Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Zákon č. 164/2013 Sb.Zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů

Částka 70/2013
Platnost od 21.06.2013
Účinnost od 21.06.2013
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

164

ZÁKON

ze dne 2. května 2013

o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:


ČÁST PRVNÍ

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE PŘI SPRÁVĚ DANÍ

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon upravuje postup a podmínky, za nichž správce daně spolupracuje s příslušnými orgány jiných států, a to

a) v souladu s předpisem Evropské unie upravujícím správní spolupráci v oblasti daní1) ve vztahu k jinému členskému státu Evropské unie (dále jen „jiný členský stát“), nebo

b) na základě mezinárodní smlouvy v oblasti daní, která je součástí právního řádu České republiky (dále jen „mezinárodní smlouva“), ve vztahu ke státu nebo jurisdikci, s nimiž byla mezinárodní smlouva uzavřena (dále jen „smluvní stát“).

(2) Mezinárodní spolupráce při správě daní (dále jen „mezinárodní spolupráce“) se poskytuje nebo přijímá ve formě

a) výměny informací na žádost,

b) automatické výměny informací,

c) výměny informací z vlastního podnětu,

d) doručování písemností,

e) účasti při úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech správce daně, nebo

f) provádění souběžných daňových kontrol.

(3) Informacemi se pro účely tohoto zákona rozumí informace, u nichž může správce daně důvodně předpokládat jejich význam pro správu daní.

(4) Daní se pro účely tohoto zákona rozumí

a) daň z příjmů fyzických osob,

b) daň z příjmů právnických osob,

c) daň z nemovitých věcí,

d) daň z nabytí nemovitých věcí,

e) silniční daň,

f) daň z hazardních her,

g) místní poplatek,

h) peněžité plnění obdobného charakteru jako peněžité plnění podle písmen a) až g) uložené jiným členským státem nebo jeho územním nebo správním celkem, nebo

i) peněžité plnění stanovené mezinárodní smlouvou s výjimkou povinných příspěvků na sociální pojištění.

(5) Podle tohoto zákona se nepostupuje při

a) vzájemné pomoci mezi příslušnými státy v trestních věcech, nebo

b) mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek.

§ 2

Jiný stát a jeho kontaktní místo

(1) Jiným státem se pro účely tohoto zákona rozumí

a) jiný členský stát nebo

b) smluvní stát.

(2) Kontaktním místem jiného státu se pro účely tohoto zákona rozumí orgán příslušný k provádění mezinárodní spolupráce

a) v souladu s příslušným předpisem Evropské unie upravujícím správní spolupráci v oblasti daní1), nebo

b) na základě mezinárodní smlouvy.

§ 3

Vztah k daňovému řádu

Při provádění mezinárodní spolupráce se postupuje podle daňového řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.

HLAVA II

ORGANIZAČNÍ ZABEZPEČENÍ

§ 4

Ministerstvo financí

(1) Ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“) zabezpečuje provádění mezinárodní spolupráce.

(2) Ministerstvo bezodkladně informuje Evropskou komisi o tom, který orgán vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu a působnost kontaktního orgánu; tuto informaci zašle současně příslušným orgánům jiných členských států.

(3) Ministerstvo zveřejní ve Finančním zpravodaji orgán, který vykonává působnost kontaktního orgánu.

§ 5

Kontaktní místo

Kontaktním místem je ústřední kontaktní orgán nebo kontaktní orgán.

§ 6

Ústřední kontaktní orgán

(1) Generální finanční ředitelství vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu.

(2) Ústřední kontaktní orgán zajišťuje komunikaci s kontaktními místy jiného státu.

(3) Ústřední kontaktní orgán vede seznam kontaktních orgánů a tento seznam zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(4) Ústřední kontaktní orgán může převzít vyřízení žádosti o poskytnutí mezinárodní spolupráce, i když je k jejímu vyřízení příslušný kontaktní orgán. O tomto postupu uvědomí tento kontaktní orgán a informuje dožadující kontaktní místo jiného státu.

§ 7

Kontaktní orgán

(1) Ministerstvo může pověřit správce daně výkonem působnosti kontaktního orgánu; o tomto pověření informuje bezodkladně ústřední kontaktní orgán a Evropskou komisi.

(2) Kontaktní orgán je při provádění mezinárodní spolupráce podřízen ústřednímu kontaktnímu orgánu.

(3) Kontaktní orgán uvědomí ústřední kontaktní orgán o žádosti odeslané přímo kontaktnímu místu jiného státu nebo o žádosti obdržené přímo od kontaktního místa jiného státu, jakož i o odpovědi na obdrženou žádost.

(4) Pokud kontaktní orgán obdrží žádost o poskytnutí mezinárodní spolupráce, která vyžaduje přijmout opatření, jež nespadají do jeho působnosti, postoupí žádost bezodkladně ústřednímu kontaktnímu orgánu a uvědomí o tom dožadující kontaktní místo jiného státu. Lhůta pro vyřízení žádosti stanovená v § 10 odst. 2 nebo 3 začíná v případě tohoto postupu běžet prvním dnem následujícím po postoupení žádosti ústřednímu kontaktnímu orgánu.

§ 8

Správce daně

(1) Úkony, dílčí řízení nebo jiné postupy při poskytování mezinárodní spolupráce provádí správce daně určený kontaktním místem.

(2) Správcem daně je Specializovaný finanční úřad, jde-li o automatickou výměnu informací oznamovaných

a) finančními institucemi, nebo

b) nadnárodními skupinami podniků.

(3) Správce daně bezodkladně informuje kontaktní místo o provedených úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech a předává mu nezbytné podklady pro poskytnutí mezinárodní spolupráce, popřípadě může prostřednictvím kontaktního místa požádat dožadující kontaktní místo jiného státu o doplnění podkladů.

(4) Správce daně může žádat o mezinárodní spolupráci pouze prostřednictvím kontaktního místa, kterému předá zpracovanou žádost, popřípadě doplní podklady nezbytné k provádění mezinárodní spolupráce.

HLAVA III

VÝMĚNA INFORMACÍ

Díl 1

Výměna informací na žádost

§ 9

Postup při výměně informací na žádost

(1) Kontaktní místo může dožádat kontaktní místo jiného státu o poskytnutí informací vztahujících se ke správě daní, pokud vlastní zdroje informací již byly vyčerpány nebo by jejich získání ohrozilo cíl správy daní.

(2) Ode dne odeslání žádosti kontaktního místa do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce v dané věci lhůta pro stanovení daně podle daňového řádu neběží.

(3) Na žádost kontaktního místa jiného státu poskytne kontaktní místo informace vztahující se ke správě daní, které má k dispozici. V opačném případě provede úkony, dílčí řízení nebo jiné postupy nezbytné k získání požadovaných informací.

(4) V žádosti podle odstavce 1 nebo 3 lze dožádat provedení určitých úkonů, dílčích řízení nebo jiných postupů nezbytných k získání požadovaných informací; toto dožádání musí být zvlášť odůvodněno.

(5) Pokud se kontaktní místo domnívá, že určité úkony, dílčí řízení nebo jiné postupy, o jejichž provedení bylo podle odstavce 4 dožádáno, není nutné nebo je nelze provést, sdělí to kontaktnímu místu jiného státu bezodkladně včetně uvedení důvodů.

(6) Pokud nelze vyhovět výslovné žádosti kontaktního místa jiného státu o poskytnutí originálu písemnosti, poskytne kontaktní místo její kopii nebo stejnopis.

§ 10

Lhůty

(1) Kontaktní místo potvrdí obdržení žádosti o poskytnutí informací kontaktnímu místu jiného členského státu bezodkladně, nejpozději však do sedmi pracovních dnů ode dne obdržení žádosti, a to zpravidla prostřednictvím společné sítě elektronických komunikací Evropské unie (dále jen „společná komunikační síť“).

(2) Kontaktní místo poskytne informace podle § 9 bezodkladně, nejpozději do dvou měsíců ode dne obdržení žádosti, a nemá-li takové informace k dispozici, poskytne je nejpozději do šesti měsíců ode dne obdržení žádosti, nedohodne-li se s kontaktním místem jiného státu na lhůtě delší.

(3) Pokud kontaktní místo nemůže poskytnout informace kontaktnímu místu jiného státu ve lhůtě stanovené podle odstavce 2, vyrozumí jej bezodkladně, nejpozději však do tří měsíců ode dne obdržení žádosti, o důvodech neposkytnutí informací a o datu, kdy lze předpokládat, že požadované informace poskytne.

§ 11

Doplnění žádosti

(1) Kontaktní místo oznámí kontaktnímu místu jiného státu do jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti o poskytnutí informací případné nedostatky v žádosti a vyžádá si její doplnění.

(2) Lhůty stanovené v § 10 odst. 2 začínají běžet prvním dnem po obdržení potřebných doplňujících informací.

§ 12

Podmínky odmítnutí poskytnout informace

(1) Kontaktní místo může odmítnout poskytnutí informací, pokud dožadující kontaktní místo jiného státu

a) nevyčerpalo možnosti získání informací podle právního řádu tohoto jiného státu s výjimkou případů, kdy by jejich vyčerpání ohrozilo účel získání těchto informací, nebo

b) není oprávněno podle právního řádu tohoto jiného státu obdobné informace poskytovat.

(2) Pokud kontaktní místo nemá požadované informace k dispozici a nemůže je žádným způsobem získat nebo odmítne poskytnout informace z důvodů stanovených v odstavci 1, vyrozumí bezodkladně o důvodech neposkytnutí informací dožadující kontaktní místo jiného státu, nejpozději však do jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti.

(3) Kontaktní místo nesmí odmítnout poskytnutí informací z důvodu, že tyto informace nemají význam pro účely správy daní v České republice.

Díl 2

Automatická výměna informací

Oddíl 1

Obecná ustanovení pro automatickou výměnu informací

§ 12a

Vymezení automatické výměny informací

Automatickou výměnou informací se rozumí pravidelné a systematické poskytování předem určených informací ústředním kontaktním orgánem kontaktnímu místu jiného státu, které probíhá v pravidelných obdobích bez předchozí žádosti.

§ 12b

Předmět automatické výměny informací

(1) Předmětem automatické výměny informací jsou informace

a) podle druhů příjmu a majetku,

b) oznamované finančními institucemi,

c) o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem,

d) oznamované nadnárodními skupinami podniků.

(2) Na základě mezinárodní smlouvy mohou být předmětem automatické výměny informací také informace neuvedené v odstavci 1.

§ 12c

Sdělování informací Evropské komisi

Ústřední kontaktní orgán sdělí jednou ročně Evropské komisi statistické informace o objemu automatických výměn ve vztahu k členským státům. Pokud jsou dostupné, poskytne současně informace o nákladech, přínosech a změnách souvisejících s prováděním této formy mezinárodní spolupráce.

§ 12d

Postup ústředního kontaktního orgánu při přijímání informací

Ústřední kontaktní orgán přijímá a používá informace od kontaktního místa jiného státu.

Oddíl 2

Automatická výměna informací podle druhů příjmu a majetku

§ 13

Rozsah a podmínky automatické výměny informací

(1) Při automatické výměně informací podle druhů příjmu a majetku se poskytují informace týkající se osob, které jsou podle právních předpisů jiného státu podrobeny v tomto jiném státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení, a to podle druhů příjmu nebo majetku uvedených v příslušném předpise Evropské unie upravujícím správní spolupráci v oblasti daní2) a stanovených vyhláškou ministerstva.

(2) Informace podle odstavce 1 se poskytují pouze o druzích příjmu nebo majetku, u nichž jsou informace dostupné. Tyto druhy sdělí ústřední kontaktní orgán Evropské komisi a ministerstvu.

(3) Pokud není stanoveno jinak, poskytuje ústřední kontaktní orgán informace podle odstavce 1 alespoň jednou za kalendářní rok, a to nejpozději do šesti měsíců od konce zdaňovacího období, ve kterém informace získal.

(4) Pokud Česká republika poskytuje informace o jiných druzích příjmu nebo majetku, než stanovených vyhláškou podle odstavce 1 jinému členskému státu na základě jejich vzájemné dohody nebo na základě mezinárodní smlouvy, oznámí ústřední kontaktní orgán tuto skutečnost Evropské komisi a poskytne jí tuto dohodu nebo mezinárodní smlouvu.

(5) Ústřední kontaktní orgán může sdělit ústřednímu kontaktnímu orgánu jiného členského státu, že požaduje, aby mu nebyly poskytovány informace týkající se určitého druhu příjmu nebo majetku stanoveného vyhláškou podle odstavce 1; o tomto informuje Evropskou komisi a ministerstvo.

Oddíl 3

Automatická výměna informací oznamovaných finančními institucemi

Pododdíl 1

Obecná ustanovení

§ 13a

Úvodní ustanovení

Při automatické výměně informací oznamovaných finančními institucemi se poskytují informace týkající se osob, na které se v jiném státě vztahují daňové povinnosti a o nichž jsou informace oznamovány finančními institucemi.

§ 13b

Pojmy

(1) Pokud je pojem použitý v tomto oddíle vymezen v případě automatické výměny informací

a) s jiným členským státem v příloze č. 1 k tomuto zákonu, má vždy význam daný touto přílohou,

b) se smluvním státem Úmluvy o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech v příloze č. 1 k tomuto zákonu, má význam daný touto přílohou, pokud mezi tímto smluvním státem a Českou republikou není použitelná dvoustranná mezinárodní smlouva upravující automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi,

c) se smluvním státem v mezinárodní smlouvě, má význam daný touto mezinárodní smlouvou, i když je vymezen v tomto oddíle; pokud smlouva pojmy nevymezuje, má význam daný přílohou č. 1 k tomuto zákonu.

(2) Seznam smluvních států podle odstavce 1 písm. b) a c) zveřejní ministerstvo ve Finančním zpravodaji.

§ 13c

Oznamující česká finanční instituce

(1) Oznamující českou finanční institucí se rozumí finanční instituce v České republice neuvedená v odstavci 2.

(2) Neoznamující českou finanční institucí se rozumí

a) finanční instituce v České republice, která je neoznamující finanční institucí podle článku B přílohy č. 1 k tomuto zákonu, nebo

b) právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, u níž je nízké riziko, že jejím prostřednictvím bude ohroženo správné zjištění a stanovení daně nebo zabezpečení její úhrady.

(3) Finanční institucí ve státě nebo jurisdikci se rozumí finanční instituce, která je

a) rezidentem tohoto státu nebo jurisdikce, kromě jakékoliv její pobočky, která se nachází mimo území tohoto státu nebo jurisdikce, nebo

b) pobočkou finanční instituce, která není rezidentem tohoto státu nebo jurisdikce, pokud se tato pobočka nachází v tomto státě nebo jurisdikci.

(4) Seznam neoznamujících českých finančních institucí podle odstavce 2 písm. b) stanoví ministerstvo vyhláškou a oznámí ho Evropské komisi. Ministerstvo Evropskou komisi uvědomí o změnách, k nimž v seznamu dojde.

§ 13d

Oznamovaný účet

(1) Oznamovaným účtem se rozumí finanční účet vedený oznamující českou finanční institucí držený oznamovanou osobou nebo pasivní nefinanční entitou, jejíž ovládající osoba je oznamovanou osobou, vyhledaný podle postupů náležité péče nebo jiných srovnatelných postupů stanovených v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

(2) Ovládající osobou se rozumí v případě

a) právnické osoby skutečný majitel podle zákona upravujícího opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu,

b) svěřenského fondu zakladatel, svěřenský správce, osoba vykonávající dohled nad správou fondu, obmyšlený nebo jiná fyzická osoba mající nejvyšší faktickou kontrolu nad svěřenským fondem,

c) jiné jednotky bez právní osobnosti než svěřenského fondu osoba v rovnocenném nebo obdobném postavení jako ovládající osoba svěřenského fondu.

(3) Pasivní nefinanční entitou se rozumí

a) nefinanční entita, která není aktivní nefinanční entitou podle článku D přílohy č. 1 k tomuto zákonu, nebo

b) investiční entita podle článku A bodu 4 písm. b) přílohy č. 1 k tomuto zákonu, která není finanční institucí v zúčastněném státě uplatňujícím společný standard pro oznamování.

(4) Nefinanční entitou se rozumí právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, která není finanční institucí.

(5) Pro účely automatické výměny informací s jiným státem se vyňatým účtem rozumí také účet, u něhož je nízké riziko, že jeho prostřednictvím bude ohroženo správné zjištění a stanovení daně nebo zabezpečení její úhrady a má velmi podobné znaky jako kterýkoliv z vyňatých účtů, uvedených v článku C bodu 17 písm. a) až f) přílohy č. 1 k tomuto zákonu.

(6) Seznam vyňatých účtů podle odstavce 5 stanoví ministerstvo vyhláškou a oznámí ho Evropské komisi. Ministerstvo Evropskou komisi uvědomí o změnách, k nimž v seznamu dojde.

§ 13e

Oznamovaná osoba

(1) Oznamovanou osobou se rozumí osoba ze zúčastněného státu, která není

a) akciovou společností, jejíž akcie jsou pravidelně obchodovány na regulovaném trhu s cennými papíry,

b) obchodní korporací, která je propojenou entitou akciové společnosti podle písmene a),

c) vládní entitou,

d) mezinárodní organizací,

e) centrální bankou, nebo

f) finanční institucí.

(2) Osobou ze zúčastněného státu se rozumí

a) fyzická osoba, právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, která je rezidentem tohoto zúčastněného státu,

b) jednotka bez právní osobnosti jiná než svěřenský fond, která není rezidentem žádného státu nebo jurisdikce, pokud v tomto zúčastněném státě má místo svého vedení, nebo

c) pozůstalost po zůstaviteli, který byl rezidentem tohoto zúčastněného státu.

(3) Zúčastněným státem se rozumí

a) jiný členský stát,

b) smluvní stát, se kterým Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu, na jejímž základě lze s tímto státem automaticky vyměňovat informace oznamované finančními institucemi, nebo

c) smluvní stát, se kterým Evropská unie uzavřela mezinárodní smlouvu použitelnou pro automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi a který je uveden na seznamu zveřejněném Evropskou komisí.

(4) Zúčastněným státem uplatňujícím společný standard pro oznamování se rozumí

a) jiný členský stát,

b) smluvní stát, se kterým Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu, na jejímž základě lze s tímto státem automaticky vyměňovat informace oznamované finančními institucemi alespoň v takovém rozsahu, v jakém je povinen poskytovat takové informace jiný členský stát, pokud

1. k provedení této mezinárodní smlouvy podepsal příslušný orgán České republiky stejně jako příslušný orgán tohoto smluvního státu dokument týkající se automatické výměny informací oznamovaných finančními institucemi a je pravděpodobné, že budou splněny podmínky, které tento dokument pro výměnu mezi Českou republikou a tímto státem uvádí, nebo

2. k automatické výměně informací oznamovaných finančními institucemi na základě této mezinárodní smlouvy není podepsání dokumentu podle bodu 1 zapotřebí, nebo

c) smluvní stát, se kterým Evropská unie uzavřela mezinárodní smlouvu použitelnou pro automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi alespoň v takovém rozsahu, v jakém je povinen poskytovat takové informace jiný členský stát, a který je uveden na seznamu zveřejněném Evropskou komisí.

(5) Rezidentem státu nebo jurisdikce se rozumí osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, která podle právních předpisů tohoto státu nebo jurisdikce podléhá v tomto státě nebo jurisdikci zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení.

(6) Pro účely automatické výměny informací se Spojenými státy americkými se rozumí

a) oznamovanou osobou specifikovaná americká osoba,

b) rezidentem státu nebo jurisdikce rezident podle smlouvy mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a majetku.

(7) Seznam smluvních států podle odstavce 4 písm. b) oznámí ministerstvo Evropské komisi a zveřejní ho ve Finančním zpravodaji; ve Finančním zpravodaji se pro jednotlivý smluvní stát uvede také den, od kterého je tento stát zúčastněným státem uplatňujícím společný standard pro oznamování.

§ 13f

Postavení finanční instituce

Oznamující česká finanční instituce a neoznamující česká finanční instituce mají pro účely tohoto zákona postavení daňového subjektu.

§ 13g

Prověřování

(1) Oznamující česká finanční instituce prověřuje, zda v kalendářním roce vede oznamovaný účet.

(2) Oznamující česká finanční instituce používá při prověřování v případě

a) jiného členského státu vždy postupy náležité péče uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo přísnější postupy, jejichž použití tato příloha umožňuje,

b) smluvního státu Úmluvy o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech postupy náležité péče uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo přísnější postupy, jejichž použití tato příloha umožňuje, pokud mezi tímto smluvním státem a Českou republikou není použitelná mezinárodní smlouva upravující automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi,

c) smluvního státu postupy náležité péče podle mezinárodní smlouvy nebo jiné srovnatelné postupy, jejichž použití mezinárodní smlouva umožňuje; pokud smlouva postupy náležité péče neobsahuje, použijí se postupy náležité péče uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo přísnější postupy, jejichž použití tato příloha umožňuje.

(3) Oznamující česká finanční instituce oznámí použití jiných srovnatelných nebo přísnějších postupů podle odstavce 2 správci daně.

(4) Pro účely prověřování podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu se vůči státu nebo jurisdikci, které byly zúčastněným státem ke dni 31. prosince 2015, rozhodným dnem rozumí 31. prosinec 2015; v ostatních případech se rozhodným dnem rozumí 31. prosinec roku, ve kterém se tento stát stane zúčastněným státem.

(5) Seznam rozhodných dnů podle odstavce 4 zveřejní ministerstvo ve Finančním zpravodaji.

§ 13h

Zjišťování

(1) Oznamující česká finanční instituce zjišťuje údaje o oznamovaném účtu za kalendářní rok.

(2) Oznamující česká finanční instituce postupuje při zjišťování obdobně jako při prověřování za použití postupů náležité péče, jiných srovnatelných postupů nebo přísnějších postupů.

(3) Údaje se zjišťují o oznamovaném účtu, jehož majitelem je

a) oznamovaná osoba,

b) právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, jejichž ovládající osoba je oznamovanou osobou.

(4) Zjišťovanými údaji o oznamovaném účtu jsou

a) jméno nebo označení majitele účtu,

b) datum a místo narození majitele účtu,

c) adresa místa trvalého nebo jiného pobytu nebo adresa sídla majitele účtu a

d) daňové identifikační číslo nebo jiné obdobné číslo majitele účtu používané pro daňové účely ve státě, kde je daňovým rezidentem, a kód tohoto státu.

(5) Údaje podle odstavce 4 se zjišťují i u ovládající osoby podle odstavce 3 písm. b).

§ 13i

Součinnost

(1) Majitel účtu poskytne oznamující české finanční instituci nebo neoznamující české finanční instituci potřebnou součinnost při prověřování a zjišťování.

(2) Součinnost podle odstavce 1 poskytne i ovládající osoba majitele účtu.

§ 13j

Uchovávání dokladů

Oznamující česká finanční instituce je povinna uchovávat doklady týkající se prověřování a zjišťování po dobu 10 let od konce kalendářního roku, za který jsou oznamované účty prověřovány a údaje o nich zjišťovány.

§ 13k

Oznámení

(1) Oznamující česká finanční instituce, která v kalendářním roce vede oznamovaný účet, podá správci daně oznámení, ve kterém uvede

a) identifikační číslo, pokud jí bylo přiděleno v souladu s mezinárodní smlouvou,

b) svůj název nebo označení, identifikační číslo osoby podle zákona upravujícího státní statistickou službu,

c) údaje zjištěné o oznamovaném účtu,

d) jednoznačný identifikátor oznamovaného účtu,

e) zůstatek na oznamovaném účtu nebo hodnotu tohoto účtu ke konci kalendářního roku, nebo, pokud byl v tomto období tento účet zrušen, informace o jeho zrušení a, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, zůstatek na něm nebo jeho hodnotu bezprostředně před jeho zrušením; v případě pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu také kapitálovou hodnotu nebo hodnotu odkupného,

f) u schovatelského účtu

1. celkovou hrubou výši úroku, celkovou hrubou výši dividend a celkovou hrubou výši jiných příjmů plynoucích z prostředků na tomto účtu vyplacených nebo připsaných na tento účet v průběhu kalendářního roku,

2. celkové hrubé výnosy z prodeje nebo zpětného odkupu finančního majetku vyplacené nebo připsané na tento účet v průběhu kalendářního roku, kdy oznamující česká finanční instituce působila jako schovatelský správce, makléř, zmocněnec nebo jiný zástupce majitele tohoto účtu,

g) u depozitního účtu celkovou hrubou výši úroku vyplaceného nebo připsaného na tento účet v průběhu kalendářního roku,

h) u účtu neuvedeného v písmeni f) nebo g) celkovou hrubou částku vyplacenou nebo připsanou jeho majiteli v souvislosti s tímto účtem v průběhu kalendářního roku, kdy je oznamující česká finanční instituce zavázanou stranou nebo dlužníkem, včetně úhrnné částky zaplacené majiteli tohoto účtu za jakýkoli zpětný odkup v průběhu kalendářního roku,

i) další údaje podle mezinárodní smlouvy nebo příloh k tomuto zákonu,

j) prohlášení, že při prověřování řádně použila postupy náležité péče, jiné srovnatelné nebo přísnější postupy.

(2) Pokud z prověřování vyplyne, že oznamující česká finanční instituce v kalendářním roce nevede žádný oznamovaný účet, oznámí tuto skutečnost správci daně.

(3) Vykonává-li neoznamující česká finanční instituce, která je vládní entitou, mezinárodní organizací nebo Českou národní bankou, jako podnikatel činnost stejného druhu, jakou vykonávají finanční instituce, podává, pokud jde o toto podnikání, oznámení podle odstavce 1.

§ 13l

Lhůta pro podání oznámení

Oznámení se podává do 30. června kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, za který je podáváno.

§ 13m

Způsob podání oznámení

(1) Oznámení se činí datovou zprávou

a) podepsanou uznávaným elektronickým podpisem, nebo

b) s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky.

(2) Formát a strukturu datové zprávy zveřejní ústřední kontaktní orgán způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 13n

Pokuty

(1) Správce daně může oznamující české finanční instituci nebo neoznamující české finanční instituci uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy také, pokud poruší povinnost

a) při prověřování,

b) při zjišťování,

c) uchovávat doklady týkající se prověřování a zjišťování,

d) získat identifikační číslo,

e) při informování nebo zveřejňování.

(2) Správce daně může oznamující české finanční instituci nebo neoznamující české finanční instituci uložit pořádkovou pokutu do 500000 Kč, pokud poruší povinnost při oznamování.

§ 13o

Postup správce daně při předávání informací

Správce daně informace získané na základě podaného oznámení předá ústřednímu kontaktnímu orgánu.

§ 13p

Postup ústředního kontaktního orgánu při předávání informací

(1) Ústřední kontaktní orgán předá informace získané od správce daně kontaktnímu místu členského státu nebo kontaktnímu místu smluvního státu, s nímž je uzavřená mezinárodní smlouva použitelná pro automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi, do 30. září kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, za který byly oznámeny.

(2) Seznam smluvních států podle odstavce 1 zveřejní ministerstvo ve Finančním zpravodaji.

Pododdíl 2

Zvláštní ustanovení o automatické výměně informací oznamovaných finančními institucemi se Spojenými státy americkými

§ 13q

Identifikační číslo

(1) Oznamující česká finanční instituce požádá kontaktní místo Spojených států amerických o přidělení identifikačního čísla.

(2) Neoznamující česká finanční instituce, která vede oznamovaný účet, požádá kontaktní místo Spojených států amerických o přidělení identifikačního čísla, pokud jí má být přiděleno podle mezinárodní smlouvy.

(3) Finanční instituce požádá o identifikační číslo tak, aby ho získala nejpozději do dne předcházejícího dni, ve kterém má podat správci daně ohlášení.

§ 13r

Neúčastnící se finanční instituce

(1) Oznamující česká finanční instituce dále prověřuje, zda v kalendářním roce vede účet, jehož majitelem je neúčastnící se finanční instituce.

(2) Oznamující česká finanční instituce, která v daném kalendářním roce vede účet, jehož majitelem je neúčastnící se finanční instituce, oznámí tuto skutečnost správci daně.

(3) Oznamující česká finanční instituce, která neúčastnící se finanční instituci poukáže nebo zprostředkuje platbu ze zdrojů na území Spojených států amerických,

a) poskytne tomu, od koho tuto platbu obdržela, údaje nutné pro oznamování související s touto platbou a sražení daně Spojených států amerických podle mezinárodní smlouvy, nebo

b) srazí částku odpovídající dani Spojených států amerických podle mezinárodní smlouvy, pokud je k tomu vůči tomuto státu zavázána, a zašle ji tomuto státu.

Pododdíl 3

Společná ustanovení

§ 13s

Informování a zveřejňování

(1) Oznamující česká finanční instituce informuje oznamovanou osobu, která je fyzickou osobou, o tom, že o ní budou shromažďovány a předávány údaje, a to před učiněním prvního oznámení správci daně obsahující údaje o této osobě, tak, aby tato osoba mohla uplatnit svá práva na ochranu osobních údajů.

(2) V případě narušení bezpečnosti týkající se údajů o oznamované osobě, které zřejmě bude mít dopad na ochranu osobních údajů nebo na soukromí oznamované osoby, ji o této skutečnosti informuje

a) oznamující česká finanční instituce, pokud k narušení bezpečnosti došlo při zpracování údajů nebo jejich předání správci daně, nebo

b) ústřední kontaktní orgán v ostatních případech.

(3) Oznamující česká finanční instituce oznámí narušení bezpečnosti podle odstavce 2 také ústřednímu kontaktnímu orgánu.

(4) Oznamující česká finanční instituce zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup nebo jiným vhodným způsobem, že uplatňuje

a) postupy náležité péče pro nové účty také na dříve existující účty,

b) postupy náležité péče pro účty s vysokou hodnotou také na účty s nižší hodnotou,

c) postupy náležité péče také pro dříve existující účty entit, jejichž hodnota k rozhodnému dni nepřevyšuje částku odpovídající 250000 USD, nebo

d) jiné srovnatelné nebo přísnější postupy podle mezinárodní smlouvy.

§ 13t

Ohlášení

(1) Oznamující česká finanční instituce a neoznamující česká finanční instituce, která vede oznamovaný účet, ohlásí správci daně

a) zda je oznamující českou finanční institucí nebo neoznamující českou finanční institucí,

b) údaje nutné k technickému zabezpečení oznamování,

c) identifikační číslo, pokud bylo kontaktním místem Spojených států amerických toto číslo přiděleno.

(2) Ohlášení podle odstavce 1 se podává do 31. května kalendářního roku, ve kterém má finanční instituce podat první oznámení.

(3) Správce daně určí údaje nutné k technickému zabezpečení oznamování podle odstavce 1 písm. b) a zveřejní je na úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(4) Dojde-li ke změně údajů uvedených v odstavci 1, je finanční instituce povinna ohlásit tuto změnu správci daně do 15 dnů ode dne, kdy nastala.

§ 13ta

Sdělení o volbě učiněné příslušným orgánem

Ministerstvo zveřejní ve Finančním zpravodaji sdělení o volbě, kterou učinil příslušný orgán České republiky v souladu s mezinárodní smlouvou.

Oddíl 4

Automatická výměna informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem

§ 13u

Úvodní ustanovení

(1) Při automatické výměně informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem se poskytují informace o

a) předběžných daňových rozhodnutích a

b) předběžných posouzeních převodních cen.

(2) Při automatické výměně informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem poskytuje ústřední kontaktní orgán informace podle odstavce 1 také ministerstvu a Evropské komisi.

(3) Při automatické výměně informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem se neposkytují informace o předběžném daňovém rozhodnutí nebo předběžném posouzení převodních cen, která mají vztah výlučně k fyzickým osobám.

§ 13v

Předběžné daňové rozhodnutí

(1) Předběžným daňovým rozhodnutím je rozhodnutí správce daně o závazném posouzení související s přeshraniční transakcí.

(2) Předběžným daňovým rozhodnutím je také jiné rozhodnutí než rozhodnutí podle odstavce 1,

a) které je vydáno, změněno nebo obnoveno správcem daně a kterého se lze dovolat,

b) které je určeno určité osobě nebo jednotce bez právní osobnosti, nebo skupině osob nebo jednotek,

c) jehož předmětem je

1. výklad nebo použití právního předpisu týkajícího se daní, které souvisí s přeshraniční transakcí, nebo

2. posouzení, zda určitá činnost vytváří nebo nevytváří stálou provozovnu, a

d) které je vydáno před přeshraniční transakcí nebo činností, která by mohla vytvářet stálou provozovnu, nebo před podáním daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém k této transakci nebo této činnosti došlo.

(3) Předběžným daňovým rozhodnutím je také dohoda, postup nebo úkon správce daně, které splňují podmínky podle odstavce 2 obdobně.

(4) Přeshraniční transakcí podle odstavců 1 a 2 se rozumí

a) transakce, nebo jejich řada, jejichž některá strana

1. nepodléhá ve státě nebo jurisdikci, které vydaly, změnily nebo obnovily předběžné daňové rozhodnutí, zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení,

2. podléhá zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení současně ve více státech nebo jurisdikcích nebo

3. podniká prostřednictvím stálé provozovny a tato transakce je součástí podnikání této stálé provozovny,

b) opatření učiněné určitou osobou nebo jednotkou bez právní osobnosti, pokud jde o jejich podnikání prostřednictvím stálé provozovny a pokud je toto opatření součástí podnikání této stálé provozovny, nebo

c) transakce, nebo jejich řada, které mají přeshraniční dopad.

(5) Pro účely odstavce 4 postačí, pokud má osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, které je předběžné daňové rozhodnutí určeno, k přeshraniční transakci nepřímý vztah.

§ 13w

Předběžné posouzení převodních cen

(1) Předběžným posouzením převodních cen je závazné posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami podle zákona upravujícího daně z příjmů, související s přeshraniční transakcí.

(2) Předběžným posouzením převodních cen je také jiné rozhodnutí než podle odstavce 1, které

a) je vydáno, změněno nebo obnoveno správcem daně a kterého se lze dovolat,

b) je určeno určité osobě nebo jednotce bez právní osobnosti, nebo skupině osob nebo jednotek,

c) souvisí s přeshraniční transakcí a jehož předmětem je

1. určení vhodného souboru kritérií pro tuto transakci k určení cen sjednaných mezi spojenými osobami podle zákona upravujícího daně z příjmů nebo

2. přiřazení zisku ke stálé provozovně na základě této transakce a

d) je vydáno před provedením přeshraniční transakce nebo před podáním daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém k této transakci došlo.

(3) Předběžným posouzením převodních cen je také dohoda, postup nebo úkon správce daně, které splňují podmínky podle odstavce 2 obdobně.

(4) Přeshraniční transakcí podle odstavců 1 a 2 se rozumí transakce nebo řada transakcí,

a) do nichž jsou zapojeny spojené osoby podle zákona upravujícího daně z příjmů, které podléhají zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení v různých státech nebo jurisdikcích, nebo

b) které mají přeshraniční dopad.

§ 13x

Rozsah poskytovaných informací

(1) Informace o předběžném daňovém rozhodnutí nebo o předběžném posouzení převodních cen obsahuje

a) identifikační údaje dotčené právnické osoby, jednotky bez právní osobnosti nebo jejich skupiny,

b) shrnutí jejich obsahu, zahrnující rovněž popis podnikání, transakce nebo řady transakcí v obecných rysech, které nevede k porušení obchodního tajemství nebo zákonem uložené nebo zákonem uznané povinnosti mlčenlivosti, ohrožení veřejného pořádku nebo bezpečnosti České republiky,

c) den jejich vydání, změny nebo obnovení,

d) den nabytí jejich účinnosti, pokud je uveden,

e) den pozbytí jejich účinnosti, pokud je uveden,

f) jejich druh,

g) hodnotu transakce nebo řady transakcí, jichž se týká, pokud je v nich uvedena,

h) v případě předběžného posouzení převodních cen popis souboru kritérií používaných ke stanovení sjednaných cen mezi spojenými osobami podle zákona upravujícího daně z příjmů nebo takovou sjednanou cenu,

i) v případě předběžného posouzení převodních cen určení metody používané ke stanovení sjednaných cen podle zákona upravujícího daně z příjmů nebo takovou sjednanou cenu,

j) označení jiného členského státu, který by jimi mohl být dotčen,

k) identifikační údaje právnické osoby nebo jednotky bez právní osobnosti v jiném členském státě, které by jimi mohly být dotčeny, a označení tohoto státu, se kterým jsou tyto osoby nebo jednotky bez právní osobnosti spojeny, a

l) údaj o tom, zda vychází

1. z předběžného daňového rozhodnutí,

2. z předběžného posouzení převodních cen, nebo

3. ze žádosti podle odstavce 3.

(2) Údaje podle odstavce 1 písm. a), b), h) a k) se nesdělují ministerstvu a Evropské komisi.

(3) Pokud je obsah předběžného posouzení převodních cen dohodnut se smluvním státem, který není jiným členským státem, na základě mezinárodní smlouvy, která nepovoluje poskytnutí informací třetím osobám, obsahuje informace podle odstavce 1 namísto údajů z tohoto předběžného posouzení údaje ze žádosti, která vedla k jeho vydání.

§ 13y

Lhůta pro poskytnutí informace

Ústřední kontaktní orgán poskytne informaci o předběžném daňovém rozhodnutí nebo předběžném posouzení převodních cen do 3 měsíců od konce kalendářního pololetí, ve kterém byla tato rozhodnutí vydána, změněna nebo obnovena.

§ 13z

Doplnění poskytnuté informace

Ústřední kontaktní orgán poskytne na žádost jiného členského státu doplňující informace o předběžném daňovém rozhodnutí nebo o předběžném posouzení převodních cen nebo jejich plné znění. Při vyřízení žádosti se postupuje podle ustanovení o výměně informací na žádost.

Oddíl 5

Automatická výměna informací oznamovaných nadnárodními skupinami podniků

§ 13za

Úvodní ustanovení

Při automatické výměně informací oznamovaných nadnárodními skupinami podniků se poskytují zprávy podle zemí obsahující některé souhrnné informace o nadnárodní skupině podniků a informace o jednotlivých členských entitách této skupiny, které správci daně poskytly české členské entity této skupiny.

§ 13zb

Stát vyměňující zprávy podle zemí

(1) Státem vyměňujícím zprávy podle zemí se rozumí

a) jiný členský stát nebo

b) smluvní stát, jehož příslušný orgán podepsal stejně jako příslušný orgán České republiky dokument k provedení mezinárodní smlouvy týkající se automatické výměny informací oznamovaných nadnárodními skupinami podniků, pokud je zajištěno splnění podmínek, které tento dokument pro výměnu mezi Českou republikou a tímto státem uvádí.

(2) Ministerstvo zveřejní ve Finančním zpravodaji seznam států podle odstavce 1 písm. b).

§ 13zc

Skupina podniků, její konsolidovaná účetní závěrka a vykazované účetní období

(1) Skupinu podniků tvoří právnické osoby nebo jednotky bez právní osobnosti, za které

a) je povinně sestavována konsolidovaná účetní závěrka skupiny podniků, nebo

b) by se konsolidovaná účetní závěrka skupiny podniků povinně sestavovala, pokud by byly akcie nebo obdobné cenné papíry představující podíl v některé z těchto právnických osob nebo jednotek bez právní osobnosti obchodovány na regulovaném trhu včetně obdobného trhu v zahraničí.

(2) Konsolidovanou účetní závěrkou skupiny podniků se rozumí konsolidovaná účetní závěrka sestavená podle účetních předpisů nebo zásad obecně uplatňovaných ve státě nebo jurisdikci, ve kterých podléhá zdanění z důvodu svého sídla nebo místa vedení nejvyšší mateřská entita této skupiny.

(3) Vykazovaným účetním obdobím se rozumí účetní období, za které se sestavuje konsolidovaná účetní závěrka skupiny podniků podle odstavce 2, nebo za které by se podle odstavce 1 písm. b) povinně sestavovala.

§ 13zd

Nadnárodní skupina podniků

(1) Nadnárodní skupinou podniků se rozumí skupina podniků zahrnující

a) právnické osoby nebo jednotky bez právní osobnosti, které podléhají zdanění z důvodu svého sídla nebo místa vedení v různých státech nebo jurisdikcích, nebo

b) právnickou osobu nebo jednotku bez právní osobnosti, které vedle zdanění z důvodu svého sídla nebo místa vedení podléhají zdanění také ve vztahu k činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny v odlišném státě nebo jurisdikci.

(2) Skupina podniků není ve vykazovaném účetním období nadnárodní skupinou podniků podle odstavce 1, pokud jsou její celkové konsolidované výnosy uvedené v konsolidované účetní závěrce této skupiny za vykazované účetní období bezprostředně předcházející tomuto vykazovanému účetnímu období nižší než 750000000 EUR nebo odpovídající částka v měně, ve které je sestavena tato závěrka, přepočtená podle průměru směnných kurzů zveřejněných Evropskou centrální bankou za leden 2015.

§ 13ze

Členská entita

(1) Členskou entitou nadnárodní skupiny podniků se rozumí samostatná účetní jednotka, která je

a) zahrnutá v konsolidované účetní závěrce této skupiny, nebo by v ní byla zahrnuta, pokud by akcie nebo obdobné cenné papíry představující podíl v této jednotce byly obchodovány na regulovaném trhu včetně obdobného trhu v zahraničí, nebo

b) z důvodu své velikosti nebo významnosti z konsolidované účetní závěrky této skupiny vyloučena.

(2) Členskou entitou nadnárodní skupiny podniků ze státu nebo jurisdikce se rozumí členská entita této skupiny, která podléhá v tomto státě nebo jurisdikci zdanění z důvodu svého sídla nebo místa vedení.

(3) Evropskou členskou entitou nadnárodní skupiny podniků se rozumí členská entita této skupiny z členského státu Evropské unie.

(4) Českou členskou entitou nadnárodní skupiny podniků se rozumí členská entita této skupiny z České republiky.

§ 13zf

Postavení české členské entity

Česká členská entita nadnárodní skupiny podniků má pro účely tohoto zákona postavení daňového subjektu.

§ 13zg

Nejvyšší mateřská entita, zastupující mateřská entita a zastupující evropská entita

(1) Nejvyšší mateřskou entitou nadnárodní skupiny podniků se rozumí členská entita této skupiny, pokud

a) se přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech jiné členské entity dané skupiny v míře dostačující k tomu, že

1. je povinna sestavit konsolidovanou účetní závěrku skupiny, nebo

2. by ji musela sestavit, pokud by byly její akcie nebo obdobné cenné papíry obchodovány na regulovaném trhu, včetně obdobného trhu v zahraničí, v jejím státě nebo jurisdikci, a

b) žádná jiná členská entita této skupiny se přímo ani nepřímo nepodílí na kapitálu nebo hlasovacích právech této entity v takové míře jako podle písmene a).

(2) Zastupující mateřskou entitou nadnárodní skupiny podniků se rozumí členská entita této skupiny, kterou jakákoli členská entita této skupiny ohlásila jako jediného zástupce nejvyšší mateřské entity této skupiny, který v souladu s rozhodnutím této skupiny podá za tuto skupinu zprávu podle zemí.

(3) Zastupující evropskou entitou nadnárodní skupiny podniků se rozumí evropská členská entita této skupiny, kterou jakákoli evropská členská entita této skupiny ohlásila jako evropskou členskou entitu této skupiny, která jako jediná v souladu s rozhodnutím této skupiny podá zprávu podle zemí za tuto skupinu za všechny evropské členské entity této skupiny.

(4) Zastupující entitou nadnárodní skupiny podniků se rozumí zastupující mateřská entita této skupiny a zastupující evropská entita této skupiny.

§ 13zh

Systémové selhání státu vyměňujícího zprávy podle zemí

(1) Systémovým selháním státu vyměňujícího zprávy podle zemí se rozumí stav, kdy

a) tento stát pozastavil automatickou výměnu informací oznamovaných nadnárodními skupinami podniků z jiných důvodů, než které uvádí dokument provádějící mezinárodní smlouvu, který se týká automatické výměny informací oznamovaných nadnárodními skupinami podniků, podepsaný příslušnými orgány, nebo

b) tento stát jiným způsobem trvale neplní závazek automaticky poskytovat zprávy podle zemí za nadnárodní skupiny podniků, do kterých patří české členské entity.

(2) Ministerstvo zveřejní ve Finančním zpravodaji, že došlo k systémovému selhání státu vyměňujícího zprávy podle zemí nebo že tento stav pominul.

§ 13zi

Zpráva podle zemí

(1) Zpráva podle zemí za nadnárodní skupinu podniků obsahuje

a) souhrnné informace o této skupině ve vztahu ke každému státu nebo jurisdikci v tomto rozsahu:

1. výnosy s výjimkou plateb mezi členskými subjekty skupiny, které jsou považovány za dividendy ve státě nebo jurisdikci, ze kterých je členská entita poskytující platbu,

2. výsledek hospodaření před zdaněním příjmů,

3. zaplacená daň z příjmů,

4. splatná daň z příjmů,

5. základní kapitál,

6. kumulovaný výsledek hospodaření,

7. počet zaměstnanců,

8. hodnota jiných hmotných aktiv než peněžních prostředků nebo peněžních ekvivalentů,

b) informace o jednotlivých členských entitách této skupiny v tomto rozsahu:

1. název entity,

2. stát nebo jurisdikce, ze kterých je entita,

3. stát nebo jurisdikce, podle jejichž práva byla entita založena, pokud se liší od státu nebo jurisdikce podle bodu 2, a

4. povaha hlavního podnikání nebo jiné hlavní činnosti entity,

c) zdroj údajů podle písmene a).

(2) Zpráva podle zemí za nadnárodní skupinu podniků se sestavuje za vykazované účetní období, člení se podle jednotlivých států nebo jurisdikcí a obsahuje označení měny, ve které jsou vyjádřeny částky uvedené ve zprávě; všechny částky se uvádějí ve stejné měně.

(3) Při sestavování zprávy podle zemí musí být použity údaje ze stejného zdroje. Použití odchylného zdroje údajů než v předcházejícím vykazovaném účetním období musí být ve zprávě odůvodněno.

(4) Pro účely sestavování zprávy podle zemí se za členskou entitu nadnárodní skupiny podniků považuje také část členské entity této skupiny, prostřednictvím které tato entita vykonává činnost ve stálé provozovně na území státu nebo jurisdikce, ve kterých tato entita nepodléhá zdanění z důvodu svého sídla nebo místa vedení, pokud tato entita sestavuje pro tuto svoji část samostatný finanční výkaz pro účely účetního výkaznictví, regulační účely, účely daňového výkaznictví nebo pro účely vnitřního řízení a kontroly.

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor zprávy podle zemí a pokyny k jejímu vyplnění.

§ 13zj

Žádost o součinnost určená nejvyšší mateřské entitě

Česká členská entita nadnárodní skupiny podniků, která podává oznámení a není nejvyšší mateřskou entitou této skupiny, je povinna požádat tuto nejvyšší mateřskou entitu o poskytnutí všech informací nutných pro splnění povinnosti oznámit zprávu podle zemí za tuto skupinu.

§ 13zk

Uchovávání dokladů

Česká členská entita nadnárodní skupiny podniků je povinna po dobu 10 let od konce vykazovaného účetního období uchovávat doklady

a) použité při sestavování zprávy podle zemí za tuto skupinu,

b) týkající se plnění povinnosti součinnosti s nejvyšší mateřskou entitou této skupiny.

§ 13zl

Oznámení

(1) Česká členská entita nadnárodní skupiny podniků, která je nejvyšší mateřskou entitou této skupiny, podá správci daně oznámení obsahující zprávu podle zemí za tuto skupinu.

(2) Česká členská entita nadnárodní skupiny podniků, která není nejvyšší mateřskou entitou této skupiny, podá správci daně oznámení obsahující zprávu podle zemí za tuto skupinu, pokud nejvyšší mateřská entita této skupiny

a) není z členského státu Evropské unie a je splněna jedna z těchto podmínek:

1. tato nejvyšší mateřská entita nemá povinnost podávat ve svém státě nebo jurisdikci zprávu podle zemí, nebo

2. pro vykazované účetní období není stát nebo jurisdikce nejvyšší mateřské entity této skupiny státem vyměňujícím zprávy podle zemí, nebo

b) je ze státu vyměňujícího zprávy podle zemí, který systémově selhal, a ministerstvo toto systémové selhání zveřejnilo.

(3) Česká členská entita nadnárodní skupiny podniků nemá povinnost podat oznámení podle odstavce 2, pokud tato skupina podala zprávu podle zemí prostřednictvím zastupující entity této skupiny a

a) zastupující entita je z členského státu Evropské unie, nebo

b) jsou splněny tyto podmínky:

1. pro vykazované účetní období je zastupující entita této skupiny ze státu vyměňujícího zprávy podle zemí,

2. zastupující entita má v tomto státě povinnost podat zprávu podle zemí,

3. tento stát nesdělil České republice systémové selhání,

4. zastupující entita ohlásila nejpozději v poslední den vykazovaného účetního období svému státu, že je zastupující entitou této skupiny, a

5. česká členská entita uvedla v ohlášení, že zprávu podle zemí podá za skupinu tato zastupující entita.

(4) Ustanovení odstavce 3 se nepoužije, pokud je zastupující entita nadnárodní skupiny podniků ze státu vyměňujícího zprávy podle zemí, který systémově selhal, a ministerstvo toto systémové selhání zveřejnilo.

§ 13zm

Lhůta pro podání oznámení

(1) Oznámení se podává do 12 měsíců od konce vykazovaného účetního období nadnárodní skupiny podniků.

(2) V případě systémového selhání státu vyměňujícího zprávy podle zemí, ze kterého je nejvyšší mateřská entita nadnárodní skupiny podniků nebo zastupující entita této skupiny, neskončí lhůta podle odstavce 1 dříve než 3 měsíce ode dne, kdy ministerstvo toto systémové selhání zveřejnilo.

§ 13zn

Ohlášení

(1) Česká členská entita nadnárodní skupiny podniků podá správci daně ohlášení, ve kterém uvede

a) údaje nutné k technickému zabezpečení oznamování, pokud je tato entita povinna podat správci daně oznámení,

b) nejvyšší mateřskou entitu této skupiny a její stát nebo jurisdikci,

c) v případě, kdy tato česká členská entita není nejvyšší mateřskou entitou této skupiny, údaj o tom, zda je zastupující mateřskou entitou této skupiny, nebo zastupující evropskou entitou této skupiny, nebo

d) v případě, kdy tato česká členská entita není členskou entitou podle písmen b) ani c), údaj o tom,

1. která členská entita této skupiny podá zprávu podle zemí za tuto skupinu a její stát nebo jurisdikci, nebo

2. že sama podá zprávu podle zemí za tuto skupinu.

(2) Ohlášení podle odstavce 1 se podává nejpozději do konce prvního vykazovaného účetního období.

(3) Správce daně určí údaje nutné k technickému zabezpečení oznamování podle odstavce 1 písm. a) a zveřejní je na úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(4) Dojde-li ke změně údajů uvedených v odstavci 1, je česká členská entita nadnárodní skupiny podniků povinna ohlásit tuto změnu správci daně do 15 dnů ode dne, kdy nastala.

§ 13zo

Způsob podání oznámení a ohlášení

(1) Oznámení a ohlášení se podávají na tiskopise vydaném ministerstvem a činí se datovou zprávou

a) podepsanou uznávaným elektronickým podpisem, nebo

b) s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky.

(2) Formát a strukturu datové zprávy zveřejní ústřední kontaktní orgán způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 13zp

Pokuty

(1) Správce daně může české členské entitě nadnárodní skupiny podniků uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy také, pokud poruší povinnost

a) uchovávat doklady,

b) požádat nejvyšší mateřskou entitu této skupiny o součinnost.

(2) Správce daně může české členské entitě nadnárodní skupiny podniků, která je nejvyšší mateřskou entitou této skupiny, uložit pořádkovou pokutu do 1500000 Kč, pokud poruší povinnost při oznamování.

(3) Správce daně může české členské entitě nadnárodní skupiny podniků, která je zastupující entitou této skupiny, uložit pořádkovou pokutu do 1500000 Kč, pokud poruší povinnost při oznamování.

(4) Správce daně může české členské entitě nadnárodní skupiny podniků uložit pořádkovou pokutu do 600000 Kč, pokud poruší povinnost při oznamování.

(5) Pořádkovou pokutu podle odstavce 4 nelze uložit české členské entitě nadnárodní skupiny podniků, která

a) prokáže, že od nejvyšší mateřské entity této skupiny neobdržela ani nezískala informace nutné pro splnění povinnosti oznámit zprávu podle zemí za tuto skupinu, o jejichž poskytnutí ji požádala,

b) uvede ve zprávě podle zemí za tuto skupinu veškeré informace, které jsou jí dostupné a které obdržela nebo získala, a

c) uvede v oznámení, že jí nejvyšší mateřská entita této skupiny odmítla poskytnout součinnost.

§ 13zq

Postup ústředního kontaktního orgánu

(1) Ústřední kontaktní orgán předá zprávu podle zemí za nadnárodní skupinu podniků kontaktnímu místu státu nebo jurisdikce, ze kterých je členská entita této skupiny uvedená v této zprávě a které byly pro dané vykazované účetní období státem vyměňujícím zprávy podle zemí. Zprávu podle zemí za nadnárodní skupinu podniků předá také kontaktnímu místu státu nebo jurisdikce, na jejichž území vykonává ve stálé provozovně činnost část členské entity této skupiny uvedená ve zprávě, pokud tento stát nebo jurisdikce byly pro dané vykazované účetní období státem vyměňujícím zprávy podle zemí.

(2) Zpráva podle zemí za nadnárodní skupinu podniků se předá do 15 měsíců od konce vykazovaného účetního období této skupiny. V případě, že lhůta pro podání oznámení skončí později, předá ústřední kontaktní orgán zprávu podle zemí za tuto skupinu bezodkladně.

(3) Ústřední kontaktní orgán předá kontaktním místům všech jiných členských států informaci o tom, že nejvyšší mateřská entita nadnárodní skupiny podniků odmítla poskytnout součinnost české členské entitě této skupiny.

Díl 3

Výměna informací z vlastního podnětu

§ 14

Rozsah a podmínky poskytnutí informací z vlastního podnětu

(1) Kontaktní místo poskytne z vlastního podnětu kontaktnímu místu jiného státu informace, které má k dispozici, pokud

a) důvodně předpokládá, že v tomto jiném státě může dojít ke zkrácení daně,

b) daňovému subjektu byla stanovena nižší daň nebo bylo uplatněno osvobození od daně v České republice, které by mohlo vést ke zvýšení daně nebo vzniku daňové povinnosti v tomto jiném státě,

c) podnikání mezi daňovými subjekty majícími daňové povinnosti v různých státech je uskutečňováno přes jeden nebo více států tak, že může dojít ke snížení daně v některém z těchto států,

d) důvodně předpokládá, že může dojít ke snížení daně účelovým přesunem zisku mezi spojenými osobami vymezenými podle zákona o daních z příjmů, nebo

e) důvodně předpokládá, že by poskytnuté informace umožnily zjištění skutečností, které mohou ovlivnit stanovení daně v tomto jiném státě.

(2) Kontaktní místo může poskytnout z vlastního podnětu kontaktnímu místu jiného státu informace, které má k dispozici a které mohou mít význam pro správu daní v tomto jiném státě.

§ 15

Lhůty pro výměnu informací z vlastního podnětu

(1) Informace podle § 14 odst. 1 se poskytují bezodkladně, nejpozději však do jednoho měsíce poté, kdy je kontaktní místo získalo.

(2) Kontaktní místo v případě, že mu jsou sděleny informace z vlastního podnětu kontaktního místa jiného členského státu, potvrdí jejich přijetí bezodkladně, nejpozději však do sedmi pracovních dnů ode dne jejich přijetí, a to zpravidla prostřednictvím společné komunikační sítě.

Díl 4

Zpětná vazba

§ 16

Hodnocení využití informací poskytnutých na základě žádosti nebo z vlastního podnětu

(1) Pokud kontaktní místo poskytne informace na žádost nebo z vlastního podnětu, může požádat kontaktní místo jiného státu o sdělení, jak byly využity.

(2) Na žádost kontaktního místa jiného státu sdělí kontaktní místo, jak byly využity informace, které kontaktnímu místu poskytlo kontaktní místo jiného státu na žádost nebo z vlastního podnětu. Kontaktní místo toto sdělení poskytne bezodkladně, nejpozději však do tří měsíců poté, kdy je mu znám výsledek jejich využití.

§ 17

Hodnocení využití informací vyměňovaných automaticky

Kontaktní místo zasílá kontaktním místům jiných členských států informaci o využití informací získaných automatickou výměnou informací nejméně jednou ročně, a to způsobem stanoveným jejich vzájemnou dohodou.

HLAVA IV

DALŠÍ FORMY MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

§ 18

Účast při úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech správce daně

(1) Kontaktní místo může dožádat kontaktní místo jiného státu, aby v souladu s podmínkami stanovenými jejich vzájemnou dohodou mohl správce daně za účelem provádění mezinárodní spolupráce

a) být přítomen při úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech orgánu jiného státu,

b) klást otázky osobám zúčastněným na správě daní v jiném státě,

c) nahlížet do spisů orgánu jiného státu, nebo

d) pořizovat kopie písemností, k nimž má orgán jiného státu přístup.

(2) Na základě žádosti kontaktního místa jiného státu dohodne kontaktní místo podmínky, za nichž lze umožnit příslušnému orgánu jiného státu spolupráci v rozsahu obdobném jako v odstavci 1. V tomto rozsahu má úřední osoba orgánu jiného státu postavení úřední osoby správce daně.

(3) Úřední osoba podle odstavce 1 nebo 2 se prokazuje pověřením, které obsahuje

a) jméno úřední osoby,

b) služební nebo jiné obdobné označení úřední osoby,

c) organizační útvar orgánu, ve kterém je úřední osoba zařazena, popřípadě její jiné pracovní zařazení,

d) rozsah pověření a

e) identifikaci správce daně nebo orgánu jiného státu, který pověření vydal.

§ 19

Souběžné daňové kontroly

(1) Kontaktní místo se může s kontaktním místem jiného státu dohodnout, že koordinovaně provedou každý na svém území souběžnou daňovou kontrolu týkající se jednoho nebo více daňových subjektů, na splnění jejichž daňových povinností mají společný nebo doplňující se zájem.

(2) V návrhu souběžné daňové kontroly podle odstavce 1 se stanoví daňové subjekty, u kterých bude provedena souběžná daňová kontrola, důvody tohoto stanovení a doba provedení souběžné daňové kontroly.

(3) Kontaktní místo vyjádří souhlas s navrhovanou souběžnou daňovou kontrolou nebo v případě jejího odmítnutí sdělí kontaktnímu orgánu jiného státu důvody tohoto odmítnutí.

(4) Kontaktní místo pověří úřední osobu dohledem nad provedením souběžné daňové kontroly v České republice a zajištěním její koordinace se souběžnou daňovou kontrolou v jiném státě.

§ 20

Doručování

(1) Kontaktní místo může dožádat kontaktní místo jiného státu o doručení rozhodnutí nebo jiné písemnosti týkající se daní. Toto doručení se považuje za doručení podle daňového řádu.

(2) V žádosti podle odstavce 1 uvede kontaktní místo předmět rozhodnutí nebo jiné písemnosti, jméno a místo pobytu, obchodní firmu nebo název a sídlo adresáta, další informace potřebné k jeho identifikaci a případné další údaje potřebné k účinnosti doručení.

(3) Na žádost kontaktního místa jiného státu o doručení rozhodnutí nebo jiné písemnosti týkající se daní zajistí kontaktní místo jejich doručení. Rozhodnutí nebo jiné písemnosti týkající se daní nejsou neplatné nebo jejich doručení adresátovi není neúčinné pouze z toho důvodu, že mu byly doručeny v jazyce, kterému nerozumí.

(4) Kontaktní místo bezodkladně informuje dožadující kontaktní místo jiného státu o veškerých skutečnostech souvisejících s doručením, zejména o dni doručení písemnosti.

(5) O doručení nelze dožádat, pokud nebyly vyčerpány možnosti doručení podle vnitrostátních předpisů s výjimkou případů, kdy by takové doručení způsobilo nepřiměřené obtíže.

(6) Orgánu veřejné moci nepřísluší posouzení zákonnosti nebo správnosti

a) doručení učiněného kontaktním místem jiného státu, nebo

b) písemnosti doručované na základě žádosti kontaktního místa jiného státu.

HLAVA V

PODMÍNKY PROVÁDĚNÍ MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

Díl 1

Podmínky odmítnutí poskytnutí mezinárodní spolupráce

§ 21

(1) Kontaktní místo může odmítnout poskytnutí mezinárodní spolupráce, která by porušila ochranu obchodního tajemství nebo zákonem uloženou nebo zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti, anebo pokud by poskytnutí informací mohlo ohrozit veřejný pořádek nebo bezpečnost České republiky.

(2) Důvodem k odmítnutí poskytnutí mezinárodní spolupráce podle odstavce 1 nemůže být pouze skutečnost, že požadované informace

a) má výhradně k dispozici banka, včetně zahraniční banky, nebo jiná finanční instituce,

b) má výhradně k dispozici osoba jednající jménem nebo na účet osoby, které se poskytnutí informací týká, nebo

c) se týkají vlastnických podílů.

Díl 2

Nakládání s přijatými informacemi

§ 22

Použití přijatých informací

(1) Informace, které byly poskytnuty kontaktnímu místu v rámci mezinárodní spolupráce, lze použít pro zjištění, stanovení nebo zabezpečení úhrady

a) daní,

b) finančních pohledávek vymezených pro účely mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, nebo

c) pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění.

(2) Informace, které byly poskytnuty kontaktnímu místu v rámci mezinárodní spolupráce, mohou být použity ve správním řízení, soudním řízení, nebo v souvislosti s trestním řízením, pokud se týkají porušení daňových předpisů, aniž jsou dotčeny právní předpisy upravující trestní řízení.

(3) Kontaktní místo udělí na žádost kontaktního místa jiného státu souhlas s užitím poskytnutých informací a písemností i k jinému účelu než uvedenému v odstavci 1 nebo 2, pokud mohou být informace použity k obdobnému účelu v souladu s právními předpisy České republiky.

(4) Informace a písemnosti přijaté v rámci mezinárodní spolupráce mohou být kontaktním místem nebo jiným orgánem veřejné moci, který může využívat obdobné informace v souladu s právními předpisy České republiky, použity k jinému účelu než uvedenému v odstavci 1 nebo 2 pouze se souhlasem kontaktního místa jiného státu, které informace poskytlo.

(5) Informace a písemnosti, které byly poskytnuty kontaktnímu místu v rámci mezinárodní spolupráce, lze uplatnit jako důkazní prostředek v daňovém řízení stejně jako obdobné informace a písemnosti získané při správě daní v České republice.

§ 23

Předání informací mezi členskými státy

(1) Pokud kontaktní místo předpokládá, že informace, které získalo od kontaktního místa jiného členského státu, mohou mít význam pro účely podle § 22 odst. 1 nebo 2 v dalším členském státě, uvědomí kontaktní místo jiného členského státu, které informace poskytlo, o svém záměru předat tyto informace kontaktnímu místu dalšího členského státu.

(2) Vyjádří-li kontaktní místo jiného členského státu, které informace poskytlo, nesouhlas s jejich předáním do deseti pracovních dnů ode dne, kdy obdrželo sdělení kontaktního místa o záměru informace předat, kontaktní místo tyto informace nepředá.

(3) Nevyjádří-li kontaktní místo jiného členského státu, které informace poskytlo, svůj nesouhlas s jejich dalším předáním ve lhůtě podle odstavce 2 a pokud je předání informací v souladu s podmínkami pro poskytnutí informací podle tohoto zákona, může kontaktní místo informace předat kontaktnímu místu dalšího členského státu.

(4) Podle odstavců 1 až 3 postupuje kontaktní místo obdobně, pokud poskytlo kontaktnímu místu jiného členského státu informace, které mají být předány dalšímu členskému státu.

(5) Kontaktní místo může, pokud je to v souladu s právními předpisy České republiky, udělit souhlas s tím, aby byly informace jím poskytnuté a předané kontaktním místem jiného členského státu za podmínek stanovených v odstavci 1 použity dalším členským státem k jinému účelu podle § 22 odst. 3.

§ 24

Předání informací se smluvními a dalšími státy

(1) Pokud kontaktní místo předpokládá, že informace, které získalo od kontaktního místa jiného členského státu, mohou mít význam pro účely podle § 22 odst. 1 nebo 2 pro kontaktní místo smluvního státu, uvědomí kontaktní místo jiného členského státu, které informace poskytlo, o svém záměru předat tyto informace kontaktnímu místu smluvního státu. Kontaktní místo tyto informace předá kontaktnímu místu smluvního státu pouze tehdy, pokud

a) kontaktní místo jiného členského státu, které informace poskytlo, souhlasilo s jejich předáním a

b) stát, jemuž mají být tyto informace předány, se zavázal k poskytování mezinárodní spolupráce pro účely správního nebo soudního řízení týkajícího se porušování daňových předpisů včetně trestního řízení.

(2) Pokud kontaktní místo předpokládá, že informace, které získalo od smluvního státu, mohou mít význam pro účely podle § 22 odst. 1 nebo 2 pro kontaktní místo jiného členského státu, může je předat kontaktnímu místu jiného členského státu, pokud to příslušná mezinárodní smlouva a právní předpisy České republiky umožňují.

(3) Pokud kontaktní místo předpokládá, že informace, které získalo od smluvního státu nebo od státu, který informace poskytl na základě svých vnitrostátních předpisů, mohou mít význam pro účely podle § 22 odst. 1 nebo 2 pro kontaktní místo dalšího smluvního státu, může kontaktní místo předat tyto informace kontaktnímu místu dalšího smluvního státu, pokud to příslušná mezinárodní smlouva a právní předpisy České republiky umožňují.

(4) Podle odstavců 1 až 3 postupuje kontaktní místo obdobně, pokud poskytlo kontaktnímu místu smluvního státu informace, které mají být předány dalšímu smluvnímu státu.

Díl 3

Komunikace při provádění mezinárodní spolupráce

§ 25

Standardní formuláře a jejich elektronická forma

(1) Pro účely komunikace s jiným členským státem při provádění mezinárodní spolupráce se použije standardní formulář, jehož náležitosti jsou stanoveny přímo použitelným předpisem Evropské unie; k formuláři mohou být připojeny i jiné písemnosti.

(2) Kontaktní místo uvede ve standardním formuláři alespoň

a) jméno a místo pobytu, obchodní firmu nebo název a sídlo, eventuálně další údaje potřebné k identifikaci daňového subjektu a

b) účel, k němuž jsou informace požadovány.

(3) Pokud je kontaktnímu místu známa osoba, u níž předpokládá, že má požadované informace k dispozici, uvede ve standardním formuláři její jméno a místo pobytu, obchodní firmu nebo název a sídlo. Kontaktní místo může uvést další údaje, které mohou usnadnit kontaktnímu místu jiného státu získání požadovaných informací.

(4) Pro účely automatické výměny informací se použije datový formát stanovený Evropskou komisí.

(5) Kontaktní místo pro účely komunikace ve vztahu ke smluvním státům zpravidla použije standardní formulář podle odstavce 1 a v žádosti o mezinárodní spolupráci uvede alespoň náležitosti podle odstavce 2.

(6) Pro účely automatické výměny informací se smluvními státy se použije datový formát podle odstavce 4; pokud to není možné, použije se formát stanovený vzájemnou dohodou orgánů smluvních států, zejména doporučený formát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj.

§ 26

Ukončení mezinárodní spolupráce

Odpadne-li důvod žádosti o provedení mezinárodní spolupráce, oznámí dožadující kontaktní místo tuto skutečnost bezodkladně kontaktnímu místu jiného státu.

§ 27

Způsob komunikace

(1) Informace v rámci mezinárodní spolupráce jsou poskytovány zpravidla prostřednictvím společné komunikační sítě.

(2) Ústřední kontaktní orgán odpovídá za to, že mezinárodní spolupráce ze strany orgánů České republiky bude zpravidla prováděna prostřednictvím společné komunikační sítě.

§ 28

Jazyk komunikace

(1) Žádost o poskytnutí mezinárodní spolupráce a k ní připojené písemnosti se vyhotovují v jazyce, na němž se kontaktní místo a kontaktní místo jiného státu dohodnou.

(2) Kontaktní místo může, avšak pouze ve zvlášť odůvodněných případech, požádat kontaktní místo jiného státu o překlad žádosti o poskytnutí mezinárodní spolupráce a k ní připojených písemností do českého jazyka.

(3) Kontaktní místo poskytne, avšak pouze ve zvlášť odůvodněných případech, kontaktnímu místu jiného státu překlad své žádosti o poskytnutí mezinárodní spolupráce nebo k ní připojených písemností do úředního jazyka tohoto jiného státu.

HLAVA VI

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ

§ 29

Širší spolupráce

(1) Ministerstvo může dojednat širší mezinárodní spolupráci s jiným státem, pokud to umožňuje příslušný předpis Evropské unie upravující správní spolupráci v oblasti daní1) nebo mezinárodní smlouva. Způsob provádění širší mezinárodní spolupráce dojedná ústřední kontaktní orgán s kontaktním místem jiného státu.

(2) Pokud kontaktní místo poskytuje smluvnímu státu mezinárodní spolupráci širší, než jakou poskytuje jinému členskému státu, nesmí odmítnout poskytnutí takové širší spolupráce tomuto jinému členskému státu, pokud o ni požádá.

§ 30

Přístup k informacím při správě společné komunikační sítě a centrálního rejstříku

V rozsahu nezbytném pro správu společné komunikační sítě a bezpečného centrálního rejstříku členských států pro správní spolupráci v oblasti daní mají osoby pověřené orgánem Evropské komise pro schvalování z hlediska bezpečnosti přístup k informacím, které jsou předmětem provádění mezinárodní spolupráce.

§ 31

Hodnocení provádění mezinárodní spolupráce

(1) Ministerstvo a ústřední kontaktní orgán spolu s Evropskou komisí vyhodnocují provádění mezinárodní spolupráce a spolupracují na jejím dalším rozvoji.

(2) Ústřední kontaktní orgán sdělí Evropské komisi a ministerstvu informace nezbytné pro vyhodnocení účinnosti provádění mezinárodní spolupráce v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem.

(3) Ústřední kontaktní orgán předá Evropské komisi a ministerstvu roční vyhodnocení účinnosti automatické výměny informací.

(4) Zprávy a dokumenty zpracované Evropskou komisí na základě informací podle odstavců 2 a 3 lze použít pouze pro analytické účely a nesmějí být bez výslovného souhlasu Evropské komise zveřejněny ani zpřístupněny žádné další osobě nebo orgánu, který není správcem daně.

§ 32

Přechodná ustanovení

(1) Žádosti o mezinárodní spolupráci přijaté kontaktním místem, které nebyly vyřízeny před účinností tohoto zákona, se vyřídí podle tohoto zákona. Pro posouzení běhu a délky lhůt u těchto žádostí se použije dosavadní právní předpis.

(2) Předmětem automatické výměny informací podle § 13 odst. 1 písm. a) jsou informace vztahující se ke zdaňovacímu období počínaje zdaňovacím obdobím 2014.

§ 33

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se:

1. Zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

2. Část osmá zákona č. 438/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

3. Zákon č. 691/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 438/2003 Sb.

4. Zákon č. 286/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.

5. Část osmdesátá zákona č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu.


ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o Finanční správě České republiky

§ 34 

Zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění zákona č. 458/2011 Sb., se mění takto:

1. V § 4 odst. 1 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:

c) vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu při provádění mezinárodní spolupráce při správě daní,“.

Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno d).

2. V § 4 odst. 3 písmeno b) zní:

b) vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu, dílčího kontaktního orgánu nebo kontaktního útvaru při vymáhání některých finančních pohledávek,“.

3. V § 7 se za písmeno b) vkládají nová písmena c) a d), která znějí:

c) vykonává z pověření ministerstva působnost dílčího kontaktního orgánu nebo kontaktního útvaru při vymáhání některých finančních pohledávek,

d) vykonává z pověření ministerstva působnost kontaktního orgánu při provádění mezinárodní spolupráce při správě daní,“.

Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno e).

4. V § 10 odst. 3 písmeno b) zní:

b) vykonává působnost dílčího kontaktního orgánu nebo kontaktního útvaru při vymáhání některých finančních pohledávek,“.

5. V § 10 se na konci odstavce 3 doplňuje písmeno c), které zní:

c) vykonává působnost kontaktního orgánu při provádění mezinárodní spolupráce při správě daní.“.

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o Celní správě České republiky

§ 35

Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, se mění takto:

1. V § 4 odst. 3 písm. a) bod 5 zní:

5. ústředního kontaktního orgánu, dílčího kontaktního orgánu nebo kontaktního útvaru při vymáhání některých finančních pohledávek, a to z pověření ministerstva,“.

2. V § 4 odst. 3 písm. a) se doplňuje bod 6, který zní:

6. kontaktního orgánu při provádění mezinárodní spolupráce při správě daní, a to z pověření ministerstva,“.

3. V § 8 odst. 4 písmeno c) zní:

c) z pověření ministerstva plní funkci dílčího kontaktního orgánu nebo kontaktního útvaru při vymáhání některých finančních pohledávek.“.

4. V § 8 odst. 4 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní:

d) z pověření ministerstva plní funkci kontaktního orgánu při provádění mezinárodní spolupráce při správě daní.“.


ČÁST ČTVRTÁ

ÚČINNOST

§ 36

Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.


Přechodná ustanovení zavedena opatřením č. 344/2013 Sb. Čl. XXVI

1. Ustanovení § 1 odst. 4 písm. c) zákona č. 164/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, se použije i na daň z nemovitostí na zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu.

2. Ustanovení § 1 odst. 4 písm. d) až f) zákona č. 164/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, se použije na daň darovací, daň dědickou a daň z převodu nemovitostí, pokud daňová povinnost k těmto daním nastala přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu.

3. Není-li stanoveno jinak, vztahují se na skutečnosti, poměry, vztahy, subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu stejná ustanovení zákona č. 164/2013 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, jako na skutečnosti, poměry, vztahy, subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva podle právních předpisů účinných ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, které jsou jim svou povahou a účelem nejbližší.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 105/2016 Sb. Čl. II

1. Oznámení podle § 13k zákona č. 164/2013 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nepodává za kalendářní rok 2015.

2. Pro účely informování o shromažďování a předávání údajů podle § 13s odst. 1 zákona č. 164/2013 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se za první oznámení správci daně považuje oznámení podané nejdříve za rok 2016.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 92/2017 Sb. Čl. II

1. Ústřední kontaktní orgán poskytne podle § 13u zákona č. 164/2013 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 31. prosince 2017 kontaktním místům jiných členských států, Ministerstvu financí a Evropské komisi informace o předběžném daňovém rozhodnutí nebo předběžném posouzení převodních cen vydaných, změněných nebo obnovených od

a) 1. ledna 2014 do 31. prosince 2016,

b) 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013, pokud tato rozhodnutí byla účinná k 1. lednu 2014.

2. Do zavedení bezpečného centrálního rejstříku členských států pro správní spolupráci v oblasti daní Evropskou komisí potvrdí ústřední kontaktní orgán elektronickými prostředky kontaktnímu místu jiného členského státu přijetí informace o předběžném daňovém rozhodnutí nebo předběžném posouzení převodních cen, ve kterých byla Česká republika označena jako stát, který by jimi mohl být dotčen. Potvrzení odešle ústřední kontaktní orgán bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 7 dnů ode dne přijetí informace.

3. Oznamující česká finanční instituce je povinna získat čestné prohlášení podle čl. A oddílu IV přílohy č. 2 k zákonu č. 164/2013 Sb., ve znění účinném ode dne 6. dubna 2016, pro finanční účty založené ode dne 1. ledna 2016 do dne 5. dubna 2016 nejpozději před podáním oznámení za rok 2016 podle § 13k zákona č. 164/2013 Sb., ve znění účinném ode dne 6. dubna 2016.

4. Oznámení identifikačního čísla podle § 13q odst. 4 zákona č. 164/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo podle § 6 odst. 4 zákona č. 330/2014 Sb., ve znění účinném přede dnem 6. dubna 2016, se považují za ohlášení podle § 13t odst. 1 zákona č. 164/2013 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 305/2017 Sb. Čl. II

1. Oznámení podle § 13zl odst. 1 zákona č. 164/2013 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nepodává česká členská entita nadnárodní skupiny podniků, která je nejvyšší mateřskou entitou této skupiny, za vykazované účetní období začínající před 1. lednem 2016.

2. Oznámení podle § 13zl odst. 2 zákona č. 164/2013 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nepodává česká členská entita nadnárodní skupiny podniků, která není nejvyšší mateřskou entitou této skupiny, za vykazované účetní období začínající před

a) 1. lednem 2016 v případě, že jde o zastupující mateřskou entitu této skupiny,

b) 1. lednem 2017 v ostatních případech.

3. Ohlášení podle § 13zn zákona č. 164/2013 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, za vykazované účetní období podle bodu 1 nebo 2, které skončí do 31. října 2017, se podává do 31. října 2017.

4. Ústřední kontaktní orgán předá zprávu podle zemí za nadnárodní skupinu podniků za vykazované účetní období začínající v roce 2016 do 18 měsíců od konce tohoto období.


Němcová v. r.

Zeman v. r.

Nečas v. r.


Příloha č. 1 k zákonu č. 164/2013 Sb.

Definice

A. Finanční instituce

1. Pojmem „finanční instituce“ se rozumí schovatelská instituce, depozitní instituce, investiční entita nebo specifikovaná pojišťovna.

2. Pojmem „schovatelská instituce“ se rozumí jakákoli entita, jejíž podstatnou část podnikání představuje držení finančního majetku na účet jiného. Entita drží finanční majetek na účet jiného jako podstatnou část svého podnikání tehdy, jestliže hrubý příjem této entity přičitatelný držení finančního majetku a poskytování souvisejících finančních služeb činí alespoň 20 % hrubého příjmu dané entity za kratší z těchto období: i) období 3 let končící 31. prosincem, nebo posledním dnem účetního období, které není kalendářním rokem, před rokem, v němž je proveden výpočet; nebo ii) období existence entity.

3. Pojmem „depozitní instituce“ se rozumí jakákoli entita, která přijímá vklady v rámci běžných bankovních služeb nebo podobného podnikání.

4. Pojmem „investiční entita“ se rozumí jakákoli entita,

a) která v rámci svého podnikání provádí primárně jednu nebo několik z níže uvedených činností nebo operací pro zákazníka nebo v jeho zastoupení:

i) obchodování s nástroji peněžního trhu (šeky, směnkami, vkladovými certifikáty, deriváty atd.), měnami, měnovými, úrokovými a indexovými nástroji, s převoditelnými cennými papíry nebo s komoditními futures,

ii) individuální nebo kolektivní správu portfolia, nebo

iii) jiné investování, správu nebo obhospodařování finančního majetku nebo peněžních prostředků v zastoupení jiných osob,

nebo

b) jejíž hrubý příjem pochází primárně z investic, reinvestic nebo obchodování s finančním majetkem, pokud je entita řízena jinou entitou, jež je depozitní institucí, schovatelskou institucí, specifikovanou pojišťovnou nebo investiční entitou podle písmene a).

S entitou se nakládá jako s tou, která v rámci svého podnikání provádí primárně jednu nebo několik činností či operací uvedených v písmenu a), nebo jejíž hrubý příjem pochází primárně z investic, reinvestic nebo obchodování s finančním majetkem za účelem uvedeným v písmenu b), jestliže hrubý příjem entity pocházející z příslušné činnosti činí alespoň 50 % hrubého příjmu entity za kratší z těchto období: i) období 3 let končící 31. prosincem před rokem, v němž je proveden výpočet; nebo ii) období existence entity. Pojem „investiční entita“ se nevztahuje na entitu, která je aktivní nefinanční entitou, protože uvedená entita splňuje kterékoli z kritérií uvedených v článku D bodě 1 písm. d) až g).

Tento bod je třeba vykládat způsobem, který je v souladu s obdobným zněním uvedeným v definici „finanční instituce“ v doporučeních Finančního akčního výboru (Financial Action Task Force).

5. Pojem „finanční majetek“ zahrnuje cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry, podíl společníka, komoditu, swap, pojistné smlouvy nebo smlouvy o pojištění důchodu nebo jakýkoli jiný podíl, včetně futures, forwardů či opcí, na cenných papírech nebo zaknihovaných cenných papírech, podílu společníka, komoditě, swapu, pojistné smlouvě nebo smlouvě o pojištění důchodu. Pojem „finanční majetek“ nezahrnuje přímý podíl na nemovitém majetku, který není vázán na dluh.

6. Pojmem „specifikovaná pojišťovna“ se rozumí jakákoli entita, která je pojišťovnou nebo holdingovou společností pojišťovny, jež uzavírá pojistnou smlouvu s kapitálovou hodnotou nebo smlouvu o pojištění důchodu nebo je povinna provádět platby týkající se takových smluv.

7. Pojmem „rezidentství finanční instituce“ se s ohledem na každou jurisdikci rozumí vztah finanční instituce k jurisdikci, kdy tato finanční instituce podléhá jejímu právu (tj. tato jurisdikce je oznamování ze strany finanční instituce schopna vynutit). Obecně platí, že je-li finanční instituce rezidentem pro daňové účely této jurisdikce, podléhá jejímu právu, a je tudíž finanční institucí této jurisdikce. V případě svěřenského fondu, který je finanční institucí, bez ohledu na to, zda je rezidentem pro daňové účely v dané jurisdikci, se má za to, že podléhá pravomoci dané jurisdikce, jsou-li jeden nebo několik jeho svěřenských správců rezidenty v této jurisdikci, s výjimkou případů, kdy svěřenský fond oznámí veškeré informace, které mají být podle tohoto zákona oznamovány ohledně oznamovaných účtů, jež vede, jinému členskému státu, protože je rezidentem pro daňové účely v tomto jiném členském státě. Jestliže však finanční instituce jiná než svěřenský fond není rezidentem pro daňové účely (například proto, že je považována za daňově transparentní entitu nebo se nachází v jurisdikci, kde není uplatňována daň z příjmů), má se za to, že podléhá pravomoci dané jurisdikce, a je tudíž finanční institucí této jurisdikce, pokud:

a) je založena podle právních přepisů této jurisdikce,

b) má vedení (včetně skutečného vedení) v této jurisdikci, nebo

c) podléhá finančnímu dohledu v této jurisdikci.

Je-li finanční instituce jiná než svěřenský fond vedle dané jurisdikce rezidentem jiného členského státu, podléhá povinnostem oznamování a náležité péče v dané jurisdikci nebo v jiném členském státu, v němž finanční účet nebo účty vede.

B. Neoznamující finanční instituce

1. Pojmem „neoznamující finanční instituce“ se rozumí jakákoli finanční instituce, která je:

a) vládní entitou, mezinárodní organizací nebo centrální bankou, a to s výjimkou případů, kdy se jedná o platby, které jsou odvozeny z pohledávky držené v souvislosti s podnikatelskou finanční činností stejného typu, jakou vykonávají specifikovaná pojišťovna, schovatelská instituce nebo depozitní instituce,

b) důchodovým fondem se širokou účastí, důchodovým fondem s úzkou účastí, penzijním fondem vládní entity, mezinárodní organizace nebo centrální banky, nebo kvalifikovaným vydavatelem kreditních karet,

c) jakoukoli jinou entitou, která je stanovena vyhláškou ministerstva, u níž je nízké riziko, že jejím prostřednictvím bude ohroženo správné zjištění a stanovení daně nebo zabezpečení její úhrady,

d) vyňatým nástrojem kolektivního investování, nebo

e) svěřenským fondem v rozsahu, v jakém je svěřenský správce svěřenského fondu oznamující českou finanční institucí a oznamuje všechny požadované informace o všech oznamovaných účtech svěřenského fondu.

2. Pojmem „vládní entita“ se rozumí vláda státu nebo jiné jurisdikce, jakýkoli dílčí územní celek státu nebo jiné jurisdikce, který pro vyloučení pochybností zahrnuje stát, kraj, okres nebo obec, nebo jakákoli agentura či zařízení zcela vlastněné státem nebo jinou jurisdikcí nebo kterákoli jedna či více výše uvedených možností (dále jen „vládní entita“). Tato kategorie se skládá z nedílných součástí, ovládaných entit a dílčích územních celků státu nebo jiné jurisdikce.

a) „Nedílnou součástí“ státu nebo jiné jurisdikce se rozumí jakákoli osoba, organizace, agentura, úřad, fond, zařízení nebo jiný orgán bez ohledu na jeho označení, který představuje vládní orgán státu nebo jiné jurisdikce. Čisté příjmy vládního orgánu musí být připisovány na jeho vlastní účet nebo na jiné účty státu nebo jiné jurisdikce, přičemž žádná jejich část neplyne ve prospěch jakékoli soukromé osoby. Nedílnou součástí není žádná fyzická osoba, která je panovníkem, státním úředníkem nebo administrativním pracovníkem jednajícím jako soukromá osoba nebo ve svém osobním zájmu.

b) „Ovládanou entitou“ se rozumí entita, která je formálně oddělena od státu nebo jiné jurisdikce nebo jinak představuje samostatnou právní entitu, a to za předpokladu, že:

i) entita je přímo nebo prostřednictvím jedné nebo několika ovládaných entit zcela vlastněna a ovládána jednou nebo několika vládními entitami,

ii) čisté příjmy entity jsou připisovány na její vlastní účet nebo na účty jedné nebo více vládních entit, přičemž žádná jejich část neplyne ve prospěch jakékoli soukromé osoby a

iii) majetek entity po jejím zrušení přejde na jednu nebo více vládních entit.

c) Příjem neplyne ve prospěch soukromých osob, jestliže jsou tyto osoby zamýšlenými příjemci v rámci vládního programu a činnosti programu jsou prováděny pro širokou veřejnost s ohledem na obecné blaho nebo souvisejí se správou určité fáze vlády. Bez ohledu na výše uvedené se však příjem považuje za příjem plynoucí ve prospěch soukromých osob, plyne-li z využívání vládní entity k provozování obchodního podnikání, například podnikání v oblasti obchodního bankovnictví, jsou-li v rámci tohoto podnikání poskytovány finanční služby soukromým osobám.

3. Pojmem „mezinárodní organizace“ se rozumí jakákoli mezinárodní organizace nebo jí zcela vlastněná agentura či zařízení. Tato kategorie zahrnuje jakoukoli mezivládní organizaci včetně nadnárodní organizace, i) která se skládá především z vlád, ii) která má se státem nebo jinou jurisdikcí uzavřenu platnou dohodu o svém sídle nebo obdobnou dohodu a iii) jejíž příjem neplyne ve prospěch soukromých osob.

4. Pojmem „centrální banka“ se rozumí instituce, která je ze zákona nebo z rozhodnutí vlády nejvyšším orgánem - jiným než samotnou vládou státu nebo jiné jurisdikce - vydávajícím nástroje určené pro oběh jako měna. Tato instituce může zahrnovat zařízení, které je od vlády příslušného státu odděleno, bez ohledu na to, zda je zcela nebo zčásti vlastněno daným státem.

5. Pojmem „důchodový fond se širokou účastí“ se rozumí fond zřízený pro poskytování důchodových dávek, dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti nebo jakékoli jejich kombinace oprávněným osobám, které jsou současnými nebo bývalými zaměstnanci, nebo osobami, které tito zaměstnanci určili, jednoho nebo více zaměstnavatelů náhradou za poskytované služby, a to za předpokladu, že fond:

a) nemá ani jednu oprávněnou osobou s právem na více než 5 procent z majetku fondu,

b) podléhá regulaci ze strany vlády a správci daně poskytuje výkazy s informacemi a

c) splňuje alespoň jeden z těchto požadavků:

i) fond je vzhledem ke svému postavení důchodového nebo penzijního plánu obecně osvobozen od daně z příjmů z investování nebo podléhá odložené dani z příjmů či snížené dani,

ii) fond získává alespoň 50 % svých celkových příspěvků, s výjimkou převodů majetku z jiných plánů podle bodů 5 až 7 tohoto článku nebo z důchodových a penzijních účtů podle článku C bodu 17 písm. a), od přispívajících zaměstnavatelů,

iii) rozdělování nebo čerpání prostředků z fondu je povoleno jen při vzniku specifikovaných událostí souvisejících s odchodem do důchodu, vznikem pracovní neschopnosti či invalidity nebo úmrtím (kromě převodu přídělů do jiných důchodových fondů podle bodů 5 až 7 tohoto článku nebo do důchodových a penzijních účtů podle článku C bodu 17 písm. a), nebo se na rozdělování nebo čerpání před těmito specifikovanými událostmi vztahují sankce, nebo

iv) příspěvky, jiné než určité povolené vyrovnávací příspěvky, od zaměstnanců do fondu jsou omezeny odkazem na příjem z výdělečné činnosti zaměstnance, nebo nesmějí ročně přesáhnout částku odpovídající 50000 USD, při použití pravidel pro slučování účtů a převod měny podle oddílu VII článku C přílohy č. 2 k tomuto zákonu.

6. Pojmem „důchodový fond s úzkou účastí“ se rozumí fond zřízený pro poskytování důchodových dávek, dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti oprávněným osobám, které jsou současnými nebo bývalými zaměstnanci, nebo osobami, které tito zaměstnanci určili, jednoho nebo více zaměstnavatelů náhradou za poskytované služby, a to za předpokladu, že:

a) fond má méně než 50 účastníků,

b) do fondu hradí příspěvky jeden nebo více zaměstnavatelů, kteří nejsou investičními entitami ani pasivními nefinančními entitami,

c) příspěvky zaměstnanců a zaměstnavatelů do fondu, jiné než převody majetku z důchodových a penzijních účtů podle článku C bodu 17 písm. a), jsou omezeny odkazem na příjem z výdělečné činnosti, respektive kompenzaci zaměstnance,

d) účastníci, kteří nejsou rezidenty státu nebo jiné jurisdikce, v němž je fond zřízen, nemají nárok na více než 20 % z majetku fondu a

e) fond podléhá regulaci ze strany vlády a příslušným orgánům finanční správy poskytuje výkazy s informacemi.

7. Pojmem „penzijní fond vládní entity, mezinárodní organizace nebo centrální banky“ se rozumí fond zřízený vládní entitou, mezinárodní organizací nebo centrální bankou pro poskytování důchodových dávek, dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti oprávněným osobám či účastníkům, kteří jsou současnými nebo bývalými zaměstnanci, nebo osobami, které tito zaměstnanci určili, nebo kteří nejsou současnými nebo bývalými zaměstnanci, jestliže dávky poskytované těmto oprávněným osobám či účastníkům jsou poskytovány náhradou za osobní služby vykonávané pro vládní entitu, mezinárodní organizaci nebo centrální banku.

8. Pojmem „kvalifikovaný vydavatel kreditních karet“ se rozumí finanční instituce splňující tyto požadavky:

a) finanční instituce je finanční institucí výhradně proto, že je vydavatelem kreditních karet, který přijímá vklady jen tehdy, když zákazník provede úhradu převyšující splatný zůstatek na kartě a přeplatek mu není okamžitě vrácen a

b) nejpozději od rozhodného dne finanční instituce zavede zásady a postupy buď k zamezení vzniku přeplatku zákazníka převyšujícího částku odpovídající 50000 USD, nebo k zajištění toho, aby byl jakýkoli přeplatek zákazníka převyšující uvedenou částku zákazníkovi do 60 dnů vrácen, v obou případech při použití pravidel pro slučování účtů a převod měny uvedených v oddílu VII článku C přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Pro tyto účely se přeplatkem zákazníka nerozumí aktivní zůstatky v rozsahu sporných poplatků, přeplatek však zahrnuje aktivní zůstatky vzniklé na základě vráceného zboží.

9. Pojmem „vyňatý nástroj kolektivního investování“ se rozumí investiční entita, která je regulována jako nástroj kolektivního investování, za předpokladu, že veškeré podíly v tomto nástroji kolektivního investování jsou v držení fyzických osob či entit, které nejsou oznamovanými osobami, s výjimkou pasivní nefinanční entity s ovládajícími osobami, které jsou oznamovanými osobami, nebo jejich prostřednictvím.

Investiční entita, která je regulována jako nástroj kolektivního investování, se kvalifikuje podle tohoto bodu jako vyňatý nástroj kolektivního investování i v případě, že tento nástroj kolektivního investování vydal listinné akcie na majitele, a to za předpokladu, že:

a) nástroj kolektivního investování nevydal ani nevydá žádné listinné akcie na majitele po rozhodném dni,

b) nástroj kolektivního investování všechny tyto akcie po jejich odevzdání stáhne,

c) nástroj kolektivního investování provádí postupy náležité péče uvedené v oddílech II až VII přílohy č. 2 k tomuto zákonu a oznamuje všechny požadované informace o všech těchto akciích, když jsou tyto akcie předloženy k zpětnému odkupu nebo jinému proplacení a

d) nástroj kolektivního investování má zavedeny zásady a postupy k zajištění, aby tyto akcie byly co nejdříve a v každém případě do 1. ledna 2018 odkoupeny nebo imobilizovány.

C. Finanční účet

1. Pojmem „finanční účet“ se rozumí účet vedený finanční institucí a zahrnuje depozitní účet, schovatelský účet a:

a) v případě investiční entity jakoukoli majetkovou nebo dluhovou účast v této finanční instituci. Bez ohledu na výše uvedený pojem „finanční účet“ nezahrnuje majetkovou nebo dluhovou účast v entitě, která je investiční entitou pouze proto, že: i) poskytuje investiční poradenství zákazníkovi a jedná v jeho zastoupení nebo ii) obhospodařuje majetek pro zákazníka a jedná v jeho zastoupení za účelem investování, obhospodařování nebo administrace finančního majetku uloženého jménem tohoto zákazníka u finanční instituce jiné, než je tato entita,

b) v případě finanční instituce, která není uvedena v písmenu a), jakoukoli majetkovou nebo dluhovou účast v této finanční instituci, pokud byla tato třída účastí vytvořena s cílem vyhnout se oznamování a

c) jakékoli pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou a jakékoli smlouvy o pojištění důchodu, uzavřené nebo vedené finanční institucí, mimo smlouvy se sjednaným pojistným plněním ve formě neinvestičního nepřevoditelného doživotního důchodu, který je vyplácen fyzické osobě ve formě penze nebo dávek pro případ pracovní neschopnosti a invalidity poskytovaných na základě vyňatého účtu.

Pojem „finanční účet“ nezahrnuje žádný účet, který je vyňatým účtem.

2. Pojem „depozitní účet“ zahrnuje jakýkoli podnikatelský, běžný, spořicí, termínový účet nebo penzijní (thrift) účet či účet, který je doložen vkladovým certifikátem, penzijním (thrift) certifikátem, investičním certifikátem, dluhovým certifikátem nebo jiným podobným nástrojem, vedený finanční institucí v rámci běžného poskytování bankovních služeb nebo podobného podnikání. Depozitní účet rovněž zahrnuje částku drženou pojišťovnou na základě smlouvy s garantovanou investicí nebo podobného ujednání, podle nichž se vyplácí nebo připisuje výnos z této částky.

3. Pojmem „schovatelský účet“ se rozumí účet, mimo pojistných smluv a smluv o pojištění důchodu, na němž je držen finanční majetek ve prospěch jiné osoby.

4. Pojmem „majetková účast“ se v případě osobní společnosti (partnership), která je finanční institucí, rozumí kapitálová účast nebo účast na výnosech z účasti v této osobní společnosti. V případě svěřenského fondu, který je finanční institucí, se majetkovou účastí rozumí účast držená jakoukoli osobou pokládanou za zakladatele nebo obmyšleného všech nebo části prostředků ve svěřenském fondu, nebo jakoukoli jinou fyzickou osobou mající nejvyšší faktickou kontrolu nad svěřenským fondem. Oznamovaná osoba je pokládána za obmyšleného svěřenského fondu, jestliže má tato oznamovaná osoba právo přímo nebo nepřímo (např. prostřednictvím zmocněnce) pobírat stanovený výnos nebo může přímo nebo nepřímo pobírat výnos ze svěřenského fondu podle volného uvážení.

5. Pojmem „pojistná smlouva“ se rozumí smlouva, jiná než smlouva o pojištění důchodu, kterou se pojistitel zavazuje vyplatit částku v případě vzniku specifikované pojistné události zahrnující smrt, nemoc, úraz, odpovědnost nebo škodu na majetku.

6. Pojmem „smlouva o pojištění důchodu“ se rozumí smlouva, kterou se pojistitel zavazuje vyplácet určitou částku po určité období, které je zcela nebo zčásti určeno podle předpokládané délky života jedné nebo více osob. Tento pojem rovněž zahrnuje smlouvu, která se považuje za smlouvu o pojištění důchodu podle právního předpisu nebo praxe státu nebo jiné jurisdikce, kde byla smlouva uzavřena, a kterou se pojistitel zavazuje vyplácet určitou částku po dobu několika let.

7. Pojmem „pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou“ se rozumí pojistná smlouva, jiná než zajišťovací smlouva uzavřená mezi dvěma pojišťovnami, která má kapitálovou hodnotu.

8. Pojmem „kapitálová hodnota“ se rozumí vyšší z těchto částek: i) částka, na kterou má nárok pojistník v případě odkupu nebo ukončení smlouvy, bez odečtení jakýchkoli poplatků za odkup nebo půjčky z kapitálové hodnoty, a ii) částka, kterou si pojistník může vypůjčit podle smlouvy. Bez ohledu na výše uvedené pojem „kapitálová hodnota“ nezahrnuje částku splatnou podle pojistné smlouvy:

a) výhradně v důsledku smrti fyzické osoby kryté smlouvou o životním pojištění,

b) jako plnění v případě újmy na zdraví nebo nemoci nebo jiné plnění, které kompenzuje ekonomickou ztrátu vyvolanou pojistnou událostí,

c) jako zpětnou úhradu dříve zaplaceného pojistného (minus náklady na pojištění bez ohledu na jejich skutečné uplatnění) pojistníkovi podle pojistné smlouvy, jiné než smlouvy o investičním životním pojištění nebo smlouvy o pojištění důchodu, z důvodu zrušení nebo ukončení smlouvy, snížení pojistného rizika v době účinnosti pojistné smlouvy nebo vyplývající z nového stanovení pojistného z důvodu opravy účetní nebo jiné podobné chyby,

d) jako dividendu pojistníka, mimo dividendu při ukončení pojištění, za předpokladu, že se dividenda vztahuje k pojistné smlouvě, ze které lze vyplatit pouze plnění podle písmene b), nebo

e) jako vrácení zálohy pojistného nebo splátky pojistného na pojistnou smlouvu, za kterou je pojistné hrazeno alespoň ročně, jestliže částka zálohy pojistného nebo splátky pojistného nepřevyšují následující roční pojistné splatné na základě této smlouvy.

9. Pojmem „dříve existující účet“ se rozumí:

a) finanční účet vedený oznamující českou finanční institucí k rozhodnému dni,

b) jakýkoli finanční účet majitele účtu bez ohledu na to, kdy byl tento finanční účet založen, jestliže:

i) daný majitel účtu má u oznamující české finanční instituce, nebo u propojené entity v České republice, jiný finanční účet, který je dříve existujícím účtem ve smyslu písmene a),

ii) pro účely splnění standardů požadavků znalosti podle oddílu VII článku A přílohy č. 2 k tomuto zákonu i pro účely zjišťování zůstatku či hodnoty kteréhokoli z finančních účtů při uplatňování jakékoli prahové hodnoty zachází oznamující česká finanční instituce, a případně propojená entita v České republice, s oběma uvedenými finančními účty i s jakýmikoli dalšími finančními účty daného majitele účtu, které jsou podle písmene b) považovány za dříve existující účty, jako s jediným finančním účtem,

iii) v souvislosti s finančním účtem, na nějž se vztahují postupy AML/KYC, je oznamující české finanční instituci povoleno tyto postupy u tohoto účtu vykonat spolehnutím se na postupy AML/KYC provedené pro dříve existující účet podle písmene a) a

iv) založení finančního účtu nevyžaduje, aby majitel účtu o sobě jako o zákazníkovi poskytl nové, doplňující nebo pozměněné informace jiné než pro účely tohoto zákona.

10. Pojmem „nový účet“ se rozumí finanční účet vedený oznamující českou finanční institucí a založený po rozhodném dni, není-li považován za dříve existující účet podle bodu 9 písm. b).

11. Pojmem „dříve existující účet fyzické osoby“ se rozumí dříve existující účet držený jednou nebo více fyzickými osobami.

12. Pojmem „nový účet fyzické osoby“ se rozumí nový účet držený jednou nebo více fyzickými osobami.

13. Pojmem „dříve existující účet entity“ se rozumí dříve existující účet držený jednou nebo více entitami.

14. Pojmem „účet s nižší hodnotou“ se rozumí dříve existující účet fyzické osoby s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou, která k rozhodnému dni nepřevyšuje částku odpovídající 1000000 USD.

15. Pojmem „účet s vysokou hodnotou“ se rozumí dříve existující účet fyzické osoby s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou, která k rozhodnému dni nebo k 31. prosinci jakéhokoli následujícího roku převyšuje částku odpovídající 1000000 USD.

16. Pojmem „nový účet entity“ se rozumí nový účet držený jednou nebo více entitami.

17. Pojmem „vyňatý účet“ se rozumí kterýkoli z následujících účtů:

a) důchodový nebo penzijní účet, který splňuje následující požadavky:

i) účet podléhá regulaci jako osobní důchodový účet nebo je součástí registrovaného nebo regulovaného důchodového či penzijního plánu, jehož cílem je vyplacení důchodových nebo penzijních dávek,včetně dávek v případě pracovní neschopnosti a invalidity nebo plnění v případě smrti,

ii) účet je daňově zvýhodněn (tj. příspěvky na účet, které by jinak podléhaly zdanění, jsou odečitatelné nebo vyňaté z hrubého příjmu majitele účtu nebo zdaněny nižší sazbou, nebo je zdanění investičního příjmu z účtu odloženo či tento je zdaněn nižší sazbou),

iii) je vyžadováno, aby správci daně byly oznamovány informace týkající se tohoto účtu,

iv) výběry prostředků jsou podmíněny dosažením konkrétního důchodového věku, zdravotní nezpůsobilostí či smrtí, nebo se na výběry provedené před vznikem těchto událostí vztahují sankce a

v) buď: i) roční příspěvky jsou omezeny maximální částkou odpovídající 50000 USD, nebo ii) je stanoven maximální celoživotní příspěvek na účet ve výši částky odpovídající 1000000 USD, v obou případech s uplatněním pravidel pro slučování účtů a převod měny podle oddílu VII článku C přílohy č. 2 k tomuto zákonu.

Finanční účet, který jinak splňuje požadavek odrážky v), splňuje tento požadavek i v případě, že na něj mohou být převedena aktiva nebo prostředky z jednoho nebo více finančních účtů, které splňují požadavky uvedené v písmenech a) nebo b), nebo z jednoho nebo více důchodových či penzijních fondů, které splňují požadavky uvedené v článku B v některém z bodů 5 až 7,

b) účet, který splňuje následující požadavky:

i) účet podléhá regulaci jako investiční nástroj určený pro jiné účely než pro důchodové spoření a je pravidelně obchodován na zavedeném trhu s cennými papíry nebo podléhá regulaci jako spořicí nástroj určený pro jiné účely než pro důchodové spoření,

ii) účet je daňově zvýhodněn (tj. příspěvky na účet, které by jinak podléhaly zdanění, jsou odečitatelné nebo vyňaté z hrubého příjmu majitele účtu nebo zdaněny nižší sazbou, nebo je zdanění investičního příjmu z účtu odloženo či je tento účet zdaněn nižší sazbou),

iii) výběry prostředků jsou podmíněny splněním určitých kritérií týkajících se účelu investičního nebo spořícího účtu (například poskytnutí prostředků na vzdělání nebo na zdravotní péči), nebo se na výběry provedené v případě nesplnění těchto kritérií vztahují sankce a

iv) roční příspěvky jsou omezeny maximální částkou odpovídající 50000 USD, s uplatněním pravidel pro slučování účtů a převod měny podle oddílu VII článku C přílohy č. 2 k tomuto zákonu.

Finanční účet, který jinak splňuje požadavek odrážky iv), splňuje tento požadavek i v případě, že na něj mohou být převedena aktiva nebo prostředky z jednoho nebo více finančních účtů, které splňují požadavky uvedené v písmenech a) nebo b), nebo z jednoho nebo více důchodových či penzijních fondů, které splňují požadavky uvedené v článku B v některém z bodů 5 až 7,

c) smlouva o životním pojištění s pojistnou dobou, která uplyne předtím, než pojištěný dosáhne věku 90 let, a to za předpokladu, že smlouva splňuje tyto požadavky:

i) běžné pojistné, které se v průběhu pojistné doby nesnižuje, je splatné minimálně jednou ročně během pojistné doby nebo do té doby, než pojištěný dosáhne věku 90 let, podle toho, která doba je kratší,

ii) smlouva nemá žádnou kapitálovou hodnotu, kterou by mohla jakákoli osoba čerpat (výběrem, zápůjčkou či jinak) bez ukončení smlouvy,

iii) částka, jiná než dávka v případě smrti, splatná po zrušení nebo ukončení smlouvy nemůže překročit úhrn zaplaceného pojistného s odečtením nákladů na krytí rizika úmrtí, nemoci a jiných nákladů, bez ohledu na jejich skutečný vznik, za dobu existence smlouvy a jakýchkoli částek vyplacených před zrušením nebo ukončením smlouvy a

iv) smlouva není držena nabyvatelem za úplatu,

d) účet, který je držen výhradně v pozůstalosti, jestliže dokumentace k tomuto účtu obsahuje kopii závěti zesnulého nebo úmrtního listu,

e) účet zřízený v souvislosti s kteroukoli z níže uvedených skutečností:

i) se soudním příkazem nebo rozsudkem,

ii) s prodejem, výměnou nebo pronájmem nemovitého či osobního majetku za předpokladu, že účet splňuje tyto požadavky:

- účet je financován výhradně platbou v hotovosti, peněžní zálohou, vkladem ve výši vhodné k zajištění povinnosti přímo související s transakcí nebo obdobnou platbou, nebo je financován z finančního majetku, který je uložen na účtu v souvislosti s prodejem, výměnou nebo pronájmem majetku,

- účet je zřízen a využíván výhradně k zajištění povinnosti kupujícího uhradit kupní cenu za majetek, povinnosti prodávajícího uhradit jakýkoli podmíněný závazek nebo povinnosti pronajímatele či nájemce uhradit jakékoli škody v souvislosti s pronajatým majetkem podle nájemní smlouvy,

- aktiva na účtu včetně příjmů z nich plynoucích budou vyplacena či jinak rozdělena ve prospěch kupujícího, prodávajícího, pronajímatele či nájemce (mimo jiné ke splnění povinnosti takové osoby) při prodeji, výměně nebo odevzdání majetku nebo při zrušení nájemní smlouvy,

- účet není maržovým ani obdobným účtem zřízeným v souvislosti s prodejem nebo výměnou finančního majetku a

- účet nesouvisí s účtem podle písmene f),

iii) s povinností finanční instituce poskytující zápůjčku zajištěnou nemovitým majetkem, aby odložila stranou část platby výhradně k pozdějšímu usnadnění úhrady daní nebo pojištění souvisejícího s nemovitým majetkem,

iv) s povinností finanční instituce výhradně usnadnit pozdější úhradu daní.

f) depozitní účet, který splňuje následující požadavky:

i) účet existuje výhradně proto, že zákazník provede úhradu převyšující splatný zůstatek na kreditní kartě nebo na jiném revolvingovém úvěrovém účtu a přeplatek mu není okamžitě vrácen a

ii) nejpozději od rozhodného dne finanční instituce zavede zásady a postupy buď k zamezení vzniku přeplatku zákazníka převyšujícího částku odpovídající 50000 USD, nebo k zajištění toho, aby byl jakýkoli přeplatek zákazníka převyšující uvedenou částku zákazníkovi do 60 dnů vrácen, v obou případech při použití pravidel pro převod měny stanovených v oddílu VII článku C přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Pro tyto účely se přeplatkem zákazníka nerozumí aktivní zůstatky v rozsahu sporných poplatků, přeplatek však zahrnuje aktivní zůstatky vzniklé na základě vráceného zboží.

18. Finanční účet je „veden finanční institucí“,

a) které jsou aktiva na účtu svěřena do úschovy, a to i finanční institucí, která pro majitele účtu v této instituci drží aktiva na makléřském účtu, pokud jde o schovatelský účet,

b) která má povinnost provádět platby týkající se tohoto účtu, s výjimkou zástupce finanční instituce bez ohledu na to, zda tento je finanční institucí, pokud jde o depozitní účet,

c) ve které finanční účet představuje jakoukoliv majetkovou nebo dluhovou účast, pokud jde o majetkovou nebo dluhovou účast,

d) která má povinnost provádět platby týkající se dané smlouvy, pokud jde o pojistnou smlouvu s kapitálovou hodnotou nebo o smlouvu o pojištění důchodu.

D. Aktivní nefinanční entita

1. Pojmem „aktivní nefinanční entita“ se rozumí jakákoli nefinanční entita, která splňuje některé z těchto kritérií:

a) méně než 50 % hrubého příjmu nefinanční entity za předchozí kalendářní rok je pasivním příjmem a méně než 50 % aktiv držených nefinanční entitou během předchozího kalendářního roku jsou aktiva, která vytvářejí pasivní příjmy nebo jsou za účelem jejich vytváření držena,

b) akcie nefinanční entity jsou pravidelně obchodovány na zavedeném trhu cenných papírů nebo je nefinanční entita propojenou entitou s entitou, jejíž akcie jsou pravidelně obchodovány na zavedeném trhu cenných papírů,

c) nefinanční entita je vládní entitou, mezinárodní organizací, centrální bankou nebo entitou zcela vlastněnou jednou nebo několika výše uvedenými entitami,

d) všechny podstatné činnosti nefinanční entity spočívají v držení, všech nebo části, vlastnických akcií jedné nebo několika dceřiných společností, které se zabývají obchodem nebo podnikáním, které je jiné než podnikání finanční instituce, nebo v poskytování financování a služeb takovým dceřiným společnostem, s tou výjimkou, že entita toto postavení nezíská, jestliže funguje, nebo se prezentuje, jako investiční fond, například jako soukromý akciový fond, rizikový kapitálový fond, fond zadlužených akvizičních struktur nebo některý investiční nástroj, jehož účelem je akvizice nebo financování společností a poté držení účastí v těchto společnostech ve formě kapitálových aktiv pro investiční účely,

e) nefinanční entita ještě neprovozuje podnikání a nemá žádnou předcházející provozní historii, ale investuje kapitál do aktiv s úmyslem provozovat jinou činnost, než je činnost finanční instituce, za předpokladu, že není způsobilá pro tuto výjimku po datu, které je 24 měsíců po datu vzniku nefinanční entity,

f) nefinanční entita v uplynulých pěti letech nebyla finanční institucí a probíhá likvidace jejího majetku nebo jeho reorganizace s cílem dále provádět nebo znovu začít činnost v podnikání, jiném než je podnikání finanční instituce,

g) nefinanční entita se primárně zabývá finančními a zajišťovacími transakcemi s propojenými entitami, které nejsou finančními institucemi, nebo pro tyto entity a neposkytuje financování nebo zajišťovací služby jakékoli entitě, která není propojenou entitou, za předpokladu, že skupina jakýchkoli takových propojených entit se primárně zabývá jiným podnikáním, než je podnikání finanční instituce, nebo

h) nefinanční entita splňuje všechny níže uvedené požadavky:

i) je zřízena a provozována ve svém státě nebo jiné jurisdikci, kde je rezidentem, výhradně pro náboženské, charitativní, vědecké, umělecké, kulturní, sportovní nebo vzdělávací účely; nebo je zřízena a provozována ve státě nebo jiné jurisdikci, kde je rezidentem, a je profesní organizací, obchodním spolkem, obchodní komorou, odborovou organizací, zemědělskou nebo zahradnickou organizací, občanským spolkem nebo organizací provozovanou výhradně za účelem podpory sociální péče,

ii) ve státě nebo jiné jurisdikci, kde je rezidentem, je osvobozena od daně z příjmů,

iii) nemá žádné akcionáře ani členy s vlastnickými nebo majetkovými účastmi na jeho příjmech nebo majetku,

iv) příslušné právní předpisy státu nebo jiné jurisdikce, kde je rezidentem, nefinanční entity nebo dokumenty o zřízení nefinanční entity nepovolují, aby jakékoli příjmy nebo majetek nefinanční entity byly rozděleny nebo využity ve prospěch soukromé osoby nebo necharitativní entity, s výjimkou provádění charitativních činností nefinanční entity nebo plateb přiměřené kompenzace za poskytnuté služby nebo plateb představujících přiměřenou tržní hodnotu majetku, který nefinanční entita zakoupila a

v) příslušné právní předpisy státu nebo jiné jurisdikce, kde je nefinanční entita rezidentem, nebo dokumenty o zřízení nefinanční entity vyžadují, aby po likvidaci nebo zániku nefinanční entity byl všechen její majetek distribuován vládní entitě nebo jiné neziskové organizaci, nebo aby připadl vládě státu nebo jiné jurisdikce, kde je nefinanční entita rezidentem, nebo jakémukoli dílčímu územnímu celku takového státu.

E. Různé

1. Pojmem „majitel účtu“ se rozumí osoba, kterou finanční instituce, jež vede finanční účet, zaznamenává nebo označuje jako majitele finančního účtu. Osoba, která není finanční institucí a která drží finanční účet pro jinou osobu nebo v její prospěch jakožto zástupce, schovatelský správce, zmocněnec, osoba s podpisovým právem, investiční poradce nebo zprostředkovatel, není pro účely tohoto zákona považována za majitele účtu a za majitele účtu je považována daná jiná osoba. V případě pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu je majitelem účtu jakákoli osoba, která je oprávněna nakládat s kapitálovou hodnotou nebo změnit osobu oprávněnou ze smlouvy. Jestliže není nikdo, kdo by mohl nakládat s kapitálovou hodnotou nebo změnit oprávněnou osobu, je majitelem účtu jakákoli osoba označená jako majitel ve smlouvě a jakákoli osoba s nárokem na výplatu plnění podle podmínek smlouvy. Po uplynutí pojistné doby podle pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu se za majitele účtu pokládá každá osoba s nárokem na výplatu plnění podle smlouvy.

2. „Postupy AML/KYC“ se rozumí postupy náležité péče a kontroly zákazníka, které oznamující česká finanční instituce uplatňuje podle požadavků na opatření proti praní peněz nebo obdobných požadavků, které se na tuto oznamující českou finanční instituci vztahují.

3. Pojmem „entita“ se rozumí právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, například obchodní společnost, osobní společnost, svěřenský fond nebo nadace.

4. Entita je „propojenou entitou“ s jinou entitou, jestliže: i) jedna z těchto entit je ovládána druhou; ii) obě entity jsou ovládány společně; nebo iii) obě entity jsou investičními entitami podle článku A bodu 4 písm. b), mají společné vedení a toto vedení plní povinnosti náležité péče v těchto investičních entitách. Pojem „ovládání“ pro tyto účely zahrnuje přímé nebo nepřímé vlastnictví více než 50 % hlasů a podílu na entitě.

5. Zkratkou „DIČ“ se rozumí daňové identifikační číslo daňového poplatníka (nebo funkční ekvivalent tohoto daňového identifikačního čísla).

6. Pojem „listinné důkazy“ zahrnuje kterýkoli z těchto dokumentů:

a) potvrzení o rezidentství vydané oprávněným státním orgánem (např. vláda nebo její úřad nebo obec) státu nebo jiné jurisdikce, o němž příjemce platby prohlašuje, že je jeho rezidentem,

b) v případě fyzické osoby jakýkoli platný doklad totožnosti vydaný oprávněným státním orgánem (např. vláda nebo její úřad nebo obec), ve kterém je uvedeno jméno fyzické osoby a který se běžně používá pro účely zjišťování totožnosti,

c) v případě entity jakýkoli úřední dokument vydaný oprávněným státním orgánem (např. vláda nebo její úřad nebo obec), ve kterém je uvedeno jméno entity a buď adresa jejího hlavního sídla ve státě nebo jiné jurisdikci, o němž entita prohlašuje, že je jeho rezidentem, nebo stát nebo jiná jurisdikce, ve kterém byla entita založena nebo zřízena,

d) jakýkoli zauditovaný finanční výkaz, úvěrovou zprávu třetí osoby, insolvenční návrh nebo zprávu regulatorního orgánu pro cenné papíry.

V souvislosti s dříve existujícím účtem entity mohou oznamující české finanční instituce použít jako listinný důkaz jakoukoli klasifikaci ve svých záznamech ohledně majitele účtu, která byla stanovena na základě standardizovaného odvětvového systému kódů, kterou oznamující česká finanční instituce zaznamenala v souladu se svou obvyklou podnikatelskou praxí pro účely postupů AML/KYC či jiné regulatorní účely, jiné než daňové, a kterou zavedla přede dnem určení finančního účtu jako dříve existujícího účtu, jestliže jí není známo nebo nemá důvod předpokládat, že je taková klasifikace nesprávná či nespolehlivá.

7. Pojmem „standardizovaný odvětvový systém kódů“ se rozumí systém kódů pro klasifikaci provozoven podle druhu podnikání, používaný pro jiné účely než daňové.

Pojmem „adresa hlavního sídla entity“ se rozumí místo, kde sídlí její skutečné vedení. Adresou hlavního sídla entity není adresa finanční instituce, u které má entita vedený účet, poštovní přihrádka ani adresa používaná pouze pro účely doručování, ledaže je taková adresa jedinou adresou, kterou entita používá, a je uvedena jako sídlo entity v jejích zřizovacích dokumentech. Adresou hlavního sídla entity rovněž není poskytnutá adresa, na které má být uschovávána veškerá pošta.

8. Pojmem „změna okolností“ se rozumí jakákoliv změna, jež vede k doplnění informací týkajících se toho, zda je určitá osoba oznamovanou osobou nebo je jinak s tímto postavením této osoby v rozporu. Kromě toho změna okolností zahrnuje jakoukoli změnu či doplnění informací ohledně majitele účtu, včetně doplnění, nahrazení nebo jiné změny majitele účtu, nebo jakoukoli změnu či doplnění informací ohledně jakéhokoli účtu souvisejícího s takovým účtem, při použití pravidel pro slučování účtů podle oddílu VII článku C bodu 1 až 3 přílohy č. 2 k tomuto zákonu, jestliže má daná změna nebo doplnění informací vliv na postavení majitele účtu.

Pokud oznamující česká finanční instituce vychází z adresy bydliště podle oddílu III článku B bodu 1 přílohy č. 2 k tomuto zákonu a nastane změna okolností, na jejímž základě se oznamující finanční instituce dozví nebo má důvod předpokládat, že původní listinné důkazy, či jiné rovnocenné dokumenty, jsou nesprávné nebo nespolehlivé, musí do posledního dne příslušného kalendářního roku, nebo do 90 kalendářních dní od oznámení či zjištění dané změny okolností, podle toho, co nastane později, získat čestné prohlášení a nové listinné důkazy k určení toho, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely. Nemůže-li oznamující finanční instituce čestné prohlášení a nové listinné důkazy v uvedené lhůtě získat, musí provést vyhledávání v elektronických záznamech podle oddílu III článku B bodu 2 až 6 přílohy č. 2 k tomuto zákonu.

Příloha č. 2 k zákonu č. 164/2013 Sb.

Pravidla oznamování a náležité péče pro informování o finančních účtech

Oddíl I

Další požadavky na oznamování

A. V oznamovaných informacích musí být uvedena měna jednotlivých relevantních částek.

B. Bez ohledu na ustanovení o oznamování platí ve vztahu ke každému oznamovanému účtu, který je dříve existujícím účtem, že DIČ a datum narození nemusí být oznamovány, pokud takové DIČ nebo datum narození není v záznamech oznamující české finanční instituce. Nicméně oznamující česká finanční instituce je povinna vyvinout přiměřené úsilí, aby DIČ a datum narození týkající se dříve existujících účtů získala do konce druhého kalendářního roku následujícího po roce, v němž byly tyto dříve existující účty identifikovány jako oznamované účty.

C. Bez ohledu na ustanovení o oznamování nepodléhá DIČ oznamovací povinnosti, pokud ho zúčastněný stát, kde je rezidentem, nevydal.

D. Oznámení se nepodává za kalendářní rok, ve kterém nastal rozhodný den.

Oddíl II

Obecné požadavky na náležitou péči

A. S účtem se zachází jako s oznamovaným účtem počínaje dnem, kdy je jako oznamovaný účet identifikován na základě postupů náležité péče v oddílech II až VII, a není-li uvedeno jinak, údaje o oznamovaném účtu musí být každoročně oznámeny v kalendářním roce následujícím po roce, k němuž se vztahují.

B. Zůstatek na účtu nebo hodnota účtu se stanoví k poslednímu dni kalendářního roku.

C. Oznamující česká finanční instituce může uplatnit postupy náležité péče pro nové účty také na dříve existující účty a postupy náležité péče pro účty s vysokou hodnotou na účty s nižší hodnotou.

Oddíl III

Náležitá péče v případě dříve existujících účtů fyzických osob

A. Úvod. Následující postupy se uplatňují za účelem vyhledání oznamovaných účtů mezi dříve existujícími účty fyzických osob.

B. Účty s nižší hodnotou. V případě účtů s nižší hodnotou se uplatňují následující postupy.

1. Adresa bydliště. Jestliže má oznamující česká finanční instituce záznamy o aktuální adrese bydliště majitele účtu - fyzické osoby založené na listinných důkazech, může při určování, zda má daného majitele účtu - fyzickou osobu považovat za oznamovanou osobu, s tímto majitelem účtu - fyzickou osobou nakládat jako s rezidentem pro daňové účely státu nebo jiné jurisdikce, k níž se adresa vztahuje.

2. Vyhledávání v elektronických záznamech. Jestliže oznamující česká finanční instituce nevychází z informace o aktuální adrese bydliště majitele účtu - fyzické osoby založené na listinných důkazech, jak je uvedeno v bodu 1, je oznamující česká finanční instituce povinna prověřit, zda data s možností elektronického vyhledávání uchovávaná oznamující českou finanční institucí obsahují jakékoli níže uvedené indicie, a musí použít ustanovení bodů 3 až 6:

a) identifikaci majitele účtu jako rezidenta zúčastněného státu,

b) aktuální adresu pro doručování nebo adresu bydliště, včetně poštovní přihrádky, v zúčastněném státě,

c) jedno nebo více telefonních čísel v zúčastněném státě a žádné telefonní číslo v České republice,

d) trvalé příkazy, jiné než k depozitnímu účtu, pro převod finančních prostředků na účet vedený v zúčastněném státě,

e) aktuálně platnou plnou moc nebo podpisové právo udělené osobě s adresou v zúčastněném státě nebo

f) instrukce pro úschovu pošty nebo adresa osoby přebírající poštu v zúčastněném státě, jestliže oznamující česká finanční instituce neeviduje jinou adresu majitele účtu.

3. Jestliže při elektronickém vyhledávání nejsou nalezeny žádné z indicií uvedených v bodu 2, nejsou nutná žádná další opatření, dokud nedojde ke změně okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím souvisejícím s tímto účtem, nebo se účet nestane účtem s vysokou hodnotou.

4. Jestliže při elektronickém vyhledávání jsou nalezeny jakékoli z indicií uvedených v bodu 2 písm. a) až e) nebo nastane změna okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím souvisejícím s tímto účtem, oznamující česká finanční instituce musí s majitelem účtu nakládat jako s rezidentem pro daňové účely každého zúčastněného státu, ve vztahu k němuž je indicie identifikována, pokud se nerozhodne pro použití bodu 6 a pro tento účet neplatí některá z výjimek stanovených v uvedeném bodě.

5. Jestliže je při elektronickém vyhledávání nalezena instrukce pro úschovu pošty nebo adresa osoby přebírající poštu a jestliže ve vztahu k majiteli účtu není nalezena žádná další adresa ani žádná další indicie uvedená v bodu 2 písm. a) až e), oznamující česká finanční instituce musí využít vyhledávání v listinných záznamech podle článku C bodu 2 nebo od majitele účtu získat čestné prohlášení či listinné důkazy ke zjištění toho, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely, a to v pořadí nejvhodnějším k daným okolnostem. Pokud nebude při vyhledávání v listinných záznamech nalezena patřičná indicie a ani pokus o získání čestného prohlášení nebo listinného důkazu nebude úspěšný, oznamující česká finanční instituce musí účet oznámit jako nezdokumentovaný.

6. Bez ohledu na nalezení indicií uvedených v bodu 2 není oznamující česká finanční instituce povinna nakládat s majitelem účtu jako s rezidentem zúčastněného státu v těchto případech:

a) v případě, že informace o majiteli účtu obsahují aktuální adresu pro doručování nebo adresu bydliště v zúčastněném státě, jedno nebo více telefonních čísel v zúčastněném státě, a žádné telefonní číslo v České republice, nebo trvalé příkazy k finančním účtům jiným než depozitním, pro převod finančních prostředků na účet vedený v zúčastněném státě oznamující česká finanční instituce získá nebo dříve prověřila a vede záznam o:

i) čestném prohlášení majitele účtu o rezidenství v jiném než zúčastněném státě a

ii) listinných důkazech prokazujících, že majitel účtu není oznamovanou osobou,

b) v případě, že informace o majiteli účtu obsahují aktuálně platnou plnou moc nebo podpisové právo udělené osobě s adresou v zúčastněném státě a oznamující česká finanční instituce získá nebo dříve prověřila a vede záznam o:

i) čestném prohlášení majitele účtu o rezidentství v jiném než zúčastněném státě nebo

ii) listinných důkazech prokazujících, že majitel účtu není oznamovanou osobou.

C. Rozšířené postupy v případě účtů s vysokou hodnotou. V případě účtů s vysokou hodnotou se uplatňují následující postupy.

1. Vyhledávání v elektronických záznamech. Pokud jde o účty s vysokou hodnotou, oznamující česká finanční instituce musí prověřit, zda data s možností elektronického vyhledávání uchovávaná oznamující finanční institucí obsahují jakékoli indicie uvedené v článku B bodu 2.

2. Vyhledávání v listinných záznamech. Jestliže databáze s možností elektronického vyhledávání u oznamující české finanční instituce obsahují pole pro všechny informace uvedené v bodu 3 a tyto informace jsou v nich uvedeny, pak další prohledávání listinných záznamů není nutné. Pokud elektronické databáze všechny tyto informace neobsahují, oznamující česká finanční instituce musí u účtů s vysokou hodnotou rovněž prověřit, zda aktuální hlavní složka s daty o zákazníkovi obsahuje jakékoli indicie uvedené v článku B bodu 2, a pokud se tyto v aktuální hlavní složce s daty o zákazníkovi nenacházejí, musí je vyhledat v níže uvedených dokumentech souvisejících s účtem, které oznamující česká finanční instituce získala za posledních 5 let:

a) v nejnovějších listinných důkazech shromážděných k účtu,

b) v nejnovější smlouvě o založení účtu nebo dokumentaci k účtu,

c) v nejnovější dokumentaci, kterou oznamující česká finanční instituce získala podle postupů AML/KYC nebo pro jiné regulatorní účely,

d) v jakýchkoli aktuálně platných plných mocích nebo formulářích pro podpisová práva a

e) v jakýchkoli aktuálně platných trvalých příkazech, jiných než k depozitnímu účtu, pro převod finančních prostředků.

3. Výjimka v případě, že databáze obsahují dostatečné informace. Oznamující česká finanční instituce není povinna vyhledávat v listinných záznamech podle bodu 2, jestliže informace s možností elektronického vyhledávání u oznamující české finanční instituce obsahují tyto údaje:

a) zemi, v níž je majitel účtu rezidentem,

b) adresu bydliště majitele účtu a jeho adresu pro doručování aktuálně vedenou u oznamující české finanční instituce,

c) telefonní číslo nebo čísla majitele účtu, aktuálně vedená u oznamující české finanční instituce,

d) v případě jiných finančních účtů než depozitních účtů také skutečnost, zda existují trvalé příkazy pro převod finančních prostředků z účtu na jiný účet (včetně účtu u jiné pobočky oznamující české finanční instituce nebo u jiné finanční instituce),

e) skutečnost, zda existuje aktuální adresa osoby přebírající poštu nebo instrukce pro úschovu pošty pro majitele účtu a

f) skutečnost, zda k účtu existuje jakákoli plná moc nebo podpisové právo.

4. Dotaz k získání aktuální znalosti od manažera pro styk se zákazníky. Kromě vyhledávání v elektronických a listinných záznamech podle bodu 1 a 2 musí oznamující česká finanční instituce nakládat jako s oznamovaným účtem s jakýmkoli účtem s vysokou hodnotou, kterému je přidělen manažer pro styk se zákazníky, včetně jakýchkoli finančních účtů sloučených s tímto účtem s vysokou hodnotou, jestliže manažer pro styk se zákazníky má aktuální znalost toho, že majitel účtuje oznamovanou osobou.

5. Účinek nalezení indicií.

a) Jestliže při rozšířeném prověření účtů s vysokou hodnotou podle tohoto článku nejsou nalezeny žádné z indicií uvedených v článku B bodu 2 a není určeno, že účet drží oznamovaná osoba podle bodu 4 tohoto článku, nejsou nutná další opatření, dokud nedojde ke změně okolností, která povede k jedné nebo více indiciím souvisejícím s tímto účtem.

b) Jestliže při rozšířeném prověření účtů s vysokou hodnotou podle tohoto článku jsou nalezeny jakékoli z indicií uvedených v článku B bodu 2 písm. a) až e) nebo jestliže dojde k následné změně okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím souvisejícím s tímto účtem, oznamující česká finanční instituce musí s účtem nakládat jako s oznamovaným účtem vůči každému zúčastněnému státu, ve vztahu k němuž je indicie identifikována, pokud se nerozhodne pro použití článku B bodu 6 a pro tento účet neplatí některá z výjimek stanovených v uvedeném bodě.

c) Jestliže je při rozšířeném prověření účtů s vysokou hodnotou podle tohoto článku nalezena instrukce pro úschovu pošty nebo adresa osoby přebírající poštu a jestliže ve vztahu k majiteli účtu není nalezena žádná další adresa a žádná další indicie uvedená v článku B bodu 2 písm. a) až e), oznamující česká finanční instituce musí od majitele účtu získat čestné prohlášení či listinné důkazy ke zjištění toho, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely. Jestliže oznamující česká finanční instituce nemůže takové čestné prohlášení nebo listinný důkaz získat, musí účet oznámit jako nezdokumentovaný.

6. Jestliže dříve existující účet fyzické osoby není k rozhodnému dni účtem s vysokou hodnotou, ale stane se jím k poslednímu dni některého následujícího kalendářního roku, oznamující česká finanční instituce musí u takového účtu provést rozšířené postupy prověřování podle tohoto článku do konce kalendářního roku následujícího po roce, v němž se účet stal účtem s vysokou hodnotou. Jestliže je takový účet na základě tohoto prověření určen jako oznamovaný účet, oznamující česká finanční instituce musí požadované informace o tomto účtu ve vztahu k roku, v němž byl určen jako oznamovaný účet, a k následujícím rokům oznamovat každoročně, dokud majitel účtu nepřestane být oznamovanou osobou.

7. Poté, co oznamující česká finanční instituce na účet s vysokou hodnotou použije rozšířené postupy prověřování podle tohoto článku, oznamující česká finanční instituce nebude povinna tyto postupy znovu použít s výjimkou dotázání se manažera pro styk se zákazníky podle článku C bodu 4 ve vztahu k témuž účtu s vysokou hodnotou v jakémkoli následujícím roce, pokud se nebude jednat o nezdokumentovaný účet, přičemž v takovém případě oznamující česká finanční instituce tyto postupy opakovaně použije každý rok, dokud se účet nestane zdokumentovaným.

8. Jestliže u účtu s vysokou hodnotou dojde ke změně okolností, která povede k jedné nebo několika indiciím uvedeným v článku B bodu 2 a souvisejícím s účtem, musí oznamující česká finanční instituce s tímto účtem nakládat jako s oznamovaným účtem vůči každému zúčastněnému státu, ve vztahu k němuž je indicie identifikována, pokud se nerozhodne pro použití článku B bodu 6 a pro tento účet neplatí některá z výjimek stanovených v uvedeném bodě.

9. Oznamující česká finanční instituce musí zavést postupy k zajištění toho, aby manažer pro styk se zákazníky mohl u účtu identifikovat jakoukoli změnu okolností. Bude-li například manažeru pro styk se zákazníky oznámeno, že majitel účtu má v zúčastněném státě novou adresu pro doručování, je oznamující česká finanční instituce povinna novou adresu považovat za změnu okolností, a pokud si zvolí použití článku B bodu 6, je povinna od majitele účtu získat příslušnou dokumentaci.

D. Prověření dříve existujících účtů fyzických osob s vysokou hodnotou musí být dokončeno do 1 roku od rozhodného dne. Prověření dříve existujících účtů fyzických osob s nižší hodnotou musí být dokončeno do 2 let od rozhodného dne.

E. S jakýmkoli dříve existujícím účtem fyzické osoby, který byl identifikován jako oznamovaný účet v souladu s tímto oddílem, musí být nakládáno jako s oznamovaným účtem ve všech následujících letech, pokud majitel účtu nepřestane být oznamovanou osobou.

Oddíl IV

Náležitá péče v případě nových účtů fyzických osob

Následující postupy se uplatňují za účelem vyhledání oznamovaných účtů mezi novými účty fyzických osob.

A. U nových účtů fyzických osob je oznamující česká finanční instituce povinna při založení účtu získat čestné prohlášení, které může být součástí dokumentace k založení účtu a které oznamující české finanční instituci umožní stanovit, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely, a potvrdit dostatečnost tohoto čestného prohlášení na základě informací získaných oznamující českou finanční institucí v souvislosti se založením účtu, a to včetně jakékoli dokumentace shromážděné podle postupů AML/KYC.

B. Je-li v čestném prohlášení uvedeno, že majitel účtu je rezidentem pro daňové účely v zúčastněném státě, oznamující česká finanční instituce musí s účtem nakládat jako s oznamovaným účtem a čestné prohlášení musí také zahrnovat DIČ majitele účtu ve vztahu k takovému zúčastněnému státu, s výhradou oddílu I článku C, a jeho datum narození.

C. Jestliže u nového účtu fyzické osoby dojde ke změně okolností, ze kterých se oznamující česká finanční instituce dozví nebo má důvod předpokládat, že původní čestné prohlášení je nesprávné nebo nespolehlivé, oznamující česká finanční instituce nesmí spoléhat na původní čestné prohlášení a získá platné čestné prohlášení, ve kterém je uvedeno, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely.

Oddíl V

Náležitá péče v případě dříve existujících účtů entit

Následující postupy se uplatňují za účelem vyhledání oznamovaných účtů mezi dříve existujícími účty entit.

A. Účty entit, které není nutné prověřovat, zjišťovat ani oznamovat. Pokud si oznamující česká finanční instituce nezvolí jinak buď s ohledem na všechny dříve existující účty entit, nebo samostatně s ohledem na jakoukoli jasně zjištěnou skupinu takových účtů, dříve existující účet entity s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou, která k rozhodnému dni nepřevyšuje částku odpovídající 250000 USD, není nutné prověřovat, zjišťovat ani oznamovat jako oznamovaný účet, dokud úhrnný zůstatek nebo hodnota účtu nepřesáhne uvedenou částku k poslednímu dni jakéhokoli následujícího kalendářního roku.

B. Účty entit, které je nutné prověřovat. Dříve existující účet entity, který má k rozhodnému dni zůstatek na účtu nebo hodnotu účtu přesahující částku odpovídající 250000 USD, a dříve existující účet entity, který k rozhodnému dni nepřesahuje uvedenou částku, ale jeho úhrnný zůstatek nebo hodnota účtu tuto částku přesáhne k poslednímu dni jakéhokoli následujícího kalendářního roku, musí být prověřeny v souladu s postupy stanovenými v článku D.

C. Účty entit, které je nutné oznamovat. U dříve existujících účtů entit podle článku B platí, že jen s účty drženými jednou nebo několika entitami, jež jsou oznamovanými osobami, nebo drženými pasivními nefinančními entitami s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami, se nakládá jako s oznamovanými účty.

D. Postupy prověřování k vyhledání účtů entit, které je nutné oznamovat. U dříve existujících účtů entit podle článku B musí oznamující česká finanční instituce uplatňovat níže uvedené postupy prověřování k určení, zda je účet držen jednou nebo několika oznamovanými osobami či pasivními nefinančními entitami s jednou nebo několika ovládajícími osobami, které jsou oznamovanými osobami:

1. Určení, zda je entita oznamovanou osobou.

a) Prověřování informací uchovávaných pro regulatorní účely nebo pro účely vztahů se zákazníky (včetně informací shromážděných podle postupů AML/KYC) k určení, zda z informací vyplývá, že majitel účtu je rezidentem zúčastněného státu. Informace, z nichž vyplývá, že majitel účtu je rezidentem zúčastněného státu, zahrnují pro tento účel místo založení nebo zřízení entity nebo adresu v zúčastněném státě.

b) Jestliže z informací vyplývá, že majitel účtu je rezidentem zúčastněného státu, oznamující česká finanční instituce musí s tímto účtem nakládat jako s oznamovaným účtem, pokud od majitele účtu nezíská čestné prohlášení nebo na základě informací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informací odůvodněně neurčí, že majitel účtu není oznamovanou osobou.

2. Určení, zda je entita pasivní nefinanční entitou s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami. U majitele dříve existujícího účtu entity (včetně entity, která je oznamovanou osobou) musí oznamující česká finanční instituce určit, zda je majitel účtu pasivní nefinanční entitou s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami. Jestliže je kterákoli z ovládajících osob pasivní nefinanční entity osobou oznamovanou, s účtem musí být nakládáno jako s oznamovaným účtem. Při tomto určování musí oznamující česká finanční instituce postupovat podle pokynů uvedených v písmenech a) až c) v pořadí, které je za daných okolností nejvhodnější.

a) Určení, zda je majitel účtu pasivní nefinanční entitou. Pro účely určení, zda je majitel účtu pasivní nefinanční entitou, musí oznamující česká finanční instituce od majitele účtu získat čestné prohlášení, pokud na základě informací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informací nemůže odůvodněně určit, že majitel účtu je aktivní nefinanční entitou nebo finanční institucí jinou než investiční entitou podle článku A bodu 4 písm. b) přílohy č. 1 k tomuto zákonu, která není finanční institucí zúčastněného státu uplatňujícího společný standard pro oznamování.

b) Určení ovládajících osob majitele účtu. Pro účely určení ovládajících osob majitele účtu může oznamující česká finanční instituce využít informace shromážděné a uchovávané podle postupů AML/KYC.

c) Určení, zda je ovládající osoba pasivní nefinanční entity oznamovanou osobou. Pro účely určení, zda je ovládající osoba pasivní nefinanční entity oznamovanou osobou, může oznamující česká finanční instituce využít:

i) informace shromážděné a uchovávané podle postupů AML/KYC v případě dříve existujícího účtu entity drženého jednou nebo několika nefinančními entitami s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou účtu, které nepřesahují částku odpovídající 1000000 USD nebo

ii) čestné prohlášení majitele účtu nebo této ovládající osoby o jiné jurisdikci, v nichž je ovládající osoba rezidentem pro daňové účely.

E. Doba prověřování a další postupy platné pro dříve existující účty entit

1. Prověřování dříve existujících účtů entit s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou účtu, které k rozhodnému dni převyšují částku odpovídající 250000 USD, musí být dokončeno do 2 let od rozhodného dne.

2. Prověřování dříve existujících účtů entit s úhrnným zůstatkem nebo hodnotou účtu, které k rozhodnému dni nepřevyšují částku odpovídající 250000 USD, ale tuto částku přesáhnou ke dni 31. prosince jakéhokoli následujícího roku, musí být dokončeno do konce kalendářního roku následujícího po roce, v němž úhrnný zůstatek nebo hodnota účtu uvedenou částku přesáhly.

3. Jestliže u dříve existujícího účtu entity dojde ke změně okolností, z nichž se oznamující česká finanční instituce dozví nebo má důvod předpokládat, že čestné prohlášení nebo jiná dokumentace související s účtem jsou nesprávné nebo nespolehlivé, oznamující česká finanční instituce musí znovu podle postupů uvedených v článku D určit, zda jde o oznamovaný účet.

Oddíl VI

Náležitá péče v případě nových účtů entit

Následující postupy se uplatňují za účelem vyhledání oznamovaných účtů mezi novými účty entit.

Postupy prověřování k vyhledání účtů entit, které je nutné oznamovat. U nových účtů entit musí oznamující česká finanční instituce uplatňovat níže uvedené postupy prověřování k určení, zda je účet držen jednou nebo několika oznamovanými osobami či pasivními nefinančními entitami s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami:

1. Určení, zda je entita oznamovanou osobou.

a) V tomto případě je třeba získat čestné prohlášení, které může být součástí dokumentace k založení účtu a které oznamující české finanční instituci umožní určit, kde je majitel účtu rezidentem pro daňové účely, a potvrdit dostatečnost tohoto čestného prohlášení na základě informací získaných oznamující českou finanční institucí v souvislosti se založením účtu, a to včetně jakékoli dokumentace shromážděné podle postupů AML/KYC. Jestliže entita v čestném prohlášení uvede, že není rezidentem pro daňové účely, může vzít oznamující česká finanční instituce v potaz adresu hlavního sídla entity a podle ní určit, kde je majitel účtu rezidentem.

b) Jestliže z čestného prohlášení vyplývá, že majitel účtu je rezidentem zúčastněného státu, oznamující česká finanční instituce musí s tímto účtem nakládat jako s oznamovaným účtem, pokud na základě informací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informací odůvodněně neurčí, že majitel účtu není ve vztahu k danému zúčastněnému státu oznamovanou osobou.

2. Určení, zda je entita pasivní nefinanční entitou s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami. U majitele nového účtu entity, včetně entity, která je oznamovanou osobou, musí oznamující česká finanční instituce určit, zda je majitel účtu pasivní nefinanční entitou s jednou nebo několika ovládajícími osobami, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami. Jestliže je kterákoli z ovládajících osob pasivní nefinanční entity osobou oznamovanou, s účtem musí být nakládáno jako s oznamovaným účtem. Při tomto určování musí oznamující česká finanční instituce postupovat podle pokynů uvedených v písmenech a) až c) v pořadí, které je za daných okolností nejvhodnější.

a) Určení, zda je majitel účtu pasivní nefinanční entitou. Pro účely určení, zda je majitel účtu pasivní nefinanční entitou, musí oznamující česká finanční instituce využít čestné prohlášení od majitele účtu, aby určila zda se jedná o pasivní nefinanční entitu, pokud na základě informací, které má k dispozici, nebo na základě veřejně dostupných informací nemůže odůvodněně určit, že majitel účtu je aktivní nefinanční entitou nebo finanční institucí jinou než investiční entitou podle článku A bodu 4 písm. b) přílohy č. 1 k tomuto zákonu, která není finanční institucí zúčastněného státu uplatňujícího společný standard pro oznamování.

b) Určení ovládajících osob majitele účtu. Pro účely určení ovládajících osob majitele účtu může oznamující česká finanční instituce využít informace shromážděné a uchovávané podle postupů AML/KYC.

c) Určení, zda je ovládající osoba pasivní nefinanční entity oznamovanou osobou. Pro účely určení, zda je ovládající osoba pasivní nefinanční entity oznamovanou osobou, může oznamující česká finanční instituce využít pouze čestné prohlášení majitele účtu nebo této ovládající osoby.

Oddíl VII

Zvláštní pravidla náležité péče

Při uplatňování postupů náležité péče uvedených výše platí následující doplňující pravidla:

A. Spoléhání se na čestné prohlášení a listinné důkazy. Oznamující česká finanční instituce nesmí spoléhat na čestné prohlášení nebo listinné důkazy, jestliže je jí známo nebo má důvod předpokládat, že čestné prohlášení nebo listinné důkazy jsou nesprávné nebo nespolehlivé.

B. Alternativní postupy pro finanční účty oprávněných fyzických osob v případě pojistné smlouvy s kapitálovou hodnotou nebo smlouvy o pojištění důchodu a pro skupinovou pojistnou smlouvu s kapitálovou hodnotou nebo skupinovou smlouvu o pojištění důchodu. Oznamující česká finanční instituce se může domnívat, že oprávněná fyzická osoba, jiná než vlastník, k pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo smlouvě o pojištění důchodu, která obdrží pojistné plnění v případě smrti pojištěného, není oznamovanou osobou a může nakládat s takovým finančním účtem jako s účtem jiným než oznamovaným účtem, pokud nemá oznamující česká finanční instituce aktuální znalost nebo důvod předpokládat, že oprávněná osoba je oznamovanou osobou. Oznamující česká finanční instituce má důvod předpokládat, že oprávněná osoba k pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo smlouvě o pojištění důchodu je oznamovanou osobou, jestliže informace shromážděné oznamující českou finanční institucí a spojené s touto oprávněnou osobou obsahují indicie uvedené v oddílu III článku B. Jestliže oznamující česká finanční instituce má aktuální znalost nebo důvod předpokládat, že oprávněná osoba je oznamovanou osobou, oznamující česká finanční instituce se musí držet postupů uvedených v oddílu III článku B.

S finančním účtem, který je členským podílem na skupinové pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo skupinové smlouvě o pojištění důchodu, může oznamující česká finanční instituce nakládat jako s finančním účtem, který není oznamovaným účtem, až do dne splatnosti částky zaměstnanci/držiteli certifikátu nebo oprávněné osobě, jestliže finanční účet, který je členským podílem na skupinové pojistné smlouvě s kapitálovou hodnotou nebo skupinové smlouvě o pojištění důchodu, splňuje tyto požadavky:

i) skupinová pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou nebo skupinová smlouva o pojištění důchodu je uzavřena se zaměstnavatelem a vztahuje se na nejméně 25 zaměstnanců/držitelů certifikátu,

ii) zaměstnanci/držitelé certifikátu mají nárok obdržet jakoukoli hodnotu smlouvy související s jejich podíly a určit oprávněné osoby, kterým má být v případě smrti zaměstnance vyplaceno příslušné plnění a

iii) úhrnná částka splatná kterémukoli zaměstnanci/držiteli certifikátu nebo oprávněné osobě nepřevyšuje částku odpovídající 1000000 USD.

Pojmem „skupinová pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou“ se rozumí pojistná smlouva s kapitálovou hodnotou, která: i) poskytuje pojistné krytí fyzickým osobám, jež jsou účastníky prostřednictvím zaměstnavatele, odvětvové asociace, odborové organizace nebo jiného sdružení či skupiny, a ii) ukládá pojistné za každého člena skupiny, nebo člena určité podskupiny v rámci skupiny, jež se stanovuje bez ohledu na jednotlivé charakteristiky zdravotního stavu člena, nebo podskupiny členů, skupiny jiné než věk, pohlaví a kuřácké návyky.

Pojmem „skupinová smlouva o pojištění důchodu“ se rozumí smlouva o pojištění důchodu, podle níž jsou oprávněnými osobami fyzické osoby, které jsou účastníky prostřednictvím zaměstnavatele, odvětvové asociace, odborové organizace nebo jiného sdružení či skupiny.

C. Pravidla pro slučování zůstatků na účtu a převod měny

1. Slučování účtů fyzických osob. Pro účely stanovení úhrnného zůstatku nebo hodnoty finančních účtů držených fyzickou osobou je oznamující česká finanční instituce povinna sloučit všechny finanční účty vedené u oznamující české finanční instituce nebo u propojené entity, avšak jen v míře, v jaké informační systémy oznamující české finanční instituce tyto finanční účty propojují odkazem na datovou položku, např. číslo zákazníka nebo DIČ, a umožňují sloučení zůstatků nebo hodnot na účtech. Za účelem splnění požadavků na sloučení finančních účtů, uvedených v tomto bodě, je každému majiteli společně drženého finančního účtu přiřazen celý zůstatek nebo hodnota společně drženého finančního účtu.

2. Slučování účtů entit. Pro účely stanovení úhrnného zůstatku nebo hodnoty finančních účtů držených entitou je oznamující česká finanční instituce povinna vzít v úvahu všechny finanční účty vedené u oznamující české finanční instituce nebo u propojené entity, avšak jen v míře, v jaké informační systémy oznamující české finanční instituce tyto finanční účty propojují odkazem na datovou položku, např. číslo zákazníka nebo DIČ, a umožňují sloučení zůstatků nebo hodnot na účtech. Za účelem splnění požadavků na sloučení finančních účtů, uvedených v tomto bodě, je každému majiteli společně drženého finančního účtu přiřazen celý zůstatek nebo hodnota společně drženého finančního účtu.

3. Zvláštní pravidlo pro slučování platné pro manažery pro styk se zákazníky. Pro účely stanovení úhrnného zůstatku nebo hodnoty finančních účtů držených osobou k určení toho, zda je finanční účet účtem s vysokou hodnotou, platí, že v případě jakéhokoli finančního účtu, o němž manažer pro styk se zákazníky ví nebo má důvod předpokládat, že je přímo nebo nepřímo vlastněn, ovládán nebo zřízen toutéž osobou, nikoli ve funkci zmocněnce, je oznamující česká finanční instituce rovněž povinna všechny tyto účty sloučit.

4. Převod uvedených částek do jiné měny. Všechny částky denominované v amerických dolarech je třeba chápat i jako ekvivalentní částky v jiných měnách přepočtené kurzem vyhlášeným Českou národní bankou pro příslušný den.

Poznámky pod čarou

1) Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS, ve znění směrnice Rady 2014/107/EU, směrnice Rady (EU) 2015/2376 a směrnice Rady (EU) 2016/881.

2) Čl. 8 směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS, ve znění směrnice Rady 2014/107/EU.

Přesunout nahoru