Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 A 13/2010 - 67Rozsudek KSBR ze dne 30.11.2011

Prejudikatura

1 As 40/2007 - 103

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 8/2012 (zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu)

přidejte vlastní popisek

29 A 13/2010 - 67

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., a JUDr. Evy Lukotkové, v právní věci žalobců a) I. P., a b) J. S., obou zastoupených JUDr. Karlem Maláskou, advokátem se sídlem v Tišnově, Hornická 901, proti žalovanému Zeměměřičskému a katastrálnímu inspektorátu v Brně, se sídlem v Brně, Moravské náměstí 1, za účasti L. T., o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Brně

ze dne 10.12.2009, č.j. ZKI-O-165/698/2009, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobním návrhem ze dne 15.2.2010 se žalobci domáhali vydání rozsudku, kterým by Krajský soud v Brně zrušil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, ze dne 29.9.2009, č.j. OR-576/2009-703/8 (prvostupňové správní rozhodnutí) a rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 10.12.2009, č.j. ZKI-O-165/698/2009 (druhostupňové správní rozhodnutí žalovaného).

pokračování
29 A- 2 -
13/2010

V žalobě žalobci nejprve uvedli, že rozhodnutí odvolacího orgánu jim dosud nebylo řádně doručeno způsobem předvídaným zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ“), a dále uvedli, že došlo ke zkrácení jejich práv napadeným rozhodnutím, resp. v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Proti rozhodnutím žalovaného i prvostupňového správního orgánu uplatnili žalobci následující námitky:

1. Postup předcházející vydání druhostupňového správního rozhodnutí byl v rozporu se zákonem č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (dále jen „katastrální zákon“) a úpravou SŘ, přičemž také došlo k neoprávněnému zásahu do ústavně zaručených lidských práv a svobod žalobců.

2. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal s odvolací námitkou, že výrok prvostupňového rozhodnutí je v rozporu s ust. § 68 odst. 2 SŘ, když v řízení o opravě chyby v evidenci katastru nemovitostí bylo prvostupňovým správním orgánem rozhodnuto tak, že „se nevyhovuje nesouhlasu JUDr. Karla Malásky, zástupce I. P. a J. S., s neprovedenou opravou chyby v katastrálním území Březina u Tišnova“. V řízení bylo totiž rozhodováno o provedení/neprovedení opravy chyby v evidenci katastru nemovitostí a nikoliv o souhlasu či nesouhlasu.

3. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s námitkou žalobců, že výroky 2, 3 a 4 rozhodnutí prvostupňového správního orgánu nejsou výsledkem provedeného řízení a dokazování, ale výsledkem svévole a zřejmého porušení ust. § 68 odst. 2 SŘ.

4. Byť se žalovaný ztotožnil s odvolací námitkou, že oznámení o neprovedení opravy v údajích katastru nemovitostí je v rozporu s ust. § 8 odst. 4 katastrálního zákona, šlo podle něj pouze o námitku nepodstatnou-bez vlivu na výsledek řízení a námitkou se dále nezabýval. Podle žalobců tak bylo řízení zatíženo vadou, neboť ve výroku oznámení bylo pouze uvedeno, že oprava chyby nebyla provedena a nikoliv, že se nejedná o chybu.

5. Žalobci již v odvolání namítali, že oznámení správního orgánu prvního stupně o neprovedení opravy v údajích katastru nemovitostí nesplňuje náležitosti ust. § 67 a násl. SŘ a ust. § 27a katastrálního zákona. Podle žalovaného jde pouze o tzv. neformální procesní úkon dle § 154 SŘ, naopak podle žalobců tato právní úprava nedopadá na oznámení, které je zvláštní formou rozhodnutí. Samotné oznámení o neprovedení opravy v údajích katastru nemovitostí obsahuje pouze nepřezkoumatelné a kusé odůvodnění týkající se pozemků parc. č. 476 a 2138 v katastrálním území Březina u Tišnova.

6. Správní orgán prvního stupně ani žalovaný se nevypořádali ve svých rozhodnutích s námitkou žalobců, že se v řízení domáhají opravy chyby v katastru nemovitostí, která vznikla zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138 v k.ú. Březina u Tišnova, obec Březina, okres Brno – venkov, měly být dle názoru žalobců evidovány v pozemcích parc. č. 2131 (dříve parc. č. 982), parc. č. 2132 (dříve parc. č. 983), parc. č. 2133 (dříve parc. č. 984) a parc. č. 2134 (dříve parc. 985) téhož k.ú. Před provedením digitalizace a přečíslování parcel byly evidovány jiné výměry pozemků, pozemky parc. č. 2137, 2138 a 476 evidovány nebyly. Celkový rozdíl oproti původní výměře předmětných pozemků a pozemků nově označených činí - 228 m2.

pokračování
29 A- 3 -
13/2010

7. V řízení správního orgánu prvního stupně ani žalovaného nebylo přihlédnuto ke geometrickému plánu ze dne 10.9.1969, který evidoval správný stav, bylo pouze nesprávně konstatováno, že tento geometrický plán se netýká předmětných pozemků, ačkoliv z tohoto geometrického plánu jsou výměry a hranice předmětných pozemků zcela evidentní.

8. Z cesty dříve evidované jako pozemek parc. č. 1529, patřící obci Březina, která je úzká, polní a sousedící s pozemky žalobců, nemohly předmětné pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138 při obnově operátu v roce 1999 vzniknout. Vlastnictví obce Březina k pozemku parc. č. 1529 nebylo navíc osvědčeno žádnou listinou, ze které by vlastnické právo obce vyplývalo. Nebylo proto možné evidenci katastru doplnit o evidenci, jež nemá oporu v listinách. K uvedenému „doplnění“ došlo chybou katastrálního úřadu.

9. K chybě způsobené zřejmým omylem při vedení či obnově katastru nemovitostí došlo již v roce 1999, a proto chybu nelze zhojit uzavřením kupních smluv v roce 2008, neboť tyto smlouvy vycházely z chybných údajů katastru. Obci Březina nesvědčilo v roce 1999 vlastnické právo k předmětným pozemkům, k evidenci tohoto práva došlo pouze chybou způsobenou zřejmým omylem při vedení či obnově katastru. „Vyšetření a zaevidování“ parcely č. 1529 do vlastnictví státu – MNV Březina nemůže dle názoru žalobců zakládat vlastnické právo.

10. Žalobci namítají, že nelze přihlížet ke geometrickému plánu zak. 64/48 ze dne 31.5.1948, protože tento nebyl právně proveden, když k němu nebylo dle ust. § 42 odst. 5 a 6 zákona č. 177/1927 Sb., katastrálního zákona, připojeno usnesení knihovního soudu. Žalovaný nesprávně uváděl, že prvostupňový správní orgán k tomuto geometrickému plánu nepřihlížel.

11. Dle názoru žalobců jsou pozemky chybně evidované v roce 1999 a očíslované jako parc. č. 476, 2137 a 2138 nepochybně součástí pozemků parc. č. 2131 (dříve parc. č. 982), parc. č. 2132 (dříve parc. č. 983), parc. č. 2133 (dříve parc. č. 984), parc. č. 2134 (dříve parc. 985) a parc. č. 2135 (dříve parc. č. 986). Bez příslušné listiny ani nelze dospět k jiným závěrům.

12. Žalobci závěrem uvedli, že nechtějí řešit otázku vlastnických práv k pozemkům, nýbrž navrhují opravu zcela zřejmé chyby v evidenci katastru nemovitostí, když současný stav nemá oporu v mapových podkladech ani listinách. Žalovaný v řízení nepřihlédl k žalobci tvrzeným skutečnostem, ačkoliv pro to byly splněny předpoklady, neposoudil nedostatky postupu správního orgánu prvního stupně a nepřihlédl k většině námitek žalobců a ani se s nimi nevypořádal. Rozhodnutí žalovaného je tudíž podle žalobců nezákonné a nesprávné.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve uvedl k námitce nedoručení napadeného rozhodnutí ve smyslu SŘ, že písemné vyhotovení napadeného rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobců JUDr. Karlu Maláskovi dle ust. § 33 odst. 2 SŘ. Dále žalovaný uvedl, že podstatou řízení o opravě chyby ve smyslu ustanovení § 8 katastrálního zákona je posouzení, zda je provedený zápis v katastru nemovitostí chybný v důsledku zřejmého omylu při vedení a obnově katastru nemovitostí. Za zřejmý omyl je třeba považovat pochybení, ke kterému došlo zjevným a okamžitým selháním v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti pokračování
29 A- 4 -
13/2010

byl příslušný zápis proveden. Za zřejmý omyl nelze považovat zápis dle pravomocného, avšak nesprávného rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu, opravu nelze provést ani v záležitosti sporné či nejasné. Katastrální úřad v rámci řízení o opravě chyby nerozhoduje o vzniku, změně či zániku práv k nemovitostem. V posuzované věci postupoval katastrální úřad dle ustanovení § 8 katastrálního zákona, které má přednost před použitím obecného předpisu upravujícího správní řízení. Prvním úkonem ve věci vůči účastníkům je dle ust. § 8 odst. 4 katastrálního zákona oznámení o provedení opravy chyby v katastru nebo o jejím neprovedení. Předmětem správního řízení zahájeného na základě nesouhlasu dotčeného vlastníka je posouzení důvodnosti jeho nesouhlasu, nikoliv to, zda se oprava provede či nikoliv. Žalovaný odmítl jako nedůvodné tvrzení žalobců, že se nevypořádal s jejich námitkou, že v řízení bylo rozhodováno na základě svévole. Z průběhu řízení totiž vyplývá, že nesouhlas žalobců s evidovanými výměrami parcel se odvíjí od jejich srovnání s výměrami evidovanými před obnovou operátu. Dotčené pozemky žalobců byly do 16.8.1999 evidovány v katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem s využitím bývalého pozemkového katastru dle § 29 odst. 3 katastrálního zákona. V rámci přepracování doplnil správní orgán prvního stupně parcely ze zjednodušené evidence do souboru geodetických informací na základě podkladů z dřívějších pozemkových evidencí. Při tomto doplnění postupoval správní orgán prvního stupně v souladu s platnou právní úpravou. Jednalo se o jeho povinnost při správě katastru a nikoliv o svévoli, jak uváděli žalobci. Rovněž námitku absence zdůvodnění, že se nejedná o chybu v I. výroku napadeného rozhodnutí, nepovažuje žalovaný za důvodnou, neboť zdůvodnění je uvedeno v 2. odstavci odůvodnění oznámení o neprovedení opravy chyby. Důvody neprovedení opravy jsou přesvědčivé a vycházejí z provedeného dokazování s odkazem na listiny založené v katastru. V rámci přezkumné činnosti žalovaný dále ověřil správnost výpočtů a délky hranic, z nichž je patrné, že délky hranic v současném zobrazovacím systému a délky hranic vypočtené z mapy dřívější pozemkové evidence, jsou v mezních odchylkách stanovených vyhláškou č. 26/2007 Sb. Žalobci uváděný rozdíl 228 m2 ve výměrách předmětných parcel je chybný, jelikož žalobci opomněli započítat výměry parcel č. 479, 2136 a 477 a rovněž dále uvádějí nesprávné výměry původních parcel č. 982, 983 a 984. V této souvislosti žalovaný předložil ve svém vyjádření k žalobě srovnání stavu parcel před obnovou a po obnově katastrálního operátu, z něhož vyplývá, že u pozemků ve vlastnictví žalobců došlo naopak k navýšení celkové výměry o 15 m2. Rozdíl ve výměře jednotlivých parcel je způsoben zejména rozšířením zastavěného pozemku parc. č. 488 na úkor pozemků parc. č. 2131, 2132 a 2133 proti údajům geometrického plánu ze dne 10.9.1962, kdy tato změna hranic nastala při obnově operátu evidence nemovitostí novým mapováním s vyhlášením platnosti dnem 1.8.1989. Ve vztahu k námitce nepřihlédnutí ke geometrickému plánu ze dne 10.9.1962 se žalovaný ztotožnil se závěry správního orgánu prvního stupně, že tento geometrický plán byl vyhotoven pouze pro zaměření stavební parcely č. 70 (po obnově operátu parc. č. 488) a budovy na ní stojící, netýkal se však určení vlastnické hranice mezi předmětnými pozemky. Hranice mezi pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138 (dříve parc. č. 1529) na straně jedné a pozemky pac. č. 2131, 2132, 2133, 2134 a 2135 (dříve parc. č. 982, 983, 984 a 985) na straně druhé byla do katastrální mapy převzata z mapy bývalého pozemkového katastru v roce 1999. Geometrický plán z roku 1948 nemohl být použit, jelikož údaje o geometrickém a polohovém určení k předmětné hranici neobsahuje. Pokud byl tento geometrický plán v rozhodnutí správních orgánů zmiňován, pak pouze v souvislosti s námitkou žalobců, že z cesty dříve evidované jako pozemek parc. č. 1529, patřící obci Březina, nemohly vzniknout pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138, jelikož se jedná o úzkou polní cestu, sousedící s pozemky žalobců. Z uvedeného geometrického plánu však vyplývá, že v roce 1948 došlo ke změně průběhu cesty v terénu, avšak bez majetkoprávního uspořádání její části, která ležela mimo napřímenou cestu v terénu.

pokračování
29 A- 5 -
13/2010

K žalobní námitce ad 9) žalovaný uvedl, že vlastnické právo obce Březina, L. T. a M. H. bylo správním orgánem prvního stupně i žalovaným v jejich rozhodnutích podrobně řešeno, včetně listin, které jsou podkladem pro zápis těchto vlastnických práv. Vlastnické právo pro československý stát bylo k předmětnému pozemku zapsáno v roce 1983 dle ustanovení vyhlášky č. 23/1964. Nově zakládaný operát evidence nemovitostí nebyl nástupce pozemkové knihy a pozemkového katastru, jelikož podstatný právní význam pro zápis do evidence mělo šetření skutečného stavu v době provedení zápisu. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17.1.2008, č.j. 1 As 40/2007-103, dle jehož závěrů při zápisu do evidence nemovitostí orgány geodézie zapíší toho, kdo je podle výsledku šetření oprávněným nebo povinným a bude věcí občana nebo organizace, aby se domohl svého práva u soudu nebo hospodářské arbitráže, podle jejichž rozhodnutí pak geodézie případně zápis opraví. Při vzniku katastru nemovitostí pak žádná další šetření prováděna nebyla a došlo k přímému převzetí údajů z evidence nemovitostí do katastru nemovitostí dle § 29 odst. 1 katastrálního zákona. Dle ust. § 16 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVPN“), prokazují zápisy právních vztahů v evidenci nemovitostí provedené podle dosavadních předpisů pravdivost skutečností v nich uvedených, pokud není prokázán opak. Žalobci však žádnou listinu prokazující jejich vlastnické právo k předmětným pozemkům nedoložili. Obec Březina na základě kupní smlouvy ze dne 12.11.2008 převedla vlastnické právo k pozemkům parc. č. 476, 2137 a 2138 na L. T. a M. H., kdy vlastnické právo bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 14.11.2008. Nelze proto uvažovat o chybě způsobené zřejmým omylem při vedení či obnově katastru. Tvrzení žalobců, že stav katastrálního operátu nemá oporu v darovací smlouvě ze dne 14.4.1995, je dle žalovaného nepodložené. Uvedená darovací smlouva dokládá, že předmětem daru byly pozemky ve zjednodušené evidenci označené jako parc. č. 982, 983, 984 a 985, rovněž i v předcházejícím nabývacím titulu byly pozemky navráceny oprávněným osobám ve stavu evidovaném v pozemkovém katastru a označené těmito parcelními čísly. Za nepodložené lze dle názoru žalovaného považovat i tvrzení žalobců, že stav katastrálního operátu nemá oporu v mapových podkladech. Z mapy pozemkového katastru i z císařských otisků stabilního katastru z roku 1862 je evidentní, že cesta označená parc. č. 1529 je ve svém průběhu podél parcel č. 982, 983, 984, 985 a 986 rozšířená a zalomena směrem k pozemkům žalobců. Katastrální úřad doplnil do katastru v roce 1999 předmětné pozemky s využitím mapy pozemkového katastru dle § 29 odst. 3 katastrálního zákona bez chyb. Pokud je obsah katastru v souladu s listinami předloženými k zápisu, avšak je v rozporu se skutečným stavem právním, nelze takový stav označovat jako chybu v katastru nemovitostí. S ohledem na výše uvedené navrhl žalovaný zamítnutí žaloby.

Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti (včetně obsahu žalobou napadených správních rozhodnutí).

Podáním ke Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov (dále jen „katastrální úřad“), dne 8.6.2009 se žalobci domáhali narovnání vlastnických vztahů k pozemkům parc. č. 2131, 2133, 2134 a 2135 v k.ú. Březina u Tišnova, které byly podle nich zmenšeny o 142 m2 v jejich neprospěch. V případě převedení pozemků p.č. 476, 2137 a 2138 obcí Březina na L. T. a M. H., šlo o pozemky ve vlastnictví žalobců.

Katastrální úřad, jako prvostupňový správní orgán, podle svého oznámení ze dne 29.7.2009, č.j. OR-576/2009-703, neprovedl opravu údajů v katastru nemovitostí podle návrhu žalobců. Nebyl zjištěn zřejmý omyl při vedení a obnově katastrálního operátu ani nepřesnost při měření a výpočtu výměr parcel.

pokračování
29 A- 6 -
13/2010

Proti oznámení o neprovedení opravy údajů v katastru nemovitostí podali žalobci nesouhlas dne 31.8.2009, ve kterém namítali nedodržení lhůty 30 dnů dle ustanovení § 8 odst. 3 katastrálního zákona pro vydání rozhodnutí a rozpor oznámení s ustanoveními § 8 odst. 4 a § 27a katastrálního zákona a ust. § 67 a násl. SŘ. Žalobci dále podrobně specifikovali, jakých oprav ve výměrách jednotlivých pozemků se návrhem domáhali a zpochybnili možnost vzniku pozemků parc. č. 476, 2137 a 2138 z cesty dříve evidované jako pozemek parc. č. 1529. Tyto pozemky pak byly dle názoru žalobců chybně evidovány v roce 1999 a jsou ve skutečnosti součástí pozemků parc. č. 2131, 2132, 2133, 2134 a 2135.

Správní orgán prvního stupně rozhodl dne 29.9.2009, č.j. OR-576/2009-703/8, ve výroku 1. tak, že se „nevyhovuje nesouhlasu žalobců s neprovedenou opravou údajů-chyby v katastru nemovitostí v katastrálním území Březina u Tišnova“. Ve výroku 2. dále rozhodl o evidenci parcely č. 2131 (s výměrou 101 m2), parcely č. 2132 (107 m2), parcely č. 2133 (132 m2), parcely č. 2134 (456 m2) a parcely č. 2135 (392 m2). Výrokem 3. rozhodl o evidenci vlastnického práva L. T. k pozemkům parc. č. 476 (19 m2) a parc. č. 2138 (102 m2), výrokem 4. pak o evidenci vlastnického práva pro M. H. k pozemku parc. č. 2137 o výměře 5m2.

V odůvodnění rozhodnutí rekapituloval správní orgán prvního stupně závěry předchozího rozhodnutí ze dne 29.7.2009, č.j. OR-576/2009-703, o neprovedení opravy, jelikož návrh na opravu nebyl důvodný. Dle citovaného rozhodnutí nebyla shledána chyba v katastrálním operátu dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) a b) katastrálního zákona, když nebyl zjištěn zřejmý omyl při vedení a obnově operátu katastru ani nepřesnost v měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě či při výpočtu výměr parcel. Velikost parcely je odvozena od obrazu pozemku v zobrazovací rovině (mapě) a není závazným údajem pro právní vztahy týkající se nemovitostí. K pozemkům parc. č. 476 a 2138 je evidováno vlastnictví L. T. podle kupní smlouvy ze dne 12.11.2008. Parcela č. 2138 (před obnovou č. 1529) byla při komplexním zakládání evidence nemovitostí v roce 1983 vyšetřena a zaevidována do vlastnictví československého státu – MNV Březina, a to na základě výpisu z pozemkové knihy. V roce 1992 byly pozemky parc. č. 174 a 1529 převedeny do vlastnictví obce Březina dle ustanovení §§ 1 a 2 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku obcí. Při obnově operátu katastru v r. 1999 byly tyto parcely označeny novými p. č. 476 a 2138. V řízení sp. zn. Z-2780/2004-733 byla doplněna do LV č. 430 informativní poznámka „změna výměr obnovou operátu“ a od vyhlášení platnosti obnoveného operátu dne 16.8.1999 je výměra parcel č. 2131, č. 2132, č. 2133, č. 2134 a č. 2135 nezměněna. Dle ust. § 52 odst. 3 vyhl. č. 26/2007 Sb. tak může být provedena oprava výměry na podkladě výsledků zeměměřičských činností využívaných pro účely katastru a písemného prohlášení vlastníků, že hranice nebyla jimi měněna, není sporná a ani nebyla zpochybněna.

Správní orgán prvního stupně se v rozhodnutí dále zabýval jednotlivými námitkami žalobců. Námitku nedodržení lhůty 30 dnů pro vydání rozhodnutí podle § 8 odst. 3 katastrálního zákona označil za nedůvodnou, když dle znění cit. ustanovení provede katastrální úřad ve zvlášť odůvodněných případech opravu ve lhůtě 60 dnů. Oznámení o neprovedení opravy bylo doručeno účastníkům dne 31.7.2009, správní řízení dle § 67 SŘ o nesouhlasu s oznámením o neprovedení opravy chyby podle ustanovení § 8 odst. 5 katastrálního zákona bylo zahájeno dne 1.9.2009. K námitce zřejmého omylu při vedení a obnově katastru z důvodu chybného polohového určení pozemků parc. č. 476, 2137 a 2138 do parcely bývalého pozemkového katastru č. 1529/5, kdy tyto pozemky měly být odděleny pokračování
29 A- 7 -
13/2010

z parcel bývalého pozemkového katastru č. 982, č. 983, č. 985 a č. 986 dle geometrického plánu ze dne 10.9.1962, správní orgán prvního stupně uvedl, že geometrický plán ze dne 10.9.1962 byl vyhotoven po zaměření stavební parcely č. 70, po obnově operátu označené jako p.č. 488 a netýkal se vlastnické hranice mezi pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138 na straně jedné a pozemky parc. č. 2131, 2132, 2133, 2134 a 2135 na straně druhé. Při porovnání geometrického a polohového určení hranice parcel v katastrální mapě s mapou dřívější evidence nezjistil správní orgán prvního stupně rozdíl v zobrazeních a nebyla překročena mezní odchylka dle bodu 15.1 přílohy k vyhlášce č. 26/2007 Sb. Geometrické určení nemovitostí se tedy nezměnilo. Podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona lze považovat za chybu v katastru nemovitostí pouze takovou nepřesnost, při níž by byly překročeny stanovené mezní odchylky. Rozdíl hranice + 4,98 m v délce hranice parcely č. 2135 nepředstavuje chybu v katastru, protože hranice byla při místním šetření dotčenými vlastníky označena jakožto vlastnická hranice a ve výsledcích zjišťování průběhu hranic ze dne 14.11.1987 je uveden souhlasný projev vůle vlastníků. Pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138 vznikly z bývalé parcely č. 1529, právně neprovedený geometrický plán č. 64/48 ze dne 31.4.1948 označil část pozemku parc. č. 1529, na kterém jsou pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138 dnes zakresleny, samostatným pracelním číslem 1529/5. V roce 1948 zřejmě došlo ke změně průběhu cesty v terénu, avšak bez následného majetkoprávního vypořádání či narovnání. Zápisy předmětných pozemků v katastru nemovitostí jsou v souladu s údaji v listinách, podle nichž byly provedeny, tudíž nedošlo ke splnění podmínek pro opravu chyby dle ustanovení § 8 a násl. katastrálního zákona. Návrh na sloučení parcel ve vlastnictví žalobců a jiných vlastníků je v řízení o opravě chyby nevyhovující, neboť v tomto řízení nelze řešit otázku, zda údaje v listinách jsou v souladu se skutečným stavem či nikoliv anebo kdo je vlastníkem určitých nemovitostí. Otázku věcněprávních vztahů je nutné řešit dohodou účastníků nebo v občanskoprávním řízení u příslušného soudu. Správní orgán prvního stupně dále odkázal na ust. § 5 odst. 7 katastrálního zákona, podle něhož právní vztahy nemohou být dotčeny opravou chyby v katastru nemovitostí, pokud není jejich změna doložena listinou. Ve sbírce listin katastrálního operátu se však nenachází listina, na jejímž základě by bylo možné zapsat vlastnické právo žalobců k pozemkům parc. č. 476, 2137 a 2138.

Uvedené prvostupňové správní rozhodnutí napadli žalobci odvoláním pro rozpor s platnou právní úpravou, neboť došlo k nesprávné interpretaci zákona, neúplnému a nesprávnému zjištění skutkového stavu a nesprávnému právnímu posouzení věci.

Podle žalobců bylo rozhodováno o tom, zda bude či nebude provedena oprava chyby v evidenci katastru, a proto byl podle nich nesprávný výrok o nevyhovění nesouhlasu s neprovedením opravy. Navazující výroky pak byly výsledkem svévole a nikoliv provedeného dokazování. Žalobci dále poukázali na ust. § 68 odst. 2 SŘ o náležitostech výrokové části rozhodnutí. Podle žalobců se správní orgán nevypořádal s námitkou, že ve věci nebylo rozhodnuto v zákonné lhůtě 30 dnů, když v této věci nešlo o zvlášť odůvodněný případ. Pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138 měly být dle názoru žalobců evidovány v pozemcích parc. č. 2132, 2133, 2134 a 2135. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně však obsahuje pouze odůvodnění ve vztahu k neprovedení opravy u pozemků parc. č. 476 a 2138. Správní orgán vůbec nepřihlížel k žalobci předloženému geometrickému plánu ze dne 10.9.1962, který evidoval správný stav. Z cesty dříve evidované jako parc. č. 1529 patřící obci Březina, která je úzkou polní cestou, nemohly vzniknout pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138. Vlastnictví obce Březina k pozemku parc. č. 1529 nebylo osvědčeno žádnou listinou a nebylo proto možné evidenci katastru o toto vlastnictví doplnit. Ke geometrickému plánu č. 64/48 ze dne 31.5.1948 nelze přihlížet, protože tento plán nebyl právně proveden dle ustanovení § 42 odst. 5 a 6 zákona č. 177/1927 Sb., a to usnesením knihovního soudu. Pozemky chybně pokračování
29 A- 8 -
13/2010

evidované v roce 1999 a očíslované jako parc. č. 476, 2137 a 2138 jsou dle názoru žalobců součástí pozemků parc. č. 2131, 2132, 2133, 2134 a 2135. Žalobci dále v odvolání uvedli, že neřeší otázku vlastnictví k pozemkům, ale navrhují opravu zřejmé chyby v evidenci katastru, protože evidovaný stav nemá oporu v listinách ani mapových podkladech.

Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve výroku I. tak, že se nevyhovuje nesouhlasu žalobců s neprovedením opravy v údajích katastrálního operátu. Ve zbývajících výrocích rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil a odvolání žalobců zamítl. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný podrobně rekapituloval obsah rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, odvolání žalobců a vyjádření dotčených vlastníků pozemků L. T. a M. H. Dále se zabýval jednotlivými odvolacími námitkami žalobců. K námitce neuvedení předmětu řízení ve výroku prvostupňového rozhodnutí uvedl, že prvostupňový správní orgán postupuje dle ustanovení § 8 odst. 5 katastrálního zákona, podle něhož vydává rozhodnutí o nesouhlasu dotčených vlastníků s neprovedením opravy dle ustanovení § 8 odst. 4 katastrálního zákona. Jedná-li se o řízení o nesouhlasu s neprovedením opravy chybných údajů v katastrálním operátu, pak I. výrok rozhodnutí nemusí obsahovat sdělení o tom, zda se jedná nebo nejedná o chybu v údajích katastru, ustanovení § 8 odst. 5 katastrálního zákona takovou citaci nenařizuje. Obsah výroku je dle názoru žalovaného dostatečně určitý, v odůvodnění rozhodnutí je pak vysvětleno, že se nejedná o chybu v katastrálním operátu. Žalovaný neshledal námitku žalobců za důvodnou, prvostupňové rozhodnutí správního orgánu obsahuje veškeré náležitosti dle § 68 odst. 2 SŘ. Odvolací námitku týkající se nesprávné jazykové formulace I. výroku žalovaný uznal, avšak podle něj neměla tato formální chyba vliv na podstatu rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí žalovaný napravil chybnou jazykovou formulaci. S námitkami ohledně svévolného rozhodování správního orgánu prvního stupně se neztotožnil. Dle názoru žalovaného je z prvostupňového rozhodnutí zřejmé, že správní orgán podrobně přezkoušel správnost zobrazení předmětných pozemků, včetně uvedení přehledného nákresu a tabulky výpočtů. Z těchto údajů je patrné, že délky hranic v současném zobrazovacím systému a délky hranic vypočtené z mapy dřívější evidence jsou v mezních odchylkách stanovených vyhláškou č. 26/2007 Sb., a že zmenšení výměr nezakládá změny hranic pozemků. Žalovaný v rámci své přezkumné činnosti přezkoušel správnost výpočtů a délky hranic a dospěl k závěru o správnosti údajů správního orgánu prvního stupně. V napadeném rozhodnutí žalovaný doplnil své závěry do tabulky ohledně jednotlivých parcel, včetně skutečných rozdílů ve výměrách. V případě parcel, u nichž došlo ke snížení výměr, dospěl žalovaný k závěru, že toto snížení vzniklo z důvodu neodpovídajícího plošného obsahu původních parcel ve vztahu ke geometrickému určení v mapě pozemkového katastru. Ani tato ryze technická hlediska však nezakládají možnost vyhovět návrhu žalobců, aby se zrušily v katastrálním operátu pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138 a o tuto výměru se opravila výměra u pozemků parc. č. 2131, 2132, 2133, 2134 a 2135 na stav podle dřívějších nabývacích listin. Výměry parcel uváděné v napadeném rozhodnutí a v katastru odpovídají přesně údajům geometrického určení. Údaje katastru nemovitostí o výměrách dotčených parcel proto nejsou zatíženy chybou ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona. Správní orgán prvního stupně byl povinen dle ustanovení § 57 odst. 4 vyhlášky č. 190/1996 Sb., vyznačit nové výměry parcel v roce 1999 na podkladě digitální mapy v souboru popisných informací. Proto ani uvedené ustanovení nedovoluje správnímu orgánu prvního stupně zavést do katastru původní výměry. Nesouhlas žalobců s evidovanými výměrami se odvíjí od jejich srovnání s velikostí výměr parcel evidovaných před obnovou operátu. Velikost výměry parcely je ve smyslu § 27 písm. g) katastrálního zákona údajem odvozeným z obrazu pozemku v zobrazovací rovině a jako takový není závazným údajem pro právní vztahy týkající se nemovitostí. Údaj o výměře parcely tudíž nestanovuje rozsah vlastnického práva. pokračování
29 A- 9 -
13/2010

Žalovaný se dále ztotožnil s námitkou žalobců, že správní orgán prvního stupně ohledně lhůty pro vydání rozhodnutí pouze citoval ustanovení katastrálního zákona, aniž by uvedl, zda se jedná o zvláště odůvodněný případ a tuto zvláštnost odůvodnil. Přisvědčil žalobcům i v tom, že v prvostupňový správní orgán neuvedl v oznámení o neprovedení opravy chyby to, že se nejedná o chybu, avšak dále uvedl, že oznámení již nelze upravit a uvedený formální nedostatek nemá vliv na správnost prvostupňového rozhodnutí. I když prvostupňový správní orgán v rozhodnutí nereagoval na námitku žalobců ohledně nedodržení náležitostí ust. § 67 a násl SŘ, žalovaný k tomu dále uvedl, že ust. § 1 odst. 2 SŘ zohledňuje neformální část opravy chyby upravenou v § 8 odst. 3 a 4 katastrálního zákona, správní řád v části čtvrté stanovuje odlišnosti procesního režimu při vydání vyjádření, provádění ověření nebo činění oznámení a ustanovení § 154 SŘ definuje ta ustanovení správního řádu, která se při neformálních procesních úkonech užijí obdobně, ustanovení § 67 v nich však obsaženo není.

Žalovaný se dále podrobně zabýval významem pojmu zřejmý omyl v souvislosti s námitkou žalobců o nesprávné evidenci pozemků parc. č. 476, 2137 a 2138. Vlastnické právo k těmto pozemkům bylo zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne 12.11.2008, s právními účinky vkladu ke dni 14.11.2008. Není proto možné uvažovat o chybě způsobené zřejmým omylem při vedení či obnově katastru nemovitostí, protože tento omyl nebyl způsoben omylem pracovníka správního orgánu prvního stupně při vedení nebo obnově operátu. Oprava chyby pak nemůže s odkazem na ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) a § 5 odst. 7 katastrálního zákona zakládat, měnit či rušit vlastnická práva. Provedením opravy se skutečný právní vztah k nemovitosti nemění, ten lze změnit pouze na základě příslušné listiny. V případě oprav chyby se musí navíc jednat o omyl zřejmý, nikoliv o případnou chybu, která je sporná. Dle § 52 odst. 3 katastrální vyhlášky se opraví chybné geometrické a polohové určení hranice pozemku, je-li nesporně zjištěno a protokolárně doloženo, že se neshoduje se stavem hranice v terénu, současný průběh hranice není vlastníky zpochybňován a nebyl jimi měněn.

K obsahu geometrického plánu ze dne 10.9.1962 žalovaný uvedl, že se ztotožňuje s názorem správního orgánu prvního stupně, jelikož v tomto geometrickém plánu nejsou údaje o geometrickém a polohovém určení vztahující se k hranicím mezi předmětnými pozemky. Nelze tudíž užít údaje z plánu o něčem, co v něm není uvedeno.

Žalovaný přisvědčil námitce žalobců, že pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138 nemohly vzniknout z polní cesty evidované jako pozemek parc. č. 1529 dle geometrického plánu č. 64/68 ze dne 31.5.1948. Nicméně tuto skutečnost netvrdí ani správní orgán prvního stupně. Hranice mezi předmětnými pozemky byla převzata z mapy bývalého pozemkového katastru dle § 29 odst. 3 katastrálního zákona a § 57 odst. 3 vyhlášky č. 190/1996 Sb. Geometrický plán z roku 1948 nemohl být vůbec použit, jelikož neobsahuje údaje o geometrickém a polohovém určení hranice pozemků. Vlastnické právo obce Březina k pozemku parc. č. 1529 pak bylo doloženo při vkladu kupní smlouvy, kterou byly pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138 převedeny na jiné vlastníky. Vlastnické právo nabyla obec Březina na základě zákona č. 172/1991 Sb., ke dni 24.5.1991, vznik práva byl zapsán do katastru dle návrhu obce ze dne 7.4.1992 a potvrzení Okresního úřadu Brno-venkov ze dne 13.5.1992, č.j. Fin 2-55/91-Svo, pro zápis vlastnického práva k nemovitostem ve vlastnictví České republiky pro obec Březinu.

pokračování
29 A- 10 -
13/2010

Chyba v katastru představuje stav, kdy údaje v katastru jsou v rozporu s předloženými listinami, které byly podkladem pro zápis. Pokud je obsah katastru v souladu s těmito listinami, avšak v rozporu se skutečným stavem právním, nelze takový stav označit jako chybu v katastru nemovitostí. Žalovaný proto dospěl k závěru, že námitky žalobců proti zákresu hranic a zápisu údajů o výměrách dotčených parcel v katastrální mapě a v souboru popisných informací katastru nejsou důvodné, jelikož nevykazují chyby ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) a b) katastrálního zákona.

Ve správním spise předloženém žalovaným je obsažena listina označená jako Kontrola správnosti doplnění parcel č. 982, 983, 984, 985 a 986 ze zjednodušené evidence-původ pozemkový katastr do katastrálního operátu pro katastrální území Březina u Tišnova podle rozhodnutí KÚ Brno-venkov z 29.9.2009, sp. zn. OR-576/2009-703-8, dle jejíhož obsahu dospěl katastrální úřad k závěru, že při porovnání rozměrů pozemků parc. č. 2132, 2133, 2134 a 2135 nebyla překročena mezní odchylka u žádného z rozměrů dotčených pozemků. Zobrazení dotčených parcel v katastrální mapě proto není zatíženo nepřesností ve zobrazení a z toho odvozených výměr dotčených parcel.

Dříve, než se soud mohl zabývat důvodností žaloby, zkoumal splnění podmínek řízení. Dospěl přitom k závěru, že žaloba byla podána v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), přitom jde o žalobu přípustnou a soudně přezkoumatelnou (§§ 68 a 70 s.ř.s.), která obsahuje veškeré náležitosti (§ 71 odst. 1 s.ř.s.).

Krajský soud v Brně přezkoumal obě napadená správní rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, a to v mezích žalobních bodů (dle ust. § 71 odst. 1 a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s.). Přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

Žaloba není důvodná.

Předmětem soudního přezkumu je prvostupňové rozhodnutí katastrálního úřadu a napadené rozhodnutí zeměměřičského a katastrálního inspektorátu, kterým žalovaný jako odvolací správní orgán zamítl odvolání žalobců vůči prvostupňovému rozhodnutí o neprovedení opravy jimi namítané chyby v katastru nemovitostí.

Krajský soud nejprve hodnotil zjištěný skutkový stav. Z obsahu předloženého správního spisu vyplývá, že žalobci se domáhali ve správním řízení opravy chyby v katastru nemovitostí ohledně pozemků v katastrálním území Březina u Tišnova, když pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138 měly být dle názoru žalobců evidovány v pozemcích parc. č. 2131 (dříve parc. č. 982), 2132 (dříve 983), 2133 (dříve 984) a 2134 (dříve 985). Žalobci se tudíž domáhali zrušení evidence pozemků jako parc. č. 476, 2137 a 2138 náležejících jiným vlastníkům a opravy výměry pozemků parc. č. 2131, 2132, 2133, 2134 a 2135 ve vlastnictví žalobců, a to právě o výměru shora uvedených pozemků, jejichž evidenci požadovali zrušit.

Dle ustanovení § 8 odst. 1 a 2 katastrálního zákona platí, že na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr pokračování
29 A- 11 -
13/2010

parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Katastrální úřad opraví chybné údaje katastru, které vznikly nesprávnostmi v listinách, podle nichž byly zapsány, na základě opravy listiny provedené tím, kdo listinu vyhotovil nebo kdo je oprávněn opravu listiny provést.

Podle ustanovení § 8 odst. 4 a 5 katastrálního zákona doručí katastrální úřad oznámení o provedené opravě nebo o tom, že opravu na návrh neprovedl, protože se nejedná o chybu, vlastníkovi a jinému oprávněnému. Sdělí-li do 30 dnů od doručení oznámení vlastník nebo jiný oprávněný katastrálnímu úřadu, že s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí, vydá katastrální úřad rozhodnutí ve věci. Proti rozhodnutí je možno podat odvolání k zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu, v jehož obvodu je dotčená nemovitost.

Dle § 5 odst. 7 katastrálního zákona nemohou být právní vztahy dotčeny revizí údajů katastru, opravou chyb v katastrálním operátu ani obnovou katastrálního operátu, pokud jejich změna není doložena listinou.

Podle ustanovení § 20 katastrálního zákona jsou údaje katastru, a to parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území, závazné pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru.

Dle ustanovení § 1 odst. 1 ZZVPN se k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí České republiky zapisuje vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva.

Dle ustanovení § 7 odst. 1 ZZVPN se práva uvedená v § 1 odst. 1 cit. zák., která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora na veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním, zapisují do katastru záznamem údajů na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy.

Podle ustanovení § 8 odst. 1 a 2 ZZVPN katastrální úřad zjistí, zda je předložená listina bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých nesprávností. Je-li listina vyhotovena státním orgánem nebo jiná listina způsobilá k vykonání záznamu, provede katastrální úřad zápis do katastru, jinak vrátí listinu tomu, kdo ji vyhotovil.

Tvrzením žalobců však nelze dle názoru soudu přisvědčit z následujících důvodů.

Pokud žalobci namítají, že jim nebylo napadené rozhodnutí řádně doručeno, zdejší soud k tomu musí naopak konstatovat, že z obsahu předloženého správního spisu, konkrétně pak doručenky založené na č.l. 13 správního spisu, vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobců řádně doručeno dne 14.12.2009, kdy současně nabylo právní moci, jak bylo vyznačeno na připojeném rozhodnutí ve správním spise.

Základem pro posouzení důvodnosti žaloby proti napadenému rozhodnutí, včetně námitek proti prvostupňovému rozhodnutí, je otázka, zda lze na základě návrhu na opravu chyb v katastru nemovitostí provést změnu zápisu vlastnického práva k předmětným pozemkům, jak požadují žalobci. Dle názoru žalobců v řízení o opravě chyby v katastru nemovitostí měly správní orgány přihlédnout k námitkám vzneseným žalobci a provést opravu údajů zapsaných v katastru nemovitostí v souladu s návrhem žalobců.

pokračování
29 A- 12 -
13/2010

Ze shora citovaných ustanovení katastrálního zákona a ZZVPN vyplývá, že v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu jde o rozhodování, jehož účelem je zajištění pořádku ve veřejné evidenci a nikoliv o rozhodování, kterým by mohlo být zasahováno do vlastnických práv k nemovitostem. Případným provedením opravy chyby v katastru tedy nelze měnit právní vztahy k nemovitostem, jelikož rozhodnutí v řízení o opravě chyby má pouze evidenční účinky a nemůže zasahovat do soukromoprávních vztahů.

Katastrální úřad, jakožto správní orgán, není oprávněn posuzovat a rozhodovat o tom, kdo je vlastníkem nemovitosti, nýbrž pouze posuzovat skutečnost, zda existuje listina, na jejímž základě jsou údaje v katastru nemovitostí evidovány, a dále posuzovat soulad mezi obsahem takových listin a údaji zapsanými v katastru nemovitostí. Katastrální úřad proto nemá možnost hodnotit věcnou správnost předložených nabývacích titulů ani jejich soulad se zákonem (v této souvislosti je třeba blíže připomenout rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.5.2008, č.j. 7 As 61/2007-88).

Opravu chyb v katastru nemovitostí spojuje katastrální zákon v ustanovení § 8 odst. 1 se zřejmým omylem. Je tedy vyloučeno, aby se katastrální úřad zabýval jinými vadami, které mají jiný původ. V souvislosti s výkladem pojmu „zřejmý omyl“ lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17.1.2008, č.j. 1 As 40/2007-103, v němž soud vyslovil mimo jiné závěr, že pojem „zřejmý omyl“, obsažený v ust. § 8 odst. 1 katastrálního zákona, je potřeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Lze sem obecně podřadit jak omyl ve skutkových okolnostech (error facti – případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů nebo údajů neobsažených v podkladové listině anebo opomenutí zápisu údaje v podkladové listině), tak omyl právní (error iuris – např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná nebo zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Tento omyl bude přitom pravidelně způsoben činností pracovníka katastru. Omyl je charakteristický tím, že je v něm obsažen lidský činitel.

Při posuzování důvodnosti žalobního návrhu se soud zabýval jednotlivými námitkami žalobců (ad 1) - 12) shora) vůči správnosti a zákonnosti obou správních rozhodnutí, jenž tvoří jednotný celek.

K žalobní námitce ad 1). Žalobci namítali zásah do ústavně zaručených práv a svobod v důsledku postupu správních orgánů. Neuvedli však konkrétní postup, úkon či jednání správních orgánů, na jejichž základě by mělo dojít k porušení ústavně zaručených práv a svobod, přitom stejně tak nespecifikovali, jaká konkrétní práva či svobody měla být porušena a jakým způsobem. Námitka takto obecně formulovaná není přezkoumatelná v rámci správního soudnictví. Sami žalobci nevymezili rámec ani předmět případného soudního přezkumu.

K žalobním námitkám ad 2), 3) a 4). Dle žalobců se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s jejich námitkou týkající se rozporu prvostupňového správního rozhodnutí s právní úpravou obsaženou v ust. § 68 odst. 2 SŘ a ust. § 8 odst. 4 katastrálního zákona (ust. již bylo shora citováno).

Podle ust. § 68 odst. 2 věty první SŘ se ve výrokové části rozhodnutí uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1 SŘ. Podle § 68 odst. 2 věty třetí SŘ se uvede ve výrokové části lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k pokračování
29 A- 13 -
13/2010

jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2 SŘ). Podle § 68 odst. 2 věty čtvrté SŘ může výroková část rozhodnutí obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení.

Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že se odvolací správní orgán touto námitkou žalobců podrobně zabýval na straně 3 a 4 odůvodnění svého rozhodnutí, kdy dospěl k souhlasnému závěru s námitkou žalobců ohledně nesprávné jazykové formulace v I. výroku prvostupňového správního rozhodnutí a výrok v této části proto změnil. Dalším námitkám, týkajícím se nesouladu prvostupňového rozhodnutí s cit. ust. § 68 odst. 2 SŘ, když podle žalobců má být výsledkem svévole a nikoliv provedeného řízení, odvolací správní orgán nepřisvědčil. Žalovaný k tomu konstatoval, že žalobci jakkoliv nedoložili svoji námitku o svévoli správního orgánu věcnými argumenty. Dále žalovaný přezkoumal postup prvostupňového správního orgánu ohledně správnosti zobrazení předmětných pozemků a závěrů o délce jejich hranic v zobrazovacím systému katastrální mapy při dodržení mezních odchylek ve smyslu vyhlášky č. 26/2007 Sb.

Z výše uvedeného vyplývá, že se žalovaný námitkami žalobců, týkajících se postupu správního orgánu a tvrzeného rozporu rozhodnutí s právní úpravou v ust. § 68 odst. 2 SŘ, podrobně zabýval a náležitě se s nimi v napadeném rozhodnutí vypořádal. Podle Krajského soudu v Brně tedy nejsou uvedené námitky důvodné.

K žalobní námitce ad 5). Žalobci namítali nesoulad prvostupňového správního rozhodnutí s právní úpravou obsaženou v ustanovení § 67 a násl. SŘ a ustanovení § 27a katastrálního zákona.

Podle ust. § 27a katastrálního zákona platí pro rozhodování podle tohoto zákona správní řád, není-li v zákoně stanoveno jinak. Procesně tedy mělo být ve věci postupováno dle SŘ, což správní orgány řádně učinily, jak jinak vyplývá i z připojeného správního spisu. Pokud jde o právní úpravu obsaženou “v § 67 a násl. SŘ”, pak tato náleží do dílu 6. SŘ (§§ 67 až 70, popř. §§ 71 až 76 SŘ) a týká se obsahu, formy a náležitostí rozhodnutí ve správním řízení, popř. lhůt pro vydání rozhodnutí a postupu při jeho oznamování.

Krajský soud v Brně konstatuje, že námitkou žalobců, týkající se nesouladu prvostupňového správního rozhodnutí se shora citovanou právní úpravou, se již zabýval žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a jeho závěry lze považovat za správné. Pro úplnost pak soud doplňuje, že samotné řízení o odstranění chyby v katastrálním operátu je upraveno v ust. § 8 katastrálního zákona, přitom v případě neprovedení opravy je dle ust. § 8 odst. 4 katastrálního zákona prvním úkonem správního orgánu vůči vlastníkům dotčených nemovitostí oznámení o neprovedení opravy. Dle ust. § 8 odst. 5 cit. zák. může dotčený vlastník do 30 dnů od doručení oznámení sdělit správnímu orgánu, že s neprovedením opravy chyby nesouhlasí. V takovém případě pak vydá správní orgán rozhodnutí ve věci. Předmětem tohoto rozhodnutí je posouzení důvodnosti nesouhlasu s neprovedenou opravou. Proti uvedenému rozhodnutí je pak možné podat odvolání k zeměměřičskému a katastrálnímu inspektorátu. Krajský soud v Brně dále konstatuje, že uvedený postup dle katastrálního zákona byl v posuzované věci dodržen, přičemž bylo rozhodováno v souladu s ustanoveními SŘ (§27a katastrálního zákona a § 67 a násl. SŘ).

Náležitosti správního rozhodnutí upravuje ust. § 68 odst. 1 SŘ, podle něhož rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Ust. § 68 odst. 2 SŘ o obsahu výrokové části rozhodnutí bylo již shora citováno. Podle ust. § 68 odst. 3 SŘ se v odůvodnění uvedou důvody výroků rozhodnutí, podklady pro jejich vydání, úvahy, kterými se pokračování
29 A- 14 -
13/2010

správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V poučení účastníků se dle ust. § 68 odst. 5 SŘ uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě, u kterého správního orgánu, a který správní orgán o něm bude rozhodovat. Nemá-li odvolání odkladný účinek, musí to být uvedeno v poučení účastníků (§ 68 odst. 6 SŘ).

Ust. § 69 odst. 1 a násl. SŘ pak stanoví formální náležitosti písemného vyhotovení rozhodnutí (jako např. označení "rozhodnutí", označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby). Takové konkrétní nedostatky rozhodnutí však žalobci ve věci nenamítali.

Po přezkoumání obsahu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dospěl zdejší soud k závěru, že uvedené rozhodnutí splňuje formální požadavky dle shora citovaných ustanovení §67, § 68 a § 69 SŘ. Námitkám žalobců tak nelze přisvědčit. Navíc šlo vesměs o námitky ne zcela konkrétní (pouhé uvedení porušení ust. §67 a násl. je nekonkrétní, znamená velký počet ustanovení cit. zákona, a není tedy zřejmé, jaké konkrétní ustanovení a jakým konkrétním postupem správního orgánu bylo porušeno).

K žalobní námitce ad 6). Žalobci oběma správním orgánům vytýkali, že se ve svých rozhodnutích nevypořádali s jejich námitkou, že se v řízení domáhají opravy chyby v katastru nemovitostí, která vznikla zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Přitom pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138 měly být podle žalobců evidovány v pozemcích parc. č. 2131 (dříve parc. č. 982), parc. č. 2132 (dříve parc. č. 983), parc. č. 2133 (dříve parc. č. 984) a parc. č. 2134 (dříve parc. 985), před provedením digitalizace a přečíslování parcel byly evidovány jiné výměry pozemků a pozemky parc. č. 2137, 2138 a 476 evidovány nebyly. Celkový rozdíl mezi původní výměrou a nově označenými pozemky činí v neprospěch žalobců 228 m2.

Podle Krajského soudu v Brně je však z odůvodnění rozhodnutí obou správních orgánů zřejmé, že se správní orgány podrobně zabývaly se shora uvedenou námitkou žalobců.

Správní orgán prvního stupně v rozhodnutí odkázal na porovnání geometrického a polohového určení vlastnické hranice pozemků parc. č. 476, 2317 a 2138 v katastrální mapě po doplnění s mapou dřívější evidence bývalého pozemkového katastru (tj. parcelou č. 1529). V obou zobrazeních správní orgán nezjistil rozdíl, který by překračoval mezní odchylku dle vyhlášky č. 26/2007 Sb., tedy odchylku 1,3 m. Porovnání zobrazení je pak v odůvodnění rozhodnutí náležitě vyznačeno v nákresu a tabulce měření zobrazující rozměry lomových bodů hranic dle mapy pozemkového katastru a katastrální mapy, včetně uvedení rozdílu v metrech. Zákres v obou evidencích tak lze považovat za totožný. Chybou v katastru nemovitostí by pak byla pouze nepřesnost překračující stanovené mezní odchylky. Odchylka v rozsahu 4,98 m byla zjištěna pouze u hranice pozemku parc. č. 2135, a to ve prospěch žalobců, kdy vlastnická hranice byla označena při místním šetření vlastníky předmětných nemovitostí.

Správnost údajů srovnání výměr parcel provedl rovněž odvolací správní orgán, kdy z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že shledal závěry správního orgánu prvního stupně, ohledně srovnání stavu před obnovou a po obnově operátu, za správné a ve vzájemném souladu. U parcel, kde došlo ke snížení výměr, je toto způsobeno skutečností, že plošný obsah původních parcel neodpovídal geometrickému určení v mapě pozemkového pokračování
29 A- 15 -
13/2010

katastru. Proto jsou dle závěrů žalovaného údaje o výměrách, uváděné v dřívějších listinách předložených pro zápis v evidenci nemovitostí, zatíženy nepřesnostmi. Žalovaný se ztotožnil se závěry správního orgánu prvního stupně, že nebyla překročena mezní odchylka dle vyhlášky č. 26/2007 Sb.

Žalobci v řízení o opravě chyby v katastru nemovitostí před správními orgány usilovali o začlenění pozemků evidovaných v současnosti pod parc. č. 476, 2137 a 2138 do pozemků v jejich vlastnictví, kdy o výměru těchto pozemků měli být údajně zkráceni. Uvedené pozemky jsou však evidovány v katastru nemovitostí jakožto vlastnictví třetích osob, od žalobců odlišných, jejichž vlastnická práva byla zapsána do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 2.11.2008.

Změnu tohoto stavu – současného zápisu, kdy žalobci navrhují zrušení pozemků evidovaných pod parc. č. 476, 2137 a 2138 a jejich začlenění do pozemků v jejich vlastnictví, však nelze v žádném případě provést postupem dle ustanovení § 8 katastrálního zákona, tedy opravou chyby v katastru, protože o takovou vadu nejde. Správním orgánům, stejně tak jako soudu ve správním soudnictví, nepřísluší posuzovat a rozhodovat otázku samotného základu vlastnického práva. Takový výrok může učinit pouze občanskoprávní soud v civilním řízení v rámci podané určovací žaloby.

Shora uvedenou námitku tak považuje zdejší soud za nedůvodnou.

K žalobní námitce ad 7). Žalobci namítali, že ve správním řízení nebylo přihlédnuto ke geometrickému plánu ze dne 10.9.1969, který evidoval správný stav, a bylo pouze nesprávně konstatováno, že tento geometrický plán se netýká předmětných pozemků, ačkoliv z tohoto geometrického plánu jsou výměry a hranice předmětných pozemků podle žalobců zcela evidentní.

Uvedenou námitkou se již zabývaly oba správní orgány ve správním řízení a dospěly ke shodnému závěru, že geometrický plán ze dne 10.9.1962 byl vyhotoven k zaměření stavební parcely č. 70 a netýkal se určení vlastnické hranice mezi pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138 na straně jedné a pozemky žalobců na straně druhé. Žalovaný dále konstatoval, že v předmětném geometrickém plánu nejsou obsaženy údaje o geometrickém a polohovém určení vztahující se k hranicím mezi těmito pozemky, a proto nelze v posuzované věci k plánu přihlížet.

S uvedeným názorem žalovaného se po seznámení s obsahem předmětného geometrického plánu ztotožnil i Krajský soud v Brně. Geometrický plán skutečně neobsahuje geometrické a polohové určení vztahující se k hranicím mezi spornými pozemky a pozemky ve vlastnictví žalobců.

K žalobním námitkám ad 8) a 10). Žalobci namítali, že z cesty, dříve evidované jako pozemek parc. č. 1529 ve vlastnictví obce Březina, která je úzká, polní a sousedící s pozemky žalobců, nemohly vzniknout předmětné pozemky parc. č. 476, 2137 a 2138 při obnově operátu v roce 1999. Vlastnictví obce Březina k pozemku parc. č. 1529 nebylo navíc osvědčeno žádnou listinou. Žalobci namítali, že nelze přihlížet ke geometrickému plánu zak. 64/48 ze dne 31.5.1948, protože tento geometrický plán nebyl právně proveden, když k němu nebylo dle ustanovení § 42 odst. 5 a 6 původního zákona č. 177/1927 Sb., katastrální zákon, připojeno usnesení knihovního soudu.

pokračování
29 A- 16 -
13/2010

S námitkou nemožnosti vzniku pozemků parc. č. 476, 2137 a 2138 z obecní cesty, dříve evidované jako pozemek parc. č. 1529, se žalovaný v napadeném rozhodnutí výslovně ztotožnil, hranice mezi pozemky však nebyla určena na základě geometrického plánu ze dne 31.5.1948, jak se mylně domnívali žalobci, ale byla převzata z mapy bývalého pozemkového katastru. Dle ustanovení § 29 odst. 3 katastrálního zákona a § 57 odst. 3 vyhlášky č. 190/1996 Sb., nemohl být geometrický plán z roku 1948 vůbec použit, jelikož neobsahoval údaje o geometrickém a polohovém určení vztahující se k hranici mezi spornými pozemky a pozemky ve vlastnictví žalobců. Po zhodnocení obsahu geometrického plánu ze dne 31.5.1948 se soud ztotožnil se závěry žalovaného ohledně absence geometrického a a polohového určení hranice pozemků ve vlastnictví žalobců a pozemků parc. č. 476, 2137 a 2138.

Pokud žalobci namítali, že vlastnictví obce Březina nebylo osvědčeno žádnou listinou, je třeba uvést, že vlastnictví obce Březina bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Vlastnické právo k pozemkům parc. č. 476, 2137 a 2138 bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne 12.11.2008. V případě, že se žalobci domáhali zrušení evidence těchto pozemků v katastru nemovitostí a jejich sloučení s pozemky v jejich vlastnictví, nelze pak z důvodů již shora uvedených tento jejich požadavek řešit cestou opravy chyby v katastru nemovitostí, nýbrž pouze občanskoprávní žalobou ve sporném civilní soudním řízení.

K žalobním námitkám ad 9) a 11). Dle názoru žalobců došlo k evidenci vlastnického práva obce Březina chybou v roce 1999 a tudíž nemohlo dojít na základě kupních smluv v roce 2008 k převodu vlastnictví předmětných pozemků na L. T. a M. H. Pozemky byly chybně evidované již v roce 1999 a očíslované jako parc. č. 476, 2137 a 2138, přičemž prokazatelně byly podle žalobců součástí pozemků parc. č. 2131 (dříve parc. č. 982), parc. č. 2132 (dříve parc. č. 983), parc. č. 2133 (dříve parc. č. 984), parc. č. 2134 (dříve parc. 985) a parc. č. 2135 (dříve parc. č. 986).

V případě, že žalobci zpochybňují vlastnické právo pana L. T. a paní M. H., stejně tak jako vlastnické právo předchozího vlastníka obce Březina, nemohou svůj nesouhlas s touto skutečností řešit v řízení o odstranění chyby v katastrálním operátu. Pokud katastr nemovitostí zapsal na základě uzavřených a předložených kupních smluv mezi původně evidovaným vlastníkem a vlastníky současnými jejich vlastnická práva k předmětným pozemkům, je možné zpochybnit toto vlastnictví a nově o něm rozhodnout pouze v občanskoprávní soudním řízení.

K žalobní námitce ad 12). Pokud žalobci v závěru námitek uváděli, že v řízení se nesnaží řešit otázku vlastnického práva k pozemkům parc. č. 476, 2137 a 2138, ale jen opravu zřejmé chyby v katastru nemovitostí, nelze se s tímto jejich tvrzením ztotožnit. Z jednotlivých podání žalobců i z obsahu žalobního návrhu vyplývá, že žalobci nesouhlasí s evidencí předmětných pozemků, jakožto vlastnictvím třetích osob, když podle jejich názoru by měly být tyto pozemky evidovány jako součást pozemků v jejich vlastnictví. Předmětem řízení tedy ve skutečnosti není oprava chyby či zjevné nesprávnosti v katastru nemovitostí (jak chybně tvrdí žalobci), kdy na základě předložených listin by bylo vlastnické právo zapsáno nesprávně a v rozporu s obsahem těchto listin, ale fakticky jde o zpochybnění vlastnického práva L. T. a M. H., jakož i předchozího vlastníka obce Březina, k předmětným pozemkům. Otázka vlastnických práv však nemůže být předmětem shora uvedeného správního řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Jak již bylo shora uvedeno, otázku vlastnictví může posoudit jedině občanskoprávní soud na podkladě podané určovací žaloby.

pokračování
29 A- 17 -
13/2010

Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného je svým rozsahem k uplatněným žalobním námitkám zcela dostatečné a odpovídá zákonným požadavkům. Krajský soud v Brně neshledal vady řízení, popř. nezákonnost rozhodnutí správních orgánů v předmětné věci, a proto mu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout dle § 78 odst. 7 s.ř.s.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. l věty první s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl žalobce zcela neúspěšný a právo na náhradu nákladů řízení by proto bylo možno přiznat žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (od 1.1.2012, v důsledku novely s.ř.s., provedené zákonem č.303/2011 Sb., platí,že kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal). Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něho jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (ust. § 105 odst. 2, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Brně dne 30.11.2011

JUDr. Jana Jedličková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru