Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 A 49/2010 - 108Rozsudek KSBR ze dne 17.05.2011

Prejudikatura

2 As 53/2007 - 111

9 As 18/2010 - 122

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 92/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

29 A 49/2010 - 108

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Evy Lukotkové, v právní věci žalobkyně V. J., zast. Mgr. et Bc. Lubošem Klimentem, advokátem, se sídlem Nádražní 21, Žďár nad Sázavou, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, odboru územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, odboru územního

plánování a stavebního řádu, ze dne 26. 3. 2010, čj. KUJI 21994/2010, sp. zn.

OUP 58/2009/Kov-2, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Mgr. et Bc. Luboši Klimentovi, advokátovi, se sídlem Nádražní 21, Žďár nad

Sázavou, sepřiznávávůči státu za zastupování žalobkyně odměna a

náhrada hotových výdajů v celkové výši 4.066,- Kč, která bude vyplacena

z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 16. 9. 2009 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2009, č.j. KUJI 54743/2009/OZP 917/2009. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 27. 4. 2010 žalobkyně žalobu rozšířila i na pokračování
29 - 2 -
A 49/2010

rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2010, čj. KUJI 21994/2010, sp. zn. OUP 58/2009/Kov-2, které soudu v kopii přiložila a dovozovala jeho nezákonnost. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jako opožděné odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem, odboru územního plánování a stavebního řádu (dále též „stavební úřad“) ze dne 29. 12. 2009, č.j. OÚP/39719/2009/Bi, sp. zn. OÚP/33502/2009Bi, kterým byla prodloužena lhůta k dokončení stavby: Zemědělská stavba, na poz. parcele č. 68415, v katastrálním území Dalečín (dále též „stavba“).

Označené rozšíření žaloby žalobkyně doplnila podáním doručeným zdejšímu soudu dne 27. 4. 2010, ve kterém uváděla, že argumentace obsažené v rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2010 o tom, že odvolání bylo podáno opožděně, se nezakládá na skutečnosti; odvolání nemělo být zamítnuto. Došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Žalovaný nehodlal prověřit některé závažné skutečnosti ve věci žádosti ze dne 2. 11. 2009 (a to zejména formu, jakou postupoval stavební úřad při prodloužení termínu k dokončení stavby; způsob, vypracování a obsah rozhodnutí navazující na protokol, jakož i věcné a obsahové chyby v protokolu ze dne 18. 12. 2009 stran šetření rozestavěnosti stavby). Doplnila, že nebylo žádáno o změnu v projektové dokumentaci, žádná změna nebyla vyznačena v projektech, žádná změna stavby nenastala. Poukázala na stanovené podmínky, jakož i na vymáhání poplatku ve

výši 300 Kč za prodloužení termínu k dokončení stavby. Poukázala i na nečinnost správních orgánů a vady v jejich postupu. Navrhla zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2010, čj. KUJI 21994/2010, sp. zn. OUP 58/2009/Kov-2.

Ze soudního spisu vyplývá, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 5. 2010, č.j. 29 Ca 179/2009-108, vyloučil označené rozšíření žaloby směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2010, čj. KUJI 21994/2010, sp. zn. OUP 58/2009/Kov-2, k samostatnému projednání a tato je věc je nadále vedena pod spis. zn. 29 A 49/2010.

Ze soudního spisu dále vyplývá, že žalovaný na výzvu soudu doručil k žalobě písemné vyjádření, ve kterém zejména uvedl, že zákonná lhůta pro podání opravného prostředku žalobkyní uplynula nejpozději dnem 19. 1. 2010. Žalobkyně však podala odvolání k provozovateli poštovních služeb až dne 21. 1. 2010. Žalovanému bylo odvolání doručeno dne 22. 1. 2010 a bezodkladně jej usnesením ze dne 25. 1. 2010, č.j. KUJI 5069/2010, sp. zn. OUP 43/2010/Kov-3, postoupil věcně a místně příslušnému správnímu orgánu, kterým je stavební úřad v Bystřici nad Pernštejnem. Stavebnímu úřadu bylo odvolání doručeno dne 27. 1. 2010. Odvolání tedy bylo podáno opožděně. K žalobním námitkám žalovaný zejména uvedl, že jelikož při vydání rozhodnutí o zamítnutí opožděného odvolání žalovaný jako odvolací orgán nepřezkoumává napadené rozhodnutí, ale posuzuje pouze důvody opožděnosti odvolání, tedy zamítá odvolání výhradně z procesních důvodů, nezabýval se žalovaný v odvolacím řízení odvolacími důvody a hodnocením jejich důvodnosti. K tvrzené nečinnosti žalovaný uvedl, že odvolání bylo postoupeno stavebním úřadem žalovanému dne 1. 2. 2010 a rozhodnutí o odvolání bylo žalovaným vydáno dne 29. 3. 2010, tedy ve lhůtě do 60 dnů od zahájení odvolacího řízení. Napadené rozhodnutí žalovaného bylo tedy vydáno v zákonné lhůtě. Žalovaný přitom zkoumal, zda tu nejsou dány předpoklady pro přezkoumání pravomocného rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Žalovaný však neshledal skutečnosti svědčící o porušení právních předpisů, které by vedly ke změně či zrušení předmětného rozhodnutí stavebního úřadu v přezkumném řízení (rozhodnutí o změně stavby před dokončením). Neshledal ani předpoklady pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Poukázal na zákonné lhůty pro použití mimořádných opravných prostředků. Žalovaný je přesvědčen, že žalobkyně nebyla jeho postupem zkrácena pokračování
29 - 3 -
A 49/2010

na svých právech, napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a navrhuje proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Krajský soud nařídil k projednání věci jednání, při kterém zástupce žalobkyně zejména odkázal na žalobní tvrzení žalobkyně a navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno. Náhradu nákladů řízení vyčíslí do tří dnů. Zástupce žalovaného při jednání odkázal na své písemné vyjádření. Podle žalovaného bylo třeba odvolání žalobkyně zamítnout jako opožděné, v důsledku čehož navrhuje jako nedůvodnou zamítnout i žalobu. Pokud jde o náklady řízení, z důvodu, že žalovaný souhlasil s projednáním bez jednání, požaduje uhradit cestovné, které vyčíslí do tří dnů.

Před tím, než se Krajský soud v Brně (dále též „krajský soud“ či „soud“) začal zabývat důvodností žaloby, zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k názoru, že žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (ve smyslu ustanovení § 68 a § 70 s. ř. s.).

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 odst. 2 s. ř. s.).

Žaloba není důvodná.

Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2010, kterým bylo podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), zamítnuto jako opožděné odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 29. 12. 2009.

Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že v případě řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž bylo odvolání žalobce zamítnuto jako opožděné, se krajský soud zabývá pouze otázkou, zda bylo odvolání skutečně podáno opožděně, či nikoliv. K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2008, čj. 2 As 53/2007-111, jakož i rozsudek téhož soudu ze dne 21. 4. 2010, čj. 9 As 18/2010-122, ve kterém se výslovně uvádí, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž bylo odvolání žalobce zamítnuto dle § 92 správního řádu jako opožděné, se krajský soud zabývá pouze otázkou, zda bylo odvolání skutečně podáno opožděně, či nikoliv, nezabývá se tedy námitkou nezákonnosti, ale ani nicotnosti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Z judikatury Nejvyššího správního soudu tak jednoznačně plyne, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž bylo odvolání žalobce zamítnuto dle § 92 správního řádu jako opožděné (což je i souzený případ), se krajský soud může zabývat pouze otázkou včasnosti podaného odvolání.

S ohledem na právě uvedené proto krajský soud toliko zkoumal, zda bylo odvolání podáno včas a zda je tedy důvodné tvrzení žalobkyně stran včasnosti odvolání. Ze správního spisu plyne, že předmětné prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 29. 12. 2009, č.j. OÚP/39719/2009/Bi, sp. zn. OÚP/33502/2009Bi, bylo žalobkyni doručeno dne 4. 1. 2010. Toto krajský soud zjistil z přiložené doručenky, ze které vyplývá, že označené rozhodnutí žalobkyně toho dne osobně převzala. Z poučení obsaženého závěrem tohoto rozhodnutí přitom vyplývá, že žalobkyně byla řádně poučena o možnosti podat ve lhůtě 15 dnů ode dne pokračování
29 - 4 -
A 49/2010

jeho oznámení odvolání, a to ke Krajskému úřadu kraje Vysočina prostřednictvím Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem. Odvolání tak bylo třeba podat k příslušnému správnímu orgánu (Městskému úřadu Bystřice nad Pernštejnem) v souladu s pravidly pro počítání běhu lhůt určených podle dnů (§ 40 správního řádu), a to nejpozději do 19. 1. 2010. Ze správního spisu však nevyplývá, že by žalobkyně v této lhůtě podala odvolání. Ze správního spisu totiž vyplývá, že teprve dne 21. 1. 2010 podala žalobkyně k poštovní přepravě odvolání, které navíc neadresovala Městskému úřadu Bystřice nad Pernštejnem, nýbrž Krajskému úřadu kraje Vysočina.

Na základě výše uvedeného proto krajský soud nemohl přisvědčit žalobkyni, že žalovaný správní orgán pochybil, pokud odvolání zamítl jako opožděné. Žalobkyně podala odvolání opožděně a žalovaný proto postupoval zcela v souladu s § 92 odst. 1 správního řádu, který odvolacímu orgánu ukládá opožděné odvolání zamítnout. Žalovaný přitom řádně zkoumal, zda tu nejsou dány předpoklady pro přezkoumání pravomocného rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, jak mu to ukládá zákonná úprava. S ohledem na výše uvedené proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. l s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci žalobkyně plný úspěch ve věci neměla a právo na náhradu nákladů řízení by proto bylo možno přiznat žalovanému. Z důvodu, že žalovaný je orgánem veřejné správy disponujícím dostatečným odborným aparátem, přičemž obhajoba vlastní činnosti před správními soudy představuje imanentní součást povinností plynoucích z výkonu veřejné správy (běžné správní agendy), k níž jsou orgány veřejné správy personálně i finančně vybavovány, nepřiznal krajský soud žalovanému právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 7 s. ř. s), jak požadoval při jednání soudu. Podpůrně k těmto závěrům odkazuje krajský soud i na judikaturu Ústavního soudu, např. na nález ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 1180/10, resp. na nález ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09.

Zástupci Mgr. et Bc. Luboši Klimentovi, advokátovi, se sídlem Nádražní 21, Žďár nad Sázavou, náleží vůči státu hotové výdaje a odměna za zastupování podle ust. § 35 odst. 8 s. ř. s., neboť byl žalobkyni ustanoven usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2010, č.j. 29 A 49/2010-66. Protože v posuzované věci bylo již o náhradě hotových výdajů a o odměně rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011, č.j. 2 As 25/2011-86, zdejší soud mohl rozhodnout pouze o odměně a o hotových výdajích za úkony právní služby, jež soudem ustanovený zástupce učinil po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Krajský soud v Brně proto přiznal ustanovenému advokátovi odměnu za jeden úkon právní služby (účast na jednání před soudem) ve výši 2.100 Kč [§ 7, § 9 odst. 3 písm. f ) a § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif], náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), náhradu cestovních výdajů za cestu ze Žďáru nad Sázavou k soudnímu jednání v Brně dne 17. 5. 2011 a zpět ve výši 1.066 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradu za promeškaný čas (za čas strávený cestou do Brna a zpět do sídla své advokátní kanceláře podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) téže vyhlášky) ve výši 600,- Kč; celkem tedy 4.066,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ustanovení § 102 a násl. s. ř. s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti

pokračování
29 - 5 -
A 49/2010

je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).

V Brně dne 17.5.2011

JUDr. Jana Jedličková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru