Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ad 16/2012 - 66Rozsudek KSBR ze dne 05.12.2016

Prejudikatura

3 Ads 57/2013 - 15


přidejte vlastní popisek

22 Ad 16/2012-66

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: L. V., zastoupen JUDr. Alešem Mejzlíkem, advokátem se sídlem advokátní kancelář Sadová 2237, 591 01 Žďár nad Sázavou, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 2. 2012, č. j. 501 129 250/315-LT,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalované ze dne 8. 2. 2012, č. j. ……. bylo rozhodnutí žalované ze dne 10. 10. 2011, č. j. …… změněno tak, že se účastníku řízení podle ust. § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zdp“), žádost o starobní důchod zamítá.

Rozhodnutím žalované ze dne 10. 10. 2011 byla zamítnuta žádost o starobní důchod žalobci pro nesplnění podmínek ust. § 28 zdp a ust. § 2 nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993.

Proti citovanému rozhodnutí podal žalobce námitky, které posoudil žalovaný a následně vydal rozhodnutí ze dne 8. 2. 2012, které je předmětem soudního přezkumu.

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 3. 2012 domáhal se žalobce zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Namítl, že předmětem sporu je posouzení, zda splňuje nárok na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle nařízení vlády č. 363/2009 Sb. či nikoli.

Dne 10. 8. 2011 podal žádost o přiznání starobního důchodu ode dne 1. 7. 2010. Jeho důchodový věk stanovený podle ust. § 32 zdp činil 62 let a 6 měsíců. Důchodový věk ke dni 1. 7. 2010 však nesplňoval. Byl přesvědčen, že má nárok na snížení důchodového věku podle nařízení vlády č. 363/2009 Sb., v návaznosti na zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. 12. 1995. Tvrdil a prokázal, že ode dne 1. 1. 1985 do 5. 8. 1991 byl zaměstnán v Ústavu hygieny práce v uranovém průmyslu v I. pracovní kategorii a za toto období odpracoval v podzemí uranových dolů 570 směn. Od 6. 8. 1991 do 31. 12. 1992 byl zaměstnán v podniku DIAMO, s. p., odštěpný závod GEAM Dolní Rožínka a za uvedené období získal 514 kalendářních dní v zaměstnání v hornictví I. AA pracovní kategorie v uranových dolech. Po přepočtení koeficientem 0,6 a po zaokrouhlení směrem nahoru za toto období odpracoval v podzemí uranových dolů 309 směn. Od 1. 1. 1993 do 12. 3. 2000 byl zaměstnán v podniku DIAMO, s. p., odštěpný závod GEAM Dolní Rožínka a za toto období odpracoval v podzemí uranových dolů 1262 směn. Celkem tedy odpracoval v podzemí uranových dolů 2141 směn. Jeho výkon zaměstnání v hornictví skončil z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice ke dni 12. 3. 2000. Byl proto toho názoru, že splňuje podmínky uvedené v ust. § 1 písm. b) nařízení vlády č. 363/2009 Sb. a že jeho důchodový věk stanovený dle ust. § 2 písm. a) nařízení vlády č. 363/2009 Sb. činí 57 let a 6 měsíců.

Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 23. 5. 2012 neuznala argumentaci žalobce vzhledem k tomu, že žalobní body se v podstatě obsahem shodují s uplatněnými námitkami, odkázal v plné šíři na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

V replice doručené zdejšímu soudu dne 2. 6. 2014 setrval žalobce na svém návrhu, navrhl výslech svědků J. K., L. M. a Ing. Z. K. Uvedl, že mzdové listy u bývalého zaměstnavatele Ústavu hygieny práce v uranovém průmyslu za léta 1984 až 1991 se mu nepodařilo dohledat taktéž ani osobní dozimetrické listy za léta 1984 až 1991. Předložil přehled odpracovaných směn v podzemí uranových dolů za léta 1984 až 1991, vypracovaných podle záznamů v pochůzkových denících pracovníků hygienické služby. Dle jeho zjištění návštěvní knihy (evidence fárajících nezaměstnanců dolu) důlních pracovišť státního podniku DIAMO, odštěpného závodu GEAM Dolní Rožínka a důlních pracovišť státního podniku DIAMO, bývalého závodu Uranového průzkumu IV Nové Město na Moravě byly všechny skartovány. Pochůzkové deníky pracovníka hygienické služby za léta 1984 až 1991 byl ochoten předložit soudu při jednání. Dále předložil pracovní smlouvu se ZÚNZ UP Příbram ze dne 30. 11. 1984, rozvázání pracovního poměru ze dne 22. 7. 1991, pracovní smlouvu s ČSUP, Uranové doly Dolní Rožínka ze dne 6. 8. 1991 a zápisy z jednání komise ÚHP UP Kamenná pro zařazování pracovníků do I. pracovní kategorie z období roku 1986 až 1991.

V návaznosti na podanou repliku žalobce žalovaná v písemné reakci ze dne 1. 3. 2016 po seznámení s citovaným spisovým materiálem i doklady doloženými žalobcem spolu s žalobou konstatovala, že tyto neosvědčují žádné nové skutečnosti, které by zvrátily právní názor žalované. Odkázala na citaci nařízení vlády č. 363/2009 Sb., dle kterého byl stanoven nižší důchodový věk u pojištěnců, kteří současně před 1. 1. 1993 a v období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2008 vykonávali zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech (dále jen „zaměstnání I. AA pracovní kategorie“), v tomto zaměstnání odpracovali stanovený počet směn, ale v důsledku zrušení pracovních kategorií ke dni 1. 1. 1993 nesplnili podmínku potřebné doby zaměstnání v I. pracovní kategorii stanovenou

pro nárok na snížení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu 55 letech věku podle zákona č. 100/1988 Sb., ve znění účinném do dne 31. 12. 1995. Žalovaná měla za nesporně prokázané, že žalobce v zaměstnání I. AA pracovní kategorii v uranových dolech získal pouze 1571 směn. Setrvala proto na svém petitu.

V předmětné věci se konala dvě soudní jednání, žalobce předložil další listinné podklady, s nimiž byla žalovaná seznámena, nicméně v písemném vyjádření ze dne 1. 3. 2016 sdělila, že se nejedná o nové skutečnosti mající vliv na změnu již učiněného právního názoru žalované. Právní zástupce žalobce poukázal na pracovní smlouvu žalobce uzavřenou s organizací Závodní ústav národního zdraví uranového průmyslu Příbram ze dne 30. 11. 1984 prokazující pracovní zařazení jmenovaného ode dne 1. 12. 1984 jako JOP-středoškolák, fakticky se jednalo o práci asistenta hygienické služby. Pracovní náplň spočívala v provádění dozinometrického měření a výkonu hygienického dozoru na pracovišti uranového průmyslu. Převážná část pracovníků, kteří pracovali na tomto pracovišti, byla zařazena pro účely důchodového pojištění v I. AA pracovní kategorii. Pracoval-li tedy žalobce v rizikovém prostředí, byl zaměstnavatel povinen mu důlní směny zvlášť evidovat a vykazovat. Dobu zaměstnání ode dne 1. 1. 1985 do dne 5.8.199, tj. 570 směn, prokázal žalobce výpisem z pochůzkových deníků pracovníka hygienické služby. Byť ode dne 6. 8. 1991 nastoupil do pracovního poměru u s.p. DIAMO, odštěpný závod GEAM Dolní Rožínka jako operátor dozinometrie, stále se jednalo o práci charakteru dozinometrického měření. Pracovní poměr byl ukončen dnem 12. 3. 2000 (dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 10. 3. 2000) z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expoziční doby pro práci v hlubinných dolech uranového průmyslu - 2100 směn. Z uvedených důvodů proto byl přesvědčen, že žalobce splnil nárok na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod.

Zástupkyně žalované odkázala na písemné vyjádření ze dne 23. 5. 2012 a 1. 3. 2016. Ke sporné době, tj. od 1. 1. 1985 do 5. 8. 1991, kdy byl žalobce zaměstnán v Závodním ústavu národního zdraví uranového průmyslu Příbram v I. pracovní kategorii a kdy odpracoval v podzemí 570 směn, odkázala na evidenční list důchodového pojištění potvrzující, že pracoval jako pracovník technické hygienické inspekce, pracovní činnost byla zařazena pod pořadové číslo dle resortního seznamu 01 01 01 do I A pracovní kategorie. V uvedeném období odpracoval 2 408 kalendářních dnů, tj. 6 let a 218 dní v preferované pracovní kategorii I A uran. Protože se nejednalo o zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, nebylo možno odpracované směny sečíst se směnami, které odpracoval v I AA kategorii. Podkladem pro posouzení nároku na starobní důchod byly evidenční listy důchodového pojištění a příloha k žádosti o důchod. Údaje doložené Závodním ústavem národního zdraví uranového průmyslu Příbram byly odsouhlaseny i vlastnoručním podpisem žalobce.

Ze správního spisu soud zjistil, že žádost o přiznání starobního důchodu podle nařízení vlády č. 363/2009 Sb. ode dne 1. 7. 2010 podal žalobce dne 10. 8. 2011. Ve spise je založen evidenční list důchodového zabezpečení, vystavený Závodním ústavem národního zdraví uranového průmyslu Příbram potvrzující zaměstnání žalobce ode dne 1. 12. 1984 do 5. 8. 1991 se zařazením v I A pracovní skupině jako pracovník technické hygienické inspekce s vykázáním 570 směn v podzemí uranových dolů. Fakticky odpracoval 2408 kalendářních dnů (tj. 6 let a 218 dní). Z potvrzení DIAMO, s. p., odštěpný závod GEAM Dolní Rožínka vyplývá, že byl zaměstnán ode dne 6. 8. 1991 do 31. 12. 1992 jako dozimetrista, odpracoval 514 kalendářních dní v zaměstnání v hornictví I AA pracovní kategorie v uranových dolech, získal tak v tomto období 309 směn v zaměstnání v hornictví I AA pracovní kategorie v uranových dolech. V období ode dne 1. 1. 1993 do 31. 12. 2008 získal 1262 směn v zaměstnání v hornictví I AA pracovní kategorie v uranových dolech, což bylo potvrzeno zaměstnavatelem DIAMO, s. p., odštěpný závod GEAM Dolní Rožínka ze dne 2. 5. 2011. Dne 12. 3. 2000 dosáhl nejvyšší přípustnou expozici.

Dále ze spisu vyplývá, že žalobce dne 26. 3. 2013 podal žádost o starobní důchod, dávka mu byla přiznána ode dne 29. 5. 2013 v částce 12.389 Kč měsíčně.

Právní posouzení:

Žaloba byla podána včas (ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále též „s.ř.s.“), osobou oprávněnou (ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.), jde o žalobu přípustnou (ust. § 65, § 68, § 70 s.ř.s.).

V souladu s ust. § 75 odst. 1, § 2 s.ř.s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel z e skutkového a právního stavu který tu byl v době rozhodování správních orgánů.

Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Jádrem sporu je právní posouzení, zda žalobce splňuje nárok na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle nařízení vlády č. 363/2009 Sb. či nikoli.

Žalobce má nárok na starobní důchod podle ust. § 28 zdp, jestliže získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného důchodového věku. V případě žalobce důchodový věk dosažen podle ust. § 32 odst. 2 zdp v 62 letech a 6 měsících, tj. dnem 29. 5. 2013.

Podle ust. § 74 zákona zdp nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. 1. 1996 po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo v I. (II.) kategorii funkcí zůstávají zachovány do 31. 12. 2018. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk.

Dle § 174 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 1995 má občan, který vykonával před 1. 1. 1993 zaměstnání I. pracovní kategorie, popřípadě službu I. nebo II. kategorie funkcí, po dni 31. 12. 1992 nárok na starobní důchod též, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku alespoň:

a) 56 let, byl-li zaměstnán nejméně 14 roků v zaměstnání uvedeném v I. AA pracovní kategorii v hornictví, popřípadě 9,5 roku, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 19 roků v I. A pracovní kategorii,

b) 57 let, byl-li zaměstnán nejméně 13 roků v zaměstnání uvedeném v I. AA pracovní kategorii v hornictví, popřípadě 9 roků, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 18 roků v I. A pracovní kategorii,

c) 58 let, byl-li zaměstnán nejméně 12 roků v zaměstnání uvedeném v I. AA pracovní kategorii v hornictví, popřípadě 8 roků, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 16 roků v I. A pracovní kategorii nebo 17,5 roků v I. B pracovní kategorii,

d) 59 let, byl-li zaměstnán nejméně 11 roků v zaměstnání uvedeném v I. AA pracovní kategorii v hornictví, popřípadě 7,5 roku, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 15 roků v I. A nebo I. B pracovní kategorii.

Dle § 174 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 1995, podmínkou vzniku nároku na starobní důchod dle výše uvedeného je, že zaměstnání I. pracovní kategorie nebo služba I. nebo II. kategorie funkcí trvaly ke dni 31. 12. 1992.

Stanovení důchodového věku některých horníků se dále týká i právní úprava uvedená v nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993 (dále jen „nařízení“).

Toto nařízení se dle § 1 tohoto nařízení vztahuje na osoby, které:

a) vykonávaly před 1. 1. 1993 zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let (dále jen „zaměstnání v hornictví“),

b) odpracovaly před 1. 1. 2009 v zaměstnání v hornictví celkem aspoň 3300 směn, popřípadě, jde-li o zaměstnání v hornictví v uranových dolech, 2200 směn, nebo pokud výkon zaměstnání v hornictví skončily z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice, odpracovaly před 1. 1. 2009 v zaměstnání v hornictví celkem 3081 směn, popřípadě, jde-li o zaměstnání v hornictví v uranových dolech, 1981 směn. Počet těchto odpracovaných směn za dobu před 1. 1. 1993 se zjistí tak, že počet kalendářních dnů zaměstnání v hornictví se vynásobí koeficientem 0,6 a zaokrouhlí směrem nahoru; za dobu po 31. 12. 1992 se za odpracovanou směnu považuje každá směna, v níž osoba uvedená v písmenu a) po převážnou část vykonávala podle potvrzení vydaného podle § 4 tohoto nařízení zaměstnání v hornictví, a

c) nesplnily podmínky uvedené v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. 12. 1995, pro stanovení důchodového věku 55 let.

Dle § 2 nařízení u osob uvedených v § 1 tohoto nařízení, které:

a) nesplnily podmínky pro stanovení důchodového věku podle § 174 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. 12. 1995, se důchodový věk stanoví tak, že od důchodového věku stanoveného podle § 32 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni 1. 1. 2010, se odečte 5 let,

b) splnily podmínky pro stanovení důchodového věku podle § 174 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. 12. 1995, důchodový věk činí 55 let a 6 měsíců; za důchodový věk se přitom považuje věk dosažený v posledním přičteném kalendářním měsíci v den, který se číslem shoduje se dnem narození pojištěnce, a neobsahuje-li takto určený měsíc takový den, považuje se za důchodový věk ten věk, který je dosažen v posledním dni posledního přičteného kalendářního měsíce.

Dle § 4 nařízení zaměstnavatelé, u nichž byly v období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2008 zaměstnány osoby vykonávající zaměstnání v hornictví, potvrzují počet směn odpracovaných v zaměstnání v hornictví na žádost těchto osob, a to na tiskopisu vydaném Českou správou sociálního zabezpečení.

Žalobce podal žádost o starobní důchod dne 10. 8. 2011 s požadavkem jeho přiznání ode dne 1. 7. 2010. K tomuto datu dosáhl věku 59 let a 8 měsíců. Žalovaný se správně zabýval úvahou, zda jsou splněny podmínky uvedené v ust. § 174 odst. 1 písm. d) zákona č. 100/1988 Sb., ve znění účinném do dne 31. 12. 1995 a v případě nesplnění pak zda jsou splněny podmínky uvedené v příslušných ustanoveních vládního nařízení č. 363/2009 Sb.

Ze spisových materiálů bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce odpracoval 32 let a 201 kalendářních dní v zaměstnání třetí pracovní kategorie (viz osobní list důchodového pojištění), dva roky a 363 kalendářních dní v zaměstnání II. pracovní kategorie, 8 let a 2 kalendářní dny v zaměstnání I. pracovní kategorie, 1 rok a 149 kalendářních dní v zaměstnání I AA uranové pracovní kategorie a 6 let a 218 kalendářních dní v zaměstnání I. uran s nárokem v 55 letech. Před dnem 1. 1. 1993 získal 514 kalendářních dní v zaměstnání v hornictví I AA pracovní kategorie v uranových dolech, což bylo zjištěno potvrzením zaměstnavatele DIAMO, s. p., odštěpný závod GEAM Dolní Rožínka ze dne 2. 5. 2011. Po vynásobení koeficientem 0,6 a po zaokrouhlení získal tak 309 směn v zaměstnání v hornictví I AA pracovní kategorie v uranových dolech. V období ode dne 1. 1. 1993 do 31. 12. 2008 získal 1262 směn v zaměstnání v hornictví I AA pracovní kategorie, což bylo rovněž potvrzeno zaměstnavatelem DIAMO, s. p., odštěpný závod GEAM Dolní Rožínka ze dne 2. 5. 2011. Součet směn tak činí 1571 směn v zaměstnání v hornictví I AA pracovní kategorie. Průkaznost doby byla potvrzena evidenčními listy důchodového zabezpečení vydané zaměstnavatelem žalobce za období let 1984 až 1991 Závodním ústavem Národního zdraví uranového průmyslu Příbram a za leta 1991 až 2000 DIAMO, státní podnik, odštěpný závod GEAM Dolní Rožínka. Tyto údaje byly odsouhlaseny i podpisem žalobce na citovaných evidenčních listech důchodového zabezpečení.

Sporná byla doba ode dne 1. 1. 1985 do 5. 8. 1991, kdy žalobce pracoval jako pracovník technické hygienické inspekce, tento druh činnosti s pořadovým číslem dle rezortního seznamu 01 01 01 však byl zařazen do I A pracovní kategorie. V uvedeném období odpracoval 2408 kalendářních dnů, tj. 6 let a 218 dní v preferované pracovní kategorii I A uran. Za toto období odpracoval v podzemí uranových dolů 570 směn. Dle názoru žalobce za dobu od 1. 1. 1985 do 12. 3. 2000 měl odpracovat v podzemí uranových dolů celkem 2141 směn. Spornou dobu ode dne 1. 1. 1985 do 5. 8. 1991 navrhl prokázat i navrženými svědky, vyjma svědka J. K., který v mezidobí zemřel. Soud tyto důkazy nepřipustil, neboť svědci byli schopni prokázat toliko pracovní náplň, nikoli průkaznost zařazení vykonávaného zaměstnání do pracovní kategorie I AA. Navíc důkaz svědeckými výpověďmi se provádí pouze v případě, že žalovaný nemá k dispozici evidenční listy důchodového zabezpečení, což nebyl případ žalobce. Ostatní listinné důkazy doložené v průběhu soudního řízení byly žalované předloženy, tato byla s nimi seznámena a provedla jejich vyhodnocení.

Ve světle výše uvedených zásad dospěl soud k závěru, že se nejednalo u žalobce o zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech v období ode dne 1. 1. 1985 do 5. 8. 1991, proto nebylo možno odpracované směny v tomto období početně kumulovat se směnami, které žalobce odpracoval v I AA kategorii, žalobce v tomto zaměstnání má prokázáno jen 1571 směn nikoli 2141 směn, tudíž nesplňuje zákonné podmínky pro stanovení důchodového věku a přepočtu starobního důchodu některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993, tj. zákonné podmínky dle nařízení vlády č. 363/2009 Sb.

Optikou daného náhledu proto soud ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce nebyl ve věci úspěšný a správnímu orgánu, který měl ve věci úspěch, toto právo nenáleží dle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Brně dne 5. prosince 2016

JUDr. Eva Lukotková, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru