Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 A 140/2015 - 117Rozsudek KSBR ze dne 05.06.2019

Prejudikatura

5 Ca 48/2005 - 35

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 228/2019

přidejte vlastní popisek

29 A 140/2015-117

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci

žalobce: Žlab, s. r. o., IČO: 293 21 565

sídlem číslo popisné 413, Ostrožská Lhota zastoupený advokátem Mgr. Romanem Klimusem sídlem Vídeňská 188/119d, Brno

proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín

za účasti: Honební společenstvo Ostrožská Lhota, IČO: 462 54 528 sídlem číslo popisné 162, Ostrožská Lhota zastoupené advokátem JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr. sídlem Lidická 710/57, Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2015, čj. KUZL 45807/2015, sp. zn. KUSP 45807/2015 ŽPZE-AO,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 26. 8. 2015, čj. KUZL 45807/2015, sp. zn. KUSP 45807/2015 ŽPZE-AO, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta Mgr. Romana Klimuse.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 29. 5. 2015, č. j. OŽP/39822/2015/KreS, odvolal Městský úřad Uherské Hradiště (dále též „městský úřad“) Ing. R. K. podle § 13 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v rozhodném znění (dále též „zákon o myslivosti“), z funkce mysliveckého hospodáře ustanoveného pro honitbu Ostrožská Lhota, ev. č. 39, užívanou žalobcem.

2. Rozhodnutí předcházel návrh Mysliveckého sdružení Ostrožská Lhota na ustanovení Ing. L. K., Ph.D., do funkce nového mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže. Městský úřad v rámci řízení dodatečně zjistil nesoulad v názvu smlouvy o nájmu honitby ze dne 13. 3. 2013, podle které právně neexistující Honební společenstvo Lhotsko pronajalo žalobci neexistující honitbu Lhotsko. Správný název honitby je podle rozhodnutí městského úřadu ze dne 31. 3. 2003, č. j. Mysl ŽP/5948/2002, Ostrožská Lhota. Nájemní smlouva tedy podle městského úřadu neopravňovala žalobce k užívání honitby ani k ustanovení mysliveckého hospodáře a mysliveckých stráží.

3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím, rozhodnutí městského úřadu potvrdil a s jeho závěry se ztotožnil. Uvedl, že zákon o myslivosti na danou situaci pamatuje a podle § 13 odst. 2 je možné zrušit ustanovení myslivecké stráže, pokud se prokáže, že byla ustanovena na podkladě nesprávných údajů. Toto ustanovení platí na základě § 35 odst. 7 zákona o myslivosti obdobně také pro odvolání mysliveckého hospodáře. Nesprávným podkladem byla v daném případě smlouva o nájmu honitby Lhotsko ze dne 13. 3. 2013. Jelikož byla smlouva vadná již v základních bodech, nebyla její oprava v rámci zákona možná, a proto nebylo účelné provádět další dokazování. Městský úřad v původním řízení v roce 2013 ve věci ustanovení mysliveckého hospodáře na návrh žalobce nedůsledně prověřoval údaje v předložené smlouvě o nájmu honitby, a tím došlo k situaci, že mysliveckého hospodáře ustanovil na základě nesprávných údajů. Žalobce si však od počátku musel být vědom, že nájemní smlouvu na honitbu Ostrožská Lhota nepředložil, a proto se nemůže domáhat ochrany práv nabytých v dobré víře. Smlouva o nájmu honitby nevykazovala pouhou jazykovou vadu v označení osoby. Došlo k uzavření nájemní smlouvy mezi blíže neurčeným subjektem, jejímž předmětem byla neexistující honitba.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas žalobu. Namítal, že městský úřad nebyl oprávněn zahájit řízení o zrušení ustanovení mysliveckého hospodáře. Údaje, na základě kterých byl Ing. R. K. ustanoven mysliveckým hospodářem, nebyly nesprávné ani neúplné. Tvrzení správních orgánů ohledně nájemní smlouvy nejsou zákonným důvodem pro zrušení ustanovení mysliveckého hospodáře. Jestliže městský úřad zjistil nesrovnalosti v požadavku uživatele honitby na ustanovení mysliveckého hospodáře, měl ho řádně vyzvat k opravě údajů čí podání vysvětlení. Případně mohl správní orgán využít institut přezkumného řízení. Správní orgán nemá zákonné oprávnění konvalidovat vady v předcházejícím řízení, a už vůbec není oprávněn zkoumat platnost nájemní smlouvy. To přísluší pouze nezávislému soudu.

5. Předmětná smlouva měla být posuzována v původním řízení, na základě kterého byl myslivecký hospodář ustanoven v roce 2013. To potvrdil i žalovaný, který uvedl, že městský úřad nedůsledně prověřoval údaje v předložené smlouvě. Pokud v tehdejším řízení správní orgán neshledal žádné nedostatky, jeho rozhodnutí svědčí presumpce správnosti. Není přípustné, aby správní orgán formou zahájení řízení z moci úřední zasahoval do práv nabytých v dobré víře.

6. Tvrzení žalovaného, že si žalobce i Ing. R. K. museli být od počátku vědomi, že nepředložili řádnou nájemní smlouvu na honitbu Ostrožská Lhota, a proto se nemohou dovolávat ochrany práv nabytých v dobré víře, je zcela nepodložené. Z řady dokumentů vyplývá, že v roce 1992 byl zaregistrován název HS Lhotsko a i nadále byl vždy používán název Lhotsko. Žalobce ani Ing. R. K. neměli důvod pochybovat o správnosti nájemní smlouvy.

7. Městský úřad neprovedl řádné dokazování. Rozhodnutí vychází z pouhých domněnek. Tuto vadu neodstranil ani žalovaný, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

8. V souvislosti s platností a existencí smlouvy o nájmu honitby se právní vztahy řídí občanským zákoníkem. Z původní smlouvy byl jasný projev vůle obou stran. Formálně nesprávné označení honebního společenstva a honitby nezpůsobuje neplatnost smlouvy. Pokud by městský úřad provedl řádné dokazování, vyslechl svědky nebo vyzval k opravě údajů, dospěl by k závěru, že nájemní smlouva byla platně uzavřena, jelikož mezi stranami nebylo pochyb o tom, kdo ji uzavírá, co je jejím obsahem a že existoval souhlasný projev vůle směřující k uzavření nájemní smlouvy na honitbu.

9. Této skutečnosti svědčí i to, že žalobce hradil za užívání honitby nájemné a honební společenstvo toto nájemné přijalo, tedy se chovalo v souladu s nájemní smlouvou.

10. Zrušením ustanovení mysliveckého hospodáře nedošlo k zániku samotné smlouvy o nájmu honitby, ke kterému by muselo dojít dle § 33 odst. 6 zákona o myslivosti. Nájemní smlouva je tak stále platně uzavřena, žalobce stále splňuje podmínky stanovené zákonem pro ustanovení mysliveckého hospodáře, a správní orgány tak nebyly oprávněny vydat předmětná rozhodnutí.

11. Žalovaný ve svém rozhodnutí přebírá argumentaci právního zástupce Honebního společenstva Ostrožská Lhota, což je nepřípustné, jelikož to způsobuje nerovnost stran. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.

12. V závěru odůvodnění žalovaný uvedl, že krajský úřad s výše uvedenými závěry odvolatele souhlasí, a proto na základě výše uvedených skutečností rozhodl odvolací orgán tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaného je tak nepřezkoumatelné, jelikož je nesrozumitelné.

13. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí městského úřadu zrušil.

III. Vyjádření žalovaného

14. Ve vyjádření k žalobě žalovaný především odkázal na napadená rozhodnutí. Zdůraznil, že návrh na ustanovení mysliveckého hospodáře může podat jen oprávněný uživatel honitby, kterým žalobce v případě honitby Ostrožská Lhota není a nikdy nebyl. Ing. R. K. byl ustanoven mysliveckým hospodářem v důsledku předchozího chybného postupu městského úřadu. Správní orgány nezkoumaly platnost nájemní smlouvy ze dne 13. 3. 2013, ani o její platnosti nerozhodovaly, a nepřekročily tak rámec svých pravomocí. Žalovaný nepřevzal právní argumentaci Honebního společenstva Ostrožská Lhota. Pouze citoval pasáže z vyjádření jejich zástupce vzhledem k tomu, že odkazovaly na citace uvedené v konkrétních soudních rozhodnutích. Chybou v psaní označil žalovaný zástupce Honebního společenstva Ostrožská Lhota za odvolatele, ale z kontextu předchozího odstavce je zřejmé, že se jedná o názor žalovaného vyslovený právě k obsahu vyjádření zástupce Honebního společenstva Ostrožská Lhota.

15. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Replika žalobce

16. V podání ze dne 18. 12. 2015 žalobce zopakoval argumentaci použitou v žalobě. Uvedl, že pokud v původním řízení pochybil správní orgán, nelze toto pochybení klást k tíži žalobce, který byl po celou dobu v dobré víře, že splnil zákonné požadavky pro ustanovení mysliveckého hospodáře.

V. Rekapitulace dalšího procesního vývoje

17. Krajský soud v Brně (dále také „soud“) rozsudkem ze dne 19. 9. 2017, čj. 29 A 140/2015-75, shledal žalobu jako důvodnou, jelikož dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Z toho důvodu soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud shledal, že se městský úřad dostatečně nezabýval konkrétními okolnostmi dané věci, tudíž nebylo dostatečně prokázáno, zda byla naplněna hypotéza § 13 odst. 2 zákona o myslivosti, tedy zda skutečně byl myslivecký hospodář ustanoven na podkladě nesprávných nebo nepravdivých údajů.

18. Toto rozhodnutí soudu bylo napadeno kasační stížností podanou stěžovatelem Honební společenstvo Ostrožská Lhota. Nejvyšší správní soud dospěl k její důvodnosti a rozsudkem ze dne 31. 7. 2018, čj. 1 As 350/2017-43, napadené rozhodnutí soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud ověřil ze správního spisu, že stěžovatel byl účastníkem řízení před správními orgány, nicméně soud ho nevyrozuměl o probíhajícím soudním řízení a nevyzval ho k vyjádření, zda bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Tímto postupem tedy soud zatížil soudní řízení podstatnou vadou, která mohla mít za následek nezákonnost vydaného rozsudku.

VI. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení

19. V podání ze dne 8. 12. 2018 Honební společenstvo Ostrožská Lhota (dále také „osoba zúčastněná na řízení“) uplatnilo svou argumentaci, přičemž žalobu označilo za nedůvodnou a ztotožnilo se se závěry správní orgánů.

20. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že § 13 odst. 2 zákona o myslivosti umožňuje ověřit správnost a pravdivost údaje o uživateli honitby i ex post, tedy poté, co rozhodnutí o ustanovení mysliveckého hospodáře nabude právní moci. Otázku platnosti smlouvy o nájmu honitby mohou s poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu posuzovat i orgány státní správy myslivosti.

21. Smlouvu ze dne 13. 3. 2013 nebylo možné považovat za platnou smlouvu o nájmu honitby. Předně byla neurčitá a nesrozumitelná, jelikož byla uzavřena neexistujícím subjektem, přičemž název použitý ve smlouvě je i v rozporu s kogentním ustanovením § 19 odst. 3 zákona o myslivosti. Smlouva byla rovněž neplatná, jelikož „Honební společenstvo LHOTSKO se sídlem v Ostrožské Lhotě“ nemělo způsobilost k právním úkonům.

22. Na obsah smlouvy o nájmu honitby je třeba uplatnit přísnější kritéria než na běžná soukromoprávní jednání. I sama honitba je veřejnoprávním institutem, jehož obsah je definován v § 2 písm. i) zákona o myslivosti, stejně jako je veřejnoprávním institutem pojem parcela. I na smlouvy disponující honitbami je na místě vztáhnout závěry Nejvyššího soudu ČR vyjádřené v souvislosti se smlouvami, kterými bylo disponováno s parcelami. S ohledem na požadavek restriktivní interpretace a vysoké formální přísnosti vylučuje, aby zcela neurčité vymezení pronajímatele a předmětu smlouvy bylo překlenuto výkladem založeným na znalosti okolností, za nichž k uzavření smlouvy došlo. Tyto okolnosti nejsou známy třetím osobám.

23. I s ohledem na názor vyjádření soudem v jeho předchozím rozsudku je smlouvu nutno hodnotit jako absolutně neplatnou z důvodu rozporu s kogentním ustanovením § 32 odst. 3 zákona o myslivosti. Podmínky tohoto ustanovení musí být naplněny již v době uzavření smlouvy.

24. Žalobci muselo být už v době uzavření smlouvy ze dne 13. 3. 2013 zřejmé, že nesplňuje podmínky, které zákon o myslivosti pro nájemce stanoví v ustanovení § 32 odst. 3. Jestliže orgán státní správy myslivosti tuto skutečnost v původním řízení o ustanovení Ing. R. K. mysliveckým hospodářem přehlédl, nemůže se tohoto přehlédnutí dovolávat ve svůj prospěch. Takový postup odporuje zásadě, že nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal.

25. Z výše uvedených důvodů navrhla osoba zúčastněná na řízení, aby byla žaloba zamítnuta.

VII. Replika žalobců k vyjádření osoby zúčastněné na řízení

26. V podání doručeném soudu dne 31. 1. 2019 žalobce uvedl. že velká část argumentace osoby zúčastněné na řízení byla již zprostředkovaně v předchozím soudním řízení před Krajským soudem v Brně uplatněna, tudíž pouze zdůraznil body již uplatněné argumentace, které považuje za zásadní.

27. S ohledem na uvedené setrvali na požadavku, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.

VIII. Rekapitulace sdělení městského úřadu ze dne 15. 1. 2019

28. Městský úřad zaslal soudu sdělení ze dne 15. 1. 2019, ve kterém uvedl, že v mezidobí usnesením ze dne 20. 6. 2018, čj. MUUH-SŽP/48311/2018/KreS, zastavil řízení ve věci zrušení ustanovení mysliveckého hospodáře Ing. R. K.. Toto usnesení nabylo právní moci 20. 6. 2018.

29. Vzhledem k procesnímu vývoji soudního řízení ovšem nadále právně existují žalobou napadená rozhodnutí (resp. rozhodnutí městského úřadu a napadené rozhodnutí žalovaného). Soud uvedenou informaci nemohl zohlednit z důvodu absence relevantní procesní právní úpravy a rozhodl ve věci, jak bude uvedeno níže.

IX. Nové posouzení věci soudem

30. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí městského úřadu včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba je důvodná. V souladu s § 76 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „soudní řád správní“), rozhodl bez jednání.

31. Soud setrval na svém názoru (vyjádřeném i v pravomocném rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2017, čj. 29 A 139/2015-78), který vyjádřil již v rámci svého předchozího (zrušeného) rozsudku, a to i přes argumenty vyjádřené osobou zúčastněnou na řízení. Ta v rámci svého vyjádření v zásadě poukazuje na dvě roviny. V první řadě rozporuje dříve vyjádřený názor soudu s poukazem na veřejnoprávní charakter honitby a zákona o myslivosti – z toho vyvozuje nutnost aplikovat restriktivní a formálně přísný přístup. Soud ovšem setrval na stanovisku, že tento přístup by bylo na místě aplikovat v případě smluv, které se týkají věcných práv, nikoliv v případě vztahu obligačního – u těchto vztahů by měla dostat přednost vůle jednotlivých stran. Tento závěr soudu je v podrobnostech rozveden dále v textu odůvodnění.

32. Druhá rovina, na kterou poukazuje osoba zúčastněná na řízení, spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy ze dne 13. 3. 2013, jelikož žalobce neměl ke dni jejího uzavření splňovat podmínky ustanovení § 32 odst. 3 zákona o myslivosti. Soud má ovšem za to, že tato otázka je v tuto chvíli předčasná a k jejímu vyřešení budou případně v první řadě příslušné správní orgány. Ty se touto okolností doposud blíže nezabývaly, jelikož svá rozhodnutí odůvodnily tím, že smlouva byla uzavřena s blíže neurčeným subjektem ohledně neexistující honitby. Otázka, zda konkrétní subjekt smlouvy (žalobce) naplňoval podmínky ustanovení § 32 odst. 3 zákona o myslivosti a související vliv na platnost smlouvy, může být dle soudu zodpovězena teprve v návaznosti na závěr o určitelnosti subjektu smlouvy. Účelem správního soudnictví ovšem není nahrazovat úvahy správního orgánu v otázkách, které z jeho strany doposud nebyly nijak reflektovány.

33. Stěžejní otázkou v nyní projednávané věci bylo to, zda správní orgány postupovaly v souladu se zákonem při zrušení ustanovení Ing. R. K. mysliveckým hospodářem.

34. Ze správního spisu vyplynulo, že Ing. R. K. byl městským úřadem jako orgánem státní správy myslivosti ustanoven mysliveckým hospodářem dne 16. 4. 2013 pro honitbu Ostrožská Lhota, ev. č. 39, na základě návrhu uživatele honitby - žalobce. Podkladem návrhu byla i smlouva o nájmu honitby ze dne 13. 3. 2013, kterou Honební společenstvo Lhotsko pronajalo žalobci honitbu Lhotsko.

35. Městský úřad na základě návrhu Mysliveckého sdružení Ostrožská Lhota na ustanovení nového mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže ze dne 20. 3. 2015 přezkoumal dokumentaci ohledně honitby Ostrožská Lhota a dospěl k závěru, že původně předložená smlouva neprokazuje oprávnění žalobce k užívání honitby Ostrožská Lhota a ani k návrhu na ustanovení myslivecké stráže a mysliveckého hospodáře.

36. Městský úřad postupoval podle § 13 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 13 odst. 2 zákona o myslivosti, podle kterého mj. orgán státní správy myslivosti ustanovení myslivecké stráže zruší, pokud se prokáže, že byla ustanovena na podkladě nesprávných nebo nepravdivých údajů. Podle § 35 odst. 7 zákona o myslivosti se tato ustanovení použijí pro ustanovování a odvolávání mysliveckého hospodáře obdobně. Za nesprávný podklad v tomto případě tedy považoval městský úřad nájemní smlouvu ze dne 13. 3. 2013. Měl za to, že není řádně specifikován pronajímatel ani pronajímaná honitba.

37. Zákon o myslivosti tedy výslovně myslí na situace, kdy se ukáže, že k ustanovení do funkce myslivecké stráže nebo mysliveckého hospodáře došlo na podkladě nesprávných nebo nepravdivých údajů. Jde o speciální způsob nápravy nezákonného stavu, který je nezávislý na institutu přezkumného řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění. Při využití této pravomoci je však třeba dbát základních zásad správního řízení, mezi které patří i zásada materiální pravdy a ochrany práv nabytých v dobré víře. Vzhledem k předchozímu průběhu řízení v této konkrétní věci pak bylo na místě, aby správní orgány s ohledem na práva žalobce nabytá v dobré víře postupovaly obzvlášť obezřetně.

38. Městský úřad totiž nezjistil žádnou novou informaci oproti předchozímu řízení, pouze jinak právně posoudil předložené podklady, které dříve považoval za bezvadné. Soudu není jasné, z čeho by mělo vyplývat, že žalobci a Ing. R. K. muselo být od počátku zřejmé, že nepředložili dostatečné podklady, když to nebylo více jak dva roky zřejmé ani správnímu orgánu. Zpochybňovat skutečnost, že žalobce a Ing. R. K. nabyli práva v dobré víře, tudíž jim svědčí přiměřená ochrana, tak nebylo dle soudu na místě.

39. Kdyby dle slov žalovaného městský úřad „důsledně prověřil“ údaje v předložené smlouvě už v původním řízení, měl by v případě pochybností povinnost žalobce vyzvat k odstranění nedostatku návrhu, tedy aby prokázal, že je oprávněným uživatelem honitby. Jelikož tak neučinil, snažil se situaci napravit až následně po více než dvou letech. Tím byl však původní navrhovatel zkrácen na svém právu návrh doplnit či opravit způsobem požadovaným správními orgány. V takové situaci bylo na místě, aby městský úřad důkladně přezkoumal vůli držitele honitby a jejího potenciálního nájemce ke dni uzavření smlouvy. Jen tak bylo možné, s ohledem na již nabytá práva žalobce a Ing. R. K., zjistit, jestli byl žalobce v době podání návrhu skutečně uživatelem honitby.

40. Zdejší soud má za to, že při posuzování platnosti smlouvy, měly správní orgány přihlédnout k celému obsahu předmětné smlouvy a ke všem skutkovým okolnostem daného případu. (Na okraj lze poznamenat, že správní orgány posuzovaly platnost nájemní smlouvy jako předběžnou otázku ve vztahu k jejich rozhodnutí, což je na základě § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu plně v jejich kompetenci.)

41. Ze spisu vyplynulo, že po zahájení řízení o zrušení ustanovení myslivecké stráže žalobce namítal, že v roce 1992 byl zaregistrován název HS Lhotsko a že na žádné další valné hromadě nedošlo ke změně názvu. Vždy byl používán název Lhotsko nikoliv Ostrožská Lhota. K tomu městský úřad uvedl, že ke dni 31. 3. 2003 byl zaregistrován název vlastníka honitby Ostrožská Lhota, kterým je Honební společenstvo Ostrožská Lhota, IČO: 462 54 528.

42. Co se týče honitby, ta byla uznána na základě rozhodnutí Okresního úřadu v Uherském Hradišti ze dne 6. 4. 1993, čj. Mysl. 213/1/92-1-Ha/209, pod názvem Ostrožská Lhota a bylo jí přiděleno evidenční číslo 39. Vlastníkem této honitby bylo honební společenstvo Lhotsko se sídlem v Ostrožské Lhotě. Celková výměra honitby činí 1052 ha.

43. Rozhodnutím Městského úřadu Uherské Hradiště ze dne 31. 3. 2003, čj. Mysl. ŽP 5948/2002, které bylo adresováno Honebnímu společenstvu Ostrožská Lhota, byly zrušeny jakostní třídy, normované stavy zvěře, koeficient očekávané produkce a poměr pohlaví, které byly stanoveny v rozhodnutí ze dne 6. 4. 1993. Dle rozhodnutí ze dne 31. 3. 2003 byla honitba rozhodnutím ze dne 3. 4. 1993 uznána „Honebnímu společenstvu ‚Lhotsko‘ Ostrožská Lhota“.

44. Dle výpisu z rejstříku honebních společenstev bylo pro honitbu č. 39 dne 31. 3. 2003 registrováno honební společenstvo Ostrožská Lhota, se sídlem Ostrožská Lhota 490, IČO 46254528, honební starosta S. Ž., bytem O. L. X, výměra 1052 ha. Dne 11. 2. 2015 byla provedena změna sídla na adresu Ostrožská Lhota 162 a honebním starostou byl zapsán Ing. L. K., Ph.D.

45. Ve smlouvě ze dne 13. 3. 2013 bylo uvedeno, že předmětem této smlouvy je pronájem honitby s názvem LHOTSKO, jejímž držitelem je pronajímatel, který byl v záhlaví označen jako Honební společenstvo Lhotsko, se sídlem v Ostrožské Lhotě, zastoupené honebním starostou S. Ž., bytem O. L. X. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že honitba byla uznána rozhodnutím Okresního úřadu v Uherském Hradišti ze dne 6. 4. 1993 pod registračním číslem Mysl. 213/1/92-1-Ha-209. V čl. I bodě 3. pak bylo uvedeno, že fotokopie rozhodnutí a mapového zákresu honitby včetně popisu hranic a stanovených minimálních a normovaných stavů zvěře převzal nájemce při podpisu této smlouvy. V čl. IV bodě 1. pak byla uvedena celková výměra honitby 1052 ha. Smlouva byla podepsána a opatřena razítky, za pronajímatele na něm bylo uvedeno „HONEBNÍ SPOLEČENSTVO LHOTSKO, Ostrožská Lhota, PSČ: 687 23“.

46. Z výše uvedeného vyplývá, že se v případě smlouvy ze dne 13. 3. 2013 nejednalo o naprosto blanketní, nesrozumitelnou či neurčitou smlouvu. V textu je uvedena řada údajů, které mohly posloužit k identifikaci pronajímatele i projímané honitby. Další údaje bylo možné jistě zjistit např. z kompletního rejstříku honebních společenstev, evidence smluv o nájmu honitby, evidence využití honiteb, příp. i na základě výslechů svědků (viz např. žalobcem tvrzená úhrada nájemného).

47. Městský úřad se však spokojil s tím, že uzavřel, že smlouvou ze dne 13. 3. 2013 pronajal právně neexistující subjekt - Honební společenstvo Lhotsko žalobci neexistující honitbu Lhotsko. Vůbec přitom neposuzoval celkový obsah smlouvy a ostatní okolnosti, které mu byly známé. Například skutečnost, že honitba byla původně uznána skutečně honebnímu společenstvu LHOTSKO (viz rozhodnutí ze dne 6. 4. 1993) nebo že ve smlouvě je „neexistující subjekt“ zastupován honebním starostou S. Ž., který byl dle rejstříku honebních společenstev honebním starostou honebního společenstva Ostrožská Lhota. Takovýto postup považuje zdejší soud za ryze formalistický a neodpovídající zásadám dobré správy. Jelikož se městský úřad dostatečně nezabýval konkrétními okolnostmi dané věci, nebylo dostatečně prokázáno, zda byla naplněna hypotéza § 13 odst. 2 zákona o myslivosti, tedy zda skutečně byl myslivecký hospodář ustanoven na podkladě nesprávných nebo nepravdivých údajů. Proto je rozhodnutí městského úřadu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný dokazování nedoplnil a rovněž se spokojil s formalistickým pohledem na věc, což činí jeho rozhodnutí také nepřezkoumatelným.

48. Argumentace žalovaného, resp. právního zástupce osoby zúčastněné na řízení, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2591/2008, nebyla v nyní posuzovaném případě relevantní. Tento rozsudek řešil náležitosti smluv o převodu nemovitosti, na něž jsou kladeny vyšší nároky s ohledem na obecný zájem na určitosti vlastnických práv, která působí erga omnes (proti všem). Problematika se týkala označení převáděné nemovitosti, nikoli účastníka smlouvy. Navíc i v tomto rozsudku Nejvyšší soud uvedl: „Skutečnost, že v (převodní) listině nejsou nemovitosti označeny v souladu s požadavky katastrálního zákona ovšem sama o sobě ještě neznamená, že taková smlouva, resp. právní úkon je z občanskoprávního hlediska ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost vymezení imobiliárního předmětu absolutně neplatný.“ Tedy ani v této věci se soud nepřiklonil k formalistickému výkladu. Obdobné platí i o rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 22 Cdo 555/2008, kterým argumentovala osoba zúčastněná na řízení. I v této věci byly vyšší nároky na náležitosti smlouvy vyvozovány s ohledem na zájem na určitosti vlastnických práv působících erga omnes.

49. Naopak rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1156/2005, na který poukazoval žalobce, je nyní přiléhavý. Z něj vyplývá, že vada v označení účastníka smlouvy, kterou je možné zhojit výkladem (§ 35 odst. 2 zákona č. 40/1964, občanský zákoník) nebo odstranit objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, nezpůsobuje sama o sobě neplatnost této smlouvy. Tento závěr byl následně potvrzen rozhodnutími Nejvyššího soudu např. ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2485/2012, a ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1656/2016.

50. Smlouva o nájmu honitby musí být podle § 33 zákona o myslivosti uzavřena písemně na dobu 10 let a držitel honitby je povinen do 15 dnů ode dne uzavření smlouvy zaslat jedno její vyhotovení orgánu státní správy myslivosti. Další odstavce § 33 upravují podmínky stanovení nájemného, zániku smlouvy, povinnosti držitele honitby atd. Jedná se tedy o nájemní smlouvu, která je v určitých aspektech upravena specifickým způsobem zákonem o myslivosti. Stále se však jedná o občanskoprávní vztah, do kterého orgány státní správy myslivosti mohou zasahovat pouze na základě zákona s ohledem na veřejný zájem, který představuje ochrana životního prostředí. Dle § 33 odst. 9 zákona o myslivosti se řídí právní vztahy ze smlouvy o nájmu honitby ustanoveními občanského zákoníku o nájmu, není-li zákonem o myslivosti nebo smlouvou o nájmu stanoveno jinak.

51. Smlouva sice musí být písemná, ale neexistuje zde obecný zájem na objektivní určitosti vlastnických práv, která působí proti všem. Jedná se o obligační vztah závazný pro subjekty, který jej uzavřely a který vznikl na základě právního úkonu, který je třeba vykládat podle vůle těch, kteří jej učinili (§ 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.). Lze poznamenat, že i dle základních myšlenek rekodifikace občanského práva, je na právní jednání třeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné (§ 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

52. Požadavek objektivní určitosti smlouvy by bylo možné vztahovat ve vztahu k orgánu státní správy myslivosti. Ten měl podle § 33 odst. 1 věta druhá zákona o myslivosti od držitele honitby obdržet do 15 dnů ode dne uzavření jedno vyhotovení smlouvy ze dne 13. 3. 2013. Z předloženého spisu však není zřejmé, že by orgán státní správy myslivosti na zaslanou smlouvu nějakým způsobem reagoval. Zda mu bylo nejasné, jaký držitel honitby mu smlouvu o nájmu zasílá, či jaké honitby se má týkat. Ze spisu pouze vyplývá, že na základě této smlouvy ustanovil Ing. R. K. mysliveckým hospodářem pro honitbu Ostrožská Lhota. Předložená smlouva tedy zřejmě nebyla natolik neurčitá, že by orgán státní správy netušil, jaké honitby se týká a jaký subjekt, na podkladě jakých materiálů ustanovení mysliveckého hospodáře navrhuje.

53. Skutečnost, že osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že účastníkem smlouvy o nájmu honitby ze dne 13. 3. 2013 nikdy nebyla a podobný projev vůle nikdy neučinila, by mohla být použitelným argumentem. Je však třeba prokázání projevu vůle vztahovat ke dni uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že současný honební starosta, který podle § 23 zákona o myslivosti zastupuje honební společenstvo navenek, se ujal funkce až ke dni 11. 2. 2015 (dle výpisu z rejstříku honebních společenstev), je nutné toto vyjádření brát s rezervou. Zvlášť s ohledem na to, že nově navrhovanou mysliveckou stráží i mysliveckým hospodářem má být samotný honební starosta Ing. L. K., Ph.D. V období, kdy byla uzavřena předmětná smlouva, byl honebním starostou osoby zúčastněné na řízení S. Ž., který je společníkem a jednatelem žalobce.

54. Obiter dictum soud poznamenává, že v rozhodnutí správních orgánů je jistě možné, a v řadě případů i vhodné, odkazovat na judikaturu a případně ze soudních rozhodnutí citovat určité pasáže. Citovat odstavce z vyjádření účastníka řízení a konstatovat jen, že se s uvedenými názory správní orgán ztotožňuje, však vhodné není. Správní orgán musí zaujmout své jednoznačné stanovisko, které si řádně odůvodní. Nikoli bez dalšího přebírat argumentaci jedné ze zainteresovaných stran.

X. Závěr a náklady řízení

55. Z výše uvedených důvodů soud shledal rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Proto ho bez jednání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. a) a § 78 odst. 4 soudního řádu správního], ve kterém je vázán výše vysloveným právním názorem (§ 78 odst. 5 soudního řádu správního). Soud neshledal, že by nastaly okolnosti, pro které by bylo vhodné zrušit i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

56. Soud vycházel z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2005, čj. 5 Ca 48/2005-35, podle kterého nevypořádá-li se správní orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí s odvolací námitkou, která je pro posouzení věci stěžejní, je tato skutečnost vadou řízení, pro kterou soud napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zruší.

57. Úkolem žalovaného v dalším řízení bude v prvé řadě přezkoumatelným způsobem posoudit, zda byla funkce mysliveckého hospodáře skutečně ustanovena na podkladě nesprávných nebo nepravdivých údajů. Přihlédne přitom k celému obsahu předmětné smlouvy ze dne 13. 3. 2013 a ke všem skutkovým okolnostem daného případu. Případná zjištění musí mít oporu ve správním spise. Teprve v návaznosti na vyřešení této otázky lze posuzovat, zda žalobce splňoval podmínky podle § 32 odst. 3 zákona o myslivosti.

58. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního, podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Dle ustanovení § 60 odst. 5 soudního řádu správního má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.

59. Žalobce dosáhl v řízení o žalobě plného úspěchu, a proto má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Odměna advokáta žalobce a náhrada hotových výdajů byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V daném případě se tedy jednalo o odměnu za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), ve výši 2 x 3 100 Kč, a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3 citované vyhlášky], tedy celkem 6 800 Kč. Protože právnická osoba zřízená podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon advokacie, jejímž společníkem je advokát žalobce, je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 1 428 Kč, odpovídající dani, kterou je zmíněná právnická osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle daňových předpisů. Náhradu nákladů na podanou repliku ze dne 18. 12. 2015 a ze dne 30. 12. 2019 soud žalobci nepřiznal, jelikož ve věci nepřinesly nic podstatného ani nic, co by nemohlo být uplatněno již v žalobě. Žalobci dále přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek za žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 4 000 Kč (3 000 Kč + 1 000 Kč). V řízení o kasační stížnosti žalobci žádné náklady nevznikly. Celkem mu tedy vůči žalovanému byla přiznána náhrada nákladů ve výši 12 228 Kč. K jejímu zaplacení soud určil přiměřenou lhůtu.

60. Osobě zúčastněné na řízení soud neuložil žádnou povinnost, tudíž nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 5. června 2019

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru