobce zdráv, aby mohlo být nařízeno soudní jednání, podá urolog MUDr. V. Ke kontrole nařízené na sobotu dne 24.5.2014 MUDr. K. uvedl, že šlo o omyl, že žalobce se dostaví koncem měsíce května a uschopněn by mohl být rozhodně koncem června 2014. Urolog MUDr. V. dne 19.5.2014 potvrdil, že žalobce udával subjektivní urologické obtíže, byla mu doporučena antibiotika a schopen soudního jednání bude nejpozději za tři týdny. Bude opět záležet na subjektivních pocitech žalobce. O sděleních lékařů byl sepsán úřední záznam. Nařízené jednání na den 20.5.2014 bylo proto opět zrušeno a předtím, než soud sdělil účastníkům řízení nový termín jednání, písemně se obrátil dne 20.5.2014 přímo na žalobce a vyzval jej ve lhůtě 5 dnů k upřesnění závažnosti zdravotního stavu a konkretizaci důvodu, pro který se nemůže účastnit soudního jednání. Soud požádal žalobce rovněž o sdělení možné prognózy zdravotního stavu s časovým upřesněním, od kdy bude zřejmě schopen účastnit se soudního jednání, které sám požadoval, resp. jehož se chtěl zúčastnit. Soud chtěl nařídit jednání ve věci s ohledem na sdělení žalobce. Soud současně žalobci připomněl, že jeho účast u jednání nevyžaduje, jeho výslech nebude provádět, a že k ochraně jeho práv a zájmů mu byl ustanoven právní zástupce, který pokaždé byl a bude k jednání řádně předvolán a bude v plném rozsahu hájit právní zájmy žalobce. Soud dále uvedl, že ustanovený zástupce již potvrdil provedení společné přípravy na jednání, a že v případě zdravotních obtíží žalobce v souvislosti s jeho účastí u jednání, bude průběh jednání přizpůsoben potřebám žalobce nebo jeho případné indispozici. Výzva soudu byla žalobci doručena dne 22.5.2014, žalobce však na ni nereagoval. Vzhledem k výše uvedenému, především s ohledem na sdělení lékařů, soud nařídil jednání na den 24.6.2014. Žalobce v předvolání opět upozornil na to, že je ve věci právně zastoupen, a že jeho účast u soudního jednání není nutná.

[54] Dne 20.6.2014 (pátek) kontaktoval žalobce soudní kancelář krajského soudu a zapisovatelce jiného senátního odd. sdělil, že se nemůže dostavit k nařízenému soudnímu jednání na den 24.6.2014 z důvodu zahraniční cesty. Bylo mu doporučeno zaslat omluvu písemně k příslušné sp. zn. (viz úřední záznam ve spise). Dne 23.6.2014 v 10.30 hod. se žalobce dostavil do soudní kanceláře krajského soudu a žádal zapisovatelku senátu 29 Af o umožnění setkání se soudcem zpravodajem v jeho věci za účelem omluvy z jednání nařízeného na zítřejší den 24.6.2014. Žalobce následně dosáhl kontaktu se soudcem zpravodajem v uvedené věci, s nímž hovořil na soudní kanceláři příslušného senátu před soudní zapisovatelkou téhož senátu. Soudci sdělil svoji omluvu za dosud odročovaná soudní jednání a současně i ze zítřejšího jednání nařízeného na den 24.6.2014 v 10.00 hod., protože se musí dostavit k jednání u žalovaného. Upřesnil, že k žalovanému nebyl předvolán, nýbrž se tam chce odebrat z vlastní inciativy. Doplnil, že právě přicestoval a přichází přímo z letiště. Pokusil se sdělovat své názory týkající se věci samé, byl však opakovaně upozorňován, že tímto způsobem nelze postupovat, své názory k věci musí uvést u nařízeného jednání, a že se soudce zpravodaj nebude k věci konkrétně jakkoliv vyjadřovat. Závěrem žalobce uvedl, že nyní musí odejít na jednání u žalovaného, kde má domluveno odpolední jednání, a hodlá zde sjednat daň. Zítřejšího soudního jednání dne 24.6.2014 v 10.00 hod. se nemůže zúčastnit, neboť „musí někam odvést věci“, a proto se z něj touto cestou omlouvá. V souvislosti s tímto bylo konstatováno, že jeho účast u jednání není nutná, neboť má ustanoveného právního zástupce. Žalobce odmítl počkat na sepis protokolu o obsahu jednání, s nímž by byl seznámen a opatřil by jej podpisem. O návštěvě žalobce tak byl sepsán úřední záznam dne 23.6.2014 ve 12.15 hod., podepsaný soudcem zpravodajem a po celou dobu přítomnou soudní zapisovatelkou.

[55] Podáním ze dne 23.6.2014, doručeným soudu osobně dne 23.6.2014 v 15.30 hod. na podatelnu soudu, žalobce uvedl, že na základě „Předvolání na jednání dne 24.6.2014, doposud nedoručeného“, trvá na tom, aby věci u krajského soudu byly projednány za jeho osobní účasti, nebude-li rozhodnuto bez jednání podle § 76 odst. 1 s.ř.s. Žalobce dále připomněl, že současně podal i repliku, která bude případně doplněna advokátem, a to za účelem ochrany obydlí jeho a jeho rodiny. Podání uzavřel tak, že v důsledku jeho pobytu v zahraničí nebylo mu předvolání na jednání doručeno, se zachováním lhůty na přípravu, a proto požádal soud o odročení nařízeného jednání na den 24.6.2014.

[56] Obsah podání žalobce ze dne 23.6.2014 (15,30 hod.) byl následně telefonicky sdělen jeho ustanovené zástupkyni JUDr. Ludmile Krátké. Zástupkyně žalobce byla současně upozorněna na to, že příslušný soudní senát neshledal důvody pro odročení zítřejšího nařízeného jednání, a to především s ohledem na obsah sdělení žalobce v poledne a následné podání v 15.30 hod. (oba dne 23.6.2014), a také celý dosavadní průběh soudního řízení. Zástupkyně žalobce byla požádána o předání sdělení žalobci, že zítřejší jednání dne 24.6.2014 se bude konat a nebude odročováno. Zástupkyně žalobce si u soudu vyzvedla repliku žalobce dne 24.6.2014 v 9.20 hod. tak, aby se s ní seznámila ještě před soudním jednáním. Soudu rovněž předložila e-mailovou zprávu ze dne 23.6.2014 (16.55 hod.), kterou zaslala žalobci s tím, že jednání nařízené na 24.6.2014 proběhne, nebude odročeno, uváděné důvody nebrání projednání věci a je nezbytné, aby se žalobce k jednání v nařízeném termínu dostavil.

VII. Jednání před Krajským soudem v Brně dne 24.6.2014

[57] K nařízenému jednání se dostavili zástupci účastníků řízení, žalobce se z jednání omluvil a požadoval odročení jednání (viz důvody shora). Soud však skutečnosti, žalobcem uváděné den před jednáním (viz shora), neshledal důvodnými pro odročení jednání, a proto na počátku jednání samého rozhodl o tom, že bude jednáno v nepřítomnosti žalobce. Soud mohl přihlédnout i k tomu, že žalobce má ustanoveného právního zástupce k ochraně jeho práv v uvedeném řízení. Důvody postupu soudu jsou blíže vysvětleny v následujícím oddílu (VIII. Posouzení věci Krajským soudem v Brně).

[58] Zástupci účastníků při jednání setrvali na svých dosavadních stanoviscích k věci. Zástupkyně žalobce upřesnila žalobní bod, týkající se nesplnění podmínek pro stanovení daně za použití pomůcek, který žalobce v žalobě uplatnil. Upřesnění žalobního bodu učinila ve shodě s obsahem jí podané repliky dne 5.3.2014 tak, že se žalovaný dostatečně nezabýval splněním těchto podmínek a nesprávně posoudil podmínku dodržení spolupráce s daňovým subjektem. Vycházel totiž z toho, že správce daně se zástupcem žalobce řádně projednal výsledky postupu k odstranění pochybností dne 20.4.2011 (chybně uváděno datum 7.4.2011), přitom mu však muselo být známo z jiného daňového řízení, že právní zástupce JUDr. F. Š. již vypověděl žalobci udělenou plnou moc k zastupování. Za této situace nemohl mít žalovaný podmínku součinnosti s daňovým subjektem za splněnou, protože žalobce neseznámil s výsledky řízení. Správce daně tak nebyl oprávněn vyměřit daň postupem podle § 98 DŘ za použití pomůcek. V této souvislosti pak zástupkyně požádala o přečtení rozhodnutí žalovaného ze dne 8.6.2012, č.j. 5500/12-1400-704389, které zdejší soud projednává pod sp. zn. 29 Af 88/2012, které se týká stejných nemovitostí žalobce, avšak za zdaňovací období roku 2011. Soud k jednání předmětný spis připojil a navrhované rozhodnutí k důkazu přečetl s tím, že zástupkyně žalobce požadovala k důkazu čtení především odst. 2 na str. 10 cit. rozhodnutí.

[59] Soud při jednání konstatoval důkazy navrhované žalobcem s tím, že neprováděl dokazování rozhodnutími správce daně a žalovaného a ani dalšími listinami, které již byly obsahem připojeného správního spisu, a tedy součástí správního řízení. Vyhověl však požadavku zástupkyně žalobce a přečetl požadované části rozhodnutí žalovaného ze dne 8.6.2012, č.j. 5500/12-1400-704389, týkající se daně z nemovitostí za zdaňovací období roku 2011. Jednalo se zejména o odst. 2 na str. 10 cit. rozhodnutí. Soud se musel při jednání zabývat listinami připojenými k replice žalobce, kterou podal sám žalobce den před jednáním (osobně dne 23.6.2014 v 15.30 hod.), aby se přítomní u jednání mohli s nimi seznámit, zejména zástupce žalovaného, který toto podání, včetně připojených listin, obdržel až při jednání. Jednalo se o Stanovisko JUDr. M. M., Ph.D., daňové poradkyně, ze dne 17.5.2011, dále o Vyjádření Ing. J. K., autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, ze dne 15.9.2003, dále o Vyjádření revizního technika plynových zařízení I. B. ze dne 29.7.2013, dále o Technickou zprávu k rekonstrukci domu z března 1992, k níž byly připojeny čelní pohled a půdorys, dále o Žádost o vydání stavebního povolení ze dne 20.3.1992, dále o Urgenci vydání stavebního povolení podanou dne 1.4.1992, dále o Legendu místností – fotokopie části projektové dokumentace k rekonstrukci, dále o Žádost o umístění provozovny ze dne 20.3.1992, dále o Rozhodnutí Městské rady města Uherský Brod ze dne 25.3.1992 o vydání souhlasu s umístěním provozovny, dále o Zprávu o revizi plynového zařízení revizního technika I. B. ze dne 28.12.1993, dále o Technickou zprávu plynoinstalace z prosince 1993, dále o Závazný posudek Okresního úřadu Uherské Hradiště, okresního hygienika ze dne 3.4.1992, dále o Zápis o průběhu ústního jednání spojeného s místním šetřením v rámci kolaudačního řízení ze dne 26.5.1994, dále o Stavební povolení ze dne 29.5.1992 Městského úřadu Uherský Brod, odbor výstavby, a dále o Opravu rozhodnutí ze dne 9.6.1992, vydanou Městským úřadem v Uherském Brodě, odborem výstavby. Žalobcem poukazované důkazy však byly pro posouzení předmětné věci nepodstatné (viz vysvětlení níže oddíl VIII. Posouzení věci Krajským soudem v Brně).

[60] Ustanovená zástupkyně žalobce se při jednání mimo jiné vyjádřila i k průběhu poskytování právních služeb žalobci a vyloučila, že by byla obtížně kontaktovatelná nebo že by nemohla fakticky žalobce zastupovat, což žalobce uváděl v několika posledních podáních k jejímu zastupování. Zástupkyně žalobce rovněž potvrdila obsah svých podání ze dne 31.3.2014 a 5.5.2014, kde na výzvu soudu upřesňovala rozsah a frekvenci poskytování právních služeb žalobci s tím, že neexistuje procesní překážka, pro kterou by se nemohla řádně věnovat zastupování žalobce.

VIII. Posouzení věci Krajským soudem v Brně

[61] Soud při nařízeném jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správce daně, včetně řízení předcházejících jejich vydání a shledal, že žaloba není důvodná.

[62] Soud se nejprve musel vypořádat s nepřítomností žalobce při nařízeném jednání dne 24.6.2014. Od zahájení soudního řízení se soud řídil požadavky žalobce na veřejné projednání věci s jeho osobní přítomností u jednání. K meritornímu projednání věci nařídil celkem 6 soudních jednání (26.11.2013 ve 14.00 hod., 27.3.2014 ve 13.00 hod., 8.4.2014 v 10.00 hod., 29.4.2014 v 10.00 hod., 20.5.2014 v 10.00 hod., 24.6.2014 v 10.00 hod.), avšak prvních pět jednání bylo zrušeno z důvodů na straně žalobce, které oznámil soudu většinou jeden pracovní den před nařízeným jednáním. Jednalo se o zdravotní důvody, které dokládal kopií Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (II. díl – Průkaz práce neschopného pojištěnce a hlášení OSSZ o ukončení dočasné pracovní neschopnosti), které před jednáním vystavil praktický lékař MUDr. R. K., se sídlem lékařského zařízení v U. B., Z. h. 2292 – P. Vzhledem k četnosti omluv ze zdravotních důvodů, soud ověřoval závažnost zdravotního stavu žalobce, a též důvodů, pro které se nemohl dostavit k soudnímu jednání. Ošetřující lékař vždy telefonicky potvrdil vystavení potvrzení (Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobce), současně ale vždy vyloučil vážnou nemoc nebo hospitalizaci žalobce, které by vylučovaly účast žalobce u soudního jednání. Vzhledem k diagnóze vždy uvažoval ošetřující lékař o délce léčení žalobce v řádu dnů (7–14 dnů), vyjma posledních obtíží urologických, kde odborný lékař počítal s délkou léčení až 3 týdny, tj. asi do poloviny června 2014. Vzhledem k opakovanému rušení nařízených jednání (a opakovanému sdělování těchto změn programu všem osobám, které se měli jednání účastnit, včetně zástupců účastníků řízení), vyzval soud žalobce dne 20.5.2014 ke sdělení prognózy jeho zdravotního stavu a uvedení termínu, kdy bude zřejmě schopen se soudního jednání zúčastnit. S ohledem na sdělení žalobce chtěl soud nařídit ve věci jednání tak, aby mohl žalobci vytvořit nezbytné podmínky pro jeho účast u soudního jednání. Soud rovněž ujistil žalobce, že nebude provádět jeho výslech, a že jeho účast u jednání nevyžaduje. Upozornil ho i na to, že mu byl ustanoven právní zástupce, který bude u nařízeného jednání hájit jeho zájmy tak, jak se společně na právních poradách dohodli, a že v případě zdravotních potíží nebo indispozice žalobce, bude soud činit při jednání případné přestávky. Žalobce však na výzvu soudu nereagoval.

[63] Soud měl pochybnosti o délce léčení či nemožnosti žalobce dostavit se k nařízeným jednáním vzhledem k diagnostikované virové infekci (např. se osobně dostavil ke zdejšímu soudu dne 26.3.2014 v 15.20 hod. s omluvou z jednání nařízeného na následující den 27.3.2014). Žalobce svoji neúčast omlouval jeden pracovní den před nařízeným jednáním, i když o něm věděl delší dobu. Soud přesto uvedené dále neprošetřoval a vycházel z omluv předkládaných žalobcem, které doložil lékařským potvrzením (Rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti). Ve shodě se sdělením lékařů ohledně délky léčení žalobce, nařídil soud jednání ve věci na den 24.6.2014 v 10.00 hod., kdy měl být žalobce již zdráv. Soud jej upozornil na to, že je právně zastoupen, a že jeho účast u jednání není nutná. Vyrozumění ze dne 9.6.2014 o nařízeném jednání na den 24.6.2014 bylo žalobci doručováno stejně jako ostatním účastníkům řízení, a to v dostatečném předstihu před jednáním. Žalobce musel s ohledem na své uzdravení předpokládat nařízení jednání ve věci. Soud dosud ve věci nařizoval jednání minimálně 1x měsíčně. Podle soudu si žalobce byl vědom nařízeného jednání na den 24.6.2014. Vyplynulo to z jeho telefonického kontaktu na soud dne 20.6.2014, kdy zapisovatelce jiného soudního odd. sděloval, že se nařízeného jednání nemůže zúčastnit z důvodu zahraniční cesty (viz úřední záznam ve spise). Byl tehdy informován o tom, že má omluvu zaslat písemně ke sp. zn. Rovněž jeho osobní návštěva soudu dne 23.6.2014 potvrdila, že žalobce věděl o nařízeném jednání. Zapisovatelce a soudci zpravodaji sděloval, že se nařízeného soudního jednání nemůže zúčastnit, neboť byl v uvedený termín předvolán k žalovanému. Posléze toto upřesnil tak, že žalovaného navštíví z vlastní iniciativy. A ještě později uvedené sdělení žalobce změnil tak, že právě přicestoval ze zahraničí, přichází z letiště, na jednání s žalovaným půjde vzápětí přímo ze soudní budovy, a že zítřejšího soudního jednání se nemůže zúčastnit, protože „musí někam odvést věci“ (doslovná citace sdělení žalobce). Z uvedeného důvodu se omluvil z jednání nařízeného na 24.6.2014. Na to mu bylo sděleno, že jeho účast u jednání není nutná, a že má ustanoveného právního zástupce (viz úřední záznam ze dne 23.6.2014 ve 12.15 hod.). Uvedeného jednání s žalobcem byli přítomny zapisovatelka i soudce zpravodaj a o probíhajícím kontaktu byl uvědoměn i další člen senátu. Připravenost na nařízené soudní jednání na den 24.6.2014 v 10.00 hod. prokázal žalobce rovněž zpracovanou replikou ze dne 23.6.2014, kterou předal na podatelnu zdejšího soudu dne 23.6.2014 v 15.30 hod. Současně s předloženou replikou požádal žalobce samostatným podáním o odročení nařízeného jednání na den 24.6.2014 z toho důvodu, že „v důsledku jeho pobytu v zahraničí mu nebylo předvolání na jednání doručeno, se zachováním lhůty na přípravu“. Soud nemohl vzít v potaz údajnou nepřipravenost žalobce na nařízené jednání, když jednak svými kontakty se soudem v období před nařízeným jednáním prokazoval svoji znalost termínu nařízeného jednání (telefonát dne 20.6.2014, osobní návštěva soudu dne 23.6.2014), a jednak zpracovanou replikou ze dne 23.6.2014 k vyjádření žalovaného (s připojením řady listinných důkazů) osvědčil svoji důkladnou přípravu na jednání. Konečně i sdělení ustanovené právní zástupkyně JUDr. Krátké, že se žalobcem vykonali přípravu na nařízené jednání, a to dokonce dvakrát při dvou právních poradách přesahujících dvě hodiny (viz sdělení právní zástupkyně JUDr. Krátké ze dne 31.3.2014 a 5.5.2014), osvědčilo připravenost žalobce na jednání. Za rozporné soud považuje i další tvrzení žalobce v žádosti o odročení ze dne 23.6.2014, a sice že nebyl obeslán v důsledku jeho pobytu v zahraničí. Podle sdělení lékařů měl být žalobce zdráv a schopen soudního jednání na konci června 2014 (proto soud nařídil jednání na den 24.6.2014), avšak s tímto nekorespondoval případný pobyt žalobce v zahraničí v období před nařízeným jednáním, neboť měl být nemocen a nebyl schopen se zúčastňovat nařízených soudních jednání u krajského soudu. U žádosti žalobce ze dne 23.6.2014 o odročení jednání nařízeného na 24.6.2014 v 10,00 hod. dospěl soud k závěru, že neshledal žádný relevantní důvod pro jeho odročení, a to vzhledem k rozpornému obsahu všech omluv žalobce (ze dne 20.6., 23.6. dopoledne a 23.6. odpoledne), a také k dosavadnímu průběhu soudního řízení. Závěr soudu o neodročování jednání (včetně samotné žádosti žalobce o odročení jednání) byl sdělen dne 23.6.2014 ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Ludmile Krátké s žádostí o předání této informace žalobci.

[64] Zástupkyně žalobce se ještě před začátkem jednání soudu seznámila s obsahem repliky žalobce, kterou předal podatelně soudu den před jednáním, tj. dne 23.6.2014 v 15.30 hod. Při nařízeném jednání zástupkyně žalobce potvrdila, že žalobci zaslala elektronickou cestou informaci o tom, že nařízené jednání nebude odročováno. Zástupce žalovaného potvrdil návštěvu žalobce dne 23.6.2014 v odpoledních hodinách, konkrétně u vedení žalovaného, avšak bez dopadu na nyní projednávanou věc. Zástupkyně žalobce se vyjádřila k opakovaným sdělením žalobce ohledně neposkytování právních služeb, a také k zaslání rezignace na zastupování. Soudu sdělila shodně s písemnými sděleními ze dne 31.3.2014 a 5.5.2014, že adresu svého sídla fakticky změnila k 1.1.2014, avšak jakkoliv to neztížilo kontakt se žalobcem a není pravdou, že jej nemůže zastupovat. Po převzetí věci se dne 17.1.2014 věnovala 3 hodiny studiu soudního spisu včetně správního spisu, vyžádala si kopie hlavních podání ve věci, kontaktovala žalobce za účelem předání dalších podání, které ve spisu nenašla, a za účelem projednání postupu ve věci se osobně setkala s žalobcem dne 11.2.2014 na právní poradě trvající více než 2 hodiny, kde ho seznámila se svým právním názorem na věc, informovala ho o obsahu správního spisu a domluvila se s ním na přípravě repliky, k níž žalobce zašle případný návrh na její doplnění. Repliku podala u zdejšího soudu dne 5.3.2014. Obdobně konala i v dalších věcech, ve kterých žalobce zastupuje. Dne 10.3.2014 dohodla s žalobcem další schůzku na den 20.3.2014, kde společně provedli přípravu na soudní jednání nařízené na den 27.3.2014. Šlo opět o poradu trvající déle než 2 hodiny. Právní záležitosti žalobce se věnovala s veškerou pečlivostí, a má tak za to, že může žalobce zastupovat řádně, když pro jeho zastupování nevidí žádnou procesní překážku. Po zvážení všech shora uvedených sdělení žalobce, jeho zástupkyně i žalovaného, včetně dalších podkladů založených ve spise, dospěl soud k závěru, že neshledal vážné a relevantní důvody pro odročení soudního jednání dne 24.6.2014, a usnesením při jednání rozhodl, že bude jednat v nepřítomnosti žalobce. V posuzované věci se jednalo o právní hodnocení, soud neměl důvod provádět výslech žalobce ani doplňovat skutková zjištění či provádět rozsáhlé dokazování. Právní zájmy žalobce mohla při jednání hájit v plném rozsahu ustanovená právní zástupkyně, u které si žalobce dokonce vyžádal specializaci na správní právo. Při osobní návštěvě soudu dne 23.6.2014 (den před jednáním), kdy se žalobce chtěl vyjadřovat blíže k věci, avšak mimo protokol a soudní jednání, byl vyzýván, aby vše uvedl při nařízeném jednání. Žalobce to odmítl s tím, že se jednání nemůže zúčastnit, protože „musí někam odvést věci“. Podle soudu nejde o omluvitelný relevantní důvod, na základě kterého by mohl odročit v pořadí již 6. nařízené jednání ve věci. Soud si rovněž nemohl nepovšimnout rozporných tvrzení žalobce, resp. jím uváděných důvodů neúčasti u jednání. Nejprve šlo o účast na zahraniční cestě, následně o návštěvu žalovaného a poté o odvoz věcí. O čestném postupu žalobce a pravdivosti důvodů k odročení jednání má tak soud pochybnosti.

[65] V řízení nebyla potvrzena ani „nekontaktnost“ ustanovené právní zástupkyně či její neposkytování právních služeb, což žalobce opakovaně namítal, avšak ničím nedokládal. O rozsahu a intenzitě poskytované právní pomoci žalobci podávala právní zástupkyně k dotazu soudu opakovaně vyjádření, kterými vyvrátila nepravdivá tvrzení žalobce. Poskytovaná právní pomoc je patrna rovněž ze soudního spisu (nahlížení do spisu, replika, reakce na dotazy soudu). Pro úplnost soud uvádí k průběhu zastupování žalobce, že ustanovená zástupkyně při jednání dne 24.6.2014 do protokolu uvedla, že měli s žalobcem smluvenu schůzku v Brně na den 23.6.2014 dopoledne za účelem právní porady, na kterou se však žalobce bez omluvy nedostavil. Po více než hodinovém marném čekání na žalobce se ustanovená zástupkyně z dohodnutého místa vzdálila a odebrala se na soud, kde posléze zjistila, že žalobce místo schůzky s ní vykonal návštěvu soudu, ačkoliv ji o tom dodnes neinformoval. K tomu soud připomíná soudní judikaturu – rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.3.2006, sp. zn. 8 Afs 144/2005 a ze dne 31.8.2009, sp. zn. 8 As 51/2009, z nichž mimo jiné vyplývá, že svévolné odmítání pomoci poskytované dosud ustanoveným zástupcem ze strany účastníka, odpírání potřebné součinnosti a maření jeho úkonů, je nejen relevantním důvodem pro zproštění ustanoveného zástupce funkce, ale ve smyslu dalšího rozhodnutí NSS ze dne 3.3.2011, sp. zn. 3 Ads 149/2010, může vést též k závěru o neustanovení dalšího zástupce takovému účastníku i přes formální splnění podmínek uvedených v § 35 odst. 8 s.ř.s.

[66] Žalobce prokazatelně musel o nařízeném soudním jednání na den 24.6.2014 předem vědět (viz předchozí telefonát z 20.6.2014, osobní návštěva soudu den před jednáním, a také žádost o odročení jednání). Nařízení dalšího jednání musel žalobce též předpokládat i po předchozích pěti odročených jednáních. Čekalo se až zdravotní důvody na straně žalobce odpadnou. O připravenosti žalobce na nařízené jednání svědčila též jím podaná replika, kterou samostatně zpracoval a osobně předal na podatelnu soudu den před nařízeným jednáním. Žalobce byl den před jednáním osobně přítomen na soudě, měl zájem ve své věci konat a podle všech okolností se poté odebral jednat v téže věci k žalovanému. Žalobci byla dána opakovaně příležitost k osobní účasti u jednání soudu. Této však nevyužil. Žalobce se prokazatelně zdržoval v ČR, byl zdráv a schopen účasti u nařízeného jednání. Nebylo na místě, aby si sjednával na termín nařízeného soudního jednání jiné aktivity nebo sám inicioval na stejný termín schůzku se zástupci žalovaného, protože účast u soudního jednání má přednost. Tím spíše v situaci, kdy všech 5 předchozích jednání bylo odročováno z důvodů překážek na straně žalobce. Soud tak k výše uvedenému uzavírá, že se snažil zajistit účast žalobce u soudního jednání (vyhovět jeho požadavkům na tuto účast), včetně výběru ustanoveného zástupce, avšak žalobce k tomu neposkytoval vhodnou součinnost a tohoto přístupu soudu zneužíval, veden zřejmě snahou ve věci nerozhodnout, avšak pravé důvody svého počínání neuvedl.

[67] K samotnému meritu věci soud dále uvádí, že musí přisvědčit správnosti postupu správce daně i žalovaného. Hlavním předmětem sporu mezi účastníky řízení a rovněž předmětem soudního přezkumu bylo vyměření daně z nemovitostí žalobci za zdaňovací období roku 2010 mimo jiné ze stavby č.p. 518 na stavební parcele p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod, kdy stavba byla správcem daně vyhodnocena jako stavba pro podnikání (žalobce tvrdil, že slouží k podnikání jen částečně), jejíž výměru určil správce daně již v předchozích letech v souladu s tvrzením žalobce na plochu 109 m, a z tohoto titulu stanovil daň ohledně této nemovitosti ve výši 1 635 Kč. Spornou dále byla tzv. ostatní stavba, kterou je bývalá dřevěná vinná bouda, nyní přestavěná na zděnou stavbu s dřevěnými okenicemi umístěná na p.č. 1315 v k.ú. Havřice, kterou pracovníci správce daně zaměřili místním šetřením na 55 m, ačkoliv žalobce v daňovém přiznání uváděl menší rozlohu a uplatňoval na ni osvobození od placení této daně. Splnění podmínek pro osvobození však neprokázal. Žalobce v žalobě oběma napadeným rozhodnutím zejména vytýkal, že vycházely z chybného předpokladu, že nemovitost č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod je stavbou určenou pro podnikání s prodejnou elektrotechniky a reprografické techniky, přitom však byla zakoupena žalobcem jako rodinný dům, jako taková je převážně užívána, a proto je na ni třeba takto nahlížet a zdaňovat ji převážně jako objekt sloužící k bydlení a nikoliv celkově jako stavbu pro podnikání.

[68] Soud proto zkoumal pravdivost tvrzení žalobce a oprávněnost závěrů správce daně i žalovaného. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 29.5.1992 bylo vydáno k žádosti žalobce Městským úřadem Uherský Brod, odborem výstavby, stavební povolení na „adaptaci rodinného domu č.p. 518 na pozemku p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod na prodejnu elektroniky a reprografické techniky firmy Antesat Trading“. Tomu odpovídalo i následně vydané kolaudační rozhodnutí téhož úřadu dne 18.1.1996, č.j. výst. 2425/94/96, kterým bylo v návaznosti na stavební povolení (viz odůvodnění kolaudačního rozhodnutí) potvrzeno, že se povoluje „užívání prodejny elektrotechniky a reprografické techniky č.p. 518 na pozemku p.č. st. 640 v k.ú. Uherský Brod“.

[69] Obsahem správního spisu je řada podkladů vztahujících se i k předchozím zdaňovacím řízením a dokonce i ke zdaňovacímu řízení za následující zdaňovací období roku 2011. Soud k tomu doplňuje, že nemovitosti, které jsou předmětem nyní přezkoumávaného zdanění, má žalobce ve vlastnictví minimálně od počátku devadesátých let (v r. 1991 zakoupen objekt č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod), jejich umístění se samozřejmě nemění, pouze jejich vzhled či rozloha, a také účel užívání, a proto jsou o nich od kolaudace v r. 1996 vedena každoročně daňová řízení za účelem stanovení daně za příslušné zdaňovací období. Existence listinných důkazů - žádost žalobce o vydání stavebního povolení, stavební povolení ze dne 29.5.1992 a kolaudační rozhodnutí ze dne 18.1.1996, je mezi účastníky soudního řízení nesporná. Především z obsahu citovaných rozhodnutí vyšel žalovaný i správce daně při zdanění objektu č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod, avšak žalobce s tímto nesouhlasil, protože měl za to, že bylo povoleno užívání objektu zčásti pro podnikatelskou činnost (pouze u dvou místností) a zčásti (převážné části) pro bydlení anebo, že vzhledem k reálnému užívání za účelem bydlení (s tímto převažujícím účelem) mělo být toto zohledněno při zdanění objektu (nikoliv jako objektu pro podnikání, ale většinově pro bydlení). Tento záměr žalobce však nebyl v daňovém řízení potvrzen.

[70] Městský úřad Uherský Brod, odbor stavebního úřadu a územního plánování, se dne 27.5.2010 (správci daně doručeno dne 28.5.2010 a založeno ve správním spise) na výzvu správce daně ke stavbám žalobce vyjádřil tak, že výše citovaným stavebním povolením byla žalobci povolena adaptace rodinného domku č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod v ulici D. V. na prodejnu elektrotechniky a reprografické techniky. Kolaudačním rozhodnutím pak bylo povoleno užívání této prodejny. Žádné další rozhodnutí týkající se předmětného domu stavební úřad nevydával. Stavební úřad současně doplnil, že se původně jednalo o rodinný domek (viz odhad nemovitosti ze dne 16.10.1962, dále odhad ze dne 21.3.1980, a také dle kupní smlouvy žalobce ze dne 13.9.1991). Dále uvedl, že na západní části pozemku p. č. st. 640 v k.ú. Uherský Brod (směrem od ulice U Fortny) se nachází stavba rodinného domu postavená bez stavebního povolení, jejíž odstranění nařídil stavební úřad rozhodnutím ze dne 14.5.2000, č.j. Výst. 1807/99. Stavba nebyla povolena ani kolaudována, a proto není známa její zastavěná plocha či počet nadzemních podlaží nebo zda je dokončena a užívána. K původní vinné boudě na pozemku p.č. 1513 v k.ú. Havřice stavební úřad uvedl, že v jeho archivu se spis ke stavbě nenachází. Objekt byl veden v Ústředním seznamu kulturních památek ČR a předchozími vlastníky byli manželé S., kteří nemovitost prodali žalobci v roce 1991. Stavební úřad poskytl správci daně ještě jedno sdělení dne 4.11.2011, z něhož vyplynulo, že ve věci nemovitostí žalobce na pozemcích p.č. st. 640 v k.ú. Uherský Brod a p.č. st. 1513 v k.ú. Havřice nevydal stavební úřad v roce 2010 ani 2011 žádné rozhodnutí či jiné opatření. Vzhledem ke zjištěním správce daně z předchozích let (zdaňovacích období) z toho vyplývá, že v mezidobí od vydání kolaudačního rozhodnutí dne 18.1.1996 do 4.11.2011 nebylo stavebním úřadem vydáno žádné rozhodnutí stran nemovitostí žalobce, a nedošlo tak ke změně účelu užívání nemovitostí. Bylo proto třeba vycházet z účelu, jak byl kolaudačním rozhodnutím ze dne 18.1.1966, č.j. výst. 2425/94/96, povolen.

[71] Ze správního spisu, a také z podkladů předkládaných žalobcem, mimo jiné vyplynulo, že žalobce žádal dne 31.1.1996 o změnu kolaudačního rozhodnutí na adaptaci rodinného domu č.p. 518 na prodejnu elektroniky a reprografické techniky „s obytnou částí“. Ze správního spisu a všech sdělení stavebního úřadu však vyplývá, že žádosti o doplnění „obytné části“ nemohlo být vyhověno. Již v roce 1996 k tomu Městský úřad Uherský Brod, odbor výstavby, odpovídal, že byla povolena stavba „adaptace rodinného domu na prodejnu elektroniky a reprografické techniky firmy Antesat Trading“, nikoliv „adaptace rodinného domu na prodejnu s obytnou částí“. Obdobné zdejší soud zjistil již při své rozhodovací činnosti, konkrétně z rozsudku zdejšího soudu ze dne 27.5.2011, č.j. 29 Af 43/2010-37, který byl posléze potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu dne 26.10.2011, č.j. 7 Afs 70/2011-84, jenž kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu zamítl. Krajský soud ve svém rozsudku konkrétně citoval, že Městský úřad Uherský Brod, odbor výstavby, odpovídal na žádost žalobce sdělením ze dne 27.2.1996 mimo jiné i tak, „že v projektové dokumentaci bylo vyznačeno využití místnosti č. 101 jako kancelář – obytná místnost, a místnost č. 104 jako sklad – obytná místnost, avšak z vyjádření dotčených orgánů státní správy při stavebním řízení, zejména pak ze závazného posudku Okresního hygienika UH je zřejmé, že se jednalo o celkovou adaptaci rodinného domu na prodejnu – v odůvodnění posudku se píše o 2 prodejních místnostech, kanceláře, WC a skladu, o obytných místnostech se v závazném posudku nepíše. Rovněž kolaudační řízení, zejména místní šetření konané dne 26.5.1994 bylo vedeno za účelem kolaudace pouze prodejny. V případě, že budete chtít některou z výše uvedených místností používat jako obytnou, musíte si u odboru výstavby požádat o vydání povolení na změnu v užívání podle § 80 stavebního zákona a doložit k tomu vyjádření Okresního hygienika UH a Hasičského záchranného sboru“.

[72] Podle soudu ze správního spisu nevyplývá, že by byl žalobce oprávněn užívat objekt č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod k jinému účelu, než k jakému bylo vydáno stavební povolení a k jakému byl následně zkolaudován, tedy jako prodejna elektrotechniky a reprografické techniky. Rovněž ze správního spisu nevyplývá, že by předmětná stavba měla být posuzována jinak, než jako objekt určený k podnikání (prodejna). To potvrdil i příslušný správní orgán – Městský úřad Uherský Brod, odbor stavebního úřadu a územního plánování (dříve odbor výstavby). Účel užívání předmětného objektu byl zjišťován i v předchozích zdaňovacích obdobích. K tomu zdejší soud zjistil mimo jiné i z úřední činnosti - věci projednávané pod sp. zn. 29 Af 43/2010, že i v případě zdaňovacího období roku 2009 na předmětnou daň sděloval Městský úřad Uherský Brod, odbor stavebního úřadu a územního plánování, dne 19.11.2004 správci daně, že mimo kolaudačního rozhodnutí ze dne 18.1.1996 nevydával jiný akt stran užívání nemovitostí žalobce. Tedy nebyl vydán jakýkoliv další akt, který by žalobce opravňoval užívat objekty k jinému účelu (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 27.5.2011, č.j. 29 Af 43/2010). V rámci daňového řízení žalobce nepředložil žádný relevantní důkaz, který by svědčil o opaku. Městský úřad zopakoval nezměněný stav ohledně účelu užívání nemovitostí žalobce i v dalších zdaňovacích obdobích. Žalobce však ani netvrdil a nečinil sporným, že po vydaném kolaudačním rozhodnutí dne 18.1.1996 změnil účel užívání jeho nemovitostí (pouze obsah stavebního a kolaudačního rozhodnutí chtěl vyložit jinak). Žalobce existenci uvedených skutečností nezpochybňoval a soud z nich musel vycházet. Tvrzení žalobce, kterými proti daňovým rozhodnutím brojil, se nezakládala na pravdě (viz níže).

[73] Výše uvedeným závěrům vyplývajícím ze správního spisu odpovídá i napadené rozhodnutí žalovaného. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného plyne, že vycházel z výše citovaného stavebního povolení ze dne 29.5.1992 ve spojení s kolaudačním rozhodnutím ze dne 18.1.1996, kterými byla jednak povolena adaptace rodinného domu na prodejnu a jednak bylo povoleno užívání této stavby jako prodejny. Podle žalovaného byla stavba v kolaudačním rozhodnutí jednoznačně klasifikována jako prodejna elektrotechniky a reprografické techniky a upozornil i na to, že podle stavebního zákona lze stavbu užívat jen k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí. Změna v účelu užívání stavby by byla přípustná jen na základě písemného souhlasu příslušného stavební úřadu. Takové rozhodnutí o změně v užívání nebylo vydáno a žalobce jej nepředložil. Objekt č.p. 518 na p.č. st. 640 v k.ú. Uherský Brod proto nemohl být zdaňován jako obytný dům, ale jako stavba pro podnikatelskou činnost. Pro účely zdanění předmětné stavby byl žalovaný vázán vydaným pravomocným kolaudačním rozhodnutím, proto ji zdaňoval jako stavbu pro podnikatelskou činnost, a nemohl přihlížet k nesprávným tvrzením žalobce a zdaňovat nemovitost jako stavbu pro bydlení.

[74] S výše uvedenými závěry žalovaného se krajský soud zcela ztotožnil. Mají plnou oporu ve správním spisu i právní úpravě, a proto je soud zcela převzal do svého rozhodnutí. Podle § 7 odst. 1 zákona o dani z nemovitostí jsou předmětem daně ze staveb stavby na území ČR, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí nebo kolaudačnímu rozhodnutí podléhající a tak užívané anebo dokončené podle dříve vydaných obecně závazných právních předpisů. Dikce § 11 cit. zák. rozděluje nemovitosti z hlediska sazby daně do několika skupin, a to na obytné domy (§ 11 odst. 1 písm. a) cit. zák.) a stavby užívané pro podnikatelskou činnost (§ 11 odst. 1 písm. d) cit. zák.). V dané věci bylo třeba také zohlednit dikci § 126 stavebního zákona, podle něhož lze stavbu užívat jen k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí. Změna v účelu užívání stavby je přípustná jen na základě písemného souhlasu stavebního úřadu. Z dikce výše uvedených zákonných ustanovení pro věc vyplývá, že předmětem daně z nemovitostí jsou mimo jiné stavby na území ČR, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, přitom je lze užívat jen k účelu vymezenému v kolaudačním rozhodnutí a změna v účelu užívání stavby může nastat jen za splnění zákonných podmínek.

[75] Pro uvedený souhrn naší právní úpravy je ze shora rekapitulovaného obsahu správního spisu rozhodné, že předmětná stavba byla jednoznačně zkolaudována jako prodejna elektrotechniky a reprografické techniky, přitom jakékoliv jiné rozhodnutí o změně užívání této stavby již nebylo vydáno. Proto nemohla být stavba zdaňována jako stavba určená pro bydlení dle § 11 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí, ale jako stavba pro podnikatelskou činnost dle § 11 odst. 1 písm. d) cit. zák. Současně není pochyb o tom, že jde o stavbu ve smyslu občanského zákoníku (popř. nového občanského zákoníku), jak má na mysli judikatura, např. rozsudek NSS ze dne 1.3.2007, č.j. 2 Afs 125/2005-40, nebo nález Ústavního soudu ze dne 19.2.2007, sp. zn. II. ÚS 529/05. Za tohoto skutkového stavu tedy není možno správním orgánům vytýkat zdaňování předmětné nemovitosti jako stavby pro podnikatelskou činnost (prodejna elektrotechniky a reprografické techniky), jak namítal v žalobě žalobce.

[76] Krajský soud tedy přisvědčil žalovanému i správci daně v tom, že uvedený objekt nemůže být zdaňován jako obytný dům, nýbrž jako stavba pro podnikatelskou činnost, protože v kolaudačním rozhodnutí byla nemovitost jednoznačně klasifikována jako prodejna, tedy jako objekt určený pro podnikatelskou činnost. Žalovaný provedl správnou interpretaci kolaudačního rozhodnutí ve spojení se stavebním povolením. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno na základě stavebního povolení ze dne 29.5.1992, tedy přebíralo vůli stavebního úřadu v něm vyjádřenou, a to k žádosti žalobce, v níž formuloval požadavek na „adaptaci rodinného domku č.p. 518 na pozemku p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod na prodejnu elektroniky a reprografické techniky firmy Antesat Trading“. Samotným kolaudačním rozhodnutím ze dne 18.1.1996 bylo schváleno v návaznosti na stavební povolení, že se povoluje „užívání prodejny elektrotechniky a reprografické techniky č.p. 518 na pozemku p.č. st. 640 v k.ú. Uherský Brod“. Stavba (jako celek) byla v kolaudačním rozhodnutí jednoznačně klasifikována jako prodejna elektrotechniky a reprografické techniky a nikoliv jako rodinný dům (sloužící k bydlení), jak tvrdil žalobce.

[77] Z kolaudačního rozhodnutí nebylo možno vyvodit závěr, že základním určením objektu bylo užívání nemovitosti jako rodinného domu, k čemuž svým tvrzením směřoval žalobce. Užitý pojem „adaptace“ bylo třeba vyložit jako úpravu pro jiné nebo nové využití nebo účel, což plyne i z odborné literatury, k tomu srov. např. Akademický slovník cizích slov, Academia Praha 2001, heslo „adaptace“, které je vykládáno jako „přizpůsobení, úprava něčeho (budovy, zařízení atp.) k něčemu, resp. úprava pro jiné (nové, lepší) využití“. Tvrdil-li žalobce, že adaptace byla realizována pouze u dvou místností, a že takto byla povolená i kolaudovaná, musí k tomu zdejší soud konstatovat, že ze stavebního povolení vydaného na žádost žalobce, resp. kolaudačního rozhodnutí (viz rozebráno výše), lze jednoznačně dovodit rozsah adaptace, kterým byla „adaptace rodinného domku“ nikoliv jen „dvou místností“. Soud k tomu tedy uzavírá, že došlo k „adaptaci rodinného domku“ jako celku, nikoliv k adaptaci „dvou místností“, k čemuž směřoval žalobce ve svých žalobních tvrzeních.

[78] Podle soudu je možné v obecné rovině přisvědčit žalobci, že kolaudace musí vycházet ze skutečného stavu věci, což se dle názoru soudu v souzené věci stalo. Uvedený skutkový stav má jednoznačnou oporu ve správním spise, přitom žádným relevantním důkazním prostředkem nebylo prokázáno, že mělo být zkolaudováno něco jiného, než předmětná prodejna. Předmět řízení jednoznačně vyplynul ze stavebního povolení i kolaudačního rozhodnutí. Pokud žalobce hodlal předmětnou stavbu užívat k jinému účelu, měl provést změnu užívání, což ale neučinil. Námitky žalobce týkající se užitých pojmů „adaptace“ nebo „domku“ ve stavebním povolení i v kolaudačním rozhodnutí lze hodnotit jako bezvýznamné až účelové, bez dopadu na zákonnost uvedených rozhodnutí, přitom to byl sám žalobce, kdo poprvé uvedené termíny použil, a to v žádosti o vydání stavebního povolení. Městský úřad Uherský Brod totiž vydal stavební povolení odpovídající žádosti žalobce na zahájení řízení, tedy vydal stavební povolení na „adaptaci rodinného domku č.p. 518 na pozemku p.č. st. 640 v k.ú. Uherský Brod na prodejnu elektrotechniky a reprografické techniky“. Vydané stavební povolení tedy kopírovalo žádost žalobce o jeho vydání. Takto požadovaný rozsah adaptace celého rodinného domu ke schválení příslušným stavebním úřadem byl tedy vyjádřením vůle žalobce. V kolaudačním rozhodnutí pak byla jednoznačně nemovitost klasifikována jako „prodejna elektrotechniky a reprografické techniky“. Rozsah užívání nemovitosti pro účely bydlení nevyplynul dle soudu ani ze stavebnětechnické dokumentace, popř. jejího torza, kterou žalobce předložil soudu v kopiích na podporu svých tvrzení. Naopak předložený půdorys přízemí s legendou a zakreslený čelní pohled nemovitosti svědčil povolení a zkolaudování objektu pouze jako prodejny. Žádosti žalobce o opravu kolaudačního rozhodnutí na „prodejnu elektrotechniky a reprografické techniky s obytnou částí“ nevyhověl odbor výstavby Městského úřadu v Uherském Brodě sdělením ze dne 27.2.1996, že byla povolena stavba „adaptace rodinného domu na prodejnu elektrotechniky a reprografické techniky“ a nikoliv „adaptace rodinného domu na prodejnu elektrotechniky a reprografické techniky s obytnou částí“. Soud k tomu doplnil, že pro tvrzení žalobce nesvědčí ani předložená listina – Okresního úřadu Uherské Hradiště – Závazný posudek okresního hygienika ze dne 3.4.1992, který byl vydáván pro odbor výstavby za účelem vydání stavebního povolení pro předmětnou adaptaci objektu. Z posudku okresního hygienika je zřejmé, že šlo o celkovou adaptaci rodinného domu na prodejnu, přitom v jeho odůvodnění se hovoří o dvou prodejních místnostech, kanceláři, WC a skladu, avšak o obytných místnostech zde nebyla ani zmínka. V bodu 3) uvedeného posudku byla rovněž zmínka o tom, že objekt č.p. 518 byl původně budován a užíván k jinému účelu, s upozorněním, že dle § 85 stavebního zákona podléhá změna užívání novému řízení. Rovněž kolaudační řízení bylo vedeno za účelem kolaudace prodejny. Vyplývá to i ze zápisu Městského úřadu Uherský Brod ze dne 26.5.1994 pořízeného o průběhu ústního jednání spojeného s místním šetřením v rámci kolaudačního řízení stavby „adaptace rodinného domu č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod na prodejnu elektroniky a reprografické techniky“, jehož kopii předložil žalobce soudu na podporu svých tvrzení (příloha poslední repliky). Z tohoto zápisu je zřejmé, že předmětem kolaudace byla výše uvedená „adaptace rodinného domku na prodejnu elektroniky a reprografické techniky“ povolená stavebním povolením ze dne 29.5.1992, tedy že šlo o adaptaci celého rodinného domu na prodejnu. Žalobce dále nedůvodně přikládal význam slovu „domku“, přitom jde o pojmenování jedné a téže věci, konkrétně nemovitosti, bez právního dopadu na zdanění samotné stavby.

[79] Na výše uvedených závěrech o správnosti postupu správních orgánů nemůže podle zdejšího soudu nic zvrátit ani tvrzení žalobce, že nemovitost zakoupil v roce 1991 jako rodinný dům nebo, že rozvod plynu a elektřiny byl proveden samostatně pro obytnou část a podnikatelskou část, popř. že daňové náklady žalobce rozděluje zvlášť na bydlení a zvlášť na podnikání. Jedná se o důvody, které zákon o dani z nemovitostí neukládá zohlednit (viz shora citovaný § 7 cit. zák.). Žalobcem uváděné skutečnosti tak nemohou na zdanění předmětné nemovitosti nic změnit.

[80] Ve vztahu ke zdanění předmětné nemovitosti není rovněž rozhodné, že stavba je nadále vedena v katastru nemovitostí jako objekt k bydlení (rodinný dům). Ani tato skutečnost nemá být zohledňována pro účely zdanění nemovitosti, § 7 cit. zák. neukládá vycházet z údajů uvedených v katastru nemovitostí. V daném případě jsou navíc tyto údaje nesprávné, protože neodpovídají účelu, k němuž byla předmětná stavba zkolaudována. Povinností žalobce jako vlastníka předmětného objektu bylo ohlásit příslušnému katastrálnímu úřadu změnu v užívání předmětné stavby, k níž došlo na základě kolaudačního rozhodnutí vydaného dne 18.1.1996. Podle § 10, resp. § 23 písm. d) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR, ve znění pozdějších předpisů, byl jako vlastník povinen ohlásit příslušnému katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se jeho nemovitostí, a to do 30 dnů ode dne jejich vzniku. Ze správního spisu nevyplývá, že by žalobce posléze činil kroky ke změně užívání objektu, což potvrdil rovněž Městský úřad Uherský Brod, odbor stavebního úřadu a územního plánování, protože v mezidobí již nevydával žádné rozhodnutí o změně užívání předmětného objektu. V posuzované věci nelze vzít v úvahu ani námitku žalobce, že objekt je v současné době z převážné části využíván pro bydlení žalobce, jeho syna a matky jeho syna. Faktické užívání nemovitosti není zohledňováno pro účely zdanění nemovitosti (§ 7 zákona o dani z nemovitostí) a ani pro zjištění účelu užívání předmětného objektu. Účel užívání vyplývá v daném případě pouze z vydaného kolaudačního rozhodnutí. Jelikož v mezidobí (od kolaudačního rozhodnutí vydaného dne 18.1.1996) nebylo vydáno žádné jiné rozhodnutí o změně v užívání předmětné nemovitosti, které by žalobce opravňovalo užívat objekt k jinému účelu (tvrzenému bydlení), než k jakému byl zkolaudován (prodejna elektroniky a reprografické techniky), lze konstatovat, že žalobce užívá uvedenou stavbu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, a nekoná tak po právu. Žalobci bylo správními orgány v předchozích řízeních opakovaně doporučováno, aby požádal příslušný stavební úřad o změnu v užívání předmětné stavby s tím, že v následujícím zdaňovacím období bude stavba daněna jako objekt k bydlení. Žalobce tak dosud neučinil.

[81] Soud proto zdůrazňuje, že v posuzované věci bylo třeba výlučně vyjít z toho, k jakému účelu byl objekt č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod zkolaudován. Pro účely stanovení sazby daně z nemovitostí tak a priori vycházet z citovaného rozhodnutí o kolaudaci a stavebního povolení. Tato rozhodnutí byla pro správce daně i žalovaného předběžnou otázkou ve smyslu § 28 odst. 1 ZSDP a dle § 99 odst. 1 DŘ (účinný od 1.1.2011). Podle těchto ustanovení platí, že vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán veřejné moci, je správce daně takovým rozhodnutím vázán. V projednávané věci šlo o takový případ. V návaznosti na stavební povolení ze dne 29.5.1992, č.j. výst. 706/92 (k adaptaci rodinného domu č.p. 518 na pozemku p.č. st. 640 v k.ú. Uherský Brod na prodejnu elektroniky a reprografické techniky firmy Antesat Trading), bylo totiž vydáno kolaudační rozhodnutí dne 18.1.1996, č.j. výst. 2425/94/96, jímž bylo „povoleno užívání prodejny elektroniky a reprografické techniky č.p. 518 na pozemku p.č. st. 640 v k.ú. Uherský Brod“, a toto rozhodnutí nabylo právní moci. Uvedená skutečnost, tedy existence pravomocného kolaudačního rozhodnutí, bránila správním orgánům dovozovat, že by stavba mohla mít jiný účel užívání (právní nebo jen formální), než ten, k němuž byla rozhodnutím zkolaudována. Bylo-li záměrem žalobce, aby jeho nemovitost byla zdaňována jinak, podle jiného účelu užívání (např. podle faktického stavu), nic mu nebránilo v tom, aby o takovou změnu, při současném splnění zákonných podmínek vyžadovaných k takovému užívání, požádal příslušný správní orgán.

[82] Soud nemohl přisvědčit ani poukazu žalobce na stavebnětechnickou dokumentaci k provádění stavby. Jak výše uvedl, ze správního spisu jednoznačně vyplynulo, že stavba byla povolena, resp. zkolaudována jako prodejna elektroniky a reprografické techniky. Vzhledem k žalobcem požadovaným stavebním úpravám bylo nutné nejdříve vydat na stavební úpravy stavební povolení a po jejich dokončení stavbu zkolaudovat a povolit užívání objektu k novému účelu. Pokud však skutečně žalobce hodlal předmětnou stavbu užívat jinak v době od kolaudace v roce 1996 do vyměření daně v roce 2011 (což je doba zhruba 15 let), je s podivem, že žalobce neučinil žádné zákonné kroky, směřující ke změně užívání předmětné stavby. Výše uvedená tvrzení žalobce proto soud považuje za účelová.

[83] K rozporům ohledně předložení či nepředložení projektové dokumentace žalobcem k žádosti o stavební povolení soud uvádí, že posuzování této námitky není ve věci podstatné. Z bodu 10. stavebního povolení ze dne 29.5.1992 vyplývá, že „stavebník odmítl doložit konkrétní projektovou dokumentaci, proto za případné škody způsobené nekompletní dokumentací odpovídá stavebník“. Žalobce k tomu však doložil listinu Městského úřadu v Uherském Brodě, odboru výstavby, ze dne 9.6.1992, označenou jako oprava rozhodnutí, z níž vyplynulo, že úřad bod 10. stavebního povolení, čtvrtá odrážka, v níž bylo uvedeno odmítnutí stavebníka doložit kompletní projektovou dokumentaci, ruší bez náhrady. Za nepodstatné soud v tomto řízení považuje rovněž další listiny předložené žalobcem, a to jeho žádost o umístění provozovny v objektu č.p. 518 ze dne 20.3.1992 a rozhodnutí Městské rady města Uherský Brod ze dne 25.3.1992, č.j. ŽPaZem.266/92/Va, kterým souhlasila s umístěním provozovny v domě č.p. 518. Uvedené listiny směřovaly pouze k povolení umístění provozovny v uvedeném objektu, avšak jakkoliv nedokládaly tvrzení žalobce, že uvedený objekt byl zkolaudován pro bydlení. Naopak další listina – urgence žalobce o vydání stavebního povolení ze dne 1.4.1992, svědčí o tom, že žalobce urgoval vydání stavebního povolení „k rekonstrukci domu č.p. 518 – D. V. v k.ú. Uherský Brod. Také z torza části projektové dokumentace (bez pasportu a ověření schválení stavebním úřadem), především z půdorysu rekonstruovaného domu na prodejnu, ve spojení s čelním pohledem domu, je zřejmé, že přední místnosti, označené žalobcem pro podnikání, jsou daleko větší, než zbytek domu, označovaný žalobcem za obytný. Žalobcem uváděná výměra plochy k adaptaci je tak nevěrohodná. Překládané listiny nemohly prokázat tvrzení žalobce, že kolaudace a změna užívání se týkala pouze dvou místností v objektu o výměře 37 m, a že ve zbytku objektu ponechal stavební úřad účel užívání k bydlení. Ze stavebního povolení i kolaudačního rozhodnutí nevyplývá povolení adaptace jen u „dvou místností“, nýbrž že šlo o „adaptaci rodinného domu“ jako celku (viz výše). Tvrzení žalobce, že takový skutkový stav neměl oporu ve spise, se podle soudu nezakládá na pravdě.

[84] Žalobcem navrhované důkazy - Vyjádření Ing. J. K., autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, ze dne 15.9.2003, Zpráva o revizi plynového zařízení revizního technika I. B. ze dne 28.12.1993 a jím sepsaná technická zpráva plynoinstalace z prosince 1993, Vyjádření revizního technika I. B. ze dne 29.7.2003, a také Stanovisko JUDr. M. M., Ph.D., daňové poradkyně, k dani z nemovitostí ze dne 17.5.2011, jsou pro právní posouzení předmětné věci nepodstatné. U žádné z těchto listin nešlo o odborný posudek založený na objektivním zkoumání věci, který by podával správcem daně ustanovený znalec ve smyslu § 95 odst. 1 DŘ. Jednalo se o vyjádření uvedených osob na objednávku zadavatele, tedy žalobce. Cílem postupu správce daně je správné zjištění a stanovení daní (§ 1 odst. 2 DŘ), při správě daní postupuje v souladu se zákony a jinými právními předpisy (§ 5 odst. 1 DŘ) a uplatňuje pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla na základě zákona svěřena a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena (§ 5 odst. 3 DŘ). V souladu s uvedenými ustanoveními daňového řádu správce daně postupoval a jeho úkolem bylo právně posoudit v rámci jemu zákonem vymezené pravomoci žalobcem vlastněné nemovitosti za účelem jejich zdanění. Nebylo třeba posuzovat stavebně-technický charakter nemovitostí, resp. tyto odborně zkoumat, nýbrž bylo třeba vycházet, jak již bylo uvedeno, ze stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí, což správce daně učinil a na tyto skutkové okolnosti správně aplikoval příslušná ustanovení právních předpisů rozhodná pro stanovení daně. V posuzovaném případě tedy nebylo třeba ustanovit znalce k prokázání rozhodných skutečností pro stanovení daně ve smyslu § 95 odst. 1 DŘ, jak uváděl žalobce, neboť rozhodnutí nezáviselo na posouzení otázek, k nimž by bylo třeba odborných znalostí, které správce daně nemá, a ani nešlo o případ, kdy daňový subjekt na výzvu správce daně nepředložil ze zákona povinný znalecký posudek. Naopak správce daně konal v rámci jemu zákonem svěřené pravomoci (§ 5 odst. 2 a § 11 DŘ) a směřoval k cílům správy daně (§ 1 odst. 2 DŘ). S ohledem na shora uvedené tak nebylo možné pokládat vyjádření citovaných osob za relevantní odborná posouzení pro danou věc. V daném případě se jednalo o privátní a nikoliv nestranné osoby, objednané zadavatelem (žalobcem) k podání vyjádření dle jeho zadání, a tedy sloužící pro jeho účely. Přitom výklad stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí, včetně konkrétních ustanovení právních předpisů, měl provést správce daně či žalovaný. Zjištěné skutečnosti pak měli podřadit pro účely zdanění nemovitostí pod příslušná ustanovení aplikovaných právních předpisů. K tomu jsou povoláni a neprovádí se za tímto účelem znalecké zkoumání ustanoveným znalcem. O předmětný výklad se však pokusil ve svém vyjádření Ing. K. i daňová poradkyně JUDr. M. M., Ph.D., jakožto bývalá zástupkyně žalobce v jiném soudním řízení (za jiné zdaňovací období).

[85] Ing. K. ve svém vyjádření rozebral právní dopad existence právní moci kolaudačního rozhodnutí z hlediska existence tzv. dokončené stavby, tedy vzniku předmětu daně dle § 7 zákona o dani z nemovitostí a mimo jiné uvedl, že kolaudační rozhodnutí povolilo dvě prodejní místnosti jako provozovny, a že ve zbytku je objekt č.p. 518 veden v katastru nemovitostí nadále jako objekt bydlení. Vyjádření daňové poradkyně JUDr. M., Ph.D., bylo sepsáno jako replika dne 17.5.2011 pro účely jiného soudního řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 29 Af 43/2010 (sepsáno a podáno několik dnů před vydáním rozsudku dne 27.5.2011, č.j. 29 Af 43/2010-37), kde poradkyně vystupovala jako zástupkyně žalobce. Nemůže tak jít o objektivní odborné stanovisko, za které jej žalobce vydává, neboť tímto stanoviskem daňová poradkyně hájila zájmy žalobce v obdobné věci za předchozí zdaňovací období roku 2009. Zástupkyně v něm podala právní rozbor věci, k čemuž je však nyní povolán správní soud, který na podkladě podané správní žaloby přezkoumává daňové řízení. Argumentace předchozími rozhodnutími zdejšího soudu ze dne 21.11.2006, č.j. 29 Ca 187/2005-68 a 29 Ca 300/2005-26, kterou daňová poradkyně použila (žalobce argumentoval v žalobě), není pro nyní přezkoumávanou věc relevantní. Účelem nyní přezkoumávaného daňového řízení za zdaňovací období roku 2010 není zkoumat jiná již pravomocně skončená daňová řízení, v nichž mohly správní orgány i žalobce postupovat zcela odlišně od nyní přezkoumávané věci. V souvislosti s uvedenými rozhodnutími bylo argumentováno, že správce daně nebyl oprávněn postupovat pomocí pomůcek. Takový případ však zdejší soud v nyní posuzované věci nezaznamenal. Od vydání předmětných rozhodnutí v roce 2006 došlo k řadě změn, včetně změny právních předpisů (např. od 1.1.2011 účinnost DŘ) a vývoji soudní judikatury.

[86] Žádný vliv na stanovení daně z nemovitostí nemohlo mít ani vyjádření revizního technika I. B. ze dne 29.7.2003, který se tímto zpětně vyjadřoval k jím vypracovanému projektu plynové přípojky a plynoinstalace rodinného domu č.p. 518 v letech 1993 – 1994, na kterou bylo vydáno stavení povolení Městským úřadem Uherský Brod dne 21.12.1993, č.j. Výst. 2548/93. Uvedl, že ke zprovoznění byla provedena revize plynového zařízení, a že vyjádření vypracoval na základě požadavku žalobce, uplatňujícího 5letou úlevu na dani z nemovitostí v souvislosti se změnou topného média. Žalobce den před soudním jednáním ještě předložil Zprávu o revizi plynového zařízení ze dne 28.12.1993, a také Technickou zprávu plynoinstalace z prosince 1993, které vypracoval stejný revizní technik. Všechny uvedené listiny se vztahovaly k plynofikaci objektu č.p. 518, povolené v roce 1993, tedy před povolením změny užívání objektu jako prodejny dne 18.1.1996. Proto byla v listinách uvedena plynofikace „rodinného domu“, ale listiny nemohly mít vliv na konečnou kolaudaci objektu a povolení užívání jen jako prodejny.

[87] Žalobcem navrhované důkazy nemohly na právním posouzení věci ničeho změnit (vyjádření Ing. J. K., I. B., JUDr. M. M., Ph.D.), nebyly pro právní posouzení věci podstatné. Současně však bylo třeba vyjít z toho, že daň byla žalobci stanovena podle pomůcek ve smyslu § 90 odst. 4, § 98 DŘ, které měl správce daně k dispozici, tj. způsobem, kdy se neprovádí dokazování. Proto jsou liché námitky žalobce, že se v daňovém řízení správní orgány nevypořádaly s důkazy, porušily zásadu volného hodnocení důkazů nebo, že daňové řízení bylo založeno na nedostatečném či nesprávném dokazování a hodnocení důkazů.

[88] Pro právní posouzení projednávané věci je podstatné, že bylo vydáno rozhodnutí o stanovení daně podle pomůcek, kdy v případě odvolání proti takovému rozhodnutí zkoumá odvolací orgán ve smyslu § 114 odst. 4 DŘ pouze dodržení zákonných podmínek použití tohoto způsobu stanovení daně, jakož i přiměřenosti použitých pomůcek. Tato skutečnost v podstatě předurčovala věcný rozsah napadeného rozhodnutí žalovaného, a následně také správní žalobu i rozhodnutí zdejšího soudu o ní. Okruh podmínek, kdy správce daně vyměří daň za použití pomůcek, vyložil i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí rozšířeného senátu dne 14.4.2009, č.j. 8 Afs 15/2007-75 (přístupno na www.nssoud.cz), který v odst. 37 mimo jiné uvedl, že se odvolací orgán může omezit na podmínky stanovení daně podle pomůcek (§ 31 odst. 5 ZSDP), ale k odvolací námitce je povinen vážit i kvalitu pomůcek, tj. zda pomůcky byly k dané věci adekvátní, zda byly správně hodnoceny, a dále, zda se správce daně nedopustil procesních pochybení při součinnosti s daňovým subjektem (zda mu umožnil se s pomůckami seznámit). Žalobce v žalobě obecně napadeným rozhodnutím vytýkal, že neměla být ve věci stanovena daň podle pomůcek, a že pro tento způsob stanovení daně nebyly splněny podmínky. Mimo jiné v replice zástupkyně žalobce bylo k tomu upřesněno, že ve věci byla nesprávně posouzena podmínka dodržení spolupráce s žalobcem, protože se správce daně mylně domníval, že výsledky postupu k odstranění pochybností byly projednány s žalobcem prostřednictvím jeho právního zástupce JUDr. F. Š. dne 20.4.2011 (v replice chybně uvedeno 7.4.2011). Přitom tehdejší právní zástupce žalobce měl správci daně sdělit dne 26.9.2011, že žalobci vypověděl plnou moc k zastupování již na jaře r. 2011. Za této situace zástupkyně žalobce nepovažovala podmínku předepsané součinnosti správce daně s daňovým subjektem za splněnou, přičemž jde o vadu závažnou a správce daně nebyl oprávněn vyměřit žalobci daň za použití pomůcek. Proto navrhla k důkazu rozhodnutí žalovaného ze dne 8.6.2012, č.j. 5500/12-1400-704389 (v jiné věci - za zdaňovací období roku 2011), z jehož závěru dle zástupkyně vyplývá výpověď plné moci právním zástupcem žalobce v roce 2011.

[89] Soud nesouhlasil s výše naznačeným právním názorem žalobce, že správce daně nebyl oprávněn vyměřit daň za použití pomůcek, přitom k tomu podává následující vysvětlení na podkladě zjištění ze správního spisu. Žalobce podal DAP na rok 2010 u správce daně dne 29.1.2009. DAP se týkalo nemovitostí jednak v k.ú. Uherský Brod, a to p.č. st. 640 a na ní stojícího obytného domu č.p. 518 o výměře 109 m a dále stavby tvořící příslušenství k obytnému domu o výměře 29 m; dále šlo o nemovitosti v k.ú. Havřice, konkrétně stavbu plnící doplňkovou funkci ke stavbě pro individuální rekreaci o výměře 31 m stojící na parcele p.č. 1513, na kterou žalobce uplatnil osvobození dle § 9 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitostí. Celkovou daň spočítal žalobce na částku 534 Kč. Protože daň za předchozí zdaňovací období roku 2009 byla správcem daně stanovena platebním výměrem ze dne 6.10.2009, č.j. 77427/09/338960703927, ve výši 1 331 Kč, a také z důvodu nejasností obsažených v DAP na rok 2010, zahájil správce daně postup k odstranění pochybností, jehož účelem bylo odstranit nejasnosti a prokázat pravdivost údajů v DAP a stanovit daň podle skutečného stavu v souladu s právními předpisy ve správné výši. Proto výzvou podle § 43 odst. 1 ZSDP ze dne 13.4.2010, č.j. 22506/10/338960703927, vyzval žalobce k doplnění konkrétních údajů v daňovém přiznání a k vyjádření se ke konkrétním pochybnostem správce daně ohledně jednotlivých údajů vztahujících se k jednotlivým nemovitostem žalobce, které buď nesprávně anebo neúplně žalobce uvedl v DAP na rok 2010. Podle § 43 odst. 2 ZSDP určil žalobci lhůtu 15 dnů ode dne doručení uvedené výzvy k podání písemného vyjádření ohledně výše uvedeného. Správce daně současně žalobce poučil o následcích spojených s neodstraněním pochybností nebo nedodržením stanovené lhůty, tedy, že správce daně bude oprávněn zjistit základ daně a stanovit daň podle pomůcek, které má k dispozici, nebo které si opatří sám, a to i bez součinnosti s žalobcem (§ 44 ZSDP).

[90] Na výzvu správce daně odpověděl žalobce sdělením ze dne 28.4.2010, doručeným správci daně dne 30.4.2010, v němž mimo jiné uvedl, že objekt č.p. 518 byl zakoupen jako rodinný dům a jako objekt bydlení je veden v katastru nemovitostí. Odsouhlasená projektová dokumentace a znalecký posudek Ing. H. s přesnými výměrami stavebních objektů, včetně popisu užívání, byly správci daně již poskytnuty. Stavební dokumentace je k dispozici též na stavebním úřadě. Vlastnictví zahradní boudy na p.č. 1513 v k.ú. Havřice žalobce opakovaně doložil se způsobem ochrany „památka“. Objekt je veden v seznamu nemovitých kulturních památek, k dispozici u Městského úřadu Uherský Brod. Uvedené skutečnosti si správce daně již ověřil místním šetřením dne 12.5.2000 a také pozdějšími. Správce daně má již k dispozici všechny podklady ke správnému vyměření daně. Žalobce ještě připojil nové daňové přiznání na rok 2010 „dílčí a opravné“, přitom změnil sazbu daně z 0,1 na 0,2 bez koeficientu 1,5 (u pozemku zast. plochy a nádvoří p.č. 640) a u zadní stavby na p.č. 640 uplatnil osvobození s popisem „nedokončená stavba“. Daň nově spočítal na částku 538 Kč.

[91] Žalovaný k uvedenému sdělení žalobce zjistil, že dne 12.5.2000 bylo opravdu provedeno pracovníky správce daně místní šetření v objektu č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod, kde zjistili stavbu sloužící k podnikání (prodejna elektrotechniky) v souladu s kolaudací objektu. Na pozemek za domem a do další stavby ve dvoře jim však nebyl žalobcem umožněn vstup s odůvodněním, že „nemají důvěru se na uvedenou stavbu podívat“. Dne 27.5.2004 nebylo místní šetření prováděno. Dne 11.10.2001 provedl pracovník správce daně pro oceňování místní šetření k upřesnění podlahových výměr v prodejně elektroniky. U domu č.p. 518 zjistil výměru 109 m a u stavby nacházející se ve dvoře zaměřil 63 m (6,3x10). Další místní šetření mělo být provedeno dne 16.11.2005, avšak žalobce vykázal pracovníky správce daně po předložení služebních průkazů slovně i fyzicky z prodejny (objekt č.p. 518). Vzhledem k nedostačujícím vysvětlením žalobce dne 30.4.2010 vydal správce daně dne 18.5.2010 výzvu k dokazování dle § 31 odst. 9 ZSDP v návaznosti na § 44 odst. 1 ZSDP k prokázání nároku žalobce na uplatnění osvobození od daně u stavby na p.č. 1513 v k.ú. Havřice (žalobce totiž v DAP na rok 2010 uplatnil u objektu osvobození od daně ze staveb podle § 9 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitostí). V souvislosti s výše uvedeným byl žalobce vyzván, aby předložil písemnou smlouvu s Ministerstvem kultury ČR, dokládající, že stavba je veřejně přístupná z důvodu výchovně vzdělávacích (dle § 1 odst. 1 prováděcí vyhl. Ministerstva financí ČR č. 12/1993 Sb., jsou od daně ze staveb osvobozeny stavby veřejně přístupných památkových objektů ve vlastnictví právnických a fyzických osob prohlášené za kulturní památku, které jsou přístupné z důvodů výchovně vzdělávacích na základě písemné smlouvy uzavřené mezi Ministerstvem kultury ČR a vlastníkem).

[92] Na výzvu k dokazování žalobce dne 2.6.2010 správci daně sdělil, že již opakovaně doložil LV č. 113 pro obec a k.ú. Havřice, prokazující vlastnictví zahradní boudy („ostatní stavební objekt“) se způsobem ochrany „památka“, a také opakovaně sdělil, že objekt je v seznamu nemovitých kulturních památek v Jihomoravském kraji, jenž je k dispozici na stavebním úřadě, který bez žádosti vlastníka vede evidenční list č. 3315 veřejně přístupné nemovité kulturní památky „zahradní bouda“ a je smluvním partnerem Ministerstva kultury ČR. Uvedené skutečnosti zakládají nárok žalobce na osvobození od daně z nemovitostí u předmětné stavby podle § 9 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitostí. Podle žalobce měl správce daně veškeré podklady pro vyměření daně již k dispozici.

[93] Vzhledem k nedostatečným tvrzením žalobce zaslal správce daně Městskému úřadu Uherský Brod, odboru stavebního úřadu a územního plánování, dne 14.5.2010 výzvu k součinnosti třetích osob podle § 34 ZSDP. Požádal o zjištění staveb podléhajících stavebnímu řízení na p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod a na p.č. 1513 v k.ú. Havřice, včetně zjištění výměry, počtu nadzemních podlaží, k jakému účelu byly zkolaudovány apod. Městský úřad Uherský Brod k tomu sdělil dne 28.5.2010, že objekt č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod byl původně postaven jako rodinný domek, k žádosti žalobce bylo vydáno dne 29.5.1992 stavební povolení k jeho adaptaci na prodejnu elektroniky a reprografické techniky. Kolaudačním rozhodnutím bylo dne 18.1.1996 povoleno jeho užívání podle stavební dokumentace jako prodejny elektrotechniky a reprografické techniky. Jiný doklad či rozhodnutí o přístavbě nebo změně v užívání tohoto objektu nebyl vydán. Dle projektové dokumentace připojené k žádosti o stavební povolení šlo v roce 1992 o přízemní stavbu s výměrou 90 m. V západní části pozemku p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod od ulice U Fortny stojí stavba rodinného domu bez stavebního povolení, u níž bylo nařízeno odstranění rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 14.5.2000, č.j. Výst. 1807/99. Vzhledem k tomu, že stavba nebyla povolena, není známa její zastavěná plocha ani počet nadzemních podlaží. Spis ke stavbě na pozemku p.č. 1513 v k.ú. Havřice se v archivu stavebního úřadu nenachází. Objekt byl zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod evid. č. 45174/7-3315, a v době zápisu se jednalo o původní vinnou boudu.

[94] Správce daně dále vyzval stavební úřad dne 4.6.2010 k provedení kontrolního šetření na dotčených nemovitostech. Důvodem byly informace od žalobce, že u objektu č.p. 518 došlo k jeho rozšíření z původních 90 m na 109 m, a také zjištění změny jeho užívání. U objektu na p.č. 1513 v k.ú. Havřice byla dle ortofotomapy zjištěna přestavba na rozlohu 60 m s půdorysem ve tvaru “L“ (původně 31 m). Městský úřad Uherský Brod, odbor stavebního úřadu a územního plánování, správci daně dne 9.7.2010 sdělil, že 3x (dne 14.6., 23.6. a 25.6.2010) se pokusil o osobní kontakt s žalobcem a o provedení požadovaných kontrolních šetření. Pokusy však byly neúspěšné, včetně pokusu o osobní předání výzvy k účasti na kontrolní prohlídce nemovitostí, vyplynula z nich naprostá neochota žalobce ke spolupráci v této věci. Žalobci byly adresovány výzvy k účasti na kontrolní prohlídce dne 30.6.2010 a dne 5.8.2010 se schůzkou u stavby na pozemku p.č. 1513 v k.ú. Havřice a dále k účasti na kontrolní prohlídce objektu č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod dne 4.8.2010. Pracovníci stavebního úřadu se 3x pokusili o osobní kontakt s žalobcem v jeho prodejně (objekt č.p. 518 v k.ú. Uherský Brod). Výzvy k účasti na kontrolních prohlídkách žalobce nepřevzal. Protože pracovníci stavebního úřadu nebyli oprávněni bez vědomí vlastníka vstupovat na cizí pozemky a stavby, nemohlo být kontrolní šetření provedeno.

[95] Ze záznamu z místního šetření z 26.8.2010 (ve správním spise), soud zjistil, že pracovníky správce daně bylo provedeno místní šetření na p.č. 1513 v k.ú. Havřice se zjištěním zděné stavby ve tvaru „L“ s dřevěnými okenicemi o výměře 55 m, veřejná přístupnost nebyla zjištěna. Ze sdělení Ministerstva kultury ze dne 7.12.2010 bylo zjištěno, že Ministerstvo kultury ČR neuzavřelo s žalobcem smlouvu o veřejném zpřístupnění stavby na pozemku p.č. 1513 v k.ú. Havřice z důvodů výchovně vzdělávacích dle § 1 odst. 1 vyhl. Ministerstva financí ČR č. 12/1993 Sb.

[96] Správce daně předvolal žalobce osobně k provedení místního šetření u staveb na pozemku p.č. st. 640 v k.ú. Uherský Brod na den 6.10.2010 v 9.00 hod. Předvolání převzal zástupce žalobce JUDr. Š. dne 21.9.2010. Pokus o osobní doručení předvolání přímo žalobci se dne 20.9.2010 nezdařil. Žalobce odmítl písemnost převzít, ačkoliv byl upozorněn na následky bezdůvodného odepření přijetí. Se slovy „opusťte tento prostor“ následně vytlačil pracovnice správce daně ze své prodejny, o čemž byl sepsán úřední záznam založený ve správním spisu.

[97] Předmětem místního šetření dne 6.10.2010 na adrese Uherský Brod, ulice D. V. č.p. 518, bylo zjištění rozhodných skutečností v rámci vytýkacího řízení pro správné stanovení daně z nemovitostí na rok 2010 u žalobce. Rozhodnutí o předvolání bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 21.9.2010, avšak žalobce převzetí předvolání osobně odmítl dne 20.9.2010. Do 5.10.2010 se nikdo z předvolaných neomluvil z místního šetření. Pracovnice správce daně se dostavily dne 6.10.2010 ke vstupu do prodejny žalobce Antesat Trading v objektu č.p. 518, po jejich příchodu žalobce vstup do prodejny uzamkl a na dveře umístil označení „moment“. Nacházel se v prodejně, pracovnice správce daně odmítal do prodejny vpustit, na jejich telefonické vyzvánění nereagoval, telefon nezvedal. Na pozdější klepání na dveře prodejny žalobce pracovnicím správce daně něco přes prosklené výlohy sděloval, avšak gestikulaci žalobce nebylo rozumět z důvodu hlasité hudby produkované z prodejny přes reproduktor na ulici. Na poukazované služební průkazy žalobce reagoval sklopením hlavy. Jednalo se o maření úředního výkonu, o čemž byl sepsán úřední záznam založený ve správním spisu.

[98] Zástupci žalobce bylo doručeno předvolání k osobnímu jednání za účelem sdělení výsledku postupu k odstranění pochybností vztahu k podanému DAP za rok 2010 (nejprve na den 30.3.2011, kdy se ze zdravotních důvodů omluvil, posléze mu byla dána možnost výběru ze dvou termínů, a sice 20.4. nebo 27.4.2011). Dne 20.4.2011 se k uvedenému jednání u správce daně dostavil zástupce žalobce JUDr. F. Š., a to na základě generální plné moci ze dne 29.5.2008, evidované správcem daně ve správním spisu. Účelem jednání bylo seznámit žalobce (prostřednictvím právního zástupce) s výsledky postupu k odstranění pochybností na dani z nemovitostí na rok 2010 podle § 90 odst. 2 DŘ. V průběhu jednání byl žalobce prostřednictvím svého zástupce podrobně seznámen s pochybnostmi správce daně o jednotlivých údajích v DAP, jednotlivými úkony správce daně, které měly vést k odstranění pochybností, a také s důvody, proč se tak nestalo. Vzhledem k tomu, že nebyly odstraněny pochybnosti u jednotlivých pozemků a staveb, pochybnosti správce o výši daně z pozemků, staveb i celkové výši daně na rok 2010 nadále přetrvávaly, a protože žalobce neposkytl potřebnou součinnost k odstranění těchto pochybností, stanovil správce daně celkovou výslednou daň dle pomůcek, které měl k dispozici. Správce daně seznámil zástupce daňového subjektu nejen s důvody tohoto způsobu stanovení daně, ale také s přiměřeností pomůcek a hodnocením získaných podkladů dle § 90 odst. 1 a 2 DŘ. Zástupce žalobce se k uvedenému vyjádřil tak, že v plném rozsahu odkázal na tvrzení a důkazy dosud předložené v průběhu řízení žalobcem, a také na reálný stav (zřejmě užívání nemovitostí), který těmto tvrzením a důkazům odpovídá. Vzhledem k tomu, že byl protokol podepsán zástupcem žalobce bez dalších návrhů, vyjádření nebo výhrad, směřujících proti obsahu protokolu a ani ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byl zástupce žalobce seznámen s dosavadním výsledkem postupu k odstranění pochybností, nebyl podán návrh na pokračování v dokazování spolu s návrhem na provedení dalších důkazních prostředků (ve smyslu § 90 odst. 2 DŘ), a ani správce daně neshledal důvody k pokračování v dokazování (§ 90 odst. 3 DŘ), vydal správce daně na základě nalézacího řízení dne 18.5.2011 platební výměr, kterým byla žalobci stanovena daň z nemovitostí na rok 2010 podle pomůcek ve smyslu § 90 odst. 4 a § 98 DŘ. Žalobci byla u předmětných nemovitostí stanovena daň z nemovitostí na rok 2010 podle pomůcek v částce 2 257 Kč.

[99] Žalovaný, po přezkoumání odvolání žalobce, výše uvedený postup správce daně potvrdil a odvolání zamítl. Přitom poukázal na § 114 odst. 4 DŘ, podle kterého při stanovení daně podle pomůcek zkoumá k odvolání odvolatele pouze dodržení zákonných podmínek použití tohoto způsobu stanovení daně, jakož i přiměřenost použitých pomůcek. V dané věci žalovaný správně uvedl, že byly splněny zákonné podmínky pro tento způsob stanovení daně, jakož i uvážena kvalita pomůcek, jejich adekvátnost, správné hodnocení a i to, že byl žalobce řádně s pomůckami seznámen. Žalovaný tak přezkoumal podklady (za účelem zjištění přiměřenosti a kvality použitých pomůcek), posouzené jako pomůcky, tedy důkazní prostředky, které nebyly prvostupňovým správcem daně zpochybněny, podaná vysvětlení, a i vlastní poznatky správce daně získané při správě daní. Zákonné podmínky pro tento způsob stanovení daně (pomůckami) byly v dané věci splněny. Soud tak musí přisvědčit žalovanému, s odkazem na veškeré výše uvedené skutkové okolnosti, plynoucí ze správního spisu, že žalobce neprokázal svá tvrzení, vztahující se k jeho daňové povinnosti, a neprojevil minimální snahu o součinnost (ve smyslu § 6 odst. 2 DŘ), ať již při doručování písemnosti za účelem provedení místního šetření nebo při objasňování rozhodných skutečností nebo při předkládání důkazů k prokázání vlastních tvrzení. Naopak závažně ztěžoval průběh daňového řízení, popř. mařil úřední výkon rozhodnutí (při nezbytném místním šetření). Vzhledem k odmítání spolupráce při ústním jednání byly pokusy o opětovné místní šetření ve věci vyměření daně z nemovitostí zcela neefektivní. Přístupem žalobce nemohl být naplněn § 6 odst. 2 DŘ (zásada součinnosti).

[100] Pokud žalobce namítal, že správce daně nebyl oprávněn postupovat pomocí pomůcek, protože žalobce buď osobně nebo prostřednictvím zástupce spolupracoval se správcem daně, důkazy navrhoval a předkládal, pak se tato tvrzení dle soudu nezakládají na pravdě a obsah správního spisu tomu neodpovídá. Není pravdou, že by žalobce v průběhu řízení navrhoval provedení místního šetření, jak účelově tvrdil. Ze spisového materiálu naopak plyne, že se správcem daně nespolupracoval, jeho pochybnosti neodstranil, důkazy, které po něm správce daně požadoval ve Výzvě k odstranění pochybností, nedoložil, neumožnil správci daně provedení místního šetření na uvedených nemovitostech, vstup na pozemek p.č. 640 ani do provozovny správci daně neumožnil, ačkoliv byl na místě přítomen, odmítal účast na daňovém řízení. Podle obsahu správního spisu žalobce neposkytoval potřebnou součinnost ve smyslu § 6 odst. 2 DŘ a nenavrhoval ani nepředkládal relevantní důkazy, na základě kterých by správce daně mohl jinak kvalifikovat předmětné stavby. Jelikož nespolupracoval, nemohl ani přispět k odstranění pochybností správce daně. Přitom dle § 82 odst. 1 DŘ má daňový subjekt povinnost poskytnout úřední osobě provádějící místní šetření všechny přiměřené prostředky a potřebnou součinnost k účinnému provedení místního šetření. Této povinnosti však žalobce nedostál.

[101] Námitka, že správce daně nebyl oprávněn vyměřit daň za použití pomůcek, protože žalobce neseznámil s výsledky postupu k odstranění pochybností, není důvodná a nezakládá se na pravdě. Naopak z výše podané geneze daňového řízení plynoucí ze správního spisu je zřejmé, že dne 20.4.2011 byl řádně seznámen právní zástupce žalobce s výsledkem postupu k odstranění pochybností podle § 90 DŘ, o čemž svědčí protokol sepsaný v uvedený den správcem daně a podepsaný jednak pracovníky správce daně a jednak zástupcem žalobce. Z obsahu správního spisu dále vyplynulo, že zástupce žalobce JUDr. F. Š. vypověděl žalobci veškeré plné moci, včetně zastupování ve věcech daňových, a to v květnu 2011 (sdělil to správci daně přípisem ze dne 22.9.2011, doručeným dne 26.9.2011). Pokud byl žalobce prostřednictvím svého zástupce obeznámen s výsledky postupu k odstranění pochybností dne 20.4.2011 (viz uvedený protokol), pak vypovězení plné moci v následujícím měsíci květnu 2011 nemohlo mít jakýkoliv dopad na řádné seznámení daňového subjektu prostřednictvím jeho zástupce s výsledky postupu k odstranění pochybností. Toto bylo řádně vykonáno, a byly tak splněny veškeré podmínky pro použití tohoto způsobu stanovení daně, tedy za použití pomůcek ve smyslu § 98 a § 90 odst. 4 DŘ.

[102] Ve vztahu k ostatním žalobním námitkám soud uvádí, že v nyní přezkoumávaném daňovém řízení nebyly porušeny žádné zásady daňového řízení, tedy ani namítané porušení zásady zákonnosti, zneužití správního uvážení, zásady volného hodnocení důkazů, ani zásady materiální pravdy. K těmto namítaným porušením žalobce nekonkretizoval konkrétní skutkové okolnosti. Uvedeným daňovým řízením nedošlo ani k rozporu s cílem správy daní v § 1 odst. 2 DŘ. Žalobce nebyl při ukládání daně zkrácen na svých právech podle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 5 LZPS a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, jak namítal v žalobě. Nebylo možno přisvědčit ani tvrzení žalobce, že mu správce daně stanovil daňovou povinnost za použití pomůcek několikanásobně vyšší, nepředložil k tomu žádný důkaz, šlo o účelové tvrzení, bez konkretizace jakýchkoliv skutečností.

[103] Soud musel též odmítnout argumentaci žalobce dřívějšími rozhodnutími zdejšího soudu ze dne 21.11.2006, č.j. 29 Ca 187/2005-68 a 29 Ca 300/2005-26, protože se jednalo o jiné skutkové okolnosti, o nichž bylo tehdy soudem rozhodováno. Předmětem tohoto soudního přezkumu je naopak daňové řízení týkající se zdaňovacího období roku 2010, které je v mnoha okolnostech podobné daňovému řízení za zdaňovací období roku 2009, o němž zdejší soud rozhodoval rozsudkem dne 27.5.2011, č.j. 29 Af 43/2010-37, kterým žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud pak argumentaci krajského soudu přisvědčil a kasační stížnost žalobce, směřující proti rozhodnutí krajského soudu, zamítl rozhodnutím ze dne 26.10.2011, č.j. 7 Afs 70/2011-84. O obě posledně citovaná rozhodnutí opřel zdejší soud rozhodnutí v nyní přezkoumávané věci.

[104] Pokud žalobce zmínil posudek Ing. H., pak soud ze správního spisu a z další úřední činnosti dovodil, že uvedená osoba je pracovníkem Městského úřadu Uherský Brod a podávala posudek k objektu č.p. 518 v souvislosti s jeho koupí žalobcem v roce 1991. Nemohl mít dopad na změnu účelu užívání objektu v r. 1996. Bližší podrobnosti k posudku žalobce neuvedl, a proto soud z této skutečnosti nečinil žádné závěry.

[105] Soud rovněž konstatuje, že se správní orgány nedopustily porušení základních zásad uvedených v § 1 odst. 3, § 5 odst. 1 a 2, § 8 odst. 1 a § 264 DŘ, k nimž žalobce nekonkretizoval porušení. Podle názoru soudu nebyl v uvedené věci zastřen skutečný stav formálně právním stavem. Rozhodujícími byly stavební povolení a kolaudační rozhodnutí, z nichž správní orgány zcela po právu vycházely. Nemovitosti správně kvalifikovaly a daňově zařadily, rovněž je zdanily v souladu s právními předpisy. Opatřené podklady (viz shora podrobně citovaný obsah správního spisu) byly zcela relevantní (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28.6.2007, sp. zn. 2 Afs 184/2006).

[106] Podle údajů z výpisu katastru nemovitostí k 1.1.2010 dle LV č. 4511 pro k.ú. Uherský Brod se na st. parcele č. 640 nachází zastavěná plocha a nádvoří o výměře 251 m a dle LV č. 113 pro k.ú. Havřice se na parcele p.č. 1513 nachází zastavěná plocha a nádvoří o výměře 61 m. V případě daně z pozemků šlo jednak o pozemek p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod, kde se nachází stavba prodejny o výměře 109 m (zjišťována v předchozích letech a stanovena v souladu s tvrzením žalobce) a dále se zde nachází stavba dvoupodlažního obytného domu se zastavěnou plochou zjištěnou správcem daně o výměře 63 m, přitom jde o stavbu bez stavebního povolení zasahující částí 18 m do cizího pozemku. Protože nebylo dosud prokázáno užívání této stavby, správce daně určil zastavěnou plochu 45 m (v souladu s popisem ve vyjádření Ing. K.). Na základě výše uvedeného má zastavěná plocha a nádvoří (druhem pozemku E v k.ú. Uherský Brod) výměru 97 m (251 m - 109 m stavba k podnikání - 45 mpůvodní dílna) na p.č. 1513 v k.ú. Havřice byla od celkové plochy 61 modečtena plocha 55 m, zjištěná zaměřením pracovníky správce daně při místním šetření. Do druhu pozemku E byla tak započtena zastavěná plocha a nádvoří ve výměře 6 m. Celkem byl základ daně u druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří stanoven na 103 m (97 + 6).

[107] U daně ze staveb byla na p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod zjištěna stavba k podnikání ve výměře 109 m (viz shora). Vzhledem k vydanému stavebnímu povolení na adaptaci rodinného domu a kolaudačnímu rozhodnutí ze dne 18.1.1996, kterým bylo povoleno užívání této stavby jako prodejny elektrotechniky a reprografické techniky, vycházel správce daně z tohoto určení účelu užívání. Dále byla zaznamenána na pozemku p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod stavba bývalé dílny zrekonstruovaná na dvoupodlažní stavbu, avšak bez řádného stavebního povolení. Z fotodokumentace pořízené z okolní komunikace a z vyjádření stavebního úřadu vyplynulo, že nejde o bývalou jednopodlažní dílnu, nýbrž o stavbu obytného domu s dvěma podlažími a balkonem, která je rozšířena oproti půdorysu bývalé dílny i na cizí pozemek (města Uherský Brod). Vzhledem k absenci stavebního povolení a neprokázání užívání stavby, byla stavba posouzena jako ostatní stavba s původní zastavěnou plochou 45 m.

[108] Na pozemku p.č. 1315 v k.ú. Havřice se měla nacházet nemovitá kulturní památka a v době jejího zápisu mělo jít o původní dřevěnou vinnou boudu. Žalobce stavbu označoval doplňkovou funkcí ke stavbě pro individuální rekreaci o výměře 31 m (v DAP) a uplatnil u ní osvobození dle § 9 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitostí. Při místním šetření provedeném pracovníky správce daně však bylo zjištěno, že jde o zděnou stavbu ve tvaru „L“ s dřevěnými okenicemi a o výměře 55 m. Ve spojení s vyjádřením stavebního úřadu správce daně zjistil, že žalobce nemovitou kulturní památku (původní dřevěnou vinnou boudu o výměře 30 m) přestavěl na zděnou stavbu s dřevěnými okenicemi s jiným tvarem půdorysu a větší výměrou. Sdělením Ministerstva kultury ČR správce daně dále zjistil, že s žalobcem tato organizace neuzavřela smlouvu o veřejném zpřístupnění stavby z důvodů výchovně vzdělávacích dle § 1 odst. 1 vyhl. č. 12/1993 Sb., jako nezbytnou podmínku pro uplatnění předmětného osvobození. Stavba tedy byla posouzena jako ostatní stavba se zastavěnou plochou 55 m bez uplatnění osvobození. Shrnutím výše uvedeného tak správce daně dospěl k následujícímu zařazení: E – zastavěná plocha a nádvoří 103 m (97 m z p.č. 640 + 6 m z p.č. 1530) se stanovenou daní ve výši 22 Kč; O – stavba pro podnikání ve výměře 109 m (objekt č.p. 518 na p.č. 640) se stanovenu daní ve výši 1 635 Kč; P – ostatní stavba ve výměře 100 m (55 m u p.č. 1315 + 45 m u p.č. 640 – obytný dům bez stavebního povolení) se stanovenou výší daně 600 Kč. Daň z nemovitostí součtem uvedeného činila tak celkem 2 257 Kč za předmětné zdaňovací období roku 2010. Použité pomůcky při stanovení daně za rok 2010 byly přiměřené, ve vztahu k posuzované věci adekvátní a správně hodnocené. Daňový subjekt byl prostřednictvím jeho zástupce řádně s použitými pomůckami seznámen.

[109] K vyměření daně za dotčené nemovitosti bylo vedeno od roku 1999 více řízení, a proto lze konstatovat, že stav dotčených nemovitostí mohl být správci daně i žalovanému dostatečně znám. V nalézacím řízení tak správce daně přihlédl pro stanovení daně za rok 2010 také k podkladům, které byly ohledně stejných nemovitostí nashromážděny v průběhu předchozích let, a které byly součástí daňového spisu žalobce. Uvedené údaje porovnával s podaným daňovým přiznáním za rok 2010, a protože podklady a údaje nebyly ve shodě, zahájil postup k odstranění pochybností. Jelikož stav nemovitostí k 1.1.2010 nemusel jednoznačně odpovídat jejich stavu v předchozích obdobích, přihlížel v daňovém řízení ke všem okolnostem a současně žalobce vyzýval ke spolupráci za účelem dosažení cíle správy daně (správného zjištění a stanovení daně). Protože žalobce na výzvu správce daně reagoval pouze dvěma sděleními, které pochybnosti neodstranily, neumožnil pracovníkům správce provést místní šetření na dotčených nemovitostech a sám i odmítl účast na daňových řízeních, správce daně musel konstatovat neunesení důkazního břemene žalobcem a stanovil daň pomůckami. Vycházel přitom z podkladů z minulých zdaňovacích období, sdělení jiných orgánů a využil též výsledků vlastních šetření a poznatků. Pokud se žalobce dovolával v replice ze dne 23.6.2014 ochrany obydlí, tak soudu nebylo zcela zřejmé, jakou má přesně na mysli, neboť jeho nemovitosti byly zdaňovány zcela po právu a v souladu s právními předpisy. O nic jiného, než o jejich zdanění, v daném řízení nešlo.

[110] Závěr správce daně i žalovaného byl zcela v souladu se závěrem obsaženým ve stavebním povolení i kolaudačním rozhodnutí. Uváděl-li žalobce, že zákon o dani z nemovitostí považuje za relevantní i rozsah reálného užívání stavby, pak k tomu soud konstatuje, že v případě vyměření daně z nemovitostí je třeba vycházet z § 7, resp. § 10 zákona o dani z nemovitostí, které správní orgány správně na věc aplikovaly. Postupovaly zcela v souladu s právní úpravou a nelze jim v tomto ohledu ničeho vytknout. Žalobce ostatně ani nespecifikoval, které konkrétní ustanovení citovaného zákona měly správní orgány porušit.

IX. Závěr a náklady řízení

[111] Krajský soud v Brně shledal žalobcovy námitky nedůvodnými, jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

[112] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak, jakožto úspěšnému účastníku řízení, právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

[113] Vzhledem k tomu, že byl žalobci ustanoven soudem k ochraně jeho zájmů v této věci zástupce, jímž byla advokátka JUDr. Ludmila Krátká, se sídlem v Brně, Škrochova 22, hradí ustanovenému zástupci jeho odměnu za zastupování a též hotové výdaje stát dle § 35 odst. 8 s.ř.s. Odměna advokátky a náhrada hotových výdajů byla stanovena podle § 35 odst. 2 s.ř.s. a vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to ve znění účinném od 1.1.2013, kdy advokátka právní úkony ve věci vykonávala. V dané věci žádala zástupkyně žalobce při jednání úhradu pouze 4 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení společně s první poradou; 2. sepis repliky; 3. 2x účast u jednání soudu – vzhledem k delšímu soudnímu jednání za každé započaté 2 hodiny), ačkoliv mohla požadovat ještě úhradu další porady s klientem, prostudování spisu apod. Zástupkyně žalobce též aktivně a spolehlivě reagovala na výzvy soudu stran námitek žalobce, týkajících se poskytování právních služeb, rovněž bez nároku na odměnu. Ve věci se tedy jednalo o 4x 3 100 Kč, dále 4 režijní paušály ve výši 4x 300 Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. b), d), g) a § 13 odst. 3 advokátního tarifu), tedy celkem 13 600 Kč. Zástupkyně žalobce DPH neuplatňovala. Celkem soud přiznal ustanovené zástupkyni žalobce na odměně a náhradě hotových výdajů částku 13 600 Kč. K jejímu zaplacení soud určil přiměřenou lhůtu s tím, že bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 24. června 2014

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru