Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 A 73/2010 - 98Rozsudek KSBR ze dne 10.06.2011

Prejudikatura

9 As 76/2007 - 52

6 A 25/2002 - 42


přidejte vlastní popisek

29 A 73/2010 - 98

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Evy Lukotkové, v právní věci žalobce: Z. D., proti žalovanému: Obec Zlobice, se sídlem Zlobice 77, 768 31, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobce doručil zdejšímu soudu dne 9. 8. 2010 žalobu nazvanou „Žaloba na nečinnost žalovaného ve věci žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb.“ V žalobě zejména uváděl, že žádostí ze dne 20. 1. 2010 požadoval v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též „InfZ“), po žalovaném poskytnutí informací (stran výše odměn zastupitelů obce a členů výborů obce za roky 2006, 2007, 2008 a 2009). Dne 2. 2. 2010 obdržel žalobce odpověď na žádost o informace, ve které mu byly sděleny pouze celkové roční částky. Dne 19. 2. 2010 podal odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informací a dne 17. 3. 2010 podal stížnost ke Krajskému úřadu Zlínského kraje. Dne 2. 4. 2010 vydal Krajský úřad Zlínského kraje rozhodnutí sp. zn. KUSP/18737/2010/PŽÚ/Du, č.j.: KUZL/18737/2010, kterým shledal odvolání důvodné a uložil povinnost žalovanému vydat do 15 dnů požadované informace. Dne 22. 4. 2010 obdržel žalobce oznámení o hrazení nákladů. Dne 2. 5. 2010 podal žalobce stížnost na postup při vyřizování informací, neboť v době podání žádosti obec neměla platný sazebník úhrady. Dne 10. 6. 2010 podal žalobce žádost na Krajský úřad Zlínského kraje na ochranu před nečinností. Dne 30. 6. 2010 obdržel žalobce rozhodnutí sp. zn. KUSP/42145/2010/PŽÚ/Du, č.j. KUZL/42145/2010, jímž mu bylo sděleno, že žádost ze dne pokračování
29 - 2 -
A 73/2010

20. 1. 2010 má být do 15 dnů vyřízena v souladu s InfZ. Dne 27. 7. 2010 podal žalobce žádost ke Krajskému úřadu Zlínského kraje na ochranu před nečinností. Dne 4. 8. 2010 obdržel sdělení č.j. KUZL/51310/2010/PŽÚ/Du, že Krajský úřad Zlínského kraje již nemůže uplatňovat opatření proti nečinnosti obce Zlobice. Žalobce uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne neposkytl žalobci požadované informace, domáhá se vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost vydat žalobci požadované informace a uhradit náhradu nákladů řízení.

Ze soudního spisu vyplývá, že žalovaný podal k žalobě dne 28. 2. 2011 vyjádření, ve kterém zejména uvedl, že poskytnutí žádaných informací žalobci se nebrání. Problém bude pouze v tom, zda se mu podaří informace v požadovaném rozsahu dohledat (došlo ke změně starosty obce – pozn. soudu). Dne 15. 3. 2011 žalovaný doručil zdejšímu soudu dopis ze dne 15. 3. 2011 (ve kterém je jako adresát uveden žalobce), v němž se mj. uvádí, že na základě žádosti ze dne 20. 1. 2010 poskytuje informace o odměnách zastupitelů (radních) za roky 2006, 2007, 2008 a 2009, které jsou k dopisu přiloženy. Žalovaný doplnil, že z dokladů dohledatelných na obecním úřadě se nepodařilo zjistit, že by členové výboru obce dostávali odměnu ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích.

Z tohoto důvodu krajský soud žalobci zaslal vyjádření žalovaného ze dne 15. 3. 2011 a vyzval jej, aby soudu sdělil, zda za této situace na žalobě trvá, resp. zda je postupem žalovaného uspokojen. Žalobce na tuto výzvu soudu sdělil, že s postupem žalovaného vyslovuje žalobce nesouhlas. Informace nebyly vydány v souladu s rozhodnutím KUZL č.j. 42145/2010, neboť na odměnách členů zastupitelstva byla vyplacena vyšší částka, než je celkový součet částek. Dokonce zde chybí jeden člen zastupitelstva, neboť obec má 15 členů zastupitelstva. Požadované informace byly již 2. 4. 2010 nachystány, neboť za tyto informace byly vyčísleny náklady 1 057,- Kč, které po žalobci žalovaný požadoval uhradit v rozporu se zákonem, což potvrdil KUZL. Tvrzení, že nebyly vyplaceny žádné odměny ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích je nepravdivé, neboť na základě usnesení rady ze dne 17. 12. 2009 č.j. R07/09 byla členům výborů, kteří nejsou členy zastupitelstva obce Zlobice vyplacena odměna v celkové výši 20.000,- Kč. Žalobce uzavřel, že trvá na svém původním návrhu, aby krajský soud vydal rozhodnutí ve věci namítané nečinnosti žalovaného. Dále žalobce požaduje, aby žalovaný nahradil náklady řízení v plné výši. Doplnil, že je ochoten od žaloby odstoupit v případě, že mu žalovaný požadované chybějící informace dodá v co nejkratším termínu.

Vyjádření žalobce zaslal zdejší soud žalovanému, který se k věci vyjádřil podáním zde dne 12. 4. 2011, ve kterém k nesouhlasu žalobce uvedl, že na odměnách členů zastupitelstva trvá; jiné údaje se mu nepodařilo zjistit. Poukázal na důvody rozdílu v částkách; do původní částky byla započítána odměna starostky, jejíž výše se určuje v souladu s nařízením vlády č. 37/2003 Sb. Doplnil, že trvá i na tom, že členové výboru obce nedostávali odměnu ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Navrhl zamítnutí žaloby.

I toto vyjádření zaslal zdejší soud žalobci a vyzval jej, aby soudu sdělil, zda za této situace na žalobě trvá. Dne 28. 4. 2011 žalobce doručil soudu své vyjádření, ve kterém uvedl, že s postupem žalovaného vyslovuje žalobce nesouhlas. Dále zopakoval důvody obsažené ve dřívějších vyjádřeních, jakož i na rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 2. 4. 2010, kterým bylo vysloveno, že žalobci mají být poskytnuty konkrétní informace komu, za co a kolik bylo vyplaceno. Zopakoval, že tvrzení, že nebyly vyplaceny žádné odměny ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích je nepravdivá, neboť na základě usnesení rady ze dne 17. 12. 2009 č.j. R07/09 byla členům výborů, kteří nejsou členy ZO Zlobice vyplacena pokračování
29 - 3 -
A 73/2010

odměna v celkové výši 20.000,- Kč. Na základě výše uvedeného žalobce trvá na svém původním návrhu, aby krajský soud vydal rozhodnutí ve věci namítané nečinnosti žalovaného. Dále žalobce požaduje, aby žalovaný nahradil náklady řízení v plné výši. Žalobce je ochoten od žaloby odstoupit v případě, že mu žalovaný požadované informace dodatečně dodá v co nejkratším termínu.

Žalovaný se k tomuto vyjádření žalobce vyjádřil podáním doručeným zdejšímu soudu dne 11. 5. 2011, ve kterém uvedl, že informace ze dne 2. 4. 2011, které měly být podle žalobce již nachystané, na obecním úřadu najity nebyly. Požadované informace byly přitom žalobci zaslány a ten je převzal dne 1. 4. 2011. Znovu uvedl, že trvá i na tom, že členové výboru obce nedostávali odměnu ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Navrhl zamítnutí žaloby.

V soudním spisu se konečně nachází vyjádření žalobce ze dne 22. 5. 2011, ve kterém soudu sděluje, že Krajský úřad Zlínského kraje přikázal rozhodnutím č.j. KUZL/18737/2010, sp. zn. KUSP/1837/2010/PŽÚ/Du, žalovanému, aby žalobci vydal informace komu, kolik a za co za roky 2006-2009 a to ve výši: za rok 2006 ve výši 555 445,-Kč; za rok 2007 ve výši 504 710,- Kč; za rok 2008 ve výši 522 269,- Kč; a za rok 2009 ve výši 527 263,- Kč. Do dnešního dne žalobce tyto informace neobdržel; žalobce obdržel pouze papírové archy obsahující silně podhodnocené částky, než které uvádí Krajský úřad Zlínského kraje. Dokument musí obsahovat údaj o tom, kdo ho pořídil, č.j., spis. zn., kdy byl vydán, kým byl vystaven, datum, razítko, podpis a název povinného subjektu. Dále se v tomto rozhodnutí uvádí, že žádost má být vyřízena dle InfZ a odmítne-li žalovaný žalobci tyto informace poskytnout, musí vydat rozhodnutí, které náležitým způsobem odůvodní, což se do dnešního dne nestalo. Na základě výše uvedeného žalobce trvá na svém původním návrhu, aby krajský soud vydal rozhodnutí ve věci namítané nečinnosti žalovaného. Dále žalobce požaduje, aby žalovaný nahradil náklady řízení v plné výši .Žalobce je ochoten od žaloby odstoupit v případě, že mu žalovaný požadované informace dodatečně dodá v co nejkratším termínu.

Před tím, než se Krajský soud v Brně začal zabývat důvodností žaloby, zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k názoru, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě (§ 80 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 79 odst. 1 s. ř. s.), přičemž byly splněny i další podmínky řízení. Krajský soud přitom vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání za splnění podmínek uvedených v § 51 s. ř. s.

Žaloba není důvodná.

Předmětnou žalobou se žalobce domáhá ochrany před nečinností žalovaného, kterou spatřuje v tom, že mu nebyly poskytnuty všechny požadované informace, jak požadoval v žádosti ze dne 20. 1. 2010. Požaduje proto po zdejším soudu, aby žalovanému uložil povinnost vydat žalobci požadované informace.

Z listin předložených žalobcem, resp. žalovaným pro krajský soud vyplynulo, že žalobce (společně s dalšími žadateli) žádostí ze dne 20. 1. 2010 adresovanou Obecnímu úřadu Zlobice (Mgr. R. K. - bývalé starostce) požadoval v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů („InfZ“), poskytnutí následujících informací: „Výše odměn zastupitelům a členům výborů obce (komu, za co, kolik) za rok 2006, 2007, 2008 a 2009“, resp. požadoval kopie dokumentů majících relevanci k těmto odměnám.

pokračování
29 - 4 -
A 73/2010

Přípisem ze dne 2. 2. 2010 sdělila žalobci starostka obce Zlobice (Mgr. R. K.), že na odměnách členů zastupitelstva obce byla vyplaceno v roce 2006 částka 555.455,- Kč, v roce 2007 částka 504.710,- Kč, v roce 2008 částka 522.269,- Kč a v roce 2009 částka 527.263,- Kč. Co se týče důvodů pro vyplacení odměn, uvedla starostka obce, že na tyto důvody je možno se dotázat na schůzi zastupitelstva obce členů zastupitelstva. Proti tomuto přípisu žalovaného podal žalobce dne 19. 2. 2010 „Odvolání proti neposkytnutí informací“.

Přípisem ze dne 5. 3. 2010 žalovaný žalobci sdělil, že již poskytl informace o tom, kolik odměn bylo poskytnuto v jednotlivých rocích, že byly poskytnuty členům zastupitelstva, členům výborů a že ve smyslu nařízení vlády o odměnách za výkon funkce členům zastupitelstva byly poskytnuty za výkon jejich funkcí, tedy „za co“. Odměny členů zastupitelstva jsou vypláceny ve výši, která byla schválena na jednání zastupitelstva obce Zlobice dne 1. 12. 2006. Závěrem uvedl, že z důvodu, že nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti, nemůže být obsah žalobcovy písemnosti ze dne 19. 2. 2010 považován za odvolání, neboť je povinen řídit se základními zásadami činnosti správních orgánů uvedenými ve správním řádu.

Žalobce se následně obrátil se stížností na Krajský úřad Zlínského kraje, který rozhodnutím ze dne 2. 4. 2010, sp.zn. KUSP/18737/2010/PŽÚ/Du, žalovanému přikázal, aby ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí žádost žadatelů ze dne 20. 1. 2010 vyřídil v souladu s InfZ.

Žalovaný v reakci na rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje dne 21. 4. 2010 zaslal žalobci výzvu k úhradě nákladů za poskytnutí informací, které napadl žalobce stížností doručenou žalovanému dne 3. 5. 2010 na postup při vyřizování informací z důvodu, že v době podání žádosti obec neměla platný sazebník úhrady.

Dne 10. 6. 2010 požádal žalobce Krajský úřad Zlínského kraje o ochranu před nečinností, které tento vyhověl rozhodnutím ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. KUSP/42145/2010/PŽÚ/Du, č.j. KUZL/42145/2010, když žalovanému uložil, aby žádost ze dne 20. 1. 2010 vyřídil do 15 dnů v souladu s InfZ. Dne 27. 7. 2010 podal žalobce další žádost ke Krajskému úřadu Zlínského kraje na ochranu před nečinností, na kterou mu tento sdělil sdělením ze dne 3. 8. 2010, že již nemůže uplatňovat opatření proti nečinnosti.

Jak přitom vyplývá z předmětné žaloby, žalobce ve výše uvedeném postupu žalovaného spatřuje nečinnost ve smyslu § 79 s. ř. s. a navrhuje soudu, aby žalovanému přikázal vyřídit jeho žádost o informace ze dne 20. 1. 2010. Krajský soud se předně zabýval tím, zda se v předmětné věci jedná o nečinnost ve smyslu soudního řádu správního (s. ř. s).

Podle § 2 s. ř. s. poskytují správní soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. V ustanovení § 4 s. ř. s. jsou pak v obecné rovině upraveny základní typy řízení,

které mohou před správními soudy probíhat, mj. řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.) a řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu (§ 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s.).

Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je pak podrobněji upraveno v § 65 a násl. s. ř. s. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního pokračování
29 - 5 -
A 73/2010

orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti („rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pak platí, že je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Podle § 78 odst. 2 s. ř. s. platí, že rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě. Z toho tedy vyplývá, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu se žalobce může domoci zrušení rozhodnutí správního orgánu (resp. moderace trestu za správní delikt). V tomto řízení se tedy poskytuje ochrana veřejných subjektivních práv před nezákonným či vadným rozhodnutím správního orgánu.

Co se pak týče řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, to je podrobně upraveno v § 79 a násl. s. ř. s. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Podle § 81 odst. 2 s. ř. s. je-li žaloba důvodná, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. V tomto řízení se tedy poskytuje ochrana veřejných subjektivních práv před nečinností (nekonáním) správního orgánu.

Z výše uvedeného tedy podle krajského soudu jednoznačně plyne, že smyslem řízení o žalobě proti rozhodnutí je dosáhnout ochrany veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob před nezákonným či vadným rozhodnutím, smyslem řízení o ochraně proti nečinnosti je pak dosáhnout ochrany veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob ohrožených nečinností správního orgánu. Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu proto přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže správní orgán nevydá rozhodnutí (resp. osvědčení). Jedná se tedy o ochranu před nekonáním správního orgánu.

Z judikatury Nejvyššího správního soudu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2004, čj. 1 Ans 1/2003-50, rozsudek ze dne 31. 1. 2008, čj. 9 As 76/2007-52, či rozsudek téhož soudu ze dne 24. 6. 2004, čj. 2 Ans 1/2004-64, všechny přístupné na www.nssoud.cz), přitom vyplývá, že této ochrany se nelze dovolávat proti jakékoliv absenci konání správního orgánu. Ochrana tímto institutem je omezena na případy, kdy správní orgán nevydal rozhodnutí či osvědčení. Tímto institutem se tedy nelze domoci jiného konání správního orgánu než je vydání rozhodnutí nebo osvědčení. Jinými slovy, tímto typem řízení se nelze domáhat ochrany před vadami řízení či před nezákonností rozhodnutí, neboť ochrana proti nim je možná jen v řízení podle § 65 a násl. s. ř. s. Výše uvedeným závěrům krajského soudu odpovídá ostatně i jediný možný petit žaloby proti nečinnosti (§ 81 odst. 2 s. ř. s.), podle něhož se žalobce může domáhat pouze uložení povinnosti vydat rozhodnutí či osvědčení. Žaloba na ochranu proti nečinnosti má tedy řešit situace, kdy správní orgán nekoná, nikoliv však situace, kdy správní orgán konal (vydal rozhodnutí či osvědčení). pokračování
29 - 6 -
A 73/2010

Jak přitom vyplývá z výše provedené spisové rekapitulace, v předmětné věci žalovaný o žádosti žalobce rozhodl, byť neformálním způsobem. K tomu srov. jeho správní akt (přípis) ze dne 2. 2. 2010 (kterým žalovaný žalobci sdělil, že na odměnách členů zastupitelstva obce byla vyplacena v roce 2006 částka 555.455,- Kč, v roce 2007 částka 504.710,- Kč, v roce 2008 částka 522.269,- Kč a v roce 2009 částka 527.263,- Kč), resp. správní akt (přípis) ze dne 5. 3. 2010 (jímž žalobci na základě podaného odvolání sdělil, že zmíněné částky představují výši odměn jak zastupitelů, tak i členů výboru, přičemž výši odměn schvalovalo Zastupitelstvo obce Zlobice). Tyto správní akty žalovaného jsou přitom podle krajského soudu jednoznačně rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., neboť jím nebylo plně vyhověno žádosti žalobce. Žalobce se jím tedy oprávněně může cítit zkrácen na svých právech ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Pro podporu tohoto závěru odkazuje krajský soud i na judikaturu Nejvyššího správního soudu (k tomu srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42, přístupné na www.nssoud.cz), která pod legislativní zkratku rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (se kterou se operuje i v řízení o ochraně proti nečinnosti, k tomu srov. § 81odst. 2 s. ř. s.) podřazuje jakýkoliv úkon

V souzené věci se tedy nejedná o správního orgánu dotýkající se právní sféry žalobce.nečinnost, jak se žalobce mylně domnívá, neboť žalovaný konal, když o předmětné žádosti rozhodl. Na tomto závěru podle krajského soudu nemění ničeho ani to, že informace nebyly poskytnuty v plném (žalobcem požadovaném) rozsahu, resp. že žalovaný nevydal formálně bezvadné rozhodnutí, ale žalobci na jeho žádost odpovídal přípisem, ve kterém nejsou obsaženy všechny formální náležitosti správního rozhodnutí (k tomu srov. § 68 a násl. správního řádu). Tato okolnost může mít vliv na případnou nezákonnost (vady) předmětného rozhodnutí žalovaného, kterou však soud může zkoumat pouze v řízení o žalobě proti rozhodnutí (§ 65 a násl. s. ř. s.), a nikoliv v řízení o žalobě proti nečinnosti (§ 79 a násl. s. ř. s.), kde se lze domáhat pouze ochrany před nekonáním správního orgánu. Podrobněji k tomu viz výše. Pro podporu výše uvedených závěrů odkazuje krajský soud i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, k tomu srov. např. rozsudek ze dne 31. 1. 2008, čj. 9 As 76/2007-52, přístupný na www.nssoud.cz, resp. na rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 4. 2011, čj. 29 A 4/2011-40. Odhlédnout krajský soud v předmětné věci nemohl ani od toho, že žalovaný (který je zastupován novou starostkou) v předmětné věci dále konal, když přípisem ze dne 15. 3. 2011, žalobci sdělil, jaké konkrétní odměny obdrželi jednotlivé členové zastupitelstva (radní) za předmětné roky 2006, 2007, 2008 a 2009, resp. sdělil, za jakých důvodů nemohly být poskytnuty informace o odměnách členů výboru obce ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích.

V předmětné věci tedy žalovaný správní orgán konal, o žádosti žalobce rozhodl a krajský soud proto není názoru, že by žalovaný byl nečinný a že by mu měla být soudem uložena povinnost konat ve smyslu § 79 a násl. s. ř. s., jak navrhoval žalobce v žalobě. S odkazem na výše uvedené proto krajskému soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (§ 81 odst. 3 s. ř. s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastínkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce úspěšný ve věci nebyl a právo na náhradu nákladů řízení by proto bylo možno přiznat žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

pokračování
29 - 7 -
A 73/2010

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ustanovení § 102 a násl. soudního řádu správního) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 soudního řádu správního).

V Brně dne 10.6.2011

JUDr. Jana Jedličková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru