Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 7/2013 - 130Rozsudek KSBR ze dne 06.11.2014

Prejudikatura

3 Ads 91/2013 - 47

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Ads 204/2014

přidejte vlastní popisek

22 A 7/2013-130

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobkyně: I. A. M., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2011, č. j. 2010/95665-424,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 3. 2011, č. j. 2010/95665-424 bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) odvolání žalobkyně směřující proti rozhodnutí Úřadu práce Brno-město, č. j. BMA-16713/2010-J ze dne 18. 10. 2010 (dále jen „úřad práce“) zamítnuto a výše uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno.

Rozhodnutím Úřadu práce Brno-město ze dne 18. 10. 2010, č. j. BMA-16713/2010-J byla žalobkyni přiznána podpora v nezaměstnanosti ode dne 18. 11. 2009 ve výši 7.514 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 5.780 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 5.202 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Podpora v nezaměstnanosti byla přiznána po podpůrčí dobu 5 měsíců.

Žaloba ze dne 25. 5. 2011 byla podána ke Krajskému soudu dne 28. 5. 2011. Usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 6. 2011, č. j. 36 Ad 12/2011-18 byla věc postoupena Městskému soudu v Praze. Žalobkyně podala kasační stížnost proti citovanému usnesení, rozhodnutím NSS ze dne 21. 9. 2011, č. j. 3 Ads 125/2011-36 byla kasační stížnost odmítnuta z důvodu její opožděnosti. Následně žalobkyně namítala, že věc byla nesprávně přidělena Městskému soudu v Praze, přičemž argumentovala ust. § 9 odst. 2 s.ř.s. a vyjádřila přesvědčení, že řízení má z důvodu hospodárnosti a rychlosti řízení probíhat u Krajského soudu v Brně. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2012, č. j. Nad 78/2012-25 byl návrh žalobkyně na přikázání věci Krajskému soudu v Brně zamítnut. V návaznosti na ust. § 7 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ode dne 26. 11. 2012 (dále jen „s.ř.s.“) je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě, v jehož obvodě se zdržuje. S poukazem dále na článek XXV, článek 1 zákona č. 396/2002 Sb. vzhledem k tomu, že žalobkyně má bydliště v Brně, postoupil Městský soud v Praze předmětnou věc k rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.

V žalobě poukázala žalobkyně na zjevné vady v řízení týkající se přiznání jí podpory v nezaměstnanosti ode dne 18. 11. 2009. Namítla, že žalovaný nepřezkoumal správnost postupu Úřadu práce v Brně, nevzal v úvahu skutečnost, že měla tzv. nekolidující zaměstnání a vrátila se z vězení, čímž jen využila zákon a sama na svou žádost se již odhlásila z úřadu práce, poněvadž věděla, že v měsíci prosinci 2009 již výdělek bude vyšší, než povoluje zákon. Dále namítla, že žalovaný nepřihlédl, jak vyplývá ze spisu ke skutečnosti vyplývající z rozhodnutí ze dne 28. 4. 2009, č. j. 2009/13330-424, kde v odůvodnění uvádí: „je nesporné, že překročila možný limit měsíčního hrubého příjmu pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, protože od 1. 11. 2008 nemohl být výkon zaměstnání na základě dvou uzavřených dohod o pracovní činnosti posuzován jako i zaměstnání, které nebrání vedení v evidenci uchazečů o a zaměstnání, čímž došlo opět k poškození i v tomto případě, žalobkyně s návazností na problém řešený rozhodnutím ze dne 23. 3. 2011, č. j. 2010/95665-424. Z uvedených důvodů navrhla proto, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno.

Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 10. 2. 2012 k žalobním námitkám v návaznosti na skutečnosti vyplývající ze spisového materiálu uvedla, že žalobkyně ve správním řízení prokázala splnění zákonných podmínek nároku na podporu v nezaměstnanosti, proto jí byla tato v uvedené výši přiznána. V řízení vyšlo najevo, že jmenovaná naposledy před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání ukončila ve stejný den více zaměstnání, která jsou dobou důchodového pojištění a výše podpory v nezaměstnanosti byla stanovena procentní sazbou z částky, která je součtem průměrných měsíčních čistých výdělků. Žalovaný přezkoumal postup úřadu práce, neshledal žádné pochybení, byla vzata v úvahu všechna zaměstnání žalobkyně v rozhodném období, tedy zaměstnání, která doložila při podání žádosti o podporu. Žádost žalobkyně o ukončení vedení v evidence byla podána na úřadu práce dne 1. 12. 2009, úřad práce postupoval dle ust. § 29 písm. b) zákona o zaměstnanosti, vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ukončil a tímto dnem také zanikl i nárok žalobkyně na podporu v nezaměstnanosti. Vzhledem k tomu, že žalovaný postupoval v souladu s ust. § 2 a § 3 správního řádu, navrhl odvolací orgán zamítnutí žaloby.

Ve správním spise je založena žádost žalobkyně o podporu v nezaměstnanosti podaná dne 18. 11. 2009, doklady týkající se pracovní činnosti žalobkyně, sice dohoda o pracovní činnosti ze dne 1. 6. 2007 u zaměstnavatele V. M., Brno vykazující dobu zaměstnání ode dne 1. 7. 2007 do 31. 8. 2007, dodatek k uvedené dohodě o pracovní činnosti ze dne 1. 6. 2008, jímž tato dohoda byla prodloužena do dne 31. 12. 2008, dohoda o pracovní činnosti u zaměstnavatele Work Service Czech, s.r.o., Praha 2 potvrzující dobu zaměstnání od 2. 1. 2008 do 30. 6. 2008 a od 1. 12. 2008 do 31. 12. 2008, dohodu o pracovní činnosti u zaměstnavatele BILLA, spol. s r.o., Říčany u Prahy potvrzující dobu zaměstnání od 9. 7. 2008 do 31. 12. 2008, dále doklad o pracovním poměru u Základní školy Brno, Antonínská ul. 3, toto zaměstnání vykonávala ode dne 3. 9. 2008 do 24. 9. 2008.

Rozhodnutím Úřadu práce Brno-město ze dne 18. 10. 2010, č. j. BMA-16713/2010-J byla žalobkyni přiznána podpora v nezaměstnanosti ode dne 18. 11. 2009 ve výši 7.514 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 5.780 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 5.202 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Podpora v nezaměstnanosti jí byla přiznána po podpůrčí dobu pěti měsíců. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání, které bylo dodatečně odůvodněno. V odvolání uvádí, že dohoda o pracovní činnosti u zaměstnavatele V. M., nebyla ode dne 1. 7. 2007 do 31. 12. 2008, ale od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008, doba od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, tak měla být započítána v minulém rozhodnutí. Dále uvedla, že do výše podpory mělo být započítáno také zaměstnání na Základní škole Brno, Antonínská 3 za dobu od 3. 9. 2008 do 24. 9. 2008, a že zaměstnání u Work Service Czech, s.r.o. bylo v době od 2. 1. 2008 do 31. 12. 2008 a nikoli od 1. 12. 2008 do 31. 12. 2008. Žádala proto o nový přepočet. Rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 3. 2011, č. j. 2010/95665-424 bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno.

Jednání u Krajského soudu v Brně proběhlo dne 6. 11. 2014. Podstata výpovědi žalobkyně spočívala v argumentaci, že i nadále trvá na žalobě. Vyslovila pochybnost o přiznané výši podpory v nezaměstnanosti, zpochybnila i skutečnost, zda byly posouzeny příjmy ze všech jejích zaměstnavatelů, neboť nebyl zohledněn pracovní poměr v Základní škole Antonínská 3, Brno. Poukázala dále na její tehdy složitou životní a rodinnou situaci, neboť pečovala sama o nezletilého syna, který však po té byl soudním rozhodnutím svěřen do výchovy jeho otce. Delší dobu nebyla zaměstnána, neplnila řádně vyživovací povinnosti k dítěti, z tohoto důvodu byla soudně stíhána, následně pravomocně odsouzena. Byl jí uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, z výkonu trestu byla propuštěna po 6ti měsících dne 15. 10. 2014. Opakovaně vyslovila pochybnosti, k postupu správních orgánů, které její záležitost důkladně neprověřily a neprozkoumaly, i přesto, že podpora v nezaměstnanosti jí byla přiznána. Uvedená dávka jí sice byla přiznána, ale dle jejího názoru, opožděně.

Zástupkyně žalovaného omluvila nepřesnosti v písemném vyjádření ze dne 10. 2. 2012, v němž omylem je uvedeno, že rozhodnutí o odvolání ze dne 23. 3. 2011, č. j. 2010/9566 není předmětem tohoto řízení. V plném rozsahu se odvolala na obsah písemného vyjádření s tím, že v postupu žalovaného nebyly shledány vady řízení. Navrhla proto, aby žaloba zamítnuta.

Právní názor Krajského soudu v Brně:

Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen s.ř.s.), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.).

Žaloba není důvodná.

Podle § 39 odst. 1 zákona o zaměstnanosti nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který:

a) získal v rozhodném období (§ 41) zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění podle zvláštního právního předpisu v délce alespoň 12 měsíců (dále jen „předchozí zaměstnání“); překrývají-li se doby důchodového pojištění, započítávají se jen jednou,

b) požádal úřad práce, u kterého je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti a c) ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatelem starobního důchodu.

Podle ust. § 50 odst. 1 zákona o zaměstnanosti výše podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci se stanoví procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku, který byl u uchazeče o zaměstnání zjištěn a naposledy používán pro pracovně právní účely v jeho posledním ukončeném zaměstnání v rozhodném období podle pracovně právních předpisů, pokud se u něho tyto pracovně právní předpisy neuplatňovaly vzhledem k úpravě stanovené zvláštními právními předpisy pro právní vztah, ve kterém vykonával své poslední ukončené zaměstnání, zjistí-li se pro účely podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, jeho průměrný měsíční čistý výdělek obdobně podle pracovně právních předpisů.

Podle ust. § 50 odst. 3 citovaného zákona procentní sazba podpory v nezaměstnanosti činí první dva měsíce podpůrčí doby 65 %, další dva měsíce podpůrčí doby 50 % a po zbývající podpůrčí dobu 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. V případě, že uchazeč o zaměstnání před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání bez vážného důvodu ukončil poslední zaměstnání sám nebo dohodou se zaměstnavatelem, činí procentní sazba podpory v nezaměstnanosti 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Ukončil-li uchazeč o zaměstnání sám nebo dohodou ve stejný den více zaměstnání, z nichž alespoň jedno bylo ukončeno z vážných důvodů, náleží mu podpora v nezaměstnanosti ve výši procentní sazby podpory v nezaměstnanosti podle věty první. Vykonával-li uchazeč o zaměstnání jako poslední před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání samostatnou výdělečnou činnost, ustanovení věty druhé se nepoužije. Procentní sazba podpora při rekvalifikaci činí 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu.

Podle ust. § 50 odst. 4 citovaného zákona ukončí-li uchazeč o zaměstnání v rozhodném období ve stejný den více zaměstnání nebo zaměstnání a samostatnou výdělečnou činnost, které jsou dobou důchodového pojištění, výše podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci se stanoví z částky, která se rovná součtu průměrných měsíčních čistých výdělků nebo součtu průměrného čistého měsíčního výdělku (výdělků) a vyměřovacího základu.

Podle ust. § 50 odst. 5 citovaného zákona vypočtená výše podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Podle § 256 zákoníku práce je průměrný měsíční čistý výdělek zjišťován z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, vypočtených podle podmínek a sazeb platných pro zaměstnance v měsíci, v němž se průměrný měsíční čistý výdělek zjišťuje. Problémy mohou nastat, jestliže posledním zaměstnáním uchazeče o zaměstnání je více zaměstnání nebo zaměstnání a výdělečné činnosti, popř. souběh více činností, přičemž k jejich skončení došlo v jeden den. Při stanovení výše podpory v nezaměstnanosti a výše podpory při rekvalifikaci je podle uvedené úpravy třeba vycházet ze všech dosažených příjmů ze zaměstnání a z jiné výdělečné činnosti, které byly dobami důchodového pojištění. I v tomto případě však platí omezení celkové výše podpory v nezaměstnanosti stanovené v odstavci 6 ust. § 50 zákona o zaměstnanosti. Rovněž ukončí-li uchazeč o zaměstnání při souběhu několika činností tyto činnosti postupně (v různé dny), vychází se při stanovení výše jeho podpory v nezaměstnanosti z té, která byla ukončena jako poslední, a postupuje se podle odstavce 1 nebo odstavce 2 citovaného zákona.

Z popisu geneze celého případu soud zjistil, že žalobkyně byla na základě žádosti o zprostředkování zaměstnání zařazena dnem 18. 11. 2009 do evidence uchazečů o zaměstnání. Bylo prokázáno, že se jednalo v pořadí již o pátou evidenci. Vzhledem k tomu, že v žádosti o podporu v nezaměstnanosti nevyplnila bod D.1, zda je nebo není proti ní veden výkon rozhodnutí (exekuce), nedoložila k dohodám o pracovní činnosti ukončeným dne 31. 12. 2008 potvrzení zaměstnavatelů V. M., Brno – Slatina, BILLA spol. s r.o., Modletice 67, Říčany u Prahy a Work Service Czech s.r.o.., Sokolovská 46, Praha 2 s údaji o existenci, byla jí zaslána výzva k doplnění žádosti o podporu v nezaměstnanosti. Výzvu převzala dne 13. 1. 2010. Dne 20. 1. 2010 obdržel úřad práce vyjádření žalobkyně k výzvě, kde připustila, že jsou proti ní vedeny exekuce, odmítla je však ve své žádosti vyplnit. Žádost o podporu v nezaměstnanosti tak byla vyhodnocena jako zjevně právně nepřípustná, Úřad práce Brno-město proto usnesením ze dne 28. 1. 2010, č. j. BMA-13429/2010-1N řízení ve věci podpory v nezaměstnanosti zastavil. Po odvolání žalobkyně bylo usnesení Úřadu práce Brno-město ze dne 18. 3. 2010, č. j. VI./643/10/No-A/46/10 zrušeno. Žalobkyně se však opět odvolala, a to proti citovanému usnesení, rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 9. 2010, č. j. 2010/37539-424 bylo odvolání zamítnuto a uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno.

Rozhodnutím Úřadu práce ze dne 18. 10. 2010, č. j. BMA-16713/2010-J byla žalobkyni přiznána podpora v nezaměstnanosti ode dne 18. 11. 2009 ve výši 7.514 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 5.780 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 5.202 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Procentní sazba podpory v nezaměstnanosti byla stanovena v souladu s ust. § 50 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, součtem měsíčních čistých průměrných výdělků, neboť žalobkyně doložila ukončení zaměstnání ve stejný den u tří zaměstnavatelů, sice u zaměstnavatele V. M., BILLA spol. s r.o. a Work Service Czech s.r.o. S uvedeným postupem pro výpočet podpory souhlasila písemně dne 1. 12. 2009, č. j. BMA-147510/2009-1N v protokolu o zahájení ve věci nároku na podporu v nezaměstnanosti. Proti rozhodnutí úřadu práce ze dne 18. 10. 2010 však podala odvolání, v němž uvedla, že dohoda o pracovní činnosti u zaměstnavatele V. M. nebyla od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2008, nýbrž od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008, doba od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 měla být započítána v minulém rozhodnutí, žádala proto o přepočet. Dále uvedla, že do výše podpory mělo být započítáno zaměstnání na Základní škole Brno, Antonínská 3, za dobu od 3. 9. 2008 do 24. 9. 2008 a že dohoda o pracovní činnosti u zaměstnavatele Work Service Czech, s.r.o. byla v době od 2. 1. 2008 do 31. 12. 2008, nikoliv od 1. 12. 2008 do 31. 12. 2008.

Krajský soud v Brně neshledal pochybení v postupu žalovaného, neboť doba výkonu činnosti na dohodu o pracovní činnosti u zaměstnavatele V. M., Brno byla sice prodlužovaná, ale bez jediné přetržky v době od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2008, proto nemohla být doba od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 převedena do minulého rozhodnutí. Rovněž výdělek z pracovního poměru na Základní škole Brno nemohl být započítán do podpory v nezaměstnanosti, protože zaměstnání bylo ukončeno dříve než ostatní se započitatelnými výdělky, tj. k ukončení pracovního poměru došlo dne 24. 9. 2008. Pokud se týká společnosti Work Service Czech, s.r.o., výkon činnosti byl uveden v potvrzení zaměstnavatele ze dne 26. 11. 2009.

S ohledem na výše uvedené Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněné žalobní námitky nejsou ve vztahu k napadenému rozhodnutí důvodnými, rozhodnutí žalovaného nevykazuje vady, pro něž by muselo být zrušeno, žalovaný se dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. řádně a úplně zjistil skutkový stav ve vztahu k předmětu řízení. Jeho správním uvážením nedošlo k vybočení mezí a hledisek stanovených zákonem. Soud proto dospěl k jednoznačnému a ucelenému závěru, sice, že přezkoumávané správní rozhodnutí netrpí vadou chybného posouzení právní otázky, žaloba proto jako nedůvodná byla zamítnuta (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně ve věci samé nebyla úspěšná, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovaný náhradu nákladů řízení neúčtoval. Soud proto rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 6. listopadu 2014

JUDr. Eva Lukotková, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru