Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 206/2004 Sb.Vyhláška, kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby

Částka 68/2004
Platnost od 26.04.2004
Účinnost od 26.04.2004
Zrušeno k 15.03.2011 (61/2011 Sb.)
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

206

VYHLÁŠKA

ze dne 15. dubna 2004,

kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby

Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 4 odst. 14 a § 7 odst. 6 zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), (dále jen "zákon") a v souladu s právem Evropských společenství:1)


§ 1

Úvodní ustanovení

(1) Tato vyhláška1) zapracovává příslušné předpisy Evropskýchspolečenství2) a upravuje

a) maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu,

b) postup při kontrole průvodníchdokladů partie rozmnožovacího materiálu, technologický postup a způsob odběru vzorků, postupy pro hodnocení množitelskýchporostů a metody zkoušení rozmnožovacího materiálu ke zjištění jeho vlastností.

(2) Pro účely této vyhlášky se rozumí

a) dílčím vzorkem – malé, přibližně stejné množství osiva nebo sadby, které se odebírá jednorázově z náhodně vybranýchmíst partie,

b) souhrnným vzorkem – vzorek vzniklý sesypáním a promícháním všechdílčíchvzorků z jedné partie,

c) laboratorním vzorkem – vzorek o předepsané minimální hmotnosti uvedené v příloze č. 5, vytvořený dělením ze souhrnného vzorku a určený k zaslání do laboratoře; laboratorním vzorkem může být i souhrnný vzorek,

d) rezervním vzorkem – vzorek určený k uložení pro případné další zkoušky, připravený stejným způsobem jako laboratorní vzorek; musí mít označení "Rezervní vzorek" se symbolem "R",

e) revizním vzorkem – vzorek pro opětovné posouzení zdravotního stavu sadby brambor,

f) úředním vzorkem – vzorek odebraný a adjustovaný vzorkovatelem,

g) vzorkem na vegetační zkoušku – vzorek určený pro vegetační zkoušku ke stanovení druhové a odrůdové čistoty a pravosti, zdravotního stavu nebo hybridnosti,

h) společným vzorkem – vzorek společně odebraný a adjustovaný dodavatelem a odběratelem,

i) soukromým vzorkem – vzorek, který neodpovídá požadavkům na úřední nebo společný vzorek,

j) standardním vzorkem – vzorek odrůdy, který je ve vegetačníchzkouškácha laboratorníchzkouškách odrůdové pravosti určen k porovnání,

k) kontrolním vzorkem – vzorek odebraný úředním vzorkovatelem za účelem kontroly kvality rozmnožovacího materiálu uváděného do oběhu nebo pro účely úředního dozoru podle § 17 odst. 11 zákona,

l) zkušebním vzorkem – vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5 a určený ke stanovení příměsí jinýchrostlinnýchdruhů v kusech,

m) základním zkušebním vzorkem – vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5 a určený ke stanovení čistoty osiva v procentech,

n) homogenitou osiva (stejnorodostí) – jednotnost partie osiva v rámci přirozené variability,

o) heterogenitou osiva (různorodostí) – nejednotnost partie osiva, ve které jednotlivé složky, charakterizující jakost, nejsou rozloženy rovnoměrně,

p) egalizací – míchání partií osiva nebo jejichčástí stejného druhu a odrůdy,

r) vzorkem pro stanovení zdravotního stavu sadby brambor – počet hlíz odebraný po ukončení vegetace uvedený v příloze č. 1,

s) vzorkovnicí – obal úředního nebo rezervního vzorku,

t) adjustací – úkony zahrnující balení, uzavírání a označování vzorku nebo partie osiva,

u) úředním vzorkovatelem – zaměstnanec Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen "Ústav") oprávněný k odběru úředního vzorku nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k odběru vzorků podle § 17 odst. 3 zákona,

v) úředním přehlížitelem (dále jen "přehlížitel") – zaměstnanec Ústavu oprávněný k provádění přehlídek množitelskýchporostů nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k provádění přehlídek množitelskýchporostů podle § 17 odst. 2 zákona.

§ 2

Postup při kontrole průvodních dokladů

Před vzorkováním dodavatel vzorkovateli předloží tyto doklady:

a) vyplněnou a podepsanou žádost podle § 6 odst. 1 zákona,

b) průvodní doklady partie (doklad o uznání množitelského porostu),

c) záznamy podle § 7 odst. 1 zákona,

d) evidenci použitých návěsek podle přílohy č. 2,

e) vyplněné údaje na vzorkovnici podle přílohy č. 2,

f) u sadby brambor vyplněné návěsky na tiskopise podle přílohy č. 2.

Technologický postup a způsob odběru vzorků

[K § 4 odst. 15 a § 7 odst. 6 písm. l) zákona]

§ 3

(1) Při odběru vzorků (dále jen "vzorkování") osiva a sadby se postupuje tak, aby pro laboratorní nebo mechanické rozbory a vegetační zkoušky byl k dispozici vzorek o stanovené hmotnosti uvedený v příloze č. 5, v němž jsou všechny složky obsaženy ve stejném poměru jako v celé partii, z níž je vzorek odebrán.

(2) Vzorkování za účelem vystavení úředních dokladů smí vykonávat jen vzorkovatel.

(3) Partie připravená ke vzorkování musí být homogenní a nesmí překročit hmotnost stanovenou v příloze č. 5 o více než 5 %. Větší množství se rozdělí na více samostatných partií.

(4) Při vzorkování osiva a sadby prováděném v rámci uznávacího řízení, kontroly výroby a oběhu osiva a sadby a dozoru Ústavu podle § 17 odst. 11 zákona se používají technologické postupy uvedené v příloze č. 1.

(5) Pro vzorkovatele připraví dodavatel potřebné technické pomůcky ke vzorkování stanovené v příloze č. 1.

§ 4

(1) Minimální hmotnost laboratorních vzorků osiv jednotlivých druhů je uvedena v příloze č. 5 a u směsi se určí podle druhu, který má ve směsi nejvyšší hmotnostní podíl.

(2) Minimální velikost vzorků sadby brambor je uvedena v příloze č. 5.

(3) Minimální velikost vzorků sadby sazečky cibule a sadby česneku je uvedena v příloze č. 5.

(4) Minimální velikost vzorku sazenic zeleniny je uvedena v příloze č. 1.

(5) Minimální velikost vzorků pro vegetační zkoušky je uvedena v příloze č. 5.

(6) Maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu je stanovena v příloze č. 5.

(7) U partií osiva specielních druhů odrůd nebo hybridů, jejichž hmotnost se rovná nebo je menší než 1 % stanovené nejvyšší hmotnosti partie, může být hmotnost laboratorního vzorku snížena až na úroveň hmotnosti uvedené v příloze č. 5 pro zkušební vzorek na rozbor čistoty. V tomto případě nelze provést početní stanovení příměsí jiných rostlinných druhů. Toto pravidlo platí rovněž pro vzorky odebírané na vegetační zkoušku.

(8) V případě hybridních odrůd zeleniny první filiální generace může být minimální hmotnost laboratorního vzorku osiva snížena na čtvrtinu hmotnosti uvedené v příloze č. 5, přičemž vzorek musí mít alespoň 5 g a skládat se alespoň ze 400 semen.

(9) Nemá-li laboratorní vzorekpředepsanou hmotnost, laboratorní zkoušky se odloží do doby doručení nového vzorku dostatečné hmotnosti. Výjimku tvoří případ nedodržení hmotnosti podle odstavců 7 a 8. V tomto případě může být rozbor proveden ze vzorku nižší hmotnosti nebo z nižšího počtu semen (např. klíčivost jen z 200 semen). V dokumentu o provedeném rozboru bude pakuvedena následující poznámka: "Zkoušeno ze vzorku snížené hmotnosti nebo z nižšího počtu semen, než je stanoveno".

(10) Pro stanovení vlhkosti osiva je předepsána minimální hmotnost zkušebního vzorku

a) 100 g u obilnin (vyjma prosa), luskovin, kukuřice a čiroků,

b) 50 g u ostatních druhů,

přičemž podmínkou je, že vzorkovnice musí být zcela naplněna a pevně uzavřena. V odůvodněných případech (měření vlhkosti na elektrickém vlhkoměru) může být vyžadována vyšší hmotnost vzorku.

(11) Pro stanovení obsahu kyseliny erukové a glukosinolátů u osiva řepky je předepsána minimální hmotnost zkušebního vzorku 100 g.

(12) Pro zkoušku odrůdové pravosti a čistoty elektroforeticky je minimální hmotnost zkušebního vzorku osiva 100 g, u sadby brambor pro určení pravosti odrůdy minimální velikost vzorku 10 hlíz a pro určení čistoty partie 100 hlíz.

§ 5

(1) Při vzorkování osiv nesmí být zjištěny příznaky heterogenity v partii osiva. Vzorkování lze odmítnout, vykazuje-li partie znaky heterogenity. V případě pochybnosti může být zkouška heterogenity osiva provedena podle postupu uvedeného v příloze č. 1.

(2) Partie osiva musí být uložena tak, aby každý jednotlivý obal partie, a to i při uložení na paletách, byl přístupný kontrole a vzorkování. V opačném případě vzorkování nelze provést.

(3) Jsou-li splněny požadavky uvedené v § 2 až 4 a odstavcích 1 a 2, provede vzorkovatel odběr vzorku v souladu s technologickým postupem uvedeným v příloze č. 1.

§ 6

(1) Partie sadby připravená ke vzorkování může být uložena v pytlích, velkoobjemových vacích, ohradových paletách nebo může být volně ložená. U volně ložené sadby, případně u velkoobjemových vaků, kdy nebude možné odebrat zkušební vzorek po konečné úpravě, musí vzorkovatel odebrat dílčí vzorky v průběhu třídění. V těchto případech je dodavatel povinen oznámit termín zahájení třídění vzorkovateli nejméně 24 hodin předem. Obaly musí být vzorkovatelem opatřeny úřední návěskou a pojistkou; u volně ložené sadby musí být návěska přiložena k průvodnímu dokladu.

(2) Vzorkování sadby brambor se provádí podle postupů uvedených v příloze č. 1.

(3) Vzorkování sazečky cibule a sadby česneku se provádí podle postupů uvedených v příloze č. 1.

(4) Vzorkování sazenic zeleniny na kontrolu druhové a odrůdové pravosti, případně čistoty nebo zdravotního stavu se provádí podle postupů uvedených v příloze č. 1.

§ 7

(1) Pro úřední vzorky se používají tyto obaly:

a) vícevrstvé papírové vzorkovnice se zcela podlepeným dnem, slepenými bočními spoji, a s údaji předepsanými v příloze č. 2 tak, aby se zamezilo nežádoucí manipulaci se vzorkem,

b) vzorkovnice z neprodyšného materiálu vzduchotěsně uzavřené pro zkoušku vlhkosti a ke zjišťování přítomnosti živočišných škůdců a pro vzorky osiv záměrně podsušených k balení do plynotěsných obalů,

c) nové pytle z husté tkaniny určené pro vzorky sadby brambor,

d) pytle pro sazečku cibule a sadbu česneku zajišťující prodyšnost obalu.

(2) Každý úřední vzorek musí být označen tak, aby byla zřejmá souvislost mezi množitelským porostem, partií a vzorkem. Úřední doklady o výsledcích rozboru vydá Ústav nebo pověřená osoba jen na základě rozboru úředního vzorku.

(3) Plomby určené k plombování úředních vzorků vydává Ústav pouze vzorkovateli, který zajistí, aby nedošlo k jejich neoprávněnému použití.

(4) Úřední vzorky musí být vzorkovatelem řádně uzavřeny a opatřeny plombou tak, aby nebyla možná manipulace se vzorkem bez zjevného porušení plomby. Žádosti, které jsou nedílnou součástí vzorků, jsou vzorkovatelem nebo pod jeho dohledem vkládány do samostatné obálky, kterou vzorkovatel zapečetí a označí svým razítkem a podpisem a přiloží je do hromadného obalu.

(5) Vzorky osiva musí být zabaleny tak, aby bylo zabráněno jejich poškození při přepravě. Vzorkovatel připraví vzorky k odeslání, zaplombuje obal, v případě odesílání poštou jej přelepí a označí razítkem a podpisem. Vzorky ve vícevrstvých papírových sáčcích, které mají být odeslány poštou, vzorkovatel vloží jednotlivě do plátěných sáčků a celý obsah zaplombuje.

(6) Laboratorní vzorky musí být bez zbytečného prodlení odeslány k laboratorním zkouškám. Laboratorní vzorky z partií, na které budou vystaveny mezinárodní certifikáty, odesílá vzorkovatel na náklady dodavatele.

(7) Ustanovení odstavce 1 písm. a), c) a d) a odstavců 2 až 5 platí též pro vzorky odebrané na vegetační zkoušky.

(8) Vzorky na vegetační zkoušky odesílá dodavatel bez zbytečného prodlení na zkušební stanice podle pokynů Ústavu.

(9) Vzorky sadby brambor určené ke zjištění zdravotního stavu nebo pro mechanický rozbor zasílá dodavatel na místo určené Ústavem.

§ 8

(1) Při příjmu doručených vzorků se kontroluje

a) označení obalu vzorkovatelem,

b) druh plomby nebo pečeti, jejich neporušenost a neporušenost obalu vzorku (u společných vzorků se popíše druh uzavření),

c) shoda údajů, zejména čísla partie, na sáčku a na přiloženém dokladu a úplnost údajů na dokladu.

(2) Zjistí-li pracovník Ústavu při příjmu doručených vzorků nesplnění podmínek podle odstavce 1, oznámí tuto skutečnost bezodkladně dodavateli.

(3) Při zjištění závad podle

a) odstavce 1 písm. a) a c) je vzorek zkoušen po odstranění těchto závad,

b) odstavce 1 písm. b) není vzorek přijat ke zkoušení a dodavatel musí požádat o nové vzorkování.

(4) Přijatému vzorku se přidělí evidenční číslo, které se současně uvede na rozborovou kartu nebo jiný průvodní doklad ke zkouškám. Tyto doklady provází vzorek po celou dobu zkoušek.

(5) Po provedení zkoušek se laboratorní vzorky osiva a vzorky osiva na vegetační zkoušky skladují nejméně do konce nejbližšího vegetačního období příslušné plodiny. Podmínky při skladování musí být takové, aby nedošlo ke snížení jakosti osiva ve vzorcích. Je-li nutno některé vzorky předčasně likvidovat, musí být o jejich likvidaci proveden záznam v příslušné evidenci vzorků.

(6) Rezervní vzorek osiva se ukládá na místě a podle podmínek určených Ústavem po dobu 2 let, není-li na návěsce osiva uvedeného do oběhu stanoveno jinak.

(7) Vzorky sadby brambor včetně vzorků na vegetační zkoušky se likvidují po ukončení předepsaných zkoušek.

Postupy a metody zkoušení množitelských porostů a rozmnožovacího materiálu

§ 9

(1) Přehlídky množitelských porostů provádí přehližitel v souladu s postupem uvedeným v příloze č. 3.

(2) Dodavatel může Ústav požádat o zastavení řízení o uznání množitelského porostu pouze do termínu provedení přehlídek podle postupu uvedeného v příloze č. 3.

(3) Nevyhovuje-li množitelský porost svými vlastnostmi podmínkám stanoveným pro kategorii uvedenou v žádosti o jeho uznání, lze jej uznat v nižší kategorii nebo stupni, a to na žádost dodavatele podle postupu uvedeného v příloze č. 3.

(4) Vegetační zkoušky prováděné podle přílohy č. 4 se používají

a) ke kontrole odrůdové a druhové pravosti a čistoty,

b) ke stanovení procenta hybridnosti,

c) ke kontrole zdravotního stavu osiva nebo sadby brambor,

d) ke stanovení procenta výskytu plevelných řep v osivu cukrovky a krmné řepy,

e) k následné kontrole standardních osiv zelenin,

f) jako vstupní a výstupní zkoušky v rámci certifikace osiv podle systému Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj,

g) jako možná součást reklamačního řízení.

(5) Postup při provádění vegetačních zkoušek je uveden v příloze č. 4. Ústav o výsledku vegetační zkoušky vyhotoví zápis podle vzoru uvedeného v příloze č. 2.

§ 10

(1) Vzorky ke stanovení vlhkosti a vzorky ke stanovení škůdců se zkoušejí ihned po doručení do laboratoře a po ukončení rozboru se likvidují. Ostatní vzorky se zkoušejí postupně a bez zbytečného prodlení.

(2) K laboratornímu zkoušení osiva a sadby se používají postupy zkoušení, které jsou kompatibilní s metodami vydanými Mezinárodní asociací pro zkoušení semen (ISTA), pokud pro určité stanovení takové postupy existují.

(3) V příloze č. 5 jsou uvedeny metody zkoušení rozmnožovacího materiálu ke zjišťování vlastností osiva, sadby brambor, sazečky cibule a sadby česneku.

(4) Doklady o kvalitě osiva a sadby se vydávají po ukončení všech zkoušek stanovených pro daný druh osiva a sadby.

§ 11

(1) Vzorky pro následnou kontrolu rozmnožovacího materiálu zemědělských, zeleninových a ovocných druhů, révy a sazenic zeleniny odrůd druhů uvedených v druhovém seznamu a okrasných druhů, která se provádí formou srovnávacích pokusů a zkoušek v rámci zemí Evropských společenství, se odebírají z rozmnožovacího materiálu

a) pocházejícího ze třetích zemí,

b) vhodného pro ekologické zemědělství,

c) uváděného do oběhu k zachování genetické rozmanitosti.

(2) Tyto zkoušky jsou určeny ke kontrole dodržování podmínek, za kterých je osivo a sadba uváděna do oběhu, a k harmonizaci metod zkoušení a vydávání osvědčení. U rozmnožovacího materiálu ovocných a okrasných druhů a u sazenic zeleniny se kontroluje rovněž dodržování rostlinolékařských předpisů.

(3) Odběr vzorků se provádí v souladu s s ustanoveními § 3 až 7.

(4) Odběr vzorků a pokusy a zkoušky uvedené v odstavcích 1 až 3 provádí Ústav.

§ 12

(1) Egalizovat je možné partie osiva stejného druhu a odrůdy, a to celé nebo jejich části, za předpokladu, že již byly v uznávacím řízení. Pokud je egalizováno osivo partií různých kategorií nebo generací, bude výslednou kategorie nebo generace nejnižší z použité řady.

(2) Egalizovaná partie bude označena číslem partie v rámci přidělené číselné řady a první číslice v čísle partie bude označovat rok egalizace.

(3) Egalizovaná partie podléhá novému uznávacímu řízení.


§ 13

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.


Ministr:
Ing. Palas v. r.

Poznámky pod čarou

1) Je vydána na základě a v mezíchzákona, do něhož již byly příslušné směrnice Evropskýchspolečenství promítnuty.

2) Směrnice Rady 66/401/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva pícnin na trh.
První směrnice Komise 78/386/EHS ze dne 18. dubna 1978, kterou se mění přílohy směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh.
Směrnice Komise 79/641/EHS ze dne 27. června 1979, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 69/208/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh.
Směrnice Rady 86/155/EHS ze dne 22. dubna 1986, kterou se v důsledku přistoupení Španělska a Portugalska mění některé směrnice o uvádění osiva a sadby na trh.
Směrnice Komise 87/120/EHS ze dne 14. ledna 1987, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh.
Směrnice Rady 88/380/EHS ze dne 13. června 1988, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/403/EHS, 69/208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin.
Směrnice Komise 92/19/EHS ze dne 23. března 1992, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh.
Směrnice Komise 96/18/ES ze dne 19. března 1996, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 66/402/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh.
Směrnice Rady 69/60/EHS ze dne 18. února 1969, kterou se mění směrnice Rady ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh.
První směrnice Komise 78/387/EHS ze dne 18. dubna 1978, kterou se mění přílohy směrnice Rady 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh.
Směrnice Komise 79/641/EHS ze dne 27. června 1979, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 69/208/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh.
Směrnice Komise 81/126/EHS ze dne 16. února 1981, kterou se mění přílohy směrnic Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS a 69/208/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin a osiva olejnin a přadných rostlin na trh a směrnice 78/386/EHS a 78/388/EHS.
Směrnice Komise 87/120/EHS ze dne 14. ledna 1987, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh.
Směrnice Rady 88/380/EHS ze dne 13. června 1988, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/403/EHS, 69/208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Komise 2006/55/ES ze dne 12. června 2006, kterou se mění příloha III směrnice Rady 66/402/EHS, pokud jde o maximální hmotnost partií osiva.
Směrnice Rady 92/33/ES ze dne 28. dubna 1992 o uvádění sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny mimo osivo na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 2002/54/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva řepy na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 2002/55/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadnýchrostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 2002/56/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění sadby brambor na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 2002/57/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Komise 2006/55/ES ze dne 12. června 2006, kterou se mění příloha III směrnice Rady 66/402/EHS, pokud jde o maximální hmotnost partií osiva.


Příloha č. 1 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.

Technologické postupy a způsoby odběru vzorků osiva a sadby

1. Technické pomůcky

a) vzorkovací zařízení (bodcové vzorkovadlo, tyčové dvouplášťové vzorkovadlo, automatické vzorkovadlo),

b) dělidlo,

c) kbelík a lopatka na promíchání vzorku,

d) váhy,

e) prošívací jehla, motouz,

f) vzorkovnice (vícevrstvý papírový sáček),

g) neprodyšný obal (např. PE, či PP lahvička) pro odběr osiva na stanovení vlhkosti, popřípadě zjištění výskytu skladištních škůdců,

h) plátěný sáček,

i) pracovní plocha (stůl) pro adjustaci vzorku a administrativní činnost při vzorkování.

2. Metody odběru dílčích vzorků

2.1 Ruční odběr vzorků

(1) U většiny druhů semen s výjimkou těžce se sypajících, se dílčí vzorky odebírají

a) z uzavřených obalů - bodcovým (Nobbeho) vzorkovadlem, které musí být tak dlouhé, aby jeho oválný otvor blízko špičatého konce dosáhl alespoň do středu obalu, pokud není obal přístupný z protilehlých stran, musí být vzorkovadlo tak dlouhé, aby dosáhlo protější stěny obalu.

1. Pro obiloviny činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 14 mm,

2. pro větší semena (kukuřice) činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 20 mm,

3. pro jeteloviny a podobná semena činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 10 mm.

Šířka otvoru v plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvoru je dvojnásobek až pětinásobek šířky otvoru. Maximální průměr vzorkovadla je pětinásobek maximálního průměru vzorkovaných semen.

b) z otevřených obalů a z osiva volně loženého - dvouplášťovým tyčovým vzorkovadlem v délce, která odpovídá alespoň výšce obalu nebo výšce naskladněného osiva.

Doporučené rozměry vzorkovadla jsou: délka 762 mm, minimální vnitřní průměr 25 mm, šířka otvorů ve vnějším plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvorů je minimálně dvojnásobek šířky otvoru, maximální délka otvoru není stanovena, otvor může být stejně dlouhý jako celé vzorkovadlo.

Toto vzorkovadlo se vpichuje vertikálně. Vnitřní prostor trubky rozdělují přihrádky, na několik (nejméně tři) samostatných komor.

Vzorkovadlo se v uzavřeném stavu zasune do osiva, trubice se navzájem pootočí tak, aby se štěrbiny vnitřní trubky otevřely a vyčká se, až se vzorkovadlo naplní. Pak se opět uzavře, vytáhne a vyprázdní do vhodné násypky nebo na vhodnou podložku. Při uzavírání je nutno postupovat tak, aby nedošlo k poškození osiva. Za jeden dílčí vzorek se považuje celý obsah takového typu vzorkovadla, nikoli obsah jedné z jeho komor.

(2) Odebírání dílčích vzorků rukou je nejvhodnější metoda vzorkování v případě následujících rodů: Agropyron, Agrostis, Alopecurus, Anthoxanthum, Arrhenatherum, Bromus, Cynodon, Cynosurus, Dactylis, Deschampsia, Elytrigia, Festuca, Holcus, Lolium, Panicum, Poa a Trisetum. Tato metoda je rovněž nejvhodnější pro vzorkování semen, která by mohla být poškozena použitím vzorkovadel, například velkosemenné luskoviny, nebo semena s nízkou vlhkostí, a zároveň pro osivové pásy a osivové rohože. K usnadnění odběru dílčích vzorků ze spodních částí pytlů se z nich nejdříve odsype část osiva. Pytle, z nichž se odebírají dílčí vzorky z horní, střední nebo dolní části se vybírají náhodně. Při odběru je nutno dbát na to, aby byly prsty okolo zachyceného vzorku pevně sevřeny a nabrané semeno nemohlo z dlaně unikat.

(3) Osiva druhů s velmi jemnými semeny se před vzorkováním vysypou na čistou podložku a vzorek se odebírá lžičkou z různých míst.

(4) Při vzorkování malých balení je postup následující: Za základní jednotku se považuje hmotnost 100 g osiva. Není-li hmotnost osiva v jednotlivých obalech větší než 100 g, mohou tyto obaly představovat dílčí vzorky pro vytvoření souhrnného vzorku. Při vzorkování partií osiva v podobě osivových pásů nebo osivových rohoží se jako dílčí vzorky odebírají jednotlivé balíčky nebo části pásů nebo rohoží.

2.2 Odběr vzorků pomocí automatického vzorkovadla

2.2.1 Použití automatického vzorkovadla

(1) Dílčí vzorky se odebírají z proudu osiva při plnění do obalů.

(2) Požadavky na provoz automatického vzorkovadla

a) dílčí vzorky jsou odebírány z proudu osiva rovnoměrně v celém jeho průřezu a četnost jejich odběru je řízena časovým spínačem,

b) dílčí vzorky jsou vedeny potrubím od vzorkovadla do nádoby ve sběrné skříni,

c) semena z tohoto zařízení nesmí odrazem nebo jinak samovolně vypadnout mimo sběrné nádoby,

d) obsah jedné nádoby musí odpovídat velikosti souhrnného vzorku,

e) sběrná skříň musí být uzamykatelná,

f) skříň vzorkovadla, časového spínače a všechny spoje na vedení osiva od vzorkovadla do sběrné skříně musí být zaplombovány,

g) vzorkovadlo nesmí osivo poškozovat ani provádět výběr mezi jednotlivými semeny na základě jejich velikosti, vznášivosti nebo pluchatosti.

(3) Automatické vzorkovadlo se instaluje podle technologických podmínek výrobce a jeho provoz pro účely odběru úředních vzorků musí být schválen Ústavem.

(4) Při používání automatického vzorkovadla pro účely úředního odběru vzorků je toto vzorkovadlo uzamčené a přístupné pouze pověřenému vzorkovateli.

(5) Další požadavky na provoz a zabezpečení automatického vzorkovadla

a) mechanizmus vzorkovadla včetně časového spínače se umístí v uzavíratelné skřínce,

b) potrubí mezi vzorkovadlem a sběrnou skříní je vedeno tak a v takové délce, aby pád osiva do sběrné nádoby nemohl být příčinou případného poškození vzorkovaného osiva,

c) je-li nad sběrnou skříní potrubí rozděleno a zdvojeno, shromažďuje se vzorek pro laboratoř čistící stanice do nádoby mimo sběrnou skříň,

d) sběrná skříň je pevně spojená s podkladem a zabezpečena proti jakémukoliv posunu, samovolnému otevření a dále musí splňovat tyto podmínky:

1. v plášti nesmí být jiné otvory než otvor pro přívod osiva, štěrbina na vhození lístku označujícího číslo partie, otvor pro vývod vnějšího ovládacího mechanizmu otočného zařízení se sběrnými nádobami a dostatečně prostorný manipulační otvor na vyjímání sběrných nádob se vzorky,

2. uvnitř obsahuje otočné zařízení s jednotlivými sběrnými nádobami. Ovládání tohoto zařízení musí být konstruováno tak, aby vně skříně bylo možno ovládat točnu pouze jedním směrem v rozmezí 360°, bez možnosti zpětného pohybu; zpětný pohyb točny, nebo přetočení do výchozí polohy, je možné pouze při otevřené skříni,

3. jednotlivé nádoby musí být rovnoměrně rozmístěny tak, aby i při případném větším množství osiva nemohlo dojít ke znehodnocení vzorku smícháním osiva z více nádob,

4. klíče od skříně má vzorkovatel, druhý klíč je uložený ve vzorkovatelem zapečetěné obálce u odpovědného pracovníka čistící stanice,

e) časové intervaly spínače musí být nastaveny tak, aby v čase potřebném na vyčištění partie osiva bylo odebráno vzorkovadlem tolik dílčích vzorků, které svojí hmotností odpovídají přibližně čtyřnásobku laboratorního vzorku.

(6) Pokud nastavení časových impulsů neodpovídá kapacitě sběrné nádoby, je možné použít na vzorek z jedné partie dvě sběrné nádoby s předepsaným označením.

(7) O provozu automatického vzorkovadla se vede evidence s údaji shodnými na lístcích vhazovaných do sběrných nádob doplněnými o druh, odrůdu a hmotnost vzorkované partie. Tuto evidenci kontroluje pracovník Ústavu.

2.2.2 Postup práce obsluhy automatického vzorkovadla

(1) Před začátkem čistění partie osiva obsluha vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou začátku čistění partie a provede záznam do knihy automatického vzorkovadla.

(2) Po ukončení čistění partie obsluha opět vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou ukončení čistění partie a provede záznam do knihy automatického vzorkovadla.

(3) Pootočí točnou o jedno místo tak, aby pod přívodem osiva byla prázdná nádoba a vhodí lístek pro další partii.

(4) Postup opakuje tolikrát, kolik partií je připravováno mezi jednotlivými úředními odběry vzorků vzorkovatelem, nebo pokud stačí kapacita sběrné skříně.

2.2.3 Postup práce vzorkovatele

(1) Vzorkovatel odebírá souhrnné vzorky ze skříně a připravuje laboratorní, rezervní a případně další úřední vzorek, přičemž kontroluje souhlasnost údajů na obou štítcích vhozených do nádoby s údaji v předložené evidenci.

(2) Po odebrání všech vzorků vloží sběrné nádoby zpět na otočné zařízení, které nastaví do výchozí polohy a sběrnou skříň uzavře a uzamkne.

Pokud vzorek ve sběrné nádobě nemá potřebnou hmotnost, provede se celé nové vzorkování ručně.

3. Počet dílčích vzorků ve vztahu k typu a počtu obalů

(1) Z partie osiva v pytlích nebo jiných obalech stejné velikosti a jednoho typu s hmotností 15 až 100 kg se odebírají dílčí vzorky v tomto minimálním počtu:

Tab.1

Počet obalů v partiiPočet dílčích vzorků
15 dílčích vzorků
2 - 43 dílčí vzorky z každého obalu
5 - 82 dílčí vzorky z každého obalu
9 - 151 dílčí vzorek z každého obalu
16 - 3015 dílčích vzorků z partie osiva
31 - 5920 dílčích vzorků z partie osiva
60 - 15430 dílčích vzorků z partie osiva
155 - 400vždy nejméně jeden dílčí vzorek z 5 obalů
401 - 566dílčí vzorky z 80 obalů
567 a vícevždy nejméně jeden dílčí vzorek ze 7 obalů

U partií s obaly menšími než 15 kg jsou obaly sloučeny do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 100 kg, například 20 obalů o 5 kg, 33 obalů o 3 kg nebo 100 obalů o 1 kg. Osivové pásy a rohože a malé sáčky mohou být sloučeny do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 2 000 000 semen. Vzorkovací jednotky se pak považují za obaly a vzorkování probíhá podle tabulky 1.

(2) U partií v obalech větších než 100 kg (včetně volně loženého osiva) nebo při vzorkování z proudu osiva se odebírají dílčí vzorky podle hmotnosti partie v tomto minimálním počtu:

Tab.2

HmotnostPočet dílčích vzorků
do 500 kgnejméně 5 dílčích vzorků
501 až 3 000 kgjeden dílčí vzorek z každých 300 kg, nejméně však 5 dílčích vzorků
3 001 až 20 000 kgjeden dílčí vzorek z každých 500 kg, nejméně však 10 dílčích vzorků
20 001 a více kgjeden dílčí vzorek z každých 700 kg, nejméně však 40 dílčích vzorků

Při vzorkování partie o počtu obalů 15 nebo nižším se z každého obalu bez ohledu na jejich velikost odebere stejný počet dílčích vzorků. Vzorkování obalovaného osiva probíhá podle tabulek 1 a 2.

4. Odběr vzorků ke stanovení skladištních škůdců

(1) Ke stanovení skladištních škůdců se dílčí vzorky odebírají přímo do neprodyšného obalu a takto získaný souhrnný vzorek se odesílá přímo k rozboru. Vzorky se odebírají střídavě

a) z dolní části pytle (do výšky 200 mm),

b) z části pytle nad 200 mm z obvodové vrstvy,

c) z části pytle nad 200 mm z vnitřní vrstvy.

(2) Počet dílčích vzorků je stanoven v tabulce 1.

(3) Z osiva ve velkoobjemových obalech a z osiva volně loženého se odebírají dílčí vzorky v místech, kde lze předpokládat výskyt skladištních škůdců (zavlhlá místa, místa u podlahy, stěn apod.).

(4) Velikost vzorků ke zjišťování skladištních škůdců je shodná s předepsanou hmotností pro laboratorní vzorek s výjimkou olejnin a přadných rostlin, u nichž se předepisuje hmotnost 250 g.

5. Příprava souhrnného a laboratorního vzorku

(1) Souhrnný vzorek vznikne sloučením dílčích vzorků, pokud se jeví jako jednotné. Při promíchávání souhrnného vzorku opakovaným použitím některého z mechanických dělidel nesmí být vzorek mezi jednotlivými použitími dělidla promícháván ručně.

(2) Je-li obtížné souhrnný vzorek v podmínkách skladu promíchat a redukovat, doručí se celý do laboratoře k redukci. To přichází v úvahu jen v případech, kdy není vyžadován vzorek rezervní. Má-li souhrnný vzorek odpovídající velikost, je považován za laboratorní vzorek bez redukce.

(3) Laboratorní vzorek, rezervní vzorek a popřípadě jiný vzorek na žádost dodavatele se připravuje promícháním a redukcí souhrnného vzorku na odpovídající velikost, a to jednou z následujících metod:

a) Mechanické dělení je vhodné pro všechny druhy osiva s výjimkou velmi těžce se sypajících druhů. Provádí se různými druhy mechanických dělidel, která musí splňovat tyto požadavky:

1. poskytnout alespoň jednu reprezentativní část z celkového množství děleného vzorku,

2. správně dělit i heterogenní materiál nebo směs osiva druhů s různou velikostí a s různými fyzikálními vlastnostmi semen a příměsí,

3. nesmí docházet ke změnám složení děleného materiálu a ke změně funkce dělidla v průběhu dělení (elektrostatický náboj, zachycování a dodatečné uvolňování některých složek),

4. udržovat rovnoměrnou pracovní rychlost pohyblivých částí přesahující 1 m/s a průměr cest, jimiž materiál prochází, musí být nejméně 2,5 krát větší než je maximální velikost semen,

5. zachovávat konstantní dělicí poměr s povolenou odchylkou ± 3%.

b) Metoda dělení rukou - její použití je omezeno na rody Anthoxanthum, Arrhenatherum a Trisetum. U všech ostatních druhů může být použita pouze pro získání zkušebních vzorků v laboratoři zkoušení zdravotního stavu.

c) Metoda dělení lžičkou - doporučena pro přípravu vzorku pro zkoušení zdravotního stavu, u ostatních zkoušek je omezena pro druhy se semeny menšími než semena pšenice.

d) Modifikovaná metoda půlení - nástroj se skládá z podnosu a mřížky, které u poloviny krychlových buněk chybí dno. Po předběžném promíchání se osivo rovnoměrně nasype na mřížku. Po zvednutí mřížky zůstane na podnosu přibližně polovina vzorku.

(4) Po získání jednoho zkušebního vzorku nebo polovičního zkušebního vzorku se zbytek laboratorního vzorku znovu promíchá před přípravou dalšího zkušebního vzorku nebo polovičního zkušebního vzorku.

6. Odběr vzorků sadby brambor

(1) Odběr vzorků pro stanovení zdravotního stavu

Vzorkování sadby brambor pro účely stanovení napadení chorobami se provádí buď přímo z množitelských porostů, nebo ze skladů. Ze skladů odebírá vzorkovatel vzorky kontrolní, revizní a případně vzorky z partií sadby, u které nebylo provedeno vzorkování z porostu.

a) Postup vzorkování sadby brambor z množitelských porostů:

1. souhrnný vzorek se získá sloučením pěti dílčích vzorků, které se odebírají z pěti různých míst šachovnicovitě rozložených po pozemku, a to vždy ze dvou sousedních řádků, v každém z nich z 11 trsů jdoucích za sebou,

2. z každého trsu se odebírá jedna, nebo dvě hlízy sadbové velikosti. Při odběru dvou hlíz se jedna hlíza vloží do vzorku pro laboratorní zkoušku a druhá do vzorku pro polní vegetační zkoušku.

b) Pokud nebyl vzorek odebrán z porostu, odeberou se namátkově z uskladněné sadby hlízy průměrné velikosti, přičemž jeden vzorek obsahuje 110 hlíz. Počty odebíraných vzorků v závislosti na výměře a stupni množení, stanoví tabulka 3.

Tab.3

Stupeň množeníPočet hlíz pro posklizňovou zkoušku
SE1, SE2Do 1 ha - 1 × 110 hlíz
1,1 - 2 ha - 2 × 110 hlíz
2,1 - 3 ha - 3 × 110 hlíz
atd.
E, C1, C2Do 1 ha - 1 × 110 hlíz
1,1 - 2 ha - 2 × 110 hlíz
2,1 - 3 ha - 3 × 110 hlíz
atd.

c) Vzorkování sadby brambor z obalů

Tab. 4

Uložení sadbyPočet dílčích vzorkůZpůsob odběru dílčích vzorků
pytle10z 10 náhodně vybraných obalů střídavě z horní,
střední a spodní vrstvy, 3 pytle se musí úplně
vysypat.
ohradové palety
a velkoobjemové
vaky
5z 5 náhodně vybraných obalů, a to 2 z horní,
2 ze střední a jeden ze spodní vrstvy obalu,
který je nutné vysypat.
volně ložená10z 10 rovnoměrně rozložených míst střídavě
z horní, střední a spodní vrstvy.

(2) Odběr vzorků sadby na mechanický rozbor

a) dílčí vzorky sadby brambor po sklizni se odebírají náhodně hrstmi (sevřením obou rukou), včetně hrubých nečistot tak, aby vzorek reprezentoval průměrný stav sadby,

b) pokud se rozbor vzorku neprovede na místě, zasílá se k rozboru v obalech, které musí být suché, čisté a dobře prodyšné a označeny podle vzoru uvedeného v příloze č. 2. Obaly zajišťuje dodavatel,

c) při vzorkování sadby brambor z obalů se postupuje podle tabulky 4.

7. Odběr vzorků sazečky cibule a česneku

(1) Z partie sadby sazečky cibule a česneku v obalech s hmotností nad 30 kg se odebírají jednotlivé dílčí vzorky střídavě z horní, střední a spodní části v množství potřebném pro sestavení souhrnného vzorku takto:

Tab. 5

Počet obalů v partiiPočet dílčích vzorků
1 - 10dílčí vzorek z každého obalu
11 - 30dílčí vzorky z každého třetího obalu, nejméně však z 10 obalů
nad 31dílčí vzorky z každého pátého obalu, nejméně však z 10 obalů

(2) Z partie sadby v obalech s hmotností 30 kg a méně se obaly sestaví tak, aby vytvořily vzorkovací jednotky přibližně po 100 kg. Každá vzorkovací jednotka se považuje za jeden obal, přičemž se postupuje podle odstavce 1.

(3) Z volně ložené sadby se odebírají dílčí vzorky z různých hloubek, a to podle hmotnosti partie.

Tab.6

Hmotnost partiePočet dílčích vzorků
do 1 tuny5 dílčích vzorků
nad 1 tunu10 dílčích vzorků

(4) Dílčí vzorky se odebírají rukou, popřípadě lopatkou do velké nádoby, kde se důkladně promíchají.

(5) U sadby česneku se průměrný vzorek sestavuje přímo z dílčích vzorků.

(6) U sazečky cibule se z dílčích vzorků vytvoří souhrnný vzorek, jehož hmotnost je čtyřikrát větší než hmotnost laboratorního vzorku stanovená v Části I přílohy č. 5. Tento souhrnný vzorek se rozprostře do čtverce a rozdělí dvěma úhlopříčkami na čtyři trojúhelníky, z nichž jeden se použije jako laboratorní vzorek.

(7) Rezervní vzorky se připravují jen na žádost dodavatele.

8. Odběr vzorků sazenic zeleniny

(1) Kontrola sazenic zeleniny se provádí u dodavatele v období, kdy jsou zřetelně patrné růstové vlastnosti jednotlivých druhů a je možné posoudit jejich zdravotní stav. Vzorky se odebírají před expedicí.

(2) Velikost vzorku stanoví vzorkovatel na základě celkového množství sazenic; kontroluje se 1% vypěstovaných sazenic.

(3) Sazenice se z obalů - sadbovačů nevyjímají jednotlivě, ale odebírají se celé sadbovače šachovnicovitě v pořadí a počtu stanoveném vzorkovatelem podle velikosti partie.

(4) V případě podezření na druhovou příměs nebo zhoršený zdravotní stav se odebere a posuzuje vzorek dvojnásobné velikosti.

(5) Na vegetační zkoušku se odebírají vzorky o stanoveném počtu sazenic dle jednotlivých druhů. Vzorkovatel zajistí dodání vzorku na příslušnou zkušební stanici Ústavu.

(6) Rostliny napadené chorobami nebo škůdci doručuje vzorkovatel do laboratoře Ústavu.

9. Odběr vzorků pro zkoušku heterogenity

(1) Při zkouškách heterogenity se vychází z toho, že partii osiva je nutno považovat za směs z hlediska kterékoliv zkoušené vlastnosti. Jde-li např. o klíčivost, považuje se partie za směs klíčivých a neklíčivých semen. Obdobně je tomu, jde-li o čistotu (směs čistých semen a nečistot) nebo o příměs jiných druhů (jejich směs se základním druhem).

(2) Za homogenní celek se považuje taková partie osiva, v níž důkladným promícháním jsou všechny složky rozptýleny náhodně a stejnoměrně do různých částí partie.

9.1 Postup práce

Vzorky pro zkoušku heterogenity se odebírají ve zvláštních případech, kdy vznikne pochybnost o homogenitě vzorkované partie.

(1) U osiva v pytlích se odebere nejméně tolik samostatných vzorků z jednotlivých, náhodně zvolených pytlů, kolik je předepsáno v tabulce 8. Dílčí vzorky z jednotlivých pytlů se odebírají z horní, střední a dolní části přímo do sáčků, v nichž se odesílají k rozboru. Hmotnost každého takto odebraného vzorku z jednoho pytle nemá být menší než polovina předepsané hmotnosti laboratorního vzorku pro daný druh.

(2) U osiva baleného jinak než v pytlích se volí obdobný postup. Zásadně se však odebírá vždy jen jeden vzorek z každého obalu, aby se ve vzorcích neprojevila i heterogenita uvnitř jednoho obalu. K zaslaným vzorkům se přikládá popis zvoleného postupu.

(3) Velikost zkušebních vzorků pro příslušné laboratorní zkoušky stanoví tabulka 7. Před přípravou zkušebních vzorků se pro orientaci zváží 100 semen a podle toho se upraví hmotnost zkušebních vzorků tak, aby každý z nich obsahoval požadovaný přibližný počet semen.

Tab. 7

Vzorek je určen pro zkouškuPřibližný počet semen ve vzorku
klíčivosti v %z každého dílčího vzorku 100 semen
čistoty v %1 000 semen nebo 2 000 semen
obsahu příměsí (počet kusů)10 000 semen

9.2 Výpočet hodnoty heterogenity

(1) Při výpočtu hodnoty heterogenity se používá těchto symbolů:

H hodnota heterogenity,
Vs variabilita (proměnlivost) skutečná, zjištěná mezi vzorky ve vztahu ke zkoušenému znaku,
Vt variabilita teoretická (očekávaná), vypočítaná ve vztahu ke zkoušenému znaku,
N počet odebraných a zkoušených vzorků,
n počet semen v každém zkoušeném vzorku (např. 1 000 nebo 2 000 pro čistotu, 100 pro klíčivost),
X hodnota zkoušené vlastnosti u každého dílčího vzorku (např. % čistoty, počet semen jiných druhů apod.),
X průměr všech hodnot X, tj. součet hodnot X dělený N.

Je-li N menší než 10, počítá se hodnota X na dvě desetinná místa, v ostatních případech na tři desetinná místa.

Je-li hodnota X u komponentů čistoty nižší než 0,2% nebo vyšší než 1,0% a u příměsí méně než 2 zjištěná semena, hodnota H se nevypočítává a neoznamuje.

2) Hodnota H pro kteroukoliv osivovou hodnotu zjišťovanou v procentech se vypočítá podle vzorce


Kde

(3) Hodnota H pro osivové hodnoty, zjišťované počtem kusů,

Kde

(4) Ve zprávě o výsledku zkoušky heterogenity se uvádí tyto údaje:

a) označení partie,

b) celková hmotnost a počet pytlů (obalů),

c) počet odebraných vzorků,

d) hodnoty zkoušené vlastnosti u každého vzorku, tj. všechny hodnoty heterogenity H.

(5) V posudku se na základě srovnání zjištěné hodnoty H s přípustnými hodnotami H v Tab. 8 uvede

a) je-li hodnota H rovná nule (popř. je-li záporná): „Výsledná hodnota heterogenity prokazuje, že partie je homogenní.“,

b) je-li hodnota H vyšší než nula, avšak nižší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka 7: „Hodnota heterogenity (např. 0,67) není průkazná k tomu, aby partie byla považována za heterogenní. Přípustná hodnota H je ....“,

c) je-li hodnota H vyšší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka 8.:“ Hodnota heterogenity (např.2,62) je průkazná k prohlášení partie za heterogenní. Přípustná hodnota je ....“,

d) nebyla-li hodnota H vypočtena v případech podle 3.2. Průměrná hodnota (čistoty, klíčivosti apod.) neumožňuje provedení výpočtu hodnoty heterogenity. Partie se tudíž považuje za homogenní.

Příklad výpočtu hodnoty H pro klíčivost:

Z partie o 10 pytlích odebráno 10 pytlových vzorků, tj. N = 10

hodnoty X (%) hodnoty X2
806400
826724
847056
867396
887744
806400
786084
765776
745476
725184
∑X = 800∑X2 = 64240
(∑X)2 = 640 000

Proměnlivost skutečná Vs u zkoušených vzorků:


Proměnlivost teoretická Vt:


Heterogenita H:

Četnost vzorkování a přípustné hodnoty H (při P = 0,01)

Tab. 8

Počet pytlů v partiiPočet odebraných vzorků
N
Přípustná (kritická) hodnota
H
552,58
662,02
771,80
881,64
991,51
10101,41
11-15111,31
16-25151,08
26-35171,00
36-49180,97
50 a více200,90

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.

Vzory formulářů a dokladů

Vzor formuláře

- žádosti o kontrolu osiva

- žádosti o odběr vzorku

- potisku vzorkovnice

- pro vedení evidence při výrobě rozmnožovacího materiálu (Partiový štítek)*)

- pro vedení evidence návěsek u dodavatele*)

- návěsky pro vzorek sadby brambor (žádosti o odběr vzorku pro uznání sadby brambor)

*) Evidence je možné vést i v elektronické podobě za předpokladu, že vytištěné sestavy budou obsahovat minimálně údaje uvedené v těchto vzorech.

Vzor dokladu

- Zápis z hodnocení vegetační zkoušky

Žádost o kontrolu osiva

Žádost o kontrolu osiva

Žádost o odběr vzorku

Žádost o odběr vzorku

Vzorkovnice - vzor potisku

Vzorkovnice - vzor potisku

Partiový štítek

Partiový štítek

EVIDENCE NÁVĚSEK U DODAVATELE

EVIDENCE NÁVĚSEK U DODAVATELE

1) Vzor návěsky (žádosti) pro vzorkování na zdravotní stav (Elisa test) a na mechanický rozbor sadby brambor

1) Vzor návěsky (žádosti) pro vzorkování na zdravotní stav (Elisa test) a na mechanický rozbor sadby brambor

2) Vzor návěsky (žádosti) pro vzorkování na vegetační zkoušku

2) Vzor návěsky (žádosti) pro vzorkování na vegetační zkoušku

ZÁPIS Z HODNOCENÍ VEGETAČNÍ ZKOUŠKY

ZÁPIS Z HODNOCENÍ VEGETAČNÍ ZKOUŠKY

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.

Postup pro hodnocení množitelských porostů

1. Všeobecné podmínky

(1) Množitelské porosty se hodnotí v době, kdy je vývoj rostlin nejvhodnější pro posouzení jejich rozhodujících vlastností. Každý množitelský porost se přehlíží nejméně jedenkrát. Počet přehlídek je stanoven pro každý druh.

(2) Při přehlídce množitelského porostu je přítomen zástupce dodavatele.

(3) Při hodnocení množitelských porostů se provádí kontrola

a) dodržení sledu předplodin - dodavatel je povinen uvést v žádosti o uznání porostu jaké předplodiny byly ve sledovaném období na pozemku pěstovány. Kontrola sledu předplodin se provádí

1. při podání žádosti,

2. před provedením přehlídky množitelského porostu v písemných záznamech množitele (kniha, příp. karta honů),

3. při vlastní přehlídce množitelského porostu,

b) dodržení stanovené minimální vzdálenosti k zamezení

1. nežádoucí příměsi během vegetace nebo při sklizni ze sousedního porostu (dále jen „mechanická izolace“). Nedodržení mechanické izolace se posuzuje jako tzv. odstranitelná závada. Po jejím odstranění může dodavatel požádat o kontrolní přehlídku,

2. možného přenosu pylu u cizosprašných druhů nebo k přenosu chorob (dále jen „prostorová izolace“). Prostorová izolace se kontroluje z předložené katastrální mapy a v terénu při přehlídce množitelského porostu. Nedodržení prostorové izolace se posuzuje jako neodstranitelná závada. Porost se v tomto případě neuzná a nebude dále přehlížen. U velkých množitelských porostů je možné vytvořit dostatečnou prostorovou izolaci oddělením části množitelského porostu a pak povolit kontrolní přehlídku,

c) množitelského porostu formou přehlídky při které se hodnotí

1. celkový stav porostu,

2. čistota druhu,

3. čistota odrůdy,

4. zaplevelení,

5. výskyt škodlivých organizmů.

(4) Neodpovídá-li porost svými parametry hodnotám kategorie (stupně), na kterou byla podána žádost o uznání, ale odpovídá hodnotám kategorie (stupně) nižší, lze porost uznat v nižší kategorii (stupni) jen na základě nové žádosti dodavatele s uvedením odpovídající kategorie a generace. Hodnocení se pak vztahuje k nově uvedené kategorii (stupni).

(5) Dodavatel může podat žádost o zastavení řízení o uznání množitelského porostu (dále jen „odhlášení množitelského porostu“). Pro odhlášení množitelského porostu platí tyto zásady:

a) odhlášení je možné pouze před vykonáním přehlídky, a to na tom pracovišti Ústavu, kde podal žádost,

b) v době již probíhajících přehlídek oznámí dodavatel tuto skutečnost současně i přehližiteli,

c) není-li množitelský porost odhlášen a nesplňuj e-li podmínky pro provedení přehlídky, ke které se přehližitel dostavil zbytečně, bude vystaveno „Rozhodnutí o neuznání množitelského porostu“, náklady spojené s tímto úředním výkonem budou dodavateli účtovány.

(6) Při podezření, že se změnil stav množitelského porostu, po odstranění závady množitelského porostu nebo v případě nesouhlasu dodavatele s výsledkem přehlídky množitelského porostu je možné provést kontrolní přehlídku. Postupy jsou následující:

a) po celou dobu vegetace, zejména pak při důvodném podezření, že se stav množitelského porostu od doby přehlídky změnil, může přehližitel provést kontrolní přehlídku a změnit původní hodnocení. O této skutečnosti neprodleně uvědomí dodavatele,

b) dodavatel může požádat o kontrolní přehlídku pouze u porostů neuznaných pro odstranitelné závady. Po odstranění závad písemně požádá o kontrolní přehlídku pracoviště Ústavu, u kterého byla podána žádost o uznání množitelského porostu a za předpokladu, že množitelský porost je ještě ve vegetační fázi, která je vhodná pro provedení kontrolní přehlídky. Odstranitelné závady jsou

1. druhové a odrůdové příměsi,

2. zaplevelení,

3. nedodržení mechanické izolace,

4. nedodržení prostorové izolace, pokud je možné závadu odstranit dodatečným mechanickým zásahem dle odst. 3 písm. b) bodu 2,

c) nesouhlasí-li dodavatel s výsledkem přehlídky množitelského porostu, může písemně nebo v elektronické podobě požádat o kontrolní-komisionelní přehlídku na Odboru osiva a sadby v Praze. Kontrolní přehlídka bude provedena účasti odpovědných pracovníků Ústavu, zástupců dodavatele a případně přizvaných odborníků. Svolání všech účastníků zajistí Ústav. Přehlídka bude provedena za předpokladu, že :

1. porost bude ještě ve vegetační fázi vhodné pro hodnocení,

2. bude přítomen přehližitel, který prováděl předchozí přehlídku porostu,

3. v porostu nebyly prováděny zásahy, které by měly vliv na stav porostu,

(7) U druhů, popřípadě kategorií, u kterých je předepsáno více přehlídek množitelských porostů, se v jednotlivých přehlídkách hodnotí vlastnosti množitelských porostů stanovené pro danou přehlídku. O každé přehlídce se vyhotoví záznam.

(8) Hodnocení množitelských porostů podle certifikačních schémat Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj probíhá současně s jejich hodnocením podle národní legislativy. Nedílnou součástí certifikace podle těchto schémat je provedení vstupní a výstupní vegetační zkoušky podle přílohy č. 4.

2. Hodnocení množitelského porostu při přehlídce

(1) Přehližitel provede přehlídku množitelského porostu a na základě pozorování vyplní záznam o výsledku přehlídky množitelského porostu, jehož vzor je uveden v příloze č. 2 a rozhodne o závěrečném hodnocení, které rovněž zaznamená do tiskopisu.

(2) Přehližitel prochází porost tak, aby získal ucelenou představu o jeho celkovém stavu. Porosty o velikosti do 1 ha se prochází po celé ploše, větší porosty podle tvaru pozemku, po úhlopříčkách (obr. 1), popřípadě ve směru delší osy dle obr. 2.

obr. 1

obr. 1

obr. 2

obr. 2

(3) Během přehlídky provede přehližitel na náhodně zvolených místech porostu hodnocení. Jedno dílčí hodnocení se provádí vždy na ploše 100 m2, přičemž se směr chůze nemění. Počet dílčích hodnocení vychází z výměry pozemku

Tab. 1

Výměra množitelského porostuminimální počet hodnocení
1 - 20 ha5
nad 20 - do 50 ha10
více než 50 ha15

(4) U brambor a jiných řádkových kultur (např. sazeček) se výskyt chorob a příměsí hodnotí 100 po sobě jdoucích rostlinách a počet hodnocení vychází z následující tabulky:

Tab. 2

Výměra množitelského porostuminimální počet hodnocení
1 - 3 ha5
nad 3 - do 20 ha10
více než 20 hana každé 3 ha 1 hodnocení

(5) Při dílčích hodnoceních se postupuje následujícím způsobem:

a) v případě zjištěných mezních hodnot se počet hodnocení zdvojnásobí,

b) u rostlinných příměsí se počítá vždy celá fertilní rostlina, nikoliv jednotlivé odnože,

c) aritmetický průměr počítaných znaků při dílčím hodnocení je součet hodnot daného znaku děleným počtem hodnocení. Výsledek se zaokrouhluje na celá čísla. Čísla menší nebo rovna 0,5 se zaokrouhlují na 0, čísla větší než 0,5 se zaokrouhlují na 1.

(6) Pro závěrečné hodnocení a zápis do „Záznamu o výsledku přehlídky množitelského porostu“ se používá souběžně vyjádření bodové a slovní. Používá se sestupná bodová stupnice s označením 9, 7, 5, 3 a 1.

Tab. 3

Bodové hodnoceníPopis *), **), ***)
9stav velmi dobrý, bez nedostatků; u počitatelných závad se vztahuje
k ojedinělému výskytu do 0,5 (včetně) nebo mimo počítání; slovní
vyjádření se většinou nepoužívá
7stav dobrý, nedostatky minimální; u počitatelných závad - maximální
výskyt 50 % stanovených hodnot
5stav průměrný, nedostatky ještě přípustné v mezní hodnotě;
u počitatelných závad - výskyt nejvýše do hraničních stanovených
hodnot
3stav podprůměrný, nedostatky jsou ve větším rozsahu než je stanoveno,
ale dodatečným zásahem jsou odstranitelné; počitatelné závady jsou nad
stanovenými hodnotami; porost se neuzná, po odstranění závad lze
požádat o kontrolní přehlídku
1stav velice špatný, nedostatky jsou ve velkém rozsahu a nelze je odstranit;
jedná se o porost, který je ve velmi špatném stavu zcela polehlý, velmi silně
zaplevelený; selekce druhových či odrůdových příměsí nepřipadá v úvahu;
porost se neuzná; pokud dodavatel s výsledky přehlídky nesouhlasí, může
požádat o kontrolní-komisionelní přehlídku

*) je-li porost hodnocen u jedné z vlastností 1 bodem, ostatní vlastnosti se již nehodnotí,

**) je-li u některého z ukazatelů vyhláškou předepsáno „nesmí se vyskytovat“, porost nebude uznán při zjištění jediného škodlivého organismu nebo rostliny,

***) je-li u některého z ukazatelů vyhláškou předepsán „nulový“ výskyt, je možno tolerovat výskyt ojedinělý (do průměru 0,5 včetně) nebo mimo počítání (náhodně nalezená, ojedinělá závada).

(7) Záznam o výsledku přehlídky množitelského porostu

a) obdrží přehližitel od Ústavu s předtištěnými základními údaji o množiteli, umístění množitelského porostu, původu osiva z něhož byl porost založen, kategorii a generaci, výměře a předplodinách. Tiskopis se skládá z originálu a 3 barevných kopií. Originál se ukládá u Ústavu, první kopii (žlutou) obdrží dodavatel, druhou kopii (růžovou) obdrží množitel při přehlídce, třetí kopie (modrá) zůstává přehližiteli,

b) vyplní, podepíše a označí razítkem přehližitel i zástupce dodavatele, popřípadě množitel. Takto vyplněné a podepsané tiskopisy jsou podkladem k vydání Uznávacího listu nebo Rozhodnutí o neuznání množitelského porostu a dále dokladem pro dodavatele o provedení přehlídky. V případě nepřítomnosti dodavatele nebo jeho zástupce (množitel) u přehlídky se do tiskopisu v rubrice „výsledek přehlídky vzal na vědomí“ uvede poznámka: „dodavatel (množitel) nepřítomen“, kopie záznamu se pak dodavateli zasílá poštou. Tento postup nelze použít v případě neuznání porostu,

c) obsahuje v případě neuznání i důvod neuznání, který se uvede v rubrice „poznámka“.

3. Technologický postup při hodnocení množitelského porostu

3.1 Celkový stav porostu

(1) Hodnocení vychází z posouzení celkového stavu porostu zjištěného během celé přehlídky, nejen v rámci dílčích počítání; nejedná se pouze o hodnocení semenářské a posouzení druhové a odrůdové čistoty, ale o kompletní pohled s aspektem vegetační vyrovnanosti, zapojení, polehlosti, zaplevelení, celkového zdravotního stavu a to i ve vztahu k výnosu a kvalitě předpokládané sklizně.

(2) Bodové hodnocení

Tab. 4

Bodové hodnoceníPopis
9porost dokonale zapojený, vegetačně vyrovnaný, nepolehlý,
nezaplevelený, zdravý, s předpokladem vysokého výnosu
(u ostatních ukazatelů není použito nižší bodové hodnocení než 7)
7porost dobře zapojený, polehlý max. na 25 % plochy, vegetačně
ne zcela vyrovnaný, u kterého lze zaplevelení a zdravotní stav
hodnotit slovem slabě, s předpokladem dobrého výnosu
5porost prořídlý, polehlost nad 25 % plochy, nevyrovnaný, zaplevelení
a zdravotní stav střední, s předpokladem průměrného výnosu
3porost mezero vitý, řídký, silně polehlý (nad 50 %, kdy již nelze
zodpovědně posuzovat druhovou a odrůdovou čistotu), silně
zaplevelený, ve špatném zdravotním stavu, s předpokladem
podprůměrného výnosu
1porost prakticky nehodnotitelný, stupeň polehlosti neumožňuje
hodnocení pravosti a čistoty odrůdy, silně zaplevelený, silně
poškozený chorobami a škůdci, předpoklad sklizně je zcela minimální

(3) K hodnocení celkového stavu porostu patří i odhad celkové sklizně, přehližitel jej uvede při poslední předepsané přehlídce (případně kontrolní přehlídce) porostu, je uváděn odhad celkové čisté sklizně z přehlížené plochy.

3.2. Čistota druhu

(1) Hodnotí se příměsi jiného rostlinného druhu téže skupiny plodin, případně druhů příbuzných,

a) u kterých je stanoven maximální výskyt v množitelském porostu početně nebo procenticky,

b) jejichž výskyt není v množitelském porostu stanoven. Tyto druhy budou do záznamu o výsledku přehlídky množitelského porostu zapisovány sestupně, podle síly pokryvnosti, při nižším výskytu bude zaznamenán i početní stav

(2) U zjištěných příměsí se uvádí celý druhový název nebo alespoň název rodový s uvedením zjištěného počtu.

(3) Bodové hodnocení

Tab. 5

Bodové hodnoceníPopis
9a) porost je zcela prost příměsí jiného druhu (max. výskyt - ojediněle, rostlinných druhů mimo počítání)
b) porost bez výskytu nebo s minimálním výskytem jiných druhů
7a) výskyt rostlin jiných druhů dosahuje maximálně 50 % stanovených hodnot
b) slabý výskyt
5a) výskyt rostlin jiných druhů dosahuje maximálně stanovených hodnot
b) střední až silný výskyt jiných rostlinných druhů, přičemž je možné hodnotit čistotu a pravost odrůdy
3a) výskyt rostlin jiných druhů přesahuje stanovené hodnoty a to v množství, kdy lze ještě provést selekci a povolit kontrolní přehlídku
b) silný výskyt jiných rostlinných druhů, následný výskyt semen těchto druhů je z osiva čištěním neodstranitelný, pravost a čistota odrůdy je obtížně hodnotitelná
1a) výskyt rostlin jiných rostlinných druhů je v množství, které již selekci neumožňuje
b) výskyt rostlin velmi silný, není možné hodnotit ostatní vlastnosti potřebné k uznání porostu

(4) Jiné rostlinné druhy podle bodu 3.2. odst. 1 písmene a) i b) se do záznamu o výsledku přehlídky množitelského porostu zapisují jednou bodovou hodnotou, a to vždy nižší z obou zjištěných.

3.3 Čistota odrůdy

(1) Hodnotí se výskyt jiných odrůd a zřetelně odchylných typů u posuzovaného druhu. Hodnocení se provádí podle úředního popisu morfologie rostlin dané odrůdy.

(2) Slovní hodnocení - přehližitel uvede stručný popis odchylných rostlin vyjadřující rozdílnost od popisu odrůdy a počet těchto jednotlivých odchylek. Celkový součet odchylek bude uveden číselně na záznamu v příslušné kolonce vpravo.

(3) Bodové hodnocení

Tab. 6

Bodové hodnoceníPopis
9porost je zcela prost odrůdových příměsí a zřetelně odlišných typů
(maximální výskyt - ojediněle, mimo počítání)
7výskyt rostlin jiných odrůd a zřetelně odchylných typů dosahuje
maximálně 50 % stanovených hodnot
5výskyt rostlin jiných odrůd a zřetelně odchylných typů dosahuje
maximálně stanovených hodnot
3výskyt rostlin jiných odrůd a zřetelně odchylných typů přesahuje
stanovené hodnoty a to v množství, kdy lze ještě provést selekci
a povolit kontrolní přehlídku
1výskyt rostlin jiných odrůd a zřetelně odchylných typů je v množství,
které již selekci neumožňuje; nebo došlo k záměně odrůdy.

3.4 Zaplevelení

(1) Hodnotí se výskyt jiných rostlinných druhů, plevelných i kulturních, které nepodléhají hodnocení v bodě 3.2. Jedná se o druhy,

a) u kterých je stanoven maximální výskyt v množitelském porostu početně nebo procenticky,

b) jejichž výskyt není v množitelském porostu stanoven. Tyto druhy budou do záznamu o výsledku přehlídky množitelského porostu zapisovány sestupně, podle síly pokryvnosti.

(2) U zjištěných příměsí jiných rostlinných druhů se uvádí jejich celý druhový název nebo alespoň název rodu.

(3) Bodové hodnocení

Tab. 7

Bodové hodnoceníPopis
9a) porost bez výskytu stanovených jiných rostlinných druhů
b) porost bez výskytu nebo s minimálním výskytem jiných rostlinných druhů
7a) porost s výskytem maximálně 50% z počtu stanovených jiných rostlinných druhů
b) slabé zaplevelení
5a) porost s výskytem jiných rostlinných druhů nepřesahujícím stanovené hodnoty
b) střední až silný výskyt jiných rostlinných druhů, přičemž je možné hodnotit čistotu a pravost odrůdy
3a) výskyt jiných rostlinných druhů převyšující stanovené hodnoty, přičemž selekce v porostu je možná
b) silný výskyt jiných rostlinných druhů, následný výskyt semen těchto druhů je z osiva čištěním neodstranitelný, pravost a čistota odrůdy je obtížně hodnotitelná
1a) výskyt rostlin jiných rostlinných druhů v množství několikanásobně převyšující stanovené hodnoty neumožňuje selekci; pro stanovení výskytu je možné použít odhad
b) zaplevelení velmi silné , není možné hodnotit ostatní vlastnosti potřebné k uznání porostu

(4) Jiné rostlinné druhy podle bodu 3.4. odst. 1 písmene a) i b) se do záznamu o výsledku přehlídky množitelského porostu zapisují jednou bodovou hodnotou, a to vždy nižší z obou zjištěných.

3.5 Zdravotní stav

(1) Hodnotí se výskyt škodlivých organizmů (chorob a škůdců) v množitelském porostu. Jedná se o škodlivé organizmy,

a) u kterých je stanoven maximální výskyt v množitelském porostu početně nebo procenticky,

b) jejichž výskyt není v množitelském porostu stanoven, ale zapisuje se do záznamu o výsledku množitelského porostu a bere se v úvahu při silném poškození porostu.

(2) V případě výskytu karanténních škodlivých organizmů se porost neuzná a nález se oznámí Státní rostlinolékařské správě.

(3) Bodové hodnocení

Tab. 8

Bodové hodnoceníPopis
9a) množitelský porost bez výskytu rostlin napadených sledovanými škodlivými organizmy, neboje výskyt ojedinělý
b) ojedinělý výskyt škodlivých organizmů v množitelském porostu
7a) množitelský porost s výskytem napadených rostlin maximálně 50% ze stanoveného počtu
b) slabý výskyt škodlivých organizmů v množitelském porostu
5b) množitelský porost s výskytem napadených rostlin nepřesahujícím stanovené hodnoty
c) střední výskyt škodlivých organizmů v množitelském porostu
3a) množitelský porost s výskytem napadených rostlin nad stanovené hodnoty, přičemž selekce v porostu je možná
b) silný výskyt škodlivých organizmů v množitelském porostu
1velmi silný výskyt škodlivých organizmů, výskyt karanténních škodlivých organizmů

(4) Škodlivé organizmy podle bodu 3.5. odst. 1 písmene a) i b) se do záznamu o výsledku přehlídky množitelského porostu zapisují jednou bodovou hodnotou, a to vždy nižší z obou zjištěných.

Příloha č. 4 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.

Metodika provádění vegetačních zkoušek

1. Účel vegetační zkoušky

(1) Vegetační zkouška umožňuje posoudit vlastnosti rozmnožovacího materiálu ve znacích, které jsou jinými metodami obtížně stanovitelné, málo průkazné nebo příliš nákladné.

(2) Vegetační zkouškou se kontroluje druhová a odrůdová čistota a pravost, procento hybridnosti, popřípadě zdravotní stav. Rovněž se sleduje, zda nedochází ke změnám znaků odrůd během procesu množení.

2. Typy vegetačních zkoušek, jejich provedení a systém hodnocení

2.1 Zkoušky podle schémat Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, pro certifikaci osiv v mezinárodním obchodě (Organisation for economic co-operation and development) (dále jen „OECD“)

(1) Nedílnou součástí certifikace podle schémat OECD jsou vedle polních přehlídek vegetační zkoušky. Zkoušky se provádějí a hodnotí podle pokynů pro vegetační zkoušky a polní přehlídky OECD. V rámci certifikace podle schémat OECD se zakládají vegetační zkoušky, a to

a) vstupní vegetační zkouška (pre-control)

1. zkouška probíhá ve stejném vegetačním období, ve kterém je hodnocen množitelský porost,

2. hodnocení vstupní vegetační zkoušky rozmnožovacího materiálu, může být využito při hodnocení množitelského porostu,

3. hodnocení vegetační zkoušky by se mělo shodovat s hodnocením množitelského porostu,

4. v případě zjištění závad se zjistí jejich příčina a posoudí závažnost. Pokud se nejedná o vnější vlivy, jsou tyto závady důvodem k nevydání certifikátu,

b) výstupní vegetační zkouška (post-control),

1. kontroluje se, zda v průběhu množení nebo úpravy osiva nedošlo k nežádoucím změnám jeho vlastností,

2. výstupní vegetační zkouška může být současně vstupní vegetační zkouškou pro osivo další generace.

(2) Ustav vydává mezinárodní OECD certifikáty, potvrzující odrůdovou pravost a čistotu za předpokladu vyhovujícího výsledku vstupní vegetační zkoušky, odebrání vzorku na výstupní vegetační zkoušku a vyhovujícího výsledku polní přehlídky .

2.2 Zkouška odrůdové pravosti a čistoty

(1) Vegetační zkouška se provádí

a) u partií osiv, u kterých je pochybnost o pravosti nebo čistotě odrůdy,

b) u šlechtitelského rozmnožovacího materiálu který je uznáván na žádost dodavatele,

c) při kontrole komponentů pro hybridní odrůdy,

d) při kontrole vybrané partie osiva a sadby dovážené ze třetích zemí,

e) u základního rozmnožovacího materiálu a rozmnožovacího materiálu předstupňů u odrůd které se jevily v předchozím uznávacím řízení množitelských porostů problematické nebo u kterých dodavatel poprvé podal žádost o uznání,

f) v případě reklamací.

(2) Pro odběr vzorků na zkoušky podle písmene c) a f) vydává Ústav každoročně seznam odrůd ze kterých mají být vzorky odebrány.

2.3 Kontrola procenta hybridnosti

(1) Zkouška se provádí formou následné kontroly osiva hybridních odrůd druhů, u kterých je tato zkouška podmínkou uznání osiva.

(2) Procento hybridnosti se vypočítá jako poměr rostlin neodpovídajících stanoveným parametrům k celkovému počtu hodnocených rostlin. Výsledek se uvádí na konečném dokladu.

(3) U sterilních komponentů pro hybridní odrůdy se provádí kontrola, zda rostliny neobsahují životaschopný pyl.

(4) Způsob provedení zkoušek u jednotlivých druhů je uveden v Tab. 1

Tab. 1

DruhPostupy a způsoby hodnocení
řepka ozimáPorost se zakládá ve dvou opakováních na odlišných lokalitách;
hybridnost se kontroluje ve fázi kvetení rostlin, přičemž se hodnotí
se každá rostlina samostatně.
Rodičovské komponenty se kontrolují obdobně.
rajčeOsivo se vysévá do sadbovačů, hodnocení se provádí ve fázi jednoho
pravého listu. Hodnotí se tvar pravého listu.
paprikaOsivo se vysévá do sadbovačů, sadba se vysází do skleníku; hodnotí
se jednotlivé rostliny s plně vyvinutými plody. Podle popisu odrůdy se
hodnotí rostlina, tvar, postavení a barva plodu.
okurkyRostliny se hodnotí jednotlivě. Podle popisu odrůdy se hodnotí rostlina,
typ kvetení.
kedluben, zelíZjišťuje se výskyt rodičovských komponentů.
ostatníZjišťuje se výskyt rodičovských komponentů a výskyt nehybridních rostlin.

2.4 Následná kontrola sadby brambor

(1) Kontrole podléhá sadba v uznávacím řízení ve stupni SE1( případně SE2), nové odrůdy zařazené ve státních odrůdových zkouškách pokud je požádáno o uznávací řízení, odrůdy mající hodnotu vyšší, než je průměrný výsledek zdravotního stavu všech odrůd v daném roce, revizní vzorky a vzorky sadby dovážených a vyvážených partií.

(2) Při zkoušce se vysazuje 100 hlíz (4 x 25 ks) na zkušební parcelu.

(3) Během vegetace je každá zkušební parcela kontrolována 2x, a to komisionelní přehlídkou.

(4) Vegetační zkoušky se hodnotí podle postupů pro množitelské porosty.

2.5 Stanovení procenta výskytu plevelných řep v osivu cukrovky a krmné řepy

(1) Při stanovení výskytu semen plevelných řep v osivu cukrovky a krmné řepy je vegetační zkouška zakládána ve dvou lokalitách, na parcelách o ploše 45 m2, kde je bez jednocení vypěstováno cca 2000 rostlin. Tyto parcely se označují pouze kódem z důvodu zachování anonymity vzorku.

(2) Hodnocení provádějí pracovníci Ústavu komisionelně a za přítomnosti dodavatelů. U každé kvetoucí rostliny se kontrolují tyto znaky plevelné řepy:

a) vegetativní ranost,

b) výskyt anthokyanu na stonku,

c) počet květů,

d) počet cévních svazků na kořeni,

e) pevnost kořene.

(3) S výsledky hodnocení jsou dodavatelé seznámeni na místě, přičemž protokoly o provedeném hodnocení vegetační zkoušky jsou zasílány poštou.

2.6 Následné zkoušky kontroly standardního osiva zeleniny

Jedná se o vegetační zkoušky standardního osiva zeleniny odebraného v rámci následné kontroly prováděné Ústavem.

(1) Podle druhu se hodnotí určený počet rostlin nebo celkové množství rostlin porostu na ploše o výměře uvedené v Tab. 3.

(2) Měřítkem hraničních hodnot pro jednotlivé vlastnosti jsou

a) hodnoty standardního vzorku, který je vždy vyset v bezprostřední blízkosti vzorku zkoušeného,

b) stanovené hodnoty u daného druhu pro množitelské porosty.

Hodnotí se pravost a čistota odrůdy a výskyt druhových příměsí. U mrkve se navíc hodnotí odlišná barva kořenů, u řepy salátové bulvy s bílými kruhy a bulvy s výraznými světlými kruhy. U plodových zelenin se obvykle ponechávají vybrané plody do plné zralosti pro kontrolu určitých odrůdových znaků.

(3) O výsledku vegetační zkoušky jako následné kontroly standardního osiva zelenin vydá Ústav protokol, jehož vzor je uveden v příloze č. 2.

(4) Je-li hodnocení negativní, je tento protokol podkladovým materiálem pro zahájení správního řízení.

2.7 Zkouška kontroly sazenic zelenin

Kontroluje se druhová a odrůdová pravost a čistota a zdravotní stav u vzorků odebraných Ústavem u dodavatele sazenic. Zkouška a její hodnocení je obdobné jako u bodu 2.6.

3. Technologický postup

(1) Při vegetační zkoušce se zjišťuje, zda rostliny vyrostlé na kontrolní parcele ze zkušebního vzorku odpovídají svými vlastnostmi

a) úřednímu popisu odrůdy,

b) rostlinám standardního vzorku,

c) hodnotám stanoveným pro posuzování množitelských porostů.

(2) U jednotlivých druhů se hodnotí vybrané odrůdové znaky určující charakter odrůdy, podle kterých byla odrůda registrována.

3.1 Zkušební vzorky

(1) Postup odběru a minimální hmotnost vzorků pro vegetační zkoušky je uvedena v příloze č.5.

(2) Konečné termíny dodání vzorků pro vegetační zkoušky na zkušební stanice jsou uvedeny v Tab.2

Tab. 2

DruhTermín
POLNÍ PLODINY
Obiloviny
- jarní15.3
- kukuřice15.4
- ozimý ječmen15.9
- ostatní ozimé obiloviny30.9
Luskoviny15.3
Olejniny15.3
- řepka ozimá20.8
- řepka na zkoušku hybridnosti15.8
Jeteloviny30.3
- jetel nachový20.8
Trávy
- jílek mnohokvětý jednoletý31.3
- jílek mnohokvětý italský31.8
- víceleté trávy15.4
svazenka15.3
cukrovka, cukrovka - hodnocení plevelných řep15.3
krmná řepa15.3
brambory - sadba15.3
ZELENINY
cibule a česnek jarní, čekanka, hrách dřeňový,
středně rané až velmi pozdní odrůdy kapusty,
květáku a zelí, mrkev, paprika, pažitka, petržel,
pór, rajče, ředkev, řepa salátová, salát letní
a podzimní, zelí pekingské, tuřín/vodnice
31.1
fazol zahradní, kukuřice cukrová, meloun
cukrový a vodní, tykev
28.2
okurka polní31.3
cibule ozimá30.7
česnek ozimý30.9
brokolice, celer, kadeřávek, velmi rané až polorané
odrůdy kapusty, květáku a zelí, kedluben, okurka
rychlená, ředkvička, salát k rychlení a jarní, špenát,
31.12

(3) Vzorek, který byl dodán na zkušební stanici po termínu uvedeném v Tab. 2, nebude zařazen v daném vegetačním období do zkoušek. Na žádost dodavatele, může být zařazen do zkoušek v období následujícím

3.2 Standardní vzorky

(1) Standardní vzorek je vzorek odrůdy, se kterým je zkušební vzorek srovnáván za účelem prověření odrůdové pravosti a čistoty.

(2) Jako standardní vzorek se používá

a) vzorek dodaný Ústavu šlechtitelem při registraci odrůdy,

b) vzorek osiva odrůdy který si Ústav vyžádá od šlechtitele nebo udržovatele dané odrůdy,

c) vzorek odrůdy dodaný na žádost Ústavu úřední autoritou příslušné země u odrůdy registrované v zahraničí.

(3) Jako standardní vzorek je možné použít

a) úředně odebraný vzorek osiva předstupňů a základního osiva,

b) vzorek inbreední linie nebo rodičovských hybridních odrůd dodaný šlechtitelem. Tyto vzorky je možné použít za předpokladu, že dodané osivo bylo vegetační zkouškou porovnáno se vzorkem dodaným Ústavu šlechtitelem při registraci odrůdy.

(4) V případě ztráty klíčivosti nebo spotřebování zásoby osiva si vyžádá Ústav nový standardní vzorek, a to v předstihu jednoho vegetačního období.

4. Parcely pro vegetační zkoušku.

(1) Vegetační zkoušky se provádí na zkušebních stanicích Ústavu nebo na pracovištích pověřené osoby v podmínkách polních parcelních zkoušek nebo v chráněných prostorách skleníků nebo fóliovníků.

(2) Pozemek, na kterém jsou parcely s vegetačními zkouškami umístěny, nesmí být zaplevelen volně rostoucími rostlinami téhož nebo blízce příbuzného druhu a sled plodin musí zaručovat, že osivo z půdní zásoby neovlivní hodnocení zkoušky.

(3) Zkoušené druhy se pěstují na kontrolních parcelách v souladu s agrotechnickými zásadami pro daný rostlinný druh a s použitím metod odrůdového zkušebnictví.

(4) Na kontrolních parcelách se omezuje použití herbicidů, regulátorů růstu a hnojení, aby nebyla ovlivněna morfologie rostlin a nedošlo k poléhání porostu.

(5) Zkušební parcely se rozmisťují na pozemku podle rostlinného druhu, odrůdy a typu vegetační zkoušky, vždy na základě předem vypracovaného plánu podle těchto kriterií:

a) zkušební parcela je umístěna co nejblíže k parcele standardního vzorku dané odrůdy,

b) podobné odrůdy jsou vysévány vedle sebe,

c) je-li vzorek vyséván ve více variantách, musí být opakování umístěno na jiné části pozemku, zvláště u druhů, kde se při hodnocení provádí měření.

(6) Minimální výměry kontrolních parcel, popřípadě nejnižší počet rostlin pro jednotlivé druhy jsou uvedeny v Tab. 3

Tab.3

DruhKategorieVýměra m2 *)
obiloviny, kukuřice, lusko viny, olejniny,
jeteloviny, svazenka trávy
(kromě lipnice luční a jílků)
SE,E30
C10
lipnice lučníSE,E20
C10
jílkySE,E50
C10
cukrovka, krmná řepa
- klasická vegetační zkouškaE,C20
- plevelné řepyC45
brambory - sadbaSE, E, C100 hlíz
brokolice, celer, fazol zahradní pnoucí,
kadřávek, kapusta, kedluben, květák,
kukuřice cukrová (populace), okurka
polní, pažitka, saláty, zelí hlávkové,
čínské a pekingské
SE,E,C,S60 rostlin
cibule, mrkev, pastinák, petržel
(kořenová a naťová), pór, ředkvička,
řepa salátová, špenát
SE,E,C,S200 rostlin
čekanka, česnek, hrách dřeňovýSE,E,C,S100 rostlin
černý kořenSE,E,C,S300 rostlin
fazol zahradní (keříčkový)SE,E,C,S150 rostlin
kukuřice cukrová (hybridní)E,C40 rostlin
paprika a rajče (na poli)SE,E,C,S40 rostlin
meloun cukrový, meloun vodní, okurka
rychlená, paprika a rajče (v rychlírně),
ředkev, tykev
SE,E,C,S20 rostlin
rajče (hybridnost)C200 rostlin
tuřín/ vodniceSE,E,C,S80 rostlin
sazenice zeleniny (podle druhů)SE,E,C,Sod 20 do 100 rostlin

*) pokud to plodina vyžaduje, jsou místo výměry uváděny počty rostlin potřebné k hodnocení.

5. Postup hodnocení a vedení záznamů o jednotlivých zkouškách.

(1) Každá parcela se hodnotí jednotlivě. Hodnocení provádí pracovník Ústavu, podle úředního popisu odrůdy.

(2) Jednotlivé vlastnosti zkušebních vzorků se hodnotí porovnáváním s vlastnostmi standardního vzorku, přičemž se bere v úvahu povolená odchylka odrůdové čistoty uvedená v Tab. 4. Vzorek nevyhovuje, pokud počet odchylných typů rostlin je stejný nebo větší než hraniční hodnoty tyto hodnoty jsou uvedené v Tab. 4

Tab. 4

Vzorek
(rostliny, klasy)
Standard odrůdové čistoty*)
99,9 %99,7 %99,0 %
Počet odchylných rostlin
200-**)-6
300--7
400-48
1 0004716
1 4005921
2 00061129
4 00091952

*) čistota 99,9 % znamená 1 odchylnou rostlinu z 1 000 přehlížených, hodnoty jsou stanoveny při 5 % úrovni statistické pravděpodobnosti,

**) hodnoty statisticky neprůkazné.

(3) V průběhu vegetace se provádějí opakovaná pozorování vždy v optimální růstové fázi rostlin pro sledovaný znak. Odchylné rostliny se hodnotí detailně a jsou viditelně označeny pro další pozorování.

(4) Výsledky jednotlivých pozorování se zapisují do polního zápisníku. Údaje z polního zápisníku se převedou do elektronické databáze Ústavu k dalšímu zpracování. Všechna data se archivují.

(5) Dodavatelé jsou informováni o výsledcích vegetačních zkoušek výpisem z databáze Ústavu.

Příloha č. 5 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.

Část I

Maximální hmotnost partie, minimální velikost laboratorních vzorků, zkušebních vzorků a vzorků na vegetační zkoušky

Zemědělské druhy a zeleniny

Tabulka 1

Druh - latinsky Druh - česky Maximální
hmotnost
partie
kg
Minimální
hmotnost
laboratorního
vzorku**)
g
Minimální
hmotnost
zkušebního
vzorku
pro rozbor
čistoty
g
Minimální
hmotnost
zkušebního
vzorku **)
g
Minimální
hmotnost
vzorku na
vegetační
zkoušku
g/ks
1 2 3 4 5 6 7
Agropyron cristatum Pýr hřebenitý 10 000 40 4 40 200
Agrostis canina Psineček psí 10 000 50 (25) 0,25 5 (2.5) 150
Agrostis capillaris Psineček tenký 10 000 50 (25) 0,25 5(2,5) 150
Agrostis gigantea Psineček veliký 10 000 50 (25) 0,25 5(2,5) 150
Agrostis stolonifera Psineček výběžkatý 10 000 50 (25) 0,25 5(2,5) 150
Allium cepa Cibule 10 000 25 (80) 8 80 70
Allium fistulosum Cibule zimní (sečka) 10 000 15 (50) 5 50 70
Allium porrum Pór 10 000 20 (70) 7 70 80
Allium sativum Česnek 10 000 20 (80) 8 80 70
Allium schoenoprasum Pažitka pravá 10 000 15 (30) 3 30 20
Alopecurus pratensis Psárka luční 10 000 100 (30) 3 30 150
Anethum graveolens Kopr vonný 10 000 40 4 40 40
Anthoxanthum odoratum Tomka vonná 10 000 25 2 20 150
Anthriscus cerefolium Kerblík 10 000 20 (60) 6 60 20
Anthyllis vulneraria Uročník bolhoj 10 000 60 6 60 300/150*
Apium graveolens Celer 10 000 5 (25) 1 10 5
Arrhenatherum elatius Ovsík vyvýšený 10 000 200 (80) 8 80 75
Asparagus officinalis Chřest 20 000 100 (1000) 100 1000 100
Avena sativa Oves 30 000 1000 120 1000 1000
Beta vulgaris Řepa krmná, cukrovka 20 000 500 50 500 200
Beta vulgaris var. vulgaris Mangold 10 000(20 000) 100 (500) 50 500 300
Beta vulgaris var. conditiva Řepa salátová 10 000 (20 000) 100 (500) 50 500 300
Brassica juncea Hořčice sareptská 10 000 100 (40) 4 40 250
Brassica napus Řepka 10 000 200 (100) 10 100 250
Brassica napus var. napobrassica Turín 10 000 200 (100) 10 100 10
Brassica nigra Hořčice černá 10 000 100 (40) 4 40 250
Brassica oleracea Kapusta krmná 10 000 200 (100) 10 100 250
Brassica oleracea Brokolice, kedluben,
kadeřávek, kapusta, květák, zelí
10 000 25 (100) 10 100 20
Brassica chinensis Zelí čínské 10 000 70 7 70 20
Brassica rapa Řepice (řepák) 10 000 200 (70) 7 70 250
Brassica rapa Vodnice, zelí pekingské 10 000 20 (70) 7 70 50
Bromus catharticus Sveřep samužníkovitý 10 000 200 20 200 200
Bromus inermis Sveřep bezbranný 10 000 90 9 90 75
Bromus sitchensis Sveřep sitecký 10 000 200 20 200 150
Camelina sativa Lnička setá 10 000 40 4 40 100
Cannabis sativa Konopí seté 10 000 600 60 600 500
Capsicum annuum Paprika 10 000 40 (150) 15 150 10
Carthamus tinctorius Světlice barvířská (saflor) 25 000 900 90 900 100
Carum carvi Kmín 10 000 200 (80) 8 80 200
Cichorium endivia Endivie štěrbák 10 000 15 (40) 4 40 10
Cichorium intybus Čekanka (s výjimkou průmyslové) 10 000 15 (50) 5 50 25
Cichorium intybus Čekanka průmyslová 10 000 50 5 50 100
Citrullus lanatus Meloun vodní 20 000 250 (1000) 250 1000 100 ks
Coriandrum sativum Koriandr setý 10 000 400 40 400 40
Coronilla varia Čičorka pestrá 10 000 100 10 100 100
Cucumis melo Meloun cukrový 10 000 100 (150) 70 - 100 ks
Cucumis sativus Okurka 10 000 25 (150) 70 - 400 ks
Cucurbita maxima Tykev velkoplodá 20 000 250 (1000) 700 1000 100 ks
Cucurbita pepo Tykev obecná, cuketa 20 000 150 (1000) 700 1000 100 ks
Cynara cardunculus Karda 10 000 50 (900) 90 900 50
Cynara scolymus Artyčok zeleninový 10 000 900 90 900 50
Cynodon dactylon Troskut prstnatý 10 000 50 (25) 1 5 (10) -
Cynosurus cristatus Pohánka hřebenitá 10 000 25 2 20 150
Dactylis glomerata Srha říznačka 10 000 100 (30) 3 30 200
Dactylis polygama Srha hajní 10 000100 (30)330200
Daucus carotaMrkev 10 000 10 (30) 3 30 80
Deschampsia cespitosa Metlice trsnatá 10 000 25 1 10 150
Elytrigia intermedia Pýr prostřední 10 000 150 15 150 150
Fagopyrum esculentum Pohanka obecná 10 000 600 60 600 500
Festuca arundinacea Kostřava rákosovitá 10 000 100 (50) 5 50 200
Festuca ovina Kostřava ovčí 10 000 100 (25) 2,5 30 (25) 200
Festuca pratensis Kostřava luční 10 000 100 (50) 5 50 200
Festuca rubra Kostřava červená 10 000 100 (30) 3 30 200
X Festulolium Festulolium 10 000 200 (60) 6 60 200
Foeniculum vulgare Fenykl 10 000 25 (180) 18 180 70
Glycine max Sója 25 000 1000 500 1000 1000
Hedysarum coronarium Kopyšník plod 10 000
sem. 10 000
1000 (300)
400 (120)
30
12
300
120
Helianthus annuus Slunečnice 25 000 1000 200 1000 250
Holcus lanatus Medyněk vlnatý 10 000 25 1 10 75
Hordeum vulgare Ječmen 30 000 1000 120 1000 1000
Lactuca sativa Salát hlávkový 10 000 10 (30) 3 30 15
Lens culinaris Čočka jedlá 10 000 600 60 600 500
Lepidium sativum Řeřicha setá 10 000 60 6 60 10
Linum usitatissimum Len 10 000 300 (150) 15 150 150
Lolium x boucheaneum Jílek hybridní 10 000 200 (60) 6 60 350/200*
Lolium multiflorum Jílek mnohokvětý italský 10 000 200 (60) 6 60 350/200*
Lolium perenne Jílek vytrvalý 10 000 200 (60) 6 60 350/200*
Lotus corniculatus Štírovník růžkatý 10 000 200 (30) 3 30 300/150*
Lotus ornithopodioides Štírovník jednoletý 10 000 30 3 30 300/150*
Lupinus albus Lupina bílá 25 000 1000 450 1000 1000
Lupinus angustifolius Lupina úzkolistá 25 000 1000 450 1000 1000
Lupinus luteus Lupina žlutá 25 000 1000 450 1000 1000
Lycopersicon esculentum Rajče 10 000 20 7 - 5
Malva verticillata Sléz přeslenitý 10 000 50 5 50 5
Medicago lupulina Tolice dětelová 10 000 300 (50) 5 50300/150*
Medicago x varia Vojtěška proměnlivá 10 000 300 (80) 10 50 (100) 300/150*
Medicago sativa Vojtěška setá 10 000 300 (50) 5 50 300/150*
Melilotus alba Komonice bílá 10 000 50 5 50 300/150*
Onobrychis viciifolia (plod) Vičenec 10 000 600 60 600 300/150*
Onobrychis viciifolia (semeno) Vičenec 10 000 400 40 400 300/150*
Origanum majorána Majoránka zahradní 10 000 25 0,5 5 0,5
Panicům miliaceum Proso seté 10 000 150 15 150 500
Papaver somniferum Mák 10 000 50 (25) 1 10 100
Pastinaca sativa Pastinák setý 10 000 100 10 100 10
Petroselinum crispum Petržel 10 000 10 (40) 4 40 60
Phacelia tanacetifolia Svazenka 10 000 300 (50) 5 40 (50) 100
Phalaris arundinacea Lesknice rákosovitá 10 000 30 3 30 200
Phalaris aquatica Lesknice vodní 10 000 100 (40) 4 50 (40) 200
Phalaris canariensis Lesknice kanárská 10 000 400 (200) 20 200 200
Phalaris minor Lesknice menší 10 000 200 20 200 200
Phaseolus coccineus Fazol šarlatový 20 000 1000 1000 1000 500
Phaseolus vulgaris Fazol obecný 25 000 700 (1000) 700 1000 500
Phleum bertolonii Bojínek cibulkatý 10 000 50 (25) 1 10 75
Phleum pratense Bojínek luční 10 000 50 (25) 1 10 75
Pimpinella anisum Anýz vonný 10 000 70 7 70 50
Pisum sativum Hrách setý, peluška 25 000 1000 900 1000 1000
Pisum sativum Hrách zahradní 25 000 500 (1000) 900 1000 1000
Poa annua Lipnice roční 10 000 50 (25) 1 10 150
Poa compressa Lipnice smáčknutá 10 000 25 0,5 5 150
Poa nemoralis Lipnice hajní 10 000 50 (25) 0,5 5 150
Poa palustris Lipnice bahenní 10 000 50 (25) 0,5 5 150
Poa pratensis Lipnice luční 10 000 50 (25) 1 5 150
Poa trivialis Lipnice obecná 10 000 50 (25) 1 5 150
Raphanus sativus Ředkev 10 000 300 30 300 250
Raphanus sativus Ředkvička, ředkev (zeleniny) 10 000 50 (300) 30 300 50
Rheum rhaponticum
(Rheum rhabarbarum)
Reveň (rebarbora) 10 000 135 (450) 45 450 -
Scorzonera hispanica Černý kořen 10 000 30 (300) 30 300 30
Secale cereale Zito 30 000 1000 120 1000 1000
Setaria italica Bér vlašský (čumíza, mohár) 10 000 90 9 90 150
Sinapis alba Hořčice bílá 10 000 400 (200) 20 200 250
Solanum melongena Lilek vejcoplodý 10 00020 (150)15 15010
Sorghum bicolor Čirok (obecný) 10 000 1000 (900) 90 900 200
Sorghum bicolor x S. sudanense Čirok obecný x Čirok súdánská tráva 10 000 1000 (500) 30 900 (300) 200
Sorghum sudanense Čirok súdánská tráva 10 000 1000 (250) 25 900 (250) 200
Spinacia oleracea Špenát setý 10 000 75 (250) 25 250 150
Tetragonia tetragonoides Čtyřboč (špenát novozélandský) 20 000 1000 200 1000 150
Trifolium alexandrinum Jetel alexandrijský 10 000 400 (60) 6 60 300/150*
Trifolium hybridům Jetel švédský 10 000 200 (25) 2 20 300/150*
Trifolium incarnatum Jetel nachový 10 000 500 (80) 8 80 300/150*
Trifolium pratense Jetel luční 10 000 300 (50) 5 50 300/150*
Trifolium repens Jetel plazivý 10 000 200 (25) 2 20 300/150*
Trifolium resupinatum Jetel perský 10 000 200 (25) 2 20 300/150*
Trigonella foenum-graecum Pískavice řecké seno 10 000 500 (450) 45 450 300/150*
Trisetum flavescens Trojštět žlutavý 10 000 50 (25) 0,5 5 50
Triticosecale Triíikale 30 000 1000 120 1000 1000
Triticum aestivum Pšenice setá 30 000 1000 120 1000 1000
Triticum durum Pšenice tvrdá 30 000 1000 120 1000 1000
Triticum spelta Pšenice špalda 30 000 1000 270 1000 1000
Valerianella locusta Kozlíček polníček 10 000 20 (70) 7 70 25
Viciafaba Bob polní 25 000 1000 1000 1000 2000
Viciafaba Bob zahradní 25 000 1000 1000 1000 2000
Vicia panonica Vikev panonská 20 000 1000 120 1000 500
Vicia sativa Vikev setá 25 000 1000 140 1000 500
Vicia villosa Vikev huňatá 20 000 1000 100 1000 500
Zea mays Kukuřice, k.pukancová, k. cukrová 40 000 1000 900 1000 1000
Zea mays Kukuřice - inbrední linie 40 000 250 250 250 250

*) hmotnost vzorku pro vstupní / výstupní vegetační zkoušku

**) v závorkách jsou uvedeny hmotnosti podle pravidel ISTA, jsou-li odlišné od hmotností ES.

Maximální hmotnost partie, minimální hmotnost laboratorních vzorků a vzorků na vegetační zkoušky sadby

Tabulka 2

Druh latinskyDruh sadbyMaximální hmotnost partieMinimální hmotnost
laboratorního vzorku
Minimální hmotnost
vzorku na vegetační zkoušku
kgkgkusy
Solanum tuberosumSadba brambor
- mechanický rozbor
4000025-
Alium cepaSazečka cibule5000180 cibulí
Alium ascalonicumŠalotka5000180 cibulí
Alium sativumČesnek2500100 cibulí120 cibulí

Část II

Metody zkoušení pro zjišťování vlastností osiva

(1) Příprava zkušebních vzorků

Pro potřeby laboratorního zkoušení se laboratorní vzorek zpracovává na zkušební vzorek některou z předepsaných metod dělení tak, aby bylo dosaženo minimální hmotnosti podle části I tabulky 1.

Součástí zkušebního vzorku je zkušební vzorek pro rozbor čistoty, který je určen pro vyjádření čistoty osiva v hmotnostních procentech. Hmotnost zkušebního vzorku pro rozbor čistoty je uvedena v části I tabulce 1 a je stanovena tak, aby vzorek obsahoval přibližně 2 500 semen zkoušeného druhu.

Pro stanovení výskytu semen jiných rostlinných druhů v kusech se použije celý zkušební vzorek, jehož hmotnost stanoví část I tabulka 1.

(2) Zkoušení čistoty

Cílem rozboru čistoty je stanovit

a) hmotnostní složení zkušebního vzorku, na základě kterého lze odvodit složení partie osiva,

b) podíl a druh neškodných nečistot,

c) totožnost semen jiných rostlinných druhů.

Při rozboru čistoty se zkušební vzorek pro rozbor čistoty rozdělí na tři části, a to na podíl čistých semen, neškodných nečistot a na semena jiných rostlinných druhů (plevelů a jiných kultur, které nenáleží ke zkoušenému botanickému druhu).

(3) Početní stanovení semen jiných rostlinných druhů a choroboplodných útvarů

Početní stanovení se provádí v souladu s požadavky pro daný botanický druh nebo na základě žádosti dodavatele vzorku.

(4) Zkoušení klíčivosti

Klíčivostí ve smyslu laboratorního zkoušení osiva se rozumí schopnost semen vyklíčit a poskytnout v optimálních podmínkách (vlhkost, teplota, světlo) a ve stanovené lhůtě normálně vyvinuté klíčence, u nichž se předpokládá, že v příznivých půdně klimatických podmínkách vyrostou ve vitální rostliny.

V rámci zkoušky klíčivosti se semena dělí do čtyř kategorií na

a) semena, která se ve stanovené lhůtě vyvinula v normální klíčence, kteří jsou předpokladem trvalého a uspokojivého vývoje rostliny,

b) semena, která vyklíčila v abnormální (vadné) klíčence. Tito klíčenci nejsou schopni se v optimálních půdně klimatických podmínkách vyvinout ve vitální rostliny,

c) jednotky osiva s více klíčky, které jsou schopné vytvořit více než jednu klíční rostlinu,

d) svěží nevyklíčená semena. To jsou taková, která ani do konce zkušební lhůty nevyklíčila, ačkoli byla testována za optimálních podmínek.

(5) Biochemická zkouška životaschopnosti

Provádí se za účelem rychlého odhadu životaschopnosti osiva, zejména u druhů s dlouhou dobou klíčeni nebo u dormantních semen.

Vyskytují-li se ve vzorku po ukončení zkoušky klíčivosti svěží nevyklíčená, případně tvrdá semena, zjistí se jejich životaschopnost biochemickou zkouškou. Životaschopná (zbarvená) semena se pak započítají do klíčivých.

O zařazení semene do kategorie životaschopných, případně mrtvých rozhoduje umístění a rozsah mrtvých (nezbarvených) tkání, nikoli intenzita zbarvení embrya.

(6) Zkoušení vitality osiva

Cílem zkoušky je poskytnout informaci o vhodnosti použití osiva v širokém rozsahu podmínek prostředí, popřípadě o skladovacím potenciálu partie osiva. Z hlediska uznávacího řízení je zkouška doplňkovým stanovením ke zkoušce klíčivosti.

a) Vitalita osiva popisuje charakteristické znaky partie osiva, a to:

1. míru a vyrovnanost klíčeni osiva,

2. schopnost semen vzcházet za nepříznivých podmínek prostředí,

3. schopnost uchování klíčivosti po dlouhodobém skladování osiva.

b) Vitalita osiva se zjišťuje zkouškami

1. přímými, založenými na vytvoření stresových podmínek, ke kterým se řadí test urychleného stárnutí,

2. nepřímými, založenými na měření některých charakteristických znaků osiva. Jedná se například o zkoušku konduktivity u hrachu.

(7) Zkoušení zdravotního stavu

Účelem zkoušení zdravotního stavu je stanovení výskytu chorob přenosných osivem, ze kterého lze odvodit zdravotní stav celé partie. Slouží jako podklad pro volbu účinného opatření na potlačení nebo zničení škodlivých organismů.

Výskyt chorob se zjišťuje těmito metodami:

a) metodou na agarových plotnách,

b) metodou na filtračním papíře,

c) odstřeďovací metodou a

d) přímou identifikací.

(8) Zjišťování živočišných škůdců

Účelem je stanovení výskytu živočišných škůdců, kteří se v důsledku přesunů osiva mohou šířit do nových oblastí. Výskyt živočišných škůdců je zjišťován metodou

a) mikroskopickou,

b) vyplavovací,

c) prosévací,

d) makroskopickou,

e) inkubace semen při vyšší teplotě a vlhkosti.

(9) Zkoušení pravosti druhu a odrůdy

Za správnost označení druhu a odrůdy odpovídá dodavatel vzorku. V laboratoři se správnost označení druhu a odrůdy kontroluje ve všech případech, kdy je to možné zjistit makroskopicky podle vzhledu semen.

Vyžaduje-li stanovení pravosti druhu nebo odrůdy speciální zkoušku, provede se pouze na žádost dodavatele vzorku. Výjimku tvoří vzorky, u kterých je taková zkouška stanovena. Jedná se o

a) mikroskopické metody, kdy se mikroskopem stanovují specifické zvláštnosti týkající se morfologie semen, vnitřní anatomické stavby pletiv nebo buněčných struktur. Semena se vyšetřují buď stereolupou do 100 násobného zvětšení nebo mikroskopem do 1000 násobného zvětšení,

b) fluorescenční metody, kdy působením krátkovlnných ultrafialových paprsků vydávají některé části semen a klíčních rostlinek, kořenové výměšky a výluhy semen viditelné (fluorescenční) světlo různé barvy a intenzity, na základě kterého lze různé druhy od sebe odlišit,

c) chemické metody, které jsou založeny na barevné reakci semen nebo klíčních rostlin se specifickými chemickými látkami,

d) fyzikálně chemické metody, kterými jsou odrůdy určovány na základě chemické izolace biologicky aktivních látek (proteinů, izoenzymů, nukleových kyselin) ze semen nebo klíčních rostlin. Tyto látky jsou pak separovány za konkrétních fyzikálních podmínek,

e) cytologické metody, které se uplatňují u druhů s výskytem polyploidních odrůd a slouží k rozlišení diploidnícb semen od polyploidních na základě stanovení počtu chromozómů. Principem těchto metod je fixace meristematického pletiva v optimálním stadiu buněčného dělení, barvení chromozomů a jejich počítání pod mikroskopem,

f) vegetační metody, kdy pravost a čistotu některých druhů, odrůd a forem lze stanovit hodnocením fenotypových znaků klíčních rostlin, mladých rostlin, popřípadě rostlin plně vyvinutých. Rostliny se pěstují v optimálním tepelném a světelném režimu, který je zpravidla v souladu s podmínkami pro zkoušku klíčivosti.

(10) Zkoušení vlhkosti

Účelem zkoušky je stanovení obsahu vody v osivu metodami vhodnými pro rutinní použití. Zkušební postupy jsou navrženy tak, aby minimalizovaly oxidaci, rozklad, popřípadě ztráty těkavých látek za předpokladu odstranění maximálního množství vody. Vlhkostí osiva se rozumí procenticky vyjádřený podíl fyzikálně vázané vody v osivu.

(11) Stanovení hmotnosti tisíce semen

Účelem zkoušky je stanovit u analyzovaného vzorku hmotnost tisíce semen.

Hmotnost tisíce semen se stanoví z celého podílu čistých semen, u kterého se strojovým nebo ručním odpočítáváním zjistí počet semen. Po jejich zvážení s přesností na dvě desetinná místa se vypočte hmotnost tisíce semen.

(12) Obalované osivo

Vlivem obalovací hmoty nelze provést identifikaci semen a inertního materiálu, aniž by se poškodila struktura obaleného osiva dodaného ke zkouškám. Proto je nezbytné stanovit některé semenářské hodnoty odlišným způsobem než u osiva neobalovaného.

a) Obalovaným osivem se rozumí

1. peletované osivo, kterým jsou víceméně kulovité jednotky vytvořené za účelem přesného výsevu, obsahující obvykle jediné semeno, jehož tvar a velikost nejsou okamžitě patrné. Peleta může kromě peletovací hmoty obsahovat i pesticidy, barviva, popřípadě další aditiva,

2. inkrustované osivo, kterým jsou jednotky, které víceméně zachovávají tvar semen, avšak velikost a hmotnost je odlišná. Inkrustovací hmota může obsahovat pesticidy, barviva nebo jiná aditiva,

3. granulované osivo, kterým jsou jednotky převážně válcovitého tvaru, obsahující zpravidla více než jedno semeno. Kromě granulovací hmoty mohou granule obsahovat také pesticidy, barviva nebo další aditiva,

4. osivové pásy, kterými jsou úzké pásky papíru nebo jiného rozložitelného materiálu, na němž jsou semena rozmístěna náhodně po skupinách nebo v jedné řadě,

5. osivové rohože, kterými jsou široké archy papíru nebo jiného rozložitelného materiálu, na kterých jsou semena uspořádána v řadách, ve skupinách nebo náhodně po celém povrchu archu,

6. mořené osivo, kterým je osivo ošetřené pouze pesticidy, barvivy nebo jinými aditivy. Tyto látky nezpůsobí oproti původnímu osivu významné změny ve velikosti, tvaru nebo hmotnosti, proto se takové osivo zkouší podle stejných metod jako osivo neošetřené.

b) Příprava zkušebního vzorku

K přípravě vzorku nesmí být použito centrifugální dělidlo a výška pádu pelet nesmí přesáhnout 250 mm. V případě osivových pásů a rohoží se náhodně odebere takový počet, aby bylo k dispozici dostatečné množství semen pro zkoušku klíčivosti.

c) Zkouška čistoty

Analýza čistoty peletovaného osiva, osivových pásů a rohoží se provádí na žádost dodavatele vzorku. Velikost zkušebního vzorku pro rozbor čistoty stanoví Tabulka 1.

1. Zkouška čistoty peletovaných semen zkušební vzorek je rozdělen do 3 podílů, a to na:

- čisté pelety,

- depeletovaná semena,

- neškodné nečistoty.

Zastoupení každého podílu se vyjádří jako procento hmotnosti. Veškeré jiné rostlinné druhy a neškodné nečistoty je nutno identifikovat.

2. ověřování pravosti druhu

Provádí se za účelem zjištění, zda osivo náleží k botanickému druhu deklarovaného dodavatelem vzorku. Ze 100 pelet náhodně odebraných z podílu čistých pelet se odstraní peletizační hmota a u každého semene se identifikuje botanický druh.

d) Zkouška klíčivosti

Cílem zkoušky je stanovit procento normálních klíčenců, kteří náleží k deklarovanému botanickému druhu. Zkouška se provádí z frakce čistých pelet nebo přímo z pásek popřípadě rohoží. Pelety se umístí na substrát v takové podobě, jak byly laboratoří přijaty, aniž by se oplachovala peletizační hmota nebo se semena uvolňovala z materiálu pásky popřípadě rohože.

e) Stanovení hmotnosti tisíce pelet a velikostní třídění

Cílem je stanovit hmotnost tisíce pelet a třídění podle velikosti, aby byly naplněny technické požadavky na přesný řádkový vysev.

Ve zváženém množství čistých pelet se spočítá počet pelet. Ze zjištěných hodnot se pak vypočítá hmotnost tisíce pelet.

Ke stanovení sítového třídění se použije vzorek o stanovené hmotnosti. Podíl každé frakce na sítech se vyjádří v procentech.

Část III

Metody zkoušení sadby brambor

Kontrola kvality sadby brambor se provádí

a) jako součást uznávacího řízení množitelského porostu, a to zkoušky na přítomnost virových a bakteriálních chorob,

b) jako součást uznávacího řízení sadby, a to mechanický rozbor sadby. Zkoušku provádí pracovník Ústavu nebo osoba, se kterou je uzavřena smlouva k provádění dílčích úkonů při uznávacím řízení podle § 17 odst. 1 zákona. Při rozboru se zjišťuje

1. velikostní třídění,

2. zastoupení jednotlivých vad v procentech hmotnosti.

Část IV

Metody zkoušení sazečky cibule a sadby česneku

(1) Posuzování vzhledu sadby

Posuzování vzhledu sadby se provádí za účelem subjektivního posouzení těchto parametrů:

a) celkového stavu (rozpadavost cibulí, stejnorodost a vyzrálost sadby),

b) vyrovnanosti,

c) odrůdové pravosti a čistoty (tvar a barva cibulí),

d) vlhkosti (omakem).

(2) Laboratorní rozbor

Smyslem laboratorního rozboru je objektivní stanovení

a) čistoty (jen u sazečky cibule),

b) velikostního třídění,

c) mechanického poškození,

d) výskytu cibulí naklíčených a porostlých,

e) výskytu cibulí napadených chorobami a škůdci,

f) neškodných nečistot (jen u sazečky cibule).

Rozbor sazečky cibule

Z průměrného vzorku 1 000 g se připraví dva zkušební vzorky o hmotnosti 500 g. Jejich proséváním na Steineckerově prosévadle se z jednotlivých podílů vyberou nečistoty, které se sloučí do 4 skupin

1. cibule naklíčené,

2. cibule mechanicky poškozené,

3. cibule napadené hnilobou.

4. inertní materiál.

Každá skupina se samostatně zváží. Velikostní podíly se zváží po odstranění nečistot. Přibližně 10% cibulí se překrojí za účelem ověření zdravotního stavu. Podíl čistých cibulí a nečistot se vyjádří v hmotnostních procentech. Zastoupení jednotlivých podílů v rámci čistých cibulí se rovněž stanoví procenticky.

Rozbor česnekové sadby

Zkouší se 100 cibulí a jednotlivé složky se vyjádří početně, nikoliv v hmotnostních procentech. Nejprve se stanoví podsadba na kruhovém měřidle, dále se zjišťují cibule rozvité a porostlé. Poté se všech 100 cibulí oloupe za účelem stanovení povrchové hniloby. Cibule s okrajovými stroužky napadenými hnilobou, která zasahuje na příčném řezu maximálně do poloviny stroužku, se považují za mechanicky poškozené.

Každá cibule napadená hnilobou představuje 1 %. Procento mechanicky poškozených cibulí se zjistí sečtením mechanicky poškozených stroužků a vydělením průměrným počtem stroužků v cibuli.

(3) Stanovení odrůdové pravosti a čistoty

Vyskytne-li se ve zkušebním vzorku druhová nebo odrůdová příměs, vyjádří se početně ze 100 kusů odebraných cibulí, u sazečky cibule hmotnostně z celého průměrného vzorku. Ve sporných případech rozhoduje výsledek vegetační zkoušky.

Přesunout nahoru