Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ad 31/2011 - 16Rozsudek KSBR ze dne 30.09.2011

Prejudikatura

3 Ads 130/2008 - 204

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 25/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

22 Ad 31/2011-16

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou ve věci žalobce: V. B., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18.2.2011, č. …………..

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalované ze dne 26.11.2010 č.j. ………. byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání českého starobního důchodu pro nesplnění podmínek ust. § 28 zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění s přihlédnutím k nařízení Rady (EHS) 1408/71 a nařízení Rady (EHS) 574/72 a od 1.5.2010 i s přihlédnutím k článku 57 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 987/2009.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, které byly doručeny žalované dne 6.12.2010. Pokračování
- 2 -
22 Ad 31/2011

Rozhodnutím ČSSZ ze dne 18.2.2011 č.j. ………………. byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí žalované ze dne 26.11.2010 bylo potvrzeno.

Žalobce podal dne 18.4.2011 žalobu, která byla doručena žalované, Krajský soud v Brně prostřednictvím žalované ji obdržel dne 5.5.2011.

Žalobce s přezkoumávaným rozhodnutím nesouhlasil, namítl, že jeho nárok je třeba posuzovat podle § 29 odst. 1 písm. a/ zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění s použitím § 74 citovaného zákona, dle kterého nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1.1.1996 po odpracování stanovené doby v první pracovní kategorii nebo v první (druhé) kategorii funkcí zůstávají zachovány do 31.12.2018. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje za důchodový věk. Vzhledem k tomu, že do rozdělení ČSFR na celém území platil zákon č. 100/1988 Sb., má nárok na starobní důchod, jelikož má odpracováno nejméně 25 let, dosáhl věku 55 let a byl zaměstnán nejméně 15 let v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí. Pracoval jako horník v podniku Hornonitrianské bane, o.s. Handlová, kde má odpracováno v pracovní kategorii I. AA potřebné roky, byl občanem Československé republiky, i když jeho zaměstnavatel měl sídlo na území Slovenské republiky. Namítl, že použití čl. 11 a čl. 20 Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení nezakládá povinnost odpracovat v preferované pracovní kategorii alespoň 1 rok doby zaměstnání v České republice a také neznamená, že jím odpracované roky v této preferované pracovní kategorii se v České republice neberou v úvahu ve smyslu § 74 zákona o důchodovém pojištění. Byl toho názoru, že vzhledem k tomu, že naposledy pracoval v České republice ode dne 6.6.2011 do 31.12.2008, dosáhl věku 55 let a s ohledem na roky odpracované v preferované pracovní kategorii, ve které již nemůže víc pracovat z důvodu naplnění expoziční doby, oprávněně požádal o český dílčí starobní důchod. Navrhl proto zrušit napadené rozhodnutí žalované a vrátit věc tomuto správnímu orgánu k dalšímu řízení.

Žalovaná zaujala písemné právní stanovisko v podání ze dne 2.5.2011 doručené Krajskému soudu v Brně dne 5.5.2011, kde postup v dané věci odůvodnila platnými právními předpisy, sice nařízením Rady (EHS) č. 1408/71, o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/04 od 1.5.2010. Ve vztahu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou je i nadále aplikovatelná Smlouva ze dne 29.10.1992, která vstoupila v platnost dne 1.1.1993, č. 228/1993 Sb., sice čl. 20. Nařízení Evropského parlamentu a Rady o sociálním zabezpečení nenahrazují vnitrostátní zákonodárství jednotlivých členských států, naopak každý stát si zachovává svůj vlastní sociální systém, tzn. že vznik nároku na dávky důchodového pojištění jsou posuzovány podle právního hlediska vnitrostátního předpisu. Jinými slovy dosažení důchodového věku a získání potřebné doby pojištění v jednom z členských států tedy samo o sobě nezakládá nárok na důchod v jiném členském státě. Nelze tudíž poskytovat dvojí plnění nebo výhodu za stejnou dobu pojištění. Vychází se z toho, že k poskytnutí výhody za dobu zaměstnání v pracovní kategorii (např. snížením důchodového věku) je příslušný stát, v němž pojištěnec získal dobu zakládající uvedené zvýhodnění. Ostatní členské státy k této době přihlédnou jako k preferované době podle svých právních předpisů jedině v rámci sčítání dob pojištění. Použití principu sčítání dob pojištění je však podmíněno získáním minimální doby pojištění v délce 1 roku, neboť dle čl. 57 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 je členský stát povinen přiznat dávku důchodového pojištění s přihlédnutím k dobám pojištění Pokračování
- 3 -
22 Ad 31/2011-17

získaným v jiných členských státech jen tehdy, pokud doba pojištění získaná podle jeho vnitrostátního předpisu dosahuje alespoň 1 roku. Z tohoto pravidla se vychází také při posuzování podmínek nároku na dílčí starobní důchod z preferované pracovní kategorie.

Ze spisové dokumentace vyplývá, že žalobce před 1.1.1993 získal 15 let zaměstnání v I. AA pracovní kategorii. Tato doba je ve smyslu čl. 20 Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení dobou pojištění Slovenské republiky. Nejedná se tedy o českou dobu pojištění získanou v preferované pracovní kategorii. Ve smyslu Nařízení vlády č. 363/2009 Sb. nelze za „preferovanou“ dobu pojištění považovat ani dobu od 6.6.2001 do 21.11.2007, od 27.11.2007 do 11.12.2007 (slévárna a.s., Krásná) a od 8.7.2008 do 31.12.2008 (a.s. ASTOS Aš), kterou žalobce získal na území České republiky, neboť se nejedná o dobu zaměstnání v hornictví. Či-li nezískal-li žalobce v České republice dobu pojištění v preferované pracovní kategorii (popř. dobu zaměstnání v hornictví před 1.1.2009) v délce alespoň 1 roku, nelze k době pojištění Slovenské republiky přihlédnout pro nárok na starobní důchod z preferované pracovní kategorie. K této době však bude přihlédnuto pro nárok na český dílčí starobní důchod bez snížení věkové hranice dle obecného principu sčítání dob pojištění ve smyslu koordinačních nařízení. Z výše uvedeného žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

V písemném vyjádření ze dne 18.5.2011 uvedl žalobce, že pokud žalovaná nemůže poskytovat dvojí plnění a nebo výhodu za stejnou dobu pojištění trval na tom, že žádá o český dílčí starobní důchod za období od 6.6.2001 do 31.12.2008.

Soud zjistil ze správního spisu žalobce, že dne 14.4.2010 byla sepsaná žádost o starobní důchod, která byla doručena sociální pojišťovně, ústředí Bratislava dne 19.4.2010. Důchod žádal přiznat ode dne 22.3.2009. Na straně 5 daného tiskopisu je uvedena jeho žádost o starobní důchod z ČSSZ Praha. V příloze č. 1 k žádosti o důchod je uveden rozpis dob zaměstnání, pojištění a jiných činností žalobce, z kterých vyplývá, že v době od 1.6.1969 do 14.10.1991 pracoval u Hornonitrianské bane, Bana Handlová, od 16.10.1990 do 12.5.1992 byl nezaměstnaný, evidovaný od 13.5.1992 do 30.11.1992 má uveden název a adresu zaměstnavatele: Juraj Kondernay, Handlová, od 1.12.1992 do 25.3.1994 Tepen GaG Handlová, od 26.3.1994 do 20.8.1995 byl nezaměstnaný, evidovaný, dobu od 21.8.1995 do 20.5.1996 má uvedeno: BE a CO Nová Dubnica, ode dne 21.5.1996 do 9.2.1997 byl nezaměstnaný, evidovaný, v době od 10.2.1997 do 31.12.2000 má uvedeno: BE a CO s.r.o. Nová Dubnica, dobu od 1.1.2001 do 16.5.2001 má vykázanu adresu zaměstnavatele: Peter Berák Nová Dubnica, v době od 17.5.2001 do 5.6.2001 byl nezaměstnaný, evidovaný, v době od 6.6.2001 do 21.11.2007 pracoval ve slévárně Heunisch a.s. Krásná, v době od 22.11.2007 do 15.1.2008 byl nezaměstnaný, neevidovaný, totéž i v době od 16.1.2008 do 7.7.2008. Dobu od 8.7.2008 do 31.12.2008 má evidovanou na adrese zaměstnavatele ASTOS Aš, a.s. Aš, od 1.1.2009 doposud nezaměstnaný, evidovaný. Jednotlivé doby zaměstnání, pojištění i jiné činnosti jsou listinně doloženy.

V dávkovém spise se dále nachází rozhodnutí žalované ze dne 26.11.2010 č.j. ………….., kterým byla zamítnuta žalobci žádost o starobní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 28 zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění s přihlédnutím k nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a nařízení Rady (EHS) č. 574/72 a od 1.5.2010 i s přihlédnutím k čl. 57 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009. Proti citovanému rozhodnutí podal žalobce námitky, které byly doručeny žalované dne 24.1.2011.

Pokračování
- 4 -
22 Ad 31/2011

Krajský soud v Brně v předmětné věci zaujal následující právní stanovisko:

Jádrem sporné otázky je posouzení, zda žalobci lze snížit jeho věkovou hranici pro vznik nároku na starobní důchod či nikoliv.

Předně je nutno poznamenat, že na základě nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 je ode dne 1.5.2004, od vstupu České republiky a Slovenské republiky do Evropské unie právní úprava vztahů týkající se ze sociálního zabezpečení mezi těmito státy koordinovaná citovaným právním předpisem. Ode dne 1.5.2010 pak koordinace systémů sociálního zabezpečení je aplikována podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004. Podle čl. 7 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ve vztahu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou je po dni 1.5.2004 nadále aplikovatelný čl. 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení ze dne 29.10.1992, která vstoupila v platnost dne 1.1.1993 č. 228/1993 Sb. (dále jen „Smlouva“).

Čl. 20 odst. 1 Smlouvy stanoví, že doby zabezpečení získané přede dnem rozdělení České a slovenské federativní republiky se považují za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měl zaměstnavatel občana sídlo ke dni rozdělení České a slovenské federativní republiky nebo naposledy před tímto dnem.

Podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy, pokud občan neměl ke dni rozdělení České a slovenské federativní republiky nebo naposledy před tímto dnem zaměstnavatele se sídlem na území České a slovenské federativní republiky, považují se doby zabezpečení získané před tímto dnem za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měl občan trvalý pobyt ke dni rozdělení České a slovenské federativní republiky nebo naposledy před tímto dnem.

Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71, stejně tak i nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/04 patří mezi smluvní dokumenty, které stanoví pouze určité zásady nikoli konkrétní práva jednotlivců. Konkrétní práva a povinnosti jednotlivců jsou stanovena vnitrostátními právními předpisy. Zákonodárce smluvního státu však musí respektovat zásady mezinárodního práva. Jinými slovy citované smluvní dokumenty stanoví pouze určité minimální standardy pro signatářské státy, jejich smyslem však rozhodně není harmonizovat podmínky nároku na dávky nad rámec těchto standardů. Tyto dokumenty nejsou přímo použitelnou právní normou, kterou by soud mohl přímo aplikovat. Tato musí být zakotvena ve vnitrostátních normách. Vnitrostátní zákonodárství pak má zajistit, aby „cílů stanovených v zákoníku bylo v průměru dosaženo“. Je nutno od sebe odlišovat otázku aplikační přednosti mezinárodní smlouvy před vnitrostátním předpisem na straně jedné a přímou aplikovatelnost takové smlouvy na straně druhé. Aplikační přednost vyplývá z čl. 10 Ústavy a týká se případů, kdy hrozí či nastane kolize normy vnitrostátní s normou (smlouvou) mezinárodní. Od této situace je však třeba odlišovat otázku přímé aplikovatelnosti, která se odvíjí výlučně od povahy mezinárodního předpisu či smlouvy. Zde se již neřeší, zda má či nemá mezinárodní norma přednost před zákonem, nýbrž zda lze či nelze její obsah aplikovat přímo, jinými slovy, zda jsou její ustanovení natolik konkrétní, jasná a určitelná, že z nich lze dovodit obsah jednolitého práva či povinnosti a tyto adresátu normy na národní úrovni přiznat, resp. je na něm vynutit. Takovou povahu citované smluvní dokumenty nemají. Tzn., že každý jednotlivý stát si zachovává vlastní sociální systém, včetně vnitrostátních předpisů upravujících vznik nároku na dávku důchodového pojištění (věk pro odchod do důchodu, potřebná doba pojištění apod.). Dosažení důchodového věku a získání potřebné doby pojištění v jednom z členských Pokračování
- 5 -
22 Ad 31/2011-18

států, tedy samo o sobě nezakládá nárok na důchod v jiném členském státě, neboť v každém z členských států se vznik nároku na důchod řídí jeho vlastními právními předpisy. Z výše uvedeného vyplývá, že koordinace systémů sociálního zabezpečení v EU je založena na principu, že nelze poskytovat dvojí plnění nebo výhodu na stejnou dobu pojištění. K poskytnutí výhody za dobu zaměstnání v pracovní kategorii (např. snížením důchodového věku) je příslušný stát, v němž pojištěnec získal dobu zakládající uvedené zvýhodnění. Ostatní členské státy k této době přihlédnou jako k preferované době podle svých právních předpisů jedině v rámci pravidla sčítání dob pojištění.

Podle čl. 57 nařízení Evropského parlamentu a Rad (ES) č. 883/2004 taktéž i v čl. 48 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 je členský stát povinen přiznat dávku důchodového pojištění s přihlédnutím k dobám pojištění získaným v jiných členských státech jen tehdy, pokud doba pojištění získaná podle jeho vnitrostátních předpisů dosahuje alespoň 1 roku. Aplikací citovaného právního ustanovení na danou věc tedy znamená, že pro nárok na starobní důchod z preferované pracovní kategorie je možné přihlédnout pouze v případě, že žalobce získal v České republice dobu pojištění v preferované pracovní kategorii v délce alespoň 1 roku. Pracovní kategorie však musí být takového charakteru, aby podle českých právních předpisů měla vliv na snížení věkové hranice pro nárok na starobní důchod.

V daném případě bylo prokázáno, že žalobce podal žádost o přiznání starobního důchodu z českého důchodového systému dne 7.6.2010. Na základě doložených evidenčních listů důchodového pojištění je zřejmé, že na území České republiky nezískal žádnou dobu pojištění (zaměstnání) v I. AA pracovní kategorii. Žalovaná má k dispozici evidenční listy od zaměstnavatelů žalobce, sice týkající se zaměstnání ve slévárně a.s. Krásná v letech 2001 až 2007 a zaměstnání v a.s. ASTOS Aš v části r. 2008. Ze spisové dokumentace vyplývá, že žalobce přede dnem 1.1.1993 získal 15 let zaměstnání v I. AA pracovní kategorii. Od 1.9.1969 do 14.10.1991 pracoval jako údržbář – elektrikář, jako baník – robotník a jako báňský elektrikář v podniku Hornonitrianské bane, o.s. Handlová, zaměstnání bylo označeno kódem I. AA práce pod zemí. Sociální pojišťovna, ústředí v Bratislavě na formuláři E 205 SK ze dne 2.6.2010 vyznačila průběh zaměstnání na území dnešní Slovenské republiky s tím, že účastník řízení byl zařazen do I. AA pracovní kategorie v období od 5.9.1971 do 28.5.1972, od 1.7.1972 do 30.12.1989, od 1.1.1990 do 31.12.1990 a konečně od 3.1.1991 do 14.10.1991. Tato doba je ve smyslu čl. 20 Smlouvy dobou pojištění Slovenské republiky. Nejedná se tedy o českou dobu pojištění získanou v preferované pracovní kategorii. Doba od 6.6.2001 do 21.11.2007 a od 27.11.2007 do 11.12.2007 (slévárna a.s. Krásná) a od 8.7.2008 do 31.12.2008 (a.s. ASTOS Aš) získaná žalobcem na území České republiky, není tzv. preferovanou dobou pojištění, neboť se nejedná o dobu zaměstnání v hornictví. Pokud tedy žalobce nezískal v České republice dobu pojištění v preferované pracovní kategorii v délce alespoň 1 roku nelze k době pojištění Slovenské republiky přihlédnout pro nárok na starobní důchod z preferované pracovní kategorie.

Z výše uvedených důvodů soud proto neshledal pochybení v právním posouzení předmětné věci a proto ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Pouze nad rámec soud konstatuje, že k době, kterou získal žalobce od 6.6.2001 do 21.11.2007 a od 27.11.2007 do 11.12.2007 dále od 8.7.2008 do 31.12.2008 bude přihlédnuto pro nárok na český dílčí starobní důchod, avšak bez snížení věkové hranice, a to na základě obecně stanovených zásad sčítání dob pojištění ve smyslu citovaných koordinačních nařízení. Pokračování
- 6 -
22 Ad 31/2011

Žalobce ve věci samé nebyl úspěšný žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení (§ 60 odst. 1, 2 s.ř.s.).

Poučení: Rozsudek, který byl doručen účastníkům nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Kasační stížnost proti rozhodnutí lze podat pouze za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě 2 týdnů ode dne doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání musí být zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Brně dne 30. září 2011

Za správnost vyhotovení:
JUDr. Eva Lukotková,v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru