Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 11/2015 - 70Rozsudek KSBR ze dne 12.01.2017

Prejudikatura
4 Ads 50/2009 - 63
Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Ads 87/2017

přidejte vlastní popisek


22 A 11/2015-70

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: J. Š., zastoupen Mgr. Václavem Bartkem, advokátem se sídlem Hlinky 118, 603 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2015, č. j. MPSV-UM/1174/15/4S-JMK, sp. zn. SZ/2709/2014/4S-JMK,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. 1. 2015, č. j. MPSV-UM/1174/15/4S-JMK, sp. zn. SZ/2709/2014/4S-JMK se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce Mgr.Václava Bartka, advokáta se sídlem Hlinky 118, 603 00 Brno se určuje částkou 5.200 Kč, která je splatná z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č.ú. 2106816795/2700.

Odůvodnění:

pokračování
2
22 A 11/2015

I.
Podstata věci

Rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 1. 2015, č. j. MPSV-UM/1174/15/4S-JMK, sp. zn. SZ/2709/2014/4S-JMK bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) odvolání žalobce proti usnesení Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně ze dne 31. 10. 2014, č. j. 16948/2014/KUR zamítnuto a uvedené usnesení bylo potvrzeno.

Usnesením Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně ze dne 31. 10. 2014, č. j. 16948/2014/KUR nebylo vyhověno žádosti žalobce o prodloužení lhůty k seznámení se s podklady rozhodnutí ze dne 23. 9. 2014.

II.
Shrnutí žalobních bodů

Žalobou ze dne 11. 2. 2015 doručenou Krajskému soudu v Brně dne 12. 2. 2015 žalobce nesouhlasil s napadeným rozhodnutím žalovaného a zároveň požádal o přidělení právního zástupce.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2015, č. j. 22 A 11/2015-22 bylo zrušeno usnesení zdejšího soudu ze dne 23. 3. 2015, č. j. 22 A 11/2015-13, jímž byl žalobci ustanoven právním zástupcem Mgr. Michael Brázda, advokát se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno s tím, že mu byl ustanoven novým právním zástupcem Mgr. Václav Bartek, advokát se sídlem Hlinky 505/118, 603 00 Brno.

Na výzvu krajského soudu v Brně předložil právní zástupce žalobce písemné doplnění žaloby ze dne 15. 7. 2015, v němž specifikoval žalobní námitky směřující proti rozhodnutí žalovaného. Uvedl, že rozhodnutí je založeno na chybných právních úvahách, je nezákonné neboť správní orgán zcela ignoroval jeho zdravotní stav, který mu nedovoloval vyjádřit se k nesprávnosti prvostupňových rozhodnutí a uvádět další relevantní argumentaci. O blanketním odvolání bylo rozhodnuto, aniž by se jakkoliv vyjádřil či jej specifikoval, nebyla mu poskytnuta dodatečná lhůta k doplnění odvolání. Navrhl proto, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

III.
Vyjádření žalovaného a replika žalobce

Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 2. 9. 2015 neuznal argumentaci žalobce, uvedl, že předmětné odvolání sice neobsahovalo všechny náležitosti, nejednalo se však o podstatné vady, které by bránily pokračování v odvolacím řízení. Žalovaný rozhodl v souladu s ust. § 82 odst. 2 správního řádu, práva účastníka řízení porušena proto nebyla. pokračování
3
22 A 11/2015

K rozhodnutí správního orgánu I. stupně uvedl, že žalobce se na svůj špatný zdravotní stav odvolává již téměř deset let, ačkoliv na úřady běžně chodí a osobně s nimi jedná. Zdravotní stav dokladuje lékařskými zprávami MUDr. L. P., které jsou vystavovány na rok i více dopředu, nejedná se však o potvrzování pracovní neschopnosti, potvrzení mají jediný účel, a to obstrukční jednání. Žalobce byl vyzván, jak nesprávně uvádí žalovaný, k doplnění odvolání dle ust. § 82 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále též „ správní řád“), jednalo se však o poučení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve věci žádosti o přiznání dávky mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje a poučení dle ust. § 36 správního řádu. Zcela nesprávně tak uvedl žalovaný, že byl žalobce vyzván k bližší specifikaci, v jakém rozsahu rozhodnutí napadá, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s poučením, že pokud tak neučiní ve lhůtě 8 dnů od doručení výzvy, bude jeho odvolání projednáno v souladu s ust. § 82 odst. 2, věta druhá, správního řádu ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu s tím, že žalovaný bude mít za to, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí.

Žalovaný byl přesvědčen, že byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro soulad úkonu s požadavky uvedenými v právních předpisech, navrhl proto, aby žaloba jako nedůvodná byla zamítnuta.

V replice ze dne 21. 10. 2015 namítl žalobce, že vyjádření žalovaného neobsahuje zásadní a relevantní argumentaci, „procesní obrana“ napadeného rozhodnutí ze strany žalovaného je postavena na tom, že žalobce opakovaně dokládal lékařská potvrzení, která jeho zdravotní nezpůsobilost prokazovala v předstihu na další období, tedy prodlužovala žalobcovu neschopnost procesně jednat. Samotná osobní účast žalobce v prostorách úřadu neznamená, že je zdravotně způsobilý k projednávání věci.

IV. Shrnutí relevantních skutečností zjištěných ze správního spisu:

Dne 16. 9. 2014 podal žalobce žádost o mimořádnou okamžitou pomoc, jednorázová finanční částka měla sloužit pro zajištění zimních pevných bot pro jeho nezletilého syna do školy. Předpokládanou výši jednorázového výdaje vyčíslil v částce 1.100 Kč. Přípisem správního orgánu I. stupně ze dne 23.9.2014 označeném „vyrozumění účastníka správního řízení“ bylo mu sděleno, že se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí ve věci žádosti o přiznání a zároveň byl poučen dle ust. § 36 správního řádu o možnosti navrhovat důkazy, činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí. Za tímto účelem mu byla poskytnuta lhůta 3 pracovních dnů a lhůta 5 pracovních dnů ode dne oznámení tohoto vyrozumění, které převzal dne 6. 10. 2014. Dne 14. 10. 2014 požádal o prodloužení stanovené lhůty do doby zlepšení jeho zdravotního stavu s tím, že lékařské potvrzení již dodal. Usnesením ze dne 31. 10. 2014, č. j. 16948/2014/KUR nevyhověl správní orgán jeho žádosti o prodloužení lhůty k seznámení se s podklady rozhodnutí ze dne 23. 9. 2014 s odůvodněním, že z dostupných informací vyplývá, že jen v posledních třech kalendářních měsících orgán I. stupně ve dnech 5. 6., 23. 6., 14. 7., 23. 7., 6. 8., 4. 9. a 29. 9. 2014 žalobce osobně jednal na

pokračování
4
22 A 11/2015

úřadu, měl tak možnost požadovaný úkon učinit. Z důvodu i v zájmu samotného žadatele o dávku bylo třeba, aby řízení bylo co nejrychleji ukončeno vydáním oznámení či rozhodnutí. Poskytnutá lhůta k osvědčení rozhodných skutečností či k seznámení se s podklady rozhodnutí byla pokládána za zcela přiměřenou.

Dne 3. 12. 2014 podal žalobce odvolání proti citovanému usnesení, v němž uvedl, že „omlouvám se za stručnost tohoto podání způsobené mým zdravotním stavem. Toto odvolání doplním hned, jak mi to můj zdravotní stav dovolí. V případě jakékoliv nejasnosti, prosím, mě kontaktujte. Rád vše objasním.“ Následně správní spis spolu s přípisem správního orgánu byl postoupen žalovanému, který ve věci rozhodl dne 19. 1. 2015, odvolání zamítl a uvedené usnesení potvrdil.

V.
Řízení před správním soudem

Soud v předmětné věci nařídil jednání na den 12. 1. 2017. Z výpovědi žalobce i jeho právního zástupce vyplynulo, že správní orgány zcela ignorovaly zdravotní stav žalobce, který mu bránil řádně doplnit odvolání, o odvolání bylo rozhodnuto, aniž by se jakkoli vyjádřil či specifikoval, v čem spočívá nesprávnost rozhodnutí správního orgánu. Opakující se šikanózní jednání správního orgánu I. stupně vůči jeho osobě vedlo následně i k progresi jeho zdravotního stavu. V plném rozsahu setrval na žalobě a doplněném podání ze dne 15. 7. 2015.

Žalovaný účast při jednání řádně omluvil (důvod pracovní zaneprázdnění) v písemném podání ze dne 9. 1. 2017, doručené soudu dne 10. 1. 2017.

VI.
Právní posouzení

Žaloba byla podána včas (ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále též „s.ř.s.“), osobami oprávněnými (ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (ust. § 65, § 68, § 70 s.ř.s.).

Žaloba je důvodná.

Soud předně poznamenává, že písemné vyjádření žalovaného ze dne 2. 9. 2015 není přiléhavé na projednávanou věc, skutečnosti v něm uvedené jsou v rozporu s obsahem správního spisu.

K žalobní námitce, že nebyl dán žalobci časový prostor pro doplnění jeho blanketního odvolání a žalovaný ve věci rozhodl, aniž by se žalobce jakkoliv vyjádřil či specifikoval, v čem spatřuje nesprávnost, musel soud přisvědčit. pokračování
5
22 A 11/2015

Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 3. 12. 2014 blanketní odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V tomto odvolání uvedl, že jej doplní hned, jak mu to jeho zdravotní stav dovolí; k tomu však nedošlo. Správní orgán I. stupně postoupil toto odvolání se spisem a přípisem ze dne 9. 12. 2014 žalovanému, který posoudil odvolání ve smyslu ust. § 82 správního řádu tak, jako by bylo podáno proti rozhodnutí jako celku.

Soud se neztotožnil s odůvodněním napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný provedl právní úvahu ve vztahu k rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nezabýval se však vůbec posouzením, zdali má podání (tj. odvolání) předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, zda bylo postupováno podle ust. § 37 odst. 3 správního řádu či nikoli. Tento závěr je zjevně v rozporu se zákonnými předpisy a ve svých důsledcích vede též k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Je totiž nepochybné, že odvolání je podáním podle ust. § 37 správního řádu. Na odvolací řízení se na základě § 93 odst. 1 obdobně použijí ustanovení Hlava I až IV, VI a VII druhé části správního řádu. Nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 nebo z § 82 odst. 2 správního řádu, postupuje správní orgán podle § 37 odst. 3 správního řádu, tj. pomůže podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Takto však v dané věci postupováno nebylo.

Podle ust. § 82 odst. 2 správního řádu „odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí“. V případě odvolání žalobce přitom absentovalo jak vymezení rozsahu, v jakém je rozhodnutí správního orgánu napadáno, tak uvedení toho, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy či nesprávnost rozhodnutí či předcházejícího řízení. V odvolání nebylo explicitně vyjádřeno ani „co se navrhuje,“ jakožto obecná náležitosti podání (§ 37 odst. 2 správního řádu). Je tak zcela evidentní, že odvolání žalobce nebylo bez vad nejen co do rozsahu napadení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ale neobsahovalo i další esenciální náležitosti podání (odvolání). Pokud za této procesní situace správní orgán I. stupně nevyzval žalobce k odstranění vad podání ve smyslu ust. § 37 odst. 3 správního řádu, a pokud následně žalovaný bez dalšího rozhodl, došlo ke zjevnému porušení procesních pravidel správního řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 1. 2011, č. j. 2 As 99/2010-70, www.nssoud.cz).

Tuto vadu správního řízení, která bezpochyby mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí žalovaného nelze tolerovat. Teprve za situace, že by k odstranění vad podání ve lhůtě stanovené správním orgánem podle § 37 odst. 3 správního řádu nedošlo, může být postoupeno k rozhodnutí o odvolání i bez znalosti důvodu podání odvolání, účastníku řízení však musí být ze strany správního orgánu dána možnost vady podání v přiměřené lhůtě odstranit. Tak tomu však v projednávané věci nebylo. Jednáním správních orgánů došlo k porušení poučovací povinnosti zakotvené v ust. § 4 odst. 2 správního řádu („správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné“). Krajský soud poznamenává, že povinnost správního orgánu vyzvat podatele k odstranění vad je spjata s uplatněním zásady poučovací. Pokud se na odvolací řízení subsidiárně použijí ustanovení

pokračování
6
22 A 11/2015

Hlavy I až IV, VI a VII druhé části správního řádu (§ 93 odst. 1 správního řádu), potom konkrétním vyjádřením obecné zásady poučovací je povinnost správního orgánu poučit účastníka řízení o následcích neodstranění nedostatků podání ve lhůtě (přiměřeně) stanovené pro jejich odstranění.

Lze proto shrnout, že pokud odvolání proti správnímu rozhodnutí nemá některou z náležitostí vyplývajících z ust. § 37 odst. 2 a § 82 odst. 2 správního řádu je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 tohoto zákona tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Nepostupoval-li v dané věci správní orgán tímto způsobem, zatížil správní řízení vadou, jež byla způsobilá vyvolat nezákonnost rozhodnutí.

Optikou shora uvedeného proto zrušil krajský soud rozhodnutí žalovaného pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, neboť mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (ust. § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s.ř.s.“) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Dalšími tvrzenými námitkami žalobce, týkající se nezohlednění jeho zdravotního stavu, se soud již nezabýval, tyto námitky z povahy věci nemohou vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. V dalším řízení je tedy žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu vyplývající z odůvodnění soudního rozhodnutí (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci samé byl úspěšný, náklady řízení neúčtoval, žalovanému právo přiznání nákladů řízení nepřísluší dle § 60 odst. 2 s.ř.s.

Právní zástupce žalobce ustanovený usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 4. 2015, č. j. 22 A 11/2015-22 účtoval nesprávně na nákladech řízení celkem částku 13.600 Kč (odměna za 4 úkony právní služby po 3.100 Kč, 4x režijní paušál po 300 Kč), soud mu však mohl přiznat pouze částku 5.200 Kč, která se skládá z odměny za 4 úkony právní služby podle ust. § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. převzetí a příprava zastoupení, doplnění a odstranění vad žaloby, vyjádření žalobce ze dne 21. 10. 2015, účast při jednání soudu dne 12. 1. 2017 po 1.000 Kč dle ust. § 7 bod 3 a § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a 4x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky). Celková výše nákladů řízení bude proplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu zdejšího soudu na bankovní účet č. ú.: 2106816795/2700.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení pokračování
7
22 A 11/2015

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Brně dne 12. ledna 2017

JUDr. Eva Lukotková, v. r.


samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru