180
VYHLÁŠKA
Ministerstva zdravotnictví
ze dne 22. dubna 2002,
kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění pozdějších předpisů
Ministerstvo zdravotnictví po projednání s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem průmyslu a obchodu stanoví podle § 75 odst. 4 zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 149/2000 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb. a vyhlášky č. 48/2001 Sb., se mění takto:
1. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.1 Přístroje a jiné pomůcky ke zkoušení, kapitola 2.1.5 a kapitola 2.1.6 znějí:
„2.1.5 Zkumavky pro porovnávací zkoušky .png)
Zkumavky pro porovnávací zkoušky jsou zkumavky z bezbarvého skla s jednotným vnitřním průměrem, jejichž dno je ploché a průhledné.
Sloupec kapaliny se pozoruje v rozptýleném světle shora ve směru podélné osy zkumavky proti bílému nebo v případě potřeby černému pozadí.
Předpokládá se použití zkumavek s vnitřním průměrem 16 mm. Mohou být použity i zkumavky s větším vnitřním průměrem za předpokladu, že objem zkoušené kapaliny se zvětší tak, aby výška sloupce ve zkumavce nebyla menší než výška sloupce předepsaného objemu ve zkumavce s vnitřním průměrem 16 mm.
2.1.6 Detekční trubičky pro plyny .png)
Detekční trubičky pro plyny jsou zatavené trubičky vyrobené z průhledného inertního materiálu, které umožňují po odlomení zátavů průchod plynu. Obsahují zkoumadla adsorbovaná na inertních nosičích, která jsou vhodná k vizuální detekci sledované látky. Je-li to nutné, mohou obsahovat také předřazené chemické filtry k odstranění látek, které ruší detekci sledované látky. Detekční trubička pro plyny obsahuje buď jedno zkoumadlo pro detekci dané látky, nebo více zkoumadel pro detekci několika různých látek (jednovrstvá nebo vícevrstvá trubička).
Zkouška se provádí průchodem předepsaného objemu zkoušeného plynu detekční trubičkou. Délka zbarvené vrstvy nebo intenzita barevné změny indikuje na dělené stupnici přítomnost sledovaných látek a udává jejich přibližný obsah v plynu.
Kalibrace detekčních trubiček se ověřuje podle instrukcí výrobce.
Pracovní podmínky. Zkouška se provádí podle instrukcí výrobce nebo podle následujícího postupu.
Zdroj plynu se připojí k vhodnému regulátoru tlaku a jehlovému ventilu. Ohebná hadička zakončená dílem Y se připojí k jehlovému ventilu a průtok zkoušeného plynu se seřídí tak, aby procházel hadičkou vhodnou rychlostí, viz obrázek 2.1.6-1. Připraví se detekční trubička a připojí se k měřicí pumpičce podle instrukcí výrobce. Volný konec detekční trubičky se krátkou hadičkou připojí k druhému konci dílu Y. Pumpičkou se provede potřebný počet nasátí plynu tak, aby detekční trubičkou prošel vhodný objem zkoušeného plynu. Odečte se hodnota udaná délkou zabarvené vrstvy nebo intenzitou zabarvení na dělené stupnici. V případě negativního výsledku mohou být detekční trubičky ověřeny pomocí kalibračního plynu, který obsahuje sledovanou látku. Vzhledem k široké škále používaných kompresorových olejů je nezbytné ověřit reaktivitu detekční trubičky pro použitý olej. Informace o reaktivitě různých olejů jsou popsány v letáku dodávaném současně s trubičkou. Pokud není použitý olej v letáku uveden, výrobce trubiček musí ověřit reaktivitu trubičky a, je-li to nutné, určí trubičku specifickou pro tento olej.
Trubička pro detekci oxidu uhličitého. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro hydrazin a violeť krystalovou jako detekční zkoumadla. Nejmenší zjistitelná hodnota je 100 ml/m3 s relativní směrodatnou odchylkou nejvýše ±15 %.
Trubička pro detekci oxidu siřičitého. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro jod a škrob jako detekční zkoumadla. Nejmenší zjistitelná hodnota je 0,5 ml/m3 s relativní směrodatnou odchylkou nejvýše ±15 %.
Trubička pro detekci oleje. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro kyselinu sírovou jako detekční zkoumadlo. Nejmenší zjistitelná hodnota je 0,1 mg/m3 s relativní směrodatnou odchylkou nejvýše ±30 %.
Trubička pro detekci oxidu dusnatého a oxidu dusičitého. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro oxidační vrstvu (sůl šestimocného chrómu) a pro difenylbenzidin jako detekční zkoumadla. Nejmenší zjistitelná hodnota je 0,5 ml/m3 s relativní směrodatnou odchylkou nejvýše ±15 %.
Trubička pro detekci oxidu uhelnatého. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro oxid jodičný, oxid seleničitý a kyselinu sírovou jako detekční zkoumadla. Nejmenší zjistitelná hodnota je 5 ml/m3 (popř. méně) s relativní směrodatnou odchylkou nejvýše ±15 %.
Trubička pro detekci sirovodíku. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro olovnatou sůl jako detekční zkoumadlo. Nejmenší zjistitelná hodnota je 1 ml/m3 (popř. méně) s relativní směrodatnou odchylkou nejvýše ±10 %.
Trubička pro detekci vodních par. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro chloristan hořečnatý jako detekční zkoumadlo. Nejmenší zjistitelná hodnota je 67 ml/m3 (popř. méně) s relativní směrodatnou odchylkou nejvýše ±20 %.
.png)
Obr. 2.1.6-1 Schéma detekční trubičky pro plyny
1. zdroj plynu,
2. regulátor tlaku,
3. jehlový ventil,
4. spojovací díl Y,
5. detekční trubička,
6. pumpička pro prosávání plynu trubičkou,
7. výstup do atmosféry.“.
2. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.2 Fyzikální a fyzikálně-chemické metody, kapitola 2.2.4 zní:
„2.2.4 Vztah mezi reakcí roztoku, přibližnými hodnotami pH a zbarvením 2001 některých indikátorů .png)
K 10 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,1 ml indikátoru, pokud není předepsáno v tabulce 2.2.4-1 jinak.
Tab. 2.2.4-1
Reakce | PH | Indikátor | Zbarvení |
zásaditá | > 8 | papír lakmusový červený R | modré |
| modř thymolová RS (0,05 ml) | šedé nebo fialově modré |
slabě zásaditá | 8,0 -10,0 | fenolftalein RS (0,05 ml) | bezbarvé nebo růžové |
| modř thymolová RS (0,05 ml) | šedé |
silně zásaditá | > 10 | papír s fenolftaleinem R | červené |
| modř thymolová RS (0,05 ml) | fialově modré |
neutrální | 6,0 - 8,0 | červeň methylová RS | žluté |
| červeň fenolová RS (0,05 ml) | |
neutrální na červeň | 4,5-6,0 | červeň methylová RS | oranžově červené |
methylovou neutrální na fenolftalein | < 8,0 | fenolftalein RS (0,05 ml) | bezbarvé; růžové nebo červené po přidání 0,05 ml zásady 0,1 mol/l |
kyselá | < 6 | červeň methylová RS | oranžové nebo červené |
| modř bromthymolová RS1 | žluté |
slabě kyselá | 4,0 - 6,0 | červeň methylová RS | oranžové |
| zeleň bromkresolová RS | zelené nebo modré |
silně kyselá | < 4 | papír s červení Kongo R | zelené nebo modré |
“
3. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.2 Fyzikální a fyzikálně-chemické metody, kapitola 2.2.27 až kapitola 2.2.30 znějí:
„2.2.27 Tenkovrstvá chromatografie .png)
Tenkovrstvá chromatografie je separační metoda, u které stacionární fázi tvoří vhodný materiál nanesený v rovnoměrné tenké vrstvě na skleněný, kovový nebo plastový podklad (desku). Roztoky stanovovaných látek se na vrstvu nanášejí před vyvíjením. Dělení (separace) je založeno na adsorpci, rozdělení, iontové výměně nebo na kombinaci těchto mechanismů a dochází k němu migrací (vyvíjením) rozpuštěných látek v rozpouštědle nebo vhodné směsi rozpouštědel (mobilní fáze) tenkou vrstvou (stacionární fáze)
Zařízení
Desky. Chromatografie se provádí za použiti desek předem potažených vrstvou, popsaných ve stati Zkoumadla (4.1.1).
Předběžná úprava vrstev. Před dělením mohou být vrstvy, je-li třeba, promyty, např. může být provedeno vyvíjení vhodným rozpouštědlem. Vrstvy mohou být rovněž impregnovány vyvíjením, ponořením nebo postřikem. Je-li nutné, vrstvy je možno před použitím aktivovat zahříváním v sušárně při 100 °C až 105 °C po dobu 1 h
Chromatografícká komora s plochým nebo dvojžlábkovým dnem z inertního průhledného materiálu vhodné velikosti pro použité desky, opatřena dobře těsnicím víkem. Komora pro horizontální vyvíjení je opatřena žlábkem pro mobilní fázi a přídavným zařízením umožňujícím přímý kontakt mobilní fáze a stacionární fáze
Mikropipety, mikrostříkačky (injekční), kalibrované kapiláry pro jedno použiti nebojme nanášecí zařízení, které je vhodné pro správné nanášení roztoků
Fluorescenční detekční zařízení pro přímé hodnocení fluorescence nebo zhašení fluorescence
Detekční činidla pro detekci oddělených skvrn postřikem, vystavením vlivu par nebo ponořením
Pracovní postup
Vertikální vyvíjení. Stěny chromatografické komory se vyloží filtračním papírem. Do chromatografické komory se nalije podle její velikosti takové množství mobilní fáze, aby po impregnaci filtračního papíru byla vrstva ponořena do vhodné hloubky, vzhledem k rozměrům použité desky. Pro nasycení se komora uzavře víkem a nechá se stát 1 h při 20 °C až 25 °C. Není-li předepsáno jinak, chromatografické dělení se provádí v nasycené komoře
Nanese se předepsaný objem roztoků po dostatečně malých dávkách ve formě proužků nebo kruhových skvrn ve vhodné vzdálenosti od spodního okraje a bočních okrajů desky. Roztoky se nanášejí na start rovnoběžně se spodním okrajem desky tak, aby vzdálenost mezi skvrnami byla nejméně 10 mm
Po odpaření rozpouštědla z nanesených roztoků se deska s vrstvou vloží do chromatografické komory tak, aby byla v co nejvíce vertikální poloze a skvrny nebo proužky byly nad hladinou mobilní fáze. Komora se uzavře, udržuje se při teplotě 20 °C až 25 °C a chrání se před slunečním světlem. Deska s vrstvou se vyjme, když mobilní fáze dosáhne předepsané vzdálenosti, vysuší se a deteguje se předepsaným způsobem
Pro dvojrozměrnou chromatografii se vrstva po prvním vyvíjení vysuší a provede se druhé vyvíjení ve směru kolmém na směr prvního vyvíjení
Horizontální vyvíjení. Nanese se předepsaný objem roztoků po dostatečně malých dávkách tak, aby vznikly kruhové skvrny o průměru 1 mm až 2 mm nebo proužky 5 mm až 10 mm krát 1 mm až 2 mm ve vhodné vzdálenosti od spodního okraje a bočních okrajů desky. Roztoky se nanášejí na start rovnoběžně se spodním okrajem desky tak, aby vzdálenost mezi skvrnami byla nejméně 5 mm. Po odpaření rozpouštědla z nanesených roztoků se pomoci injekční stříkačky nebo pipety vnese do žlábku vyvíjecí komory vhodné množství mobilní fáze, deska s vrstvou se do chromatografické komory umístí horizontálně a spojí se s mobilní fází zařízením podle pokynů výrobce. Je-li předepsáno, vyvíjení se započne současně z obou stran. Komora se uzavře a udržuje se při teplotě 20 °C až 25 °C. Deska s vrstvou se vyjme, když mobilní fáze dosáhne vzdálenosti předepsané v článku, vysuší se a chromatogramy se detegují předepsaným způsobem
Pro dvojrozměrnou chromatografii se vrstva po prvním vyvíjení vysuší a provede se druhé vyvíjení ve směru kolmém na směr prvního vyvíjení
Vizuální hodnocení
Zkouška totožnosti. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se vizuálně porovnává s odpovídající skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku porovnáním zbarvení, velikosti a retenčního faktoru (RF) obou skvrn. Retenční faktor (RF) je definován jako poměr vzdálenosti středu skvrny ke vzdálenosti čela mobilní fáze, měřeno od místa nanášení
Ověření separační schopnosti pro zkoušky totožnosti. Obvykle je dostačující provedení testu způsobilosti popsaného ve stati Zkoumadla (411). Pouze ve zvláštních případech může být v článku předepsáno další kriterium pro test způsobilosti.
Zkouška na příbuzné látky. Vedlejší skvrna (skvrny) na chromatogramu zkoušeného roztoku se vizuálně porovnává (porovnávají) s odpovídající(mi) skvrnou (skvrnami) na chromatogramu porovnávacího roztoku obsahujícího nečistotu (nečistoty) nebo se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku připraveného ředěním zkoušeného roztoku.
Ověření separační schopnosti. Požadavky na ověření separační schopnosti jsou uvedeny v příslušném článku
Ověření detekční schopnosti. Detekční schopnost je dostatečná je-li skvrna (nebo proužek) na chromatogramu nejzredenějšího porovnávacího roztoku zřetelně viditelná
Kvantitativní stanovení
Požadavky na rozlišení a dělení jsou uvedeny v jednotlivých článcích
Látky oddělené tenkovrstvou chromatografii a detegovatelné v ultrafialové nebo viditelné oblasti spektra mohou být stanoveny přímo na desce s vrstvou za použiti vhodného přístrojového vybavení. Deska s vrstvou se hodnotí měřením reflektance nebo transmitance dopadajícího světla, přičemž se pohybuje buď deska, nebo měřící zařízení. Podobně za použití vhodného optického systému může být měřena fluorescence. Látky obsahující radionuklidy mohou býyt kvantifikovány třemi způsoby buď přímým měřením radioaktivity podél celého chromatogramu (viz Radiofarmaca) nebo po rozstřihaní desky na proužky měřením radioaktivity každého jednotlivého proužku za použiti vhodného detektoru a/nebo po seškrabaní stacionární fáze a rozpuštění ve vhodné scintilační kapalině měřením její radioaktivity za použiti kapalinového scintilačního detektoru
Zařízení. Přístrojové vybavení pro přímé měření na desce s vrstvou se skládá
ze zařízení pro přesné umístění a reprodukovatelné dávkování množství látek na vrstvu
z mechanického zařízení pro pohyb desky nebo měřícího zařízení ve směru osy x nebo osy y
ze zapisovače a vhodného integrátoru nebo počítače,
pro látky detegovatelné v ultrafialové nebo viditelné oblasti spektra pro měření reflektance nebo transmitance foto metr se zdrojem světla, optické zařízení schopné generovat monochromatické světlo a foto elektrický článek odpovídající citlivosti, pro měření fluorescence kromě toho monochromatický filtr pro vyčlenění určité spektrální oblasti emitovaného záření,
pro látky obsahující radionuklidy vhodné zařízení pro měření radioaktivity, u kterého je ověřená oblast linearity
Postup. Předepsaným způsobem se připraví zkoušený roztok a, je-li třeba, připraví se i porovnávací roztoky stanovované látky ve stejném rozpouštědle jako zkoušený roztok. Nanesou se stejné objemy všech připravených roztoků a chromatogram se vyvíjí
Látky detegovatelné v ultrafialové a viditelné oblasti spektra. Připraví se a nanesou se nejméně tři porovnávací roztoky v nichž jsou koncentrace zkoušené látky v rozpětí jejího očekávaného obsahu ve zkoušeném roztoku (asi 80 % 100 % a 120 %). Po skončeném vyvíjení se postříká, je-li třeba, předepsaným činidlem a zaznamená se reflektance, transmitance nebo fluorescence chromatogramů zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků. Naměřené hodnoty se použijí pro výpočet množství látky ve zkoušeném roztoku
Látky obsahující radionuklidy. Připraví se a nanese se zkoušený roztok, jehož koncentrace je asi 100 % očekávané hodnoty. Radioaktivita se stanoví jako funkce délky dráhy a radioaktivity každého výsledného piku a vyjádří se jako procento z celkového množství radioaktivity
Kritéria pro posouzení způsobilosti systému jsou popsaná ve stati Chromatografické separační metody (2.2.46). Rozsah, ve kterém se mohou pohybovat jednotlivé parametry chromatografického systému tak, aby byla splněna kritéria způsobilosti systému je rovněž uveden v této stati
2.2.28 Plynová chromatografie .png)
Plynová chromatografie (GC) je separační metoda založena na rozdílu v distribuci látek mezi dvě nemísitelné fáze, mobilní fázi je nosný plyn, pohybující se skrz nebo podél stacionární fáze, která je umístěna v koloně. Je použitelná na látky nebo jejich deriváty, které lze převést do plynné fáze za použitých teplot
Plynová chromatografie je založená na mechanismu adsorpce, rozdělovaní nebo vylučovaní
Přístroj
Přístroj se skládá z dávkovacího zařízení, chromatografické kolony umístěné v termostatu, detektoru a systému na zpracování dat (nebo integrátoru, popřípadě zapisovače). Nosný plyn protéká kolonou kontrolovanou rychlosti nebo při kontrolovaném tlaku do detektoru
Stanovení se provádí buď při konstantní teplotě, nebo podle daného teplotního programu
Dávkovací zařízení
Přímé nástřiky roztoků jsou obvyklým způsobem dávkování, pokud není v článku uvedeno jinak. Nástřik může být prováděn buď přímo na začátek kolony za použití stříkačky nebo dávkovací smyčky, nebo do vstřikovací komůrky, která může být opatřena děličem toku
Nástřiky plynné fáze mohou být prováděny pomocí statických nebo dynamických head space dávkovacích systémů
Dynamické head space dávkovací systémy pro adsorpci a desorpci obsahuji probublavací zařízení, pomocí kterého jsou těkavé látky uvolňovány z roztoku a vyplavovány do adsorpční kolonky udržované na nízké teplotě. Zadržené látky jsou pak desorbovány do mobilní fáze rychlým ohřátím adsorpční kolonky
Statické head space dávkovací systémy obsahují termostatovanou komůrku, do které se vkládají uzavřené nádobky, obsahující pevné nebo kapalné vzorky na předem stanovenou dobu, potřebnou k ustavení rovnováhy těkavých složek vzorku mezi pevnou nebo kapalnou fázi a plynnou fázi. Po dosažení této rovnováhy je předem určené množství plynné fáze z lahvičky dávkováno do plynového chromatografu
Stacionární fáze
Stacionární fáze jsou umístěny v kolonách, které mohou být
křemenné kapilární kolony, na jejichž stěnách jsou naneseny stacionární fáze,
kolony naplněné inertními částicemi impregnovanými stacionární fázi,
kolony naplněné pevnou stacionární fázi
Kapilární kolony mají vnitřní průměr 0,1 mm až 0,53 mm a délku 5 m až 60 m. Kapalná stacionární fáze, která může být chemicky vázána na vnitřní povrch kolony tvoří film 0,1 μm až 5,0 μm silný
Náplňové kolony vyrobené ze skla nebo z kovu jsou obvykle 1 m až 3 m dlouhé s vnitřním průměrem 2 mm až 4 mm. Stacionární fáze jsou nejčastěji porézní polymery nebo tuhé nosiče impregnované kapalnou fázi
Nosiče pro analýzu polárních látek v kolonách se stacionárními fázemi nízké polarity a s nízkým pokrytím musí být inertní, aby se předešlo chvostování piků. Reaktivita materiálů, z nichž je vyroben nosič, může být snížena silanizaci, která předchází jejich pokrytí kapalnou fázi. Často se používají kysele prané žárově kalcinované diatomitové křemelny. Nosiče mají různou velikost částic. Nejběžněji používané jsou částice v rozmezí velikosti 150 μm až 180 μm a 125 μm až 150 μm
Mobilní fáze
Retenční čas dané složky a účinnost kolony závisejí na průtokové rychlosti nosného plynu, retenční čas je přímo úměrný délce kolony a rozlišení je úměrné druhé odmocnině délky kolony. Pro náplňové kolony se obvykle průtoková rychlost nosného plynu vyjadřuje v mililitrech za minutu při atmosférickém tlaku a pokojové teplotě a měří se na výstupu z detektoru, buď kalibrovaným mechanickým zařízením, nebo bublinkovým průtokoměrem, zatímco kolona je termostatována na pracovní teplotu. Lineární průtoková rychlost nosného plynu náplňovou kolonou je nepřímo úměrná druhé odmocnině z vnitřního průměru kolony při dané objemové průtokové rychlosti. Průtokové rychlosti 60 ml/min v koloně o vnitřním průměru 4 mm a 15 ml/min v koloně o vnitřním průměru 2 mm dávají stejné lineární rychlosti a tudíž podobné retenční časy
Nejčastěji používanými nosnými plyny pro náplňové kolony jsou helium nebo dusík, zatímco pro kapilární kolony dusík, helium a vodík
Detektory
Obvykle se používají plamenoionizační detektory, ale podle účelu analýzy mohou být použity i další detektory elektronového záchytu dusíko-fosforovy, hmotnostní spektrometr, tepelně vodivostní, spektrofotometr v infračervené oblasti s Founerovou transformaci a jiné
Pracovní postup
Kolona, dávkovací zařízení a detektor se stabilizuji při teplotách a průtocích plynů předepsaných v lékopisných článcích, pokud není dosaženo stabilní nulové linie. Připraví se roztok(y) zkoušené látky a porovnávací roztok(y),jak je předepsáno. Roztoky musí být prosty pevných částic
Kriteriá pro posouzení vhodnosti systému jsou popsaná ve stati Chromatografické separační metody (2.2.46). V této stati je rovněž uveden rozsah, v jakém mohou být nastaveny parametry chromatografického systému, aby byly splněny požadavky testu způsobilosti
Statická head-space plynová chromatografie
Head-space plynová chromatografie je metoda zvláště vhodná pro dělení a stanovení těkavých látek přítomných v pevných nebo kapalných vzorcích. Tato metoda je založená na analýze plynné fáze, která je v rovnováze s pevnou nebo kapalnou fázi
Přístroj
Přistroj se skládá z plynového chromatografu opatřeného zařízením pro zavadění zkoušeného vzorku, které může být připojeno k modulu jenž automaticky ovládá tlak a teplotu. Je-li to nutné, může být připojeno zařízení pro eliminaci rozpouštědel
Analyzovaný vzorek se vpraví do lahvičky opatřené vhodným uzávěrem a systémem ventilů umožňujícím průchod nosného plynu. Lahvička se umístí do termostatované nádobky vyhřívané na vhodnou teplotu podle povahy zkoušeného vzorku
Vzorek se zahřívá na tuto teplotu dostatečně dlouho, aby se ustavila rovnováha mezi pevnou nebo kapalnou fázi a plynnou fázi
Nosný plyn se zavadí do nádobky a po předepsaném čase se otevře vhodný ventil, takže plyn expanduje a unáší zplyněné látky do chromatografické kolony
Místo chromatografu speciálně vybaveného pro zavadění vzorků je též možné použít plynotěsnou stříkačku a běžný chromatograf. Ustavení rovnováhy pak probíhá v oddělené komůrce a plynná fáze se dávkuje do kolony při zajištění podmínek zaručujících, že nedojde k porušení rovnováhy
Pracovní postup
Použitím porovnávacích vzorků se určí vhodné instrumentální podmínky k dosažení vhodné odezvy
Přímá kalibrace
Do stejných lahviček se umístí odděleně zkoušený vzorek a všechny porovnávací vzorky, jak je předepsáno v lékopisném článku, přičemž se zabrání kontaktu mezi dávkovacím zařízením a vzorky
Lahvičky se hermeticky uzavřou a vloží do termostatovaného prostoru udržovaného na teplotě a tlaku předepsaných v článku, po ustavení rovnováhy se provede chromatografícká analýza za předepsaných podmínek
Standardní přídavek
Do sady stejných vhodných lahviček se umístí stejné objemy zkoušeného vzorku. Do všech lahviček, kromě jedné, se přidají vhodná množství porovnávacích vzorků, které obsahují známé koncentrace stanovované látky, takže vznikne řada vzorků obsahujících postupně vzrůstající koncentrace stanovované látky
Lahvičky se hermeticky uzavřou a vloží se do termostatovaného prostoru udržovaného na teplotě a tlaku předepsaných v lékopisném článku. Po ustavení rovnováhy se provede chromatografícká analýza za předepsaných podmínek
Metodou nejmenších čtverců se vypočítá lineární rovnice přímky a z ní se určí koncentrace stanovované látky ve zkoušeném vzorku
Alternativně se vynesou do grafu střední hodnoty naměřených dat proti přidaným množstvím stanovované látky. Extrapoluje se přímka spojující body na grafu, až protne osu koncentraci. Vzdálenost mezi tímto bodem a průsečíkem os představuje koncentraci stanovované látky ve zkoušeném vzorku
Postupný odběr (opakovaná head-space extrakce)
V případe, že je požadovaná metoda postupného odběru, je podrobně popsaná v lékopisném článku
2.2.29 Kapalinová chromatografie .png)
Kapalinová chromatografie (LC) je separátní metoda založená na rozdílu v distribuci látek mezi dvě nemísitelné fáze, z nichž mobilní fázi je kapalina, která prostupuje stacionární fázi naplněnou do kolony
LC je založená zejména na mechanismu adsorpce, rozdělování, výměny iontů, vylučování nebo stereochemických interakcích
Přístroj
Přistroj se skládá z čerpacího systému, dávkovacího zařízení, chromatografické kolony (může být použít i regulátor teploty kolony), detektoru a zařízení na zpracování dat (nebo integrátoru či zapisovače). Mobilní fáze je do systému přiváděna z jednoho nebo více zásobníků a protéká obvykle konstantní rychlosti kolonou a pote detektorem
Čerpací systémy
LC čerpací systémy jsou potřebné pro přivádění mobilní fáze konstantní průtokovou rychlosti. Kolísání tlaku má být co nejmenší, čehož se dosahuje např. průchodem tlakovaného rozpouštědla zařízením na tlumení pulzů. Hadičky a všechny spoje musí být schopny odolat tlaku vyvinutému čerpacím systémem. LC čerpací systémy mohou být vybaveny zařízením pro odstranění uvolněných bublin vzduchu
Systémy ovládané mikroprocesory jsou schopny přesně přivádět mobilní fázi buď s konstantním složením (izokratická eluce), nebo se složením, které se mění podle předem daného programu (gradientova eluce). V případě gradienta ve eluce se používají čerpací systémy, které dodávají rozpouštědlo či rozpouštědla z více zásobníků a míšení rozpouštědel se dosahuje buď před natlakováním, nebo v tlakované části čerpadla nebo čerpadel
Dávkovací zařízení
Roztok vzorku se dávkuje do protékající mobilní fáze na horní konec kolony nebo blízko něj pomocí dávkovacího zařízení, které je schopno pracovat při vysokém tlaku. Používají se zařízení s dávkovací smyčkou o konstantním nebo proměnném objemu pro ruční nebo automatické dávkovače. Ruční dávkování s částečně naplněnou smyčkou může způsobit horší přesnost nastřikovaného objemu
Stacionární fáze
V LC se používá mnoho typů stacionárních fázi, jako jsou
silikagel oxid hlinitý nebo porézní grafit používané v chromatografii s normálními fázemi, kde je separace založená na rozdílech v adsorpci a/nebo rozdělování,
pryskyřice nebo polymery s kyselými nebo zásaditými skupinami používané v iontoměničové chromatografii, kde je separace založená na konkurenci iontů, které mají být odděleny, a iontů, které jsou obsaženy v mobilní fázi, porézní silikagel nebo polymery používané ve vylučovací chromatografii, kde separace je založená na rozdílech v objemech molekul
různé druhy chemicky modifikovaných nosičů připravených z polymerů silikagelu nebo porézního grafitu používané v chromatografii s obrácenými fázemi, kde je separace založená hlavně na rozdělování molekul mezi mobilní a stacionární fázi
speciální chemicky modifikované stacionární fáze, např. deriváty celulosy nebo amylosy, bílkoviny nebo peptidy cyklodextriny atd. používané pro separaci enantiomerů (chirální chromatografie)
Většina separaci je založená na mechanismu rozdělování a využívá chemicky modifikovaný silikagel jako stacionární fázi a polární rozpouštědlo jako mobilní fázi. Povrch nosiče, např. silanolové skupiny silikagelu, se upravuje reakci s různými silanizačními činidly za vzniku kovalentně vázaných silylových derivátů, které pokrývají proměnlivé množství aktivních míst na nosiči. Povaha vázáné fáze je důležitým parametrem pro stanovení separačních vlastností chromatografického systému
Běžně užívané vázáné fáze jsou uvedeny níže
oktyl | = Si (CH2)7 CH3 | C8 |
oktadecyl | = Si (CH2)17 CH3 | C18 |
fenyl | = Si (CH2)n (C6H5) | C6H5 |
kyanpropyl | = Si (CH2)3 CN | CN |
aminopropyl | = Si (CH3)3 NH2 | NH2 |
diol | = Si (CH2)3 OCH(OH) CH2 OH | |
Pokud není výrobcem uvedeno jinak, předpokládá se, že kolony pro chromatografíi s obracenými fázemi s náplní na bázi silikagelu jsou stabilní v mobilních fázích o zdánlivém pH 2,0 až 8 0. Kolony plněné porézním grafitem nebo částicemi polymérních materiálů jako je styrendivinylbenzen, kopolymer, jsou stabilní v širším rozsahu pH
V některých případech je vhodná chromatografie s normálními fázemi, která využívá jako stacionární fázi nemodifikovaný silikagel, porézní grafit nebo polárními skupinami chemicky modifikovaný silikagel např. se skupinami kyanpropylovými nebo diolovým v kombinaci s nepolární mobilní fázi
Pro analytické separace se běžně používají stacionární fáze, které mají velikost častíc 3 μm až 10 μm. Částice mohou mít sféricky nebo nepravidelný tvar, různou porozitu a specifický povrch. Tyto parametry přispívají k chromatografickému chování jednotlivých stacionárních fázi. V případě obrácených fázi jsou doplňujícími charakteristikami stacionární fáze její druh, stupeň navázání vyjádřeny např. jako obsah vázaného uhlíku, údaj o případném odstranění povrchových silanolových skupin. Jestliže stacionární fáze obsahuje zbytkové povrchové silanolové skupiny, mohou analyzované látky, zejména bazické, vykazovat chvostování piků
V analytické chromatografii se používají kolony vyrobené z nerezové oceli, pokud není v článku uvedeno jinak. Mají různé délky a vnitřní průměry. Kolony s vnitřním průměrem menším než 2 mm jsou často označovány jako mikrokolony. Během analýzy musí být udržována konstantní teplota mobilní fáze a kolony. Většina separací se provádí při pokojové teplotě, ale kolony mohou být také zahřívány na vyšší teplotu pro dosažení vyšší účinnosti. Doporučuje se, aby kolony nebyly zahřívány na teplotu vyšší než 60 °C vzhledem k nebezpečí degradace stacionární fáze nebo změn ve složení mobilní fáze
Mobilní fáze
V chromatografii s normálními fázemi se používají méně polární mobilní fáze. Aby se dosáhlo reprodukovatelných výsledků, je nutné přísně kontrolovat přítomnost vody v mobilní fázi. V chromatografii s obracenými fázemi se používají vodné mobilní fáze jak s organickým rozpouštědlem, tak bez něj
Složky mobilní fáze se obvykle filtrují, aby z nich byly odstraněny částice větší než 0,45 μm. Vícesložkové mobilní fáze se připravují odměřením požadovaných objemů (pokud nejsou předepsány hmotnosti) jednotlivých složek a jejich smícháním. Jinou možností je přivádět rozpouštědla pomocí jednotlivých čerpadel ovládaných ventily, které umožňují míchaní složek v požadovaném poměru. Rozpouštědla jsou před čerpáním do systému obyčejně odplyňována probubláváním heliem v ultrazvukové lázni nebo se používají membránová či vakuová zařízení zařazena přímo do systému, která zabraňují tvorbě bublin v detektoru
Rozpouštědla pro přípravu mobilní fáze obyčejně neobsahují stabilizátory a jsou propustná pro vlnovou délku používanou při detekci v ultrafialové oblasti spektra. Používaná rozpouštědla a jiné složky mobilní fáze mají mít vhodnou kvalitu. Pokud je nutné nastavení pH, provádí se pouze s vodnou části mobilní fáze, nikoli s celou směsi. Jestliže se používají tlumivé roztoky, systém se po dokončení chromatografických analýz patřičně promyje směsi vody a organického rozpouštědla použitého v mobilní fázi (5 % (V/V)), aby se zabránilo krystalizaci soli
Mobilní fáze mohou obsahovat další složky, např. protiionty u chromatografie iontových párů nebo chirální selektor v případě chromatografie s achiralní stacionární fázi
Detektory
Nejběžněji používanými detektory jsou spektrofotometry pro měření v ultrafialové a viditelné oblasti (UV/Vis) včetně detektorů s diodovým polem. Mohou být také použity fluorescenční spektrofotometry, diferenční refraktometry, elektrochemické detektory, hmotnostní spektrometry, detektory na bázi rozptylu světla nebo měření radioaktivity a jiné speciální detektory
Pracovní postup
S předepsanou mobilní fázi a s průtokovou rýchlosti se při pokojové teplotě nebo teplotě stanovené v lékopisném článku uvede kolona do rovnováhy, při niž je dosaženo stability základní linie
Připraví se roztok či roztoky zkoušené látky a porovnávací roztok nebo roztoky. Roztoky nesmí obsahovat pevné částice
Kriteriá pro posouzení vhodnosti systému jsou popsána ve stati Chromatografické separační metody (2.2.46). V této stati je také uveden rozsah, v němž mohou být nastaveny parametry chromatografického systému, aby se splnily požadavky testu způsobilosti
2.2.30 Vylučovací chromatografie .png)
Vylučovací chromatografie je separační metoda, která rozděluje molekuly podle jejich velikosti. Pokud se používá organická mobilní fáze, je metoda známa jako gelová chromatografie, používá-li se vodná mobilní fáze nazývá se tato metoda gelová filtrace
Vzorek se vnáší na kolonu, která je naplněna gelem nebo naplní tvořenou porézními částicemi a je unášen mobilní fázi. K dělení podle velikosti molekul dochází opakovanou výměnou molekul rozpuštěných látek mezi rozpouštědlem v mobilní fázi a stejným rozpouštědlem v nepohyblivé (stagnantní) kapalné fázi uvnitř porů náplně (stacionární fáze). Rozmezí velikosti porů náplně určuje rozmezí velikosti molekul, pro nějž lze dosáhnout separace
Molekuly, které jsou tak malé, že mohou proniknout do všech porů, jsou eluovány celkovým permeačním objemem (Vt). Naproti tomu molekuly větší než největší pory náplně migruji kolonou pouze v prostoru mezi částicemi náplně, aniž by byly jakkoliv zadržovány, a jsou eluovány vylučovacím objemem (V0 neboli mrtvý objem). K separaci podle velikosti molekul dochází mezi vylučovacím a celkovým permeačním objemem, přičemž použitelného dělení se obvykle dosahuje v prvních dvou třetinách tohoto rozmezí
Zařízení. Základem zařízení je chromatografícká kolona různé délky a vnitřního průměru, v případě potřeby termostatována, naplněna separačním materiálem schopným dělení v příslušném rozsahu velikosti molekul, kterou protéká eluent konstantní rychlostí. Jeden konec kolony je obvykle připojen ke vhodnému zařízení pro nástřik vzorku, jako je průtokový adapter, dávkovač se septem nebo dávkovací smyčka, a může být také připojen ke vhodnému čerpadlu pro regulaci průtoku eluentu. Případně může být vzorek nastřikován přímo na povrch náplně kolony zbaveny kapaliny, nebo je-li vzorek hustší než eluent, může být navrstven pod eluent. Výstup z kolony je obvykle připojen k vhodnému detektoru spojenému s automatickým zapisovačem, který umožňuje záznam relativních koncentraci separovaných složek vzorku. Detektory obvykle využívají fotometrické, refraktometrické nebo luminiscenční vlastnosti. V případě potřeby může být připojen automaticky sběrač frakci
Náplní může být měkký nosič, jako je nabobtnalý gel, nebo tuhý nosič tvořeny sklem, silikagelem nebo zesíťovaným organickým polymerem kompatibilním s rozpouštědlem. Tuhé nosiče obvykle vyžaduji tlakované systémy umožňující rychlejší separace. Mobilní fáze je volena podle typu vzorku separátního prostředí a způsobu detekce. Před provedením separace se náplň upraví a naplní do kolony tak, jak je popsáno v článku nebo podle návodu výrobce
Kriteriá pro posouzení vhodnosti systému jsou popsaná ve stati Chromatografické separační metody (2.2.46). V této stati je uveden rozsah v němž mohou být nastaveny parametry chromatografického systému, aby byly splněny požadavky testu způsobilosti
Stanovení relativního zastoupení složek ve směsích
Provede se separace podle lékopisného článku. Pokud je to možné, zaznamenává se plynule eluce složek a měří se odpovídající plochy piků. Jestliže se separace složek vzorku zaznamenává prostřednictvím fyzikálně-chemické vlastnosti, k niž všechny sledované složky přispívají ekvivalentními odezvami (např. všechny složky mají stejnou specifickou absorbanci), vypočte se relativní množství každé složky tak, že se plocha piku dané složky dělí součtem ploch piků všech sledovaných složek. Jestliže se tyto odezvy u jednotlivých složek liší, vypočte se obsah za pomoci kalibračních křivek získaných s kalibračními standardy, které jsou předepsány v lékopisném článku
Stanovení molekulových hmotností
Vylučovací chromatografie může být použita pro stanovení molekulových hmotností porovnáním s vhodnými kalibračními standardy, které jsou předepsány v lékopisném článku. Retenční objemy kalibračních standardů se vynášejí v závislosti na logaritmu molekulových hmotností těchto standardů. Graf se obvykle blíží přímce v oblasti mezi vylučovacím objemem a celkovým permeačním objemem pro použité separační prostředí. Z kalibrační křivky se stanoví molekulové hmotnosti. Kalibrační křivka pro molekulové hmotnosti platí pouze pro daný systém makromolekulami látka rozpouštědlo, který byl použít za předepsaných experimentálních podmínek
Stanovení distribuce velikosti molekul polymerů
Vylučovací chromatografie může být použita pro stanovení distribuce velikosti molekul polymerů. Porovnání vzorků je však platné pouze v případě, že jsou výsledky získany za stejných experimentálních podmínek. Porovnávací látky použité pro kalibraci a metody stanovení distribuce velikosti molekul jsou uvedeny v daném lékopisném článku.“
4. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.2 Fyzikální a fyzikálně-chemické metody se za kapitolu 2.2.44 doplňuje kapitola 2.2.45 až kapitola 2.2.47, které znějí:
„2.2.45 Superkritická fluidní chromatografie .png)
Superkritická fluidní chromatografie (SFC) je separační metoda, kde mobilní fázi je kapalina v super kritickém nebo v subkritickém stavu. Stacionární fázi v koloně jsou buď jemně rozptýlené pevné částice (jako je silikagel nebo porézní grafit), chemicky modifikované stacionární fáze, které se používají v kapalinové chromatografii nebo v kapilárních kolonách chemicky vázáné kapalné stacionární fáze
SFC je založená na mechanismu adsorpce nebo rozdělování
Přístroj
Přistroj se obvykle skládá z chlazeného čerpacího systému, dávkovacího zařízení, chromatografické kolony opatřené termostatem, detektoru, regulátoru tlaku a zařízení na zpracování dat (nebo integrátoru nebo zapisovače)
Čerpací systémy
Čerpací systémy musí zaručovat konstantní průtokovou rychlost mobilní fáze. Aby bylo minimalizováno kolísání tlaku, je systém vybaven zařízením na tlumení pulzů natlakované mobilní fáze. Hadičky a všechny spoje musí být schopny odolat tlaku vyvinutému čerpacím systémem
Systémy kontrolované mikroprocesorem jsou schopné přesně přivádět mobilní fázi buď za konstantních, nebo měnících se podmínek v souladu se zadaným programem. V případě gradientove eluce se používá čerpací systém, který přivádí rozpouštědlo (rozpouštědla) z příslušných zásobníků. Míchání rozpouštědel probíhá buď na nízkotlaké nebo vysokotlaké straně čerpadla (čerpadel)
Dávkovací zařízení
Nástřik se provádí přímo na začátek kolony dávkovacím ventilem
Stacionární fáze
Stacionární fáze jsou v kolonách, které byly popsány ve statích Kapalinová chromatografie (2.2.29) (náplňové kolony) a Plynová chromatografie (2.2.28) (kapilární kolony). Kapilární kolony mají vnitřní průměr nejvýše 100 μm
Mobilní fáze
Obvykle se používá oxid uhličitý, který někdy obsahuje polární modifikátory, jako je methanol 2 propanol nebo acetonitril. Složení, tlak (hustota), teplota a průtoková rychlost předepsané mobilní fáze jsou buď konstantní po celou dobu chromatografického postupu (izokratická, izodenzitická, izotermická eluce), nebo se mohou měnit podle definovaného programu (gradientova eluce modifikátoru, tlaku (hustoty), teploty nebo průtokové rychlosti)
Detektory
Nejběžněji používanými detektory jsou spektrofotometry v ultrafialové a viditelné oblasti (UV/VIS) a plamenoionizační detektory. Lze též používat detektory rozptylu světla, spektrofotometry absorbující v infračervené oblasti, tepelně vodivostní detektory nebo jiné speciální detektory
Pracovní postup
Připraví se zkoušený(é) roztok(y) a porovnávací roztok(y) způsobem popsaným v lékopisném článku. Roztoky nesmí obsahovat pevné částice
Kriteriá pro posouzení vhodnosti systému jsou popsaná ve stati Chromatografické separační metody (2. 2.46). V této stati je rovněž uveden rozsah v jakém mohou být nastaveny parametry chromatografického systému, aby se splnily požadavky testu způsobilosti
2.2.46 Chromatografické separační metody .png)
Chromatografické separační metody jsou vícestupňové separační metody, kde složky vzorku jsou rozdělovány mezi dvě fáze, z nichž jedna je stacionární a druhá je mobilní. Stacionární fázi může být pevná látka nebo kapalina nanesena na tuhý nosič nebo gel. Stacionární fáze může být naplněna do kolon, rovnoměrně rozprostřena do vrstvy nebo filmu atd. Mobilní fáze může být plynná, kapalná nebo kapalina v superkritickém stavu. Separace může být založená na adsorpci, rozdělování, výměně iontů atd., nebo může být založená na rozdílech ve fyzikálně-chemických vlastnostech molekul, jako je velikost, hmotnost, objem atd.
Tato kapitola obsahuje definice a výpočty společných parametrů a obecné požadavky pro způsobilost systému. Principy separace, přístroje a metody jsou pak uvedeny v dalších obecných statích věnovaných jednotlivým separačním metodám
Papírová chromatografie (2.2.26)
Tenkovrstvá chromatografie (2.2.27)
Plynová chromatografie (2.2.28)
Kapalinová chromatografie (2.2.29)
Vylučovací chromatografie (2.2.30)
Superkritická fluidní chromatografie (2.2.45)
Definice
Následující definice jsou použity pro výpočet limitů v lékopisných článcích
U některých přístrojů mohou být určité parametry např. poměr signálu k sumu vypočítány za použití softwaru dodaného výrobcem přístroje. Je odpovědností užívatele zajistit, aby metody použité v softwarovém vybavení byly slučitelné s lékopisnými požadavky. Pokud tomu tak není, musí být provedeny nezbytné korekce
Chromatogram
Chromatogram představuje graficky nebo jiný záznam odezvy detektoru, koncentrace eluované látky nebo jiné veličiny použité jako měřítko této koncentrace v závislosti na čase, objemu nebo vzdálenosti. Idealizovaný chromatogram představuje řada gaussovských píků na základní linií
RETENČNÍ DATA
Retenční čas a retenční objem
Měření retence v eluční chromatografii může být vyjádřeno retenčním časem (tR) přímo definovaným polohou vrcholu píku na chromatogramu. Z retenčního času může být vypočítán retenční objem (VR) podle vztahu
VR = tR v
v němž značí
tR - retenční čas nebo vzdálenost podél základní linie od bodu nástřiku ke kolmici spuštěné z vrcholu píku odpovídajícího dané složce,
v - průtokovou rychlost mobilní fáze
Hmotnostní distribuční poměr (známý jako kapacitní faktor k' nebo retenční faktor)
Hmotnostní distribuční poměr (Dm) je definován jako
| množství rozpuštěné látky ve stacionární fázi | | Vs |
Dm = | ————————————————————— | = kc | ——, |
| množství rozpuštěné látky v mobilní fázi | | VM |
v němž značí
kc rovnovážný distribuční koeficient (známy jako distribuční konstanta),
Vs objem stacionární fáze
VM objem mobilní fáze
Hmotnostní distribuční poměr složky může být určen z chromatogramu s použitím výrazu
v němž značí
tR retenční čas nebo vzdálenost (nebo objem) podél základní linie od bodu nástřiku ke kolmici spuštěné z vrcholu píku odpovídajícího dané složce,
tM - mrtvý čas nebo vzdálenost (nebo objem) podél základní linie od bodu nástřiku ke kolmici spuštěné z vrcholu píku odpovídajícího nezadržované složce
Distribuční koeficient
Eluční charakteristika látky na určíté koloně ve vylučovací chromatografii může být daná distribučním koeficientem (K0), který se vypočítá ze vzorce
v němž značí
tR retenční čas nebo vzdálenost (nebo objem) podél základní linie od bodu nástřiku ke kolmici spuštěné z vrcholu píku odpovídajícího dané složce,
t0 mrtvý čas nebo vzdálenost (nebo objem) podél základní linie od bodu nástřiku ke kolmici spuštěné z vrcholu píku odpovídajícího nezadržované složce
ti retenční čas nebo vzdálenost (nebo objem) podél základní linie od bodu nástřiku ke kolmici spuštěné z vrcholu píku odpovídajícího složce, která může volně pronikat do všech pórů stacionární fáze
Retenční faktor
Retenční faktor (RF) (známý též jako retardační faktor Rf) používaný v planární chromatografii, je poměr vzdálenosti od startu ke středu skvrny a vzdálenosti, kterou od startu urazilo čelo rozpouštědla
v němž značí
b migrační vzdálenost stanovované látky,
a migrační vzdálenost čela rozpouštědla
CHROMATOGRAFICKÁ DATA
Pík může být definován plochou píku (A) nebo výškou píku (h) a šířkou píku v poloviční výšce (wh) nebo výškou píku (h) a šířkou píku mezi body inflexe (wi). Pro gaussovské píky (obr 2.2.46-1) platí vztah
wh = 118w ,
.png)
Obr. 2.2.46-1
Faktor symetrie
Faktor symetrie píku (As) (nebo faktor chvostování píku) (obr. 2.2.46-2) se vypočítá ze vzorce:
v němž značí:
w0,05 - šířku píku v jedné dvacetině jeho výsky,
d - vzdálenost mezi kolmicí spuštěnou z vrcholu píku a vzestupnou částí píku v jedné dvacetině jeho výšky.
Hodnota faktoru symetrie 1,0 značí úplnou (ideální) symetrii píku.
.png)
Obr. 2.2.46-2
Účinnost kolony a zdánlivý počet teoretických pater
Účinnost kolony (zdánlivá) může být vypočtena jako zdánlivý počet teoretických pater (N) z dat získaných v závislosti na technice za podmínek izotermických, izokratických nebo izopyknických. Použije se následující vzorec, v němž hodnoty tI a wh musí být vyjádřeny ve stejných jednotkách (času, objemu nebo vzdálenosti)
v němž značí
tR retenční čas nebo vzdálenost (nebo objem) podél základní linie od bodu nástřiku ke kolmici spuštěné z vrcholu píku odpovídajícího dané složce,
wh šířku píku v polovině jeho výšky
Zdánlivý počet teoretických pater se mění se stanovovanou složkou, kolonou a retenčním časem
SEPARAČNÍ DATA
Rozlišení
Rozlíšení (Rs) mezi píky dvou složek, které mají podobnou výšku, může být vypočteno ze vzorce
| 118(tR2 - tR1) | |
R = | —————— | , |
| wh1 + wh2 | |
kde tR2 > tR1
v němž značí
tR1 a tR2 retenční časy nebo vzdálenosti podél základní linie od bodu nástřiku ke kolmicím spuštěným z vrcholů dvou sousedních píků,
wh1 a wh2 šířky píků v poloviční výšce
Rozlišení větší než 1,5 odpovídá rozdělení píků na základní linii
Pro píky, které se vzájemně značně liší svými výškami, nemusí být výše uvedený vzorec vhodný
V kvantitativní planární chromatografii jsou místo retenčních časů používany migrační vzdálenosti a a b a rozlišení může být vypočteno ze vzorce
| 1,18a(RF2 - RF1) | |
R = | —————— | , |
| wh1 + wh2 | |
v němž značí
RF1 a RF2 poměry vzdálenosti od startu ke středům skvrn a vzdálenosti, kterou od startu urazilo čelo rozpouštědla,
wh1 a wh2 šířky píků v polovině jejich výšky
a migrační vzdálenost čela rozpouštědla
Poměr výšky píku k sedlu
Jestliže není zcela oddělena nečistota od analyzované látky, lze použít poměr výšky píku k sedlu (p/a) jako kriterium pro způsobilost systému k dělení příbuzných látek (obr. 2.2.46-3)
v němž značí
Hp - výšku píku nečistoty nad extrapolovanou základní linii,
Hv - výšku nejnižšího bodu křivky oddělující píky nečistoty a stanovované látky (sedlo) nad extrapolovanou základní linii
.png)
Obr. 2.2.46-3
Relativní retence
Relativní retence (r) se vypočítá ze vzorce:
| tR2 - tM | |
r = | ———— | , |
| tR1 - tM | |
v němž značí:
tR2 - retenční čas sledovaného píku,
tR1 - retenční čas referenčního píku (obvykle pík odpovídající zkoušené látce),
tM - mrtvý čas nebo vzdálenost podél základní linie od bodu nástřiku ke kolmici spuštěné z vrcholu píku odpovídajícího nezadržované složce.
V planární chromatografii se používají retenční faktory RF2 a RF1 místo tR2 a tR1.
PŘESNOST KVANTITATIVNÍ ANALÝZY
Poměr signálu k šumu
Poměr signálu k šumu (S/N), který ovlivňuje přesnost stanovení obsahu složek, se vypočítá ze vzorce:
v němž značí:
H - výšku píku (obr. 2.2.46-4) odpovídajícího dané látce na chromatogramu předepsaného porovnávacího roztoku měřené od vrcholu píku k extrapolované základní linii signálu, který se sleduje na vzdálenosti rovné dvacetinásobku šířky píku v polovině jeho výšky,
h - rozpětí šumu pozadí na chromatogramu získaného při slepé zkoušce a zaznamenávaného na vzdálenosti rovné dvacetinásobku šířky píku v polovině jeho výšky na chromatogramu předepsaného porovnávacího roztoku, a to pokud možno rovnoměrně na obě strany od místa, kde by se měl nacházet sledovaný pík
.png)
Obr. 2.2.46-4
Opakovatelnost
Opakovatelnost odezvy se vyjadřuje jako odhad relativní směrodatné odchylky (RSD%) v procentech pro řadu následných měření porovnávacího roztoku a vypočítá se z výrazu
.png)
v němž značí
yI - jednotlivé hodnoty vyjádřené jako plocha píku, výška píku nebo poměr ploch u metody vnitřního standardu,
- průměr jednotlivých hodnot,
n - počet jednotlivých hodnot
Maximální dovolená relativní standardní odchylka (RSDmax) se vypočítá pro řadu nástřiků porovnávacího roztoku pro definované limity podle následujícího vzorce
| KB√n | |
RSDmax = | ———— | , |
| t90% n l | |
v němž značí
K konstantu (0,349) získanou ze vztahu K
v němž
představuje požadovanou RSD pro 6 nástřiků a pro B = 1 0
B horní limit daný v definici jednotlivých lékopisných článků minus 100% za předpokladu, že horní limit je určen podle reprodukovatelosti metody
n počet opakovaných nástřiků porovnávacího roztoku (3 ≤ n ≤ 6)
t90% n l Studentův parametr t při 90% pravděpodobnosti (oboustranný) pro n - l stupňů volnosti
Způsobilost systému
Test způsobilosti systému představuje nedílnou součást metody a slouží k zajištění přiměřené účinnosti chromatografického systému. Pro hodnocení účinnosti kolony se používají následující parametry zdánlivá účinnost, kapacími faktor rozlišení, relativní retence a faktor symetrie. Faktory, které mohou ovlivnit chromatografie ke chování, zahrnuji složení mobilní fáze, její iontovou sílu, teplotu a zdánlivé pH, průtokovou rychlost, délku kolony, teplotu a tlak, charakteristiku stacionární fáze včetně porozity, velikosti a typu částic, specifického povrchu a u nosičů používaných v chromatografii s obrácenými fázemi rozsah chemické modifikace (odstranění povrchových silanolových skupin, obsah vázáného uhlíku atd.)
Jednotlivé části použitého zařízení musí být kvalifikovány a musí být schopny dosáhnout přesnosti požadované pro provedení zkoušky nebo stanovení obsahu
Pokud není v lékopisném článku uvedeno jinak, musí být splněny následující požadavky
- faktor symetrie hlavního píku má být mezi 0,8 a 1,5, pokud není v lékopisném článku stanoveno jinak. Tento požadavek je obecně použitelný pro zkoušky na čistotu nebo stanovení obsahu popsané v lékopisných článcích,
- maximální dovolená relativní směrodatná odchylka pro opakované nástřiky předepsaného porovnávacího roztoku nepřevyšuje hodnoty uvedené v tabulce 2.2.46-1. Tento požadavek je použitelný pouze pro stanovení obsahu,
- mez detekce píku (odpovídající poměru signálu k šumu = 3) je pod limitem zanedbatelnosti píků (práh zaznamenávání píků) u zkoušky na příbuzné látky,
- mez stanovitelnosti píku (odpovídající poměru signálu k šumu = 10) je nejvýše rovna limitu zanedbatelnosti píků u zkoušky na příbuzné látky
Tab. 2.2.46-1 Požadavky na opakovatelnost
| Počet jednotlivých nástřiků |
---|
| 3 | 4 | 5 | 6 |
---|
B(%) | Maximální dovolena relativní směrodatná odchylka |
---|
1,0 | 0,21 | 0,30 | 0,37 | 0,42 |
1,5 | 0,31 | 0,44 | 0,55 | 0,64 |
2,0 | 0,41 | 0,59 | 0,73 | 0,85 |
2,5 | 0,52 | 0,74 | 0,92 | 1,06 |
3,0 | 0,62 | 0,89 | 1,10 | 1,27 |
ÚPRAVA CHROMATOGRAFICKÝCH PODMÍNEK
Pro informaci je níže uveden rozsah, v němž mohou být různé parametry chromatografické zkoušky upraveny tak, aby byla splněna kriteria způsobilosti systému, aniž by přitom došlo k podstatnému pozměnění metody. Popsané chromatografické podmínky byly validovány během vypracovávání lékopisného článku. V metodách jsou začleněny testy způsobilosti systému, aby se zajistila separace požadovaná pro uspokojivé provedení zkoušky na čistotu nebo stanovení obsahu. Protože použité stacionární fáze jsou popsány obecně a komerčně je k dispozici vždy celá řada takovýchto fází, lišících se navzájem chromatografickým chováním, může být určité upravení chromatografických podmínek nezbytné pro splnění předepsaných požadavků na způsobilost systému. Zejména u metod kapalinové chromatografie s obrácenými fázemi se však upravením různých parametrů nedosáhne vždy uspokojivého dělení. V takovém případě pak může být nutné zaměnit kolonu za jinou kolonu stejného typu (např. silikagel s oktadecylsilanizovanými skupinami), ale od jiného výrobce, která bude vykazovat žádoucí chromatografické chování
U kritických parametrů je jejich úprava jasně stanovená v lékopisném článku, aby se zajistila způsobilost systému.
Je vhodné vyhnout se několikanásobnému upravování, které může mít kumulativní vliv na účinnost chromatografického systému
Tenkovrstvá chromatografie a papírová chromatografie
Složení mobilní fáze. Množství minoritní složky rozpouštědla může být upraveno v rozmezí ±30 relativních procent nebo ±2 absolutní procenta, podle toho která hodnota je větší. Žádna jiná složka se nemění o více než 10 absolutních procent
pH vodné složky mobilní fáze. ±0,2 hodnoty pH, pokud není uvedeno jinak v lékopisném článku nebo ±1,0 pH když je zkoušená látka neutrální
Koncentrace soli v tlumivém roztoku tvořícím součást mobilní fáze je možno upravovat v rozmezí ±10%
Nanášený objem lze snížit na 20% předepsaného objemu, jestliže se používají desky s jemnými částicemi (2 μm až 10 μm)
Migrační vzdálenost celá rozpouštědla nemá být menší než 50 mm
Kapalinová chromatografie
Složení mobilní fáze. Množství minoritní složky rozpouštědla může být upraveno v rozmezí ±30 relativních procent nebo ±2 absolutní procenta, podle toho, která hodnota je větší. Žádnou další složku nelze měnit o více než 10 absolutních procent
pH vodné složky mobilní fáze ±0 2 hodnoty pH, pokud není uvedeno jinak v lékopisném článku, nebo ±1 0 hodnoty pH, když je zkoušená látka neutrální
Koncentrace soli v tlumivém roztoku tvořícím součást mobilní fáze je možno upravovat v rozmezí ±10 %
Vlnová délka detektoru. Není dovoleno žádné upravování
Stacionární fáze
délka kolony ±70%
vnitřní průměr kolony ±25 %
velikost částic zmenšení nejvýše o 50 %, zvětšení není dovoleno
Průtoková rychlost ±50 %
Teplota ±10%, nejvýše však 60 °C
Nastřikovaný objem může být zmenšen za předpokladu, že detekce píků a opakovatelnost stanovovaného píku (stanovovaných píků) je vyhovující
Gradientova eluce. Konfigurace použitého zařízení může významně změnit rozlišení, retenční čas a relativní retence popsané v konkrétní metodě. To může být způsobeno zvětšeným mrtvým objemem, což je objem mezi vrškem kolony a bodem v němž dochází ke smíchání dvou složek mobilní fáze
Plynová chromatografie
Stacionární fáze
délka kolony ±70%
vnitřní průměr kolony ±50 %
velikost částic zmenšení nejvýše o 50 %, zvětšení není dovoleno
tloušťka filmu -50% až + 100%
Průtoková rychlost ±50 %
Teplota ±10%
Nastřikovaný objem může být zmenšen za předpokladu, že detekce a opakovatelnost je vyhovující
Superkritická fluidní chromatografie
Složení mobilní fáze. Pro náplňové kolony může být množství minoritní složky rozpouštědla upraveno v rozmezí ±30 relativních procent nebo ±2 absolutní procenta, podle toho, která hodnota je větší. Při použití kapilárních kolon není žádna úprava dovolena
Vlnová délka detektoru. Není dovoleno žádné upravování
Stacionární fáze
délka kolony ±70%
vnitřní průměr kolony ±25 % (náplňové kolony), ±50 % (kapilární kolony),
velikost částic zmenšení nejvýše o 50 %, zvětšení není dovoleno (plněné kolony)
Průtoková rychlost ±50 %
Teplota ±10% nejvýše však 60 °C
Nastřikovaný objem může být zmenšen za předpokladu, že detekce píků a opakovatelnost plochy píků je vyhovující
Kvantitativní analýza
Metoda vnějšího standardu. Koncentrace stanovované složky (stanovovaných složek) se určí porovnáním odezvy píku (piků) složky (složek) naměřené pro zkoušený roztok a odpovídající odezvy naměřené pro porovnávací roztok
Metoda vnitřního standardu. Ke zkoušenému a porovnávacímu roztoku se přidají stejná množství látky (kterou zkoušený roztok neobsahuje), kterou lze rozlišit od zkoušené látky a která s ní nereaguje (vnitřní standard). Koncentrace zkoušené látky se stanoví porovnáním poměru ploch píků nebo výšek píků stanovované látky a vnitřního standardu pro zkoušený roztok a odpovídajícího poměru pro porovnávací roztok
Metoda normalizace. Obsah jedné nebo více složek zkoušené látky v procentech se vypočítá z plochy nebo ploch jako procento celkové plochy všech píků s výjimkou píků rozpouštědel nebo přidaných reakčních činidel a píků, které jsou v limitu zanedbatelnosti píků
Kalibrační postup. Stanoví se vztah mezi měřeným nebo vyhodnocovaným signálem (y) a množstvím (koncentrace hmotnost atd.) stanovované látky (x) a vypočítá se kalibrační funkce. Výsledky analýzy se vypočtou ze změřeného nebo vyhodnoceného signálu stanovované látky pomocí inverzní funkce
Pro zkoušky na čistotu a stanovení obsahu složek může být v lékopisném článku předepsaná metoda vnějšího standardu, vnitřního standardu nebo kalibrační postup
Metoda normalizace není v tomto případě běžně používaná. Ve zkouškách na příbuzné látky se obecně používá buď metoda vnějšího standardu s jedním porovnávacím roztokem nebo metoda normalizace. Jestliže je u metody normalizace nebo u metody vnějšího standardu používán pro porovnání zředěný roztok zkoušené látky jsou odezvy příbuzných látek podobné odezvě účinné látky (odezvový faktor 0,8 až 1,2), jinak jsou uvedeny v textu korekční faktory (převrácená hodnota odezvového faktoru)
Odezvový faktor je poměrná hodnota, která je rovna odezvě jedné látky vztažené k odezvě stejného množství jiné látky za podmínek popsaných v textu
Jestliže je ve zkoušce na příbuzné látky předepsáno sečítání nečistot nebo stanovení obsahu některé nečistoty, je důležité zvolit vhodné nastavení prahové hodnoty a vhodné podmínky pro integraci ploch píků. U takovýchto zkoušek je limit pro zanedbatelnost píku (např. hodnota plochy, kterou nejvýše mohou mít píky, k nimž se při hodnocení nepřihlíží) obecně 0,05 %. Nastavení prahové hodnoty systému pro sběr dat odpovídá nejméně polovině tohoto limitu. Plochy píků nečistot, které nejsou úplně odděleny od hlavního píku, jsou přednostně integrovaný za použití extrapolace sedlo - sedlo (tangenciální oddělení minoritního píku). Píky rozpouštědla nebo rozpouštědel použitých pro rozpuštění vzorku se rovněž zanedbávají
2.2.47 Kapilární elektroforéza .png)
Obecné principy
Kapilární elektroforéza je fyzikální analytická metoda založená na migraci elektricky nabitých stanovovaných látek rozpuštěných v roztoku elektrolytu kapilárou vlivem stejnosměrného elektrického pole
Migrační rychlost stanovované látky v elektrickém poli o intenzitě E je určená elektroforetickou pohyblivosti stanovované látky a elektroosmotickou pohyblivosti tlumivého roztoku v kapiláře. Elektroforetická pohyblivost rozpuštěné látky (μep) závisí na jejich vlastnostech (elektrický náboj, velikost a tvar molekuly) a na vlastnostech tlumivého roztoku, v němž migrace probíhá (typ a iontová sila roztoku elektrolytu, pH, viskozita, přísady). Elektroforetická rychlost (vep) rozpuštěné látky je za předpokladu kulového tvaru nabité molekuly dána rovnicí
.png)
v niž značí
q - efektivní náboj rozpuštěné látky,
η - viskozitu roztoku elektrolytu,
r - Stokesův poloměr rozpuštěné látky,
V - vložené napětí,
L - celkovou délku kapiláry
Vlivem elektrického pole vzniká uvnitř kapiláry naplněné tlumivým roztokem proud rozpouštědla nazývaný elektroosmotický tok. Rychlost elektroosmotického toku je dána elektroosmotickou pohyblivostí (μeo), která závisí na hustotě náboje na vnitřní stěně kapiláry a vlastnostech tlumivého roztoku. Elektroosmotická rychlost (veo) je dána rovnicí
.png)
v niž značí
ε - permilivitu tlumivého roztoku,
ζ - elektrokineticky (zeta) potenciál povrchu kapiláry
Elektroforetická a elektroosmotická pohyblivost stanovované látky mohou mít stejný nebo opačný směr v závislosti na náboji (kladném nebo záporném) rozpuštěné látky, takže rychlost rozpuštěné látky (v) je daná výrazem
v = vep ± veo
Součet nebo rozdíl dvou členů se použije podle toho, zda pohyblivosti mají stejný nebo opačný směr. Při velké elektroosmotické rychlosti vzhledem k elektroforetické rychlosti rozpuštěných látek mohou být záporně i kladně nabité stanovované látky separovány současně
Čas (t), který rozpuštěná látka potřebuje k migraci po vzdálenosti (l), tj od místa nástřiku do detekční cely (efektivní délka kapiláry), je dán výrazem
| l | | l L |
t = | ————— | = | —————— |
| vep ± veo | | (μep ± μeo) V |
Většina křemenných kapilár používaných v elektroforéze má na svém vnitřním povrchu záporné náboje, které vyvolávají elektroosmotický tok směrem ke katodě. Pro získání dobré reprodukovatelnosti migrační rychlosti rozpuštěné látky musí zůstat etektroosmotický tok konstantní od analýzy k analýze. Pro některé aplikace je nutné snížit nebo potlačit elektroosmotický tok modifikací vnitřní stěny kapiláry nebo změnou pH tlumivého roztoku
Po nástřiku vzorku do kapiláry migruje každý analyzovaný druh iontů vzorku nosným elektrolytem jako nezávislá zóna podle své elektroforetické pohyblivosti. Rozptyl zóny, což je rozšíření pasu každé rozpuštěné látky, je výsledkem několika různých jevů. V ideálním případě je jediným příspěvkem k rozšíření zóny rozpuštěné látky molekulami difúze rozpuštěné látky podél kapiláry (podélná difúze). V tomto ideálním případě je účinnost separace, vyjádřená jako počet teoretických pater (N) daná výrazem
| (μep ± μeo) V l | |
N = | —————— | , |
| 2 D L | |
v němž značí
D - difuzní koeficient rozpuštěné látky v tlumivém roztoku
V praxi mohou k rozšíření zóny významně přispívat i jiné jevy, jako je uvolňované teplo, adsorpce vzorku na stěnu kapiláry, rozdíly elektrické vodivosti vzorku a tlumivého roztoku (elektrodisperze), délka dávkované zóny, velikost (délka) detekční cely a nestejná úroveň hladin elektrolytu v elektrodových nádobkách
Separace dvou zón (vyjádřené jako rozlišení Rs) může být dosaženo modifikaci elektroforetické pohyblivosti stanovované látky, elektroosmotické pohyblivosti vyvolané v kapiláře a zvýšením účinnosti pro zónu každé stanovované látky podle rovnice
.png)
v niž značí
μepa a μepb - elektroforetickou pohyblivost dvou separovaných stanovovaných látek,
- střední elektroforetickou pohyblivost dvou stanovovaných látek .png)
Zařízení
Zařízení pro kapilární etektroforézu se skládá
- z řiditelného zdroje stejnosměrného vysokého napětí,
- ze dvou nádobek na tlumivý roztok udržovaných na stejné úrovni, obsahujících předepsaný anodický a katodický roztok,
- ze dvou elektrod (anoda a katoda) ponořených do nádobek s tlumivým roztokem a připojených ke zdroji vysokého napětí,
- ze separační kapiláry (obvykle křemenné), která, je-li používaná s určitými druhy detektorů, má v místě detekce opticky průhledné okénko, konce kapiláry jsou umístěny v nádobkách s tlumivým roztokem, kapilára je naplněna roztokem předepsaným v lékopisném článku,
- ze vhodného dávkovacího systému,
- z detektoru schopného sledovat množství zkoumané látky procházející úsekem kapiláry v daném čase, je obvykle založen na absorpční spektrofotometru (ultrafialové a viditelné) nebo fluorimetru, ale pro určité aplikace může být vhodná vodivostní, amperometrická nebo hmotnostně spektrometrická detekce, alternativní metodou používanou k detekci látek neabsorbujících UV záření a nefluoreskujících je nepřímá detekce,
- z termostatového systému schopného udržovat konstantní teplotu uvnitř kapiláry (doporučuje se pro získání dobré reprodukovatelnosti separace),
- zapisovače a vhodného integrátoru nebo počítače
Pro přesnou kvantitativní analýzu je kritické určení způsobu dávkování a jeho automatizace. Dávkování může být hydrodynamické (hydrostatické, tlakové nebo vakuové) a elektrokmetické. Množství každé složky vzorku dávkovaného elektrokineticky závisí na její elektroforetické pohyblivosti, takže používání tohoto způsobu nástřiku vede k různému zastoupení nabitých složek v kapiláře
Použijí se kapilára, tlumivé roztoky, metoda předúpravy kapiláry, roztok vzorku a migrační podmínky předepsané v článku uvažované látky. Použitý roztok elektrolytu se zfiltruje, aby se odstranily částice, a odplyní, aby se zabránilo tvorbě bublin, které způsobují rušení při detekci nebo přerušení elektrického proudu v kapiláře během separace. Pro každou analytickou metodu musí být vyvinut důkladný promývací postup, aby se dosáhlo reprodukovatelných migračních časů rozpuštěných látek
Kapilární elektroforéza ve volném roztoku
Princip
Při kapilární elektroforéze ve volném roztoku jsou stanovované látky separovány v kapiláře obsahující pouze tlumivý roztok bez přísad zabraňujících proudění. Při této metodě dochází k separaci na základě různé rychlosti migrace jednotlivých složek migrujících v oddělených zónách. Rychlost každé zóny závisí na elektroforetické pohyblivosti rozpuštěné látky a elektroosmotickém toku v kapiláře (viz Obecné principy). Pro zvýšení účinnosti separace látek, které jsou adsorbovány na křemenný povrch, mohou být použity kapiláry s vnitřním povlakem
Tato varianta kapilární elektroforézy může být použitá pro analýzu jak malých (Mr < 2000), tak i velkých molekul (2000 < Mr < 100 000). Díky vysoké účinnosti, které je v kapilární elektroforéze ve volném roztoku dosahováno, může být prováděna separace molekul, jež mají jen nepatrný rozdíl v poměru náboje ke hmotnosti. Tento způsob separace umožňuje také separaci chirálních látek přidáním chirálního selektoru do separačního tlumivého roztoku
Optimalizace
Optimalizace separace je komplexní proces, v němž mohou hrát významnou roli různé separační parametry. Hlavní faktory, které je třeba brát v úvahu při vývoji separace, jsou instrumentální parametry a parametry roztoku elektrolytu
Instrumentální parametry
Napětí. Čas separace je nepřímo úměrný vloženému napětí. Zvýšení napětí však může způsobit nadměrnou tvorbu tepla, které zvyšuje teplotu, výsledkem je gradient viskozity tlumivého roztoku v kapiláře. Tento jev způsobuje rozšíření zóny a snižuje rozlišení
Teplota. Teplota ovlivňuje především viskozitu a elektrickou vodivost tlumivého roztoku, a tím i migrační rychlost. V některých případech může zvýšení teploty způsobit konformační změny bílkovin, což pozmění jejich migrační čas a účinnost separace
Kapilára. Rozměry kapiláry (délka a vnitřní průměr) ovlivňují čas analýzy, účinnost separace a kapacitu. Zvýšení celkové délky snižuje intenzitu elektrického pole (při konstantním napětí), což prodlouží migrační čas. Pro daný tlumivý roztok a intenzitu elektrického pole závisí uvolněné teplo a tím i rozšíření zóny vzorku na vnitřním průměru kapiláry. Ten také ovlivňuje detekční limit, který dále závisí na nastříknutém objemu vzorku a použitém detekčním systému
Jelikož adsorpce složek vzorku na stěnu kapiláry omezuje účinnost, musí být při vývoji separační metody brány v úvahu postupy, které těmto interakcím zabraňují. V případě bílkovin bylo navrženo několik metod, jak zabránit adsorpci na stěnu kapiláry. Některé z těchto metod vyžadují pouze modifikaci složení tlumivého roztoku (použití extremní hodnoty pH, adsorpce kladně nabitých přísad tlumivého roztoku). V jiných případech je vnitřní stěna kapiláry pokrytá polymerem kovalentně vázaným na oxid křemičitý, který zabraňuje interakcím mezi bílkovinami a záporně nabitým křemenným povrchem. Pro tyto účely jsou dostupné komerční kapiláry pokryté neutrálními hydrofilními, kationtovými a amontovými polymery
Parametry roztoku elektrolytu
Složení tlumného roztoku a koncentrace. Vhodné tlumivé roztoky pro kapilární elektroforézu mají přiměřenou tlumivou kapacitu ve vybrané oblasti pH a nízkou elektrickou vodivost, aby se minimalizoval procházející elektrický proud
Pro minimalizaci deformace zóny je důležité přizpůsobit pohyblivost koiontu tlumivého roztoku pohyblivosti rozpuštěné látky, pokud je to možné. Pro zaostření zóny vzorku v kapiláře, které zvyšuje separační účinnost a zlepšuje detekci, je také důležitý typ použitého rozpouštědla vzorku
Zvýšení koncentrace tlumivého roztoku (pro dané pH) snižuje elektroosmotický tok a rychlost rozpuštěné látky
pH tlumivého roztoku. pH tlumivého roztoku může ovlivnit separaci změnou náboje stanovované látky nebo přísady a změnou elektroosmotického toku. Při separaci bílkovin a peptidů se při změně pH z hodnoty nad izoelektrickým bodem (pI) na hodnotu pod izoelektrickým bodem změní výsledný náboj rozpuštěné látky ze záporného na kladný. Zvýšení pH tlumivého roztoku obecně zvyšuje elektroosmotický tok
Organická rozpouštědla. Organické modifikátory (methanol, acetonitril atd.) mohou být přidány do vodného tlumivého roztoku pro zvýšení rozpustnosti zkoušené látky nebo jiných přísad a/nebo pro ovlivnění stupně ionizace složek vzorku
Přídavek organických modifikátorů do tlumivého roztoku obecně způsobuje snížení elektroosmotického toku
Přísady pro chirální separace. Pro separaci optických izomerů se do separačního tlumivého roztoku přidává chirální selektor. Nejběžněji používané chirální se lektory jsou cyklodextríny, ale mohou se také používat cyklické polyethery, polysacharidy a bílkoviny. Jelikož chirální rozlišení je řízeno rozdílnou interakci chirálního selektoru s každým z enantiomerů, závisí dosažené rozlišení chirálních látek do značné míry na typu použitého chirálního selektoru. V tomto ohledu může být pro vývoj dané separace užitečné zkoušet cyklodextríny s různou velikostí dutiny (α- β nebo γ-cyklodextrín) nebo modifikované cyklodextríny s neutrálními (methyl, ethyl, hydroxyalkyl- atd.) nebo ionizovalelnými (aminomethyl-, karboxymethyl-, sulfobutylether- atd.) skupinami. Při použití modifikovaných cyklodextrínů musí být brány v úvahu odchylky mezi jednotlivými šaržemi ve stupni substituce cyklodextrínů, které mohou ovlivňovat selektivitu. Další faktory, které řídí rozlišení při chirálních separacích, jsou koncentrace chirálního selektoru, složení a pH tlumivého roztoku a teplota. Dosažené rozlišení může být také pozměněno použitím organických přísad jako je methanol nebo močovina
Kapilární gelová elektroforéza
Princip
V kapilární gelové elektroforéze se separace provádí v kapiláře naplněné gelem, který působí jako molekulové síto. V tomto uspořádaní se při daném poměru náboje k hmotnosti pohybují menši složky kapilárou rychleji než větší. Kapilární gelová elektroforéza se může použít pro separaci biologických makromolekul (bílkovin a fragmentů DNK) podle jejich molekulové hmotnosti
Vlastnosti gelu
V kapilární elektroforéze se používají dva typy gelů - chemické a fyzikální. Chemické gely, jako je zesítěný polyakrylamid, jsou připravovaný v kapiláře polymeraci monomerů. Jsou obvykle navázaný na křemennou stěnu a nemohou být odstraněny, aniž by nebyla zničena kapilára. Pokud se gely používají k separaci bílkovin, obsahuje separační tlumivý roztok obvykle dodecylsíran sodný a vzorky jsou před nástřikem denaturovány zahříváním ve směsi dodecylsíranu sodného
a 2 merkaptoethanolu nebo dithiothreitolu. Separace v zesítěných gelech může být optimalizovaná modifikaci separačního tlumivého roztoku (jak je naznačeno v oddíle o kapilární elektroforéze ve volném roztoku) a regulaci porozity gelu při jeho přípravě. Porozita zesítěných polyakrylamidovych gelů může být ovlivněna změnou koncentrace akrylamidu a/nebo zastoupení síťovadla. Je pravidlem, že snížení porozity gelu vede ke snížení pohyblivosti rozpuštěných látek. Vzhledem k tuhosti těchto gelů se může používat pouze elektrokinetický nástřik
Fyzikální gely jsou hydrofilní polymery jako lineární polyakrylamid deriváty celulosy dextran atd., které mohou být rozpuštěný ve vodných separačních tlumivých roztocích za vzniku separačního media, které rovněž působí jako molekulové síto. Tato separační media se připravují snáze než zesítěné polymery. Mohou být připravený v zásobní nádobce a tlakem naplněny do kapiláry s pokrytou vnitřní stěnou (bez elektroosmotického toku). Výměna gelu před každým nástřikem obecně zlepšuje reprodukovatelnost separace. Porozita gelů se může zvýšit použitím polymerů o vyšší molekulové hmotnosti (při dané koncentraci polymeru) nebo snížením koncentrace polymeru (při dané molekulové hmotnosti polymeru). Snížení porozity gelu vede ve stejném tlumivém roztoku ke snížení pohyblivosti rozpuštěné látky. Rozpuštěním těchto polymerů v tlumivém roztoku vznikají roztoky s nízkou viskozitou, proto se může použit jak hydrodynamický, tak elektrokinetický nástřik
Kapilární izoelektrická fokusace
Princip
Při izoelektrické fokusaci se vlivem elektrického pole pohybují amfoterní molekuly, pokud jsou nabité, tj. pokud se nacházejí mimo oblast svého izoelektrického bodu v gradientu pH tvořeném amfolyty s širokým rozsahem pI (polyaminokarboxylové kyseliny) rozpuštěnými v separačním tlumivém roztoku
Třemi základními kroky izoelektrické fokusace jsou plnění fokusace a mobilizace
Plnění. Mohou být použitý dva postupy
jednostupňové plnění, vzorek se smíchá s amfolyty a zavede se do kapiláry tlakem nebo vakuem
postupné plněni, do kapiláry se postupně zavede vedoucí roztok, amfolyty, vzorek smíchaný s amfolyty, opět samotné amfolyty a nakonec koncový roztok, objem vzorku musí být dostatečně malý, aby neovlivňoval gradient pH
Fokusace. Vlivem vloženého napětí migruji amfolyty podle svého výsledného náboje ke katodě, nebo k anodě, takže vytvářejí gradient pH od anody (nižší pH) ke katodě (vyšší pH). Během tohoto kroku se separované složky pohybují, dokud nedosáhnou pH odpovídajícího jejich izoelektrickému bodu (pI) a proud pak poklesne na velmi malé hodnoty.
Mobilizace. Zóny separovaných složek jsou nucený projít detektorem. Je možno použít tři postupy
- v prvním postupu je mobilizace dosaženo během fokusace vlivem elektroosmotického toku, elektroosmotický tok musí být dostatečně malý, aby bylo dosaženo fokusace (dříve, než zóny projdou detektorem),
- v druhem postupu je mobilizace dosaženo působením pozitivního tlaku po fokusaci
- ve třetím postupu je mobilizace dosaženo po fokusačním kroku přidáním soli do katodové nebo anodové nádobky (v závislosti na vybraném směru mobilizace), aby se změnilo pH v kapiláře, po vloženém napětí. Protože se změní pH, jsou bílkoviny a amfolyty mobilizovány ve směru elektrodové nádobky, která obsahuje přidané soli a procházejí detektorem
Dosažená separace vyjádřená jako ΔpI, závisí na gradientu pH (dpH / dx), počtu amfolytů s rozdílnou hodnotou pI, difuzním koeficientu stanovované látky (D), intenzitě elektrického pole (E) a změně elektroforetické pohyblivosti stanovované látky v závislosti na pH (-dμ / dpH)
.png)
Optimalizace
Hlavní parametry, které je třeba brat v úvahu při vývoji separace, jsou
Napětí. Při kapilární izoelektrické fokusaci se používá velmi vysoká intenzita elektrického pole, 300 V/cm až 1000 V/cm při fokusaci
Kapilára. Podle zvolené metody mobilizace musí být snížen nebo potlačen elektroosmotický tok. Ke snížení elektroosmotického toku slouží kapiláry s pokrytou vnitřní stěnou
Roztoky. Anodová nádobka je naplněna roztokem s pH nižším, než je pI nejkyselejšího amfolytu a katodová nádobka roztokem s pH vyšším, než je pI nejzásaditějšího amfolytu. Nejčastěji se používá kyselina fosforečná pro anodu a hydroxid sodný pro katodu
Přidání polymeru, jako je např. methylcelulosa, vede k potlačení proudění a elektroosmotického toku zvýšením viskozity. Jsou dostupné komerční amfolyty v mnoha rozsazích pH, které mohou být smíchány k získání rozšířené oblasti pH. Široké rozsahy pH jsou používány k odhadu izoelektrického bodu, zatímco užší rozsahy ke zvýšení správnosti. Kalibrace se provádí přiřazením migračního času izoelektrickému bodu pro sérii standardních bílkovin (se známými hodnotami izoelektrického bodu)
Pokud je to nutné, zabraňuje se sražení bílkovin během fokusace přidáním přísad, jako např. glycerolu, tenzidů, močoviny nebo obojetných iontů (zwitteriontů) do tlumivého roztoku. V závislosti na koncentraci však močovina denaturuje bílkoviny
Micelární elektrokinetická chromatografie (MEKC)
Princip
Při micelární elektrokinetické chromatografii se separace provádí v elektrolytovém roztoku, který obsahuje tenzid v koncentraci vyšší než kritická micelární koncentrace (cmc). Molekuly rozpuštěné látky jsou rozděleny mezi vodným tlumivým roztokem a pseudostacionární fázi tvořenou micelární podle jeho rozdělovacího koeficientu. Tato metoda tedy může být považována za kombinaci elektroforézy a chromatografie. Je to metoda, která může být použitá pro separaci jak neutrálních, tak nabitých látek při zachování účinnosti, rychlosti a instrumentální vhodnosti kapilární elektroforézy. Jedním z nejšíreji používaných tenzidů v MEKC je aniontový tenzid dodecylsíran sodný, ačkoli se také používají jiné, např. kationtové tenzidy, jako jsou soli cetyltrimethylamonné
Separační mechanismus je následující. Při neutrálním a alkalickém pH se tvoří silný elektroosmotický tok, který unáší ionty i neutrální molekuly separačního tlumivého roztoku směrem ke katodě. Pokud je jako tenzid použít dodecylsíran sodný, má elektroforetická migrace aniontových micel opačný směr, tj. k anodě. Výsledkem je, že celková rychlost migrace micel je zpomalená ve srovnání s objemovým tokem elektrolytu. V případě neutrálních rozpuštěných látek, kdy se stanovovaná látka může rozdělit mezi micely a vodný tlumivý roztok a nemá elektroforetickou pohyblivost, bude migrační rychlost stanovované látky záviset pouze na rozdělovacím koeficientu mezi micelou a vodným tlumivým roztokem. Na elektroforeogramu jsou píky nenabitých látek vždy mezi indikátorem elektroosmotického toku a indikátorem micel (čas ohraničený těmito dvěma píky se nazývá separační okno). Migrační rychlost elektricky nabitých látek závisí jak na rozdělovacím koeficientu mezi micelami a vodným tlumivým roztokem, tak na elektroforetické pohyblivosti v roztoku neobsahujícím micely
Jelikož separační mechanismus neutrálních a slabě ionizovaných látek je v MEKC v podstatě chromatografický, migrace látky a rozlišení mohou být vysvětleny termínem kapacitní faktor látky (k ) známý též jako kapacitní poměr (Dm), který je poměrem látkového množství rozpuštěných látek v micelách a látkového množství rozpuštěných látek v mobilní fázi. Pro neutrální látku je k' dán vztahem
.png)
v němž značí
tr - migrační čas rozpuštěné látky,
t0 - čas analýzy nezadržované složky (určí se nástřikem indikátoru elektroosmotického toku, který nevstupuje do micel, např. methanolu),
tm - migrační čas micel (urči se nástřikem micelového indikátoru, jako je Sudan III, který migruje nepřetržitě absorbován micelami),
K - rozdělovací koeficient rozpuštěné látky,
Vs - objem micelární fáze,
Vm - objem mobilní fáze
Podobně je dáno rozlišení dvou těsně migrujících látek (Rs)
.png)
N - počet teoretických pater pro jednu z látek,
α - selektivita,
k a, k b - kapacitní faktory látek a, b
Podobně, ale ne identicky, jsou dány rovnice pro k' a Rs elektricky nabitých látek
Optimalizace
Hlavní parametry, které je třeba brát v úvahu při vývoji separace pomoci MEKC, jsou parametry instrumentální a parametry roztoku elektrolytu
Instrumentální parametry
Napětí. Čas separace je nepřímo úměrný vloženému napětí. Zvýšení napětí však může způsobit nadměrnou tvorbu tepla, které tvoří gradient teploty a viskozity v průřezu kapiláry. Tento jev může být významný při použití vysoce vodivých tlumivých roztoků, jakými jsou roztoky obsahující micely. Nedostatečný odvod tepla způsobuje rozšíření zón a snižuje rozlišení
Teplota. Změny teploty v kapiláře ovlivňuji rozdělovací koeficient látky mezi tlumivým roztokem a micelami, kritickou micelární koncentrací a viskozity tlumivého roztoku. Tyto parametry přispívají k migračnímu času rozpuštěných látek. Použiti dobrého chladicího systému zlepšuje reprodukovatelnost migračních časů rozpuštěných látek.
Kapilára. Stejně jako v kapilární elektroforéze ve volném roztoku ovlivňuji rozměry kapiláry (délka a vnitřní průměr), čas analýzy a účinnost separace. Prodloužení kapiláry snižuje intenzitu elektrického pole (při konstantním napětí), zvyšuje migrační čas a zvyšuje účinnost separace. Vnitřní průměr ovlivňuje odvod tepla (pro daný tlumivý roztok a intenzitu elektrického pole) a následně rozšíření zóny vzorku
- Parametry roztoku elektrolytu
Typ tenzidu a koncentrace. Typ tenzidu ovlivňuje, stejně jako stacionární fáze v chromatografii, rozlišení, neboť spoluurčuje selektivitu separace. Hodnota log k' neutrální látky vzrůstá lineárně s koncentrací tenzidu v mobilní fázi. Protože rozlišení při MEKC dosahuje maxima, když se k' přiblíží k hodnotě √ tm / t, změna koncentrace tenzidu v mobilní fázi ovlivňuje dosažené rozlišení
pH tlumivého roztoku. Ačkoli pH neovlivňuje rozdělovací koeficient neionizovaných látek, může ovlivnit elektroosmotický tok v nepokryté kapiláře. Snížení pH tlumivého roztoku snižuje elektroosmotický tok, a tím zvyšuje rozlišení neutrálních látek při MEKC. Výsledkem je delší čas analýzy
Organická rozpouštědla. Pro zlepšení MEKC separace hydrofobních látek mohou být do roztoku elektrolytu přidaná organická rozpouštědla (methanol, propanol, acetonitril atd.). Přídavek těchto rozpouštědel obvykle snižuje migrační čas a selektivitu separace. Přídavek organických rozpouštědel ovlivňuje kritickou micelární koncentrací. Proto může být dána koncentrace tenzidu použitá pouze s určitou maximální koncentrací organického rozpouštědla, nad níž dochází k rozpadu micel. Rozpad micel v přítomnosti vysokého obsahu organického rozpouštědla neznamená vždy, že separace není dále možná, v některých případech tvoří hydrofobní interakce mezi monomerem iontového tenzidu a neutrálními látkami solvofobní komplexy, které mohou být separovány elektroforeticky
Přísady pro chirální separaci. Pro separaci chirálních látek použitím MEKC je v micelárním systému obsažen chirální selektor buď kovalentně vázány na tenzid, nebo přidaný do micelárního separačního média. Mezi micely tvořené molekulami, které obsahují skupiny s vlastnostmi chirálního selektoru, patří soli N-dodekanoyl-L aminokyselin, soli žlučových kyselin atd. Chirálního rozlišení může být také dosaženo přidáním chirálního selektoru, jako jsou cyklodextríny, do elektrolytového roztoku, který obsahuje micelizovaný achirální tenzid
Další přísady. Modifikace selektivity přidáním činidel do tlumivého roztoku může být prováděna různými způsoby. Přidání různých typů cyklodextrínů do tlumivého roztoku může být také použito k potlačení interakci hydrofobních látek s micelami a tím ke zvýšení selektivity pro tento typ látek
Ke zlepšení selektivity separace se při MEKC používá přídavku látek, které mohou ovlivnit interakci rozpuštěné látky s micelou adsorpcí na micely. Touto přísadou může být druhý tenzid (ionogenní nebo neionogenní), který způsobuje vznik směsných micel nebo kationty kovů, které se rozpouštějí v micelách a tvoří koordinační komplexy s rozpuštěnými látkami
Kvantitativní analýza
Plochy píků musí být vyděleny odpovídajícími migračními časy za vzniku korigovaných ploch, aby se kompenzoval posun migračních časů od analýzy k analýze, a tun zmenšil rozptyl odezvy,
rozdíl v odezvách složek vzorku s různými migračními časy
Pokud se použije vnitřní standard, ověří se, že žádny pík zkoumané látky není překryt píkem vnitřního standardu
Výpočty
Ze získaných hodnot se vypočte obsah stanovované složky nebo složek. Je-li předepsán procentuální obsah jedné nebo více složek zkoušené látky, vypočte se stanovením korigované plochy píku nebo píků jako procenta celkové korigované plochy všech píků, vyjma píků rozpouštědla nebo jakéhokoliv přidaného činidla (metoda normalizace). Doporučuje se použití automatického integračního systému (integrátoru nebo systému pro sběr a zpracování dat)
Způsobilost systému
Pro kontrolu chování systému kapilární elektroforézy se používají parametry způsobilosti systému. Výběr těchto parametrů závisí na použitém modu kapilární elektroforézy. Jsou to kapacitní faktor (k ) (pouze pro micelární elektrokinetickou chromatografii), počet teoretických pater (N), faktor symetrie píku (As) a rozlišení (Rs). V předchozích částech byly popsány teoretické výrazy pro N a Rs, ale dále jsou uvedeny praktičtější rovnice pro výpočet těchto parametrů z elektroforeogramů
Počet teoretických pater
Počet teoretických pater (N) se vypočte pomocí výrazu
v němž značí
ti migrační čas nebo vzdálenost podél základní linie mezi bodem nástřiku a kolmicí spuštěnou z vrcholu sledovaného píku
wh šířku píku v polovině jeho výšky
Rozlišení
Rozlišení (Rs) mezi píky dvou složek s podobnými výškami se vypočte pomocí výrazu
| 1,18(tR2 - tR1) | |
Rs = | ——————— | , |
| wh1 + wh2 | |
kde t
R2 > t
R1,
v němž značí
tR1 a tR2 - migrační časy nebo vzdálenosti podél základní linie mezi bodem nástřiku a kolmicemi spuštěnými z vrcholů dvou sousedních píků,
wh1 a wh2 - šířky píků v polovině jejich výšky
Pokud je to vhodné, může být rozlišení vypočteno změřením výšky sedla (Hv) mezi dvěma částečně rozdělenými píky porovnávacího roztoku a výšky menšího píku (Hp) a vypočtením poměru píku k sedlu
Faktor symetrie píku
Faktor symetrie píku (As) se vypočte ze vztahu
v němž značí
w0,05 - šířka píku v jedné dvacetině jeho výšky,
d - vzdálenost mezi kolmicí spuštěnou z vrcholu píku a vzestupnou částí píku v jedné dvacetině jeho výšky
Jako parametry způsobilosti systému jsou uvedeny testy opakovatelnosti ploch (standardní odchylka ploch nebo poměrů ploch k migračním časům) a opakovatelnosti migračních časů (standardní odchylka migračních časů). Opakovatelnost migračních časů slouží jako test způsobilosti promývacího procesu kapiláry. Alternativním postupem, jak zabránit snížení opakovatelnosti migračních časů je použití relativních migračních časů vzhledem k vnitřnímu standardu
Pro stanovení příbuzných látek je vhodná zkouška ověření poměru signálu k šumu porovnávacího roztoku (nebo určení kvantitativního limitu)
Poměr signálu k šumu
Detekční limit odpovídá hodnotě poměru signálu k šumu rovné 3, kvantitativní limit hodnotě rovné 10
Poměr signálu k šumu (S/N) se vypočte ze vztahu
v němž značí
H - výšku píku odpovídajícího dané složce na elektroforeogramu předepsaného porovnávacího roztoku, měřená mezi vrcholem píku a extrapolovanou základní linií signálu. Signál se sleduje v rozsahu rovném dvacetinásobku šířky píku v polovině jeho výšky,
h - rozsah šumu na elektroforeogramu získaného při slepé zkoušce a zaznamenaného na vzdálenosti rovné dvacetinásobku šířky píku v polovině jeho výšky na elektroforeogramu předepsaného porovnávacího roztoku. Pokud je to možné, je tato vzdálenost situována rovnoměrně na obě strany od místa, kde by se tento pík nacházel
“
5. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.5 Stanovení obsahu, kapitola 2.5.5 zní:
„
2.5.5 Číslo peroxidové .png)
Číslo peroxidové IP udává množství aktivního kyslíku v miliekvivalentech obsažené v peroxidické formě v 1000 g látky. Stanoví se metodami níže uvedenými.
Není-li metoda v článku specifikována, použije se metoda A. Jakékoliv změny metody A na metodu B mají být validovány.
Metoda A
5,00 g zkoušené látky (m g) se převede do 250ml kuželové baňky se zabroušenou skleněnou zátkou. Přidá se 30 ml směsi objemových dílů chloroformu R a kyseliny octové ledové R (2 + 3) a třepe se do rozpuštění látky. Potom se přidá 0,5 ml jodidu draselného nasyceného RS, třepe se přesně 1 min a pak se přidá 30 ml vody R. Titruje se thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS, který se pomalu přidává za silného třepání do změny žlutého zbarvení na téměř bezbarvé. Potom se přidá 5 ml škrobu RS a pokračuje se v titraci (n1 ml thiosíranu sodného 0,01 mol/l VS) za silného třepání do odbarvení. Za stejných podmínek se provede slepá zkouška (n2 ml thiosíranu sodného 0,01 mol/l VS), při níž není spotřeba thiosíranu sodného 0,01 mol/l VS vyšší než 0,1 ml.
Číslo peroxidové se vypočítá podle vztahu:
| 10(n1 − n2) | |
Ip = | ————— | . |
| m | |
Metoda B
Zkouška se provádí za ochrany před aktinickým světlem.
50 ml směsi objemových dílů trimethylpentanu R a kyseliny octové ledové R (2 + 3) se převede do kuželové baňky a uzavře se zátkou. Krouží se baňkou do rozpuštění zkoušené látky (m g; viz tabulka 2.5.5-1). Potom se vhodnou byretou přidá 0,5 ml jodidu draselného nasyceného RS a uzavře se zátkou. Roztok se nechá stát (60 ±1) s a potom se za důkladného rovnoměrného třepání přidá 30 ml vody R.
Tab. 2.5.5-1
Předpokládané číslo peroxidové | Množství zkoušené látky (g) |
0 - 12 | 2,00 - 5,00 |
12 - 20 | 1,20 - 2,00 |
20 - 30 | 0,80 - 1,20 |
30 - 50 | 0,500 - 0,800 |
50 - 90 | 0,300 - 0,500 |
Roztok se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS (V1 ml), který se postupně přidává za silného třepání do změny žlutého zbarvení jodu na téměř bezbarvé. Potom se přidá 0,5 ml škrobu RS1 a pokračuje se v titraci za stálého třepání, zvláště ke konci titrace, aby se uvolnil všechen jod z vrstvy rozpouštědla. Po kapkách se přidává thiosíran sodný, dokud se modré zbarvení právě neodbarví.
Podle spotřeby použitého thiosíranu sodného 0,01 mol/l VS, lze k titraci použít thiosíran sodný 0,1 mol/l VS.
Poznámka. Pro neutralizaci škrobového indikátoru, z důvodu oddělení horní vrstvy trimethylpentanu od vodné vrstvy, je doba nutná k přiměřenému promíchání rozpouštědla a vodné vrstvy a uvolnění zbytku jodu 15 s až 30 s pro číslo peroxidové 70 a vyšší. Doporučuje se použít thiosíran sodný 0,1 mol/l VS pro číslo peroxidové, jehož hodnota je vyšší než 150. Ke zpomalení separace fází a k snadnějšímu uvolňování jodu se může ke směsi přidat malé množství (0,5 % až 1,0 %) emulgátoru s vysokou hodnotou hydrofilně-lipofilní rovnováhy (HLB) (např. polysorbát 60).
Provede se slepá zkouška (V0 ml). Je-li spotřeba odměrného roztoku vyšší než 0,1 ml, stanovení se opakuje s novými zkoumadly.
| 1000 · (V1 − V0) · c | |
Ip = | ———————— | , |
| m | |
v němž značí:
c - koncentraci roztoku thiosíranu sodného v molech na litr.
“
6. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.5 Stanovení obsahu se za kapitolu 2.5.32 doplňuje kapitola 2.5.33 a kapitola 2.5.34, které znějí:
„
2.5.33 Celkové bílkoviny .png)
Mnohé metody stanovení obsahu popsané v této kapitole mohou být provedeny za použití komerčně dostupných souprav.
Metoda 1
Bílkovina v roztocích absorbuje ultrafialové světlo při vlnové délce 280 nm, což je způsobeno přítomností aromatických aminokyselin ve struktuře bílkoviny, hlavně tyrosinu a tryptofanu. Tato vlastnost může být využita pro stanovení obsahu. Jestliže tlumivý roztok použitý k rozpuštění bílkoviny má vyšší absorbanci než voda, obsahuje rušicí látky. Toto rušení může být odstraněno použitím tlumivého roztoku jako kontrolní kapaliny, ale přesto mohou být výsledky ovlivněny, pokud rušicí látky mají vysokou absorbanci. Při nízkých koncentracích bílkovina adsorbovaná na kyvetu může výrazně snížit obsah bílkoviny v roztoku, což může být předem vyloučeno přípravou vzorků o vyšší koncentraci nebo použitím neionogenních detergentů při přípravě.
Zkoušený roztok. Vhodné množství zkoušené látky se rozpustí v předepsaném tlumivém roztoku tak, aby koncentrace bílkoviny v získaném roztoku byla v rozmezí 0,2 mg/ml až 2 mg/ml.
Porovnávací roztok. Připraví se roztok vhodné referenční látky pro stanovení bílkovin rozpuštěné ve stejném tlumivém roztoku a o stejné koncentraci bílkoviny jako zkoušený roztok.
Postup. Zkoušený roztok, porovnávací roztok a kontrolní kapalina se během této zkoušky udržují při stejné teplotě. Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v křemenných kyvetách při 280 nm proti předepsanému tlumivému roztoku jako kontrolní kapalině. K získání správných výsledků musí být odezva lineární v rozmezí koncentrací bílkoviny.
Rozptyl světla. Přesnost stanovení bílkoviny může být zmenšena rozptylem světla ve zkoušeném vzorku. Jestliže se bílkoviny v roztoku vyskytují jako částice srovnatelné velikostí s vlnovou délkou měřeného světla (250 nm až 300 nm), rozptyl světelných paprsků vyvolá vzrůst absorbance zkoušeného vzorku. Pro výpočet absorbance při 280 nm způsobené rozptylem světla se změří absorbance zkoušeného roztoku při vlnových délkách 320 nm, 325 nm, 330 nm, 335 nm, 340 nm, 345 nm a 350 nm. Sestrojí se závislost logaritmu získaných absorbancí proti logaritmu vlnových délek a sestrojí se kalibrační křivka proložením nejvhodnějších bodů lineární regresí. Křivka se extrapoluje k získání logaritmu absorbance při 280 nm. Antilogaritmus této hodnoty je absorbance přisuzovaná rozptylu světla. K získání hodnoty absorbance bílkoviny v roztoku se získané hodnoty korigují odečtením absorbance přisuzované rozptylu světla od celkové absorbance při 280 nm. Ke snížení vlivu rozptylu světla může být použita filtrace přes filtr (0,2 µm), který neadsorbuje bílkoviny, nebo vyčeření odstředěním, zvláště, je-li roztok nápadně zakalený.
Výpočty. Pro výpočet se použijí korigované hodnoty. Koncentrace bílkoviny ve zkoušeném roztoku (CU) se vypočítá podle následujícího vztahu:
CU = CS(AU / AS),
v němž značí:
CS - koncentraci bílkoviny v porovnávacím roztoku,
AU - korigovanou absorbanci zkoušeného roztoku,
AS - korigovanou absorbanci porovnávacího roztoku.
Metoda 2
Tato metoda (obvykle uváděná jako Lowryho stanovení) je založena na redukci fosfomolybdenan-wolframového směsného chromoforu bílkovinou ve zkoumadlu fosfomolybdenan-wolframovém, který vykazuje absorpční maximum při 750 nm. Zkoumadlo fosfomolybdenan-wolframové nejdříve reaguje se zbytky tyrosinu v bílkovině. Intenzita zbarvení je nejvyšší po 20min až 30min stání při pokojové teplotě, po této době se intenzita zbarvení postupně ztrácí.
Protože tato metoda je citlivá na rušicí látky, může se použít postup srážení bílkoviny ze zkoušeného vzorku. Většina rušicích látek vyvolává odbarvování, avšak naopak některé detergenty vyvolávají slabý růst intenzity zbarvení. Vysoké koncentrace solí mohou vyvolávat tvorbu sraženiny. Referenční látka a zkoušená bílkovina musí být shodné, protože různé druhy bílkovin mohou způsobit různou intenzitu zbarvení. Tam, kde je nutné oddělení rušicích látek od bílkoviny ve zkoušeném vzorku, je třeba před přípravou vzorku provést oddělení rušicích látek níže uvedeným postupem. Vliv rušicích látek může být minimalizován naředěním tak, aby koncentrace zkoušené bílkoviny zůstala dostatečná pro přesné měření.
K přípravě všech tlumivých roztoků a zkoumadel použitých v této metodě se použije voda destilovaná R. Zkoušený roztok. Vhodné množství zkoušené látky se rozpustí v předepsaném tlumivém roztoku tak, aby koncentrace získaného roztoku byla v rozmezí kalibrační křivky. Vhodný tlumivý roztok udržuje pH roztoku na hodnotě 10,0 až 10,5.
Porovnávací roztoky. Referenční látka pro stanovení bílkoviny se rozpustí v předepsaném tlumivém roztoku. Tento roztok se dále zředí stejným tlumivým roztokem tak, aby se získalo nejméně pět porovnávacích roztoků o koncentraci bílkoviny rovnoměrně rozložené ve vhodném rozmezí mezi 5 µg/ml a 100 µg/ml.
Kontrolní roztok. Použije se tlumivý roztok použitý k přípravě zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků. Zkoumadlo se síranem měďnatým. 100 mg síranu měďnatého R a 0,2 g vínanu sodného R se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml. 10 g uhličitanu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml. Pomalu za míchání se lije roztok uhličitanu sodného do roztoku síranu měďnatého. Použije se během 24 h. Alkalické zkoumadlo s mědí. Smíchají se objemové díly zkoumadla se síranem měďnatým, roztoku dodecylsíranu sodného R (50 g/l) a roztoku hydroxidu sodného R (32 g/l) (1 + 2 + 1). Uchovává se při pokojové teplotě a použije se během 2 týdnů.
Zkoumadlo fosfomolybdenan-wolframové zředěné. Smíchá se 5 ml zkoumadla fosfomolybdenan-wolframového R s 55 ml vody destilované R. Uchovává se v hnědé nádobě při pokojové teplotě.
Postup. K 1,0 ml každého porovnávacího roztoku, zkoušeného roztoku a kontrolního roztoku se přidá po 1,0 ml alkalického zkoumadla s mědí a promíchá se. Nechá se stát 10 min. Přidá se po 0,5 ml zkoumadla fosfomolybdenan-wolframového zředěného, promíchá se a nechá se stát 30 min při pokojové teplotě. Absorbance (2.2.25) roztoků se měří při 750 nm proti kontrolnímu roztoku.
Výpočty. Závislost absorbance na koncentraci bílkoviny je nelineární; avšak, je-li rozmezí koncentrací použitých k přípravě kalibrační křivky dostatečně malé, blíží se přímce. Vynesou se absorbance porovnávacích roztoků proti koncentracím bílkoviny a použitím lineární regrese se sestrojí kalibrační křivka, z níž se za použití naměřené absorbance odečte koncentrace bílkoviny ve zkoušeném roztoku.
Rušicí látky. V následujícím postupu se před stanovením ke zkoušenému vzorku přidává kyselina deoxycholová-trichloroctová k odstranění rušících látek vysrážením bílkovin; tento postup může být též použit k zahuštění bílkovin ze zředěných roztoků.
K 1 ml roztoku zkoušené látky se přidá 0,1 ml roztoku natriumdeoxycholatu R (1,5 g/l). Promíchá se vířivou míchačkou a nechá se stát 10 min při pokojové teplotě. Přidá se 0,1 ml roztoku kyseliny trichlorooctové R (720 g/l) a promíchá se vířivou míchačkou. Odstřeďuje se 30 min při 3000 gn, kapalina se dekantuje a zbytek tekutiny se odstraní pipetou. Sbalená bílkovina se znovu rozpustí v 1 ml alkalického zkoumadla s mědí.
Metoda 3
Tato metoda (obvykle uváděná jako Bradfordovo stanovení) je založena na absorpčním posunu z 470 nm na 595 nm, který se získá, jestliže modř kyselá 90 se naváže na bílkovinu. Nejzřetelněji se modř kyselá 90 naváže na zbytky argininu a lysinu v bílkovině, což může vést ke změnám v odezvě obsahu různých bílkovin. Bílkovina použitá jako referenční látka musí být proto shodná se stanovovanou bílkovinou. Existuje relativně málo rušicích látek, ale je dávána přednost nepoužití detergentů a amfolytů ve zkoušeném vzorku. Silně alkalické vzorky mohou interferovat s kyselými zkoumadly.
K přípravě všech tlumivých roztoků a zkoumadel použitých v této metodě se použije voda destilovaná R. Zkoušený roztok. Vhodné množství zkoušené látky se rozpustí v předepsaném tlumivém roztoku tak, aby absorbance získaného roztoku byla v rozmezí kalibrační křivky.
Porovnávací roztoky. Referenční látka pro stanovení bílkoviny se rozpustí v předepsaném tlumivém roztoku. Tento roztok se zředí stejným tlumivým roztokem tak, aby se získalo nejméně pět porovnávacích roztoků o koncentraci bílkoviny rovnoměrně rozložené ve vhodném rozmezí mezi 0,1 mg/ml a 1 mg/ml.
Kontrolní roztok. Použije se tlumivý roztok použitý k přípravě zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků. Zkoumadlo s modří kyselou 90. 0,10 g modři kyselé 90 R se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 100 ml kyseliny fosforečné R, zředí se vodou destilovanou R na 1000 ml a promíchá se. Tento roztok se zfiltruje a uchovává se v hnědé nádobě při pokojové teplotě. Během uchovávání se pomalu vylučuje sraženina. Před použitím se roztok zfiltruje. Postup. K 0,100 ml každého porovnávacího roztoku, zkoušeného roztoku a kontrolního roztoku se přidá po 5 ml zkoumadla s modří kyselou 90 a promíchají se převracením. Je třeba se vyvarovat pěnění, které může ovlivnit reprodukovatelnost. Absorbance (2.2.25) roztoků se měří při 595 nm proti kontrolnímu roztoku.
Nepoužívají se křemenné kyvety, protože se barvivo váže na tento materiál. Výpočty. Závislost absorbance na koncentraci bílkoviny je nelineární; avšak, je-li rozmezí koncentrací použitých k přípravě kalibrační křivky dostatečně malé, blíží se přímce. Vynesou se absorbance porovnávacích roztoků proti koncentracím bílkoviny a použitím lineární regrese se sestrojí kalibrační křivka, z níž za použití absorbance se odečte koncentrace bílkoviny ve zkoušeném roztoku.
Metoda 4
Tato metoda (obvykle uváděná jako stanovení obsahu kyselinou bicinchoninovou neboli BCA) je založena na redukci měďnatých iontů (Cu2+) na měďné (Cu+) bílkovinou. Zkoumadlo BCA se používá k detekci měďných iontů. Reakci ruší některé látky. Vliv rušicích látek může být snížen zředěním tak, aby koncentrace zkoušené bílkoviny zůstala dostatečná pro přesné měření. Alternativně se může použít k odstranění rušicích látek postup srážení bílkoviny uvedený v metodě 2. Referenční látka a zkoušená bílkovina musí být stejné, protože různé druhy bílkovin reagují různou barevnou intenzitou.
K přípravě všech tlumivých roztoků a zkoumadel použitých v této metodě se použije voda destilovaná R. Zkoušený roztok. Vhodné množství zkoušené látky se rozpustí v předepsaném tlumivém roztoku tak, aby koncentrace roztoku byla v rozmezí koncentrací porovnávacích roztoků.
Porovnávací roztoky. Referenční látka pro stanovení bílkoviny se rozpustí v předepsaném tlumivém roztoku. Tento roztok se zředí stejným tlumivým roztokem tak, aby se získalo nejméně pět porovnávacích roztoků o koncentraci bílkoviny rovnoměrně rozložené ve vhodném rozmezí mezi 10 µg/ml a 1200 µg/ml.
Kontrolní roztok. Použije se tlumivý roztok použitý k přípravě zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků. BCA zkoumadlo. 10 g dinatriumbicinchoninatu R, 20 g uhličitanu sodného monohydrátu R, 1,6 g vínanu sodného R, 4 g hydroxidu sodného R a 9,5 g hydrogenuhličitanu sodného R se rozpustí ve vodě destilované R. Je-li třeba, upraví se pH roztokem hydroxidu sodného R nebo roztokem hydrogenuhličitanu sodného R na hodnotu 11,25, zředí se vodou destilovanou R na 1000 ml a promíchá se.
BCA zkoumadlo s mědí. Smíchá se 1 ml roztoku síranu měďnatého R (40 g/l) s 50 ml BCA zkoumadla. Postup. 0,1 ml každého porovnávacího roztoku, zkoušeného roztoku a kontrolního roztoku se smíchá se 2 ml BCA zkoumadla s mědí. Roztoky se udržují 30 min při 37 °C, zaznamená se čas a směs se ochladí na pokojovou teplotu. Do 60 min od konce inkubace se měří absorbance (2.2.25) porovnávacích roztoků a zkoušeného roztoku v křemenných kyvetách při 562 nm proti kontrolnímu roztoku. Po ochlazení roztoků na pokojovou teplotu se intenzita zbarvení pravidelně zvyšuje.
Výpočty. Závislost absorbance na koncentraci bílkoviny je nelineární; avšak, je-li rozmezí koncentrací použitých k přípravě kalibrační křivky dostatečně malé, blíží se přímce. Vynesou se absorbance porovnávacích roztoků proti koncentracím bílkoviny a použitím lineární regrese se sestrojí kalibrační křivka, z níž se za použití naměřené absorbance odečte koncentrace bílkoviny ve zkoušeném roztoku.
Metoda 5
Tato metoda (obvykle uváděna jako biuretové stanovení obsahu) je založena na interakci měďnatých iontů (Cu2+) s bílkovinou v alkalickém roztoku; výsledná absorbance se měří při 545 nm. Tato zkouška vykazuje minimální rozdíly mezi ekvivalentem IgG a vzorky albuminu. Přidání hydroxidu sodného a zkoumadla biuretového jako složeného zkoumadla, nedostatečné promíchání po přídavku hydroxidu sodného a nebo nadbytečná doba mezi přídavkem hydroxidu sodného a přídavkem zkoumadla biuretového mohou způsobit u vzorků IgG vyšší odezvu než u vzorků albuminu. K minimalizaci vlivu rušicích látek na stanovení bílkovin se může použít metoda kyseliny trichlorooctové u zkoušených vzorků s obsahem bílkoviny nižším než 500 µg/ml.
K přípravě všech tlumivých roztoků a zkoumadel použitých v této metodě se použije voda destilovaná R. Zkoušený roztok. Vhodné množství zkoušené látky se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby koncentrace roztoku byla v rozmezí koncentrací porovnávacích roztoků.
Porovnávací roztoky. Referenční látka pro stanovení bílkoviny se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Tento roztok se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby se získaly nejméně tři porovnávací roztoky o koncentraci bílkoviny rovnoměrně rozložené ve vhodném rozmezí mezi 0,5 mg/ml a 10 mg/ml. Kontrolní roztok. Použije se roztok chloridu sodného R (9 g/l).
Zkoumadlo biuretové. 3,46 g síranu měďnatého R se rozpustí v 10 ml horké vody destilované R a nechá se ochladit (roztok A). 34,6 g citronanu sodného R a 20,0 g uhličitanu sodného bezvodého R se rozpustí v 80 ml horké vody destilované R a nechá se ochladit (roztok B). Roztoky A a B se smíchají a zředí se vodou destilovanou R na 200 ml. Použije se během 6 měsíců. Zkoumadlo nelze použít, jestliže se zakalí nebo obsahuje-li sraženinu.
Postup. K jednomu objemovému dílu zkoušeného roztoku se přidá stejný objemový díl roztoku hydroxidu sodného R (60 g/l) a promíchá se. Ihned se přidá zkoumadlo biuretové, odpovídající 0,4 objemovým dílům zkoušeného roztoku, a rychle se promíchá. Nechá se stát nejméně 15 min při 15 °C až 25 °C. Během 90 min po přidání biuretového zkoumadla se měří absorbance (2.2.25) porovnávacích roztoků a zkoušeného roztoku v maximu při 545 nm proti kontrolnímu roztoku. Pro výpočet obsahu bílkoviny se nepoužije žádný z roztoků, který měl zákal nebo sraženinu. Výpočet. Závislost absorbance na koncentraci bílkoviny je téměř lineární v daném rozmezí koncentrací bílkoviny v porovnávacích roztocích. Vynesou se absorbance porovnávacích roztoků proti koncentracím bílkoviny a použitím lineární regrese se sestrojí kalibrační křivka. Vypočítá se korelační koeficient kalibrační křivky. Vhodný systém je takový jehož přímka má korelační koeficient nejméně 0,99. Z kalibrační křivky se za použití naměřené absorbance odečte koncentrace bílkoviny ve zkoušeném roztoku.
Rušicí látky. Aby se minimalizoval vliv rušicích látek, může se bílkovina ze zkoušené látky srážet takto: 0,1 objemového dílu roztoku kyseliny trichlorooctové R (500 g/l) se přidá k 1 objemovému dílu zkoušeného roztoku, supernatantní tekutina se odstraní, sraženina se rozpustí v malém množství hydroxidu sodného 0,5 mol/l RS. Tento roztok se použije k přípravě zkoušeného roztoku.
Metoda 6
Tato fluorimetrická metoda je založena na derivatizaci bílkoviny s o-ftalaldehydem, který reaguje s primárními aminy bílkoviny (N-terminální aminokyseliny a ε-aminoskupiny lysinových zbytků). Citlivost zkoušky může být zvýšena hydrolýzou bílkoviny provedenou před přídavkem o-ftalaldehydu. Hydrolýza umožňuje α-aminoskupinám obsaženým v aminokyselinách reagovat se zkoumadlem ftalaldehydovým. Tato metoda vyžaduje velmi malá množství bílkoviny. Je nutné se vyvarovat nebo vyloučit primární aminy, jako např. trometamol a tlumivé roztoky s aminokyselinami, protože reagují se zkoumadlem ftalaldehydovým. Amoniak při vysoké koncentraci reaguje s ftalaldehydem. Reagují-li aminy s ftalaldehydem, je získaná fluorescence nestabilní. Použití automatizovaného postupu ke standardizaci tohoto postupu může zlepšit správnost a přesnost zkoušky.
K přípravě všech tlumivých roztoků a zkoumadel použitých v této metodě se použije voda destilovaná R. Zkoušený roztok. Vhodné množství zkoušené látky se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby koncentrace roztoku byla v rozmezí koncentrací porovnávacích roztoků. Před přidáním zkoumadla ftalaldehydového se upraví pH na hodnotu 8 až 10,5.
Porovnávací roztoky. Referenční látka pro stanovení bílkoviny se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Tento roztok se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby se získalo nejméně pět porovnávacích roztoků o koncentraci bílkoviny rovnoměrně rozložené ve vhodném rozmezí mezi 10 µg/ml a 200 µg/ml. Před přidáním zkoumadla ftalaldehydového se upraví pH na hodnotu 8 až 10,5. Kontrolní roztok. Použije se roztok chloridu sodného R (9 g/l).
Tlumivý roztok boritanový. 61,83 g kyseliny borité R se rozpustí ve vodě destilované R, upraví se pH roztokem hydroxidu draselného R na hodnotu 10,4, zředí se vodou destilovanou R na 1000 ml a promíchá se.
Ftalaldehydový zásobní roztok. 1,20 g ftaldialdehydu R se rozpustí v 1,5 ml methanolu R, přidá se 100 ml tlumivého roztoku boritanového a promíchá se. Přidá se 0,6 ml roztoku lauromakrogolu 23 R (300 g/l) a promíchá se. Uchovává se při pokojové teplotě a použije se během tří týdnů.
Zkoumadlo ftalaldehydové. K 5 ml ftalaldehydového zásobního roztoku se přidá 15 µl 2-merkaptoethanolu R. Připraví se nejméně 30 min před použitím. Použije se během 24 h.
Postup. 10 µl zkoušeného roztoku a po 10 µl každého z porovnávacích roztoků se smíchá s 0,1 ml zkoumadla ftalaldehydového a nechá se stát 15 min při pokojové teplotě. Přidají se 3 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l RS a promíchá se. Měří se intenzity fluorescence (2.2.21) porovnávacích roztoků a zkoušeného roztoku při excitační vlnové délce 340 nm a emisní vlnové délce v rozmezí 440 nm až 455 nm. Fluorescence daného vzorku se měří jen jednou, neboť záření snižuje intenzitu fluorescence.
Výpočty. Závislost fluorescence na koncentraci bílkoviny je lineární. Vynesou se intenzity fluorescence porovnávacích roztoků proti koncentracím bílkoviny a použitím lineární regrese se sestrojí kalibrační křivka. Z kalibrační křivky a z intenzity fluorescence zkoušeného roztoku se stanoví koncentrace bílkoviny ve zkoušeném roztoku.
Metoda 7
Tato metoda je založena na dusíkové analýze jako prostředku stanovení bílkovin. Rušení způsobené přítomností dalších látek obsahujících dusík ve zkoušené látce může ovlivnit stanovení bílkoviny touto metodou. Metodou stanovení dusíku se vzorek během analýzy rozkládá, ale metoda není omezena na přítomnost bílkoviny ve vodných prostředích. Postup A. Provede se postupem uvedeným ve zkoušce Dusík mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9), nebo se použije komerčně dostupné zařízení pro stanovení dusíku podle Kjeldahla.
Postup B. Komerčně dostupné zařízení lze použít pro dusíkovou analýzu. Nejpoužívanější instrumentální metodou je pyrolýza (tj. spalování vzorku v kyslíku při teplotách blížících se 1000 °C), při které z dusíku přítomného ve zkoušené látce vznikají oxid dusnatý (NO) a další oxidy dusíku (NOX). Některá zařízení mění oxidy dusíku na dusík (plyn), který se stanovuje termálně vodivostním detektorem. Jiná zařízení míchají oxid dusnatý (NO) s ozonem (O3) za vzniku excitovaného oxidu dusičitého (NO2*), který při rozpadu emituje světlo a může být stanoven chemiluminiscenčním detektorem. Referenční bílkovina, která je relativně čistá a složením se shoduje se zkoušenými bílkovinami, se používá k optimalizaci nástřiků a parametrů pyrolýzy a k dosažení konzistence při analýze.
Výpočty. Koncentrace bílkoviny se vypočítá dělením obsahu dusíku ve vzorku o známé koncentraci obsahu bílkoviny. Známý obsah dusíku bílkoviny může být stanoven z chemického složení bílkoviny nebo porovnáním s vhodnou referenční látkou.
2.5.34 Kyselina octová v syntetických peptidech .png)
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. Připraví se způsobem popsaným v článku.
Porovnávací roztok. Připraví se roztok kyseliny octové ledové R (0,10 g/l) ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (5 + 95).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min:
- mobilní fáze A - 0,7 ml kyseliny fosforečné R se zředí vodou R na 1000 ml; pH se upraví hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 3,0,
- mobilní fáze B - methanol R2,
Čas (min) | Mobilní fáze A % (V/V) | Mobilní fáze B % (V/V) |
0-5 | 95 | 5 |
5 - 10 | 95 → 50 | 5 → 50 |
10 - 20 | 50 | 50 |
20 - 22 | 50 → 95 | 50 → 5 |
22 - 30 | 95 | 5 |
- spektrofotometrického detektoru, 210 nm.
Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku a 10 µl zkoušeného roztoku. Na získaných chromatogramech je retenční čas kyseliny octové 3 min až 4 min. Základní linie představuje strmý vzestup po začátku lineárního gradientu, který odpovídá eluci peptidu z kolony. Stanoví se obsah kyseliny octové v peptidu.
“
7. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.6 Biologické zkoušky, kapitola 2.6.14 zní:
„2.6.14 Bakteriální endotoxiny .png)
Zkouška na bakteriální endotoxiny se používá k důkazu nebo stanovení endotoxinů pocházejících z gramnegativních bakterií za použití lyzátu z amebocytů ostrorepa (Limulus polyphemus nebo Tachypleus tridentatus). Ke zkoušce se používají tři metody: gelová, která je založena na tvorbě gelu, turbidimentrická, založená na vývoji zákalu po vazbě endogenního substrátu, a chromogenní, založená na vývoji zbarvení po vazbě se syntetickým peptidochromogenním komplexem.
V této stati je popsáno šest metod:
Metoda A. Gelová metoda: limitní zkouška
Metoda B. Gelová metoda: semikvantitativní zkouška
Metoda C. Turbidimetrická kinetická metoda
Metoda D. Chromogenní kinetická metoda
Metoda E. Chromogenní metoda konečného bodu
Metoda F. Turbidimetrická metoda konečného bodu
Zkouška se provede kteroukoli ze šesti metod. V případě nejistého nebo sporného výsledku, není-li v článku uvedeno jinak, se učiní konečné rozhodnutí podle metody A.
Zkouška se provádí způsobem, který vylučuje kontaminaci endotoxinem.
Zařízení
Z veškerého skla a ostatního tepelně odolného zařízení se endotoxin odstraní validovaným postupem v horkovzdušném sterilizátoru. Obvykle používaný minimální čas a teplota jsou 30 min a 250 °C. Používají-li se zařízení z plastu, jako např. mikrotitrační destičky a pipetovací špičky k automatickým pipetám, použije se materiál, který je prokazatelně prostý detegovatelného endotoxinu a interferujících účinků.
Poznámka. V této stati jsou označením zkumavka míněny všechny druhy nádob, včetně jamek mikrotitrační destičky.
Příprava zásobního roztoku standardního endotoxinu
Připravuje se z referenčního standardního endotoxinu, který byl kalibrován proti mezinárodnímu standardu, např. referenční endotoxin BRP.
Účinnost endotoxinu se vyjadřuje v mezinárodních jednotkách. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Poznámka. Jedna mezinárodní jednotka (m.j.) endotoxinu se rovná jedné endotoxinové jednotce (e.j.).
Příprava a uchovávání zásobního roztoku standardního endotoxinu se provádí postupem uvedeným v příbalové informaci a v označení na obalu.
Příprava roztoků standardního endotoxinu
Zásobní roztok standardního endotoxinu se silně protřepe a připraví se z něho odpovídající sériová ředění ve vodě pro zkoušku na bakteriální endotoxiny (voda pro BET).
Ředění se použijí co nejdříve, aby se zabránilo poklesu účinnosti způsobenému adsorpcí.
Příprava roztoků ke zkoušení
Roztoky ke zkoušení se připraví rozpuštěním nebo naředěním účinné látky nebo léčivého přípravku ve vodě pro BET. Některé látky nebo přípravky je vhodnější rozpouštět nebo ředit v jiných vodných roztocích. Je-li třeba, upraví se pH zkoušeného roztoku nebo jeho ředění tak, aby pH směsi lyzátu a zkoušeného roztoku bylo v rozmezí stanoveném výrobcem lyzátu. To je u přípravků obvykle v rozsahu pH 6,0 až 8,0; pH je možno upravit kyselinou, zásadou nebo vhodným tlumivým roztokem podle doporučení výrobce lyzátu. Kyseliny a zásady se mohou připravit z koncentrátů nebo z pevné látky a vody pro BET v nádobách prostých detegovatelného endotoxinu. Tlumivé roztoky se validují, že neobsahují detegovatelný endotoxin ani interferující faktory.
Stanovení nejvyššího účinného ředění
Nejvyšší účinné ředění (MVD) je nejvyšší přípustné ředění vzorku, ve kterém ještě lze stanovit limitní koncentraci endotoxinu MVD. Vypočítá podle vzorce:
| limitní koncentrace endotoxinu × koncentrace zkoušeného roztoku |
MVD = | —————————————————————————————— |
| λ |
Limitní koncentrace endotoxinu. Pro účinné látky k parenterálnímu podání se limitní koncentrace endotoxinu vypočítá na základě dávky ze vzorce:
v němž značí:
K - prahovou pyrogenní dávku endotoxinu na kilogram tělesné hmotnosti za hodinu,
M - nejvyšší doporučenou dávku přípravku na kilogram tělesné hmotnosti za hodinu.
Limitní koncentrace endotoxinu se u účinných látek pro parenterální podání v článcích uvádí v jednotkách, jako např. m.j./ml, m.j./mg, m.j./j. biologické účinnosti.
Koncentrace zkoušeného roztoku:
- v mg/ml, jestliže limitní koncentrace endotoxinu je uvedena na hmotnost (m.j./mg),
- v m.j./ml, jestliže limitní koncentrace endotoxinu je uvedena na jednotku biologické účinnosti (m.j./j.),
- v ml/ml, jestliže limitní koncentrace endotoxinu je uvedena na objem (m.j./ml).
λ - deklarovaná citlivost lyzátu naměřená gelovou metodou (m.j./ml) nebo nejnižší koncentrace endotoxinu použitá při přípravě standardní křivky turbidimetrickou nebo chromogenní metodou.
GELOVÁ METODA (METODY A a B)
Gelová metoda umožňuje detekci nebo kvantitativní stanovení endotoxinů a spočívá ve vysrážení lyzátu v přítomnosti endotoxinů. Koncentrace endotoxinů, která způsobí vysrážení lyzátu za standardních podmínek, je deklarovaná citlivost lyzátu. Pro ověření přesnosti a validity zkoušky se ověří citlivost lyzátu a provede se zkouška na interferující faktory, jak je popsáno v části 1. Předběžné zkoušení.
1. PŘEDBĚŽNÉ ZKOUŠENÍ
(i) Ověření deklarované citlivosti lyzátu
Před použitím ve zkoušce se deklarovaná citlivost λ, vyjádřená v m.j./ml, ověří na čtyřech vzorcích. Ověření citlivosti lyzátu se provede v případě, že se použije nová šarže lyzátu nebo dojde-li ke změně podmínek zkoušky, které by mohly ovlivnit její výsledek.
Naředěním zásobního roztoku standardního endotoxinu vodou pro BET se připraví nejméně čtyři koncentrace referenčních roztoků odpovídající 2λ, λ, 0,5λ a 0,25λ.
Jeden objem roztoku lyzátu se smíchá se stejným objemem jednoho z ředění referenčního roztoku (např. objemy 0,1 ml) ve zkumavce. Jestliže se použijí zkumavky nebo ampule s obsahem lyofilizovaného lyzátu pro jednu zkoušku, přidají se roztoky přímo do zkumavky nebo do ampule. Směs se inkubuje za konstantních podmínek doporučených výrobcem lyzátu (obvykle (37 ±1) °C, (60 ±2) min) za vyloučení vibrací. Zkouška celistvosti gelu: každá ze čtyř zkumavek se vyjme z termostatu a otočí plynulým pohybem vzhůru o 180°. Jestliže se vytvořil pevný gel, který po otočení zkumavky zůstane na místě, hodnotí se výsledek jako pozitivní. Výsledek je negativní, jestliže nevznikne celistvý gel.
Zkoušku nelze hodnotit, jestliže nejnižší koncentrace referenčních roztoků dává ve všech zkumavkách negativní výsledek.
Konečný bod je poslední pozitivní výsledek v sériových ředěních endotoxinu. Vypočítá se průměrná hodnota logaritmů koncentrací konečného bodu a poté antilogaritmus průměrné hodnoty pomocí následujícího vzorce:
| Ʃe |
Geometrický průměr koncentrace konečného bodu = antilog | ——, |
| ƒ |
v němž značí:
Ʃe - součet logaritmů koncentrací konečného bodu použitých řad ředění,
ƒ - počet zkumavek.
Geometrický průměr koncentrací konečných bodů je naměřená citlivost roztoku lyzátu (m.j./ml). Jestliže je výsledek v rozmezí 0,5λ až 2λ, je deklarovaná citlivost potvrzena a používá se ve zkouškách s tímto lyzátem.
(ii) Zkouška na interferující faktory
Připraví se roztoky A, B, C a D podle tabulky 2.6.14-1 a použijí se zkoušené roztoky v ředění nižším než MVD tak, aby neobsahovaly detegovatelné množství endotoxinů a provede se zkouška postupem uvedeným v části 1. Předběžné zkoušení, (i) Ověření deklarované citlivosti lyzátu.
Geometrický průměr koncentrací konečných bodů roztoků B a C se stanoví za použití pojmů uvedených v části 1. Předběžné zkoušení, (i) Ověření deklarované citlivosti lyzátu.
Zkouška na interferující faktory se opakuje, jestliže nastaly nějaké změny v experimentálních podmínkách, které pravděpodobně ovlivní výsledek zkoušky.
Tab. 2.6.14-1
Roztok | Koncentrace endotoxinu/
roztok, k němuž
se endotoxin přidá | Ředidlo | Ředicí
faktor | Počáteční koncentrace
endotoxinu | Počet zkumavek |
---|
A | žádná/zkoušený roztok | - | - | - | 4 |
B | 2λ/zkoušený roztok | zkoušený roztok | 1 | 2λ | 4 |
2 | 1λ | 4 |
4 | 0,5λ | 4 |
8 | 0,25λ | 4 |
C | 2λ/voda pro BET | voda pro BET | 1 | 2λ | 2 |
2 | 1λ | 2 |
4 | 0,5λ | 2 |
8 | 0,25λ | 2 |
D | žádná/voda pro BET | - | - | - | 2 |
Roztok A - roztok zkoušeného přípravku bez detegovatelných endotoxinů,
Roztok B - zkouška na interferující faktory,
Roztok C - kontrola deklarované citlivosti lyzátu,
Roztok D - negativní kontrola (voda pro BET).
Zkoušku lze hodnotit, jestliže v žádné zkumavce roztoků A a D nedojde k reakci a výsledek v roztoku C potvrdí deklarovanou citlivost lyzátu.
Jestliže citlivost lyzátu stanovená v roztoku B není nižší než 0,5λ a není vyšší než 2λ, zkoušený roztok v daných podmínkách neobsahuje interferující faktory. Jinak roztok interferuje se zkouškou.
Jestliže přípravek interferuje v podmínkách zkoušky a jeho ředění je nižší než MVD, zkouška na přítomnost interferujících látek se opakuje s vyšším ředěním, které však nepřesahuje MVD. Použití lyzátu o vyšší citlivosti umožňuje vyšší ředění zkoušeného přípravku a to může přispět k vyloučení interference.
Interference může být odstraněna vhodným postupem, jako je filtrace, neutralizace, dialýza nebo zahřátí. Průkaz, že zvoleným postupem byly účinně odstraněny interferující faktory bez ztráty endotoxinů, se provede opakovanou zkouškou na interferující faktory s tím, že se ke zkoušenému přípravku přidá standardní endotoxin a pak se provede zvolený postup.
2. LIMITNÍ ZKOUŠKA (METODA A)
(i) Postup
Připraví se roztoky A, B, C a D podle tabulky 2.6.14-2 a zkouška se provede postupem uvedeným v části 1. Předběžné zkoušení, (i) Ověření deklarované citlivosti lyzátu.
Tab. 2.6.14-2
Roztok | Koncentrace endotoxinu/roztok, ke kterému byl přidán endotoxin | Počet zkumavek |
---|
A | bez endotoxinu/ředěný zkoušený roztok | 2 |
B | 2λ/ředěný zkoušený roztok | 2 |
C | 2λ/voda pro BET | 2 |
D | bez endotoxinu/voda BET | 2 |
Připraví se roztoky A a B (pozitivní kontrola vzorku) v ředění nepřesahujícím MVD a použijí se postupy uvedené v části 1. Předběžné zkoušení (ii) Zkouška na interferující faktory. Roztoky B a C (pozitivní kontroly) obsahují standardní endotoxin v koncentraci odpovídající dvojnásobku deklarované citlivosti lyzátu. Roztok D (negativní kontrola) obsahuje vodu pro BET.
(ii) Hodnocení
Zkoušku lze hodnotit, jestliže ve všech zkumavkách pozitivních kontrolních roztoků B a C je pozitivní výsledek a v obou zkumavkách negativního kontrolního roztoku D je negativní výsledek.
Zkoušený přípravek vyhovuje podmínkám zkoušky, jestliže v obou zkumavkách roztoku A je negativní výsledek.
Jestliže je v obou zkumavkách roztoku A výsledek pozitivní, pak:
- je-li zkoušený přípravek naředěn na hodnotu MVD, nevyhovuje zkoušce,
- je-li zkoušený přípravek naředěn na nižší hodnotu než je MVD, zkouška se opakuje s ředěním nepřesahujícím MVD.
Zkouška se opakuje, jestliže je v jedné ze zkumavek roztoku A zjištěn pozitivní výsledek a ve druhé zkumavce výsledek negativní. Zkoušený přípravek vyhovuje zkoušce, je-li při opakování v obou zkumavkách roztoku A negativní výsledek.
3. SEMIKVANTITATIVNÍ ZKOUŠKA (METODA B)
(i) Postup
Ve zkoušce se stanoví množství bakteriálních endotoxinů ve zkoušeném roztoku titrací do konečného bodu. Připraví se roztoky A, B, C a D podle tabulky 2.6.14-3 a zkouška se provede postupem uvedeným v části 1. Předběžné zkoušení (i) Ověření deklarované citlivosti lyzátu.
Tab 2.6.14-3
Roztok | Koncentrace endotoxinu/roztok,
ke kterému byl přidán endotoxin | Ředidlo | Ředicí faktor | Počáteční koncentrace
endotoxinu | Počet zkumavek |
---|
A | bez endotoxinu/ zkoušený roztok | voda pro BET | 1 | - | 2 |
2 | - | 2 |
4 | - | 2 |
8 | - | 2 |
B | 2λ/zkoušený roztok | | | 2λ | 2 |
C | 2λ/voda pro BET | voda pro BET | 1 | 2λ | 2 |
2 | 1λ | 2 |
4 | 0,5λ | 2 |
8 | 0,25λ | 2 |
D | bez endotoxinu/voda pro BET | - | - | - | 2 |
Roztok A - zkoušený roztok v ředění nepřevyšujícím MVD, se kterým byla provedena zkouška na interferující faktory. Další ředění zkoušeného roztoku nesmí přesáhnout MVD. Použije se voda pro BET a připraví se dvě řady ředění: 1, 1/2, 1/4 a 1/8 ve vztahu k ředění, se kterým byla provedena zkouška na interferující faktory. Je-li to vhodné, použijí se další ředění,
Roztok B - roztok A obsahující standardní endotoxin v koncentraci 2λ (pozitivní kontrola přípravku),
Roztok C - dvě řady zkumavek s vodou pro BET obsahující standardní endotoxin v koncentraci 2λ, 1λ, 0,5λ a 0,25λ,
Roztok D - voda pro BET (negativní kontrola).
(ii) Výpočet a hodnocení
Zkoušku lze hodnotit, jestliže jsou splněny následující tři podmínky:
(a) obě zkumavky roztoku D (negativní kontrola) jsou negativní,
(b) obě zkumavky roztoku B (pozitivní kontrola) jsou pozitivní,
(c) geometrický průměr koncentrace roztoku C v konečném bodu je v rozmezí 0,5λ až 2λ.
Pro stanovení koncentrace endotoxinu v roztoku A se vypočítá koncentrace konečného bodu v každé řadě ředění vynásobením faktoru ředění každého konečného bodu citlivosti lyzátu (λ).
Koncentrace endotoxinu ve zkoušeném roztoku je geometrický průměr koncentrací konečného bodu ve zkumavkách (viz vyjádření uvedené v části 1 Předběžné zkoušení, (i) Ověření deklarované citlivosti lyzátu). Jestliže byl zkoušený roztok ředěn, vypočítá se koncentrace endotoxinu v původním roztoku vynásobením výsledku ředicím faktorem.
Nedává-li žádné ředění zkoušeného roztoku pozitivní výsledek a zkoušku lze hodnotit, označí se koncentrace endotoxinu jako nižší než λ (nebo byl-li zkoušen ředěný vzorek, jako λ × nejnižší ředicí faktor vzorku). Jsou-li všechna ředění pozitivní, koncentrace endotoxinu se zaznamená jako rovná nebo vyšší než nejvyšší ředicí faktor násobený λ (např. podle Tab. 2.6.14-3, počáteční ředicí faktor × 8 × λ).
Přípravek vyhovuje požadavkům zkoušky, jestliže koncentrace endotoxinu je nižší než koncentrace uvedená v jednotlivém článku.
FOTOMETRICKÉ METODY (METODY C, D, E a F)
1. TURBIDIMENTRICKÉ METODY (METODY C a F)
U těchto metod se fotometricky měří vzestup zákalu. Podle požitého principu se tyto metody označují jako turbidi-metrická zkouška konečného bodu nebo turbidimetrická kinetická zkouška.
Turbidimetrická zkouška konečného bodu (Metoda F) je založena na kvantitativním poměru mezi koncentrací endotoxinu a zákalem (absorbance nebo transmitance) reakční směsi na konci inkubační doby.
Turbidimetrická kinetická zkouška (Metoda C) měří buďto čas (začátek času) potřebný k tomu, aby reakční směs dosáhla předem stanovené absorbance, nebo rychlost vývoje zákalu.
Zkouška se provádí při teplotě inkubace doporučené výrobcem lyzátu (obvykle 37 °C ±1 °C).
2. CHROMOGENNÍ METODY (METODY D a E)
U těchto metod se měří chromofor uvolněný z vhodného chromogenního peptidu při reakci endotoxinů s lyzátem. Podle použitého principu se tyto metody označují jako chromogenní zkouška konečného bodu nebo chromogenní kinetická zkouška.
Chromogenní zkouška konečného bodu (Metoda E) je založena na kvantitativním poměru mezi koncentrací endotoxinu a množstvím uvolněného chromoforu v závěru inkubace.
Chromogenní kinetická zkouška (Metoda D) měří buďto čas (začátek času) potřebný k tomu, aby reakční směs dosáhla předem stanovené absorbance, nebo rychlost vývoje zbarvení.
Zkouška se provádí při teplotě inkubace doporučené výrobcem lyzátu (obvykle 37 °C ±1 °C).
3. PŘEDBĚŽNÉ ZKOUŠENÍ
K zajištění přesnosti nebo platnosti turbidimetrických a chromogenních zkoušek se provádějí předběžná zkoušení, aby se zajistilo, že kritéria pro standardní křivku jsou vhodná a že zkoušený roztok ve zkoušce neinterferuje.
Validace zkoušky se požaduje, když byla učiněna jakákoliv změna experimentálních podmínek, která pravděpodobně ovlivní výsledek zkoušky.
(i) Zajištění kritérií pro standardní křivku
K přípravě nejméně tří koncentrací pro standardní křivku se použije roztok standardního endotoxinu. Zkouška se provede nejméně ve třech zkumavkách každého ředění standardního endotoxinu tak, jak je doporučeno výrobcem lyzátu (poměry objemu, inkubační čas, teplota, pH atd.)
Jestliže je v kinetické metodě požadováno rozmezí vyšší než 2 log, musí se doplnit další standardy k podpoře logaritmického zvýšení v průběhu standardní křivky.
Absolutní hodnota korelačního koeficientu | r | musí být vyšší nebo rovna 0,980 pro rozmezí koncentrací endotoxinu uvedených výrobcem lyzátu.
(ii) Zkouška na interferující faktory
Zvolí se koncentrace endotoxinu ve středu nebo v blízkosti střední hodnoty endotoxinové standardní křivky.
Připraví se roztoky A, B, C a D, jak je uvedeno v tabulce 2.6.14-4. Zkouška se provede nejméně na dvojici zkumavek těch roztoků, které doporučuje výrobce lyzátu (objem zkoušeného roztoku a roztoku lyzátu, vzájemný poměr objemu zkoušeného roztoku a roztoku lyzátu, inkubační čas atd.).
Tab. 2.6.14-4
Roztok | Koncentrace endotoxinu | Roztok, k němuž se přidá endotoxin | Počet zkumavek |
---|
A | žádná | zkoušený roztok | nejméně 2 |
B | střední koncentrace standardní křivky | zkoušený roztok | nejméně 2 |
C | nejméně tři koncentrace (nejnižší koncentrace je označena λ) | voda pro BET | každá koncentrace
nejméně 2 |
D | žádná | voda pro BET | nejméně 2 |
Roztok A - zkoušený roztok ředěný nejvýše na MVD,
Roztok B - zkoušený přípravek ve stejném ředění jako roztok A obsahující endotoxin, jehož koncentrace se rovná nebo se blíží střední hodnotě standardní křivky,
Roztok C - roztok standardního endotoxinu v koncentraci, která byla použita při validaci metody postupem uvedeným v části 3. Předběžné zkoušení, (i) Zajištění kritérií pro standardní křivku (pozitivní kontroly),
Roztok D - voda pro BET (negativní kontrola).
Odečtením průměrné koncentrace endotoxinu (byla-li naměřena) v roztoku od koncentrace endotoxinu v roztoku, ke kterému byl endotoxin přidán se vypočítá průměrná hodnota záchytu přidaného endotoxinu.
Zkoušený roztok se považuje za prostý interferujících faktorů, jestliže v podmínkách zkoušky je naměřená koncentrace endotoxinu, přidaného ke zkoušenému roztoku, po odečtení jakéhokoli množství endotoxinu detegovaného v roztoku, ke kterému nebyl přidán endotoxin v rozmezí 50 % až 200 % koncentrace přidaného endotoxinu.
Je-li záchyt endotoxinu mimo stanovený rozsah, je nutno odstranit interferující faktory postupem popsaným v části Gelová metoda 1. Předběžné zkoušení, (ii) Zkouška na interferující faktory. Účinnost ošetření se ověří opakováním zkoušky na interferující faktory.
4. ZKOUŠENÍ
(i) Postup
Postupuje se, jak je uvedeno v části 3. Předběžné zkoušení, (ii) Zkouška na interferující faktory.
(ii) Výpočet
Vypočítá se koncentrace endotoxinu pro každou zkumavku roztoku A pomocí standardní křivky připravené ze série pozitivních kontrol, roztok C.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže jsou splněny tři následující podmínky:
(a) výsledek v roztoku D (negativní kontrola) nepřesahuje limit slepého vzorku uvedený v popisu pro použitý lyzát,
(b) výsledky série pozitivních kontrol, roztok C, vyhovují požadavkům pro validaci uvedených v části 3. Předběžné zkoušení, (i) Zajištění kritérií pro standardní křivku (pozitivní kontroly),
(c) záchyt endotoxinu, vypočítaný z koncentrace endotoxinu nalezené v roztoku B po odečtení koncentrace endotoxinu nalezené v roztoku A, je v rozmezí 50 % až 200 %.
(iii) Hodnocení
Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže průměrná koncentrace endotoxinu ve zkumavkách roztoku A po opravě naředění a koncentrace je nižší než limit endotoxinu pro přípravek.
5. ZKOUMADLA
(i) Roztok lyzátu
Lyzát z amebocytů se rozpustí ve vodě pro BET nebo v tlumivém roztoku podle doporučení výrobce lyzátu opatrným mícháním. Rekonstituovaný lyzát se uchovává v lednici nebo zmražený podle návodu výrobce.
(ii) Amebocytový lyzát
Lyzát z amebocytů je lyofilizovaný přípravek, který se získává z lyzátu amebocytů ostrorepů (Limulus polyphemus nebo Tachypleus tridentatus). Toto zkoumadlo se vztahuje pouze na přípravky vyrobené v souladu s nařízeními odpovědné autority.
Lyzát z amebocytů reaguje po přidání endotoxinu s některými ß-glukany. Dostupné jsou též lyzáty, které nereagují s glukany; jsou připraveny odstraněním G faktoru reagujícího s glukany nebo inhibicí amebocytového systému, který reaguje s faktorem G. Tyto přípravky se mohou použít ve zkoušce na endotoxin v přítomnosti glukanů.
(iii) Voda pro BET (voda pro zkoušku na bakteriální endotoxiny)
Voda pro BET je voda pro injekce R nebo voda připravená jinými postupy, která nedává reakci s lyzátem použitým k detekci limitu zkoumadla.
Následující část je uvedena pro informaci a jen jako návod; netvoří závaznou část obecných metod.
Zkouška na bakteriální endotoxiny: pokyny
1. Úvod
Endotoxiny pocházející z gramnegativních bakterií jsou nejčastější příčinou toxických reakcí vyplývajících z kontaminace farmaceutických přípravků pyrogenními látkami; pyrogenní účinnost endotoxinů je mnohem vyšší než účinnost jiných pyrogenních látek. Endotoxiny jsou lipopolysacharidy. Ačkoli množství pyrogenních látek s odlišnou strukturou je malé, obecně platí, že nepřítomnost bakteriálních endotoxinů v přípravku je známkou absence pyrogenních složek za předpokladu, že lze vyloučit přítomnost neendotoxinových pyrogenních látek.
Přítomnost endotoxinu v přípravku může být zakryta faktory interferujícími s reakcí mezi amebocytárním lyzátem a endotoxiny. Proto analytik, chce-li nahradit zkoušku na pyrogenní látky na králících, která je požadována lékopisným článkem, zkouškou na endotoxiny, musí prokázat, že dotyčný přípravek lze zkoušet validovaným způsobem; to může obsahovat postup na odstranění interferujících faktorů.
Jak je uvedeno ve zkoušce na bakteriální endotoxiny, je třeba mít dostatečné informace o následujících dvou aspektech dříve, než bude zkouška se vzorkem uznána za validovanou:
1.1 Prokáže se vhodnost materiálů ke zkoušce. Musí se zajistit nepřítomnost endotoxinu ve vodě pro BET a v ostatních zkoumadlech a musí kontrolovat citlivost lyzátu, aby se potvrdila citlivost deklarovaná výrobcem.
1.2 Protože zkoušený přípravek může ve zkoušce interferovat, přezkouší se citlivost lyzátu v nepřítomnosti i v přítomnosti zkoušeného přípravku. Mezi oběma hodnotami citlivosti se nezjistí signifikantní rozdíl.
Zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14) vyjmenovává metody na odstranění interferujících faktorů; v případě interference se po použití takové metody provede jiná zkouška, aby se ověřilo, zda se interference neutralizovala nebo odstranila.
V tomto dodatku jsou vysvětleny důvody pro požadavky obsažené ve zkoušce na bakteriální endotoxiny, dále je pojednáno o odečítání a interpretaci výsledků.
Nahrazení zkoušky na pyrogenní látky na králících v lékopisném článku zkouškou s lyzátem z amebocytů je v podstatě použitím alternativní analytické metody, a proto vyžaduje validaci. Některé pokyny k jejímu provedení jsou uvedeny v části 11.
V článku příslušného přípravku je uvedena referenční metoda na stanovení endotoxinů, není-li tato metoda uvedena, použije se metoda A. Je-li použita jiná než referenční metoda, musí laboratorní pracovník prokázat, že je tato metoda vhodná pro daný přípravek a jsou jí dosaženy konzistentní výsledky jako s metodou referenční (viz též část 13).
2. Metoda
Přidání endotoxinů k lyzátu z amebocytů může skončit vznikem zákalu, sraženiny nebo gelu; pouze vznik gelu byl v lékopise použit jako rozhodující kritérium u prvního typu zkoušky na bakteriální endotoxiny. Výhodou byla jednoduchost založená na rozhodnutí, zda přípravek vyhovuje nebo nevyhovuje na základě prostým okem patrné přítomnosti nebo nepřítomnosti gelu. Kvantitativní metody uvedené jako metody C, D, E a F byly vyvinuty později: vyžadují více přístrojového vybavení, ale dají se snadněji automatizovat pro správné zkoušení velkého počtu vzorků jednoho přípravku.
Endotoxiny se mohou adsorbovat na povrch zkumavek nebo pipet z určitých plastů nebo typů skla. Uvolnění látek z plastických materiálů může vyvolat interferenci. Proto se mají používané materiály kontrolovat; složení následujících šarží zkumavek nebo pipet se mohou mírně lišit, a proto se doporučuje, aby laboratorní pracovník opakoval takové zkoušky před použitím nové šarže materiálů.
Rozhodnutí použít zkoušku na bakteriální endotoxiny jako limitní zkoušku je dáno tím, že za prvé musí být definována prahová koncentrace endotoxinu pro zkoušený přípravek a za druhé, že cílem zkoušky je znát, zda-li je koncentrace endotoxinu v přípravku pod nebo nad hranicí této prahové hodnoty. Kvantitativními metodami C, D, E a F je možné stanovit koncentraci endotoxinu ve zkoušeném vzorku, ale pro soulad s lékopisem a v rutinní kontrole jakosti je konečná otázka, zda tato koncentrace je nebo není vyšší než požadovaný limit.
Při stanovování prahové koncentrace endotoxinu u zkoušeného přípravku je nutno brát zřetel na dávku přípravku: práh má být určen tak, aby zajistil pokud je koncentrace endotoxinu v přípravku pod prahovou hodnotou, že ani nejvyšší dávka podaná zamýšleným způsobem za hodinu neobsahuje dostatek endotoxinu k vyvolání toxické reakce.
Jestliže je koncentrace endotoxinu v přípravku přesně rovna prahové hodnotě, vznikne gel, jako v případě, kdy je koncentrace endotoxinu mnohem vyšší a přípravek nevyhoví zkoušce, protože nelze rozlišit mezi koncentrací přesně se rovnající prahové koncentraci a mezi koncentrací vyšší. Pouze v případě, kdy nevznikne gel, může analytik rozhodnout, že koncentrace endotoxinu je pod prahovou koncentrací.
U pevných přípravků je třeba prahovou koncentraci endotoxinu na jednotku hmotnosti nebo mezinárodní jednotku přípravku převést na koncentraci endotoxinu v mililitru zkoušeného roztoku, neboť zkoušku lze provádět pouze u roztoků. Přípravky, které existují pouze v tekutém stavu, jako jsou infuzní roztoky, jsou uvedeny dále.
Limitní koncentrace endotoxinu: limitní koncentrace endotoxinu pro účinnou látku podávanou parenterálně se definuje na základě dávky a vypočítá se podle vzorce:
v němž značí:
K - prahovou pyrogenní dávku endotoxinu na kilogram tělesné hmotnosti za hodinu,
M - nejvyšší doporučenou dávku přípravku na kilogram tělesné hmotnosti za hodinu.
Limitní koncentrace endotoxinu závisí na druhu přípravku a jeho způsobu podání a je uvedena v jednotlivých článcích. Hodnoty K jsou uvedeny v tabulce 2.6.14-5.
Tab. 2.6.14-5
Způsob podání | K (v mezinárodních jednotkách endotoxinu na kilogram tělesné hmotnosti za hodinu) |
---|
intravenózní | 5,0 |
intravenózní pro radiofarmaka | 2,5 |
intrathekální | 0,2 |
Které ředění přípravku se má použít ve zkoušce, aby byla naprostá jistota, že negativní výsledek zkoušky znamená, že koncentrace endotoxinu v přípravku je nižší než limitní koncentrace endotoxinu a že pozitivní výsledek znamená, že lyzát detegova! koncentraci endotoxinu rovnou nebo vyšší, než je limitní koncentrace endotoxinu? Toto ředění závisí na limitní koncentraci endotoxinu a na citlivosti lyzátu: označuje se jako nejvyšší účinné ředění (MVD) a tato hodnota se může vypočítat ze vzorce:
| limitní koncentrace endotoxinu × koncentrace zkoušeného roztoku |
MVD = | —————————————————————————————— |
| λ |
Koncentrace zkoušeného roztoku:
- v mg/ml, jestliže limitní koncentrace endotoxinu je stanovena na hmotnost (m.j./mg),
- v mj./ml, jestliže limitní koncentrace endotoxinu je stanovena na jednotku biologické účinnosti (m.j./j.),
- v ml/ml, jestliže limitní koncentrace endotoxinu je stanovena na objem (m.j./ml).
λ je deklarovaná citlivost lyzátu naměřená gelovou metodou (m.j./ml) nebo nejnižší koncentrace endotoxinu použitá při přípravě standardní křivky turbidimetrickou nebo chromogenní metodou.
Jestliže hodnota nejvyššího účinného ředění není celým číslem, pak je možno pro rutinní účel zvolit odpovídající celé číslo nižší než je MVD (čímž je míněno připravit roztok přípravku, který je méně zředěn, než uvádí MVD). V tomto případě negativní výsledek zkoušky ukazuje, že koncentrace endotoxinu v přípravku se nachází pod hladinou limitní hodnoty. Je-li však koncentrace endotoxinu v přípravku v takovéto zkoušce nižší než ELC, ale dostatečně vysoká k tomu, aby při reakci s lyzátem došlo k tvorbě gelu, může být zkouška hodnocena za těchto podmínek jako pozitivní. Tudíž, je-li zkouška s tímto „vhodným“ ředicím faktorem pozitivní, je nutno přípravek ředit na MVD a zkoušku opakovat. V jakémkoli případě pochybností nebo sporu se použije MVD.
To zdůrazňuje důležitost ověření citlivosti lyzátu.
Příklad
Zkouší se roztok sodné soli fenytoinu, obsahující 50 mg/ml (zamýšlený pro intravenózní podání). Stanoví se MVD za použití následujících proměnných:
M - nejvyšší lidská dávka = 15 mg na kilogram hmotnosti za hodinu,
c - 50 mg/ml,
K - 5 m.j. endotoxinu na kilogram za hodinu v mezinárodních jednotkách,
λ - 0,4 m.j. endotoxinu v mililitru.
Řešení:
| 5·50 | | 1 | |
MVD = | —— | • | —— | = 41,67 |
| 15 | | 0,4 | |
Pro rutinní zkoušení tohoto přípravku je vhodné ředit 1 ml zkoušeného roztoku na 20 ml (MVD/2 zaokrouhleno na nejbližší menší celé číslo). Je-li však zkouška pozitivní, bude analytik muset ředit 1 ml na 41,67 ml a opakovat zkoušku. Ředění na 41,67 ml je rovněž nutné, jestliže se zkouškou má ukončit spor.
3. Referenční materiál
Referenční endotoxin BRP je určen pro použití jako porovnávací přípravek. Byl přezkoušen proti mezinárodnímu standardu endotoxinu a jeho účinnost je vyjádřena v mezinárodních jednotkách endotoxinu v jedné lahvičce. Mezinárodní jednotka endotoxinu je definována jako specifická účinnost obsažená v definovaném množství mezinárodního standardu.
Pro rutinní účely je možno použít jiný přípravek endotoxinu, jestliže byl přezkoušen proti mezinárodnímu standardu endotoxinu nebo endotoxinu BRP ajeho účinnost je vyjádřena v mezinárodních jednotkách endotoxinu.
Poznámka: Jedna mezinárodní jednotka (m.j.) endotoxinu je rovna jedné endotoxinové jednotce (e.j,).
4. Voda pro BET
Zkoušení na nepřítomnost endotoxinu v této látce zkouškou na pyrogenní látky na králíku bylo vyloučeno z praktických a teoretických důvodů:
4.1 Zkouška na králíku není dostatečně citlivá, aby mohla detegovat endotoxin ve vodě pro BET, určené ke zkoušení přípravků s velice nízkou limitní koncentrací endotoxinu.
4.2 Relativně nízká přesnost teplotní odpovědi u králíka vede k opakování na mnoha králících.
4.3 Termíny „pyrogenní látky“ a „endotoxiny“ označují skupiny látek, které nejsou zcela totožné.
Text zkoušky na bakteriální endotoxiny ukazuje, že i jiná metoda, než je trojnásobná destilace, se může použít k přípravě vody pro BET. Reverzní osmóza byla použita s dobrým výsledkem; někteří analytici mohou dávat přednost vodě destilované více než třikrát. V každém případě musí použitá metoda zaručit, že výsledný produkt je prost zjistitelných endotoxinů.
5. Hodnota pH směsi
Ve zkoušce na bakteriální endotoxiny je nejvhodnější pH 6,0 až 8,0. Po přidání lyzátu ke vzorku může však dojít k poklesu pH.
6. Validace lyzátu
Při přípravě roztoku lyzátu je důležité se řídit návodem výrobce.
Poslední pozitivní ředění u gelové metody A a B se převedou na logaritmy. Důvodem toho je grafické znázornění rozložení četnosti těchto logaritmických hodnot, které dává obvykle normální distribuční křivku mnohem vyrovnanější než je distribuční rozložení ředicích faktorů jako takových; v podstatě jde o tak podobné hodnoty, že je přijatelné použít normální frekvenční distribuci jako matematický model a stanovit interval spolehlivosti Studentovým t-testem.
7. Předběžná zkouška na interferující faktory
Některé přípravky nelze přímo zkoušet na přítomnost endotoxinu, protože je nelze smíchat se zkoumadly, nelze u nich upravit hodnotu pH v rozmezí 6,0 až 8,0 nebo inhibují nebo aktivují tvorbu gelu. Proto je nutno provést předběžnou zkoušku na zjištění přítomnosti interferujících faktorů: jsou-li nalezeny, pak analytik prokáže, že postup použitý k jejich odstranění byl dostatečně účinný.
Předmětem předběžného zkoušení je nulová hypotéza, že citlivost lyzátu v přítomnosti zkoušeného přípravku se signifikantně neliší od citlivosti lyzátu bez přítomnosti vzorku. Jednoduché kritérium je použito v metodě A a B: nulovou hypotézu lze přijmout, jestliže citlivost lyzátu v přítomnosti přípravku je nejméně poloviční a nejvýše dvojnásobná, než je citlivost lyzátu samotného.
Klasickým způsobem se stanoví průměrné hodnoty logaritmů ředicích faktorů lyzátu pro citlivost s přípravkem a bez něho a vypočítá se rozdíl mezi oběma průměrnými hodnotami Studentovým t-testem.
Zkouška na interferující faktory v gelových metodách A a B vyžaduje použití vzorku přípravku, u něhož nebyla zjištěna přítomnost endotoxinu. To představuje teoretický problém, když se má zkoušet zcela nový přípravek. V důsledku různých přístupů byly navrženy kvantitativní metody C, D, E a F.
8. Odstranění interferujících faktorů
Postupy k odstranění interference nemají ani zvyšovat, ani snižovat množství endotoxinu ve zkoušeném přípravku (např. adsorbcí). Správný způsob, jak toto ověřit, je, že se do zkoušky zařadí vzorek přípravku, ke kterému se přidá známé množství endotoxinu a poté se měří zpětně koncentrace endotoxinu.
Metody C a D. Jestliže zkoušený přípravek vykazuje interferenci, kterou nelze odstranit klasickými metodami, je možné provést standardní křivku se stejným typem přípravku zbaveným endotoxinů vhodným způsobem, nebo ředěním přípravku. Zkouška na endotoxiny se provede porovnáním s touto standardní křivkou.
Zjistilo se, že ve většině případů je vhodná účinná ultrafiltrace na asymetrických membránových filtrech z triaceta-tcelulosy. Filtry mají být patřičně validovány, protože v některých případech mohou deriváty celulosy (ß-D-glykany) způsobovat falešně pozitivní výsledky.
Polysulfonové filtry, uvedené v dřívějším textu, byly shledány nevhodnými, protože někteří uživatelé při jejich použití získali falešně pozitivní výsledky.
9. Poslání kontrol
Účelem kontroly vody pro BET a referenčního přípravku endotoxinu ve dvojnásobné koncentraci, než je vyznačená citlivost lyzátu, je ověřit aktuální citlivost lyzátu v podmínkách zkoušky. Účelem negativní kontroly je ověřit nepřítomnost měřitelné koncentrace endotoxinu ve vodě pro BET.
Pozitivní kontrola, která obsahuje zkoušený přípravek v koncentraci použité ve zkoušce, je zařazena proto, aby byla prokázána nepřítomnost interferujících faktorů v průběhu a v podmínkách prováděné zkoušky.
10. Hodnocení a interpretace výsledků
Nepatrné množství endotoxinu ve vodě pro BET nebo v některém jiném zkoumadle nebo materiálu, jemuž je vystaven lyzát při zkoušce, nemusí být zjištěno, pokud nedosáhne limitu citlivosti lyzátu. Může však zvyšovat množství endotoxinu v roztoku se zkoušeným přípravkem právě na hranici hodnoty citlivosti lyzátu a způsobit pozitivní reakci.
Riziko tohoto případu lze snížit přezkoušením vody pro BET a ostatních zkoumadel a materiálů s co nejcitlivějším lyzá-tem, který je dostupný, nebo s takovým, který je citlivější než je lyzát použitý pro zkoušený přípravek. Ani takto nelze zcela vyloučit riziko falešně pozitivního výsledku. Tento postup má být zařazen, aby byla zajištěna bezpečná interpretace výsledků oproti případu falešně negativního výsledku, který může vést k propuštění nevyhovujícího přípravku a tím k ohrožení zdraví pacienta.
11. Náhrada zkoušky na pyrogenní látky na králících zkouškou na endotoxiny
V článcích na přípravky pro parenterální použití, které mohou obsahovat toxická množství bakteriálních endotoxinů, se požaduje buď zkouška na pyrogenní látky na králících, nebo zkouška na bakteriální endotoxiny. Obecně platné je:
11.1 V každém jednotlivém článku, je-li požadována zkouška, je uvedena pouze jedna, buď na pyrogenní látky, nebo na endotoxiny.
11.2 Naopak, v případě nejistoty je upřednostněna zkouška na bakteriální endotoxiny, neboť zajišťuje stejnou nebo lepší ochranu pacienta.
11.3 Předtím, než se do článku zařadí zkouška na bakteriální endotoxiny, požaduje se důkaz, že jedna ze zkoušek popsaných v kapitole 2.6.14 se může uspokojivě použít u zkoušeného přípravku.
11.4 Nezbytné informace jsou požadovány od výrobců. Ti jsou vyzváni, aby předložili všechny údaje o validacích, které mají k dispozici a které se týkají využití zkoušky na bakteriální endotoxiny u látek a daných složení. Tyto údaje zahrnují přípravu vzorku a všechny postupy k odstranění interferujících faktorů. K tomu ještě musí být k dispozici všechny podobné výsledky ze zkoušky na pyrogenní látky na králících, které mohou přispět k jistotě, že náhrada zkoušky na pyrogenní látky zkouškou na endotoxiny je vhodná.
Doplňující požadavky jsou definovány v následujících částech.
12. Použití jiné zkoušky na bakteriální endotoxiny než zkoušky předepsané v článku
Jestliže je v článku předepsána zkouška na bakteriální endotoxiny a není specifikována žádná ze šesti metod (A až F) popsaných v kapitole (2.6.14), byla pro přípravek validována metoda A, gelová-limitní zkouška. Je-li specifikovaná jedna z ostatních metod (B až F), je to ta, která byla pro tento přípravek validována.
13. Validace alternativních metod
Náhrada zkoušky na pyrogenní látky na králících zkouškou na bakteriální endotoxiny nebo náhrada již předepsané nebo vyplývající metody na bakteriální endotoxiny jinou metodou se považuje za použití alternativní metody místo lékopisné zkoušky, jak je uvedeno v Obecných zásadách:
„Zkoušky na čistotu a stanovení obsahu nebo účinnosti popsané v lékopisu jsou oficiální metody, na nichž jsou založeny lékopisné normy. Se souhlasem oprávněné autority se pro kontrolní účely mohou použít alternativní analytické metody za předpokladu, že bude dosaženo shody s metodami oficiálními. V případě pochybností nebo sporu jsou rozhodující pouze oficiální metody analýzy“.
Pro validaci metod na bakteriální endotoxiny jiných než obsažených nebo uvedených v článku, jsou navrženy následující postupy.
13.1 Postupy, materiály a zkoumadla použité ve zkoušce se mají validovat, jak je příslušnou zkoušku popsáno.
13.2 Přítomnost interferujících faktorů (a v případě nutnosti postup pro jejich odstranění) se má zkoušet na vzorkách z nejméně tří výrobních šarží. Je nutno pamatovat na to, že u metody D a E, které používají chromogenní peptid, jsou nutná zkoumadla, která nejsou třeba u metod A, B, C a F a proto vyhovující výsledek naměřený metodou A, B, C nebo F nelze vztáhnout na metodu D nebo E bez dalšího zkoušení.
14. Validace zkoušky pro nové přípravky
Postupy uvedené v částech 13.1 a 13.2 se použijí u všech nových přípravků pro parenterální podání, které se mají zkoušet na přítomnost bakteriálních endotoxinů podle požadavků lékopisu.“
8. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.6 Biologické zkoušky, kapitola 2.6.21 zní:
„
2.6.21 Techniky amplifikace nukleových kyselin .png)
1 Úvod
Techniky amplifikace nukleových kyselin jsou založeny na dvou rozdílných přístupech:
1. amplifikace cílové sekvence nukleové kyseliny používající např. polymerasovou řetězovou reakci (PCR), ligasovou řetězovou reakci (LCR) nebo izotermální amplifikaci ribonukleové kyseliny (RNK),
2. amplifikace hybridizačního signálu, používající např. pro kyselinu deoxyribonukleovou metodu tzv. větvené DNK (bDNK). V tomto případě se amplifikace signálu docílí bez vystavení nukleové kyseliny opakovaným amplifikačním cyklům.
V této obecné stati se jako referenční technika popisuje metoda PCR. Mohou se používat alternativní metody, pokud splňují dále popsané požadavky na kvalitu.
2 Rozsah působnosti
Tato stať zavádí požadavky na přípravu vzorku, na amplifikaci sekvencí DNK in vitro a na detekci specifického produktu PCR. Za pomoci PCR se mohou detegovat definované sekvence DNK. Rovněž sekvence RNK se mohou detegovat po reverzní transkripci RNK na komplementární DNK (cDNK) a následné amplifikaci.
3 Princip metody
PCR je postup umožňující in vitro specifickou amplifikaci segmentů DNK nebo segmentů RNK po jejich reverzní transkripci na cDNK.
Po denaturaci dvouřetězcové DNK na jednořetězcovou DNK se dva syntetické oligonukleotidové primery opačné polarity přihybridizují k odpovídajícím komplementárním sekvencím DNK, která má být amplifikována. Krátké dvouřetězcové úseky, které jsou výsledkem specifického párování mezi primery a komplementární sekvencí DNK, ohraničují segment DNK, který bude amplifikován a slouží jako výchozí body pro syntézu DNK in vitro pomocí tepelně stabilní DNK polymerasy.
Amplifikace DNK probíhá v cyklech, které tvoří:
- tepelná denaturace nukleové kyseliny (cílové sekvence) na dva jednoduché řetězce;
- specifické přihybridizování primerů k cílové sekvenci za vhodných reakčních podmínek;
- prodloužení primerů, které jsou navázány na oba jednoduché řetězce, DNK polymerasou při vhodné teplotě (syntéza DNK).
Opakované cykly tepelné denaturace, přihybridizování primerů a syntéza DNK vedou k exponenciální amplifikaci segmentu DNK omezeného primery.
Specifický produkt PCR, známý jako amplikon, může být detegován různými metodami s vhodnou specifitou a citlivostí.
4 Zkoušený materiál
Z důvodu vysoké citlivosti metody PCR je nutno vzorky optimálně chránit před vnější kontaminací cílovými sekvencemi. Vzorkování, uchovávání a doprava zkoušeného materiálu se provádějí za podmínek minimalizujících degradaci cílové sekvence. Pro cílové sekvence RNK je třeba zvláštní opatrnost, neboť RNK je vysoce citlivá na degradaci ribonukleasami. Je třeba věnovat pozornost i tomu, že některá přidávaná zkoumadla, jako jsou antikoagulancia nebo konzervační látky, mohou interferovat v postupu zkoušky.
5 Zkušební metoda
5.1 Zamezení kontaminace
Riziko kontaminace vyžaduje přísné oddělení prostor podle zpracovávaného materiálu a používané technologie. Faktory, které je třeba uvážit, jsou pohyb personálu, pracovní oděv, pohyb materiálu, větrání a dekontaminační postupy. Systém se má rozdělit do několika oddělení, jako jsou např.:
- hlavní míchací prostor, prostor, kde se zachází výhradně s materiály neobsahujícími matrice (jako jsou např. primery, tlumivé roztoky atp.),
- pre-PCR-prostor (prostor, kde se zachází se zkoumadly, vzorky a kontrolami),
- PCR-amplifikace (s amplifikovaným materiálem se zachází v uzavřeném systému),
- detekce post-PCR (jediný prostor, kde se zachází s amplifikovaným materiálem v otevřeném systému).
5.2 Příprava vzorku
Při přípravě vzorku se cílová sekvence pro amplifikaci extrahuje nebo uvolňuje ze zkoušeného materiálu účinným a reprodukovatelným způsobem tak, aby bylo možné provést amplifikaci za zvolených reakčních podmínek. Mohou se použít různé způsoby fyzikálně-chemické extrakce a/nebo obohacovací metody. Přísady přítomné ve zkoušeném materiálu mohou interferovat s PCR. Pro kontrolu nepřítomnosti inhibitorů pocházejících ze zkoušeného materiálu se použijí postupy uvedené v odstavci 7.3.2.
V případě matric RNK je třeba zabránit působení ribonukleasy.
5.3 Amplifikace
Amplifikace cílové sekvence metodou PCR se provádí opakovanými cykly v optimalizovaných podmínkách (teplotní profil pro denaturaci dvouřetězcové DNK, přihybridizování primerů a jejich prodlužování, inkubační časy při zvolených teplotách, rychlost nabíhání zvolených teplot).
Tyto podmínky závisejí na různých parametrech, jako jsou:
- délka a složení bází primerů a cílových sekvencí;
- typ DNK polymerasy, složení tlumivého roztoku a reakční objemy použité pro amplifikaci;
- typ použitého termocykleru a koeficient teplotní vodivosti mezi přístrojem, reakční zkumavkou a reagující tekutinou.
5.4 Detekce
Amplikon vytvořený metodou PCR se může identifikovat velikostí, sekvencí, chemickou modifikací nebo kombinací těchto parametrů. Charakterizace na základě velikosti se může dosáhnout gelovou elektroforézou (použije se vrstva agarosového nebo polyakrylamidovéno gelu nebo kapilární elektroforéza) nebo chromatografií na koloně (např. HPLC). Charakterizace na základě složení sekvencí se může provést specifickou hybridizací vzorků majících komplementární sekvence k cílové sekvenci nebo štěpením amplifikovaného materiálu restrikčním enzymem ve specifických místech pro cílovou sekvenci. Charakteristika chemickou modifikací se může provést např. inkorporací fluoroforu do amplikonu a následnou detekcí fluorescence po excitaci.
Detekce amplikonů se může provést použitím značených vzorků, umožňujících následnou radioizotopovou nebo imunoenzymatickou detekci.
6 Hodnocení a interpretace výsledků
Výsledky jsou platné pouze tehdy, jsou-li pozitivní kontroly jednoznačně pozitivní a negativní kontroly jednoznačně negativní. Vysoká citlivost metody PCR a potenciální riziko kontaminace vyžaduje potvrdit pozitivní výsledky dvojím opakováním celého zkušebního postupu, pokud možno s novým množstvím vzorku. Vzorek se považuje za pozitivní, jestliže alespoň jedna z opakovaných zkoušek je pozitivní.
7 Jištění jakosti
7.1 Validace systému zkoušky PCR
Validační program zahrnuje validaci přístrojů a validaci použitých metod PCR. Doporučení jsou obsažena v Předpisu ICH (hlava Q2B) Validace analytických metod: Metodologie.
Vhodné národní referenční přípravky nebo pracovní referenční přípravky se kalibrují proti mezinárodnímu standardu na cílové sekvence, pro které bude zkouška používána, a tato kalibrace je nezbytná pro validaci PCR zkoušky.
Při validaci se stanoví pozitivní limitní hodnota. Pozitivní limitní hodnota je definována jako minimální počet cílových sekvencí v objemu vzorku, které mohou být detegovány v 95 % zkušebních sérií. Pozitivní limitní hodnota závisí na vzájemně souvisejících faktorech, jako jsou objem extrahovaného vzorku a účinnost extrakční metody, přepis cílové RNK na cDNK, amplifikační postup a detekce.
Pro stanovení detekčního limitu zkušebního systému se uvede odkaz na pozitivní limitní hodnotu pro každou cílovou sekvenci a provedení zkoušky nad a pod tímto bodem.
7.2 Kontrola jakosti zkoumadel
Všechna zkoumadla potřebná pro metodiku se kontrolují dříve, než se běžně použijí. Jejich vhodnost nebo nepřijatelnost je dána předem definovanými kritérii jakosti.
Primery jsou klíčovou složkou zkoušky PCR a je nutné věnovat pečlivou pozornost jejich složení, čistotě a validaci jejich použití ve zkoušce PCR. Každá nová šarže primeru se před přijetím zkouší na specificitu, amplifikační účinnost a inhibiční nečistoty. Primery mohou být modifikovány (např. konjugací s fluoroforem nebo antigenem), aby umožnily použití specifické metody detekce amplikonu, a to za předpokladu, že tyto modifikace neinhibují přesnost a účinnost amplifikace cílové sekvence.
7.3 Průběžná kontrola
7.3.1 Vnější kontroly
Ke snížení rizika kontaminace a zajištění dostatečné citlivosti jsou do každé PCR zkoušky zařazeny následující vnější kontroly:
- pozitivní kontrola: obsahuje definovaný počet kopií cílových sekvencí, jejichž počet je stanoven zvlášť pro každý zkušební systém a je určen jako násobek pozitivní limitní hodnoty zkušebního systému;
- negativní kontrola: vzorek téže matrice prokazatelně neobsahující cílové sekvence.
7.3.2 Vnitřní kontroly
Vnitřní kontroly jsou definované sekvence nukleových kyselin obsahující vazebná místa pro primery. Vnitřní kontroly jsou amplifikovány s podobnou účinností jako zkoušená cílová sekvence, ale amplikony jsou jasně rozpoznatelné. Vnitřní kontroly jsou téhož typu nukleové kyseliny (DNK/RNK) jako zkoušený materiál. Vnitřní kontrola se raději přidává ke zkoušenému materiálu před izolací nukleové kyseliny a slouží proto jako celková kontrola (extrakce, reverzní transkripce, amplifikace, detekce).
7.4 Vnější hodnocení jakosti
Účast v programech vnějšího hodnocení jakosti je důležitým postupem jištění jakosti PCR pro každou laboratoř a každého pracovníka.
Následující část je uvedena pro informaci a pouze jako pokyn: není to závazná část lékopisu.
Validace amplifikace nukleových kyselin (NAT) pro detekci RNK viru hepatitidy C (HCV) v plazmatických směsích: směrnice
1 Úvod
Většinu analytických postupů amplifikace nukleových kyselin tvoří kvalitativní zkoušky na přítomnost nukleových kyselin s některými kvantitativními zkouškami (buďto domácími, nebo komerčními), jež jsou dostupné. Pro detekci kontaminace RNK HCV v plazmatických směsích postačují kvalitativní zkoušky a mohou být považovány za limitní zkoušku pro kontrolu nečistot, jak je popsáno v Technických pokynech pro vypracování článků (Pharmeuropa, prosinec 1999), Kapitola III, „Validace analytických postupů". Tyto pokyny popisují pouze metody k validaci kvalitativních analytických postupů amplifikace nukleových kyselin pro stanovení kontaminace RNK HCV v plazmatických směsích. Proto jsou za nejzávažnější pro validaci analytické metody považovány specificita a detekční limit. Jako další může být hodnocena robustnost metody.
Nicméně se tento dokument může použít jako obecný základ pro validaci amplifikace nukleových kyselin.
Pro účel tohoto dokumentu se analytický postup definuje jako úplný postup od extrakce kyseliny nukleové po detekci amplifikovaných produktů.
Při použití komerčních souprav pro část postupu, nebo úplný analytický postup mohou výrobcem kitu dokumentované validační body nahradit validaci uživatelem. Působení soupravy ve vztahu k zamýšlenému užití by mělo být dokázáno uživatelem (např. detekční limit, robustnost, křížová kontaminace).
2 Specificita
Specificita je schopnost jednoznačně stanovit nukleovou kyselinu v přítomnosti složek, jejichž přítomnost je předvídatelná.
Specificita analytického postupu amplifikace nukleových kyselin je závislá na výběru primerů, výběru vzorků (pro analýzu finálního produktu) a přísnosti zkušebních podmínek (pro amplifikační i detekční kroky).
Při navrhování primerů a vzorků se ověřuje jejich specificita k detekci pouze RNK HCV srovnáním vybraných sekvencí se sekvencemi v publikovaných databankách. Pro HCV se budou primery (a vzorky) obvykle vybírat z oblasti 5' nekódující části HCV genomu, která je vysoce konzervativní pro všechny genotypy.
Amplifikovaný produkt by měl být jednoznačně určen použitím jedné z následujících metod, jako je amplifikace vlastními primery, restrikční enzymovou analýzou, sekvecováním nebo hybridizací se specifickým vzorkem. K validaci specificity analytických postupů se s výsledkem negativním zkouší nejméně 100 směsí plazmy HCV RNK negativních. Vhodné vzorky nereaktivních směsí jsou dostupné z Evropského ředitelství pro jakost léčiv (EDQM).
Schopnost analytických postupů k detekci všech HCV genotypů závisí opět na výběru primerů, vzorků a parametrech metody. Tato schopnost by se měla prokázat použitím charakterizovaných referenčních panelů. Vzorky některých genotypů (např. genotypu 6) je obtížné získat, nejvíce převládající genotypy (např. v Evropě 1 a 3) by měly být detegovány na příslušné úrovni.
3 Detekční limit
Detekční limit jednotlivého analytického postupu je nejnižší množství kyseliny nukleové ve vzorku, které může být detegováno, ale není nutné je kvantifikovat jako přesnou hodnotu.
Analytický postup amplifikace kyseliny nukleové použitý pro detekci RNK HCV v plazmatických směsích obvykle dává kvalitativní výsledky. Počet možných výsledků je omezen na dva, buďto pozitivní, nebo negativní. Přestože je doporučeno stanovit detekční limit, měla by se pro praktické účely analytického postupu amplifikace nukleových kyselin stanovit pozitivní limitní hodnota. Pozitivní limitní hodnota (jak je definována v obecné stati (2.6.21) je minimální počet cílových sekvencí na objem vzorku, který může být detegován v 95 % zkušebních sérií. Pozitivní limitní hodnota je ovlivňována distribucí virových genomů v jednotlivých zkoušených vzorcích a také faktory, jako je enzymová účinnost, které mohou způsobit rozdíly pozitivních limitních hodnot v 95 % jednotlivých sérií analytických zkoušek.
K určení pozitivní limitní hodnoty se používají ředicí série pracovních zkoumadel nebo viru hepatitidy C BRP, který je kalibrován proti mezinárodnímu standardu WHO HCV 96/790 a zkouší se v různých dnech, aby se vyzkoušely rozdíly mezi zkušebními sériemi. Zkouší se nejméně tři nezávislé ředicí série s dostatečným počtem replik v každém ředění, aby se pro každé ředění získalo 24 výsledků způsobilých ke statistickému hodnocení výsledků.
Laboratoř může např. zkoušet tři ředicí série v různých dnech v osmi replikách pro každé ředění, čtyři ředicí série v různých dnech se šesti replikami pro každé ředění, nebo šest ředicích sérií v různých dnech ve čtyřech replikách pro každé ředění. K udržení počtu ředění na zvládnutelné úrovni lze provést předběžnou zkoušku (např. s použitím logaritmického ředění vzorku plazmatické směsi) k získání předběžného výsledku pro pozitivní limitní hodnotu (tj. nejvyšší ředění dávající pozitivní signál). Řada ředění může být vybrána kolem předurčené limitní hodnoty (např. s použitím ředicího faktoru 0,5 log nebo méně a negativní plazmatické směsi pro ředicí matrici). Koncentrace RNK HCV, která byla detegována v 95 % zkušebních sérií, se může vypočítat vhodným statistickým vyhodnocením.
Tyto výsledky mohou sloužit rovněž k důkazu odchylek uvnitř zkoušky a mezidenních odchylek analytického postupu.
4 Robustnost
Robustnost analytického postupu je míra jeho kapacity zůstat nedotčen malými, ale záměrnými odchylkami v parametrech metody a poskytuje údaje o jeho spolehlivosti při běžném použití.
Ohodnocení robustnosti se zvažuje ve vývojové fázi. Mělo by ukázat spolehlivost analytického postupu s ohledem na záměrné odchylky v parametrech metody. Pro metody amplifikace nukleových kyselin mohou být malé odchylky v parametrech metody rozhodující. Robustnost metody se může dokázat při jejím vývoji, kdy se zkouší malé odchylky v koncentraci zkoumadel (např. chloridu hořečnatého, primerů nebo dNTP). K důkazu robustnosti se použije nejméně dvacet plazmatických směsí negativních RNK HCV (náhodně vybraných), záměrně kontaminovaných RNK HCV do konečné koncentrace trojnásobku dříve stanovených 95 % pozitivních limitních hodnot. Výsledek zkoušky by měl být pozitivní.
Problémy s robustností mohou také vzniknout u metod, které užívají úvodní ultracentrifugaci před extrakcí virové RNK. Proto se k průkazu robustnosti takových metod zkouší nejméně dvacet plazmatických směsí, obsahujících různá množství RNK HCV, ale bez HCV specifických protilátek, a výsledek by měl být pozitivní.
Prevence křížové kontaminace se prokáže přesnou detekcí panelu o nejméně dvaceti vzorcích, sestávajícího střídavě ze vzorků obsahujících negativní plazmatické směsi a negativní plazmatické směsi záměrně kontaminované vysokými koncentracemi HCV (nejméně stonásobek 95% pozitivní limitní hodnoty nebo nejméně 104 m.j./ml).
5 Jištění jakosti
U biologické zkoušky jako je amplifikace nukleových kyselin, mohou vzniknout specifické problémy, které mohou ovlivnit validaci a interpretaci výsledků. Zkušební metody se přesně popíšou formou standardních operačních postupů, které by měly obsahovat:
- způsob vzorkování (typ obalu, atd.);
- přípravu mini-směsí (kde je to vhodné);
- podmínky uchovávání před analýzou;
- přesný popis zkušebních podmínek, včetně opatření, jak zabránit křížové kontaminaci nebo destrukci virové RNK, použitých zkoumadel a referenčních přípravků;
- přesný popis použitého přístroje;
- detailní vzorce pro výpočet výsledků, včetně statistického hodnocení.
Použití vhodné kontroly ve zkušební sérii (např. vhodné ředění viru hepatitidy C BRP nebo plazmy záměrně kontaminované vzorkem HCV kalibrovaným proti mezinárodnímu standardu WHO HCV 96/790) se považuje za uspokojivý systém vhodnosti kontroly a zajišťuje, že spolehlivost analytického postupu je zaručena, ať se provádí kdykoli.
Technická kvalifikace: je potřeba, aby pro každou podstatnou část použitého zařízení byla provedena vhodná instalace a existoval program provozní způsobilosti. Konfirmace provedení analytického postupu po změně kritického zařízení (např. termocykleru) se dokumentuje provedením paralelní zkoušky s osmi replikami vzorků plazmatických směsí záměrně kontaminovaných RNK HCV do konečné koncentrace trojnásobku dříve stanovených 95% limitních hodnot. Všechny výsledky jsou pozitivní.
Kvalifikace operátora: vypracuje se vhodný program kvalifikace pro každého operátora, který provádí zkoušení. Pro potvrzení úspěšného výcviku každý operátor přezkouší nejméně osm replik vzorků plazmatických směsí záměrně kontaminovaných RNK HCV, do konečné koncentrace trojnásobku dříve stanovených 95% limitních hodnot. Tato zkouška (osm replik vzorků) se opakuje dvakrát ve dvou různých dnech, tj. celkově se ve třech různých dnech provede 24 zkoušek Všechny výsledky jsou pozitivní.
“
9. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.7 Metody stanovení účinnosti, se za kapitolu 2.7.12 doplňují kapitoly 2.7.13 až 2.7.15, které znějí:
„
2.7.13 Stanovení účinnosti lidského imunoglobulinu anti-D .png)
Účinnost se stanoví porovnáním množství, které je zapotřebí k aglutinaci D-pozitivních červených krvinek, s množstvím referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, které je zapotřebí k dosažení stejného účinku.
Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního přípravku. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Použije se směs D-pozitivních červených krvinek, ne starších než 7 dní, vhodně uchovávaných a získaných od nejméně čtyř dárců krve s krevní skupinou O R1 R1. Ke vhodnému objemu krvinek třikrát propraných roztokem chloridu sodného R (9 g/l) se přidá stejný objem bromelinů RS, nechá se 10 min stát při 37 °C, odstředí se, supernatantní tekutina se odstraní a krvinky se třikrát promyjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l). 20 objemových dílů červených krvinek se suspenduje ve směsi 15 objemových dílů inertního séra, 20 objemových dílů roztoku albuminu hovězího R (300 g/l) a 45 objemových dílů roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Vzniklá suspenze se vloží do vody s ledem a stále se promíchává.
Použitím automatického kalibrovaného dilutoru se připraví vhodná ředění zkoušeného a referenčního přípravku. K ředění se použije roztok albuminu hovězího R (5 g/l) v roztoku chloridu sodného R (9 g/l).
Použije se vhodný přístroj pro automatickou kontinuální analýzu: teplota trubice, kromě inkubačních spirál, se udržuje na 15 °C. Do trubice přístroje se vpraví suspenze červených krvinek rychlostí 0,1 ml/min a roztok methylcelulosy 450 R (3 g/l) rychlostí 0,05 ml/min. Ředění zkoušeného a referenčního přípravku se provádějí rychlostí 0,1 ml/min po dobu 2 min a po každém z nich se provede opláchnutí ředicím roztokem rychlostí 0,1 ml/min po dobu 4 min před zavedením dalšího ředění.
Vzduch se přivádí rychlostí 0,6 ml/min. Inkubuje se 18 min při 37 °C a pak se shluk rozptýlí přivedením roztoku chloridu sodného R (9 g/l), obsahujícího vhodné smáčedlo (např. polysorbát 20 R v konečné koncentraci 0,2 g/l, rychlostí 1,6 ml/min, aby se zabránilo porušení bublinové struktury. Aglutináty se nechají sedimentovat a dvakrát se promyjí, nejprve při 0,4 ml/min a poté 0,6 ml/min. Neaglutinované červené krvinky se lyzují roztokem, který obsahuje oktoxinol 10 R (5 g/l), hexakyanoželezitan draselný R (0,2 g/l), hydrogenuhličitan sodný R (1 g/l) a kyanid draselný R (0,05 g/l), přiváděným rychlostí 2,5 ml/min. Ke konverzi hemoglobinu se zavede desetiminutová prodlévací spirála. Průběžně se zaznamenává absorbance (2.2.25) hemolyzátu při vlnové délce 540 nm až 550 nm. Stanoví se rozmezí koncentrací protilátky, v němž je mezi koncentrací a výslednou změnou absorbance (∆A) lineární závislost. Z výsledků se sestrojí standardní křivka a její lineární část se použije ke stanovení účinnosti zkoušeného přípravku.
Účinnost zkoušeného přípravku se v mezinárodních jednotkách na mililitr vypočítá ze vzorce:
v němž značí:
a - účinnost ředění D referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách na mililitr,
d - faktor ředění zkoušeného přípravku, u kterého se zjistila daná hodnota ∆A,
D - faktor ředění referenčního přípravku, u kterého se zjistila stejná hodnota ∆A.
2.7.14 Stanovení účinnosti vakcíny proti hepatitidě A .png)
Stanovení účinnosti vakcíny proti hepatitidě A se provádí buď in vivo porovnáním schopnosti přípravku vyvolat v daných podmínkách u myší nebo morčat tvorbu specifických protilátek se stejnou schopností referenčního přípravku, nebo in vitro imunochemickým stanovením obsahu antigenu.
Zkouška in vivo
Vhodná je např. níže uvedená zkouška na myších, ale lze použít i jiné validované metody.
Výběr a rozdělení pokusných zvířat. Použijí se zdravé myši z jednoho chovu, staré asi 5 týdnů a z prokazatelně vhodného kmene. Používají se zvířata stejného pohlaví. Rozdělí se do nejméně sedmi stejných skupin o počtu vhodném pro požadavky stanovení.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. K ředění přípravku se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l), obsahující hliníkové adjuvans použité ve vakcíně. Připraví se nejméně tři ředění zkoušeného přípravku a odpovídající ředění referenčního přípravku. Každému zvířeti ve skupině se subkutánně vstříkne nejvýše 1,0 ml ředění určeného pro skupinu. Jedna skupina zvířat zůstane neočkována, vstříkne se jí pouze subkutánně stejný objem ředicího roztoku. Po 28 až 38 dnech se zvířata v anestezii vykrvácejí a odděleně se získají jednotlivá séra. V těchto sérech se vhodnou imunochemickou metodou stanoví obsahy specifických protilátek proti hepatitidě A. (2.7.1).
Výpočty. Výpočty se provedou běžnými statistickými metodami pro zkoušky s kvantitativní odpovědí (5.3).
Z rozložení reakčních hodnot naměřených ve všech sérech neočkované skupiny se stanoví nejvyšší reakční hladina, kterou lze nalézt při této zvláštní zkoušce u nevakcinovaných zvířat. Všechny odpovědi u vakcinovaných zvířat, které převyšují tuto hodnotu, se označí za sérokonverzi.
Procento zvířat vykazujících sérokonverzi v každé skupině se vhodně transformuje (např. probitovou transformací) a použije se model rovnoběžnosti křivek závislosti log dávky a odpovědi. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku. Validační podmínky. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
- pro zkoušený a referenční přípravek leží ED50 mezi nejnižší a nejvyšší dávkou podanou zvířatům,
- statistická analýza neukazuje žádnou významnou odchylku od linearity ani rovnoběžnosti,
- meze spolehlivosti relativní účinnosti jsou 33 % až 300 % stanovené účinnosti.
Požadavek na účinnost. Horní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené relativní účinnosti je nejméně 1,0.
Zkouška in vitro
Provede se imunochemické stanovení (2.7.1) obsahu antigenu, které vyhovuje kritériím validovaným při zkoušce in vivo.
Kritéria přijatelnosti pro daný referenční přípravek schvaluje na základě validačních údajů oprávněná autorita.
2.7.15 Stanovení účinnosti vakcíny proti hepatitidě B (rDNK) .png)
Stanovení účinnosti vakcíny proti hepatitidě B se provádí buď in vivo porovnáním schopnosti přípravku vyvolat v daných podmínkách u myší nebo morčat tvorbu specifických protilátek proti povrchovému antigenu hepatitidy B(HBsAg) se stejnou schopností referenčního přípravku, nebo in vitro imunochemickým stanovením obsahu antigenu.
Zkouška in vivo
Výběr a rozdělení pokusných zvířat. Použijí se zdravé myši z jednoho chovu, staré asi 5 týdnů. Použitý kmen myší pro tuto zkoušku dává výraznou odpověď v křivce závislosti odpovědi na dávce antigenu: vhodné jsou myši s haplotypem H-2q nebo H-2d. Také jsou vhodná zdravá morčata hmotnosti 300 g až 350 g (stará asi 7 týdnů) z jednoho chovu. Používají se zvířata stejného pohlaví. Rozdělí se do nejméně sedmi stejných skupin o počtu vhodném pro požadavky stanovení.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. K ředění přípravku se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l), obsahující hliníkové adjuvans použité ve vakcíně nebo jiné vhodné rozpouštědlo. Připraví se nejméně tři ředění zkoušeného přípravku a odpovídající souhlasná ředění referenčního přípravku. Každému zvířeti ve skupině se intraperitoneálně vstříkne nejvýše 1,0 ml ředění určeného pro skupinu. Jedna skupina zvířat zůstane neočkována, vstříkne se jí pouze intraperitoneálně stejný objem ředicího roztoku. Ve vhodném časovém intervalu (např. mezi čtyřmi až šesti týdny) se zvířata v anestezii vykrvácejí a odděleně se získají jednotlivá séra. V těchto sérech se vhodnou imunochemickou metodou stanoví obsahy specifických HBsAg protilátek (2.7.1).
Výpočty. Výpočty se provedou běžnými statistickými metodami pro zkoušky s kvantitativní odpovědí (5.3).
Z rozložení reakčních hodnot naměřených ve všech sérech neočkované skupiny se stanoví nejvyšší reakční hladina, kterou lze nalézt při této zvláštní zkoušce u nevakcinovaných zvířat. Všechny odpovědi u vakcinovaných zvířat, které převyšují tuto hodnotu, se označí za sérokonverzi.
Procento zvířat vykazujících sérokonverzi v každé skupině se vhodně transformuje (např. probitovou transformací) a použije se model rovnoběžnosti křivek závislosti log dávky a odpovědi. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku.
Validační podmínky. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
- pro zkoušený a referenční přípravek leží ED50 mezi nejnižší a nejvyšší dávkou podanou zvířatům,
- statistická analýza neukazuje žádnou významnou odchylku od linearity ani rovnoběžnosti,
- meze spolehlivosti relativní účinnosti jsou 33 % až 300 % stanovené účinnosti.
Požadavek na účinnost. Horní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené relativní účinnosti je nejméně 1,0.
Zkouška in vitro
Provede se imunochemické stanovení (2.7.1) obsahu antigenu, které odpovídá kritériím validovaným při zkoušce in vivo.
Prokazatelně vhodná jsou enzymově imunosorbentová stanovení (ELISA) a radioimunoanalýza (RIA) s použitím monoklonálních protilátek specifických pro ochranu indukující epitopy HBsAg. K analýze údajů, jež se mohou vhodně transformovat, se použijí vhodné počty ředění zkoušené vakcíny a zkoušeného přípravku a model rovnoběžnosti. Soupravy ke stanovení HBsAg in vitro jsou běžně dostupné a jejich zkušební postupy se mohou přizpůsobit ke stanovení účinnosti vakcíny in vitro.
Kritéria přijatelnosti pro daný referenční přípravek schvaluje na základě validačních údajů oprávněná autorita.
“
10. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.9 Metody farmaceutické technologie, kapitola 2.9.1 zní:
„
2.9.1 Zkouška rozpadavosti tablet a tobolek .png)
Podstata zkoušky. Zkouškou se zjišťuje, zda se tablety nebo tobolky za níže popsaných experimentálních podmínek rozpadnou v předepsané kapalině během předepsané doby. K hodnocení se použije vybraná zkouška z níže uvedných.
ZKOUŠKA A. TABLETY A TOBOLKY BĚŽNÝCH VELIKOSTÍ
.png)
Obr. 2.9.1-1
Rozměry v milimetrech
Přístroj. Hlavní částí přístroje (obr. 2.9.1-1) na stanovení rozpadavosti tablet a tobolek je pevný závěsný košík, v němž je ve vertikální poloze symetricky umístěno šest skleněných trubic dlouhých (77,5 ±2,5) mm o vnitřním průměru 21,5 mm a o tloušťce stěn asi 2 mm. Každá trubice je opatřena vyjímatelným válcovitým diskem o průměru (20,7 ±0,15) mm a výšce (9,5 ±0,15) mm, vyrobeným z průhledného plastu, s relativní hustotou 1,18 až 1,20. Disky mají pět otvorů o průměru 2 mm, z nichž jeden je ve středu disku a ostatní čtyři jsou rovnoměrně rozmístěny v kruhu o poloměru 6 mm od středu disku. Na obvodu disku jsou pravidelně rozmístěny čtyři zářezy hluboké 2,55 mm, u horní základny disku široké 9,5 mm a u dolní základny široké 1,6 mm. Trubice jsou drženy ve vertikální poloze dvěma průhlednými plastovými deskami o průměru 90 mm a tloušťce 6 mm se šesti otvory. Otvory jsou pravidelně rozmístěny od středu desky. Dolní otvor trubic je uzavřen síťkou z nerezového drátu o průměru 0,635 mm a o velikosti ok 2,00 mm. Vzdálenost obou desek 77,5 mm je udržována kolmými kovovými tyčkami rozmístěnými po obvodu desek. Ve středu horní desky je připojena další kovová tyčka sloužící k upevnění k mechanickému zařízení, které zabezpečuje pohyb košíku ve vertikální poloze stálou frekvencí 28 až 32 zdvihů/min při výšce zdvihu 50 mm až 60 mm.
Košík se vkládá do vhodné nádoby, většinou do kádinky na objem 1000 ml. Objem kapaliny je takový, že pokud je zařízení v horní úvrati, je drátěná síťka alespoň 15 mm pod hladinou kapaliny, a je-li zařízení v dolní úvrati, je drátěná síťka alespoň 25 mm nad dnem kádinky a horní otevřené konce trubic zůstávají pod povrchem kapaliny. Tekutina je vhodným zařízením vytemperována na teplotu 36 °C až 38 °C.
Provedení závěsného košíku může být různé při zachování parametrů skleněných trubic a drátěné síťky.
Postup zkoušky. Do každé ze šesti trubic se vloží jedna tableta nebo tobolka, je-li předepsáno, použije se disk. Závěsný košík se umístí do kádinky obsahující předepsanou tekutinu. Přístroj se uvede do chodu na předepsanou dobu a poté se kontroluje stav tablet nebo tobolek.
ZKOUŠKA B. VELKÉ TABLETY A VELKÉ TOBOLKY
.png)
Obr. 2.9.1-2
Rozměry v milimetrech
Přístroj. Hlavní částí přístroje (obr. 2.9.1-2) na stanovení rozpadavosti tablet a tobolek je pevný závěsný košík, v němž jsou ve vertikální poloze symetricky umístěny tři skleněné trubice dlouhé (77,5 ±2,5) mm o vnitřním průměru (33,0 ±0,5) mm a o tloušťce stěn (2,5 ±0,5) mm. Každá trubice je opatřena vyjímatelným válcovitým diskem o průměru (31,55 ±0,15) mm a výšce (16,4 ±0,1) mm, vyrobeným z průhledného plastu s relativní hustotou 1,18 až 1,20. Disky mají sedm otvorů o průměru 3,15 mm, z nichž jeden je ve středu disku a ostatních šest je rovnoměrně rozmístěno v kruhu o poloměru 4,2 mm od středu disku. Trubice jsou drženy ve vertikální poloze dvěma průhlednými plastovými deskami o průměru 97 mm a tloušťce 9 mm se třemi otvory. Otvory jsou pravidelně rozmístěny od středu desky. Dolní otvor trubic je uzavřen síťkou z nerezového drátu o průměru (0,62 ±0,02) mm a o velikosti ok (2,0 ±0,2) mm. Vzdálenost obou desek 77,5 mm je udržována kolmými kovovými tyčkami rozmístěnými po obvodu desek. Ve středu horní desky je připojena další kovová tyčka, sloužící k upevnění k mechanickému zařízení, které zabezpečuje pohyb košíku ve vertikální poloze stálou frekvencí 29 až 32 zdvihů/min při výšce zdvihu (55 ±2) mm.
Košík se vkládá do vhodné nádoby, většinou do kádinky na objem 1000 ml. Objem kapaliny je takový, že pokud je zařízení v horní úvrati, je drátěná síťka alespoň 15 mm pod hladinou kapaliny, a je-li zařízení v dolní úvrati, je drátěná síťka alespoň 25 mm nad dnem kádinky a horní otevřené konce trubic zůstávají pod povrchem kapaliny. Tekutina je vhodným zařízením vytemperována na teplotu 35 °C až 39 °C.
Provedení závěsného košíku může být různé při zachování parametrů skleněných trubic a drátěné síťky.
Postup zkoušky. Do každé ze tří trubic se vloží jedna tableta nebo tobolka a disk. Závěsný košík se umístí do kádinky obsahující předepsanou tekutinu. Přístroj se uvede do chodu na předepsanou dobu a poté se kontroluje stav tablet nebo tobolek.
HODNOCENÍ
Vzorek vyhovuje zkoušce, jestliže se rozpadly všechny tobolky nebo tablety. Tableta nebo tobolka se pokládá za rozpadlou, jestliže:
a) na síťce nezůstal žádný zbytek nebo
b) zůstal zde měkký zbytek bez tvrdého nezvlhčeného jádra, nebo
c) na síťce nebo přilepené ke spodní části disku zůstaly úlomky obalu obalovaných tablet, případně úlomky tobolek.
“
11. V příloze časti 2 Zkušební metody, kapitola 2.9 Metody farmaceutické technologie, se za kapitolu 2.9.26 doplňuje kapitola 2.9.27 a kapitola 2.9.28, které znějí:
2.9.27 Hmotnostní stejnoměrnost jednotlivých dávek ve vícedávkových obalech .png)
Tato zkouška je určena pro perorální lékové formy, jako jsou granule, prásky pro perorální použití a tekutiny pro perorální použití klére jsou dodávaný ve vícedávkových obalech opatřených dávkovacím zařízením.
Zváží se jednotlivě dvacet dávek, které byly náhodné odebraný z jednoho nebo více obalů opatřených dávkovacím zařízením a stanoví se jednotlivá a průměrná hmotnost.
Nejvýše dvě jednotlivé hmotnosti se mohou odchýlit od průměrné hmotnosti o více než 10% a žádna se nesmi odchýlilo více než 20%.
2.9.28 Zkouška na využitelnou hmotnost nebo objem tekutých a polotuhých přípravků .png)
Tato zkouška je určena pro tekutiny (roztoky, emulze a suspenze) a polotuhé přípravky dodávané v jednodávkových obalech, kde se používá pouze část obsahu.
Tekuté přípravky
Obsah jednoho obalu se vyprázdní tak úplně, jak je to možné, a stanoví se, jak je vhodné, hmotnost nebo objem obsahu. V případě emulzi a suspenzi se obal před vyprázdněním protřepe. Hmotnost nebo objem nesmi byt menši než údaj uvedeny v označeni na obalu.
Polotuhé přípravky
Obsah jednoho obalu se vyprázdni tak úplně, jak je to možné. Hmotnost obsahu nesmi byt menší, než je uvedeno v označeni na obalu.
12. V příloze části 4 Zkoumadla, kapitola 4.1, 4.1.1, 4.1.2, 4.1.3, 4.2, 4.2.1, 4.2.2 a kapitola Seznam referenčních látek použitých v národních článcích znějí:
„
4.1 Zkoumadla, roztoky pro limitní stanovení nečistot, tlumivé roztoky
Zkoumadla jsou chemikálie a jejich roztoky používané ke zkoušení léčiv a pomocných látek. K jednoznačné charakterizaci zkoumadel jsou uvedena čísla CAS, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoumadla nelze používat jako léčivé nebo pomocné látky. Pokud je léčivá nebo pomocná látka zároveň použita jako zkoumadlo, její jakost, pokud je stejná, je uvedena odkazem na lékopisný článek a číslo CAS se již neuvádí.
Roztoky zkoumadel, není-li uvedeno jinak, se rozumějí roztoky vodné, připravené z vody čištěné (Aqua purificata) při teplotě obvykle 20 °C. Výjimkou jsou roztoky používané k provedení limitních zkoušek na baryum, vápník a sírany, kde je nutno použít vodu destilovanou.
Při práci a zacházení se zkoumadly je nutno dodržovat bezpečnostní předpisy pro práci v chemických laboratořích (ČSN 01 8003). Pokud mají zkoumadla vlastnosti zvláště nebezpečných jedů, ostatních jedů (viz nařízení vlády č. 10/1999 Sb.), žíravin a dalších nebezpečných látek, je nutno respektovat zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů ve znění zákona č. 352/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 258/2000 Sb. Pokud je zkoumadlo omamnou nebo psychotropní látkou, je nutno dodržovat zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, včetně změn uvedených v zákonech č. 354/1999 Sb. a č. 117/2000 Sb. Pokud je zkoumadlo prokazatelným karcinogenem, je nutno dodržovat Hygienické předpisy o hygienických zásadách pro práci s chemickými karcinogeny.
Zkoumadla a jejich roztoky se uchovávají zpravidla v dobře uzavřených obalech. Je-li třeba, jsou předepsány zvláštní podmínky uchovávání. Zkoumadla se uchovávají odděleně od léčivých a pomocných látek.
V označení na obalu zkoumadel (pevně lpící štítek nebo označení přímo na obalu) se uvede název zkoumadla, u roztoků také koncentrace, datum přípravy a kdo roztok připravil. Zkoumadla připravovaná a vydávaná v lékárnách nebo v laboratořích zdravotnických zařízení se označují žlutými štítky s černým nápisem, v němž je uvedeno:
a) přesné označení lékárny (zdravotnického zařízení),
b) datum přípravy zkoumadla a jméno (zkratka) osoby, která zkoumadlo připravila,
c) přesný název při předpisu „Signa suo nomine“ a složení při předpisu „Signa cum formula“,
d) je-li zkoumadlo omamná látka, zvláště nebezpečný jed, žíravina nebo hořlavina, uvede se v označení příslušný symbol.
4.1.1 Zkoumadla
Acetal R
C6H14O2 | Mr 118,2 | CAS 105-57-7 |
1,1-Diethoxyethan, diethylacetal acetaldehydu
Čirá bezbarvá těkavá kapalina, mísitelná s vodou a lihem 96%.
: asi 0,824.
: asi 1,382.
TV: asi 103 °C.
Acetaldehyd R
C2H4O | Mr 44,1 | CAS 75-07-0 |
Ethanal
Čirá bezbarvá snadno zápalná kapalina, mísitelná s vodou a lihem 96%.
: asi 0,788.
: asi 1,332.
TV: asi 21 °C.
Acetanhydrid R
C4H6O3 | Mr 102,1 | CAS 108-24-7 |
Anhydrid kyseliny octové
Obsahuje nejméně 97,0 % C4H6O3. Čirá bezbarvá kapalina.
TV: 136 °C až 142 °C.
Stanovení obsahu. 2,00 g se rozpustí v 50,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS v baňce se zabroušenou zátkou a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Potom se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS, titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS a vypočítá se počet ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS spotřebovaného na 1 g látky (n1). 2,00 g se rozpustí v 20 ml cyklohexanu R v baňce se zabroušenou zátkou. Roztok se ochladí a za chlazení v ledové lázni se přidá chladná směs 10 ml anilinu R a 20 ml cyklohexanu R. Směs se vaří 1 h pod zpětným chladičem, přidá se 50,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a silně se protřepe. Přidá se 0,5 ml fenolftaleinu RS, titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS a vypočítá se počet ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS na 1 g látky (n2).
Obsah C4H6O3 v procentech se vypočítá podle vzorce:
10,2 (n1 - n2).
Acetanhydrid v kyselině sírové RS
5 ml acetanhydridu R se opatrně smíchá s 5 ml kyseliny sírové R. Po kapkách a za stálého chlazení se přidá 50 ml ethanolu R.
Připravuje se v čas potřeby.
Acetanhydrid RS1
Acetylační směs
25,0 ml acetanhydridu R se rozpustí v pyridinu bezvodém R a zředí se jím na 100,0 ml.
Uchovává se chráněn před světlem a vzduchem.
Aceton R
Viz článek Acetonum.
Acetonitril R
C2H3N | Mr 41,05 | CAS 75-05-8 |
Methylkyanid
Čirá bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou, s acetonem, s etherem a s methanolem.
: asi 0,78.
: asi 1,344.
Roztok (100 g/l) je neutrální na lakmusový papír.
Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 80 °C až 82 °C.
Při použití pro spektrofotometru vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Transmitance (2.2.25): nejméně 98 % při 255 nm až 420 nm; měří se proti vodě R jako kontrolní kapalině.
Acetonitril pro chromatografii R
Vyhovuje požadavkům předepsaným pro acetonitril R a následujícím dodatečným požadavkům:
Transmitance (2.2.25): nejméně 98 % při 240 nm; měří se proti vodě R jako kontrolní kapalině.
Stanovení obsahu (2.2.28): nejméně 99,8 %.
Acetonitril R1
Vyhovuje požadavkům předepsaným pro acetonitril R a následujícím dodatečným požadavkům:
Obsahuje nejméně 99,9 % sloučeniny C2H3N.
Absorbance (2.2.25). Absorbance při 200 nm za použití vody R jako kontrolní kapaliny je nejvýše 0,10.
Acetylacetamid R
C4H7NO2 | Mr 101,1 | CAS 5977-14-0 |
3-Oxobutanamid
TT: 53 °C až 56 °C.
Acetylaceton R
C5H8O2 | Mr 100,1 | CAS 123-54-6 |
2,4-Pentandion
Bezbarvá nebo slabě nažloutlá, snadno zápalná kapalina, snadno rozpustná ve vodě, mísitelná s acetonem, lihem 96%, s etherem a s kyselinou octovou ledovou.
: 1,452 až 1,453.
TV: 138 °C až 140 °C.
Acetylaceton RS1
Ke 100 ml octanu amonného RS se přidá 0,2 ml acetylacetonu R.
N'-[3-acetyl-4-(3-terc.butylamino-2-hydroxypropoxy)fenyl]-N-terc.butylmočovina R
Bílý krystalický prášek.
Acetyleugenol R
C12H14O3 | Mr 206,2 | CAS 93-28-7 |
2-Methoxy-4-(2-propenyl)fenylacetat
Žlutě zbarvená olejovitá kapalina, snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru, prakticky nerozpustná ve vodě.
: asi 1,521.
TV: 281 °C až 282 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28), jak je předepsáno v článku Caryophylli etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % celkové plochy píků.
Acetylchlorid R
C2H3ClO | Mr 78,5 | CAS 75-36-5 |
Čirá bezbarvá zápalná kapalina, působením vody a lihu 96% se rozkládá. Je mísitelná s dichlorethanem.
: asi 1,10.
Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 49 °C až 53 °C.
Acetylcholiniumchlorid R
C7H16ClNO2 | Mr 181,7 | CAS 60-31-1 |
Krystalický prášek, velmi snadno rozpustný ve studené vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozkládá se v horké vodě a v alkáliích.
Uchovává se při -20 °C.
N-Acetyl-ε-kaprolaktam R
C8H13NO2 | Mr 155,2 | CAS 1888-91-1 |
N-Acetylhexan-6-laktam
Bezbarvá kapalina, mísitelná s ethanolem.
: asi 1,100.
: asi 1,489.
TV: asi 135 °C.
N-Acetyltryptofan R
C13H14N2O3 | Mr 246,3 | CAS 1218-34-4 |
Kyselina 2-acetylamino-3-(3-indolyl)propanová; N-acetyl-L-tryptofan
Bílý nebo téměř bílý prášek, nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
TT: asi 205 °C.
Stanovení obsahu. 10,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. Stanoví se, jak je uvedeno ve zkoušce 1,1'-ethylidenbistryptofan a jiné příbuzné látky, viz článek Tryptophanum. Plocha hlavního píku na chromatogramu je nejméně 99,0 % plochy všech píků.
Acetyltyrosinethylester R
C13H17NO4 • H2O | Mr 269,3 | CAS 36546-50-6 |
Monohydrát N-acetyl-L-tyrosinethylesteru; monohydrát ethyl-(S)-2-acetamido-3-(4-hydroxyfenyl)propionatu
Bílý krystalický prášek vhodný ke stanovení obsahu chymotrypsinu.
: +21° až +25°; měří se roztok 10,0 g/l v lihu 96% R.
: 60 až 68; měří se při 278 nm v lihu 96% R.
Acetyltyrosinethylester 0,2 mol/l RS
0,54 g acetyltyrosinethylesteru R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10,0 ml.
Adenosin R
C10H13N5O4 | Mr 267,2 | CAS 58-61-7 |
6-Amino-9-β-D-ribofuranosyl-9H-purin
Bílý krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu, v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin.
TT: asi 234 °C.
Agarosa-DEAE pro výměnnou iontovou chromatografii R
CAS 57407-08-6
Síťovaná agarosa substituovaná dimethylaminoethylovými skupinami, ve formě kuliček.
Agarosa pro elektroforézu R
CAS 9012-36-6
Neutrální lineární polysacharid, jehož hlavní podíl je odvozen od agaru.
Bílý nebo téměř bílý prášek, prakticky nerozpustný ve studené vodě, velmi těžce rozpustný v horké vodě.
Agarosa pro chromatografii R
CAS 9012-36-6
Jsou to nabobtnalé kuličky o průměru 60 μm až 140 μm ve formě 4% suspenze ve vodě R. Používá se k dělení bílkovin s Mr 6 • 104 až 20 • 106 a k dělení polysacharidů s Mr 3 • 103 až 5 • 106 metodou vylučovací chromatografie.
Agarosa síťovaná pro chromatografii R
CAS 61970-08-9
Připravuje se z agarosy reakcí s 2,3-dibrompropanolem v silně alkalickém prostředí.
Je dodávána jako nabobtnalé kuličky o průměru 60 μm až 140 μm ve formě 4% suspenze ve vodě R. Používá se k dělení bílkovin s Mr 6 • 104 až 20 • 106 a k dělení polysacharidů s Mr 3 • 103 až 5 • 106 metodou vylučovací chromatografie.
Agarosa síťovaná pro chromatografii R1
CAS 65099-79-8
Připravuje se z agarosy reakcí s 2,3-dibrompropanolem v silně alkalickém prostředí. Je dodávána jako nabobtnalé kuličky o průměru 60 μm až 140 μm ve formě 4% suspenze ve vodě R. Používá se k dělení bílkovin s Mr 7 • 104 až 40 • 106 a polysacharidů s Mr 1 • 105 až 2 • 107 metodou vylučovací chromatografie.
Agarosa síťovaná polyakrylamidem R
Je to agarosa síťovaná polyakrylamidem. Je vhodná pro dělení globulinů s Mr 2 • 104 až 35 • 104.
Akonitin R
C34H47NO11 | Mr 645,8 | CAS 302-27-2 |
Bezbarvé krystaly nebo bílý až slabě nažloutlý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96% a etheru.
TT: 200 °C až 205 °C, za rozkladu.
Akrylamid R
C3H5NO | Mr 71,1 | CAS 79-06-1 |
Propenamid
Bezbarvé nebo bílé vločky nebo bílý až téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, snadno rozpustný v ethanolu.
TT: asi 84 °C.
Akrylamid-bisakrylamid (29 : 1) 30% RS
Připraví se roztok obsahující 290 g akrylamidu R a 10 g methylenbisakrylamidu R v 1 litru vody R a zfiltruje se.
Akrylamid-bisakrylamid (36,5 : 1) 30% RS
Připraví se roztok obsahující 292 g akrylamidu R a 8 g methylenbisakrylamidu R v 1 litru vody R a zfiltruje se.
Aktivní uhlí R
Viz článek Carbo activatus.
Alanin R
Viz článek Alaninum.
β-Alanin R
C3H7NO2 | Mr 89,1 | CAS 107-95-9 |
Kyselina 3-aminopropionová
Obsahuje nejméně 99 % C3H7NO2.
Bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru.
TT: asi 200 °C, za rozkladu.
Albumin hovězí R
CAS 9048-46-8
Obsahuje asi 96 % bílkovin.
Bílý až světle žlutavě hnědý prášek.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 0,800 g zkoušené látky.
Albumin hovězí použitý ke stanovení účinnosti tetrakosaktidu je prostý pyrogenních látek, bez proteolytické aktivity přezkoušené vhodnou metodou, např. za použití chromogenního substrátu a bez kortikosteroidní aktivity stanovené měřením fluorescence, popsaným ve stanovení účinnosti v článku Tetracosactidum.
Albumin lidský RS
Viz článek Albumini humani solutio.
Albumin lidský RS1
Albumin lidský RS se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkoviny 1 g/l. pH tohoto roztoku se upraví kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 3,5 až 4,5.
Aldehyddehydrogenasa R
CAS 9028-88-0
Je to enzym získaný z pekařských kvasnic, který oxiduje acetaldehyd na kyselinu octovou za přítomnosti nikotina-mid-adenin-dinukleotidu, draselných solí a thiolů při pH 8,0.
Aldehyddehydrogenasa RS
Množství aldehyddehydrogenasy R odpovídající 70 jednotkám se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok je stabilní 8 h při 4 °C.
Aldrin R
C12H8Cl6 | Mr 364,9 | CAS 309-00-2 |
TV: asi 145 °C.
TT: asi 104 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Alizarin S R
C14H7NaO7S • H2O | Mr 360,3 | CAS 130-22-3 |
Colour Index 58005; Schultz 1145
Sodná sůl kyseliny 3,4-dihydroxy-2-antrachinonsulfonové, monohydrát.
Oranžově žlutý prášek, snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
Alizarin S RS
Roztok 1 g/l.
Zkouška citlivosti. Jestliže se použije pro stanovení titru chloristanu barnatého 0,05 mol/l VS za podmínek uvedených v odstavci chloristan barnatý 0,05 mol/l VS (4.2.2), ve zkoušce Stanovení titru žluté zbarvení se změní na oranžově červené.
Barevný přechod. pH 3,7 (žlutá) až pH 5,2 (fialová).
Allylisothiokyanat R
C4H5NS | Mr 99,2 | CAS 57-06-7 |
Bezbarvá čirá kapalina, silně dráždící, těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%.
: asi 1,015.
TV: 148 °C až 154 °C.
Aloin R
C21H22O9 • H2O | Mr 436,4 | CAS 1415-73-2 |
Barbaloin
10-(β-D-Glukopyranosyl)-1,8-dihydroxy-3-(hydroxymethyl)anthron monohydrát.
Žluté jehličky nebo žlutý až tmavě žlutý krystalický prášek, na vzduchu a na světle tmavnoucí. Je mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustný v acetonu, roztocích alkalických hydroxidů a amoniaku a velmi těžce rozpustný v etheru.
: asi 192 při 269 nm, asi 226 při 296,5 nm, asi 259 při 354 nm, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok v methanolu R.
Chromatografie. Látka se zkouší za stejných podmínek a ve stejné koncentraci, jako je uvedeno v článku Frangulae cortex. Na chromatogramu je pouze jedna hlavní skvrna.
Amidosíran amonný R
NH2SO3NH4 | Mr 114,1 | CAS 7773-06-0 |
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 130 °C.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Aminoazobenzen R
C12H11N3 | Mr 197,2 | CAS 60-09-3 |
Colour Index 11000
4-Aminoazobenzen
Hnědožluté jehličky s modravým leskem, těžce rozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96% a v etheru.
TT: asi 128 °C.
Aminobutanol R
C4H11NO | Mr 89,1 | CAS 5856-63-3 |
(R)-2- Amino-1-butanol
Olejovitá kapalina, mísitelná s vodou, dobře rozpustná v lihu 96%.
: asi 0,94.
: asi 1,453.
TV: asi 180 °C.
4-Aminofenol R
C6H7NO | Mr 109,1 | CAS 123-30-8 |
Bílý nebo slabě zbarvený krystalický prášek, vlivem světla a vzduchu tmavne. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v ethanolu.
TT: asi 186 °C, za rozkladu.
Uchovává se chráněn před světlem.
Aminochlorbenzofenon R
C13H10ClNO | Mr 231,7 | CAS 719-59-5 |
2-Amino-5-chlorbenzofenon
Žlutý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 97 °C.
Chromatografie. Zkouší se za podmínek popsaných v článku Chlordiazepoxidi hydrochloridum. Nanáší se 5 μl roztoku (0,5 g/l) v methanolu R. Na chromatogramu je pouze jedna hlavní skvrna, RF asi 0,9.
Uchovává se chráněn před světlem.
Aminonitrobenzofenon R
C13H10N2O3 | Mr 242,2 | CAS 1775-95-7 |
2-Amino-5-nitrobenzofenon
Žlutý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v tetrahydrofuranu, těžce rozpustný v methanolu.
: 690 až 720 při 233 nm; měří se roztok (0,01 g/l) v methanolu R.
TT: asi 160 °C.
Aminopolyether R
C18H36N2O6 | Mr 376,5 | CAS 23978-09-8 |
4,7,13,16,21,24-Hexaoxa-1,10-diazabicyklo[8,8,8]hexakosan
TT: 70 °C až 73 °C.
3-Aminopropanol R
C3H9NO | Mr 75,1 | CAS 156-87-6 |
3-Amino-1-propanol
Čirá bezbarvá viskózní kapalina.
: asi 0,99.
: asi 1,461.
TT: asi 11 °C.
Aminopyrazolon R
C11H13N3O | Mr 203,2 | CAS 83-07-8 |
4-Amino-1-fenyl-2,3-dimethyl-5-pyrazolon; 4-aminoantipyrin
Světle žluté jehličky nebo prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.
TT: asi 108 °C.
Aminopyrazolon RS
Roztok (1 g/l) v tlumivém roztoku o pH 9,0.
Amoniak 32% R
NH3 | Mr 17,03 | CAS 7664-41-7 |
Obsahuje nejméně 32,0 % NH3.
Čirá bezbarvá kapalina.
: 0,883 až 0,889.
Stanovení obsahu. Skleněná baňka se zabroušenou zátkou se přesně zváží s 50,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS, přidají se 2 ml zkoušené látky a znovu se zváží. Titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,5 ml červeně methylové směsného indikátoru RS.
1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 17,03 mg NH3.
Uchovává se chráněn před atmosférickým oxidem uhličitým při teplotě pod 20 °C.
Amoniak 26% R
Viz článek Ammoniae solutio concentrata.
Amoniak 17,5% RS
Obsahuje 170 g/l až 180 g/l NH3 (Mr 17,03).
Příprava. 67 g amoniaku 26% R se zředí vodou R na 100 ml.
: 0,931 až 0,934.
Jestliže se použije pro limitní zkoušku na železo, vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
5 ml se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se rozpustí v 10 ml vody R. Po přidání 2 ml roztoku kyseliny citronové R (200 g/l) a 0,1 ml kyseliny thioglykolové R se roztok zalkalizuje amoniakem 17,5% RS a zředí se vodou R na 20 ml; nevzniká žádné růžové zbarvení.
Uchovává se chráněn před atmosférickým oxidem uhličitým a při teplotě nižší než 20 °C.
Amoniak zředěný RS1
Obsahuje 100 g/l až 104 g/l NH3 (Mr 17,03).
Příprava. 41 g amoniaku 26% R se zředí vodou R na 100 ml.
Amoniak zředěný RS2
Obsahuje 33 g/l až 35 g/l NH3 (Mr 17,03).
Příprava. 14 g amoniaku 26% R se zředí vodou R na 100 ml.
Amoniak zředěný RS3
Obsahuje 1,6 g/l až 1,8 g/l NH3 (Mr 17,03).
Příprava. 0,7 g amoniaku 26% R se zředí vodou R na 100 ml.
Amoniak prostý olova RS
Vyhovuje požadavkům předepsaným v odstavci Amoniak zředěný RS1 a následující dodatečné zkoušce: K 20 ml se přidá 1 ml kyanidu draselného prostého olova RS, zředí se vodou R na 50 ml a přidá se 0,10 ml sulfidu sodného RS.
Tento roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok připravený bez přidání sulfidu sodného.
(1R)-(-)-Antonium-10-kafrsulfonat R
Obsahuje nejméně 97,0 % sloučeniny C10H19NO4S.
: -18° ± 2°; měří se roztok (50 g/l) ve vodě R.
Amonium-1-pyrrolidinyldithiokarbamat R
Viz odstavec Pyrrolidinyldithiokarbamat amonný R.
Amoxicilin trihydrát R
Viz článek Amoxicillinum trihydricum.
α-Amylasa R
1,4-α-D-Glukan-glukanohydrolasa (EC 3.2.1.1)
Bílý až světle hnědý prášek.
α Amylasa RS
Roztok α-amylasy R s účinností 800 FAU/g.
Amylen R
C5H10 | Mr 70,1 | CAS 513-35-9 |
2-Methyl-2-buten
Velmi hořlavá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
TV: 37,5 °C až 38,5 °C.
Anethol R
C10H12O | Mr 148,2 | CAS 4180-23-8 |
1-Methoxy-4-(1-propenyl)benzen
Bílá krystalická hmota do 20 °C až 21 °C, nad 23 °C kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu, dobře rozpustný v ethylacetatu a etheru petrolejovém.
: asi 1,56.
TV: asi 230 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Anisi etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku odpovídající tras-anetholu, s retenčním časem asi 41 min, je nejméně 99,0 % celkové plochy píků.
cis-Anethol R
(Z)-1-Methoxy-4-(1-propenyl)benzen
Bílá krystalická hmota do 20 °C až 21 °C, nad 23 °C kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu, dobře rozpustný ethylacetatu a v etheru petrolejovém.
: asi 1,56.
TV: asi 230 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Anisi etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 92,0 % celkové plochy píků.
Anex R
Je to iontoměnič v Cl cyklu obsahující kvartérní amoniové skupiny [-CH2N+(CH3)3] navázané na polymerní mřížku z polystyrenu zesíťovaného s 2 % divinylbenzenu. Vyrábí se ve formě kuliček, jejichž průměr je uveden za názvem zkoumadla ve zkouškách, kde je použit.
Iontoměnič se promývá na filtru ze slinutého skla (40) hydroxidem sodným 1 mol/l RS až do negativní reakce na chloridy v eluátu. Potom se promývá vodou R až do neutrální reakce.
Čerstvě suspendovaný iontoměnič ve vodě prosté amonia R se uchovává chráněn před atmosférickým oxidem uhličitým.
Anex R1
Je to iontoměnič obsahující kvartérní amoniové skupiny [-CH2N+(CH3)3] navázané na polymerní mřížku z metakrylatu.
Anex pro chromatografii silně zásaditý R
Pryskyřice s kvartérními aminoskupinami připojenými k mřížce latexu zesíťovaného s divinylbenzenem.
Anex silně zásaditý R
Pryskyřice gelového typu v OH cyklu obsahující kvartérní amoniové skupiny -CH2N+(CH3)3, typ 1 navázané na polymerní mřížku z polystyrenu zesíťovaného s 8 % divinylbenzenu.
Hnědé průsvitné kuličky.
Velikost částic: 0,2 mm až 1,0 mm.
Vlhkost: asi 50 %.
Celková výměnná kapacita: nejméně 1,2 mekv/ml.
Anhydrid kyseliny maleinové R
C4H2O3 | Mr 98,1 | CAS 108-31-6 |
2,5-Furandion
Bílé krystaly, dobře rozpustné ve vodě za tvorby kyseliny maleinové, velmi snadno rozpustné v acetonu a v ethylacetatu, snadno rozpustné v toluenu, dobře rozpustné v lihu 96% za tvorby esteru, velmi těžce rozpustné v etheru petrolejovém.
TT: asi 52 °C.
Zbytky nerozpustné v toluenu. Nejvýše 5 % (kyselina maleinová).
Anhydrid kyseliny maleinové RS
5 g anhydridu kyseliny maleinové R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 100 ml. Roztok je použitelný jeden měsíc. Pokud je roztok zakalen, zfiltruje se.
Anhydrid kyseliny propionové R
C6H10O3 | Mr 130,1 | CAS 123-62-6 |
Čirá bezbarvá kapalina, snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru.
: asi 1,01.
TV: asi 167 °C.
Anilin R
C6H7N | Mr 93,1 | CAS 62-53-3 |
Aminobenzen
Bezbarvá nebo slabě nažloutlá kapalina, dobře rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
: asi 1,02.
TV: 183 °C až 186 °C.
Uchovává se chráněn před světlem.
Anisaldehyd R
C8H8O2 | Mr 136,1 | CAS 123-11-5 |
4-Methoxybenzaldehyd
Olejovitá kapalina, velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
TV: asi 248 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Anisi etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 99,0 % z celkové plochy píků.
Anisaldehyd RS
V následujícím pořadí se smíchá 0,5 ml anisaldehydu R, 10 ml kyseliny octové ledové R, 85 ml methanolu R a 5 ml kyseliny sírové R.
Anisaldehyd RS1
K 10 ml anisaldehydu R se přidá 90 ml lihu 96% R, zamíchá se, přidá se 10 ml kyseliny sírové R a opět se zamíchá.
p-Anisidin R
C7H9NO | Mr 123,2 | CAS 104-94-9 |
4-Methoxyanilin
Bílé krystaly, mírně rozpustné ve vodě a dobře rozpustné v ethanolu.
Obsahuje nejméně 97,0 % sloučeniny C7H9NO.
Upozornění: Dráždí pokožku, má senzibilizační účinky.
Uchovává se chráněn před světlem při teplotě 0 °C až 4 °C. Skladováním p-anisidin tmavne v důsledku oxidace.
Zbarvené zkoumadlo může být redukováno a odbarveno následujícím postupem: 20 g p-anisidinu R se rozpustí v 500 ml vody R při 75 °C. Přidá se 1 g siřičitanu sodného R a 10 g aktivního uhlí R a míchá se 5 min. Zfiltruje se, filtrát se ochladí asi na 0 °C a při této teplotě se nechá stát nejméně 4 h. Krystaly se odfiltrují, promyjí se malým množstvím vody R při asi 0 °C a usuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R.
Anolyt pro izoelektrickou fokusaci pH 3 až 5 R
Kyselina glutamová 1 mol/l, kyselina fosforečná 0,5 mol/l
14,71 g kyseliny glutamové R se rozpustí ve vodě R. Přidá se 33 ml kyseliny fosforečné R a zředí se vodou R na 1000 ml.
Anthracen R
C14H10 | Mr 178,2 | CAS 120-12-7 |
Bílý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v chloroformu.
TT: asi 218 °C.
Anthron R
C14H10O | Mr 194,2 | CAS 90-44-8 |
9(10H)-Anthracenon
Světle žlutý krystalický prášek.
TT: asi 155 °C.
Antisérum vztekliny konjugované s fluoresceinem R
Imunoglobulinová frakce s vysokým protilátkovým titrem vztekliny připravená ze séra vhodných zvířat, která byla imunizována inaktivovaným virem vztekliny. Imunoglobulin se konjuguje s isothiokyanatofluoresceinem.
Antitrombin III R
CAS 90170-80-2
Specifická účinnost je nejméně 6 m.j. v miligramu.
Je to frakce lidské krevní plazmy přečištěná heparin-agarosovou chromatografií.
Antitrombin III RS1
Antitrombin III R se rozpustí podle návodu výrobce a zředí se tlumivým roztokem trometamolovým s chloridem sodným o pH 7,4 tak, aby 1 ml obsahoval 1 m.j.
Antitrombin III RS2
Antitrombin III R se rozpustí podle návodu výrobce a zředí se tlumivým roztokem trometamolovým s chloridem sodným o pH 7,4 tak, aby 1 ml obsahoval 0,5 m.j.
Apigenin R
C15H10O5 | Mr 270,2 | CAS 520-36-5 |
4',5,7-Trihydroxyflavon
Světlý nažloutlý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 310 °C, za rozkladu.
Chromatografie. Zkouší se, postupem předepsaným v článku Chamomillae romanae flos. Nanáší se 10 μl roztoku v methanolu R (0,25 g/l). V horní třetině chromatogramu je hlavní skvrna se žlutozelenou fluorescencí.
Apigenin-7-glukosid R
Světlý nažloutlý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%.
TT: 198 °C až 201 °C.
Chromatografie. Zkouší se, postupem předepsaným v článku Chamomillae romanae flos. Nanáší se 10 μl roztoku v methanolu R (0,25 g/l). Ve střední třetině chromatogramu je hlavní skvrna se žlutou fluorescencí.
Aprotinin R
Viz článek Aprotininum.
Arabinosa R
C5H10O5 | Mr 150,1 | CAS 87-72-9 |
L-(+)-Arabinosa; β-L-arabinopyranosa
Bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě.
: +103° až +105°; měří se roztok (50 g/l) ve vodě R obsahující asi 0,05 % NH3.
Arabská klovatina R
Viz článek Acaciae gummi.
Arabská klovatina RS
100 g arabské klovatiny R se rozpustí v 1000 ml vody R, míchá se pomocí mechanického míchadla 2 h a odstřeďuje se 30 min při asi 2000 gn, dokud roztok není čirý.
Uchovává se v polyethylenových obalech o obsahu asi 250 ml při 0 °C až -20 °C.
Arbutin R
C12H16O7 | Mr 272,3 | CAS 497-76-7 |
Arbutosid; 4-hydroxyfenyl-β-D-glukopyranosid
Jemné bílé lesklé jehličky, snadno rozpustné ve vodě, velmi dobře rozpustné v horké vodě, dobře rozpustné v lihu 96%, prakticky nerozpustné v etheru.
: asi -64°; měří se roztok (20 g/l).
TT: asi 200 °C.
Chromatografie. Zkouší se postupem uvedeným v článku Uvae ursi folium; na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Arginin R
Viz článek Argininum.
Argon R
Ar | Ar 39,95 | CAS 7440-37-1 |
Obsahuje nejméně 99,995 % (V/V) Ar.
Oxid uhelnatý. 101 argonu R se při průtoku 4 1/h zkouší na CO za podmínek uvedených ve stati Oxid uhličitý v medicinálních plynech (2.5.25, Metoda I). Spotřebuje se nejvýše 0,05 ml thiosíranu sodného 0,002 mol/l VS (0,6 ml/m3).
Arsenitan sodný RS
0,50 g oxidu arsenitého R se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidají se 2,0 g hydrogenuhličitanu sodného R a zředí se vodou R na 100,0 ml.
Askorban sodný RS
CAS 134-03-2
3,5 g kyseliny askorbové R se rozpustí ve 20 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Připraví se v čas potřeby.
Asiatikosid R
C48H78O19 | Mr 959 | CAS 16830-15-2 |
6-Deoxy-α-L-mannopyranosyl-(1→4)-O-β-D-glukopyranosyl-(1→6)-β-D-glukopyranosyl-2α,3β,23-trihydroxy-4α-urs-12-en-28-oat
Bílý hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v ethanolu, nerozpustný v acetonitrilu.
TT: asi 232 °C, za rozkladu.
Voda (2.5.12): 6,0 %.
Uchovává se chráněn před vlhkostí.
Při použití pro kapalinovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za podmínek uvedených v článku Centellae asiaticae herba. Obsahuje nejméně 97,0 %, počítáno metodou normalizace.
L-Aspartyl-L-fenylalanin R
C13H16N2O5 | Mr 280,3 | CAS 13433-09-5 |
Kyselina (S)-3-amino-N-[(S)-2-fenylethyl-1-karboxy]jantarová
Bílý prášek.
TT: asi 210 °C, za rozkladu.
Azid sodný R
NaN3 | Mr 65,0 | CAS 26628-22-8 |
Bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.
Azomethin H R
C17H12NNaO8S2 | Mr 445,4 | CAS 5941-07-1 |
Natrium-hydrogen-4-hydroxy-5-(2-hydroxybenzylidenamino)-2,7-naftalendisulfonat
Azomethin H RS
0,45 g azomethinu H R a 1 g kyseliny askorbové R se rozpustí za mírného zahřívání ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.
Barbital R
Viz článek Barbitalum.
Barbital sodná sůl R
C8H11N2NaO3 | Mr 206,2 | CAS 144-02-5 |
Sodná sůl kyseliny 5,5-diethylbarbiturové
Obsahuje nejméně 98,0 % C8H11N2NaO3.
Bezbarvé krystaly nebo bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru.
Barvicí roztok modři kyselé 83 RS
Roztok modři kyselé 83 R (1,25 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R, methanolu R a vody R (1 + 4 + 5). Zfiltruje se.
Benzaldehyd R
C7H6O | Mr 106,1 | CAS 100-52-7 |
Bezbarvá nebo slabě žlutá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
: asi 1,05.
: asi 1,545.
Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 177 °C až 180 °C.
Uchovává se chráněn před světlem.
Benzen R
Čirá bezbarvá hořlavá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
TV: asi 80 °C.
Benzethoniumchlorid R
C27H42ClNO2 • H2O | Mr 466,1 | CAS 121-54-0 |
Benzyl-dimethyl-(2-{2-[4-(1,1,3,3-tetramethylbutyl)fenoxy]ethoxyethyl})amoniumchlorid monohydrát
Jemný bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.
TT: asi 163 °C.
Uchovává se chráněn před světlem.
Benzil R
C14H10O2 | Mr 210,2 | CAS 134-81-6 |
Žlutý krystalický prášek, nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, ethylacetatu a toluenu.
TT: 95 °C.
Benzin lékařský R
Vysoce rafinovaná směs dearomatizovaných parafinických uhlovodíků vyrobená frakční destilací ropy. Čirá bezbarvá snadno zápalná kapalina s typickým pachem. Je prakticky nerozpustná ve vodě. Mísí se s ethanolem, lihem 96%, etherem, chloroformem, benzenem a s oleji, s výjimkou oleje ricinového. Snadno se odpařuje a páry, které jsou těžší než vzduch, jsou snadno zápalné, ve směsi se vzduchem jsou výbušné.
: 0,652 až 0,691.
Obsah benzenu. Nejvýše 0,5 %.
Destilační rozmezí (2.2.11). 98 % předestiluje při 35 °C až 100 °C, do 50 °C smí předestilovat nejvýše 15 ml.
Pro farmaceutické a lékařské účely vyhovuje požadavkům ČSN 65 6544.
Benzofenon R
C13H10O | Mr 182,2 | CAS 119-61-9 |
Difenylmethanon
Hranolovité krystaly, prakticky nerozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96% a etheru.
TT: asi 48 °C.
1,4-Benzochinon R
C6H4O2 | Mr 108,1 | CAS 106-51-4 |
2,5-Cyklohexadien-1,4-dion
Obsahuje nejvýše 98,0 % C6H4O2.
Benzoin R
C14H12O2 | Mr 212,3 | CAS 579-44-2 |
2-Hydroxy-1,2-difenylethanon
Slabě nažloutlé krystaly, velmi těžce rozpustné ve vodě, snadno rozpustné v acetonu, dobře rozpustné v horkém lihu 96%, mírně rozpustné v etheru.
TT: asi 137 °C.
Benzokain R
Viz článek Benzocainum.
Benzoylargininethylesterhydrochlorid R
C15H23ClN4O3 | Mr 342,8 | CAS 2645-08-1 |
(S)-1-[4-(Ethoxykarbonyl)-4-(benzamido)butyl]guanidiniumchlorid
Bílý krystalický prášek, velmi snadno rozpustný ve vodě a ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru.
: -15° až-18°; měří se roztok 10 g/l.
: 310 až 340; měří se roztok 0,01 g/l při 227 nm.
TT: asi 129 °C.
Benzoylchlorid R
C7H5ClO | Mr 140,6 | CAS 98-88-4 |
Bezbarvá k slzám dráždící kapalina, dobře rozpustná v etheru, rozkládá se vodou a lihem 96%.
: asi 1,21.
TV: asi 197 °C.
N-Benzoyl-L-prolyl-L-fenylalanyl-L-arginyl-N-(4-nitrofenyl)amoniumacetat R
Benzylalkohol R
Viz článek Alcohol benzylicus.
Benzylbenzoat R
Viz článek Benzylis benzoas.
Chromatografie. Zkouší se za podmínek popsaných v článku Balsamum peruvianum. Nanáší se 20 μl roztoku 0,3% (V/V) v ethylacetatu R. Po postřiku a zahřátí je na chromatogramu hlavní skvrna o RF asi 0,8.
Benzylcinnamat R
C16H14O2 | Mr 238,3 | CAS 103-41-3 |
Benzylester kyseliny skořicové
Bezbarvé nebo nažloutlé krystaly prakticky nerozpustné ve vodě, dobře rozpustné v lihu 96% a v etheru.
TT: asi 39 °C.
Chromatografie. Zkouší se za podmínek popsaných v článku Balsamum peruvianum. Nanáší se 20 μl roztoku (3 g/l) v ethylacetatu R. Po postřiku a zahřátí je na chromatogramu hlavní skvrna o RF asi 0,6.
Benzylpenicilin sodná sůl R
Viz článek Benzylpenicillinum natricum.
2-Benzylpyridin R
C12H11N | Mr 169,2 | CAS 101-82-6 |
Obsahuje nejméně 98,0 % sloučeniny C12H11N.
Žlutá kapalina.
TT: 13 °C až 16 °C.
Bergapten R
C12H8O4 | Mr 216,2 | CAS 484-20-8 |
5-Methoxypsoralen;4-methoxyfuro[3,2-g]benzopyranon
Bezbarvé krystaly prakticky nerozpustné ve vodě, mírně rozpustné v lihu 96% a těžce rozpustné v kyselině octové ledové.
TT: asi 188 °C.
Betulin R
C30H50O2 | Mr 442,7 | CAS 473-98-3 |
Lup-20(39)-en-3β,28-diol
Bílý krystalický prášek.
TT: 248 °C až 251 °C.
Bibenzyl R
C14H14 | Mr 182,3 | CAS 103-29-7 |
1,2-Difenylethan
Bílý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v lihu 96%.
TT: 50 °C až 53 °C.
4-Bifenylol R
C12H10O | Mr 170,2 | CAS 90-43-7 |
4-Fenylfenol
Bílý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě.
TT: 164 °C až 167 °C.
Bisbenzimid R
C25H27Cl3N6O • 5H2O | Mr 624,0 | CAS 23491-44-3 |
Pentahydrát 4-{5-[5-(4-methyl-1-piperazinyl)-2-benzimidazolyl]-2-benzimidazolyl}fenoltri-hydrochloridu
Bisbenzimid základní RS
5 mg bisbenzimidu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Uchovává se v temnu.
Bisbenzimid pracovní RS
V čas potřeby se 100 μl bisbenzimidu základního RS zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným o pH 7,4 na 100 ml.
Bis(2-ethylhexyl)ftalat R
C24H38O4 | Mr 390,5 | CAS 117-81-7 |
Bezbarvá olejovitá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v organických rozpouštědlech.
: asi 0,98.
: asi 1,486.
Viskozita (2.2.9): asi 80 mPa.s.
Bismutičnan sodný R
NaBiO3 | Mr 280,0 | CAS 12232-99-4 |
Obsahuje nejméně 85,0 % NaBiO3.
Žlutý nebo žlutavě hnědý prášek, který se za vlhka nebo při zvýšené teplotě pomalu rozkládá, prakticky nerozpustný ve studené vodě.
Stanovení obsahu. 0,200 g se suspenduje v 10 ml roztoku jodidu draselného R (200 g/l) a přidá se 20 ml kyseliny sírové zředěné RS. Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za přítomnosti 1 ml škrobu RS až do oranžového zbarvení.
1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,00 mg NaBiO3.
N,O-Bis(trimethylsilyl)acetamid R
C8H21NOSi2 | Mr 203,4 | CAS 10416-59-8 |
Bezbarvá kapalina.
: asi 0,83.
N,O-Bis(trimethylsilyl)trifluoracetamid R
C8H18F3NOSi2 | Mr 257,4 | CAS 25561-30-2 |
BSTFA
Bezbarvá kapalina.
: asi 0,97.
: asi 1,38.
TV12mm: asi 40 °C.
Biuret R
C2H5N3O2 | Mr 103,1 | CAS 108-19-0 |
Karbamoylmočovina
Bílé hygroskopické krystaly, dobře rozpustné ve vodě, mírně rozpustné v lihu 96%, velmi těžce rozpustné v etheru.
TT: 188 °C až 190 °C, za rozkladu.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Blokační roztok RS
Roztok kyseliny octové R 10% (V/V).
Boldin R
C19H21NO4 | Mr 327,3 | CAS 476-70-0 |
1,10-Dimethoxy-6aα-aporfin-2,9-diol
Bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a ve zředěných roztocích kyselin.
: asi +127°; měří se roztok (1 g/l) v ethanolu R.
TT: asi 163 °C.
Chromatografie. Zkouší se za podmínek předepsaných v článku Boldo folium. Na získaném chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Stanovení obsahu. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným v článku Boldo folium za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 99,0 % celkové plochy píků.
Borneol R
C10H18O | Mr 154,3 | CAS 507-70-0 |
endo-2-Bornanol, endo-1,7,7-trimethylbicyklo[2,2,1]heptan-2-ol
Bezbarvé krystaly, snadno sublimující. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, v etheru a etheru petrolejovém.
TT: asi 208 °C.
Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27). Na vrstvu silikagelu G R se nanese 10 μl roztoku (1 g/l) v toluenu R a vyvíjí se chloroformem R po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS (10 ml pro desku 200 mm × 200 mm) a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu je pouze jedna hlavní skvrna.
Bornylacetat R
C12H20O2 | Mr 196,3 | CAS 5655-61-8 |
endo-2-Bornylacetat
Bezbarvé krystaly nebo bezbarvá kapalina. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v etheru.
TT: asi 28 °C.
Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27). Na vrstvu silikagelu G R se nanese 10 μl roztoku (2 g/l) v toluenu R a vyvíjí se chloroformem R po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS (10 ml pro desku 200 mm × 200 mm) a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu je pouze jedna hlavní skvrna.
Brom R
Br2 | Mr 159,8 | CAS 7726-95-6 |
Hnědočervená dýmající kapalina, je těžce rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru.
: asi 3,1.
Brom RS
30 g bromu R a 30 g bromidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.
Bromeliny R
CAS 37189-34-7
Koncentrát proteolytických enzymů získaný z Ananas comosus Merr.
Nevýrazně žlutý prášek.
Účinnost. 1 g látky uvolní v průběhu 20 min asi 1,2 g dusíku aminoskupiny z roztoku želatiny R při 45 °C a pH 4,5.
Bromeliny RS
Roztok bromelinů R (10 g/l) ve směsi objemových dílů tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 5,5 a roztoku chloridu sodného R (9 g/l) (1 + 9).
Bromičnan draselný R
KBrO3 | Mr 167,0 | CAS 7758-01-2 |
Bílý zrnitý prášek nebo krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
Bromid draselný R
Viz článek Kalii bromidum.
Při použití pro infračervenou absorpční spektrofotometru (2.2.24) vyhovuje následujícímu požadavku:
2 mm silný výlisek látky předem sušené 1 h při 250 °C má téměř rovnou základní linii v oblasti při 4000 cm-1 až 620 cm-1. Nevykazuje žádné maximum absorpce vyšší než 0,02 nad touto linií s výjimkou maxim při 3440 cm-1 a 1630 cm-1 (voda).
Bromid jodný R
IBr | Mr 206,8 | CAS 7789-33-5 |
Modročerné nebo hnědočerné krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96%, v etheru a v kyselině octové ledové.
TV: asi 116 °C.
TT: asi 40 °C.
Uchovává se v chladu, chráněn před světlem.
Bromid jodný RS
20 g bromidu jodného R se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 1000 ml.
Uchovává se chráněn před světlem.
Bromid rtuťnatý R
HgBr2 | Mr 360,4 | CAS 7789-47-1 |
Bílé nebo slabě žluté krystaly nebo krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Bromkyan RS
CAS 506-68-3
K bromové vodě R se přidává po kapkách za chlazení roztok thiokyanatanu amonného 0,1 mol/l RS, dokud nezmizí žlutá barva. Připravuje se v čas potřeby.
Bromnan sodný RS
Za chlazení v ledové lázni se smíchá 20 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 500 ml vody R, přidá se 5 ml bromu RS a pomalu se míchá do rozpuštění.
Připravuje se v čas potřeby.
Bromofos R
C8H8BrCl2O3PS | Mr 366,0 | CAS 2104-96-3 |
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v trimethylpentanu).
Bromofos-ethyl R
C10H12BrCl2O3PS | Mr 394,0 | CAS 4824-78-6 |
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v trimethylpentanu).
Bromová voda R
3 ml bromu R se třepou se 100 ml vody R do nasycení.
Uchovává se nad přebytkem bromu R chráněna před světlem.
Bromová voda R1
0,5 ml bromu R se třepe se 100 ml vody R.
Uchovává se chráněna před světlem a je použitelná nejdéle 1 týden.
5-Brom-2'-deoxyuridin R
C9H11BrN2O5 | Mr 307,1 | CAS 59-14-3 |
5-Brom-1-(2-deoxy-β-D-erythro-pentofuranosyl)-1H,3H-pyrimidin-2,4-dion
TT: asi 194 °C.
Chromatografie. Zkouší se za podmínek předepsaných v článku Idoxuridinum; nanáší se 5 μl roztoku 0,25 g/l. Získaný chromatogram vykazuje jenom jednu hlavní skvrnu.
Brucin R
C23H26N2O4 • 2H2O | Mr 430,5 | CAS 357-57-3 |
10,11-Dimethoxystrychnin dihydrát
Bezbarvé krystaly těžce rozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96% a v etheru.
TT: asi 178 °C.
1-Butanol R
C4H10O | Mr 74,1 | CAS 71-36-3 |
n-Butanol
Čirá bezbarvá kapalina mísítelná s lihem 96%.
: asi 0,81.
TV: 116 °C až 119 °C.
2-Butanol R1
C4H10O | Mr 74,1 | CAS 78-92-2 |
Sek.butylalkohol
Obsahuje nejméně 99,0 % C4H10O.
Čirá bezbarvá kapalina, dobře rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
: asi 0,81.
Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 99 °C až 100 °C.
Stanovení obsahu. Stanoví se plynovou chromatografií za podmínek popsaných v článku Alcohol isopropylicus.
2-Butanon R
C4H8O | Mr 72,1 | CAS 78-93-3 |
Ethylmethylketon
Čirá bezbarvá hořlavá kapalina, velmi snadno rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96 % a s etherem.
: asi 0,81.
TV: 79 °C až 80 °C.
Butansulfonan sodný R
C4H9NaO3S | Mr 160,2 | CAS 2386-54-1 |
Bílý krystalický prášek, dobře rozpustný ve vodě.
TT: vyšší než 300 °C.
Butylacetat R
C6H12O2 | Mr 116,2 | CAS 123-86-4 |
Čirá bezbarvá hořlavá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
: asi 0,88.
: asi 1,395.
Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 123 °C až 126 °C.
Butylacetat R1
Čirá bezbarvá hořlavá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
: asi 0,883.
: asi 1,395.
1-Butanol. Nejvýše 0,2 %, stanoví se plynovou chromatografií.
N-butylformiat. Nejvýše 0,1 %, stanoví se plynovou chromatografií.
N-butylpropionat. Nejvýše 0,1 %, stanoví se plynovou chromatografií.
Voda. Nejvýše 0,1 %.
Stanovení obsahu. Nejméně 99,5 % C6H12O2, stanoví se plynovou chromatografií.
Butylamin R
C4H11N | Mr 73,1 | CAS 109-73-9 |
1-Aminobutan
Bezbarvá kapalina mísitelná s vodou, s lihem 96% a s etherem.
: asi 1,401.
TV: asi 78 °C.
Předestilovaný se používá nejvýše 1 měsíc.
Butylparaben R
Viz článek Butylparabenum.
Butyrolakton R
C4H6O2 | Mr 86,1 | CAS 96-48-0 |
Dihydro-2(3H)-furanon, γ-butyrolakton
Olejovitá kapalina, mísitelná s vodou, dobře rozpustná v methanolu a etheru.
: asi 1,435.
TV: asi 204 °C.
Butylhydroxytoluen R
Viz článek Butylhydroxytoluenum.
Cefaëlindihydrochlorid R
C28H40Cl2N2O4 • 7H2O | Mr 666 | CAS 5884-43-5 |
7',10,1 1-Trimethoxy-6'-emetanol-dihydrochlorid heptahydrát
Bílý až nažloutlý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v lihu 96%.
: asi +25°; měří se roztok 20 g/l.
Celiprololiumchlorid nečistota B R
N'-[3-Acetyl-4-(3-terc.butylamino-2-hydroxypropoxy)fenyl]-N-terc.butylmočovina
Obsahuje 99,86 % C20H33N3O4.
Bílý krystalický prášek.
Celulosa pro chromatografii R
CAS 9004-34-6
Jemný bílý homogenní prášek o průměrné velikosti částic menší než 30 μm.
Příprava tenké vrstvy: 15 g se suspenduje ve 100 ml vody R, homogenizuje se 60 s v elektrickém mixéru a pečlivě a čistě se nanese vrstva o síle 0,1 mm na desky za použití nanášecího zařízení. Suší se na vzduchu.
Celulosa pro chromatografii R1
Mikrokrystalická celulosa. Jemný bílý homogenní prášek o průměrné velikosti částic menší než 30 μm.
Příprava tenké vrstvy: 25 g se suspenduje v 90 ml vody R, homogenizuje se 60 s v elektrickém mixéru a pečlivě a čistě se nanese vrstva o síle 0,1 mm na desky za použití nanášecího zařízení. Suší se na vzduchu.
Celulosa pro chromatografii F254 R
Mikrokrystalická celulosa F254. Jemný bílý homogenní prášek o průměrné velikosti částic menší než 30 μm s fluorescenčním indikátorem pro detekce při 254 nm.
Příprava tenké vrstvy: 25 g se suspenduje ve 100 ml vody R, homogenizuje se 60 s v elektrickém mixéru a pečlivě a čistě se nanese vrstva o síle 0,1 mm na desky za použití nanášecího zařízení. Suší se na vzduchu.
Cetrimid R
Viz článek Cetrimidum.
Cetrimoniumbromid R
C19H42BrN | Mr 364,5 | CAS 57-09-0 |
Hexadecyltrimethylamoniumbromid
Bílý krystalický prášek, dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 240 °C.
Cetylstearylalkohol R
Viz článek Alcohol cetylicus et stearylicus.
Cetylstearylsíran sodný R
Viz článek Natrii cetylo- et stearylosulfas.
Cineol R
C10H18O | Mr 154,3 | CAS 470-82-6 |
Eukalyptol; 1,8-epoxy-ρ-menthan
Bezbarvá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem a s etherem.
: 0,922 až 0,927.
: 1,456 až 1,459.
Teplota tuhnutí (2.2.18): 0 °C až 1 °C.
Destilační rozmezí (2.2.11): 174 °C až 177 °C.
Fenol. 1 g se třepe s 20 ml vody R. Po oddělení vrstev se k 10 ml vodné vrstvy přidá 0,1 ml chloridu železitého RS1; nevznikne žádné fialové zbarvení.
Terpentýnový olej. 1 g se rozpustí v 5 ml roztoku lihu R 90% (V/V) a po kapkách se přidá čerstvě připravená bromová voda R. Po přidání nejvýše 0,5 ml vznikne žluté zbarvení trvající 30 min.
Zbytek po odpaření. Nejvýše 0,05 %. K 10,0 ml se přidá 25 ml vody R, odpaří se na vodní lázni a zbytek se vysuší do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C.
Při použití v plynové chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % z celkové plochy píků.
Cinchonidin R
C19H22N2O | Mr 294,4 | CAS 485-71-2 |
(8S,9R)-9-Cinchonanol
Bílý krystalický prášek, velmi těžce rozpustný ve vodě a v etheru petrolejovém, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.
: -105° až -110° měří se roztok (50,0 g/l) v lihu 96% R.
TT: asi 208 °C, za rozkladu.
Uchovává se chráněn před světlem.
Cinchonin R
C19H22N2O | Mr 294,4 | CAS 118-10-5 |
(8R,9S)-9-Cinchonanol
Bílý krystalický prášek, velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96% a v methanolu, těžce rozpustný v etheru.
: +225° až +230°; měří se roztok (50 g/l) v lihu 96% R.
TT: asi 263 °C.
Uchovává se chráněn před světlem.
Cinnamaldehyd R
C9H8O | Mr 132,1 | CAS 104-55-2 |
3-Fenyl-2-propenal, skořicový aldehyd
Nažloutlá až zelenavě žlutá olejovitá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, velmi snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru.
: 1,048 až 1,051.
: asi 1,620.
Uchovává se v chladu, chráněn před světlem.
trans-Cinnamaldehyd R
C9H8O | Mr 132,2 | CAS 14371-10-9 |
(E)-3-Fenylprop-2-enal
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Cinnamomi etheroleum. Obsahuje nejméně 99,0 %, počítáno metodou normalizace.
Cinnamylacetat R
C11H12O2 | Mr 176,2 | CAS 103-54-8 |
3-Fenylprop-2-en-1-ylacetat
: asi 1,542.
TV: asi 262 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Cinnamomi etheroleum. Obsahuje nejméně 99,0 %, počítáno metodou normalizace.
Cín R
Sn | Ar 118,7 | CAS 7440-31-5 |
Stříbrobílá zrna rozpustná v kyselině chlorovodíkové za vývoje vodíku.
Arsen (2.4.2). 0,1 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (10 μg/g).
Citral R
C10H16O | Mr 152,2 | CAS 5392-40-5 |
Směs (2E)- a (2Z)-3,7-Dimethyl-2,6-oktadienalu
Světle žlutá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%, etherem a glycerolem.
Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R. Na vrstvu se nanese 10 μl roztoku (1 g/l) v toluenu R. Chromatogram se vyvíjí směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá vysušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Citronan draselný R
Viz článek Kalii citras.
Citronan měďnatý RS
25 g síranu měďnatého R, 50 g kyseliny citronové R a 144 g uhličitanu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml.
Citronan měďnatý RS1
25 g síranu měďnatého R, 50 g kyseliny citronové R a 144 g uhličitanu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se vodou R na 1000 ml. Roztok se upraví tak, aby vyhověl následujícím požadavkům:
a) Ke 25,0 ml se přidají 3 g jodidu draselného R a potom se opatrně, v malých dávkách, přidá 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml škrobu RS jako indikátoru před koncem titrace. Při této titraci se spotřebuje 24,5 ml až 25,5 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS.
b) 10,0 ml se zředí vodou R na 100,0 ml a promíchá se. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a zahřívá se 1 h na vodní lázni. Ochladí se, doplní se na původní objem vodou R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS1 jako indikátoru. Při této titraci se spotřebuje 5,7 ml až 6,3 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
c) 10,0 ml se zředí vodou R na 100,0 ml a promíchá se. 10,0 ml tohoto roztoku se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS1 jako indikátoru. Při této titraci se spotřebuje 6,0 ml až 7,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.
Citronan sodný R
Viz článek Natrii citras dihydricus.
Citronellal R
C10H18O | Mr 154,3 | CAS 106-23-0 |
(±)-3,7-Dimethyl-6-oktenal
Velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v alkoholech.
: 0,848 až 0,856.
: asi 1,446.
: asi +11,50°.
Citropten R
C11H10O4 | Mr 206,2 | CAS 487-06-9 |
Limettin; 5,7-dimethoxykumarin
Jehličkovité krystaly, prakticky nerozpustné ve vodě, etheru a etheru petrolejovém, snadno rozpustné v acetonu a v lihu 96%.
TT: asi 145 °C.
Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27). Na vrstvu silikagelu GF254 R se nanese 10 μl roztoku (1 g/l) v toluenu R a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Cyhalothrin R
C23H19ClF3NO3 | Mr 449,9 | CAS 91465-08-6]. |
TV: 187 °C až 190 °C.
TT: asi 49 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Cyklohexan R
C6H12 | Mr 84,2 | CAS 110-82-7 |
Čirá bezbarvá hořlavá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s organickými rozpouštědly.
: asi 0,78.
TV: asi 80,5 °C.
Při použití ve spektrofotometru vyhovuje následujícím dodatečným požadavkům:
Transmitance (2.2.25):
nejméně 45 % při 220 nm,
nejméně 70 % při 235 nm,
nejméně 90 % při 240 nm,
nejméně 98 % při 250 nm;
měří se proti vodě R jako kontrolní kapalině.
Cyklohexan R1
Vyhovuje požadavkům předepsaným pro cyklohexan R a následujícímu požadavku:
Fluorescence měřená při 460 nm za budicího záření při 365 nm není intenzivnější než fluorescence roztoku obsahujícího chinin R (0,002 μg/ml) v kyselině sírové 0,05 mol/l RS.
Cyklohexylamin R
C6H13N | Mr 99,2 | CAS 108-91-8 |
Bezbarvá kapalina, dobře rozpustná ve vodě, mísitelná s běžnými organickými rozpouštědly.
: asi 1,460.
TV: 134 °C až 135 °C.
p-Cymen R
C10H14 | Mr 134,2 | CAS 99-87-6 |
1-Isopropyl-4-methylbenzen
Bezbarvá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru.
: 0,858.
: asi 1,4895.
TV: 175 °C až 178 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae etheroleum.
Zkoušený roztok. Zkoušená látka.
Plocha hlavního píku je nejméně 96,0 % plochy všech získaných píků na chromatogramu.
Cypermethrin R
C22H19Cl2NO3 | Mr 416,3 | CAS 52315-07-8 |
TV: 170 °C až 195 °C.
TT: 60 °C až 80 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
L-Cystein R
C3H7NO2S | Mr 121,1 | CAS 52-90-4 |
Prášek, snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v kyselině octové, prakticky nerozpustný v acetonu.
Cysteiniumchlorid R
Viz článek Cysteini hydrochloridum.
L-Cystin R
C6H12N2O4S2 | Mr 240,3 | CAS 56-89-3 |
Bílý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Rozkládá se při 250 °C.
: -218° až -224°; měří se v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS.
Čerň amido 10B R
C22H14N6Na2O9S2 | Mr 616,5 | CAS 1064-48-8 |
Colour Index 20470, Schultz 299
Disodná sůl kyseliny 4-amino-5-hydroxy-3-(4-nitrofenylazo)-6-fenylazo-2,7-naftalendisulfonové
Tmavě hnědý až černý prášek, mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Čerň amido 10B RS
Roztok černě amido 10B R (5 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové R a methanolu R (10 + 90).
Čerň brilantní BN R
C28H18N5Na4O14S4 | Mr 868,7 | CAS 2519-30-4 |
Colour Index 28 440, Čerň BN, Nigrum BN
Tetrasodná sůl kyseliny 2-[4-(4-sulfofenylazo)-7-sulfo-1-naftylazo]-1-hydroxy-7-acetamidonaftalen-3,5-disulfonové
Čerň eriochromová T R
C20H12N3NaO7S | Mr 461,4 | CAS 1787-61-7 |
Colour Index 14645, Schultz 241
Sodná sůl kyseliny 1-(1-hydroxy-2-naftylazo)-6-nitro-2-naftol-4-sulfonové
Hnědočerný prášek, dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.
Čerň eriochromová T s chloridem sodným R
Smíchá se 1 g černě eriochromová T R s 99 g chloridu sodného R.
Zkouška citlivosti. 50 mg se rozpustí ve 100 ml vody R. Roztok je hnědofialový. Po přidání 0,3 ml amoniaku zředěného RS1 roztok zmodrá. Po následujícím přidání 0,1 ml roztoku síranu hořečnatého R (10,0 g/l) roztok zfialoví.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.
Červeň bromkresolová R
C21H16Br2O5S | Mr 540,2 | CAS 115-40-2 |
3,3'-Dibrom-ο-kresolsulfonftalein;4,4'-(3H-2,1-benzoxathiol-3-yliden)bis(2-brom-6-methylfenol)-S,S-dioxid
Narůžovělý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Červeň bromkresolová RS
50 mg červeně bromkresolová R se rozpustí ve směsi 0,92 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 20 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 100 ml.
Zkouška citlivosti. K 0,2 ml zkoušeného roztoku se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,05 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS; roztok je modrofialový. Ke změně zbarvení na žluté se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS.
Barevný přechod. pH 5,2 (žlutá) až 6,8 (modrofialová).
Červeň fenolová R
Viz článek Phenolsulfonphthaleinum.
Červeň fenolová RS
0,1 g červeně fenolové R se rozpustí ve směsi 2,82 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 20 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 100 ml.
Zkouška citlivosti. K 0,1 ml zkoušeného roztoku se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Roztok je žlutý a přidáním nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS vznikne červenofialové zbarvení.
Barevný přechod: pH 6,8 (žlutá) až pH 8,4 (červenofialová).
Červeň fenolová RS2
Roztok I. 33 mg červeně fenolové R se rozpustí v 1,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 100 ml.
Roztok II. 25 mg síranu amonného R se rozpustí v 235 ml vody R, přidá se 105 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 135 ml kyseliny octové zředěné RS.
25 ml roztoku I se přidá k roztoku II. V případě potřeby se upraví pH na hodnotu 4,7.
Červeň fenolová RS3
Roztok I. 33 mg červeně fenolové R se rozpustí v 1,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 50 ml.
Roztok II. 50 mg síranu amonného R se rozpustí v 235 ml vody R; přidá se 105 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 135 ml kyseliny octové zředěné RS.
25 ml roztoku I se přidá k roztoku II. V případě potřeby se upraví pH směsi na hodnotu 4,7.
Červeň chinaldinová R
C21H23IN2 | Mr 430,3 | CAS 117-92-0 |
2-{2-[4-(Dimethylamino)fenyl]vinylen}-1-ethylchinoliniumjodid
Tmavě modročerný prášek, mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.
Červeň chinaldinová RS
0,1 g červeně chinaldinové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.
Barevný přechod. pH 1,4 (bezbarvá) do pH 3,2 (červená).
Červeň Kongo R
C32H22N6Na2O6S2 | Mr 697 | CAS 573-58-0 |
Colour Index 22120, Schultz 360
Disodná sůl 3,3'-{[1,1'-bifenyl]-4,4'-diylbis(azo)}bis(4-amino-1-naftalensulfonové kyseliny)
Červenohnědý prášek, dobře rozpustný ve vodě.
Červeň Kongo RS
0,1 g červeně Kongo R se rozpustí ve směsi 20 ml lihu 96% R a vody R a zředí se vodou R na 100 ml.
Zkouška citlivosti. K 0,2 ml zkoušeného roztoku se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS. Roztok je modrý a přidáním nejvýše 0,3 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS vznikne růžové zbarvení.
Barevný přechod: pH 3,0 (modrá) až pH 5,0 (růžová).
Červeň Kongo-fibrin R
Promytý fibrin rozřezaný na malé kousky se vloží do roztoku červeně Kongo R (20 g/l) v roztoku lihu R 90% (V/V) a nechá se stát přes noc. Filtruje se, fibrin se promyje vodou R a uchovává se v etheru R.
Červeň kresolová R
C21H18O5S | Mr 382,4 | CAS 1733-12-6 |
o-Kresolsulfonftalein; 4,4'-(3H-2,1-benzoxathiol-3-yliden)bis(2-methylfenol)-S,S-dioxid
Červenohnědý krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Červeň kresolová RS
0,1 g červeně kresolové R se rozpustí ve směsi 2,65 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 20 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 100 ml.
Zkouška citlivosti. K 0,1 ml zkoušeného roztoku se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,15 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS. Zbarvení roztoku je purpurově červené a přidáním nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS se změní na žluté.
Barevný přechod. pH 7,0 (žlutá) až pH 8,6 (červená).
Červeň methylová R
C15H15N3O2 | Mr 269,3 | CAS 493-52-7 |
Colour Index 13020, Schultz 250
Methylčerveň, kyselina 4'-dimethylaminoazobenzen-2-karboxylová
Tmavočervený prášek nebo fialové krystaly. Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%.
Červeň methylová RS
50 mg červeně methylové R se rozpustí ve směsi 1,86 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 50 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 100 ml.
Zkouška citlivosti. Směs 0,1 ml zkoušeného roztoku a 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS se zbarví červeně a přidáním nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS zežloutne.
Barevný přechod. pH 4,4 (červená) až pH 6,0 (žlutá).
Červeň methylová směsný indikátor RS
0,1 g červeně methylové R a 50 mg modře methylenové R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml.
Barevný přechod. pH 5,2 (červenofialová) až 5,6 (zelená).
Červeň pravá B R
C17H13N3O9S2 | Mr 467,4 | CAS 56315-29-8 |
Colour Index 37125, Schultz 155
2-Methoxy-4-nitrobenzendiazoniová sůl kyseliny 1,5-naftalendisulfonové
Oranžovožlutý prášek, dobře rozpustný ve vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.
Červeň rutheniová R
Cl6H42N14O2Ru3 • 4H2O | Mr 858 | CAS 11103-72-3 |
Hnědočervený prášek, dobře rozpustný ve vodě.
Červeň rutheniová RS
80 mg červeně rutheniové R se rozpustí ve 100 ml octanu olovnatého RS.
Červeň sudanová G R
Colour Index 12150, Schultz 149
2-Hydroxy-1-[(2-methoxyfenyl)azo]naftalen
Červenohnědý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě.
Chromatografie (2.2.27). Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy silikagelu G R. Nanáší se 10 μl roztoku (0,1 g/l) v dichlormethanu R a vyvíjí se po dráze 10 cm stejným rozpouštědlem. Chromatogram vykazuje jen jednu hlavní skvrnu.
Danthron R
C14H8O4 | Mr 240,2 | CAS 117-10-2 |
1,8-Dihydroxyanthrachinon
Oranžový krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Rozkládá se při 250 °C.
TT: asi 195 °C.
Při použití pro stanovení obsahu seskviterpenových kyselin v článku Valerianae radix vyhovuje následujícím dodatečným požadavkům:
: 355 až 378, měří se při 500 nm v hydroxidu draselném 1 mol/l RS.
Stanovení obsahu. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za podmínek uvedených v článku Valerianae radix o koncentraci porovnávacího roztoku. Obsahuje nejméně 95 % danthronu, počítáno metodou normalizace.
o,p'-DDD R
C14H10Cl4 | Mr 320,0 | CAS 53-19-0 |
1-(2-Chlorfenyl)-1-(4-chlorfenyl)-2,2-dichlorethan
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
p,p'-DDD R
C14H10Cl4 | Mr 320,0 | CAS 72-54-8 |
1,1-Bis(4-chlorfenyl)-2,2-dichlorethan
TV: asi 193 °C.
TT: asi 109 °C
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
o,p'-DDE R
C14H8Cl4 | Mr 318,0 | CAS 3424-82-6 |
1-(2-Chlorfenyl)-1-(4-chlorfenyl)-2,2-dichlorethylen
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
p,p'-DDE R
C14H8Cl4 | Mr 318,0 | CAS 72-55-9 |
1,1-Bis(4-chlorfenyl)-2,2-dichlorethylen
TV: 316 °C až 317 °C.
TT: 88 °C až 89 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
o,p'-DDT R
C14H9Cl5• | Mr 354,5 | CAS 789-02-6 |
1-(2-Chlorfenyl)-1-(4-chlorfenyl)-2,2,2-trichlorethan
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
p,p'-DDT R
C14H9Cl5 | Mr 354,5 | CAS 50-29-3 |
1,1-Bis(4-chlorfenyl)-2,2,2-trichlorethan
TV: asi 260 °C.
TT: 108 °C až 109 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Dekan R
C10H22 | Mr 142,3 | CAS 124-18-5 |
Bezbarvá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě.
: asi 1,411.
TV: asi 174 °C.
Dekanol R
C10H22O | Mr 158,3 | CAS 112-30-1 |
n-Decylalkohol
Viskózní kapalina, tuhnoucí při asi 6 °C, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a etheru.
: asi 1,436.
TV: asi 230 °C.
Dekansulfonan sodný R
C10H21NaO3S | Mr 244,3 | CAS 13419-61-9 |
Krystalický prášek nebo bílé či téměř bílé šupinky. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu.
Deltamethrin R
C22H19Br2NO3 | Mr 505,2 | CAS 52918-63-5 |
TV: asi 300 °C.
TT: asi 98 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/µl v cyklohexanu).
2'-Deoxyuridin R
C9H12N2O5 | Mr 228,2 | CAS 951-78-0 |
1-(2-Deoxy-β-D-erythro-pentofuranosyl)-1H,3H-pyrimidin-2,4-dion
TT: asi 165 °C.
Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie za podmínek uvedených v článku Idoxuridinum. Nanáší se 5 μl roztoku (0,25 g/l). Získaný chromatogram vykazuje jen jednu hlavní skvrnu.
Deska s vrstvou silikagelu pro TLC R
Skleněná, kovová nebo plastová podložka, která je potažená vrstvou silikagelu vhodné tloušťky a velikosti částic [obvykle 2 μm až 10 μm pro desky používané pro vysoce účinnou tenkovrstvou chromatografii (HPTLC) a 5 μm až 40 μm pro desky používané při normální tenkovrstvé chromatografii (TLC)]. V případě potřeby je velikost částic uvedena za názvem zkoumadla použitého ve Zkoušce na čistotu, kde se použije.
Vrstva může obsahovat organické pojivo.
Chromatografické dělení. Na vrstvu se nanese přiměřený objem (10 μl v tenkovrstvé chromatografii a 1 μl až 2 μl ve vysoce účinné tenkovrstvé chromatografii) roztoku pro test způsobilosti TLC RS. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a toluenu R (20 + 80) po dráze dlouhé 2/3 výšky desky. Deska vyhovuje, jestliže na chromatogramu jsou viditelné čtyři zřetelně oddělené skvrny: skvrna zeleně bromkresolové s hodnotou RF menší než 0,15; skvrna oranže methylové s hodnotou RF v rozmezí 0,1 až 0,25; skvrna červeně methylové s hodnotou RF v rozmezí 0,35 až 0,55 a skvrna červeně sudanové G s hodnotou RF v rozmezí 0,75 až 0,98.
Deska s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R
Vyhovuje požadavkům, které jsou uvedeny v odstavci Deska s vrstvou silikagelu pro TLC R s následující modifikací:
Obsahuje fluorescenční indikátor pro detekci při 254 nm.
Zhášení fluorescence. Odděleně se nanese na vrstvu pět bodů zvětšujících se objemů (1 μl až 10 μl pro normální TLC desky a 0,2 µl až 2 μl pro desky HPTLC) roztoku kyseliny benzoové R (1 g/l) ve směsi objemových dílů ethanolu R a cyklohexanu R (15 + 85). Vyvíjí se po dráze dlouhé přes polovinu výšky desky stejnou směsí rozpouštědel. Po odpaření rozpouštědel se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na deskách pro normální TLC jsou tmavé skvrny kyseliny benzoové na fluoreskujícím pozadí přibližně ve středu chromatogramu pro množství 2 μg a větší. Na deskách pro HPTLC jsou tmavé skvrny kyseliny benzoové na fluoreskujícím pozadí přibližně ve středu chromatogramu pro množství 0,2 μg a větší.
Deska s vrstvou silikagelu GF254 pro TLC R
Vyhovuje požadavkům, které jsou uvedeny v odstavci Deska s vrstvou silikagelu pro TLC R s následující modifikací:
Obsahuje hemihydrát síranu vápenatého jako pojivo a fluorescenční indikátor pro detekci při 254 nm.
Zhášení fluorescence. Vyhovuje zkoušce předepsané pro desku s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.
Deska s vrstvou silikagelu G pro TLC R
Vyhovuje požadavkům, které jsou uvedeny v odstavci Deska s vrstvou silikagelu pro TLC R s následující modifikací:
Obsahuje hemihydrát síranu vápenatého jako pojivo.
Deska s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R
Skleněná, kovová nebo plastová podložka, která je potažená vrstvou silanizovaného silikagelu vhodné tloušťky a velikosti částic [obvykle 2 μm až 10 μm pro desky používané pro vysoce účinnou tenkovrstvou chromatografii (HPTLC) a 5 μm až 40 μm pro desky používané při normální tenkovrstvé chromatografii (TLC)]. V případě potřeby je velikost částic uvedena za názvem zkoumadla použitého ve Zkoušce na čistotu, kde se použije.
Vrstva může obsahovat organické pojivo.
Chromatografické dělení. Do 250ml kuželové baňky se převede po 0,1 g methyllauratu R, methylmyristatu R, methylpalmitatu R a methylstearatu R. Přidá se 40 ml hydroxidu draselného v lihu RS a zahřívá se 1 h pod zpětným chladičem na vodní lázni. Ochladí se, roztok se převede do dělicí nálevky pomocí 100 ml vody R, okyselí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS (pH 2 až 3) a třikrát se vytřepe pokaždé s 10 ml dichlormethanu R. Spojené dichlormethanové extrakty se vysuší nad síranem sodným hezvodým R, zfiltrují se a odpaří se do sucha na vodní lázni. Zbytek se rozpustí v 50 ml dichlormethanu R. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R. Nanese se vhodné množství (asi 10 µl pro normální TLC desky a asi 1 μl až 2 μl pro HPTLC desky) dichlormethanového roztoku na každý ze tří oddělených bodů. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a dioxanu R (10 + 25 + 65) po dráze dlouhé 2/3 výšky desky. Deska se suší 30 min při 120 °C, deska se nechá vychladnout, vrstva se postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (35 g/l) v 2-propanolu R a zahřívá se při 150 °C do objevení skvrn. Potom se vystaví působení par amoniaku do vybělení pozadí. Na chromatogramu jsou čtyři zřetelně oddělené a dobře vymezené skvrny.
Deska s vrstvou silikagelu F254 silanizovaného pro TLC R
Vyhovuje požadavkům, které jsou uvedeny v odstavci Deska s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R s následující modifikací:
Obsahuje fluorescenční indikátor pro detekci při 254 nm.
Deuteriumoxid R
2H2O | Mr 20,03 | CAS 7789-20-0 |
Těžká voda
Stupeň deuterizace je nejméně 99,7 %.
: asi 1,11.
: asi 1,328.
TV: asi 101 °C.
Deuterizovaná kyselina octová R
C22H4O2 | Mr 64,1 | CAS 1186-52-3 |
Kyselina tetradeuterooctová; kyselina-d octová-d3
Stupeň deuterizace je nejméně 99,7 %.
: asi 1,12.
: asi 1,368.
TV: asi 115 °C.
TT: asi 16 °C.
Deuterizovaný aceton R
C32H6O | Mr 64,1 | CAS 666-52-4 |
(2H6)-Aceton; aceton-d6
Stupeň deuterizace je nejméně 99,5 %.
Čirá bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou, s dimethylformamidem, s ethanolem, s etherem a s methanolem.
: asi 0,87.
: asi 1,357.
TV: asi 55 °C.
Voda a deuteriumoxid. Nejvýše 0,1 %.
Deuterizovaný dimethylsulfoxid R
C22H6OS | Mr 84,2 | CAS 2206-27-1 |
(2H6)-Dimethylsulfoxid; dimethylsulfoxid-d6
Stupeň deuterizace je nejméně 99,8 %.
Velmi hygroskopická, viskózní, prakticky bezbarvá kapalina, dobře rozpustná ve vodě, v acetonu, v ethanolu a v etheru.
: asi 1,18.
TT: asi 20 °C.
Voda a deuteriumoxid: Nejvýše 0,1 %.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Deuterizovaný chloroform R
C2HCl3 | Mr 120,4 | CAS 865-49-6 |
(2H)-Chloroform; chloroform-d
Stupeň deuterizace je nejméně 99,7 %.
Čirá bezbarvá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s acetonem, s lihem 96% a s etherem. Látka může být stabilizována pomocí stříbrné fólie.
: asi 1,51.
: asi 1,445.
TV: asi 60 °C.
Voda a deuteriumoxid. Nejvýše 0,05 %.
Deuterizovaný methanol R
C2H4O | Mr 36,1 | CAS 811-98-3 |
(2H)-Methanol; methanol-d; tetradeuteromethanol
Stupeň deuterizace je nejméně 99,8 %.
Čirá bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou, lihem 96% a dichlormethanem.
: asi 0,888.
: asi 1,326.
TV: 65,4 °C.
Dextran síťovaný pro chromatografii R2
Síťovaný dextran ve formě kuliček vhodný k dělení peptidů a bílkovin o relativní molekulové hmotnosti 15 • 102 až 30 • 103. Vysušená forma má průměr kuliček 20 μm až 80 μm.
Dextran síťovaný pro chromatografii R3
Síťovaný dextran ve formě kuliček vhodný pro dělení peptidů a bílkovin s relativní molekulovou hmotností 4 • 103 až 15 • 104. Vysušená forma má průměr kuliček 40 μm až 120 μm.
3,3'-Diamoniumbenzidiniumtetrachlorid R
C12H18Cl4N4 • 2H2O | Mr 396,1 | CAS 7411-49-6 |
3,3',4,4'-Bifenyltetramin
Většinou bílý nebo slabě růžový prášek, dobře rozpustný ve vodě.
TT: asi 280 °C, za rozkladu.
Diazinon R
C12H21N2O3PS | Mr 304,3 | CAS 333-41-5 |
TV: asi 306 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v trimethylpentanu).
Dibutylamin R
C8H19N | Mr 129,3 | CAS 111-92-2 |
N-Butylbutan-1-amin
Bezbarvá kapalina.
: asi 1,417.
TV: asi 159 °C.
Dibutylether R
C8H18O | Mr 130,2 | CAS 142-96-1 |
Bezbarvá hořlavá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem a s etherem.
: asi 0,77.
: asi 1,399.
Jestliže látka nevyhovuje zkoušce na peroxidy, nedestiluje se.
Peroxidy. 8 ml škrobu s jodidem draselným RS se přenese do skleněného uzavíratelného válce o objemu 12 ml a o průměru 1,5 cm. Zcela se naplní zkoušenou látkou, silně se protřepe a nechá se stát 30 min chráněn před světlem; nevznikne žádné zbarvení.
Název a koncentrace přidané stabilizační látky se uvedou v označení na obalu.
Dibutylftalat R
C16H22O4 | Mr 278,3 | CAS 84-74-2 |
Dibutylbenzen-1,2-dikarboxylat
Čirá bezbarvá nebo slabě zbarvená olejovitá kapalina, velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s acetonem, s lihem 96% a s etherem.
: 1,043 až 1,048.
: 1,490 až 1,495.
Dicyklohexylamin R
C12H23N | Mr 181,3 | CAS 101-83-7 |
N,N-Dicyklohexylamin
Bezbarvá kapalina, mírně rozpustná ve vodě, mísitelná s většinou běžných organických rozpouštědel.
: asi 1,484.
TV: asi 256 °C.
Teplota tuhnutí (2.2.18): 0 °C až 1 °C.
Dicyklohexylmočovina R
C13H24N2O | Mr 224,4 | CAS 2387-23-7 |
1,3-Dicyklohexylmočovina
Bílý krystalický prášek.
TT: asi 232 °C.
Dieldrin R
C12H8Cl6O | Mr 380,9 | CAS 60-57-1 |
TV: asi 385 °C.
TT: asi 176 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Diethanolamin R
C4H11NO2 | Mr 105,1 | CAS 111-42-2 |
2,2'-Iminobisethanol
Čirá viskózní, slabě žlutá kapalina, nebo rozplývající se krystaly, které tají při asi 28 °C, velmi snadno rozpustná ve vodě, v acetonu a v methanolu.
Hodnota pH (2.2.3): 10,0 až 11,5; měří se roztok 50 g/l.
: asi 1,09.
Při použití pro stanovení alkalické fosfatasy vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Ethanolamin. Nejvýše 1,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití propanolaminu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 1,00 g propanolaminu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Zkoušený roztok (a). 5,00 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Zkoušený roztok (h). 5,00 g se rozpustí v acetonu R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztoky. 0,50 g ethanolaminu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10,0 ml. K 0,5 ml, 1,0 ml a 2,0 ml tohoto roztoku se přidá po 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se acetonem R na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 1 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné difenylfenylenoxid-polymerem R (180 μm až 250 μm),
- dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 40 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje nejdříve 3 min na 125 °C, potom při nárůstu 12 °C/min na 300 °C, teplota nástřikového prostoru na 250 °C a detektoru na 280 °C.
Nastříkne se 1 μl každého zkoušeného roztoku a 1 μl každého porovnávacího roztoku.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Diethoxytetrahydrofuran R
C8H16O3 | Mr 160,2 | CAS 3320-90-9 |
2,5-Diethoxytetrahydrofuran, směs cis a trans izomerů
Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%, v etheru a ve většině organických rozpouštědel.
: asi 0,98.
: asi 1,418.
Diethylamin R
C4H11N | Mr 73,1 | CAS 109-89-7 |
Čirá bezbarvá hořlavá kapalina, silně alkalická, mísitelná s vodou a s lihem 96%.
: asi 0,71.
TV: asi 55 °C.
2-Diethylaminoethylamin R
Viz odstavec N,N-Diethylethylendiamin R.
N,N-Diethylethylendiamin R
C6H16N2 | Mr 116,2 | CAS 100-36-7 |
N,N-Diethylethan-1,2-diamin
Bezbarvá nebo světle žlutá olejovitá kapalina, silného amoniakálního pachu, dráždící pokožku, oči a sliznice.
: 0,827.
TV: 145 °C až 147 °C.
Obsahuje nejméně 98,0 % C6H16N2.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Diethylaminoethyldextran R
Aniontoměničová pryskyřice ve formě hydrochloridu. Je to prášek tvořící s vodou gel.
N,N-Diethylanilin R
C10H15N | Mr 149,2 | CAS 91-66-7 |
: asi 0,938.
TV: asi 217 °C.
TT: asi -38 °C.
Diethyldithiokarbaminan sodný R
C5H10NNaS2 • 3H2O | Mr 225,3 | CAS 20624-25-3 |
Bílé nebo bezbarvé krystaly, snadno rozpustné ve vodě, dobře rozpustné v lihu 96%. Vodný roztok je bezbarvý.
Diethyldithiokarbaminan stříbrný R
C5H10AgNS2 | Mr 256,1 | CAS 1470-61-7 |
Světle žlutý nebo šedožlutý prášek, je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v pyridinu. Látku je možno připravit následovně: 1,7 g dusičnanu stříbrného R se rozpustí ve 100 ml vody R (roztok I). 2,3 g diethyldithiokarbaminanu sodného R se rozpustí ve 100 ml vody R (roztok II). Oba roztoky se ochladí na 10 °C a za míchání se smíchají.
Vzniklá žlutá sraženina se převede na filtr ze slinutého skla, promyje se 200 ml studené vody R a 2 h až 3 h se suší ve vakuu.
Látka je použitelná, jestliže není zbarvená a nevykazuje silný pach.
Diethylenglykol R
C4H10O3 | Mr 106,1 | CAS 111-46-6 |
2,2'-Oxybisethanol
Obsahuje nejméně 99,5 % C4H10O3.
Čirá bezbarvá hygroskopická kapalina, mísitelná s vodou, acetonem a lihem 96%.
: asi 1,118.
: asi 1,447.
TV: 244 °C až 246 °C.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Diethylfenylendiamoniumsulfat R
C10H18N2O4S | Mr 262,3 | CAS 6283-63-2 |
N,N'-Diethyl-p-fenylendiamoniumsulfat
Bílý nebo slabě žlutý prášek, dobře rozpustný ve vodě.
TT: asi 185 °C, za rozkladu.
Uchovává se chráněn před světlem.
Diethylfenylendiamoniumsulfat RS
K 250 ml vody R se přidají 2 ml kyseliny sírové R a 25 ml edetanu disodného 0,02 mol/l RS. V tomto roztoku se rozpustí 1,1 g diethylfenylendiamoniumsulfatu R a zředí se vodou R na 1000 ml.
Uchovává se chráněn před světlem a teplem a je použitelný 1 měsíc. Může se použít jen bezbarvý roztok.
Difenylamin R
C12H11N | Mr 169,2 | CAS 122-39-4 |
Bílé krystaly, těžce rozpustné ve vodě, dobře rozpustné v lihu 96%.
TT: asi 55 °C.
Uchovává se chráněn před světlem.
Difenylamin RS
Roztok (1 g/l) v kyselině sírové R.
Uchovává se chráněn před světlem.
Difenylamin RS1
Roztok (10 g/l) v kyselině sírové R. Roztok je bezbarvý.
Difenylamin RS2
1 g difenylaminu R se rozpustí ve 100 ml kyseliny octové ledové R a přidá se 2,75 ml kyseliny sírové R. Připravuje se v čas potřeby.
Difenylanthracen R
C26H18 | Mr 330,4 | CAS 1499-10-1 |
9,10-Difenylanthracen
Nažloutlý až žlutý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v etheru.
TT: asi 248 °C.
Difenylbenzidin R
C24H20N2 | Mr 336,4 | CAS 531-91-9 |
N,N'-Difenylbenzidin; N,N'-difenylbifenyl-4,4'-diamin
Bílý nebo světle šedý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v acetonu a v lihu 96%.
TT: asi 248 °C.
Dusičnany. 8 mg se rozpustí v chlazené směsi 45 ml kyseliny sírové prosté dusičnanů R a 5 ml vody R. Roztok je bezbarvý nebo velmi slabě modrý.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %.
Uchovává se chráněn před světlem.
Difenylboryloxyethylamin R
C14H16BNO | Mr 225,1 | CAS 524-95-8 |
Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný ve vodě.
TT: asi 193 °C.
Difenylfenylenoxid-polymer R
Poly(2,6-difenyl-p-fenyloxid)
Bílé nebo téměř bílé porézní kuličky. Velikost kuliček je uvedena za názvem zkoumadla v příslušné zkoušce.
Difenylkarbazid R
C13H14N4O | Mr 242,3 | CAS 140-22-7 |
1,5-Difenylkarbonohydrazid
Bílý krystalický prášek, který na vzduchu postupně růžoví. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v kyselině octové ledové.
TT: asi 170 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %.
Uchovává se chráněn před světlem.
Difenylkarbazid RS
0,2 g difenylkarbazidu R se rozpustí v 10 ml kyseliny octové ledové R a zředí se ethanolem R na 100 ml. Připraví se v čas potřeby.
Difenylkarbazon R
C13H12N4O | Mr 240,3 | CAS 538-62-5 |
1,5-Difenylkarbazon
Oranžově žlutý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 157 °C, za rozkladu.
Difenyloxazol R
C15H11NO | Mr 221,3 | CAS 92-71-7 |
2,5-Difenyloxazol
Bílý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v dioxanu a v kyselině octové ledové.
: asi 1260; měří se roztok v methanolu R při 305 nm.
TT: asi 70 °C.
Při použití pro měření kapalinové scintilace má vhodnou analytickou jakost.
Difosforečnan sodný R
Na4P2O7 • 10H2O | Mr 446,1 | CAS 13472-36-1 |
Dekahydrát difosforečnanu sodného; pyrofosforečnan sodný dekahydrát
Bezbarvé slabě zvětrávající krystaly, snadno rozpustné ve vodě.
Digitonin R
C56H92O29 | Mr 1229 | CAS 11024-24-1 |
3β-[O-(β-D-Glukopyranosyl-(1→3)-O-β-D-galaktopyranosyl-(1→2)-O-[(β-D-xylopyranosyl-(1→3)]-O-β-D-galaktopyrano-syl-(1→4)-O-β-D-galaktopyranosyloxy]-(25R)-5α-spirostan-2α,15β-diol
Krystaly, prakticky nerozpustné ve vodě, mírně rozpustné v ethanolu, těžce rozpustné v lihu 96%, prakticky nerozpustné v etheru.
Digitoxin R
Viz článek Digitoxinum.
Dihydrogenfosforečnan amonný R
(NH4)H2PO4 | Mr 115,0 | CAS 7722-76-1 |
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, snadno rozpustné ve vodě.
Hodnota pH (2.2.3). 4,2; měří se roztok (23 g/l).
Dihydrogenfosforečnan draselný R
Viz článek Kalii dihydrogenophosphas.
Dihydrogenfosforečnan draselný 0,2 mol/l RS
Roztok obsahující 27,22 g dihydrogenfosforečnanu draselného R v 1000,0 ml.
Dihydrogenfosforečnan sodný R
Viz článek Natrii dihydrogenophosphas dihydricus.
Dihydrogenfosforečnan sodný bezvodý R
NaH2PO4 | Mr 120,0 | CAS 7558-80-7 |
Bílý hygroskopický prášek.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Dihydrogenfosforečnan sodný monohydrát R
NaH2PO4 • H2O | Mr 138,0 | CAS 10049-21-5 |
Bílé slabě zvětrávající krystaly nebo zrna. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
10,11-Dihydrokarbamazepin R
C15H14N2O | Mr 238,3 | CAS 3564-73-6 |
10,11-Dihydro-5H-dibenz[b,f]azepin-5-karboxamid
TT: 205 °C až 210 °C.
1,3-Dihydroxynaftalen R
C10H8O2 | Mr 160,2 | CAS 132-86-5 |
1,3-Naftalendiol
Krystalický obvykle hnědě fialový prášek, snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
TT: asi 125 °C.
2,7-Dihydroxynaftalen R
C10H8O2 | Mr 160,2 | CAS 582-17-2 |
2,7-Naftalendiol
Jehličky, dobře rozpustné ve vodě, lihu 96% a etheru.
TT: asi 190 °C.
2,7-Dihydroxynaftalen RS
10 mg 2,7-dihydroxynaftalenu R se rozpustí ve 100 ml kyseliny sírové R. Roztok se nechá stát do odbarvení a je použitelný 2 dny.
Dichlorbenzen R
C6H4Cl2 | Mr 147,0 | CAS 95-50-1 |
1,2-Dichlorbenzen
Bezbarvá olej ovitá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v ethanolu a v etheru.
: asi 1,31.
TV: asi 180 °C.
Dichlorethan R
C2H4Cl2 | Mr 99,0 | CAS 107-06-2 |
1,2-Dichlorethan; ethylenchlorid
Čirá bezbarvá kapalina, rozpustná v asi 120 dílech vody a ve 2 dílech lihu 96%, mísitelná s etherem.
: asi 1,25.
Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 82 °C až 84 °C.
Dichlorfenolindofenolat sodný R
C12H6Cl2NNaO2 • 2H2O | Mr 326,1 | CAS 620-45-1 |
Dihydrát sodné soli 2,6-dichlor-N-(4-hydroxyfenyl)-1,4-benzochinonmonoiminu
Tmavě zelený prášek, snadno rozpustný ve vodě a v ethanolu. Vodný roztok je tmavě modrý, okyselením se mění na růžový.
Dichlorfenolindofenolat sodný RS
50,0 mg dichlorfenolindofenolatu sodného R se rozpustí ve 100,0 ml vody R a zfiltruje se.
Standardizace: 20,0 mg kyseliny askorbové R se rozpustí v 10 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny metafosforečné R (200 g/l) a zředí se vodou R na 250,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se rychle titruje zkoušeným roztokem, který se přidává z mikrobyrety dělené po 0,01 ml, dokud přetrvává 10 s růžová barva; titrace nesmí trvat déle než 2 min. Roztok dichlorfenolindofenolatu sodného se zředí vodou R tak, aby 1 ml roztoku odpovídal 0,1 mg kyseliny askorbové (C6H8O6).
Použije se do tří dnů po přípravě. Standardizuje se bezprostředně před použitím.
Dichlofenthion R
C10H13Cl2O3PS | Mr 315,2 | CAS 97-17-6 |
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/µl v cyklohexanu).
Dichlorfluorescein R
C20H10Cl2O5 | Mr 401,2 | CAS 76-54-0 |
2',7'-Dichlorfluorescein
Žlutohnědý až žlutooranžový prášek, těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%. Se zředěnými roztoky alkalických hydroxidů dává roztok, který žlutozeleně fluoreskuje. Je prakticky nerozpustný v etheru.
Dichlorchinonchlorimid R
C6H2Cl3NO | Mr 210,4 | CAS 101-38-2 |
N-2,6-Trichlor-1,4-benzochinonmonoimin
Světle žlutý nebo nazelenale žlutý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a ve zředěných roztocích alkálií.
TT: asi 66 °C.
Dichlormethan R
CH2Cl2 | Mr 84,9 | CAS 75-09-2 |
Methylenchlorid
Bezbarvá kapalina, mírně rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
TV: 39 °C až 42 °C.
Při použití pro fluorimetrii vyhovuje následujícímu dodatečnému požadavku:
Fluorescence (2.2.21): Fluorescence látky při budicím záření 365 nm měřená při 460 nm v 1 cm kyvetě není vyšší než fluorescence roztoku chininu R (0,002 μg/ml) v kyselině sírové 0,5 mol/l RS. Měřeno za stejných podmínek.
Dichlormethan okyselený R
K 100 ml dichlormethanu R se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové R, protřepe se, nechá se stát a oddělí se obě vrstvy. Použije se spodní vrstva.
Dichlorvos R
C4H7Cl2O4P | Mr 221 | CAS 62-73-7 |
2,2-Dichlorvinyldimethylfosfat
Bezbarvá až hnědožlutá kapalina, dobře rozpustná ve vodě, mísitelná s většinou organických rozpouštědel.
: 1,452.
Dichroman draselný R
K2Cr2O7 | Mr 294,2 | CAS 7778-50-9 |
Oranžově červené krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Dichroman draselný používaný ke kalibraci spektrofotometrů (2.2.25) obsahuje nejméně 99,9 % K2Cr2O7, počítáno na látku vysušenou při 130 °C.
Stanovení obsahu. 1,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 250,0 ml. Do baňky o objemu 500 ml se převede 50,0 ml tohoto roztoku a přidá se čerstvě připravený roztok obsahující 4 g jodidu draselného R, 2 g hydrogenuhličitanu sodného R a 6 ml kyseliny chlorovodíkové R ve 100 ml vody R. Baňka se uzavře a nechá se stát 5 min chráněná před světlem. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu prostého jodidu RS jako indikátoru.
1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,903 mg K2Cr2O7.
Dichroman draselný RS
Roztok 106 g/l.
Dichroman draselný RS1
Roztok 5 g/l.
Dichroman draselný v kyselině dusičné RS
0,7 g dichromanu draselného R se rozpustí v kyselině dusičné R a zředí se jí na 100 ml.
Diisobutylketon R
C9H18O | Mr 142,2 | CAS 108-83-8 |
Čirá bezbarvá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s většinou organických rozpouštědel.
: asi 1,414.
TV: asi 168 °C.
Diisopropylether R
C6H14O | Mr 102,2 | CAS 108-20-3 |
Čirá bezbarvá kapalina, velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a etherem.
: 0,723 až 0,728.
TV: 67 °C až 69 °C.
Jestliže zkoušená látka nevyhoví zkoušce na peroxidy, nedestiluje se.
Peroxidy. 8 ml škrobu s jodidem draselným RS se přenese do 12ml skleněného uzavíratelného válce o průměru 1,5 cm.
Zcela se naplní zkoušenou kapalinou, silně protřepe a nechá se stát ve tmě 30 min. Nevznikne žádné zbarvení.
Uchovává se chráněn před světlem.
Název a koncentrace přidané stabilizační látky jsou uvedeny v označení na obalu.
Dikarboxidiniumchlorid R
C20H26Cl2N2O6 | Mr 461,3 | CAS 56455-90-4 |
Dichlorid kyseliny 4,4'(4,4'-diamoniobifenyl-3,3'-diyl)dioxy]dibutanové
Dimetikon R
Viz článek Dimeticonum.
4,4'-Dimethoxybenzofenon R
C15H14O3 | Mr 242,3 | CAS 90-96-0 |
Bis(4-Methoxyfenyl)methanon, bis(4-methoxyfenyl)keton
Bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 142 °C.
Dimethoxypropan R
C5H12O2 | Mr 104,1 | CAS 77-76-9 |
2,2-Dimethoxypropan
Bezbarvá kapalina, která se rozkládá působením vlhkého vzduchu nebo vodou.
: asi 0,847.
: asi 1,378.
TV: asi 83 °C.
Dimethylacetamid R
C4H9NO | Mr 87,1 | CAS 127-19-5 |
N,N-Dimethylacetamid
Obsahuje nejméně 99,5 % C4H9NO.
Bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou a s většinou organických rozpouštědel.
: asi 0,94.
: asi 1,437.
TV: asi 165 °C.
Dimethylaminobenzaldehyd R
C9H11NO | Mr 149,2 | CAS 100-10-7 |
4-Dimethylaminobenzaldehyd
Bílé nebo žlutobílé krystaly. Je dobře rozpustný v lihu 96% a ve zředěných kyselinách.
TT: asi 74 °C.
Dimethylaminobenzaldehyd RS1
0,2 g dimethylaminobenzaldehydu R se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R a přidá se 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R.
Roztok se třepe s aktivním uhlím R a zfiltruje se. Intenzita zbarvení roztoku není větší než intenzita zbarvení jodu RS3.
Připravuje se v čas potřeby.
Dimethylaminobenzaldehyd RS2
0,2 g dimethylaminobenzaldehydu R se rozpustí bez zahřívání ve směsi 5,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 4,5 ml vody R.
Připravuje se v čas potřeby.
Dimethylaminobenzaldehyd RS3
0,25 g dimethylaminobenzaldehydu R se rozpustí ve směsi 45,0 ml kyseliny octové ledové R, 5,0 ml kyseliny fosforečné R a 45,0 ml vody R.
Dimethylaminobenzaldehyd RS6
0,125 g dimethylaminobenzaldehydu R se rozpustí v chlazené směsi 65 ml kyseliny sírové R a 35 ml vody R. Přidá se 0,1 ml roztoku chloridu železitého R (50 g/l). Před použitím se nechá stát 24 hodin, chráněn před světlem.
Při uchovávání při pokojové teplotě je použitelný jeden týden, při uchovávání v chladničce je možné jej používat po dobu několika měsíců.
Dimethylaminobenzaldehyd RS7
1,0 g dimethylaminobenzaldehydu R se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové R. K roztoku se přidá 50 ml lihu 96% R. Roztok se uchovává chráněn před světlem a je použitelný 4 týdny.
Dimethylaminobenzaldehyd RS8
Rozpustí se 0,25 g dimethylaminobenzaldehydu R ve směsi 5 g kyseliny fosforečné R, 45 g vody R a 50 g kyseliny octové bezvodé R. Připraví se v čas potřeby.
4-Dimethylaminocinnamaldehyd R
C11H13NO | Mr 175,2 | CAS 6203-18-5 |
3-(4-Dimethylaminofenyl)-2-propenal
Oranžové nebo oranžově hnědé krystaly nebo prášek. Je citlivý na světlo.
TT: asi 138 °C.
4-Dimethylaminocinnamaldehyd RS
2g 4-dimethylaminocinnamaldehydu R se rozpustí ve směsi 100 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 100 ml ethanolu R. Uchovává se v chladu. Bezprostředně před použitím se tento roztok zředí na čtyřnásobný objem ethanolem R.
Uchovává se v chladu.
Dimethylaminonaftalensulfonylchlorid R
C12H12ClNO2S | Mr 269,8 | CAS 605-65-2 |
5-Dimethylaminonaftalen-1-sulfonylchlorid
Žlutý krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu.
TT: asi 70 °C.
Uchovává se v chladu.
N,N-Dimethylanilin R
C8H11N | Mr 121,2 | CAS 121-69-7 |
Čirá olejovitá kapalina, čerstvě destilovaná téměř bezbarvá, prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru. Při skladování vzniká červenohnědé zbarvení.
: asi 1,558.
Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 192 °C až 194 °C.
2,3-Dimethylanilin R
C8H11N | Mr 121,2 | CAS 87-59-2 |
2,3-Xylidin
Nažloutlá kapalina, mírně rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%.
: 0,993 až 0,995.
: asi 1,569.
TV: asi 224 °C.
2,6-Dimethylanilin R
C8H11N | Mr 121,2 | CAS 87-62-7 |
Bezbarvá kapalina, mírně rozpustná ve vodě, rozpustná v lihu 96%.
: asi 0,98.
Dimethyldecylamin R
C12H27N | Mr 185,4 | CAS 1120-24-7 |
N,N-Dimethyldecylamin
Obsahuje nejméně 98,0 % C12H27N.
TV: asi 234 °C.
2,6-Dimethylfenol R
C8H10O | Mr 122,2 | CAS 576-26-1 |
Bezbarvé jehlice, těžce rozpustné ve vodě, velmi snadno rozpustné v lihu 96% a v etheru.
TV: asi 203 °C.
TT: 46 °C až 48 °C.
3,4-Dimethylfenol R
C8H10O | Mr 122,2 | CAS 95-65-8 |
Bílé nebo téměř bílé krystaly, těžce rozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96%.
TV: asi 226 °C.
TT: 25 °C až 27 °C.
Dimethylformamid R
C3H7NO | Mr 73,1 | CAS 68-12-2 |
Čirá bezbarvá neutrální kapalina, mísitelná s vodou a s lihem 96%.
: 0,949 až 0,952.
TV: asi 153 °C.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %.
Dimethylformamiddiethylacetal R
C7H17NO2 | Mr 147,2 | CAS 1188-33-6 |
N,N-Dimethylformamiddiethylacetal
: asi 1,40.
TV: 128 °C až 130 °C.
Dimethylglyoxim R
C4H8N2O2 | Mr 116,1 | CAS 95-45-4 |
Diacetyldioxim
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě, velmi těžce rozpustný ve vroucí vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v etheru.
TT: asi 240 °C, za rozkladu.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,05 %.
1,3-Dimethyl-2-imidazolidinon R
C5H10N2O | Mr 114,2 | CAS 80-73-9 |
N,N -Dimethylethylmočovina
: 1,4720
TV: asi 224 °C.
Dimethylkarbonat R
C3H6O3 | Mr 90,1 | CAS 616-38-6 |
Dimethylester kyseliny uhličité
Kapalina, nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%.
: 1,065.
: 1,368.
TV: asi 90 °C.
N,N-Dimethyloktylamin R
C10H23N | Mr 157,3 | CAS 7378-99-6 |
Oktyldimethylamin
Bezbarvá kapalina.
: asi 0,765.
: asi 1,424.
TV: asi 195 °C.
Dimethylpiperazin R
C6H14N2 | Mr 114,2 | CAS 106-58-1 |
1,4-Dimethylpiperazin
Bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou a s lihem 96%.
: asi 0,85.
: asi 1,446.
TV: asi 131 °C.
Dimethylstearamid R
N,N-Dimethyloktadekanamid
Bílá nebo téměř bílá tuhá hmota, dobře rozpustná ve většině organických rozpouštědel, včetně acetonu.
TT: asi 51 °C.
Dimethylsulfon R
C2H6O2S | Mr 94,1 | CAS 67-71-0 |
Bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a lihu 96%.
TT: 108 °C až 110 °C.
Dimethylsulfoxid R
C2H6OS | Mr 78,1 | CAS 67-68-5 |
DMSO
Čirá bezbarvá olejovitá hygroskopická kapalina, mísitelná s vodou a s lihem 96%.
: asi 1,10.
TV: asi 189 °C.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 10 g/l.
Při použití pro spektrofotometrii vyhovuje následujícím požadavkům:
Transmitance (2.2.25):
nejméně 10 % při 262 nm,
nejméně 35 % při 270 nm,
nejméně 70 % při 290 nm,
nejméně 98 % při 340 nm a výše;
měří se proti vodě R jako kontrolní kapalině.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
2,4-Dimethyl-6-terc.butylfenol R
C12H18O | Mr 178,3 | CAS 1879-09-0 |
Dimidiumbromid R
C20H18BrN3 | Mr 380,3 | CAS 518-67-2 |
3,8-Diamino-5-methyl-6-fenylfenanthridiniumbromid
Tmavě červené krystaly, těžce rozpustné ve vodě při 20 °C, mírně rozpustné ve vodě při 60 °C a v lihu 96%, prakticky nerozpustné v etheru.
Dimidiumbromid se sulfanovou modří RS
Zvlášť se rozpustí 0,5 g dimidiumbromidu R a 0,25 g modře sulfanové R ve 30 ml horké směsi objemových dílů ethanolu R a vody R (1 + 9). Po zamíchání se oba roztoky smíchají a zředí se stejnou směsí na 250 ml. 20 ml tohoto roztoku se smíchá s 20 ml roztoku kyseliny sírové R (14,0% (V/V)) předem zředěné s asi 250 ml vody R a zředí se vodou R na 500 ml.
Uchovává se chráněn před světlem.
Dinatriumbicinchoninat R
C20H10N2Na2O4 | Mr 388,3 | CAS 979-88-4 |
Dinatrium-2,2'-dichinolin-4,4'-dikarboxylat
Dinitrobenzen R
C6H4N2O4 | Mr 168,1 | CAS 528-29-0 |
1,3-Dinitrobenzen
Slabě žluté krystaly nebo krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 90 °C.
Dinitrobenzen RS
Roztok (10 g/l) v lihu 96% R.
Dinitrobenzoylchlorid R
C7H3ClN2O5 | Mr 230,6 | CAS 99-33-2 |
3,5-Dinitrobenzoylchlorid
Světle žlutý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly.
TT: asi 68 °C.
Dinitrofenylhydrazin R
C6H6N4O4 | Mr 198,1 | CAS 119-26-6 |
2,4-Dinitrofenylhydrazin
Červenooranžové krystaly, velmi těžce rozpustné ve vodě, těžce rozpustné v lihu 96%.
TT: asi 203 °C (2.2.16).
Dinitrofenylhydraziniumchlorid RS
0,50 g dinitrofenylhydrazinu R se zahřátím rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a doplní se jí na 100 ml.
Nechá se vychladnout a zfiltruje se. Připraví se v čas potřeby.
Dinitrofenylhydraziniumchlorid s kyselinou octovou RS
0,2 g dinitrofenylhydrazinu R se rozpustí ve 20 ml methanolu R a přidá se 80 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové RS a kyseliny chlorovodíkové RS. Připraví se v čas potřeby.
Dinitrofenylhydraziniumsulfat RS
1,5 g dinitrofenylhydrazinu R se rozpustí v 50 ml roztoku kyseliny sírové R 20% (V/V). Připraví se v čas potřeby.
Dinonylftalat R
C26H42O4 | Mr 418,6 | CAS 28553-12-0 |
Bis(3,5,5-trimethylhexyl)ftalat
Bezbarvá až světle žlutá, viskózní kapalina.
: 0,97 až 0,98.
: 1,482 až 1,489.
Kysele reagující látky. 5,0 g se třepe 1 min s 25 ml vody R. Po oddělení se vodná vrstva zfiltruje a přidá se k ní 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,3 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS (0,05 %, počítáno jako kyselina ftalová).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %.
Dioktadecyldisulfid R
C36H74S2 | Mr 571,1 | CAS 1844-09-3 |
Bílý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě.
TT: 53 °C až 58 °C.
Dioxan R
C4H8O2 | Mr 88,1 | CAS 123-91-1 |
1,4-Dioxan
Čirá bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou a s většinou organických rozpouštědel.
: asi 1,03.
Teplota tuhnutí (2.2.18). 9 °C až 11 °C.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %.
Jestliže nevyhovuje zkoušce na peroxidy, nedestiluje se.
Peroxidy. 8 ml škrobu s jodidem draselným RS se převede do 12ml skleněného uzavíratelného válce o průměru 1,5 cm.
Naplní se zkoušenou látkou, silně se protřepe a nechá se stát ve tmě 30 min. Nevznikne žádné zbarvení.
Při použití pro měření kapalinové scintilace má vhodnou analytickou jakost.
Dioxan RS
50,0 ml dioxanu základního RS se zředí vodou R na 100,0 ml (0,5 mg C4H8O2/ml).
Dioxan RS1
10,0 ml dioxanu RS se zředí vodou R na 50,0 ml (0,1 mg C4H8O2/ml).
Dioxan základní RS
1,00 g dioxanu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml (1,0 mg C4H8O2/ml).
Disiřičitan sodný R
Viz článek Natrii disulfis.
Ditalimfos R
C12H14NO4PS | Mr 299,3 | CAS 5131-24-8 |
O,O-Diethyl-(1,3-dihydro-1,3-dioxo-2H-isoindol-2-yl)fosfonothioat
Velmi těžce rozpustný ve vodě, v ethylacetatu a v ethanolu.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok v cyklohexanu.
Dithiol R
C7H8S2 | Mr 156,3 | CAS 496-74-2 |
4-Methyl-1,2-benzendithiol, 3,4-dimerkaptotoluen
Bílé hygroskopické krystaly, dobře rozpustné v methanolu a roztocích alkalických hydroxidů.
TT: asi 30 °C.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Dithioničitan sodný R
Na2S2O4 | Mr 174,1 | CAS 7775-14-6 |
Bílý až šedobílý krystalický prášek, na vzduchu oxiduje, je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Dithiothreitol R
C4H10O2S2 | Mr 154,2 | CAS 27565-41-9 |
threo-1,4-Dimerkapto-2,3-butandiol
Slabě hygroskopické jehlice, snadno rozpustné ve vodě, v acetonu a v ethanolu.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Dithizon R
C13H12N4S | Mr 256,3 | CAS 60-10-6 |
1,5-Difenylthiokarbazon
Modročerný, hnědočerný nebo černý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Uchovává se chráněn před světlem.
Dithizon RS
Roztok v chloroformu R (0,5 g/l). Připraví se v čas potřeby.
Dithizon RS2
40,0 mg dithizonu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 1000,0 ml. 30,0 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 100,0 ml.
Standardizace. Množství chloridu rtuťnatého R odpovídající 0,1354 g HgCl2 se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny sírové zředěné RS a vody R a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se stejnou směsí zředí na 100,0 ml (tento roztok obsahuje 20 μg Hg/ml). 1,0 ml tohoto roztoku se smíchá v dělicí nálevce s 50 ml kyseliny sírové zředěné RS, 140 ml vody R a 10 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (200 g/l). Směs se titruje zkoušeným roztokem, přičemž po každém přidání se dvacetkrát protřepe. Před koncem titrace se vrstvy nechají oddělit a sleduje se chloroformová vrstva. Titruje se do modrozeleného zbarvení chloroformové vrstvy. Množství rtuti odpovídající zkoušenému roztoku (μg/ml) se vypočítá ze vztahu 20/V, v němž V značí při titraci spotřebovaný objem zkoušeného roztoku v mililitrech.
Dithizon R1
C13H12N4S | Mr 256,3 | CAS 60-10-6 |
1,5-Difenylthiokarbazon
Obsahuje nejméně 98,0 % C13H12N4S.
Modročerný, hnědočerný nebo černý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Uchovává se chráněn před světlem.
Dodecylsíran sodný R
Viz článek Natrii laurilsulfas s výjimkou obsahu, který je nejméně 99,0 %.
Dotriakontan R
C32H66 | Mr 450,9 | CAS 544-85-4 |
n-Dotriakontan
Bílé plátky. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v hexanu, těžce rozpustný v etheru.
TT: asi 69 °C.
Nečistoty. Nejvýše 0,1 % nečistot se stejnou hodnotou tR jako α-tokoferolacetat stanovených plynovou chromatografií za podmínek předepsaných v článku Tocoferoli alfa acetas.
Doxazosiniummesilat nečistota C R
2-Chlor-6,7-dimethoxy-4-chinazolinamin
Obsahuje nejméně 98,0 % C10H10N3O2Cl.
Bílý až světle žlutý prášek.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; suší se 3 h při 60 °C ve vakuu.
Dusičnan amonný R
NH4NO3 | Mr 80,0 | CAS 6484-52-2 |
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Dusičnan amonný R1
NH4NO3 | Mr 80,0 | CAS 6484-52-2 |
Vyhovuje požadavkům uvedeným pro Dusičnan amonný R a následujícím dodatečným požadavkům:
Kysele reagující látky. Roztok látky je nepatrně kyselý (2.2.4).
Chloridy (2.4.4). 0,50 g vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).
Sírany (2.4.13). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 μg/g).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,05 %, stanoví se s 1,0 g.
Dusičnan ceritý R
Ce(N03)3 • 6H2O | Mr 434,3 | CAS 10294-41-4 |
Bezbarvý až slabě žlutý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě a lihu 96%.
Dusičnan draselný R
KNO3 | Mr 101,1 | CAS 7757-79-1 |
Bezbarvé krystaly, velmi snadno rozpustné ve vodě.
Dusičnan hlinitý R
Al(NO3)3 • 9H2O | Mr 375,1 | CAS 7784-27-2 |
Rozpadající se krystaly, velmi snadno rozpustné ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustné v acetonu.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Dusičnan hořečnatý R
Mg(NO3)2 • 6H2O | Mr 256,4 | CAS 13446-18-9 |
Bezbarvé průsvitné rozpadající se krystaly, velmi snadno rozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96%.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Dusičnan hořečnatý RS
17,3 g dusičnanu hořečnatého R se rozpustí za mírného zahřátí v 5 ml vody R a přidá se 80 ml lihu 96% R. Ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.
Dusičnan kobaltnatý R
Co(NO3)2 • 6H2O | Mr 291,0 | CAS 10026-22-9 |
Malé červené krystaly, velmi snadno rozpustné ve vodě.
Dusičnan lanthanitý R
La(NO3)3 • 6H2O | Mr 433,0 | CAS 10277-43-7 |
Bezbarvé rozpadající se krystaly, snadno rozpustné ve vodě.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Dusičnan lanthanitý RS
Roztok 50 g/l.
Dusičnan měďnatý R
Cu(NO3)2 • 3H2O | Mr 241,6 | CAS 10031-43-3 |
Tmavě modré krystaly, hygroskopické, velmi snadno rozpustné ve vodě, kde dávají silně kyselou reakci, snadno rozpustné v lihu 96% a ve zředěné kyselině dusičné.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Dusičnan olovnatý R
Pb(NO3)2 | Mr 331,2 | CAS 10099-74-8 |
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě.
Dusičnan olovnatý RS
Roztok 33 g/l
Dusičnan-oxid bismutitý R.
Zásaditý dusičnan bismutý
4[BiNO3(OH)2], BiO(OH) | Mr 1462 | CAS 1304-85-4 |
Bílý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě.
Dusičnan-oxid bismutitý R1
Obsahuje 71,5 % až 74,0 % bismutu (Bi) a 14,5 % až 16,5 % dusičnanů, počítáno jako oxid dusičný (N2O5).
Dusičnan-oxid bismutitý RS
5 g dusičnan-oxidu bismutitého R1 se rozpustí ve směsi 8,4 ml kyseliny dusičné R a 50 ml vody R a zředí se jí na 250 ml. V případě nutnosti se zfiltruje.
Kysele reagující látky. K 10 ml se přidá 0,05 ml oranže methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje 5,0 ml až 6,25 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS.
Dusičnan-oxid zirkoničitý R
CAS 14985-18-3
Dusičnan-oxid zirkoničitý je bazická sůl odpovídající přibližnému vzorci ZrO(NO3)2 • 2H2O.
Bílý prášek nebo krystaly. Je hygroskopický, dobře rozpustný ve vodě. Vodný roztok je čirý nebo slabě opalizující.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Dusičnan-oxid zirkoničitý RS
Roztok dusičnan-oxidu zirkoničitého R (1 g/l) ve směsi 40 ml vody R a 60 ml kyseliny chlorovodíkové R.
Dusičnan rtuťnatý R
Hg(NO3)2 • H2O | Mr 342,6 | CAS 7782-86-7 |
Bezbarvé nebo slabě zbarvené krystaly, hygroskopické, dobře rozpustné ve vodě za přítomnosti malého množství kyseliny dusičné.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Dusičnan sodný R
NaNO3 | Mr 85,0 | CAS 7631-99-4 |
Bílý prášek, zrna nebo bezbarvé průsvitné krystaly roztékající se vzdušnou vlhkostí. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Dusičnan stříbrný R
Viz článek Argenti nitras.
Dusičnan stříbrný RS1
Roztok 42,5 g/l.
Uchovává se chráněn před světlem.
Dusičnan stříbrný RS2
Roztok 17 g/l.
Uchovává se chráněn před světlem.
Dusičnan stříbrný amoniakální RS
2,5 g dusičnanu stříbrného R se rozpustí v 80 ml vody R. K tomuto roztoku se za třepání po kapkách přidává amoniak RS1, až se vzniklá sraženina opět rozpustí. Potom se zředí vodou R na 100 ml. Připravuje se v čas potřeby.
Dusičnan stříbrný v pyridinu RS
Roztok (85 g/l) v pyridinu R.
Uchovává se chráněn před světlem.
Dusičnan železitý R
Fe(NO3)3 • 9H2O | Mr 404 | CAS 7782-61-8 |
Obsahuje nejméně 99,0 % Fe(NO3)3 • 9H2O.
Světle purpurově červené krystaly nebo krystalická hmota. Je velmi dobře rozpustný ve vodě.
Volná kyselina. Nejvýše 0,3 % (jako HNO3).
Dusík R
N2 | Mr 28,01 | CAS 7727-37-9 |
Promytý a vysušený dusík.
Dusík R1
Obsahuje nejméně 99,999 % N2 (V/V).
Kyslík. Méně než 5 ml/m3.
Oxid uhelnatý. Méně než 5 ml/m3.
Dusík pro chromatografii R
Obsahuje nejméně 99,95 % N2 (V/V).
Dusík prostý kyslíku R
Je to dusík R zbavený kyslíku probubláním přes pyrogallol zásaditý RS.
Dusitan sodný R
NaNO2 | Mr 69,0 | CAS 7632-00-0 |
Obsahuje nejméně 97,0 % NaNO2.
Bílý zrnitý prášek nebo slabě světle žlutý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě.
Dusitan sodný RS
Roztok 100 g/l.
Připravuje se v čas potřeby.
Edetan disodný R
Chelaton 3
Viz článek Dinatrii edetas dihydricus.
Edetan měďnatý RS
Ke 2 ml roztoku octanu měďnatého R (20 g/l) se přidají 2 ml edetanu disodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 50 ml.
Elektrolytové zkoumadlo pro mikrostanovení vody R
Komerčně dostupné bezvodé zkoumadlo nebo kombinace bezvodých zkoumadel pro coulometrickou titraci vody, které obsahuje vhodné organické báze, oxid siřičitý a jodid rozpuštěný ve vhodném rozpouštědle.
Emetiniumchlorid R
Viz článek Emetini dihydrochloridum pentahydricum.
Emodin R
C15H10O5 | M 270,2 | CAS 518-82-1 |
1,3,8-Trihydroxy-6-methylanthrachinon
Oranžově červené jehličky, prakticky nerozpustné ve vodě, těžce rozpustné v etheru, dobře rozpustné v lihu 96% a v roztocích alkalických hydroxidů.
Chromatografie. Zkouší se za podmínek předepsaných v článku Rhei radix. Na chromatogramu je jedna hlavní skvrna.
α-Endosulfan R
C9H6Cl6O3S | Mr 406,9 | CAS 959-98-8 |
TV: asi 200 °C.
TT: asi 108 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
β-Endosulfan R
C9H6Cl6O3S | Mr 406,9 | CAS 33213-65-9 |
TV: asi 390 °C.
TT: asi 207 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Endrin R
C12H8Cl6O | Mr 380,9 | 72-20-8 |
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Erukamid R
C22H43NO | Mr 337,6 | CAS 112-84-5 |
(Z)-13-Dokosenamid
Nažloutlý nebo bílý prášek nebo zrna. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v ethanolu.
TT: asi 70 °C.
Erytritol R
C4H10O4 | Mr 122,1 | CAS 149-32-6 |
(R*,S*)-Butan-1,2,3,4-tetrol;meso-erytritol
Tetragonální hranoly, velmi dobře rozpustné ve vodě, dobře rozpustné v pyridinu, těžce rozpustné v lihu 96%.
TT: asi 121,5 °C.
Erytrocyty králičí suspenze R
Připraví se suspenze králičích erytrocytů 1,6% (V/V) následujícím postupem: 15 ml čerstvě odebrané králičí krve se třepáním se skleněnými kuličkami defibrinuje a odstřeďuje se 10 min při 2000 gn. Erytrocyty se třikrát promyjí 30 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l). 1,6 ml této suspenze se zředí směsí objemových dílů tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,2 a roztoku chloridu sodného R (9 g/l) (1 + 9) na 100 ml.
Escin R
CAS 11072-93-8
β-Aescin
Směs příbuzných saponinů ze semen druhu Aesculus hippocastanum L.
Jemný téměř bílý nebo slabě načervenalý či nažloutlý amorfní prášek.
Chromatografie. Zkouší se za podmínek popsaných v článku Polygalae radix; nanáší se 20 μl roztoku. Po postřiku chromatogramu anisaldehydem RS a zahřátí je na chromatogramu hlavní skvrna o RF asi 0,4.
Eskulin R
C15H16O9 .1½ H2O | Mr 367,3 | CAS 531-75-9 |
6-(β-D-Glukopyranosyloxy)-7-hydroxy-2H-chromen-2-on
Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, snadno rozpustný v horké vodě a v horkém lihu 96%.
Chromatografie (2.2.27). Zkouší se za podmínek předepsaných v článku Eleutherococcus radix. Na získaném chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
17 α-Estradiol R
C18H24O2 | Mr 272,4 | CAS 57-91-0 |
1,3,5-Estratrien-3,17α-diol
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly.
TT: 220 °C až 223 °C.
Estragol R
C10H12O | Mr 148,2 | CAS 140-67-0 |
4-Allylanisol; 1-methoxy-4-(2-propenyl)benzen
Kapalina, mísitelná s lihem 96%.
: asi 1,52.
TT: asi 216 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Anisi etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % celkové plochy píků.
Ethanol R
Viz článek Ethanolum anhydricum.
Ethanol R1
Vyhovuje požadavkům předepsaným v článku Ethanolum anhydricum a následující zkoušce:
Methanol. Nejvýše 0,005 % (V/V); stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28).
Zkoušený roztok. Zkoušená látka.
Porovnávací roztok. 0,50 ml methanolu bezvodého R se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- skleněné kolony 2 m dlouhé a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzenem kopolymerem R (75 μm až 100 μm),
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 130 °C, nástřikového prostoru na 150 °C a detektoru na 200 °C. Vstřikuje se třikrát střídavě po 1 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Před každým dalším nástřikem se kolona zahřívá 8 min při 230 °C. Obsah methanolu v procentech se vypočítá podle vzorce:
v němž značí:
a - množství methanolu ve (V/V) procentech v porovnávacím roztoku,
b - plochu píku odpovídajícího methanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
c - plochu píku odpovídajícího methanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Ethanolamin R
C2H7NO | Mr 61,1 | CAS 141-43-5 |
2-Aminoethanol
Čirá bezbarvá viskózní hygroskopická kapalina, mísitelná s vodou a s methanolem, mírně rozpustná v etheru.
: asi 1,04.
: asi 1,454.
TT: asi 11 °C.
Uchovává se ve vzduchotěsném obalu.
Ether R
C4H10O | Mr 74,1 | CAS 60-29-7 |
Čirá bezbarvá těkavá velmi pohyblivá snadno zápalná kapalina, je hygroskopická. Je dobře rozpustný ve vodě a mísitelný s lihem 96%.
0,713 až 0,715.
TV: 34 °C až 35 °C.
Ether, který nevyhovuje zkoušce na peroxidy se nedestiluje.
Peroxidy. Do 12 ml válce se zabroušenou zátkou o průměru 1,5 cm se převede 8 ml škrobu s jodidem draselným RS.
Doplní se zkoušeným etherem po značku, silně se protřepe a nechá se 30 min stát chráněn před světlem. Přitom nevznikne žádné zbarvení.
V označení na obalu se uvede název a množství přidaného stabilizátoru.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem při teplotě nepřevyšující 15 °C.
Ether prostý peroxidických látek R
Viz článek Ether anestheticus.
Ether petrolejový R
CAS 8032-32-4
Čirá bezbarvá hořlavá nefluoreskující kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%.
: 0,661 až 0,664.
Destilační rozmezí (2.2.11): 50 °C až 70 °C.
Ether petrolejový R1
Vyhovuje požadavkům předepsaným v odstavci Ether petrolejový R a následujícím dodatečným požadavkům:
: 0,630 až 0,656.
Destilační rozmezí (2.2.11): 40 °C až 60 °C.
Kapalina se nekalí při 0 °C.
Ether petrolejový R2
Vyhovuje požadavkům předepsaným v odstavci Ether petrolejový R a následujícím požadavkům:
: 0,620 až 0,630.
Destilační rozmezí (2.2.11): 30 °C až 40 °C.
Kapalina se nekalí při 0 °C.
Ether petrolejový R3
Ether petrolejový 40 °C až 80 °C. Vyhovuje požadavkům předepsaným v odstavci Ether petrolejový R a následujícím požadavkům:
: 0,659 až 0,671.
Destilační rozmezí (2.2.11): 40 °C až 80 °C.
Ethion R
C9H22O4P2S4 | Mr 384,5 | CAS 563-12-2 |
TT: -24 °C až -25 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/µl v cyklohexanu).
Ethoxychrysoidiniumchlorid R
C14H17ClN4O | Mr 292,8 | CAS 2313-87-3 |
4-[(4-Ethoxy)fenylazo]-1,3-benzendiyldiaminmonohydrochlorid
Načervenalý prášek, dobře rozpustný v lihu 96%.
Ethoxychrysoidiniumchlorid RS
Roztok v lihu 96% R (1,0 g/l).
Zkouška citlivosti. Ke směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,05 ml ethoxychrysoidiniumchloridu RS se přidá 0,05 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS. Během 2 min se červené zbarvení změní na světle žluté.
Ethoxyethanol R
C4H10O2 | Mr 90,1 | CAS 110-80-5 |
2-Ethoxyethanol; ethylenglykolmonoethylether
Čirá bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou, s acetonem, s lihem 96% a s etherem.
: asi 0,93.
: asi 1,406.
TV: asi 135 °C.
Ethylacetat R
C4H8O2 | Mr 88,1 | CAS 141-78-6 |
Čirá bezbarvá kapalina, dobře rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%.
: 0,901 až 0,904.
TV: 76 °C až 78 °C.
Ethylacetat upravený RS
200 g kyseliny amidosírové R se disperguje v ethylacetatu R a zředí se jím na 1000 ml. Suspenze se míchá tři dny a zfiltruje se přes papírový filtr.
Použitelnost je jeden měsíc od přípravy.
Ethylakrylat R
C5H8O2 | Mr 100,1 | CAS 140-88-5 |
Ethyl-2-propenoat
Bezbarvá kapalina.
: asi 0,924.
: asi 1,406.
TV: asi 99 °C.
TT: asi -71 °C.
4-(Ethylaminomethyl)pyridin R
C8H12N2 | Mr 136,2 | CAS 33403-97-3 |
Světle žlutá kapalina.
: asi 0,98.
: asi 1,516.
TV: asi 98 °C.
Ethylbenzen R
C8H10 | Mr 106,2 | CAS 100-41-4 |
Obsahuje nejméně 99,5 % C8H10; stanoví se plynovou chromatografií.
Čirá bezbarvá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v acetonu a v lihu 96%.
: asi 0,87.
: asi 1,496.
TV: asi 135 °C.
Ethylenchlorid R
Viz odstavec Dichlorethan R.
Ethylendiamin R
C2H8N2 | Mr 60,1 | CAS 107-15-3 |
1,2-Diaminoethan
Čirá bezbarvá dýmající kapalina, silně alkalická, mísitelná s vodou a s lihem 96%, těžce rozpustná v etheru.
TV: asi 116 °C.
Ethylenglykol R
C2H6O2 | Mr 62,1 | CAS 107-21-1 |
1,2-Ethandiol
Bezbarvá viskózní hygroskopická kapalina, mísitelná s vodou a s lihem 96%, těžce rozpustná v etheru.
: 1,113 až 1,115.
: asi 1,432.
TT: asi -12 °C.
TV: asi 198 °C.
Kysele reagující látky. K 10 ml se přidá 20 ml vody R a 1 ml fenolftaleinu RS. Ke vzniku růžového zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12): nejvýše 0,2 %.
Ethylenglykolmonoethylether R
Viz odstavec Ethoxyethanol R.
Ethylenglykolmonomethylether R
Viz odstavec Methoxyethanol R.
Ethylenoxid R
C2H4O | Mr 44,05 | CAS 75-21-8 |
Oxiran
Bezbarvý hořlavý plyn, velmi dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
Teplota zkapalnění: asi 12 °C.
Ethylenoxid základní RS
Všechny operace prováděné při přípravě těchto roztoků musí být prováděny v digestoři. Pracovník musí chránit obě ruce a obličej polyethylenovými ochrannými rukavicemi a vhodnou obličejovou ochrannou maskou.
Všechny roztoky se uchovávají ve vzduchotěsných obalech v chladničce při 4 °C až 8 °C. Všechna stanovení se provádějí třikrát.
Do suché čisté zkumavky chlazené ve směsi 1 dílu chloridu sodného R a 3 dílů rozdrceného ledu se zavádí pomalý proud plynného ethylenoxidu R a nechá se kondenzovat na vnitřní stěně zkumavky. Za použití skleněné injekční stříkačky, předtím zchlazené na -10 °C, se vstříkne asi 300 µl (odpovídá asi 0,25 g) kapalného ethylenoxidu R do 50 ml makrogolu 200 R1. Absorbované množství ethylenoxidu se stanoví vážením před a po absorpci (MEO). Zředí se makrogolem 200 R1 na 100,0 ml. Před použitím se dobře promíchá.
Stanovení obsahu. K 10 ml suspenze chloridu hořečnatého R (500 g/l) v ethanolu R v baňce se přidá 20,0 ml kyseliny chlorovodíkové v lihu 0,1 mol/l VS. Zazátkuje se a protřepe se k získání nasyceného roztoku a nechá se stát přes noc k ustavení rovnováhy. 5,00 g ethylenoxidu základního RS (2,5 g/l) se odváží do baňky a nechá se 30 min stát. Titruje se hydroxidem draselným v lihu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
Provede se slepá zkouška, při níž se zkoušená látka nahradí stejným množstvím makrogolu 200 R1.
Obsah ethylenoxidu v mg/g se vypočítá podle vztahu:
(V0 - V1) • f • 4,404 |
———————— , |
m |
v němž značí:
V0 a V1 - objemy spotřeby hydroxidu draselného v lihu 0,1 mol/l VS při slepé zkoušce a titraci v mililitrech,
f - faktor hydroxidu draselného v lihu 0,1 mol/l VS,
m - hmotnost vzorku v gramech.
Ethylenoxid RS
Množství vychlazeného ethylenoxidu základního RS odpovídající 2,5 mg ethylenoxidu se naváží do vychlazené baňky a zředí se makrogolem 200 R1 na 50,0 g. Dobře se promíchá a 2,5 g tohoto roztoku se zředí makrogolem 200 R1 na 25,0 ml (5 μg ethylenoxidu v gramu roztoku). Připraví se v čas potřeby.
Ethylenoxid RS1
1,0 ml vychlazeného ethylenoxidu základního RS (přesný objem se zjistí vážením) se zředí makrogolem 200 R1 na 50,0 ml. Dobře se promíchá a 2,5 g tohoto roztoku se zředí makrogolem 200 R1 na 25,0 ml. Vypočítá se přesně množství ethylenoxidu v μg/ml z objemu stanoveného při vážení a za použití hustoty makrogolu 200 R1 1,127. Připraví se v čas potřeby.
Ethylenoxid RS2
Do vychlazené baňky obsahující 40,0 g ochlazeného makrogolu 200 R1 se odváží 1,00 g vychlazeného ethylenoxidu základního RS (odpovídajícího 2,5 mg ethylenoxidu). Promíchá se a skutečná navážka se zředí s ohledem na vypočítanou hmotnost tak, aby byl získán roztok obsahující 50 μg ethylenoxidu v gramu roztoku. Naváží se 10,00 g do baňky obsahující asi 30 ml vody R, promíchá se a zředí se vodou R na 50,0 ml (10 μg/ml). Připraví se v čas potřeby.
Ethylenoxid RS3
10,0 ml ethylenoxidu RS2 se zředí vodou R na 50,0 ml (2 μg/ml). Připraví se v čas potřeby.
Ethylformiat R
C3H6O2 | Mr 74,1 | CAS 109-94-4 |
Čirá bezbarvá hořlavá kapalina, snadno rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
: asi 0,919.
: asi 1,36.
TV: asi 54 °C.
1,1'-Ethylidenbistryptofan R
C24H26N4O4 | Mr 434,5 | CAS 132685-02-0 |
Kyselina 3,3'-[ethylidenbis(1H-indol-1,3-diyl)]bis[(2S)-2-aminopropanová, kyselina 1,1'-ethylidenbistryptofanová
Obsahuje nejméně 98,0 % C24H26N4O4.
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.
TT: asi 223 °C, za rozkladu.
Stanovení obsahu. Postupuje se, jak je uvedeno v článku Tryptophanum ve zkoušce 1,1'-ethylidenbistryptofan a jiné příbuzné látky. Plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 98,0 % plochy všech píků.
2-Ethyl-1,3-hexandiol R
C8H18O2 | Mr 146,2 | CAS 94-96-2 |
Lehce olejovitá kapalina, dobře rozpustná v ethanolu, 2-propanolu, propylenglykolu a ricinovém oleji.
: asi 0,942.
: asi 1,451.
TV: asi 244 °C.
Ethylkyanacetat R
C5H7NO2 | Mr 113,1 | CAS 105-56-6 |
Bezbarvá až světle žlutá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
TV: 205 °C až 209 °C, za rozkladu.
N-Ethylmaleinimid R
C6H7NO2 | Mr 125,1 | CAS 128-53-0 |
1-Ethyl-1H-pyrrol-2,5-dion
Bezbarvé krystaly, mírně rozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96%.
TT: 41 °C až 45 °C.
Uchovává se při teplotě 2 °C až 8 °C.
Ethylmethylketon R
Viz odstavec 2-Butanon R.
Ethylparaben R
Viz článek Ethylparabenum.
Ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymer R
Porézní pevné kuličky ze síťovaného polymeru. Je dodáván v různých druzích o rozdílných velikostech kuliček.
Velikost kuliček je uvedena u názvu zkoumadla v příslušné zkoušce.
Ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymer R1
Porézní pevné kuličky ze síťovaného polymeru se specifickým povrchem 500 m2/g až 600 m2/g a s póry o středním průměru 7,5 nm. Jsou dodávány v různých druzích a rozdílných velikostech kuliček. Velikost kuliček je uvedena u názvu zkoumadla v příslušné zkoušce.
Eugenol R
C10H12O2 | Mr 164,2 | CAS 97-53-0 |
4-Allyl-2-methoxyfenol
Bezbarvá nebo slabě žlutá olejovitá kapalina, na vzduchu a světle tmavne a stává se viskóznější, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%, s etherem, mastnými oleji a silicemi.
: asi 1,07.
TV: asi 250 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek předepsaných v článku Caryophylli etheroleum; jako zkoušený roztok se použije zkoušená látka.
Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % celkové plochy píků.
Uchovává se chráněn před světlem.
Euglobuliny hovězí R
Pro přípravu se použije čerstvá hovězí krev odebraná do protisrážlivého roztoku (například roztoku citronanu sodného). Nepoužije se hemolyzovaná krev. Odstřeďuje se při nejméně 1500 gn až 1800 gn při 15 °C až 20 °C do získání supernatantní plazmy chudé na krevní destičky.
K 11 hovězí plazmy se přidá 75 g síranu barnatého R, 30 min se třepe a odstřeďuje se při 1500 gn až 1800 gn při 15 °C až 20 °C. Čirá supernatantní tekutina se oddělí, přidá se 10 ml roztoku aprotininu R (0,2 mg/ml) a dobře se protřepe. Do nádoby o objemu nejméně 30 l v místnosti vychlazené na 4 °C se převede 25 l vody destilované R o teplotě 4 °C a přidá se 500 g pevného oxidu uhličitého. Ihned za míchání se přidá supernatantní tekutina získaná z plazmy. Vznikne bílá sraženina, která se nechá stát 10 h až 15 h při 4 °C. Čirá supernatantní tekutina se odstraní odsáním, sraženina se oddělí odstřeďováním při 4 °C a mechanicky se disperguje v 500 ml vody destilované R při 4 °C. Směs se 5 min protřepává a sraženina se oddělí odstřeďováním při 4 °C. Sraženina se mechanicky disperguje v 60 ml roztoku obsahujícího chlorid sodný R (9 g/l) a citronan sodný R (0,9 g/l) a pH směsi se upraví roztokem hydroxidu sodného R (10 g/l) na hodnotu 7,2 až 7,4. K usnadnění rozpouštění sraženiny se její částice rozmělní vhodným nástrojem a směs se filtruje přes filtr ze slinutého skla. Filtr a nástroj se promyjí 40 ml stejného roztoku chloridu sodného a citronanu sodného a zředí se jím na 100 ml. Tento roztok se lyofilizuje.
Výtěžky jsou obvykle 6 g až 8 g euglobulinů z litru hovězí plazmy.
Zkouška způsobilosti. Roztoky použité v této zkoušce se připraví za pomoci tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,4 obsahujícího albumin hovězí R (30 g/l).
Do zkumavky o průměru 8 mm umístěné ve vodní lázni zahřáté na 37 °C se převede 0,2 ml referenčního přípravku urokinasy 100 m.j./ml a 0,1 ml roztoku trombinu lidského R 20 m.j./ml. Směs se rychle smíchá s 0,5 ml roztoku obsahujícího 10 mg hovězích euglobulinů v 1 ml. Do 10 s se vytvoří vlákna. Zaznamená se čas mezi přidáním roztoku hovězích euglobulinů a rozpuštěním vlákna. Tento čas nepřevyšuje 15 min.
Uchovávají se chráněny před vlhkostí při 4 °C a jsou použitelné 1 rok.
Euglobuliny lidské R
Pro přípravu se použije čerstvá lidská krev odebraná do protisrážlivého roztoku (např. roztok citronanu sodného) nebo lidská krev pro transfuzi, která právě dosáhla konce doby použitelnosti a uchovává se v plastových krevních obalech. Nepoužije se hemolyzovaná krev. Odstřeďuje se při 1500 gn až 1800 gn při 15 °C, do získání supernatantní plazmy chudé na krevní destičky. Izo-skupiny plazmy mohou být smíchány.
K 1 litru plazmy se přidá 75 g síranu barnatého R a třepe se 30 min. Odstřeďuje se při nejméně 15 000 gn při 15 °C, čirá supernatantní tekutina se oddělí, přidá se k ní 10 ml roztoku aprotininu R (0,2 mg/ml) a dobře se protřepe. Do nádoby o objemu nejméně 30 l v místnosti vychlazené na 4 °C se převede 25 l vody destilované R o teplotě 4 °C a přidá se 500 g pevného oxidu uhličitého. Ihned se za míchání přidá supernatantní tekutina získaná z plazmy. Vznikne bílá sraženina, která se nechá stát 10 h až 15 h při 4 °C. Čirá supernatantní tekutina se odstraní odsátím, sraženina se oddělí odstřeďováním při 4 °C a mechanicky se disperguje v 500 ml vody destilované R při 4 °C. Směs se 5 min protřepává a sraženina se oddělí odstřeďováním při 4 °C. Sraženina se mechanicky disperguje v 60 ml roztoku obsahujícího chlorid sodný R (9 g/l) a citronan sodný R (0,9 g/l) a pH směsi se upraví roztokem hydroxidu sodného R (10 g/l) na hodnotu 7,2 až 7,4. K usnadnění rozpouštění sraženiny se její částice rozmělní vhodným nástrojem a směs se filtruje přes filtr ze slinutého skla. Filtr i nástroj se promyjí 40 ml stejného roztoku chloridu sodného a citronanu sodného a zředí se jím na 100 ml. Tento roztok se lyofilizuje. Výtěžky jsou obvykle 6 g až 8 g euglobulinů z litru lidské plazmy.
Zkouška způsobilosti. Roztoky použité v této zkoušce se připraví za pomoci tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,4 obsahujícího albumin hovězí R (30 g/l).
Do zkumavky o průměru 8 mm umístěné ve vodní lázni zahřáté na 37 °C se převede 0,1 ml referenčního přípravku streptokinasy 10 m.j./ml a 0,1 ml roztoku trombinu lidského R 20 m.j./ml. Přidá se rychle 1 ml roztoku obsahujícího 10 mg lidských euglobulinů v 1 ml. Do 10 s se vytvoří vlákna. Zaznamená se čas mezi přidáním roztoku lidských euglobulinů a rozpuštěním vlákna. Tento čas nepřevyšuje 15 min.
Uchovávají se ve vzduchotěsných obalech při 4 °C a jsou použitelné 1 rok.
Faktor koagulační V RS
Faktor koagulační V se může připravit následujícím postupem nebo jiným postupem, který vylučuje faktor VIII.
Připraví se z čerstvé šťavelanové hovězí plazmy frakcionací při 4 °C s nasyceným roztokem síranu amonného R.
Oddělí se frakce, která precipituje při nasycení 38 % až 50 %, obsahující faktor V bez významného znečištění faktorem VIII. Síran amonný se odstraní dialýzou a roztok se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby vznikl roztok obsahující 10 % až 20 % množství faktoru V, přítomného v normální čerstvé lidské plazmě.
Stanovení obsahu. Připraví se dvě ředění koagulačního faktoru V v tlumivém roztoku imidazolovém o pH 7,3. První ředění v poměru objemových dílů 1 : 10 a druhé ředění v poměru objemových dílů 1 : 20. Obě ředění se zkouší takto: 0,1 ml plazmy substrátu prosté faktoru V RS, 0,1 ml zkoušeného roztoku, 0,1 ml zkoumadla tromboplastinového R a 0,1 ml roztoku chloridu vápenatého R (3,5 g/l) se smíchají a měří se koagulační čas, tj. čas mezi přidáním roztoku chloridu vápenatého a první známkou tvorby fibrinu, kterou lze pozorovat vizuálně nebo pomocí vhodného přístroje.
Stejným způsobem se stanoví koagulační čas (dvojmo) čtyř ředění (V/V) normální lidské plazmy v tlumivém roztoku imidazolovém o pH 7,3 obsahující: 1 : 10 objemových dílů (odpovídá 100% faktoru V), 1 : 50 objemových dílů (odpovídá 20 % faktoru V), 1 : 100 objemových dílů (odpovídá 10 % faktoru V) a 1 : 1000 objemových dílů (odpovídá 1 % faktoru V). Průměrné koagulační časy každého ředění lidské plazmy se vyznačí na logaritmickém papíru proti odpovídajícímu procentu faktoru V a interpolací se zjistí procenta koagulačního faktoru V pro dvě ředění sledovaného roztoku. Průměrná hodnota z těchto dvou výsledků udává procenta faktoru V ve zkoušeném roztoku.
Roztok se uchovává ve zmrzlém stavu při teplotě, která není vyšší než -20 °C.
Faktor koagulační Xa hovězí R
CAS 9002-05-5
Je to enzym, který přeměňuje protrombin na trombin. Částečně přečištěný přípravek se získává z tekuté hovězí plazmy a může se připravit aktivací inaktivního enzymu faktoru X vhodným aktivátorem, jako je jed Russelovy zmije.
Lyofylizovaný přípravek se uchovává při -20 °C a zmrazený roztok při teplotě nižší než -20 °C.
Faktor koagulační Xa hovězí RS
Rozpustí se podle návodu výrobce a zředí se tlumivým roztokem trometamolovým o pH 7,4. Jakákoliv změna absorbance roztoku, měřená při 405 nm (2.2.25) proti stejnému tlumivému roztoku jako kontrolní kapalině, je nejvýše 0,15 až 0,20 za min.
Fehlingův roztok R
Viz odstavec Vínan měďnatý RS.
α-Fellandren R
C10H16 | Mr 136,2 | CAS 4221-98-1 |
(R)-5-Isopropyl-2-methyl-cyklohexa-1,3-dien; (-)-p-mentha-1,5-dien
: asi 0,839.
: asi 1,471.
: asi -217°.
TV: 171 °C až 174 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Eucalypti etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % celkové plochy píků.
Fenanthren R
C14H10 | Mr 178,2 | CAS 85-01-8 |
Bílé krystaly, prakticky nerozpustné ve vodě, snadno rozpustné v etheru, mírně rozpustné v lihu 96%.
TT: asi 100 °C.
Fenanthroliniumchlorid R
C12H9ClN2 • H2O | Mr 234,7 | CAS 3829-86-5 |
Monohydrát 1,10-fenanthroliniumchloridu
Bílý nebo téměř bílý prášek, snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 215 °C, za rozkladu.
Fenazon R
Viz článek Phenazonum.
Fenchlorfos R
C8H8Cl3O3PS | Mr 321,5 | CAS 299-84-3 |
TT: asi 35 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Fenchon R
C10H16O | Mr 152,2 | CAS 7787-20-4 |
1,3,3-Trimethylbicyklo[2,2,1]heptan-2-on
Olejovitá kapalina, mísitelná s lihem 96% a s etherem, prakticky nerozpustná ve vodě.
: asi 1,46.
TV15 mm: asi 66 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Foeniculi amari fructus za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % celkové plochy píků.
Fenolftalein R
C20H14O4 | Mr 318,3 | CAS 77-09-8 |
3,3'-Bis(4-hydroxyfenyl)ftalid
Bílý až nažloutle bílý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Fenolftalein RS
0,1 gfenolftaleinu R se rozpustí v 80 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 100 ml.
Zkouška citlivosti. K 0,1 ml fenolftaleinu RS se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Roztok je bezbarvý a přidáním nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS vznikne růžové zbarvení.
Barevný přechod: pH 8,2 (bezbarvá) až pH 10,0 (červená).
Fenolftalein RS1
Roztok v lihu 96% R (10 g/l).
Fenol R
Viz článek Phenolum.
Fenoxybenzamoniumchlorid R
N-(2-Chlorethyl)-N-(1-methyl-2-fenoxyethyl)benzylamoniumchlorid
Obsahuje 97,0 % až 103,0 % C18H23Cl2NO, počítáno na vysušenou látku.
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 138 °C.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 24 h nad oxidem fosforečným R, při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.
Stanovení obsahu. 0,500 g se rozpustí v 50,0 ml chloroformu prostého ethanolu R a třikrát se protřepe s 20 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS. Vodná vrstva se odstraní, chloroformová vrstva se zfiltruje přes vatu. 5,0 ml filtrátu se zředí chloroformem prostým ethanolu R na 500,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 272 nm v uzavřené kyvetě.
Obsah C18H23Cl2NO se vypočítá za použití specifické absorbance, jejíž hodnota je 56,3.
Uchovává se chráněn před světlem.
Fenoxyethanol R
C8H10O2 | Mr 138,2 | CAS 122-99-6 |
2-Fenoxyethanol
Čirá bezbarvá olejovitá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru.
: asi 1,11.
: asi 1,537.
Teplota tuhnutí (2.2.18): nejméně 12 °C.
Fenvalerat R
C25H22ClNO3 | Mr 419,9 | CAS 51630-58-1 |
TV: asi 300 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Fenylalanin R
Viz článek Phenylalaninum.
p-Fenylendiamoniumdichlorid R
C6H10Cl2N2 | Mr 181,1 | CAS 615-28-1 |
Krystalický prášek nebo bílé nebo slabě zbarvené krystaly, červenající působením vzduchu, snadno rozpustné ve vodě, těžce rozpustné v lihu 96% a v etheru.
α-Fenylglycin R
C8H9NO2 | Mr 151,2 | CAS 2835-06-5 |
Kyselina (RS)-2-amino-2-fenyloctová
Fenylhydrazin v kyselině sírové RS
65 mg fenylhydraziniumchloridu R předem překrystalizovaného v roztoku lihu R 85% (V/V) se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (80 + 170) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. Připravuje se v čas potřeby.
Fenylhydraziniumchlorid R
C6H9ClN2 | Mr 144,6 | CAS 59-88-1 |
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, na vzduchu hnědne, dobře rozpustný ve vodě a lihu 96%.
TT: asi 245 °C, za rozkladu.
Uchovává se chráněn před světlem.
Fenylhydraziniumchlorid RS
0,9 g fenylhydraziniumchloridu R se rozpustí v 50 ml vody R. Roztok se odbarví aktivním uhlím R a zfiltruje se.
K filtrátu se přidá 30 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou R na 250 ml.
Fenylisothiokyanat R
C7H5NS | Mr 135,2 | CAS 103-72-0 |
Kapalina, nerozpustná ve vodě a dobře rozpustná v lihu 96%.
: asi 1,13.
: asi 1,65.
TV: asi 221 °C.
TT: asi -21 °C.
Použije se stupeň jakosti vhodný pro dělení bílkovin.
4-Fenyl-1-methyl-1,2,3,6-tetrahydropyridin R
C12H15N | Mr 173,3 | CAS 28289-54-5 |
MPTP
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě.
TT: asi 41 °C.
1-Fenylpiperazin R
C10H14N2 | Mr 162,2 | CAS 92-54-6 |
Slabě viskózní žlutá tekutina, nemísitelná s vodou.
: asi 1,07.
: asi 1,588.
Ferocyfen R
C26H16FeN6 | Mr 468,3 | CAS 14768-11-7 |
Železnatý komplex dikyanobis(1,10-fenanthrolinu)
Fialově bronzový krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%.
Uchovává se chráněn před světlem a vlhkostí.
Feroin R
CAS 14634-91-4
0,7 g síranu železnatého R a 1,76 g fenanthroliniumchloridu R se rozpustí v 70 ml vody R a zředí se jí na 100 ml.
Zkouška citlivosti. K 50 ml kyseliny sírové zředěné RS se přidá 0,15 ml oxidu osmičelého RS a 0,1 ml roztoku feroinu.
Po přidání 0,1 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS se změní barva z červené na světle modrou.
Fibrinogen R
Viz článek Fibrinogenum humanum cryodesiccatum.
Fixační roztok RS
K 250 ml methanolu R se přidá 0,27 ml formaldehydu R a zředí se vodou R na 500,0 ml.
Floroglucinol R
C6H6O3 • 2H2O | Mr 162,1 | CAS 6099-90-7 |
Dihydrát 1,3,5-benzentriolu
Bílé nebo nažloutlé krystaly, těžce rozpustné ve vodě, dobře rozpustné v lihu 96%.
TT (2.2.76): asi 223 °C.
Floroglucin R
Viz odstavec Floroglucinol R.
Floroglucinol RS
K 1 ml roztoku floroglucinolu R (100 g/l) v lihu 96% R se přidá 9 ml kyseliny chlorovodíkové R.
Uchovává se chráněn před světlem.
Fluoranthen R
C16H10 | Mr 202,3 | CAS 206-44-0 |
Benzo[j,k]fluoren
Žluté nebo žlutohnědé krystaly.
TT: 109° C až 110 °C.
TV: asi 384 °C.
Fluordinitrobenzen R
C6H3FN2O4 | Mr 186,1 | CAS 70-34-8 |
1-Fluor-2,4-dinitrobenzen
Světle žluté krystaly, dobře rozpustné v etheru a v propylenglykolu.
TT: asi 29 °C.
Fluoren R
C13H10 | Mr 166,2 | CAS 86-73-7 |
Difenylenmethan
Bílé krystaly. Je snadno rozpustný v kyselině octové bezvodé, dobře rozpustný v horkém lihu 96%.
TT: 113 °C až 115 °C.
Fosalon R
C12H15ClNO4PS2 | Mr 367,8 | CAS 2310-17-0 |
TT: 45 °C až 48 °C
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v trimethylpentanu).
Fluorescein R
C20H12O5 | Mr 332,3 | CAS 2321-07-5 |
3',6'-Dihydroxyspiro[isobenzofuran-1(3H),9'-[9H]xanthen]-3-on
Oranžově červený prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v teplém lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru, dobře rozpustný v alkalických roztocích. V roztoku vykazuje zelenou fluorescenci.
TT: asi 315 °C.
Fluorescein sodná sůl R
C20H10Na2O5 | Mr 376,3 | CAS 518-47-8 |
Colour Index 45350, Schultz 880
Dinatrium-2-(6-oxido-3-oxo-3H-xanthen-9-yl)benzoat
Červenooranžový prášek, snadno rozpustný ve vodě, vodné roztoky intenzivně žlutozeleně fluoreskují.
Fluorid boritý R
BF3 | Mr 67,8 | CAS 7637-07-2 |
Bezbarvý plyn.
Fluorid boritý v methanolu RS
Roztok fluoridu boritého R (140 g/l) v methanolu R.
Fluorid sodný R
Viz článek Natrii fluoridum.
2-Fluor-2-deoxy-D-glukosa R
C6H11FO5 | Mr 182,2 | CAS 86783-82-6 |
Bílý krystalický prášek.
TT: 174 °C až 176 °C.
1-Fluor-2-nitro-4-trifluormethylbenzen R
C7H3F4NO2 | Mr 209,1 | CAS 367-86-2 |
TT: asi 197 °C.
Formaldehyd R
Viz článek Formaldehydi solutio 35%.
Formaldehyd v kyselině sírové RS
2 ml formaldehydu R se smíchají se 100 ml kyseliny sírové R.
Formamid R
CH3NO | Mr 45,0 | CAS 75-12-7 |
Čirá bezbarvá olejovitá hygroskopická kapalina, mísitelná s vodou a s lihem 96%. Je hydrolyzován vodou.
TV: asi 103 °C; stanoví se při tlaku 2 kPa.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Formamid R1
Vyhovuje požadavkům předepsaným v odstavci Formamid R a následující dodatečné zkoušce:
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se stejným objemem methanolu bezvodého R.
Formamid upravený RS
1,0 g kyseliny amidosírové R se disperguje ve 20,0 ml formamidu R obsahujícího 5 % (V/V) vody R.
Fosfolipidy R
Lidský nebo hovězí mozek se promyje, zbaví se blan a cév a ve vhodném přístroji se homogenizuje. Z homogenizátu se odváží 1000 g až 1300 g a stanoví se objem (V) v ml. Třikrát se extrahuje se čtyřnásobným objemem acetonu R. Po odfiltrování ve vakuu se zbytek suší po dobu 18 h při 37 °C. Zbytek se extrahuje dvakrát s objemy 2 V směsi dvou objemových dílů etheru petrolejového R2 a tří objemových dílů etheru petrolejového R1. Každý podíl se filtruje přes papírový filtr navlhčený směsí rozpouštědel. Spojené podíly se odpaří do sucha při 45 °C a tlaku nepřekračujícím 670 Pa. Zbytek se rozpustí v objemu 0,2 V etheru R a roztok se nechá stát při 4 °C až vznikne sraženina. Po odstřeďování se čirá supernatantní kapalina odpaří ve vakuu až na objem 100 ml z každého původně naváženého kilogramu homogenizátu a zváží se. Roztok se nechá stát při 4 °C (12 h až 24 h), až vznikne sraženina. Po odstřeďování se čirá supernatantní kapalina smíchá s pětinásobným množstvím acetonu R, odstřeďuje se, supernatantní kapalina se odstraní a sraženina se vysuší.
Uchovává se ve vakuu v exsikátoru, chráněn před světlem.
Fosforečnan sodný dodekahydrát R
Na3PO4 • 12H2O | Mr 380,1 | CAS 10101-89-0 |
Tetraoxofosforečnan sodný dodekahydrát
Bezbarvé nebo bílé krystaly, snadno rozpustné ve vodě.
Fosfornan sodný R
NaH2PO2 • H2O | Mr 106,0 | CAS 10039-56-2 |
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Fruktosa R
Viz článek Fructosum.
Ftalanhydrid R
C8H4O3 | Mr 148,1 | CAS 85-44-9 |
Isobenzofuran-1,3-dion
Obsahuje nejméně 99,0 % C8H4O3.
Bílé vločky.
TT: 130 °C až 132 °C.
Stanovení obsahu. 2,000 g se rozpustí ve 100 ml vody R a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Ochladí se a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru.
1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 74,05 mg C8H4O3.
Ftalanhydrid RS
42 g ftalanhydridu R se rozpustí ve 300 ml pyridinu bezvodého R. Nechá se 16 h stát.
Uchovává se chráněn před světlem a je použitelný 1 týden.
Ftalazin R
C8H6N2 | Mr 130,1 | CAS 253-52-1 |
Slabě žluté krystaly, snadno rozpustné ve vodě, dobře rozpustné v ethanolu, ethylacetatu a v methanolu, mírně rozpustné v etheru.
TT: 89 °C až 92 °C.
Ftaldialdehyd R
C8H6O2 | Mr 134,1 | CAS 643-79-8 |
1,2-Benzendikarbaldehyd
Žlutý krystalický prášek.
TT: asi 55 °C.
Uchovává se chráněn před světlem a vzduchem.
Ftaleinpurpur R
C32H32N2O12 • nH2O | Mr bezvodého 637 | CAS 2411-89-4 |
Kyselina o-kresolftalein- 3',3"-bis(methyleniminodioctová) hydrát
Žlutobílý až nahnědlý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%. Vyrábí se také ve formě sodné soli: žlutobílý až růžový prášek, dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Zkouška citlivosti. 10 mg látky se rozpustí v 1 ml amoniaku 26% R a zředí se vodou R na 100 ml. K 5 ml roztoku se přidá 95 ml vody R, 4 ml amoniaku 26% R, 50 ml lihu 96% R a 0,1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS. Roztok je modrofialový.
Přidáním 0,15 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS se roztok odbarví.
Fuchsin zásaditý R
CAS 632-99-5
Je to směs rosaniliniumchloridu (C20H20ClN3, Mr 337,9, Colour Index 42510, Schultz 780) a para-rosanilinium-chloridu (C19H18ClN3, Mr 323,8, Colour Index 42500, Schultz 779).
V případě nutnosti se čistí tímto způsobem: 1 g se rozpustí v 250 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Roztok se nechá stát 2 h při pokojové teplotě, poté se zfiltruje, neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS a navíc se přidá 1 ml až 2 ml stejného roztoku. Sraženina se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40), promyje se vodou R, rozpustí se v 70 ml methanolu R předehřátého k varu, přidá se 300 ml vody R 80 °C teplé a ochladí se na pokojovou teplotu, zfiltruje se a krystaly se vysuší ve vakuu.
Krystaly se zelenobronzovým leskem. Dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
Uchovává se chráněn před světlem.
Fuchsin RS
Schiffův roztok
0,1 g fuchsinu zásaditého R se rozpustí v 60 ml vody R. Přidá se roztok obsahující 1 g siřičitanu sodného bezvodého R nebo 2 g siřičitanu sodného R v 10 ml vody R. Pomalu se za třepání přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou R se na 100 ml. Nejméně 12 h se nechá stát chráněn před světlem. Roztok se odbarví přidáním aktivního uhlí R a zfiltruje. Jestliže je roztok zakalený, před použitím se zfiltruje. V případě, že se při skladování roztok fialově zbarví, odstraní se toto zbarvení aktivním uhlím R.
Zkouška citlivosti. K 1,0 ml se přidá 1,0 ml vody R a 0,1 ml lihu 96% prostého aldehydů R. Přidají se 0,2 ml roztoku obsahujícího 0,1 g/l formaldehydu (CH2O; Mr 30,02). Během 5 min se ve směsi objeví slabě růžové zbarvení.
Uchovává se chráněn před světlem.
Fuchsin RS1
K 1 g fuchsinu zásaditého R se přidá 100 ml vody R. Zahřeje se na 50 °C, pak při chladnutí se občas protřepe. Před použitím se nechá stát 48 h, protřepe se a pak se zfiltruje. Ke 4 ml filtrátu se přidá 6 ml kyseliny chlorovodíkové R, smíchá se a zředí se vodou R na 100 ml. Před použitím se nechá nejméně 1 h stát.
Fukosa R
C6H12O5 | Mr 164,2 | CAS 6696-41-9 |
6-Deoxy-L-galaktosa
Bílý prášek, dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
: asi -76°; měří se roztok (90 g/l) 24 h po přípravě.
TT: asi 140 °C.
Furfural R
C5H4O2 | Mr 96,1 | CAS 98-01-1 |
2-Furaldehyd
Čirá bezbarvá až nahnědle žlutá olejovitá kapalina, mísitelná s 11 díly vody, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
: 1,155 až 1,161.
Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 159 °C až 163 °C.
Uchovává se chráněn před světlem.
Galaktosa R
C6H12O6 | Mr 180,2 | CAS 59-23-4 |
D-(+)-Galaktosa
Bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě.
: +79° až +81°; měří se roztok (100 g/l) ve vodě R obsahující asi 0,05 % NH3.
Geraniol R
C10H18O | Mr 154,3 | CAS 106-24-1 |
trans-3,7-Dimethyl-2,6-oktadien-1-ol
Bezbarvá čirá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem a s etherem.
: asi 0,889.
: asi 1,477.
TV: 231 °C až 232 °C.
Geranylacetat R
C12H20O2 | Mr 196,3 | CAS 105-87-3 |
(E)-3,7-Dimethylokta-2,6-dien-1-ylacetat
Bezbarvá nebo slabě žlutá kapalina, slabě páchne po růži a levanduli.
: 0,896 až 0,913.
: asi 1,463.
TV25: asi 138 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) postupem uvedeným v článku Aurantii amari floris etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 99,0 % celkové plochy píků.
Ginsenosid Rb 1 R
C54H92O23 • 3H2O | Mr 1163 | CAS 41753-43-9 |
(20S)-3β-di-D-Glukopyranosyl-20-di-D-glukopyranosylprotopanaxadiol, (20S)-3β-[(2-O-β-D-glukopyranosyl-β-D-glukopyranosyl)oxy]-20-[(6-O-β-D-glukopyranosyl-β-D-glukopyranosyl)oxy]-5α-dammar-24-en-12β-ol, (20S)-3β-[(2-O-β-D-glukopyranosyl-β-D-glukopyranosyl)oxy]-20-[(6-O-β-D-glukopyranosyl-β-D-glukopyranosyl)oxy]-4,4,8,14-tetramethyl-18-nor-5α-cholest-24-en-12β-ol
Bezbarvá pevná látka. Je dobře rozpustný ve vodě, v ethanolu a v methanolu.
: +11,3°; měří se roztok v methanolu R (10 g/l).
TT: asi 199 °C.
Voda (2.5.12). Nejvýše 6,8 %.
Stanovení obsahu. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za podmínek uvedených v článku Ginseng radix.
Zkoušený roztok. 3,0 mg přesně zváženého ginsenosidu Rb1 se rozpustí v 10 ml methanolu R.
Obsahuje nejméně 95,0 %, počítáno metodou normalizace.
Ginsenosid Rg1 R
C42H72O14 • 2H2O | Mr 837 | CAS 22427-39-0 |
(20S)-6β-D-Glukopyranosyl-D-glukopyranosylprotopanaxatriol, (20S)-6a,20-bis(β-D-glukopyranosyloxy)-5α-dammar-24-en-3β,12β-diol;(20S)-6α,20-bis(β-D-glukopyranosyloxy)-4,4,8,14-tetramethyl-18-nor-5α-cholest-24-en-3β,12β-diol
Bezbarvá pevná látka. Je dobře rozpustný ve vodě, v ethanolu a v methanolu.
: +31,2°; měří se roztok v methanolu R (10 g/l).
TT: 188 °C až 191 °C.
Voda (2.5.12). Nejvýše 4,8 %.
Stanovení obsahu. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za podmínek uvedených v článku Ginseng radix.
Zkoušený roztok. 3,0 mg přesně zváženého ginsenosidu Rg1 se rozpustí v 10 ml methanolu R.
Obsahuje nejméně 95,0 %, počítáno metodou normalizace.
Ginsenosid Rf R
C42H72O14 • 2H2O | Mr 837 | CAS 52286-58 |
(20S)-6-O-[ß-D-Glukopyranosyl-(1→2)-(ß-D-glykopyranosid]-dammar-24-en-3ß,6α,12ß,20-tetrol
Bezbarvá pevná látka. Je dobře rozpustný ve vodě, v ethanolu a v methanolu.
: +12,8°; měří se roztok (10 g/l) v methanolu R.
TT: asi 198 °C.
Gitoxin R
C41H64O14 | Mr 781 | CAS 4562-36-1 |
3β-(O-2,6-Dideoxy-β-D-ribo-hexopyranosyl-(1→4)-O-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexopyranosyl-(1→4)-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexopyranosyloxy)-14,16β-dihydroxy-5β,14β-kard-20(22)-enolid; glykosid Digitalis purpurea L.
Bílý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě a ve většině běžných organických rozpouštědel, dobře rozpustný v pyridinu.
: +20° až +24°; měří se roztok (5 g/l) ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a chloroformu R.
Chromatografie. Zkouší se za podmínek předepsaných v článku Digitalis purpurea folium. Na získaném chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Glukosamoniumchlorid R
C6H14ClNO5 | Mr 215,6 | CAS 66-84-2 |
D-Glukosamoniumchlorid
Krystaly, dobře rozpustné ve vodě, prakticky nerozpustné v etheru.
: +100°, po 30 min se snižuje na +47,5°; měří se roztok (100 g/l) ve vodě R.
Glukosa R
Viz článek Glucosum.
Glutaraldehyd R
C5H8O2 | Mr 100,1 | CAS 111-30-8 |
Olejovitá kapalina, dobře rozpustná ve vodě.
: asi 1,434.
TV: asi 188 °C.
Glycerol 85% R
Viz článek Glycerolum 85%.
Glycerol R
Viz článek Glycerolum.
Glycidol R
C3H6O2 | Mr 74,1 | CAS 556-52-5 |
Těžká viskózní kapalina mísitelná s vodou.
: asi 1,115.
: asi 1,432.
Glycin R
Viz článek Glycinum.
Glyoxal RS
CAS 107-22-2
Obsahuje asi 40 % glyoxalu.
Stanovení obsahu. Do kulaté skleněné baňky se zabroušenou zátkou se převede 1,000 g zkoušeného roztoku, 20 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (70 g/l) a 50 ml vody R. Směs se nechá stát 30 min a přidá se 1 ml červeně methylové směsného indikátoru RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do změny červeného zbarvení na zelené.
Provede se slepá zkouška.
1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 29,02 mg glyoxalu (C2H2O2).
Glyoxalbishydroxyanil R
C14H12N2O2 | Mr 240,3 | CAS 1149-16-2 |
Glyoxal-bis(2-hydroxyanil)
Bílé krystaly, dobře rozpustné v horkém lihu 96%.
TT: asi 200 °C.
Gonadotropin choriový R
Viz článek Gonadotropinum chorionicum.
Gonadotropin sérum R
Viz článek Gonadotropinum sericum equinum a.u.v.
Guajakolová pryskyřice R
Pryskyřice se získává ze dřeva Guajacum officinale L. a Guajacum sanctum L.
Načervenale hnědé nebo nazelenale hnědé tvrdé sklovité úlomky, na lomu lesklé.
Guajazulen R
C15H18 | Mr 198,3 | CAS 489-84-9 |
1,4-Dimethyl-7-isopropylazulen
Tmavě modré krystaly nebo modrá kapalina, velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s mastnými oleji, silicemi a s tekutým parafinem, mírně rozpustná v lihu 96%, dobře rozpustná v kyselině sírové (500 g/l) a 80% kyselině fosforečné, přičemž vzniká bezbarvý roztok.
TT: asi 30 °C.
Uchovává se chráněn před světlem a vzduchem.
Guanidiniumchlorid R
CH6ClN3 | Mr 95,5 | CAS 50-01-1 |
Krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
Guanin R
C5H5N5O | Mr 151,1 | CAS 73-40-5 |
2-Amino-1,7-dihydro-6H-purin-6-on
Bílý amorfní prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se v roztocích amoniaku a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Harpagosid R
Bílý krystalický prášek, velmi hygroskopický, dobře rozpustný ve vodě a lihu 96%.
TT: 117 °C až 121 °C.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Helium pro chromatografii R
He | Ar 4,003 | CAS 7440-59-7 |
Obsahuje nejméně 99,995 % (V/V) He.
Hemoglobin R
CAS 9008-02-0
Dusík. 15% až 16%.
Železo. 0,2 % až 0,3 %.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2 %.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,5 %.
Hemoglobin RS
2 g hemoglobinu R se převedou do 250ml baňky, přidá se 75 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2 a míchá se do rozpuštění. pH roztoku se upraví kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu (1,6 ±0,1) (2.2.3). Roztok se kvantitativně převede do odměrné baňky na 100 ml pomocí kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2. Přidá se 25 mg thiomersalu R. Připravuje se denně, uchovává se při (5 ±3) °C a před použitím se znovu upraví pH na hodnotu 1,6.
Uchovává se při 2 °C až 8 °C.
Heparin R
Viz článek Heparinum natricum.
HEPES R
C8H18N2O4S | Mr 238,3 | CAS 7365-45-9 |
Kyselina 2-[4-(2-hydroxyethyl)piperazin-1-yl]ethansulfonová
Bílý prášek.
TT: asi 236 °C, za rozkladu.
Heptachlor R
C10H5Cl7 | Mr 373,3 | CAS 76-44-8 |
TV: asi 135 °C.
TT: asi 95 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Heptachlorepoxid R
C10H5Cl7O | Mr 389,3 | CAS 1024-57-3 |
TV: asi 200 °C.
TT: asi 160 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Heptan R
C7H16 | Mr 100,2 | CAS 142-82-5 |
Bezbarvá hořlavá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem a s etherem.
: 0,683 až 0,686.
: 1,387 až 1,388.
Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 97 °C až 98 °C.
Heptansulfonan sodný R
C7H15NaO3S | Mr 202,3 | CAS 22767-50-6 |
Bílá nebo téměř bílá krystalická hmota, snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v methanolu.
Heptansulfonan sodný monohydrát R
C7H15NaO3S • H2O | Mr 220,3 |
Počítáno na bezvodou látku, obsahuje nejméně 96 % sloučeniny C7H15NaO3S.
Bílý krystalický prášek, dobře rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8 %, stanoví se s 0,300 g.
Stanovení obsahu. 0,150 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,22 mg C7H15NaO3S.
Hexadimethriniumdibromid R
(C13H30Br2N2)n | CAS 28728-55-4 |
1,5-Dimethyl-1,5-diazaundekamethylenpolymethobromid, poly(N,N,N',N'-tetramethyl-N-trimethylenhexamethylendia-moniumdibromid)
Bílý amorfní prášek hygroskopický, dobře rozpustný ve vodě.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Hexahydroxoantimoničnan draselný R
K[Sb(OH)6] | Mr 262,9 | CAS 12208-13-8 |
Bílý krystalický prášek nebo bílé krystaly, je mírně rozpustný ve vodě.
Hexahydroxoantimoničnan draselný RS
2 g hexahydroxoantimoničnanu draselného R se rozpustí v 95 ml horké vody R. Rychle se ochladí a přidá se roztok obsahující 2,5 g hydroxidu draselného R v 50 ml vody R a 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Nechá se stát 24 h.
Přefiltruje se a zředí se vodou R na 150 ml.
Hexachlorbenzen R
C 6Cl6 | Mr 284,8 | CAS 118-74-1 |
TV: asi 332 °C.
TT: asi 230 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
α-Hexachlorcyklohexan R
C6H6Cl6 | Mr 290,8 | CAS 319-84-6 |
TV: asi 288 °C
TT: asi 158 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
β-Hexachlorcyklohexan R
C6H6Cl6 | Mr 290,8 | CAS 319-85-7 |
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
δ-Hexachlorcyklohexan R
C6H6Cl6 | Mr 290,8 | CAS 319-86-8 |
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Hexakosan R
C26H54 | Mr 366,7 | CAS 630-01-3 |
Bezbarvé nebo bílé vločky.
TT: asi 57 °C.
Hexakyanoželezitan draselný R
K3[Fe(CN)6] | Mr 329,3 | CAS 13746-66-2 |
Červené krystaly, snadno rozpustné ve vodě.
Hexakyanoželezitan draselný RS
5 g hexakyanoželezitanu draselného R se propláchne malým množstvím vody R, potom se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Připravuje se v čas potřeby.
Hexakyanoželeznatan draselný R
K4[Fe(CN)6] • 3H2O | Mr 422,4 | CAS 14459-95-1 |
Žluté průhledné krystaly, snadno rozpustné ve vodě, prakticky nerozpustné v lihu 96%.
Hexakyanoželeznatan draselný RS
Roztok 53 g/l.
Hexamethyldisilazan R
C6H19NSi2 | Mr 161,4 | CAS 999-97-3 |
Čirá bezbarvá kapalina.
: asi 0,78.
: asi 1,408.
TV: asi 125 °C.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Hexamethylentetramin R
Viz odstavec Methenamin R.
Hexanitratoceričitan amonný R
(NH4)2Ce(NO3)6 | Mr 548,2 | CAS 16774-21-3 |
Oranžově žlutý krystalický prášek nebo oranžové průsvitné krystaly, dobře rozpustné ve vodě.
Hexanitrokobaltitan sodný R
Na3[Co(NO2)6] | Mr 403,9 | CAS 13600-98-1 |
Oranžově žlutý prášek, snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
Hexanitrokobaltitan sodný RS
Roztok 100 g/l. Připravuje se v čas potřeby.
Hexan R
C6H14 | Mr 86,2 | CAS 110-54-3 |
n-Hexan
Bezbarvá hořlavá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem a s etherem.
: 0,659 až 0,663.
: 1,375 až 1,376.
Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 67 °C až 69 °C.
Při použití pro spektrofotometru vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Transmitance (2.2.25): nejméně 97% při 260 nm až 420 nm; měří se proti vodě R jako kontrolní kapalině.
Hexansulfonan sodný R
C6H13NaO3S | Mr 188,2 | CAS 2832-45-3 |
Bílý nebo téměř bílý prášek, snadno rozpustný ve vodě.
Hexylamin R
C6H15N | Mr 101,2 | CAS 111-26-2 |
Bezbarvá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru.
: 0,766.
: 1,418.
TV: 127 °C až 131 °C.
Histaminiumdichlorid R
Viz článek Histamini dihydrochloridum.
Histaminiumfosfat R
Viz článek Histamini phosphas.
Histamin RS
Roztok chloridu sodného R (9 g/l) obsahující 0,1 μg/ml báze histaminu ve formě fosfatu nebo dichloridu.
Histidiniumchlorid R
C6H10ClN3O2 • H2O | Mr 209,6 | CAS 123333-71-1 |
(RS)-[1-Karboxyl-2-(4-imidazolyl)ethyl]amoniumchlorid monohydrát
Krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě.
TT: asi 250 °C, za rozkladu.
Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie za podmínek uvedených v článku Histamini dihydrochloridum.
Na získaném chromatogramu je pouze jedna hlavní skvrna.
Hliník R
Al | Ar 26,98 | CAS 7429-90-5 |
Bílý kujný ohebný modravý kov, dostupný jako tyčinky, fólie, prášek, pásky nebo drát. Na vlhém vzduchu se pokrývá tenkou vrstvou oxidu, který chrání kov před korozí.
Jakost p.a.
Hořčík R
Mg | Ar 24,30 | CAS 7439-95-4 |
Stříbrobílá páska, třísky, drát nebo šedý prášek.
Hovězí mozek sušený R
Čerstvý hovězí mozek zbavený cév a odblaněný se nařeže na malé kousky a odvodní se v acetonu R. 30 g hmoty se opakovaně roztírá v třence vždy se 75 ml acetonu R, až se po filtraci získá suchý prášek. Potom se suší 2 h při 37 °C nebo do vymizení pachu acetonu.
Hydraziniumsulfat R
H6N2O4S | Mr 130,1 | CAS 10034-93-2 |
Bezbarvé krystaly, mírně rozpustné ve studené vodě, dobře rozpustné ve vodě teplé 50 °C, snadno rozpustné ve vroucí vodě, prakticky nerozpustné v lihu 96%.
Arsen (2.4.2). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce A pro arsen (1 μg/g).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %.
Hydrogenarseničnan sodný R
Na2HAsO4 • 7H2O | Mr 312,0 | CAS 10048-95-0 |
Heptahydrát hydrogenarseničnanu sodného
Krystaly zvětrávající na teplém vzduchu, snadno rozpustné ve vodě, dobře rozpustné v glycerolu, těžce rozpustné v lihu 96%. Vodný roztok reaguje zásaditě na lakmus.
: asi 1,87.
TT: asi 57 °C při rychlém zahřívání.
Hydrogencitronan amonný R
C6H14N2O7 | Mr 226,2 | CAS 3012-65-5 |
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
Hodnota pH (2.2.3). Asi 4,3; měří roztok (22,6 g/l).
Hydrogencitronan sodný R
C6H6Na2O7 • 1,5H2O | Mr 263,1 | CAS 144-33-4 |
Seskvihydrát disodné soli kyseliny 2-hydroxy-1,2,3-propan-trikarboxylové
Bílý prášek, rozpustný v méně než 2 dílech vody, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Hydrogenfosforečnan amonný R
(NH4)2HPO4 | Mr 132,1 | CAS 7783-28-0 |
Bílé krystaly nebo zrna. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Hodnota pH (2.2.3). Asi 8; měří se roztok (200 g/l).
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Hydrogenfosforečnan draselný R
K2HPO4 | Mr 174,2 | CAS 7758-11-4 |
Bílý krystalický hygroskopický prášek, velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Hydrogenfosforečnan sodný bezvodý R
Na2HPO4 | Mr 142,0 | CAS 7558-79-4 |
Bílý hygroskopický prášek.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Hydrogenfosforečnan sodný dihydrát R
Viz článek Natrii hydrogenophophas dihydricus.
Hydrogenfosforečnan sodný R
Viz článek Natrii hydrogenophosphas dodecahydricus.
Hydrogenfosforečnan sodný RS
Roztok 90 g/l.
Hydrogenfosforitan sodný pentahydrát R
Na2HPO3 • 5H2O | Mr 216,0 | CAS 13517-23-2 |
Bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Hydrogenftalan draselný R
C8H5KO4 | Mr 204,2 | CAS 877-24-7 |
Draselná sůl kyseliny 1,2-benzendikarboxylové
Bílé krystaly, dobře rozpustné ve vodě, těžce rozpustné v lihu 96%.
Hydrogenftalan draselný 0,2 mol/l RS
Množství hydrogenftalanu draselného R odpovídající 40,84 g C8H5KO4 se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Hydrogensíran draselný R
KHSO4 | Mr 136,2 | CAS 7646-93-7 |
Bezbarvé průsvitné hygroskopické krystaly, snadno rozpustné ve vodě na roztok se silně kyselou reakcí.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Hydrogensíran sodný R
NaHSO4 | Mr 120,1 | CAS 7681-38-1 |
Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný ve vroucí vodě, v lihu 96% se rozkládá na síran sodný a volnou kyselinu sírovou.
TT: asi 315 °C.
Hydrogensiřičitan sodný R
NaHO3S | Mr 104,1 | CAS 7631-90-5 |
Bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%. Působením vzduchu se část oxidu siřičitého uvolňuje a látka se postupně oxiduje na síran.
Hydrogenuhličitan amonný R
NH4HCO3 | Mr 79,1 | CAS 1066-33-7 |
Obsahuje nejméně 99 % NH4HCO3.
Hydrogenuhličitan draselný R
KHCO3 | Mr 100,1 | CAS 298-14-6 |
Průsvitné bezbarvé krystaly, snadno rozpustné ve vodě, prakticky nerozpustné v lihu 96%.
Hydrogenuhličitan draselný nasycený v methanolu RS
0,1 g hydrogenuhličitanu draselného R se rozpustí zahříváním na vodní lázni v 0,4 ml vody R. Přidá se 25 ml methanolu R a míchá se na vodní lázni do úplného rozpuštění látky. Používá se čerstvě připravený roztok.
Hydrogenuhličitan sodný R
Viz článek Natrii hydrogenocarbonas.
Hydrogenuhličitan sodný RS
Roztok 42 g/l.
Hydrogenvínan draselný R
C4H5KO6 | Mr 188,2 | CAS 868-14-4 |
Draselná sůl kyseliny (2R,3R)-2,3-dihydroxy-1,4-butandiové
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé neprůhledné krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Hydrochinon R
C6H6O2 | Mr 110,1 | CAS 123-31-9 |
Benzen-1,4-diol
Drobné bezbarvé nebo bílé jehličky, tmavnoucí na vzduchu a na světle, dobře rozpustné ve vodě, v lihu 96% a v etheru.
TT: asi 173 °C.
Uchovává se chráněn před světlem a vzduchem.
Hydrokortisonacetat R
Viz článek Hydrocortisoni acetas.
Hydroxid barnatý R
Ba(OH)2 • 8H2O | Mr 315,5 | CAS 12230-71-6 |
Bezbarvé krystaly, dobře rozpustné ve vodě.
Hydroxid barnatý RS
Roztok 47,3 g/l.
Hydroxid di(ethylendiamin)měďnatý 1 mol/l RS
Molární poměr ethylendiaminu k mědi je (2,00 ±0,04).
Tento roztok je komerčně dostupný.
Hydroxid draselný R
Viz článek Kalii hydroxidum.
Hydroxid draselný v lihu 2 mol/l RS
12 g hydroxidu draselného R se rozpustí v 10 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 100 ml.
Hydroxid draselný v lihu RS
3 g hydroxidu draselného R se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se lihem 96% prostým aldehydů R na 100 ml. Dekantuje se čirý roztok. Roztok je téměř bezbarvý.
Hydroxid draselný v lihu RS1
6,6 g hydroxidu draselného R se rozpustí v 50 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 1000 ml.
Hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l RS
28 g hydroxidu draselného R se rozpustí ve 100 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 1000 ml.
Hydroxid lithný R
LiOH • H2O | Mr 41,96 | CAS 1310-66-3 |
Bílý zrnitý prášek silně alkalické reakce, absorbuje snadno vodu a oxid uhličitý, dobře rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Hydroxid sodný R
Viz článek Natrii hydroxidum.
Hydroxid sodný koncentrovaný RS
42 g hydroxidu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.
Hydroxid sodný RS
20,0 g hydroxidu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Obsah se ověří titrací kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS za použití oranže methylové RS jako indikátoru a v případě potřeby se upraví na 200 g/l.
Hydroxid sodný zředěný RS
8,5 g hydroxidu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.
Hydroxid sodný 4 mol/l RS
16,0 g hydroxidu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.
Hydroxid sodný v methanolu RS
40 mg hydroxidu sodného R se rozpustí v 50 ml vody R. Ochladí se a přidá se 50 ml methanolu R.
Hydroxid sodný v methanolu RS1
200 mg hydroxidu sodného R se rozpustí v 50 ml vody R. Ochladí se a přidá se 50 ml methanolu R.
Hydroxid tetraaminměďnatý RS
34,5 g síranu měďnatého R se rozpustí ve 100 ml vody R a za míchání se přidává po kapkách amoniak 26% R, dokud se vzniklá sraženina opět nerozpustí. Teplota se udržuje pod 20 °C a po kapkách se přidává za stálého míchání 30 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Sraženina se filtruje přes filtr ze slinutého skla (40), promývá se vodou R, až je filtrát čirý, a potom se ke sraženině přidá 200 ml amoniaku 26% R. Znovu vzniklá sraženina se filtruje přes filtr ze slinutého skla a filtrace se opakuje pokud možno do rozpuštění.
Hydroxid vápenatý R
Ca(OH)2 | Mr 74,1 | CAS 1305-62-0 |
Bílý prášek, téměř zcela rozpustný v 600 dílech vody.
Hydroxid vápenatý RS
Čerstvě připravený nasycený roztok.
Hydroxychinolin R
C9H7NO | Mr 145,2 | CAS 148-24-3 |
8-Hydroxychinolin
Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a ve zředěných minerálních kyselinách.
TT: asi 75 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,05 %.
Hydroxylamoniumchlorid R
NH2OH • HCl | Mr 69,5 | CAS 5470-11-1 |
Bílý krystalický prášek, velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Hydroxylamoniumchlorid RS2
2,5 g hydroxylamoniumchloridu R se rozpustí ve 4,5 ml horké vody R a přidá se 40 ml lihu 96% R a 0,4 ml modři bromfenolové RS2. Přidává se hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l RS do vzniku zelenavě žlutého zbarvení a zředí se lihem 96% R na 50,0 ml.
Hydroxylamoniumchlorid alkalický RS
Stejné objemové díly roztoku hydroxylamoniumchloridu R (139 g/l) a roztoku hydroxidu sodného R (150 g/l) se smíchají bezprostředně před použitím.
Hydroxylamoniumchlorid alkalický RS1
Roztok A. 12,5 g hydroxylamoniumchloridu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.
Roztok B. 12,5 g hydroxidu sodného R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.
V čas potřeby se smíchají stejné díly roztoku A a roztoku B.
Hydroxylamoniumchlorid v lihu RS
3,5 g hydroxylamoniumchloridu R se rozpustí v 95 ml roztoku lihu R 60% (V/V), přidá se 0,5 ml roztoku oranže methylové sodné soli R (2 g/l) v lihu R 60% (V/V) a dostatečné množství hydroxidu draselného 0,5 mol/l v lihu 60% (V/V) RS, aby vzniklo čistě žluté zbarvení. Zředí se roztokem lihu R 60% (V/V) na 100 ml.
Hydroxylamoniumchlorid v lihu RS1
5,0 g hydroxylamoniumchloridu R se rozpustí ve 100ml odměrné baňce v 10,0 ml vody R a přidá se 70,0 ml lihu 96% R, 10,0 ml modři bromfenolové RS a po kapkách se přidává hydroxid draselný 0,5 mol/l v lihu RS do olivově zeleného zbarvení (asi 0,25 ml) a doplní se lihem 96% R na 100,0 ml. Roztok je stálý asi 1 týden.
Hydroxymethylfurfural R
C6H6O3 | Mr 126,1 | CAS 67-47-0 |
5-Hydroxymethylfurfural; 5-hydroxymethyl-2-furalaldehyd
Jehličkovité krystaly, snadno rozpustné ve vodě, v acetonu a v lihu 96%, dobře rozpustné v etheru.
TT: asi 32 °C.
Hydroxypropyl-β-cyklodextrin R
[C6H10-xO5,(C3H7O)x]7, | Mr 1371 až 1432 | CAS 94035-02-6 |
x = molekulární substituční stupeň (podle stupně molární substituce)
Bílý až téměř bílý prášek.
Hodnota pH (2.2.3): 5,0 až 7,5; měří se roztok 20 g/l.
Hyoscyaminiumsulfat R
Viz článek Hyoscyamini sulfas.
Hyperosid R
2-(3,4-Dihydroxyfenyl)-3-β-D-galaktopyranosyloxy-5,7-dihydroxychromen-4-on
Slabě žluté jehličky, dobře rozpustné v methanolu.
: -8,3°; měří se roztok (2 g/l) v pyridinu R.
TT: asi 240 °C, za rozkladu.
Roztok v methanolu R vykazuje dvě absorpční maxima (2.2.25), při 259 nm a 364 nm.
Hypoxanthin R
C5H4N4O | Mr 136,1 | CAS 68-94-0 |
1H-Purin-6-on
Bílý krystalický prášek, velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný ve vroucí vodě, dobře rozpustný ve zředěných kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Rozkládá se bez tání při asi 150 °C.
Chromatografie. Zkouší se za podmínek předepsaných v článku Mercaptopurinum. Na získaném chromatogramu je pouze jedna hlavní skvrna.
Chinhydron R
C12H10O4 | Mr 218,2 | CAS 106-34-3 |
Je to ekvimolární sloučenina 1,4-benzochinonu a hydrochinonu.
Tmavě zelené lesklé krystaly nebo krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v horké vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, v amoniaku 26% a v etheru.
TT: asi 170 °C.
Chinidin R
C20H24N2O2 | Mr 324,4 | CAS 56-54-2 |
(S)-(6-Methoxy-4-chinolyl)[(2R,4S,5R)-5-vinyl-2-chinuklidinyl]methanol
Bílé krystaly, velmi těžce rozpustné ve vodě, mírně rozpustné v lihu 96%, těžce rozpustné v etheru a v methanolu.
: asi +260°; měří se roztok (10 g/l) v ethanolu R.
TT: asi 172 °C.
Uchovává se chráněn před světlem.
Chinidiniumsulfat R
Viz článek Quinidini sulfas dihydricus.
Chininiumchlorid R
Viz článek Quinini hydrochloridum dihydricum.
Chininiumsulfat R
Viz článek Quinini sulfas dihydricus.
Chinin R
C20H24N2O2 | Mr 324,4 | CAS 130-95-0 |
(R)-(6-Methoxy-4-chinolyl)[(2S,4S,5R)-5-vinyl-2-chinuklidinyl]methanol
Bílý mikrokrystalický prášek, velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný ve vroucí vodě, velmi snadno rozpustný v ethanolu, dobře rozpustný v etheru.
: asi -167°; měří se roztok (10 g/l) v ethanolu R.
TT: asi 175 °C.
Uchovává se chráněn před světlem.
Chloracetanilid R
C8H8ClNO | Mr 169,6 | CAS 539-03-7 |
4'-Chloracetanilid
Krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 178 °C.
Chloralhydrát R
Viz článek Chlorali hydras.
Chloralhydrát RS
80 g se rozpustí ve 20 ml vody R.
Chloramin T R
Viz článek Tosylchloramidum natricum.
Chloramin T RS
Roztok 20 g/l. Připravuje se v čas potřeby.
Chloramin T RS1
Roztok 0,1 g/l. Připravuje se v čas potřeby.
Chloramin T RS2
Roztok 0,2 g/l. Připravuje se v čas potřeby.
Chloranilin R
C6H6ClN | Mr 127,6 | CAS 106-47-8 |
4-Chloranilin
Krystaly dobře rozpustné v horké vodě, snadno rozpustné v lihu 96% a v etheru.
TT: asi 71 °C.
4-Chlorbenzensulfonamid R
C6H6ClNO2S | Mr 191,6 | CAS 98-64-6 |
Bílý prášek.
TT: asi 145 °C.
Chlorbutanol R
Viz článek Chlorobutanolum.
Chlordan R
C10H6Cl8 | Mr 409,8 | CAS 12789-03-6 |
TV: asi 175 °C.
TT: asi 106 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v trimethylpentanu) technické jakosti.
Chlordiazepoxid R
Viz článek Chlordiazepoxidum.
2-Chlor-6,7-dimethoxy-4-chinazolinylamin R
Bílá až nažloutlá krystalická látka.
Chlorečnan draselný R
KClO3 | Mr 122,6 | CAS 3811-04-9 |
Bílý prášek, krystaly nebo zrna. Je dobře rozpustný ve vodě.
2-Chlorethanol R
C2H5ClO | Mr 80,5 | CAS 107-07-3 |
Bezbarvá kapalina, dobře rozpustná v lihu 96%.
: asi 1,197.
: asi 1,442.
TV: asi 130 °C.
TT: asi -89 °C.
2-Chlorethanol RS
125 mg 2-chlorethanolu R se rozpustí v 2-propanolu R a zředí se jím na 50 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí 2-propanolem R na 50 ml.
2-Chlorethylamoniumchlorid R
C2H7Cl2N | Mr 116,0 | CAS 870-24-6 |
TT: asi 145 C.
(2-Chlorethyl)diethylamoniumchlorid R
C6H15Cl2N | Mr 172,1 | CAS 869-24-9 |
Bílý krystalický prášek, velmi snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, snadno rozpustný v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v hexanu.
TT: asi 211 °C.
Chlorfenol R
C6H5ClO | Mr 128,6 | CAS 106-48-9 |
4-Chlorfenol
Bezbarvé nebo téměř bezbarvé krystaly, těžce rozpustné ve vodě, velmi snadno rozpustné v lihu 96%, v etheru a v roztocích alkalických hydroxidů.
TT: asi 42 °C.
Chlorfenvinfos R
C12H14Cl3O4P | Mr 359,6 | CAS 470-90-6 |
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Chlorid amonný R
Viz článek Ammonii chloridum.
Chlorid amonný RS
Roztok 107 g/l.
Chlorid antimonitý R
SbCl3 | Mr 228,1 | CAS 10025-91-9 |
Bezbarvé krystaly nebo průsvitná krystalická hmota. Je hygroskopický, snadno rozpustný v ethanolu. Látka je vodou hydrolyzována.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech, chráněn před vlhkostí.
Chlorid antimonitý RS
30 g chloridu antimonitého R se rychle dvakrát opláchne 15 ml chloroformu prostého ethanolu R, promývací kapalina se dekantuje a promyté krystaly se ihned rozpustí za mírného zahřátí ve 100 ml chloroformu prostého ethanolu R.
Uchovává se nad několika gramy síranu sodného bezvodého R.
Chlorid antimonitý RS1
Roztok I. 110 g chloridu antimonitého RS se rozpustí ve 400 ml dichlorethanu R. Přidají se 2 g oxidu hlinitého bezvodého R, promíchá se a filtruje se přes filtr ze slinutého skla (40). Zředí se dichlor ethanem R na 500,0 ml a promíchá se. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 500 nm v 20mm vrstvě není větší než 0,07.
Roztok II. Za odtahu se smíchá 100 ml čerstvě předestilovaného acetylchloridu R a 400 ml dichlorethanu R. Uchovává se v chladu.
90 ml roztoku I a 10 ml roztoku II se smíchá.
Uchovává se v hnědých skleněných lahvích se zabroušenou zátkou a je použitelný 7 dní. Zbarvené zkoumadlo se nepoužije.
Chlorid barnatý R
BaCl2 • 2H2O | Mr 244,3 | CAS 10326-27-9 |
Bezbarvé krystaly, snadno rozpustné ve vodě, těžce rozpustné v lihu 96%.
Chlorid barnatý RS1
Roztok 61,0 g/l.
Chlorid barnatý RS2
Roztok 36,5 g/l.
Chlorid boritý R
BCl3 | Mr 117,2 | CAS 10294-34-5 |
Bezbarvý plyn. Reaguje bouřlivě s vodou. Použitelný je ve formě roztoků ve vhodných rozpouštědlech (2-chlor-ethanol, dichlormethan, hexan, heptan, methanol).
Varování: jed, žíravina.
TV: asi 12,6 °C.
: asi 1,420.
Chlorid boritý v methanolu RS
Roztok BCl3 (120 g/l) v methanolu R.
Uchovává se chráněn před světlem při -20 °C, nejlépe v zatavených trubičkách.
Chlorid cesný R
CsCl | Mr 168,4 | CAS 7647-17-8 |
Bílý prášek, velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v acetonu.
Chlorid cínatý R
SnCl2 • 2H2O | Mr 225,6 | CAS 10025-69-1 |
Obsahuje nejméně 97,0 % SnCl2 • 2H2O.
Bezbarvé krystaly, velmi snadno rozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96%, v kyselině octové ledové, kyselině chlorovodíkové a kyselině chlorovodíkové zředěné.
Stanovení obsahu. Do baňky se zabroušenou zátkou se naváží 0,500 g, rozpustí se v 15 ml kyseliny chlorovodíkové R a přidá se 10 ml vody R a 5 ml chloroformu R. Okamžitě se titruje jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS až do odbarvení chloroformové vrstvy.
1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 22,56 mg SnCl2 • 2H2O.
Chlorid cínatý RS
20 g cínu R se zahřívá s 85 ml kyseliny chlorovodíkové R až do skončení vyvíjení vodíku a nechá se vychladnout.
Uchovává se nad cínem R, chráněný před vzduchem.
Chlorid cínatý RS1
V čas potřeby se smíchá 1 objemový díl chloridu cínatého RS s 10 objemovými díly kyseliny chlorovodíkové zředěné RS.
Chlorid cínatý RS2
K 8 g chloridu cínatého R se přidá 100 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (200 ml/l) a třepe se do rozpuštění, v případě potřeby se zahřívá na vodní lázni při 50 °C. 15 min se probublává proudem dusíku R. Připravuje se v čas potřeby.
Chlorid draselný R
Viz článek Kalii chloridum.
Při použití v infračervené spektrofotometru (2.2.24) vyhovuje následující zkoušce:
2 mm silný výlisek (tableta) látky sušený 1 h při 250 °C má prakticky rovnou základní linii v oblasti 4000 cm-1 až 620 cm-1. Nad touto linií nejsou žádná maxima s absorbancí vyšší než 0,02, s výjimkou maxim vody při 3440 cm-1 a 1630 cm-1.
Chlorid draselný 0,1 mol/l RS
Roztok obsahuje chlorid draselný R v množství odpovídajícím 7,46 g KCl v 1000,0 ml.
Chlorid hlinitý R
AlCl3 • 6H2O | Mr 241,4 | CAS 7784-13-6 |
Chlorid hlinitý hexahydrát
Obsahuje nejméně 98,0 % AlCl3 • 6H2O.
Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek, hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustný v etheru.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Chlorid hlinitý RS
65,0 g chloridu hlinitého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Po přidání 0,5 g aktivního uhlí R se 10 min míchá, potom se filtruje a pH filtrátu se za stálého míchání upraví roztokem hydroxidu sodného R (10 g/l) (asi 60 ml) na hodnotu 1,5.
Chlorid hlinitý RS1
2,0 g chloridu hlinitého R se rozpustí ve 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R.
Chlorid hořečnatý R
Viz článek Magnesii chloridum hexahydricum.
Chlorid chromitý hexahydrát R
[Cr(H2O)4Cl2]Cl • 2H2O | Mr 266,5 | CAS 10060-12-5 |
Tmavě zelený krystalický hygroskopický prášek.
Uchovává se chráněn před vlhkostí a oxidačními činidly.
Chlorid kobaltnatý R
CoCl2 • 6H2O | Mr 237,9 | CAS 7791-13-1 |
Červený krystalický prášek nebo tmavě červené krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Chlorid lanthanitý RS
K 58,65 g oxidu lanthanitého R se pomalu přidá 100 ml kyseliny chlorovodíkové R. Zahřeje se k varu. Nechá se ochladit a zředí se vodou R na 1000,0 ml.
Chlorid lithný R
LiCl | Mr 42,39 | CAS 7447-41-8 |
Krystalický prášek, zrna nebo krychlové rozplývavé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v lihu 96%. Vodný roztok je neutrální nebo slabě alkalický.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Chlorid měďnatý R
CuCl2 • 2H2O | Mr 170,5 | CAS 10125-13-0 |
Zelenomodrý prášek nebo krystaly, rozpadající se ve vlhkém vzduchu, zvětrávající v suchém vzduchu. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v methanolu, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v etheru.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Chlorid nikelnatý R
NiCl2 | Mr 129,6 | CAS 7718-54-9 |
Bezvodý chlorid nikelnatý
Žlutý krystalický prášek, velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%. Sublimuje za nepřítomnosti vzduchu a ochotně absorbuje amoniak. Vodný roztok je kyselý.
Chlorid palladnatý R
PdCl2 | Mr 177,3 | CAS 7647-10-1 |
Červené krystaly.
TT: 678 °C až 680 °C.
Chlorid palladnatý RS
1 g chloridu palladnatého R se rozpustí v 10 ml teplé kyseliny chlorovodíkové R a zředí se směsí stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody R na 250 ml. Tento roztok se v čas potřeby zředí dvěma objemovými díly vody R.
Chlorid rtuťnatý R
Viz článek Hydrargyri dichloridum.
Chlorid rtuťnatý RS
Roztok 54,0 g/l.
Chlorid sodný R
Viz článek Natrii chloridum.
Chlorid sodný RS
Roztok 200 g/l.
Chlorid sodný nasycený RS
1 díl chloridu sodného R se smíchá se 2 díly vody R, občas se protřepe a nechá se stát. Před použitím se roztok dekantuje od nerozpuštěné látky a v případě potřeby se zfiltruje.
Chlorid titanitý R
TiCl3 | Mr 154,3 | CAS 7705-07-9 |
Červenofialové rozpadající se krystaly, dobře rozpustné ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustné v etheru.
TT: asi 440 °C.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Chlorid titanitý RS
150 g/l v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (100 g/l HCl).
: asi 1,19.
Chlorid uhličitý R
CCl4 | Mr 153,8 | CAS 56-23-5 |
Tetrachlormethan
Čirá bezbarvá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%.
: 1,595 až 1,598.
TV: 76 °C až 77 °C.
Chlorid vápenatý R
Viz článek Calcii chloridum dihydricum.
Chlorid vápenatý bezvodý R
CaCl2 | Mr 111,0 | CAS 10043-52-4 |
Obsahuje nejméně 98,0 % CaCl2, počítáno na vysušenou látku.
Bílá rozpadávající se zrna, velmi snadno rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96% a methanolu.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %, suší se v sušárně při 200 °C.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech, chráněn před vlhkostí.
Chlorid vápenatý R1
Obsahuje nejvýše 0,05 μg Fe/g.
Chlorid vápenatý RS
Roztok chloridu vápenatého R 73,5 g/l.
Chlorid vápenatý 0,01 mol/l RS
0,147 g chloridu vápenatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.
Chlorid vápenatý 0,02 mol/l RS
2,94 g chloridu vápenatého R se rozpustí v 900 ml vody R, pH roztoku se upraví na hodnotu 6,0 až 6,2 a zředí se vodou R na 1000,0 ml.
Uchovává se při 2 °C až 8 °C.
Chlorid zinečnatý R
Viz článek Zinci chloridum.
Chlorid zinečnatý v kyselině mravenčí RS
20 g chloridu zinečnatého R se rozpustí v 80 g roztoku kyseliny mravenčí bezvodé R (850 g/l).
Chlorid zinečnatý s jodem RS
20 g chloridu zinečnatého R a 6,5 gjodidu draselného R se rozpustí v 10,5 ml vody R, přidá se 0,5 g jodu R a míchá se 15 min. V případě potřeby se filtruje.
Uchovává se chráněn před světlem.
Chlorid železitý R
FeCl3 • 6H2O | Mr 270,3 | CAS 10025-77-1 |
Žlutooranžová nebo nahnědlá krystalická rozplývající se hmota, velmi snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru. Na světle jsou chlorid železitý a jeho roztoky částečně redukovány.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Chlorid železitý RS1
Roztok 105 g/l.
Chlorid železitý RS2
Roztok 13 g/l.
Chlorid železitý RS3
2,0 g chloridu železitého R se rozpustí v ethanolu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.
Chlorid-oxid zirkoničitý R
CAS 15461-27-5
Je to zásaditá sůl odpovídající přibližně vzorci ZrCl2O • 8H2O.
Obsahuje nejméně 96,0 % ZrCl2O • 8H2O.
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bílé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
Stanovení obsahu. 0,600 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny dusičné R a 50 ml vody R, přidá se 50,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 3 ml dibutylftalatu R a zamíchá se. Titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru do červenožlutého zbarvení.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 16,11 mg ZrCl2O • 8H2O.
Chloristan holmitý RS
Roztok oxidu holmitého R (40 g/l) v roztoku kyseliny chloristé R (141 g/l HClO4).
Chloristan sodný R
NaClO4 • H2O | Mr 140,5 | CAS 7791-07-3 |
Obsahuje nejméně 99,0 % NaClO4 • H2O.
Bílé rozpadající se krystaly, velmi snadno rozpustné ve vodě.
Uchovává se v dobře uzavřených obalech.
Chlornan sodný RS
Obsahuje 25 g/l až 30 g/l aktivního chloru. Nažloutlá kapalina alkalické reakce.
Stanovení obsahu. 10,0 ml se zředí vodou R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se přenese do kuželové baňky obsahující 50 ml vody R, 1 g jodidu draselného R a 12,5 ml kyseliny octové zředěné RS. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.
1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,546 mg aktivního chloru.
Uchovává se chráněn před světlem.
Chlornicergolin R
10α-Methoxy-1,6-dimethylergolin-8β-ylmethyl-(5-chlornikotinat)
Bílý až téměř bílý prášek, snadno rozpustný v chloroformu a v ethanolu, mírně rozpustný v etheru, prakticky nerozpustný ve vodě a hexanu.
TT: 130 °C až 132 °C.
: -21,27°; měří se roztok (1 g/l) v pyridinu R.
Chlornitroanilin R
C6H5ClN2O2 | Mr 172,6 | CAS 121-87-9 |
2-Chlor-4-nitroanilin
Žlutý krystalický prášek, snadno rozpustný v methanolu.
TT: asi 107 °C.
Uchovává se chráněn před světlem.
Chloroform R
CHCl3 | Mr 119,4 | CAS 67-66-3 |
Trichlormethan
Čirá bezbarvá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%.
: 1,475 až 1,481.
TV: asi 60 °C.
Obsahuje 0,4 % až 1,0 % ethanolu.
Ethanol. K 1,00 g (m) v kuželové baňce se zabroušenou zátkou se přidá 15,0 ml dichromanu draselného v kyselině dusičné RS, nádoba se uzavře, 2 min se silně třepe a 15 min se nechá stát. Přidá se 100 ml vody R a 5 ml roztoku jodidu draselného R (200 g/l). Po 2 min se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru do vzniku světle zelené barvy (n1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS). Současně se provede slepá zkouška (n2ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS). Obsah ethanolu v procentech se vypočítá podle vzorce:
(n2 - n1) • 0,115 | |
——————— | , |
m | |
Chloroform okyselený R
K 100 ml chloroformu R se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové R. Protřepe se, nechá se stát, až se oddělí dvě vrstvy. Použije se spodní vrstva.
Chloroform prostý ethanolu R
200 ml chloroformu R se třepe čtyřikrát se 100 ml vody R. Suší se 24 h nad 20 g síranu sodného bezvodého R a zfiltruje se. Filtrát se destiluje nad 10 g síranu sodného bezvodého R. Prvních 20 ml destilátu se odstraní. Připravuje se v čas potřeby.
Chloroform stabilizovaný amylenem R
Čirá bezbarvá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%.
Voda. Nejvýše 0,05 %.
Zbytek po odpaření. Nejvýše 0,001 %.
Transmitance (2.2.25):
nejméně 50 % při 255 nm,
nejméně 80 % při 260 nm,
nejméně 98 % při 300 nm,
měří se proti vodě R jako kontrolní kapalině.
Stanovení obsahu. Nejméně 99,8 % CHCl3; stanoví se plynovou chromatografií.
3-Chlorpropan-1,2-diol R
C3H7ClO2 | Mr 110,5 | CAS 96-24-2 |
Bezbarvá kapalina, dobře rozpustná ve vodě, lihu 96% a v etheru.
: asi 1,322.
: asi 1,480.
TV: asi 213 °C.
Chlorpyrifos R
C9H11Cl3NO3PS | Mr 350,6 | CAS 2921-88-2 |
TV: asi 200 °C.
TT: 42 °C až 44 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Chlorpyrifos-methyl R
C7H7Cl3NO3PS | Mr 322,5 | CAS 5598-13-0 |
TT: 45 °C až 47 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Chlorthiazid R
Viz článek Chlorothiazidum.
Chlortrimethylsilan R
C3H9ClSi | Mr 108,6 | CAS 75-77-4 |
Čirá bezbarvá, na vzduchu dýmající kapalina.
: asi 0,86.
: asi 1,388.
TV: asi 57 °C.
Cholesterol R
Viz článek Cholesterolum.
Choliniumchlorid R
C5H14ClNO | Mr 139,6 | CAS 67-48-1 |
(2-Hydroxyethyl)trimethylamoniumchlorid
Rozpadající se krystaly, velmi snadno rozpustné ve vodě a v lihu 96%.
Chromatografie. Zkouší se za podmínek předepsaných v článku Suxamethonii chloridum, nanáší se 5 μl roztoku (0,2 g/l) v methanolu R. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Choliniumjodid R
C5H14INO | Mr 231,1 | CAS 17773-10-3 |
(2-Hydroxyethyl)trimethylamoniumiodid
TT: asi 273 °C.
Jakost p.a.
Chroman draselný R
K2CrO4 | Mr 194,2 | CAS 7789-00-6 |
Žluté krystaly, snadno rozpustné ve vodě.
Chroman draselný RS
Roztok 50 g/l.
Chromazurol S R
C23H13Cl2Na3O9S | Mr 605 | CAS 1667-99-8 |
Colour Index 43825, Schultz 841
Trisodná sůl kyseliny 5-[(3-karboxy-5-methyl-4-oxo-2,5-cyklohexadien-1-yliden)-(2,6-dichlor-3-sulfofenyl)methyl]-2-hydroxy-3-methylbenzoové
Hnědočerný prášek, dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
Chromoforový substrát R1
N-α-Benzoylkarbonyl-D-arginyl-L-glycyl-L-arginin-4-nitroanilid dihydrochlorid se rozpustí ve vodě R na roztok o koncentraci 0,003 mol/l. Před použitím se zředí tlumivým roztokem trometamolovým s edetanem disodným o pH 8,4 na koncentraci 0,0005 mol/l.
Chromoforový substrát R2
D-Fenylalanyl-L-piperazin-L-arginin-4-nitroanilid dihydrochlorid se rozpustí ve vodě na roztok o koncentraci 0,003 mol/l. Před použitím se zředí tlumivým roztokem trometamolovým s edetanem disodným o pH 8,4 na koncentraci 0,0005 mol/l.
Chromotropin 2 B R
C16H9N3Na2O10S2 | Mr 513,4 | CAS 548-80-1 |
Colour Index 16575, Schultz 67
Disodná sůl kyseliny 4,5-dihydroxy-3-(4-nitrofenylazo)-2,7-naftalendisulfonové
Červenohnědý prášek, dobře rozpustný ve vodě za vzniku žlutočerveného roztoku, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Chromotropin 2 B RS
Roztok v kyselině sírové R (0,05 g/l).
Imidazol R
C3H4N2 | Mr 68,1 | CAS 288-32-4 |
Bílý krystalický prášek, dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
TT: asi 90 °C.
Iminodibenzyl R
C14H13N | Mr 195,3 | CAS 494-19-9 |
10,11-Dihydrodibenz[b,f]azepin
Slabě žlutý krystalický prášek, snadno rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný ve vodě.
TT: asi 106 °C.
Indigokarmín R
C16H8N2Na2O8S2 | Mr 466,3 | CAS 860-22-0 |
Colour Index 73015, Schultz 1309
Disodná sůl kyseliny 3,3'-dioxo-2,2'-bisindolinyliden-5,5'-disulfonové; disodná sůl kyseliny 5,5'-indigodisulfonové
Obsahuje obvykle chlorid sodný.
Modrý nebo fialově modrý prášek nebo modrá zrna s měděným leskem. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Z vodných roztoků se indigokarmín vylučuje přídavkem chloridu sodného.
Indigokarmín RS
Ke směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 990 ml roztoku kyseliny sírové prosté dusičnanů R (200 g/l) se přidá 0,2 g indigokarmínu R.
Roztok vyhovuje následující zkoušce. K 10 ml roztoku se přidá roztok 1,0 mg dusičnanu draselného R v 10 ml vody R a rychle se přidá 20 ml kyseliny sírové prosté dusičnanů R a zahřeje se k varu. Modré zbarvení v průběhu 1 min zmizí.
Indigokarmín RS1
4 g indigokarmínu R se rozpustí v asi 900 ml vody R přidávané po částech, přidají se 2 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 1000 ml.
Standardizace. Do 100ml kuželové baňky se širokým hrdlem se převede 10,0 ml základního roztoku dusičnanů (100 μg NO3/ml), 10 ml vody R, 0,05 ml indigokarmínu RS1 a potom se opatrně najednou přidá 30 ml kyseliny sírové R. Roztok se ihned titruje indigokarmínem RS1 do vzniku stálého modrého zbarvení.
Spotřebovaný počet mililitrů (n) odpovídá 1 mg NO3.
Indikátor směsný BMF RS
0,1 g modři bromthymolové R, 20 mg červeně methylové R a 0,2 g fenolftaleinu R se rozpustí v lihu 96% R, zředí se jím na 100 ml a zfiltruje se.
Indometacin R
Viz článek Indometacinum.
Isatin R
C8H5NO2 | Mr 147,1 | CAS 91-56-5 |
Indolin-2,3-dion
Malé žlutočervené krystaly, těžce rozpustné ve vodě, dobře rozpustné v horké vodě, v lihu 96% a v etheru, dobře rozpustné v roztocích alkalických hydroxidů za vzniku fialového zbarvení, které se stáním mění na žluté.
TT: asi 200 °C, s částečnou sublimací.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %.
Isoamylalkohol R
C5H12O | Mr 88,1 | CAS 123-51-3 |
3-Methyl-1-butanol
Bezbarvá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
TV: asi 130 °C.
Isoandrosteron R
C19H30O2 | Mr 290,4 | CAS 481-29-8 |
Epiandrosteron, 3β-hydroxy-5α-androstan-17-on
Bílý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v organických rozpouštědlech.
TT: 172 °C až 174 °C.
: +88°; měří se roztok (20 g/l) v methanolu R.
∆A (2.2.41): 14,24 . 103; měří se roztok (1,25 g/l) při 304 nm.
Isobutanol R
C4H10O | Mr 74,1 | CAS 78-83-1 |
2-Methyl-1-propanol
Čirá bezbarvá kapalina, dobře rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
: asi 0,80.
: 1,397 až 1,399.
TV: asi 107 °C.
Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 96 % předestiluje při 107 °C až 109 °C.
Isobutylmethylketon R
C6H12O | Mr 100,2 | CAS 108-10 |
4-Methyl-2-pentanon
Čirá bezbarvá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s většinou organických rozpouštědel.
: asi 0,80.
TV: asi 115 °C.
Destilační rozmezí (2.2.11). Destiluje se 100 ml. Rozmezí teploty destilace od 1 ml do 95 ml destilátu nepřesahuje 4,0 °C.
Zbytek po odpaření. Nejvýše 0,01 %; stanoví se odpařováním na vodní lázni a sušením při 100 °C až 105 °C.
Isobutylmethylketon R1
50 ml čerstvě předestilovaného isobutylmethylketonu R se 1 min třepe s 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Fáze se nechají oddělit a spodní fáze se odstraní. Připravuje se v čas potřeby.
Isodrin
C12H8Cl6 | Mr 364,9 | CAS 465-73-6 |
1,2,3,4,10,10-Hexachlor-1,4,4a,5,8,8a-hexahydro-endo,endo-1,4:5,8-dimethanonaftalen
Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v běžných organických rozpouštědlech, jako je aceton.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok.
Isokvercitrin R
C21H20O12 | Mr 464,4 | CAS 21637-25-2 |
Kvercetin-3-glukosid
Žluté jehličko vité krystaly, prakticky nerozpustné ve vodě, dobře rozpustné v methanolu a ethanolu.
TT: 225 °C až 227 °C.
Absorbance. Roztok (40 mg/l) v methanolu R vykazuje maxima při 257 nm a 369 nm.
Isomenthol R
C10H20O | Mr 156,3 | CAS 23283-97-8 |
(+)-Isomenthol: (1S,2R,5R)-2-isopropyl-5-methylcyklohexanol
Bezbarvé krystaly, prakticky nerozpustné ve vodě, velmi snadno rozpustné v lihu 96% a etheru.
: asi +24°; měří se roztok (100 g/l) v lihu 96% R.
TT: asi 80 °C.
TV: asi 218 °C.
(±)-Isomenthol: směs stejných dílů (1S,2R,5R)- a (1R,2S,5S)-2-isopropyl-5-methylcyklohexanolu
TT: asi 53 °C.
TV: asi 218 °C.
Isomenthon R
(1R)-cis-p-Menthan-3-on; (1R)-cis-2-isopropyl-5-methylcyklohexanon
Obsahuje proměnlivá množství menthonu.
Bezbarvá kapalina, velmi těžce rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru.
: asi 0,904.
: asi 1,453.
: +93,2°.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Zkouší se plynovou chromatografii (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 80,0 % celkové plochy píků.
Isopropylamin R
C3H9N | Mr 59,1 | CAS 75-31-0 |
2-Propanamin
Bezbarvá velmi těkavá hořlavá kapalina.
: asi 1,374.
TV: 32 °C až 34 °C.
4-Isopropylfenol R
C9H12O | Mr 136,2 | CAS 99-89-8 |
Obsahuje nejméně 98 % C9H12O.
TV: asi 212 °C.
TT: 59 °C až 61 °C.
Isopropylmyristat R
Viz článek Isopropylis myristas.
Jod R
Viz článek Iodum.
Jod RS
2 g jodu R a 4 g jodidu draselného R se rozpustí v 10,0 ml vody R. Po úplném rozpuštění se zředí vodou R na 100 ml.
Jod RS1
K 10,0 ml jodu 0,05 mol/l RS se přidá 0,6 g jodidu draselného R a zředí se vodou R na 100,0 ml. Připravuje se v čas potřeby.
Jod RS2
K 10,0 ml jodu 0,05 mol/l RS se přidá 0,6 g jodidu draselného R a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Připravuje se v čas potřeby.
Jod RS3
2,0 ml jodu RS1 se zředí vodou R na 100,0 ml. Připravuje se v čas potřeby.
Jod RS4
14 g jodu R se rozpustí ve 100 ml roztoku jodidu draselného R (400 g/l), přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 1000 ml.
Uchovává se chráněn před světlem.
Jod v chloroformu RS
Roztok (5 g/l) v chloroformu R.
Uchovává se chráněn před světlem.
Jod v lihu RS
Roztok (10,0 g/l) v lihu 96% R.
Uchovává se chráněn před světlem.
Jodethan R
C2H5I | Mr 155,9 | CAS 75-03-6 |
Bezbarvá až slabě nažloutlá kapalina, tmavnoucí působením vzduchu a světla, mísitelná s lihem 96% a většinou organických rozpouštědel.
: asi 1,95.
: asi 1,513.
TV: asi 72 °C.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Jodičnan draselný R
KIO3 | Mr 214,0 | CAS 7758-05-6 |
Bílý krystalický prášek, dobře rozpustný ve vodě.
Jodid draselný R
Viz článek Kalii iodidum.
Jodid draselný RS
Roztok 166 g/l.
Jodid draselný 0,001 mol/l RS
10,0 ml roztoku jodidu draselného R (166 g/l) se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 500,0 ml.
Jodid draselný nasycený RS
Nasycený roztok jodidu draselného R ve vodě prosté oxidu uhličitého R. Obsahuje nerozpuštěné krystaly.
Zkouška způsobilosti. 0,5 ml se přidá ke 30 ml směsi objemových dílů chloroformu R a kyseliny octové R (2 + 3) a dále se přidá 0,1 ml škrobu RS. K odstranění případného vzniklého modrého zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,05 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS.
Uchovává se chráněn před světlem.
Jodid rtuťnatodraselný RS
Viz odstavec Tetrajodortuťnatan draselný RS.
Jodid rtuťnatodraselný zásaditý RS
Viz odstavec Tetrajodortuťnatan draselný zásaditý RS.
Jodid rtuťnatý R
HgI2 | Mr 454,4 | CAS 7774-29-0 |
Červený těžký krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, acetonu a etheru, dobře rozpustný v přebytku jodidu draselného RS.
Uchovává se chráněn před světlem.
Jodid sodný R
Viz článek Natrii iodidum.
Jodid zinečnatý a škrob RS
K roztoku 2 g chloridu zinečnatého R v 10 ml vody R se přidá 0,4 g škrobu rozpustného R a zahřívá se do rozpuštění škrobu. Po ochlazení na pokojovou teplotu se přidá 1,0 ml bezbarvého roztoku obsahujícího 0,10 g pilin zinku R a 0,2 g jodu R ve vodě R. Vzniklý roztok se zředí vodou R na 100 ml a zfíltruje se. Uchovává se chráněn před světlem.
Zkouška citlivosti. 0,05 ml dusitanu sodného RS se zředí vodou R na 50 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,05 ml roztoku jodidu zinečnatého a škrobu a promíchá se. Roztok se zbarví modře.
Jodistan draselný R
KIO4 | Mr 230,0 | CAS 7790-21-8 |
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustý ve vodě.
Jodistan draselný s chloridem železitým RS
1 g jodistanu draselného R se rozpustí v 5 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (120 g/l). Po přidání 20 ml vody R a 1,5 ml chloridu železitého RS1 se zředí stejným roztokem hydroxidu draselného na 50 ml.
Jodistan sodný R
NaIO4 | Mr 213,9 | CAS 7790-28-5 |
Obsahuje nejméně 99,0 % NaIO4.
Bílý krystalický prášek nebo bílé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě a v minerálních kyselinách.
Jodistan sodný RS
1,07 g jodistanu sodného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Připravuje se v čas potřeby.
Jodobismutitan draselný RS
K 0,85 g dusičnan-oxidu bismutitého R se přidá 40 ml vody R, 10 ml kyseliny octové ledové R a 20 ml roztoku jodidu draselného R (400 g/l).
Jodobismutitan draselný RS1
100 g kyseliny vinné R se rozpustí ve 400 ml vody R, přidá se 8,5 g dusičnan-oxidu bismutitého R a 1 h se třepe. Přidá se 200 ml roztoku jodidu draselného R (400 g/l) a dobře se protřepe. Nechá se stát 24 h a přefiltruje se.
Uchovává se chráněn před světlem.
Jodobismutitan draselný RS2
Základní roztok. 1,7 g dusičnan-oxidu bismutitého R a 20 g kyseliny vinné R se suspenduje ve 40 ml vody R. K suspenzi se přidá 40 ml roztoku jodidu draselného R (400 g/l), 1 h se míchá a zfíltruje se. Roztok se může uchovávat několik dní chráněn před světlem.
Detekční roztok. V čas potřeby se smíchá 5 ml základního roztoku s 15 ml vody R.
Jodobismutitan draselný RS3
0,17 g dusičnan-oxidu bismutitého R se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny octové ledové R a 18 ml vody R. Přidají se 4 gjodidu draselného R, 1 g jodu R a zředí se kyselinou sírovou zředěnou RS na 100 ml.
Jodobismutitan draselný zředěný RS
100 g kyseliny vinné R se rozpustí v 500 ml vody R a přidá se 50 ml jodobismutitanu draselného RS1.
Uchovává se chráněn před světlem.
Jodobismutitan draselný zředěný RS1
K 0,85 g dusičnan-oxidu bismutitého R se přidá 40 ml vody R, 10 ml kyseliny octové ledové R a 50 ml roztoku jodidu draselného R (500 g/l) a třepe se do rozpuštění. V čas potřeby se k 1 ml tohoto roztoku přidají 2 ml kyseliny octové ledové R a 10 ml vody R.
5-Jodouracil R
C4H3IN2O2 | Mr 238,0 | CAS 696-07-1 |
5-Jod-1H,3H-pyrimidin-2,4-dion
TT: asi 276 °C, za rozkladu.
Chromatografie. Zkouší se postupem uvedeným v článku Idoxuridinum, nanáší se 5 μl roztoku (0,25 g/l). Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Kadmium R
Cd | Ar 112,4 | CAS 10108-64-2 |
Stříbrobílý lesklý kov, prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v kyselině dusičné a horké kyselině chlorovodíkové.
Viz článek Camphora racemica.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28), jak je předepsáno v článku Lavandulae etheroleum.
Zkoušený roztok. Roztok (10 g/l) v hexanu R.
Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % celkové plochy všech píků na získaném chromatogramu. Nepřihlíží se k píku hexanu.
Kalium tetraoxalat R
C4H3KO8 • 2H2O | Mr 254,2 | CAS 6100-20-5 |
Trihydrogenbisšťavelan draselný dihydrát
Bílý krystalický prášek, mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
Kaolin lehký R
CAS 1332-58-7
Čištěný přírodní hydratovaný křemičitan hlinitý. Obsahuje vhodnou disperzní látku.
Světlý bílý prášek bez částic písku, mazlavý na dotek, prakticky nerozpustný ve vodě a v minerálních kyselinách.
Hrubé částice. 5,0 g se umístí do skleněného válce se zabroušenou zátkou asi 160 mm dlouhého a asi 35 mm v průměru a přidá se 60 ml roztoku difosforečnanu sodného R (10 g/l). Důkladně se protřepe a nechá se 5 min stát. Pipetou se odstraní 50 ml kapaliny z bodu asi 5 cm pod povrchem. Ke zbývající kapalině se přidá 50 ml vody R, třepe se, nechá se ustát a odstraní se 50 ml kapaliny stejným způsobem. Postup se opakuje, dokud není odstraněno celkem 400 ml.
Zbývající suspenze se přenese do odpařovací misky, odpaří se do sucha na vodní lázni a zbytek se vysuší do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 25 mg (0,5 %).
Jemné částice. 5,0 g se rozptýlí ve 250 ml vody R silným třepáním 2 min. Směs se ihned vyleje do skleněného válce o průměru 50 mm a pomocí pipety se 20 ml kvantitativně převede do skleněné misky, odpaří se do sucha na vodní lázni a suší do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek suspenze se nechá stát 4 h při 20 °C a pipetou se 5 cm pod povrchem odebere dalších 20 ml bez rozčeření sedimentu, převede se do skleněné misky, odpaří se do sucha a suší do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Hmotnost druhého zbytku není menší než 70 % hmotnosti prvního zbytku.
ε-Kaprolaktam R
C6H11NO | Mr 113,2 | CAS 105-60-2 |
6-Hexanlaktam
Hygroskopické šupinky, snadno rozpustné ve vodě, v methanolu a v ethanolu.
TT: asi 70 °C.
Karbazol R
C12H9N | Mr 167,2 | CAS 86-74-8 |
Dibenzopyrrol
Krystaly, prakticky nerozpustné ve vodě, snadno rozpustné v acetonu, těžce rozpustné v ethanolu.
TT: asi 245 °C.
Karbethopendeciniumbromid R
Viz článek Carbethopendecinii bromidum.
Karbofenothion R
C11H16ClO2PS3 | Mr 342,9 | CAS 786-19-6 |
O,O-Diethyl-S-{[(4-chlorfenyl)thio]methyl}dithiofosfat
Nažloutlá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s organickými rozpouštědly.
: asi 1,27.
V článku Adeps lanae se může použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v trimethylpentanu).
Karbomer R
CAS 9007-20-9
Síťovaný polymer kyseliny akrylové. Obsahuje vysoký podíl (56 % až 68 %) karboxylových skupin, počítáno na látku sušenou 1 h při 80 °C. Střední relativní molekulová hmotnost je asi 3 • 106.
Hodnota pH (2.2.3). Asi 3; měří se suspenze (10 g/l).
Kar-3-en R
C10H16 | Mr 136,2 | CAS 498-15-7 |
3,7,7-Trimethylbicyklo[4,1,0]hept-3-en;4,7,7-trimethyl-3-norkaren
Kapalina dráždivého pachu. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v organických rozpouštědlech.
: asi 0,864.
: 1,473 až 1,474.
: +15° až +17°.
TV: 170 °C až 172 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Macidis etheroleum.
Obsahuje nejméně 95,0 %, počítáno metodou normalizace.
Karvakrol R
C10H14O | Mr 150,2 | CAS 499-75-2 |
5-Isopropyl-2-methylfenol
Hnědavá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, velmi snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru.
: asi 0,975.
: asi 1,523.
TV: asi 237 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae etheroleum.
Zkoušená látka. 0,1 g se rozpustí v asi 10 ml acetonu R.
Na získaném chromatogramu je plocha hlavního píku nejméně 95,0 % celkové plochy všech píků, nepřihlíží se k píku acetonu.
Karvon R
C10H14O | Mr 150,2 | CAS 2244-16-8 |
(S)-p-Mentha-6,8-dien-2-on; (+)-2-methyl-5-(l-methylethylenyl)-2-cyklohexenon
Kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%.
: asi 0,965.
: asi 1,500.
: asi +61°.
TV: asi 230 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % celkové plochy píků.
β-Karyofylen R
C15H24 | Mr 204,4 | CAS 87-44-5 |
(E)-(1R,9S)-4,11,11 -Trimethyl-8-methylenbicyklo[7,2,0]undec-4-en
Olej ovitá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a etherem.
: asi 0,905.
: asi 1,492.
: asi -5,2°.
TV14: 129 °C až 130 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28) postupem uvedeným v článku Caryophylli etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 98,5 % celkové plochy píků.
Kasein R
CAS 9000-71-9
Směs příbuzných fosfoproteinů z mléka.
Bílý amorfní prášek nebo bílá zrna. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v nepolárních organických rozpouštědlech.
Rozpouští se v kyselině chlorovodíkové koncentrované na roztok slabě fialového zbarvení. Tvoří soli s kyselinami a zásadami. Izoelektrický bod je při asi pH 4,7. Alkalické roztoky jsou levotočivé.
Katechin R
C15H14O6 • nH2O | Mr 290,3 (bezvodého) | CAS 154-23-4 |
(2R,3S)-2-(3,4-Dihydroxyfenyl)-3,5,7-chromantriol
Synonyma. D-Katechin; (+)-katechin hydrát; (+)-3-cianidanol, katechol, kyanidol
Katex R
Měnič iontů v protonové formě. Obsahuje sulfonové skupiny vázané na síťovaném polymeru, jehož základ tvoří polystyren s 8 % divinylbenzenu. Dodává se ve formě kuliček, jejichž průměr je uveden za názvem zkoumadla u příslušných zkoušek.
Katex R1
Měnič iontů v protonové formě. Obsahuje sulfonové skupiny vázané na síťovaném polymeru, jehož základ tvoří polystyren s 4 % divinylbenzenu. Dodává se ve formě kuliček, jejichž průměr je uveden za názvem zkoumadla u příslušných zkoušek.
Katex silně kyselý R
Měnič iontů v protonové formě. Obsahuje sulfonové skupiny vázané na síťovaném polymeru, jehož základ tvoří polystyren s 8 % divinylbenzenu. Dodává se ve formě kuliček o průměru 0,3 mm až 1,2 mm, pokud není uvedeno jinak.
Kapacita. 4,5 mmol/g až 5 mmol/g při obsahu vody 50 % až 60 %.
Příprava sloupce. Pokud není uvedeno jinak, použije se skleněná trubice o délce 400 mm a o vnitřním průměru 20 mm se zatavenou destičkou ze slinutého skla. Plní se do výšky 200 mm měničem iontů smíchaným s vodou R. Při plnění se odstraňují vzduchové bubliny. Hladina kapaliny nesmí klesnout pod hladinu měniče iontů.
Jestliže se měnič iontů nachází v protonové formě, promývá se tak dlouho vodou R, až se na neutralizaci 50 ml eluátu za použití 0,1 ml oranže methylové RS spotřebuje nejvýše 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Jestliže se měnič iontů nachází ve formě Na+ nebo je požadována regenerace, promývá se pomalu 100 ml směsí stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové RS a vody R a potom vodou R, jak je uvedeno výše.
Katex silně kyselý (vápníková forma) R
Pryskyřice ve vápníkové formě se sulfonovými kyselými skupinami připojenými k polymerní mřížce obsahující polystyren příčně vázaný s 8 % divinylbenzenu. Velikost částic je označena podle názvu zkoumadla používaného u příslušných zkoušek.
Katex slabě kyselý R
Měnič iontů v protonové formě. Obsahuje polymetakrylat s karboxylovými skupinami. Dodává se ve formě kuliček o průměru 75 μm až 160 μm.
Rozmezí pH pro použití. 5 až 14.
Nejvyšší pracovní teplota. 120 °C.
Katolyt pro izoelektrickou fokusaci pH 3 až 5 R
β-Alanin 0,1 mol/l
8,9 g β-alaninu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml.
Klobetasolpropionat R
C25H32ClFO5 | Mr 467,0 | CAS 25122-46-7 |
9-Fluor-11 β-hydroxy-21-chlor-16β-methyl-3,20-dioxo-1,4-pregnadien-17-ylpropionat
Bílý krystalický prášek, nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v acetonu.
: asi +104° (v dioxanu).
TT: asi 196 °C.
Kodein R
Viz článek Codeinum.
Kodeiniumfosfat R
Viz článek Codeini phosphas hemihydricus.
Kofein R
Viz článek Coffeinum.
Kortisonacetat R
Viz článek Cortisoni acetas.
Kresol R
C7H8O | Mr 108,1 | CAS 95-48-7 |
o-Kresol, 2-methylfenol
Krystaly nebo podchlazená kapalina tmavnoucí na světle a na vzduchu.
Je mísitelný s ethanolem a s etherem, dobře se rozpouští v asi 50 dílech vody a v roztocích alkalických hydroxidů.
: asi 1,05.
: 1,540 až 1,550.
TV: asi 190 °C.
Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 30,5 °C.
Zbytek po odpaření. Nejvýše 0,1 %; stanoví se odpařováním na vodní lázni a sušením v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Před použitím se destiluje.
Uchovává se chráněn před světlem, vlhkostí a kyslíkem.
Krevní destičky náhrada R
K 0,5 g až 1 g fosfolipidů R se přidá 20 ml acetonu R a nechá se 2 h stát za častého protřepávání. Odstřeďuje se 2 min a supernatantní kapalina se odstraní. Zbytek se vysuší za použití vývěvy, přidá se 20 ml chloroformu R a 2 h se protřepává. Zfiltruje se pomocí vakua a získaný zbytek se suspenduje v 5 ml až 10 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l).
Pro použití ve stanovení účinnosti faktoru IX se připraví ředění v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby rozdíl v době srážení mezi postupnými ředěními porovnávací látky byl asi 10 s.
Zředěné suspenze se uchovávají při teplotě -30 °C a použijí se v průběhu 6 týdnů.
Křemelina R
CAS 91053-39-3
Bílý nebo téměř bílý jemně zrnitý prášek, tvořený křemíkovými schránkami fosilních mořských rozsivek nebo jejich úlomků, prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Látka může být identifikována mikroskopicky při pětisetnásobném zvětšení.
Křemelina G R
Je to křemelina propraná kyselinou chlorovodíkovou a vyžíhaná; obsahuje 15 % síranu vápenatého hemihydrátu.
Jemný šedobílý prášek; šedá barva se stane zřetelnější při navhčení vodou. Průměrná velikost částic je 10 μm až 40 μm.
Obsah síranu vápenatého. Stanoví se postupem uvedeným v odstavci silikagel G R.
Hodnota pH (2.2.3). 7 až 8; měří se suspenze připravená třepáním 1 g s 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R po dobu 5 min.
Dělicí schopnost. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27). Připraví se vrstva křemeliny G za použití roztoku octanu sodného R (2,7 g/l). Nanese se 5 μl roztoku laktosy, sacharosy, glukosy a fruktosy v pyridinu R obsahující 0,1 g/l jednotlivých složek. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, 2-propanolu R a ethylacetatu R (12 + 23 + 65) po dráze 14 cm. Vyvíjí se asi 40 min. Po vysušení se vrstva postříká anisaldehydem RS (asi 10 ml) a zahřívá se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu jsou přítomny čtyři zřetelně oddělené nerozplývavé skvrny.
Křemelina pro chromatografii R
Bílý nebo nažloutlý lehký prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, ve zředěných kyselinách a v organických rozpouštědlech.
Rychlost filtrace. Použije se chromatografická kolona dlouhá 0,25 m o vnitřním průměru 10 mm s filtrem ze slinutého skla (100) a dvěma značkami v 0,10 m a 0,20 m nad filtrem. Do kolony se umístí dostatečné množství zkoušené látky tak, aby dosahovalo k první značce, a kolona se doplní vodou R k druhé značce. Když první kapky začnou vytékat z kolony, doplní se opět vodou R k druhé značce a měří se čas potřebný k vytečení prvních 5 ml z kolony. Průtoková rychlost není menší než 1 ml/min.
Vzhled eluátu. Eluát získaný při zkoušce na rychlost filtrace je bezbarvý (2.2.2, Metoda I).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,00 g se přidá 10 ml vody R, silně se protřepe a nechá se 5 min stát. Suspenze se zfiltruje přes filtr předem promytý horkou vodou R do neutrální reakce. K 2,0 ml filtrátu se přidá 0,05 ml červeně methylové RS; roztok je žlutý. K 2,0 ml filtrátu se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS1; roztok je nejvýše slabě růžový.
Látky rozpustné ve vodě. 10,0 g se převede do chromatografické kolony 0,25 m dlouhé, o vnitřním průměru 10 mm a promývá se vodou R. Zachytí se prvních 20 ml eluátu, odpaří se k suchu a odparek se suší při 100 °C až 105 °C.
Hmotnost odparku není větší než 10 mg.
Železo (2.4.9). K 0,50 g se přidá 10 ml směsi stejných dílů kyseliny chlorovodíkové RS a vody R, silně se protřepe, nechá se 5 min stát a filtruje se. 1,0 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na železo (200 μg/g).
Ztráta žíháním. Nejvýše 0,5 %. Během žíhání v červeném žáru (600 °C) látka nezhnědne ani nezčerná.
Křemelina pro plynovou chromatografii R
Bílý nebo téměř bílý jemně zrnitý prášek, tvořený křemíkovými schránkami fosilních mořských rozsivek nebo jejich úlomků, prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Látka může být identifikována mikroskopicky při pětisetnásobném zvětšení. Látka je čištěna kyselinou chlorovodíkovou R a potom promývána vodou R.
Velikost částic. Nejvýše 5 % křemeliny zůstane na sítu č. 180. Nejvýše 10 % křemeliny přejde přes síto č. 125.
Křemelina pro plynovou chromatografii R1
Bílý nebo téměř bílý prášek jemně zrnitý, tvořený křemíkovými schránkami fosilních mořských rozsivek nebo jejich úlomků, prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Látka může být identifikována mikroskopicky při pětisetnásobném zvětšení. Látka je čištěna kyselinou chlorovodíkovou R a potom promývána vodou R.
Velikost částic. Nejvýše 5 % křemeliny zůstane na sítu č. 250. Nejvýše 10 % křemeliny přejde přes síto č. 180.
Křemelina pro plynovou chromatografii R2
Bílý nebo téměř bílý jemně zrnitý prášek, tvořený křemíkovými schránkami fosilních mořských rozsivek nebo jejich úlomků se specifickým povrchem 0,5 m2/g, prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru. Látka může být identifikována mikroskopicky při 500násobném zvětšení. Přečišťuje se kyselinou chlorovodíkovou R a potom promýváním vodou R.
Velikost částic. Nejvýše 5 % křemeliny zůstane na sítu č. 180. Nejvýše 10 % křemeliny projde přes síto č. 125.
Křemelina silanizovaná pro plynovou chromatografii R
Křemelina pro plynovou chromatografii R silanizovaná dimethyldichlorsilanem nebo jiným vhodným silanizačním činidlem.
Křemelina silanizovaná pro plynovou chromatografii R1
Připravená z rozdrcených růžových křemelinových žáruvzdorných cihel silanizací dimethyldichlorsilanem nebo jiným vhodným silanizačním činidlem. Látka je čištěna kyselinou chlorovodíkovou R a promytá vodou R.
Křemičitan hořečnatý pro reziduálni analýzu pesticidů R
CAS 1343-88-0
Křemičitan hořečnatý pro chromatografii (60 až 100 mesh).
Kumafos R
C14H16ClO5PS | Mr 362,8 | CAS 56-72-4 |
TT: 91 °C až 92 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v trimethylpentanu).
Kumarin R
C9H6O2 | Mr 146,1 | CAS 91-64-5 |
2H-Chromen-2-on
Bezbarvý krystalický prášek nebo kosočtverečné nebo obdélníkové krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vroucí vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.
TT: 68 °C až 70 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Cinnamomi etheroleum. Obsahuje nejméně 98,0 %, počítáno metodou normalizace.
Kurkumin R
C21H20O6 | Mr 368,4 | CAS 458-37-7 |
1,7-B is(4-hydroxy-3-methoxyfenyl)-1,6-heptadien-3,5-dion
Oranžověhnědý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v kyselině octové ledové a prakticky nerozpustný v etheru.
TT: asi 183 °C.
Kyanguanidin R
C2H4N4 | Mr 84,1 | CAS 461-58-5 |
Dikyandiamid; 1-kyanguanidin
Bílý krystalický prášek, mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu.
TT: asi 210 °C.
Kyanid draselný R
Bílý krystalický prášek, bílá hmota nebo bílá zrna. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
Kyanid draselný RS
Roztok 100 g/l.
Kyanid draselný prostý olova RS
10 g kyanidu draselného R se rozpustí v 90 ml vody R, přidají se 2 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R zředěného v poměru 1:5. Nechá se stát 24 h, zředí se vodou R na 100 ml a zfiltruje se.
Tento roztok vyhovuje následující dodatečné zkoušce: K 10 ml se přidá 10 ml vody R a 10 ml sirovodíku RS; nezbarví se ani po přidání 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS.
Kyanokobalamin R
Viz článek Cyanocobalaminum.
Kyselina N-acetylneuraminová R
C11H19NO9 | Mr 309,3 | CAS 131-48-6 |
Kyselina 5-acetamido-3,5-deoxy-α-D-glycero-D-galakto-2-nonulopyranosonová; kyselina O-sialová
Bílé jehličkovité krystaly, dobře rozpustné ve vodě a methanolu, těžce rozpustné v ethanolu, prakticky nerozpustné v acetonu a etheru.
: asi -36°, měří se roztok (10 g/l).
TT: asi 186 °C, za rozkladu.
Kyselina adipová R
C6H10O4 | Mr 146,1 | CAS 124-04-9 |
Hranoly, snadno rozpustné v methanolu, dobře rozpustné v acetonu, prakticky nerozpustné v etheru petrolejovém.
TT: asi 152 °C.
Kyselina akrylová R
C3H4O2 | Mr 72,1 | CAS 79-10-7 |
Kyselina 2-propenová, kyselina vinylmravenčí.
Obsahuje nejméně 99 % C3H4O2. Je stabilizována 0,02 % 4-methoxyfenolu.
Korozivní kapalina, mísitelná s vodou a s lihem 96%, rychle polymeruje v přítomnosti kyslíku.
: asi 1,05.
: asi 1,421.
TV: asi 141 °C.
TT: 12 °C až 15 °C.
Kyselina aleuritová R
C16H32O5 | Mr 304,4 | CAS 533-87-9 |
Kyselina (9RS,10SR)-9,10,16-trihydroxyhexadekanová
Bílý prášek, mastný na omak, dobře rozpustný v methanolu.
TT: asi 101 °C.
Kyselina amidosírová R
H3NO3S | Mr 97,1 | CAS 5329-14-6 |
Bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v acetonu, v lihu 96%, v methanolu, prakticky nerozpustná v etheru.
TT: asi 205 °C, za rozkladu.
Kyselina 2-aminobenzoová R
Viz Kyselina anthranilová R.
Kyselina 4-aminobenzoová R
C7H7NO2 | Mr 137,1 | CAS 150-13-0 |
Bílý krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru petrolejovém.
TT: asi 187 °C.
Chromatografie. Zkouší se za podmínek popsaných v článku Procaini hydrochloridum. Na získaném chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Uchovává se chráněna před světlem.
Kyselina 4-aminobenzoová RS
1 g kyseliny 4-aminobenzoové R se rozpustí ve směsi 18 ml kyseliny octové bezvodé R, 20 ml vody R a 1 ml kyseliny fosforečné R. V čas potřeby se smíchají 2 objemové díly roztoku se 3 objemovými díly acetonu R.
Kyselina 4-aminobutanová R
C4H9NO2 | Mr 103,1 | CAS 56-12-2 |
Kyselina γ-aminomáselná, GABA
Lístky z methanolu a etheru, jehličky z vody a lihu 96%. Je snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná nebo těžce rozpustná v ostatních rozpouštědlech.
TT: asi 202 °C (rychlým zahřátím se rozkládá).
Kyselina 6-aminohexanová R
C6H13NO2 | Mr 131,2 | CAS 60-32-2 |
Bezbarvé krystaly, snadno rozpustné ve vodě, mírně rozpustné v methanolu, prakticky nerozpustné v ethanolu.
TT: asi 205 °C.
Kyselina aminohippurová R
C9H10N2O3 | Mr 194,2 | CAS 61-78-9 |
Kyselina N-(4-aminobenzoyl)aminooctová
Bílý nebo téměř bílý prášek, mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.
TT: asi 200 °C.
Kyselina aminohydroxynaftalensulfonová R
C10H9NO4S | Mr 239,3 | CAS 116-63-2 |
Kyselina 4-amino-3-hydroxy-1-naftalensulfonová
Bílé nebo šedé jehličky, barvící se působením světla na růžovo, zejména jsou-li vlhké. Prakticky jsou nerozpustné ve vodě, v lihu 96% a v etheru, dobře se rozpouští v roztocích alkalických hydroxidů a horkých roztocích disiřičitanu sodného.
Uchovává se chráněna před světlem.
Kyselina aminohydroxynaftalensulfonová RS
5,0 g siřičitanu sodného bezvodého R se smíchá s 94,3 g hydrogensiřičitanu sodného R a 0,7 g kyseliny aminohyd-roxynaftalensulfonové R. 1,5 g směsi se rozpustí ve vodě R a doplní sejí na 10,0 ml. Roztok se připravuje denně.
Kyselina aminomethylalizarindioctová R
C19H15NO8 • 2H2O | Mr 421,4 | CAS 3952-78-1 |
Kyselina N-(3,4-dihydroxy-2-antrachinonylmethyl)iminodioctová dihydrát
Jemný světle hnědožlutý až oranžově hnědý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v roztocích alkalických hydroxidů.
TT: asi 185 °C.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 1,000 g látky.
Kyselina aminomethylalizarindioctová RS
0,192 g kyseliny aminomethylalizarindioctové R se rozpustí v 6 ml čerstvě připraveného hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Přidá se 750 ml vody R, 25 ml tlumivého roztoku jantaranového o pH 4,6 a po kapkách kyselina chlorovodíková 0,5 mol/l RS do změny zbarvení z fialově červeného na žluté (pH 4,5 až 5). Přidá se 100 ml acetonu R a zředí se vodou R na 1000 ml.
Kyselina antranilová R
C7H7NO2 | Mr 137,1 | CAS 118-92-3 |
Kyselina 2-aminobenzoová
Bílý až slabě žlutý krystalický prášek, mírně rozpustný ve studené vodě, snadno rozpustný v horké vodě, v lihu 96%, v etheru a v glycerolu. Roztoky v lihu 96% nebo v etheru, zvláště v glycerolu, fialově fluoreskují.
TT: asi 145 °C.
Kyselina askorbová R
Viz článek Acidum ascorbicum.
Kyselina askorbová RS
50 mg se rozpustí v 0,5 ml vody R a zředí se dimethylformamidem R na 50 ml.
Kyselina barbiturová R
C4H4N2O3 | Mr 128,1 | CAS 67-52-7 |
1H,3H,5H-Pyrimidin-2,4,6-trion
Bílý nebo téměř bílý prášek, těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě a ve zředěných kyselinách.
TT: asi 253 °C.
Kyselina benzoová R
Viz článek Acidum benzoicum.
Kyselina boritá R
Viz článek Acidum boricum.
Kyselina bromovodíková 30% R
CAS 10035-10-6
30% roztok kyseliny bromovodíkové v kyselině octové ledové R. Před otevřením obsahu se opatrně odplyní.
Kyselina bromovodíková 47% R
47% roztok kyseliny bromovodíkové ve vodě R.
Kyselina bromovodíková zředěná RS
5,0 ml kyseliny bromovodíkové 30% R se umístí do hnědožlutých lahviček opatřených polyethylenovými zátkami.
Hermeticky se uzavřou pod argonem R a uchovávají se v temnu. Bezprostředně před použitím se přidá 5,0 ml kyseliny octové ledové R a protřepe se.
Uchovává se v temnu.
Kyselina bromovodíková zředěná RS1
Obsahuje 7,9 g/l HBr.
16,81 g kyseliny bromovodíkové 47% R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml.
Kyselina butylboritá R
C4H11BO2 | Mr 101,9 | CAS 4426-47-5 |
Obsahuje nejméně 98 % C4H11BO2.
TT: 90 °C až 92 °C.
Kyselina citronová bezvodá R
Viz článek Acidum citricum.
Kyselina citronová R
Viz článek Acidum citricum monohydricum.
Při použití pro limitní zkoušku na železo vyhovuje následujícímu dodatečnému požadavku:
0,50 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 0,1 ml kyseliny thioglykolové R, promíchá se a zalkalizuje amoniakem 17,5% RS. Zředí se vodou R na 20 ml. Nevznikne žádné růžové zbarvení.
Kyselina cyklohexylendinitrilotetraoctová R
C14H22N2O8 • H2O | Mr 364,4 | CAS 13291-61-7 |
CDTA; monohydrát kyseliny trans-cyklohexylen-1,2-dinitrilo-N,N,N'N'-tetraoctové
Bílý krystalický prášek.
TT: asi 204 °C.
Kyselina 3-cyklohexylpropionová R
C9H16O2 | Mr 156,2 | CAS 701-97-3 |
Čirá kapalina.
: asi 0,998.
: asi 1,4648.
TV: asi 130oC.
Kyselina deoxyribonukleová sodná sůl R
CAS 73049-39-5
Asi 85 % látky má Mr 2 • 107 nebo vyšší.
Bílá vláknitá hmota získaná z telecích brzlíků.
Zkouška způsobilosti. 10 mg se rozpustí v tlumivém roztoku imidazolovém o pH 6,5 a zředí se jím na 10,0 ml (roztok a).
2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným tlumivým roztokem na 50,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 260 nm je v rozmezí 0,4 až 0,8.
K 0,5 ml roztoku (a) se přidá 0,5 ml tlumivého roztoku imidazolového o pH 6,5 a 3 ml roztoku kyseliny chloristé R (25 g/l HClO4); vznikne sraženina. Po odstřeďování se měří absorbance supernatantní kapaliny při 260 nm proti směsi 1 ml stejného tlumivého roztoku a 3 ml stejného roztoku kyseliny chloristé. Absorbance není vyšší než 0,3.
Do každé ze dvou zkumavek se převede po 0,5 ml roztoku (a) a 0,5 ml porovnávacího roztoku streptodornasy s obsahem 10 m.j. v 1 ml tlumivého roztoku imidazolového o pH 6,5. Do jedné zkumavky se rychle přidají 3 ml roztoku kyseliny chloristé R (25 g/l HClO4); vznikne sraženina. Směs se odstředí a získá se supernatantní kapalina (a). Druhá zkumavka se zahřívá 15 min při 37 °C. Po přidání 3 ml stejného roztoku kyseliny chloristé se směs odstředí. Získá se supernatantní kapalina (b). Absorbance supernatantní kapaliny (b) měřené při 260 nm proti supernatantní kapalině (a) není menší než 0,15.
Kyselina diazobenzensulfonová RS1
0,9 g kyseliny sulfanilové R se rozpustí ve směsi 30 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 70 ml vody R. Ke 3 ml tohoto roztoku se přidají 3 ml roztoku dusitanu sodného R (50 g/l). 5 min se chladí v ledové lázni, přidá se 12 ml roztoku dusitanu sodného a opět se ochladí. Zředí se vodou R na 100 ml a nechá se v ledové lázni.
Připravuje se v čas potřeby, ale před použitím se roztok 15 min nechá stát.
Kyselina dichloroctová R
C2H2Cl2O2 | Mr 128,9 | CAS 79-43-6 |
Bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou, s lihem 96% a s etherem.
: asi 1,566.
: asi 1,466.
TV: asi 193 °C.
Kyselina dichloroctová RS
67 ml kyseliny dichloroctové R se zředí vodou R na 300 ml a neutralizuje se amoniakem 17,5% RS za použití papíru lakmusového modrého R. Ochladí se, přidá se 33 ml kyseliny dichloroctové R a zředí se vodou R na 600 ml.
Kyselina dinitrobenzoová R
C7H4N2O6 | Mr 212,1 | CAS 99-34-3 |
Kyselina 3,5-dinitrobenzoová
Téměř bezbarvé krystaly, těžce rozpustné ve vodě, velmi snadno rozpustné v lihu 96%.
TT: asi 206 °C.
Kyselina dinitrobenzoová RS
Roztok v lihu 96% R (20 g/l).
Kyselina 5,5'-dithiobis(2-nitrobenzoová) R
C14H8N2O8S2 | Mr 396,4 | CAS 69-78-3 |
Bis(3-karboxy-4-nitrofenyl)disulfid; Ellmanovo činidlo; DTNB
Žlutý prášek, mírně rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 242 °C.
Kyselina dusičná dýmavá R
CAS 52583-42-3
Čirá slabě nažloutlá kapalina, na vzduchu dýmající.
: asi 1,5.
Kyselina dusičná R
HNO3 | Mr 63,0 | CAS 7697-37-2 |
Obsahuje 63,0 % až 70,0 % HNO3.
Čirá bezbarvá nebo téměř bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou.
: 1,384 až 1,416.
Roztok 10 g/l je silně kyselý a vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).
Vzhled. Čirá kapalina (2.2.1), není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).
Chloridy (2.4.4). K 5 g se přidá 10 ml vody R a 0,3 ml dusičnanu stříbrného RS2. Roztok se nechá 2 min stát chráněn před světlem. Opalescence tohoto roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného za stejných podmínek smícháním 13 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R, 0,5 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml) a 0,3 ml dusičnanu stříbrného RS2 (0,5 μg/g).
Sírany (2.4.13). K 10 g se přidá 0,2 g uhličitanu sodného R. Odpaří se do sucha a zbytek se rozpustí v 15 ml vody destilované R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (2 μg/g). Připraví se porovnávací roztok smícháním 2 ml základního roztoku síranů (10 μg SO4/ml) a 13 ml vody destilované R.
Arsen (2.4.2). 50 g se opatrně zahřívá s 0,5 ml kyseliny sírové R do vzniku bílých par. Ke zbytku se přidá 1 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (100 g/l) a zředí se vodou R na 2 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na arsen (0,02 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,0 ml základního roztoku arsenu (1 μg As/ml).
Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku připraveného ve zkoušce na železo se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).
Železo (2.4.9). Zbytek ze zkoušky Síranový popel se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 50 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (1 μg/g).
Síranový popel. Nejvýše 0,001 %. 100 g se opatrně odpaří do sucha. Zbytek se navlhčí několika kapkami kyseliny sírové R a žíhá se v tmavočerveném žáru.
Stanovení obsahu. K 1,50 g se přidá 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,1 ml červeně methylové RS jako indikátoru.
1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 63,0 mg HNO3.
Uchovává se chráněna před světlem.
Kyselina dusičná zředěná RS
Obsahuje asi 125 g/l HNO3 (Mr 63,0).
20 g kyseliny dusičné R se zředí vodou R na 100 ml.
Kyselina dusičná prostá olova a kadmia R
Vyhovuje požadavkům odstavce Kyselina dusičná R a následujícím dodatečným zkouškám:
Zkoušený roztok. Ke 100 g se přidá 0,1 g uhličitanu sodného bezvodého R a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí slabým zahřátím ve vodě R a po ochlazení se zředí vodou R na 50,0 ml.
Kadmium. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Měří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou a plamene vzduch-acetylen nebo vzduch-propan. Obsahuje nejvýše 0,1 μg/g kadmia (Cd).
Olovo. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Měří se absorbance při 283,3 nm nebo 217,0 nm za použití olověné lampy s dutou katodou a plamene vzduch-acetylen. Obsahuje nejvýše 0,1 μg/g olova (Pb).
Kyselina dusičná prostá olova R
Vyhovuje požadavkům odstavce Kyselina dusičná R a následující dodatečné zkoušce:
Ke 100 g se přidá 0,1 g uhličitanu sodného bezvodého R a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí slabým zahřátím ve vodě R a zředí se vodou R na 50,0 ml. Stanoví se obsah olova atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Měří se absorbance při 283,3 nm nebo 217,0 nm za použití olověné lampy s dutou katodou a plamene vzduch-acetylen.
Obsahuje nejvýše 0,1 μg/g olova (Pb).
Kyselina edetová R
C10H16N2O8 | Mr 292,2 | CAS 60-00-4 |
Kyselina ethylendinitrilotetraoctová, EDTA
Bílý krystalický prášek, velmi těžce rozpustný ve vodě.
TT: asi 250 °C, za rozkladu.
Kyselina 2-ethylhexanová R
C8H16O2 | Mr 144,2 | CAS 149-57-5 |
Bezbarvá kapalina.
: asi 0,91.
: asi 1,425.
Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Nastříkne se 1 μl roztoku připraveného následovně: 0,2 g se suspenduje v 5 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 5 ml hexanu R a 1 min se třepe. Vrstvy se nechají oddělit a použije se horní vrstva. Použije se chromatografický postup uvedený ve zkoušce Kyselina 2-ethylhexanová v článku Amoxicillinum natricum. Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla není větší než 2,5 % plochy hlavního píku.
Kyselina 2-ethyl-2-methyljantarová R
C7H12O4 | Mr 160,2 | CAS 631-31-2 |
Kyselina 2-ethyl-2-methylbutandiová
TT: 104 °C až 107 °C.
Kyselina fenoxyoctová R
C8H8O3 | Mr 152,1 | CAS 122-59-8 |
Kyselina 2-fenoxyethanová
Téměř bílé krystaly, mírně rozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96%, v etheru a v kyselině octové ledové.
TT: asi 98 °C.
Chromatografie. Zkouší se postupem uvedeným v článku Phenoxymethylpenicillinum. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Kyselina flufenamová R
C14H10F3NO2 | Mr 281,2 | CAS 530-78-9 |
Kyselina 2-{[3-trifluormethyl)fenyl]amino}benzoová
Světle žlutý krystalický prášek nebo jehličky. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%.
TT: 132 °C až 135 °C.
Kyselina fluorovodíková R
HF | Mr 20,01 | CAS 7664-39-3 |
Obsahuje nejméně 40,0 % HF.
Čirá bezbarvá kapalina.
Zbytek po žíhání. Nejvýše 0,05 %. Kyselina fluorovodíková se odpaří v platinovém kelímku a zbytek se opatrně žíhá do konstantní hmotnosti.
Stanovení obsahu. Kuželová baňka se zabroušenou zátkou, obsahující 50,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS, se zváží přesně. Přidají se 2 g kyseliny fluorovodíkové a opět se zváží. Titruje se kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.
1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 20,01 mg HF.
Uchovává se v polyethylenových obalech.
Kyselina fosfomolybdenová R
12MoO3 • H3PO4 • nH2O | CAS 51429-74-4 |
Oranžovožluté jemné krystaly, snadno rozpustné ve vodě, dobře rozpustné v lihu 96% a v etheru.
Kyselina fosfomolybdenová RS
4 g kyseliny fosfomolybdenové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 40 ml, potom se opatrně přidá za chlazení 60 ml kyseliny sírové R.
Připravuje se v čas potřeby.
Kyselina fosforečná R
Viz článek Acidum phosphoricum 85%.
Kyselina fosforečná zředěná RS
Viz článek Acidum phosphoricum 10%.
Kyselina fosforitá R
H3PO3 | Mr 82,0 | CAS 13598-36-2 |
Bílá velmi hygroskopická a rozplývající se krystalická hmota; pomalu se oxiduje vzdušným kyslíkem na H3PO4.
Nestabilní kosočtverečné krystaly. Je dobře rozpustná ve vodě, v lihu 96% a ve směsi objemových dílů etheru a lihu 96% (3 + 1).
: 1,651.
TT: asi 73 °C.
Kyselina fosfowolframová RS
10 g wolframanu sodného R se vaří 3 h pod zpětným chladičem s 8 ml kyseliny fosforečné R a 75 ml vody R. Po ochlazení se zředí vodou R na 100 ml.
Kyselina ftalová R
C8H6O4 | Mr 166,1 | CAS 88-99-3 |
Kyselina 1,2-benzendikarboxylová
Bílý krystalický prášek, dobře rozpustný v horké vodě a lihu 96%.
Kyselina gallová R
C7H6O5 • H2O | Mr 188,1 | CAS 5995-86-8 |
Monohydrát kyseliny 3,4,5-trihydroxybenzoové
Dlouhé jehlice nebo krystalický prášek, bezbarvý nebo slabě žlutý. Je dobře rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v horké vodě, v lihu 96% a v glycerolu, těžce rozpustná v etheru. Rozpouští se ve své krystalové vodě při 120 °C a taje při asi 260 °C, za rozkladu.
Chromatografie. Zkouší se za podmínek uvedených v článku Uvae ursi folium; chromatogram vykazuje jen jednu hlavní skvrnu.
Kyselina D-glukuronová
C6H10O7 | Mr 194,1 | CAS 6556-12-3 |
Obsahuje nejméně 96,0 % C6H10O7, počítáno na vysušenou látku ve vakuu (2.2.32).
Je dobře rozpustná ve vodě a v lihu 96%.
Vykazuje mutarotaci:
: +11,7° → +36,3°
Stanovení obsahu. 0,150 g se rozpustí v 50 ml methanolu bezvodého R mícháním pod dusíkem. Titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Rozpouštění a titrace se provádí za ochrany roztoku před atmosférickým oxidem uhličitým.
1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 19,41 mg C6H10O7.
Kyselina glutamová R
Viz článek Acidum glutamicum.
Kyselina glycyrrhetinová R
C30H46O4 | Mr 470,7 | CAS 471-53-4 |
Směs α- a β-glycyrrhetinových kyselin, kde převládá β-izomer; kyselina 12,13-didehydro-3β-hydroxy-11-oxo-30-oleanová.
Bílý nebo nažloutle hnědý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v ethanolu a kyselině octové ledové.
: +145° až +155°; měří se roztok (10,0 g/l) v ethanolu R.
Chromatografie (2.2.27). Na vrstvu silikagelu GF254 R připravené za použití roztoku kyseliny fosforečné R 0,25% (V/V) se nanese 5 μl roztoku zkoušené látky (5 g/l) ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Chromatogram se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu je patrná tmavá skvrna o RF asi 0,3 odpovídající kyselině β-glycyrrhetinové a menší skvrna o RF asi 0,5 odpovídající kyselině α-glycyrrhetinové. Po postříkání anisaldehydem RS a zahřívání 10 min při 100 °C až 105 °C se zbarví obě skvrny modrofialově. Mezi nimi může být přítomna menší modrofialová skvrna.
Kyselina 18α-glycyrrhetinová R
C30H46O4 | Mr 470,7 | CAS 1449-05-4 |
Kyselina (20β)-3β-hydroxy-11-oxo-18α-olean-12-en-29-ová.
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v ethanolu a mírně rozpustná v dichlormethanu.
Kyselina glykolová R
C2H4O3 | Mr 76,0 | CAS 79-14-1 |
Kyselina 2-hydroxyoctová
Krystaly, dobře rozpustné ve vodě, v acetonu, v lihu 96%, v etheru a v methanolu.
TT: asi 80 °C.
Kyselina hexachloroplatičitá R
H2PtCl6 • 6H2O | Mr 517,9 | CAS 18497-13-7 |
Hexahydrát kyseliny chloroplatičité
Obsahuje nejméně 37,0 % platiny (Ar 195,1).
Hnědočervené krystaly nebo krystalická hmota. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%.
Stanovení obsahu. Spálí se 0,200 g, vyžíhá se při 900 °C do konstantní hmotnosti a zbytek (platina) se zváží.
Uchovává se chráněna před světlem.
Kyselina 4-hydroxybenzoová R
C7H6O3 | Mr 138,1 | CAS 99-96-7 |
Krystaly, těžce rozpustné ve vodě, velmi snadno rozpustné v lihu 96%, dobře rozpustné v acetonu a v etheru.
TT: 214 °C až 215 °C.
Kyselina 4-hydroxyisoftalová R
C8H6O5 | Mr 182,1 | CAS 636-46-4 |
Kyselina 4-hydroxybenzen-1,3-dikarboxylová
Jehličky nebo destičky, velmi těžce rozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96% a v etheru.
TT: asi 314 °C, za rozkladu.
Kyselina 12-hydroxystearová R
C18H36O3 | Mr 300,5 | CAS 106-14-9 |
Kyselina 12-hydroxyoktadekanová
Bílý prášek.
TT: 71 °C až 74 °C.
Kyselina chloristá R
HClO4 | Mr 100,5 | CAS 7601-90-3 |
Obsahuje 70,0 % až 73,0 % HClO4.
Čirá bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou.
: asi 1,7.
Stanovení obsahu. K 2,50 g se přidá 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,1 ml červeně methylové RS jako indikátoru.
1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 100,5 mg HClO4.
Kyselina chloristá RS
8,5 ml kyseliny chloristé R se zředí vodou R na 100 ml.
Kyselina chloroctová R
C2H3ClO2 | Mr 94,5 | CAS 79-11-8 |
Kyselina monochloroctová
Bezbarvé nebo bílé rozplývavé krystaly, velmi dobře rozpustné ve vodě, dobře rozpustné v lihu 96% a v etheru.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Kyselina chlorogenová R
C16H18O9 | Mr 354,3 | CAS 327-97-9 |
Kyselina (1S,3R,4R,5R)-3-[(3,4-dihydroxycinnamoyl)oxy]-1,4,5-trihydroxycyklohexan-karboxylová
Bílý krystalický prášek nebo bílé jehličky. Je snadno rozpustný ve vroucí vodě, v acetonu a v ethanolu.
: asi -35,2°.
TT: asi 208 °C.
Chromatografie (2.2.27). Zkouší se postupem popsaným ve zkoušce totožnosti A uvedeným v článku Belladonnae follii extractum siccum normatum. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Kyselina chlorovodíková R
Viz článek Acidum hydrochloricum 35%.
Kyselina chlorovodíková RS
Obsahuje 250 g/l HCl • 70 g kyseliny chlorovodíkové R se zředí vodou R na 100 ml.
Kyselina chlorovodíková 10% RS
Obsahuje 10,9 % HCl (asi 3 mol/l).
Příprava: 44 ml kyseliny chlorovodíkové RS se zředí vodou R na 100 ml.
Kyselina chlorovodíková zředěná RS
Obsahuje 73 g/l HCl • 20 g kyseliny chlorovodíkové R se zředí vodou R na 100 ml.
Kyselina chlorovodíková zředěná RS1
Obsahuje 0,37 g/l HCl • 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS se zředí vodou R na 200,0 ml.
Kyselina chlorovodíková zředěná RS2
30 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS se zředí vodou R na 1000 ml a upraví se pH na (1,6 ±0,1).
Kyselina chlorovodíková 2 mol/l RS
206,0 g kyseliny chlorovodíkové R se zředí vodou R na 1000,0 ml.
Kyselina chlorovodíková 3 mol/l RS
309,0 g kyseliny chlorovodíkové R se zředí vodou R na 1000,0 ml.
Kyselina chlorovodíková 6 mol/l RS
618,0 g kyseliny chlorovodíkové R se zředí vodou R na 1000,0 ml.
Kyselina chlorovodíková prostá olova R
Vyhovuje požadavkům odstavce Kyselina chlorovodíková R a následující dodatečné zkoušce:
Olovo. Nejvýše 20 μg/g Pb; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. 200 g se v křemenném kelímku odpaří téměř do sucha. Zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné, připravené přečištěním kyseliny dusičné R destilací pod bodem varu (sub-boiling distillation) a odpaří se do sucha.
Zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné přečištěné destilací kyseliny dusičné R pod bodem varu.
Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky za použití základního roztoku olova (0,1 μg Pb/ml), zředěným přečištěnou kyselinou dusičnou připravenou destilací kyseliny dusičné R pod bodem varu.
Měří se emisní intenzita při 220,35 nm.
Kyselina chlorovodíková s bromem RS
K 1 ml bromové vody R se přidá 100 ml kyseliny chlorovodíkové R.
Kyselina chlorovodíková v lihu RS
5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS se zředí lihem 96% R na 500,0 ml.
Kyselina chlorovodíková v lihu 0,1 mol/l RS
9,0 ml kyseliny chlorovodíkové R se zředí lihem 96% prostým aldehydů R na 1000,0 ml.
Kyselina chlorovodíková v methanolu RS
1,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS se zředí methanolem R na 100,0 ml.
Kyselina 5-chlorsalicylová R
C7H5ClO3 | Mr 172,6 | CAS 321-14-2 |
Kyselina 5-chlor-2-hydroxybenzoová
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, dobře rozpustný v methanolu.
TT: asi 173 °C.
Kyselina chromotropová sodná sůl R
C10H6Na2O8S2 • 2H2O | Mr 400,3 | CAS 5808-22-0 |
Schultz 1136
Dihydrát disodné soli kyseliny 4,5-dihydroxy-2,7-naftalendisulfonové
Nažloutlý bílý prášek, dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Kyselina chromotropová sodná sůl RS
0,60 g kyseliny chromotropová sodné soli R se rozpustí v asi 80 ml vody R a zředí se jí na 100 ml. Tento roztok se používá do 24 h.
Kyselina chromsírová
Nasycený roztok oxidu chromového R v kyselině sírové R.
Kyselina isobarbiturová R
C4H4N2O3 | Mr 128,1 | CAS 496-76-4 |
5-Hydroxyuracil; pyrimidin-2,4,5-triol
Bílý krystalický prášek.
TT: asi 310 °C, za rozkladu.
Chromatografie. Zkouší se postupem uvedeným v článku Fluorouracilum. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna o RF asi 0,3.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Kyselina jantarová R
C4H6O4 | Mr 118,1 | CAS 110-15-6 |
Kyselina butandiová
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustná ve vodě a v lihu 96%.
TT: 184 °C až 187 °C.
Kyselina 2-jodbenzoová R
C7H5IO2 | Mr 248,0 | CAS 88-67-5 |
Bílý nebo světle žlutý krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 160 °C.
Chromatografie (2.2.27). Na vrstvu celulosy pro chromatografii F254 R se nanese 20 μl roztoku připraveného rozpuštěním 40 mg zkoušené látky ve 4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředěného vodou R na 10 ml. Vyvíjí se horní vrstvou získanou třepáním směsi objemových dílů toluenu R, kyseliny octové ledové R a vody R (40 + 40 + 20) po dráze 12 cm.
Po vysušení na vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Kyselina 2-jodhippurová R
C9H8INO3 • 2H2O | Mr 341,1 | CAS 147-58-0 |
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, mírně rozpustný ve vodě.
TT: asi 170 °C.
Voda (2.5.12). 9 % až 13 %, stanoví se s 1,000 g.
Chromatografie (2.2.27). Na tenkou vrstvu celulosy pro chromatografii F254 R se nanese 20 μl roztoku připraveného rozpuštěním 40 mg zkoušené látky ve 4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředěného vodou R na 10 ml. Vyvíjí se horní vrstvou získanou třepáním směsí objemových dílů toluenu R, kyseliny octové ledové R a vody R (40 + 40 + 20) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Kyselina jodistá R
H5IO6 | Mr 227,9 | CAS 10450-60-9 |
Krystaly snadno rozpustné ve vodě a dobře rozpustné v lihu 96%.
TT: asi 122 °C.
Kyselina jodoctová R
C2H3IO2 | Mr 185,9 | CAS 64-69-7 |
Bezbarvé nebo bílé krystaly, dobře rozpustné ve vodě nebo v lihu 96%.
TT: 82 °C až 83 °C.
Kyselina jodovodíková R
HI | Mr 127,9 | CAS 10034-85-2 |
Připravuje se destilací kyseliny jodovodíkové nad červeným fosforem v proudu oxidu uhličitého R nebo dusíku R.
Použije se bezbarvá nebo většinou bezbarvá konstantně vroucí směs (55 % až 58 % HI) destilující mezi 126 °C až 127 °C.
Uchovává se na tmavém místě v malých, hnědožlutých lahvích předem vypláchnutých oxidem uhličitým R nebo dusíkem R se skleněnými zabroušenými zátkami zalitými parafinem.
Kyselina (1S)-(+)-10-kafrsulfonová R
C10H16O4S | Mr 232,3 | CAS 3144-16-9 |
Kyselina (1S,4R)-(+)-2-oxo-10-bornensulfonová, kyselina Reychlerova, kyselina [(1S)-7,7-dimethyl-2-oxobicyklo-[2,2,1]heptan-1-yl]methansulfonová
Hranolovité krystaly, hygroskopické a velmi dobře rozpustné ve vodě.
Obsahuje nejméně 99,0 % kyseliny (15)-(+)-10-kafrsulfonové.
TT: asi 194 °C, za rozkladu.
: +(20 ± 1)°; měří se roztok (43 g/l) ve vodě R.
∆A (2.2.41): 10,2 • 103; stanoví se při 290,5 nm v roztoku (1,0 g/l).
Kyselina kalkonkarboxylová R
C21H14N2O7S • 3H2O | Mr 492,5 | CAS 3737-95-9 |
Trihydrát kyseliny 2-hydroxy-1-(2-hydroxy-4-sulfo-1-naftylazo)naftalen-3-karboxylové
Hnědočerný prášek, těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v acetonu a v lihu 96%, mírně rozpustný ve zředěném roztoku hydroxidu sodného.
Kyselina kalkonkarboxylová s chloridem sodným R
1 díl kyseliny kalkonkarboxylové R se smíchá s 99 díly chloridu sodného R.
Zkouška citlivosti. 50 mg směsi se rozpustí ve směsi 2 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 100 ml vody R; roztok je zbarven modře. Po přidání 1 ml roztoku síranu hořečnatého R (10,0 g/l) a 0,1 ml roztoku chloridu vápenatého R (1,5 g/l) je roztok fialový a po přidání 0,15 ml roztoku edetanu disodného 0,01 mol/l VS se roztok zbarví čistě modře.
Kyselina kávová R
C9H8O4 | Mr 180,2 | CAS 331-39-5 |
Kyselina 3,4-dihydroxyskořicová, kyselina E)-3-(3,4-dihydroxyfenyl)propenová
Bílé nebo téměř bílé krystaly nebo plátky. Je snadno rozpustná v horké vodě a v lihu 96%, mírně rozpustná ve studené vodě.
TT: asi 225 °C, za rozkladu.
Čerstvě připravený roztok při pH 7,6 vykazuje absorpční maximum (2.2.25) při 293 nm a 329 nm.
Kyselina křemičitowolframová R
H4O40SiW12 • nH2O | CAS 11130-20-4 |
Bílé nebo žlutobílé rozplývavé krystaly, velmi dobře rozpustné ve vodě a v lihu 96%.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Kyselina kyanoctová R
C3H3NO2 | Mr 85,1 | CAS 372-09-8 |
Bílé až žlutobílé hygroskopické krystaly, velmi snadno rozpustné ve vodě.
Uchovává se ve vzduchotěsném obalu.
Kyselina laktobionová R
C12H22O12 | Mr 358,3 | CAS 96-82-2 |
Bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
TT: asi 115 °C.
Kyselina listová R
Viz článek Acidum folicum.
Kyselina maleinová R
Viz článek Acidum maleicum.
Kyselina máselná R
C4H8O2 | Mr 88,1 | CAS 107-92-6 |
Kyselina butanová
Olejovitá kapalina, mísitelná s vodou a s lihem 96%.
Obsahuje nejméně 99,0 % sloučeniny C4H8O2.
: asi 0,96.
: asi 1,398.
TV: asi 163 °C.
Kyselina metafosforečná R
Sklovité chuchvalce nebo tyčinky obsahující část metafosforečnanu sodného, hygroskopické, velmi snadno rozpustné ve vodě.
Dusičnany. 1,0 g se vaří s 10 ml vody R, ochladí se, přidá se 1 ml indigokarmínu RS, 10 ml kyseliny sírové prosté dusičnanů R a zahřívá se k varu. Slabé modré zbarvení zůstává.
Redukující látky. Nejvýše 0,01 % redukujících látek, počítaných jako H3PO3 • 35,0 g se rozpustí v 50 ml vody R. Přidá se 5 ml roztoku kyseliny sírové R (200 g/l), 50 mg bromidu draselného R a 5,0 ml bromičnanu draselného 0,02 mol/l VS a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Nechá se ochladit a přidá se 0,5 g jodidu draselného R. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.
1 ml bromičnanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 4,10 mg H3PO3.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Kyselina methakrylová R
C4H6O2 | Mr 86,1 | CAS 79-41-4 |
Kyselina 2-methyl-2-propenová; kyselina metakrylová
Bezbarvá kapalina.
: asi 1,431.
TV: asi 160 °C.
TT: asi 16 °C.
Kyselina methansulfonová R
CH4O3S | Mr 96,1 | CAS 75-75-2 |
Čirá bezbarvá kapalina mísitelná s vodou, těžce rozpustná v toluenu, prakticky nerozpustná v hexanu. Látka tuhne při teplotě nižší než 20 °C.
: asi 1,48.
: asi 1,430.
Kyselina methoxyfenyloctová R
C9H10O3 | Mr 166,2 | CAS 7021-09-2 |
Kyselina (RS)-2-methoxy-2-fenyloctová
Bílý krystalický prášek nebo bílé nebo téměř bílé krystaly. Je mírně rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru.
TT: asi 70 °C.
Uchovává se v chladu.
Kyselina mléčná R
Viz článek Acidum lacticum.
Kyselina mravenčí bezvodá R
CH2O2 | Mr 46,03 | CAS 64-18-6 |
Obsahuje nejméně 98,0 % CH2O2.
Bezbarvá kapalina, žíravina, mísitelná s vodou a s lihem 96%.
: asi 1,22.
Stanovení obsahu. Do přesně zvážené kuželové baňky obsahující 10 ml vody R se rychle přidá asi 1 ml zkoušené látky a opět se zváží. Přidá se 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.
1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 46,03 mg CH2O2.
Kyselina octová bezvodá R
C2H4O2 | Mr 60,1 | CAS 64-19-7 |
Obsahuje nejméně 99,6 % C2H4O2.
Bezbarvá kapalina nebo bílé, lesklé, kapraďovité krystaly. Je mísitelná (nebo velmi snadno rozpustná) s vodou, s lihem 96%, s etherem, glycerolem 85% a s většinou silic a mastných olejů.
Roztok 100 g/l je silně kyselý (2.2.4). Roztok 5 g/l neutralizovaný amoniakem zředěným RS2 vyhovuje zkoušce (b) na octany (2.3.1).
: 1,052 až 1,053.
TV: 117 °C až 119 °C.
Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 15,8 °C.
Voda (2.5.12). Nejvýše 0,4 %. Jestliže je obsah vody větší než 0,4 %, upraví se přidáním vypočítaného množství acetanhydridu R.
Uchovává se chráněna před světlem.
Kyselina octová ledová R
C2H4O2 | Mr 60,1 | CAS 64-19-7 |
Viz článek Acidum aceticum 99%
Kyselina octová RS
Obsahuje 290 g/l až 310 g/l C2H4O2 (Mr 60,1).
30 g kyseliny octové ledové R se zředí vodou R na 100 ml.
Kyselina octová zředěná RS
Obsahuje 115 g/l až 125 g/l C2H4O2 (Mr 60,1).
12 g kyseliny octové ledové R se zředí vodou R na 100 ml.
Kyselina palmitová R
C16H32O2 | Mr 256,4 | CAS 57-10-3 |
Kyselina hexadekanová
Bílé krystalické šupiny, prakticky nerozpustné ve vodě, snadno rozpustné v horkém lihu 96% a v etheru.
TT: asi 63 °C.
Chromatografie (2.2.27). Zkouší se za podmínek předepsaných v článku Chloramphenicoli palmitas. Na chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Kyselina pikrová R
Viz Trinitrofenol R.
Kyselina propionová R
C3H6O2 | Mr 74,1 | CAS 79-09-4 |
Olejovitá kapalina, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru, mísitelná s vodou.
: asi 0,993.
: asi 1,387.
TV: asi 141 °C.
TT: asi -21 °C.
Kyselina pyrohroznová R
C3H4O3 | Mr 88,1 | CAS 127-17-3 |
Kyselina 2-oxopropanová
Nažloutlá kapalina mísitelná s vodou, ethanolem a etherem.
: asi 1,267.
: asi 1,413.
TV: asi 165 °C.
Kyselina ricinolejová R
C18H34O3 | Mr 298,5 | CAS 141-22-0 |
Kyselina 12-hydroxyolejová
Žlutá nebo žlutohnědá viskózní kapalina, obsahující směs mastných kyselin získaných hydrolýzou ricinového oleje, prakticky nerozpustná ve vodě, velmi snadno rozpustná v ethanolu, dobře rozpustná v etheru.
: asi 0,942.
: asi 1,472.
TT: asi 285 °C, za rozkladu.
Kyselina salicylová R
Viz článek Acidum salicylicum.
Kyselina seleničitá R
H2SeO3 | Mr 129,0 | CAS 7783-00-8 |
Rozplývavé krystaly, snadno rozpustné ve vodě.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Kyselina sialová R
Viz kyselina N-acetylneuraminová R.
Kyselina sírová R
H2SO4 | Mr 98,1 | CAS 7664-93-9 |
Obsahuje 95,0 % až 97,0 % H2SO4.
Bezbarvá olejovitá žíravá kapalina, silně hygroskopická, mísí se s vodou a s lihem 96% za silného uvolňování tepla.
: 1,834 až 1,837.
Roztok 10 g/l reaguje silně kysele a vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).
Vzhled. Je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II).
Oxidovatelné látky. 20 g se za chlazení opatrně vleje do 40 ml vody R a přidá se 0,5 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Do 5 min fialové zbarvení nezmizí.
Chloridy. 10 g se za silného chlazení naleje do 10 ml vody R. Po ochlazení se zředí vodou R na 20 ml. Přidá se 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS2 a 2 min se uchovává chráněn před přímým světlem. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený za použití 1 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml), 19 ml vody R a 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS2 (0,5 μg/g).
Dusičnany. 50 g nebo 27,2 ml se opatrně a za chlazení naleje do 15 ml vody R. Přidá se 0,2 ml čerstvě připraveného roztoku brucinu R (50 g/l) v kyselině octové ledové R. Vzniklé červené zbarvení není po 5 min silnější než zbarvení porovnávacího roztoku, který byl současně připraven z 12,5 ml vody R, 50 g kyseliny sírové prosté dusičnanů R, 2,5 ml základního roztoku dusičnanů (10 μg N03/ml) a 0,2 ml roztoku brucinu R (50 g/l) v kyselině octově ledové R (0,5 μg/g).
Amonium. 2,5 g se opatrně a za chlazení rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Po ochlazení se po kapkách přidá 10 ml hydroxidu sodného R (200 g/l) a 1 ml tetrajodortuťnanu draselného zásaditého RS. Roztok není zbarven silněji než směs 5 ml základního roztoku amoniaku (1 μg NH4/ml), 15 ml vody R, 10 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l) a 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS (2 μg/g).
Arsen (2.4.2). K 50 g se přidají 3 ml kyseliny dusičné R, opatrně se odpaří asi na 10 ml. Po ochlazení se ke zbytku po odpaření přidá 20 ml vody R a zahustí se na 5 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (0,02 μg As/ml). Na přípravu porovnávacího roztoku se použije 1,0 ml základního roztoku arsenu (1 μg As/ml).
Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku z limitní zkoušky na železo se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).
Železo (2.4.9). Popel ze zkoušky Zbytek po spálení se za mírného zahřátí rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (1 μg/g).
Zbytek po spálení. Nejvýše 0,001 %. 100 g se opatrně odpaří v malém kelímku nad plamenem a zbytek se žíhá v červeném žáru.
Stanovení obsahu. Baňka se zabroušenou zátkou obsahující 30 ml vody R se přesně zváží. Přidá se 0,8 ml zkoušené látky a po ochlazení se znovu přesně zváží. Po přidání 0,1 ml červeně methylové RS se titruje hydroxidem sodným 1 mol/l VS.
1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 49,04 mg H2SO4.
Uchovává se ve skleněných obalech se zabroušenou zátkou nebo v jiných nádobách z materiálů odolných vůči kyselině sírové.
Kyselina sírová zředěná RS
Obsahuje 98 g/l H2SO4.
K 60 ml vody R se přidá 5,5 ml kyseliny sírové R. Po ochlazení se zředí vodou R na 100 ml.
Stanovení obsahu. K 30 ml vody R v baňce se zabroušenou zátkou se přidá 10,0 ml zkoušené látky. Po přidání 0,1 ml červeně methylové RS jako indikátoru se titruje hydroxidem sodným 1 mol/l VS.
1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 49,04 mg H2SO4.
Kyselina sírová prostá dusíku R
Vyhovuje požadavkům odstavce Kyselina sírová R a následující dodatečné zkoušce:
Dusičnany. K 5 ml vody R se opatrně přidá 45 ml zkoušené látky. Po ochlazení na 40 °C se přidá 8 mg difenylbenzidinu R. Roztok se zbarví jen slabě růžově nebo velmi slabě světle modře.
Kyselina sírová v lihu RS
K 60 ml lihu 96% R se opatrně a za stálého chlazení a míchání přidá 20 ml kyseliny sírové R. Po ochlazení se zředí lihem 96% R na 100 ml. Připravuje se v čas potřeby.
Kyselina sírová v lihu 2,5 mol/l RS
K 60 ml ethanolu R se opatrně a za stálého chlazení přidá 14 ml kyseliny sírové R. Po ochlazení se zředí ethanolem R na 100 ml. Připravuje se v čas potřeby.
Kyselina sírová v lihu 0,25 mol/l RS
10 ml kyseliny sírové v lihu 2,5 mol/l RS se zředí ethanolem R na 100 ml. Připravuje se v čas potřeby.
Kyselina stearová R
C18H36O2 | Mr 284,5 | CAS 57-11-4 |
Kyselina oktadekanová
Bílý prášek nebo šupinky, na omak mastné. Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v horkém lihu 96% a v etheru.
TT: asi 70 °C.
Kyselina sulfanilová R
C6H7NO3S | Mr 173,2 | CAS 121-57-3 |
Kyselina 4-aminobenzensulfonová
Bezbarvé krystaly, mírně rozpustné ve vodě, prakticky nerozpustné v lihu 96%.
Kyselina sulfanilová diazotovaná RS
0,9 g kyseliny sulfanilové R se rozpustí zahřátím v 9 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou R na 100 ml.
10 ml tohoto roztoku se ochladí ve vodě s ledem a přidá se 10 ml ledem ochlazeného roztoku dusitanu sodného R (4,5 g/100 ml). Nechá se stát 15 min při 0 °C (při uchovávání za této teploty je roztok stabilní 3 dny) a v čas potřeby se přidá 20 ml roztoku uhličitanu sodného R (10 g/100 ml).
Kyselina sulfosalicylová R
C7H6O6S • 2H2O | Mr 254,2 | CAS 5965-83-3 |
Kyselina 2-hydroxy-5-sulfobenzoová
Bílý krystalický prášek nebo bílé krystaly. Je velmi snadno rozpustná ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustná v etheru.
TT: asi 109 °C.
Kyselina šťavelová R
C2H2O4 • 2H2O | Mr 126,1 | CAS 6153-56-6 |
Bílé krystaly, dobře rozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96%.
Kyselina šťavelová v kyselině sírové RS
Roztok kyseliny šťavelové R (50 g/l) v ochlazené směsi stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R.
Kyselina 2-thienyloctová R
C6H6O2S | Mr 142,1 | CAS 1918-77-0 |
Kyselina 2-(2-thienyl)octová
Hnědý prášek.
TT: asi 65 °C.
Kyselina thiobarbiturová R
C4H4N2O2S | Mr 144,2 | CAS 504-17-6 |
4,6-Dihydroxy-2-merkaptopyrimidin, kyselina 2-thiobarbiturová
Kyselina thioglykolová R
C2H4O2S | Mr 92,1 | CAS 68-11-1 |
Kyselina 2-merkaptooctová
Bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou, dobře rozpustná v lihu 96%.
Kyselina 4-toluensulfonová R
C7H8O3S • H2O | Mr 190,2 | CAS 6192-52-5 |
Monohydrát kyseliny 4-methylbenzensulfonové
Obsahuje nejméně 87,0 % C7H8O3S.
Bílý krystalický prášek nebo bílé krystaly. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru.
Kyselina 2-(4-tolylthiomethyl)benzoová R
Nažloutlá nebo narůžovělá látka, rozpustná v ethanolu a nerozpustná ve vodě.
TT: 127 °C až 134 °C.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1 %, suší se při 105 °C v sušárně s odtahem.
Provedou se další zkoušky podle PNY-CH 81-28-96.
Obsah. 98 % až 101,5 % C15H14O2S.
p-Thiokresol. Nejvýše 0,4 %.
Příbuzné látky. Nejvýše 1 %.
Uchovává se v dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
Je použitelná do 1 roku.
Kyselina trifluoroctová R
C2HF3O2 | Mr 114,0 | CAS 76-05-1 |
Obsahuje nejméně 99 % C2HF3O2.
Kapalina, mísitelná s acetonem, s lihem 96% a s etherem.
: asi 1,53.
TV: asi 72 °C.
Použije se jakost vhodná pro dělení bílkovin.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Kyselina trichloroctoxá R
C2HCl3O2 | Mr 163,4 | CAS 76-03-9 |
Bezbarvé krystaly nebo velmi rozplývavá krystalická hmota. Je velmi snadno rozpustná ve vodě a v lihu 96%.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Kyselina trichloroctová RS
40,0 g kyseliny trichloroctové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Koncentrace se ověří titrací hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS a upraví se podle potřeby na (40 ± 1) g/l.
Kyselina 2,4,6-trinitrobenzensulfonová R
C6H3N3O9S • 3H2O | Mr 347,2 | CAS 2508-19-2 |
Bílý krystalický prášek, dobře rozpustný ve vodě.
TT: 190 °C až 195 °C.
Kyselina valerová R
C5H10O2 | Mr 102,1 | CAS 109-52-4 |
Kyselina pentanová
Bezbarvá kapalina, dobře rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru.
: asi 0,94.
: asi 1,409.
TV: asi 186 °C.
Kyselina vinná R
Viz článek Acidum tartaricum.
Kyslík R
O2 | Mr 32,00 | CAS 7782-44-7 |
Obsahuje nejméně 99,99 % (V/V) O2.
Dusík a argon. Méně než 100 ml/m3.
Oxid uhličitý: Méně než 10 ml/m3.
Oxid uhelnatý. Méně než 5 ml/m3.
Lakmus R
CAS 1393-92-6
Schultz 1386
Indigově modrá barviva získaná z různých druhů lišejníků, např. Rocella, Lecanora aj. Je dobře rozpustný ve vodě a prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Barevný přechod. pH 5 (červená) až 8 (modrá).
Laktosa R
Viz článek Lactosum.
Lauromakrogol 23 R
Vyhovuje požadavkům článku Lauromacrogolum. Počet oxyethylenových jednotek na molekulu laurylalkoholu je 23 (jmenovitá hodnota).
Laurylalkohol R
C12H26O | Mr 186,3 | CAS 112-53-8 |
1-Dodekanol
: asi 0,820.
TT: 24 °C až 27 °C.
Laurylsíran sodný R
Viz článek Natrii laurilsulfas.
Lavandulol R
C10H18O | Mr 154,2 | CAS 498-16-8 |
2-Isopropenyl-5-methyl-4-hexen-1-ol, (R)-5-methyl-2-(1-methylethenyl)-4-hexen-1-ol
Olejovitá kapalina s charakteristickým pachem.
: asi 0,875.
: asi 1,407.
: asi -10,2°.
TV13: asi 94 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Lavandulae etheroleum.
Zkoušený roztok. Zkoušená látka.
Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % plochy všech získaných píků na chromatogramu.
Lavandulylacetat R
C12H20O2 | Mr 196,3 | CAS 50373-59-6 |
(±)-2-Isopropenyl-5-methyl-4-hexen-1-ylacetat
Bezbarvá kapalina s charakteristickým pachem.
: asi 0,911.
: asi 1,454.
TV13: 106 °C až 107 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Lavandulae etheroleum.
Zkoušený roztok. Zkoušená látka.
Plocha hlavního píku je nejméně 93,0 % plochy všech získaných píků na chromatogramu.
Leucin R
Viz článek Leucinum.
Levomenol
C15H26O | Mr 222,4 | CAS 23089-26-1 |
(-)-(2S)-6-Methyl-2-[(1S)-4-methylcyklohex-3-enyl]hept-5-en-2-ol;(-)-α-bisabolol
Bezbarvá viskózní tekutina, slabého charakteristického pachu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný lihu 96%, v methanolu, v toluenu, v mastných olejích a v silicích.
: 0,925 až 0,935.
: 1,493 až 1,500.
: -54,5° až -58,0°; stanoví se s roztokem v lihu 96% R (50 mg/ml).
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Matricaria extractum liquidum.
Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml cyklohexanu R.
Obsahuje nejméně 95,0 %, počítáno metodou normalizace, nepřihlíží se k píku cyklohexanu.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech, chráněn světlem.
Líh 96% R
C2H6O | Mr 46,07 | CAS 64-17-5 |
Viz článek Ethanolum 96% (V/V).
Líh 96% prostý aldehydů R
1200 ml lihu 96% R se smíchá s 5 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (400 g/l), 10 ml ochlazeného roztoku hydroxidu draselného R (500 g/l), protřepe se a nechá se stát několik dnů a zfiltruje se. Bezprostředně před použitím se filtrát destiluje.
Líh R x% (V/V)
Smíchají se vhodné objemové díly vody R a lihu 96% R, vezme se v úvahu zahřátí a objemová kontrakce provázející přípravu takové směsi k získání roztoku, jehož konečný obsah ethanolu odpovídá hodnotě x.
Limonen R
C10H16 | Mr 136,2 | CAS 5989-27-5 |
D-Limonen; (+)-p-mentha-1,8-dien; (R)-4-isopropenyl-1-methyl-1-cyklohexen
Bezbarvá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%.
: asi 0,84.
: 1,471 až 1,474.
: +96° až +106°.
TV: 175 °C až 177 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 99,0 % celkové plochy píků.
Linalol R
C10H18O | Mr 154,2 | CAS 78-70-6 |
(RS)-3,7-Dimethyl-1,6-oktadien-3-ol
Směs dvou stereoizomerů (likareol a koriandrol).
Kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v etheru.
: asi 0,860.
: asi 1,462.
TV: asi 200 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Anisi etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % celkové plochy píků.
Linalylacetat R
C12H20O2 | Mr 196,3 | CAS 115-95-7 |
(RS)-1,5-Dimethyl-1-vinyl-4-hexenylacetat; bergamol
Bezbarvá nebo slabě žlutá čirá kapalina, nerozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem a etherem. Silně páchne po bergamotové silici a levanduli.
: 0,895 až 0,912.
: 1,448 až 1,451.
TV: asi 215 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) postupem uvedeným v článku Aurantii amari floris etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku odpovídající linalylacetatu je nejméně 95,0 % celkové plochy píků.
Lindan R
C6H6Cl6 | Mr 290,8 | CAS 58-89-9 |
γ-Hexachlorcyklohexan
Viz článek Lindanum.
V článku Adeps lanae se může použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Lithium R
Měkký kov, na povrchu čerstvého řezu je stříbrošedý. Na vzduchu rychle ztrácí lesk. Reaguje bouřlivě s vodou za uvolnění vodíku a tvorby roztoku hydroxidu lithného. Dobře se rozpouští v methanolu za tvorby vodíku a roztoku methanolatu lithného. Lithium je prakticky nerozpustné v etheru a v etheru petrolejovém.
Uchovává se pod etherem petrolejovým nebo tekutým parafinem.
Makrogol 200 R
CAS 25322-68-3
Polyethylenglykol 200
Čirá bezbarvá nebo téměř bezbarvá viskózní kapalina, velmi snadno rozpustná v acetonu a v ethanolu, prakticky nerozpustná v etheru a v mastných olejích.
: asi 1,127.
: asi 1,450.
Makrogol 200 R1
500 ml makrogolu 200 R se přemístí do l000ml baňky s kulatým dnem. Za použití rotačního odpařovacího přístroje se odstraní případné těkavé složky během 6 h při teplotě 60 °C a vakuu s tlakem 1,5 kPa až 2,5 kPa.
Makrogol 300 R
Polyethylenglykol 300
Viz článek Macrogola.
Makrogol 400 R
Polyethylenglykol 400
Viz článek Macrogola.
Makrogol 1000 R
Polyethylenglykol 1000
Viz článek Macrogola.
Makrogol 1500 R
Polyethylenglykol 1500
Viz článek Macrogola.
Makrogol 6000 R
Polyethylenglykol 6000
Viz článek Macrogola.
Makrogol 20 000 R
Polyethylenglykol
Viz článek Macrogola.
Makrogol 20 000 2-nitrotereftalat R
Polyethylenglykol 20 000 2-nitrotereftalat
Makrogol 20 000 R modifikovaný působením kyseliny 2-nitrotereftalové.
Tvrdá bílá nebo téměř bílá voskovitá pevná látka, dobře rozpustná v acetonu.
Makrogoladipat R
Bílá voskovitá hmota, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v chloroformu.
TT: asi 43 °C.
Makrogolsukcinat R
Bílý krystalický prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v chloroformu.
TT: asi 102 °C.
Malathion R
C10H19O6PS2 | Mr 330,3 | CAS 121-75-5 |
TV: asi 156 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/µl v trimethylpentanu).
Manganistan draselný R
Viz článek Kalii permanganas.
Manganistan draselný RS
Roztok 30 g/l.
Manganistan draselný v kyselině fosforečné R
3,0 g manganistanu draselného R se rozpustí ve směsi 15 ml kyseliny fosforečné R a 70 ml vody R a zředí se vodou R na 100 ml.
Mannitol R
Viz článek Mannitolum.
Mannosa R
C6H12O6 | Mr 180,2 | CAS 3458-28-4 |
D-(+)-Mannosa
Bílý krystalický prášek nebo malé bílé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v ethanolu.
: +13,7° až +14,7°, stanoví se roztok (200 g/l) ve vodě R obsahující asi 0,05 % NH3.
TT: asi 132 °C, za rozkladu.
Mastek R
Viz článek Talcum.
Měď R
Cu | Ar 63,55 | CAS 7440-50-8 |
Čištěná fólie, hobliny, drát nebo prášek ryzího kovu elektrolytické čistoty.
Mekloziniumdichlorid R
Viz článek Meclozini dihydrochloridum.
Melamin R
C3H6N6 | Mr 126,1 | CAS 108-78-1 |
1,3,5-Triazin-2,4,6-triamin; sym-triaminotriazin
Bílý amorfní prášek, velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
Menadion R
Viz článek Menadionum.
Menthofuran R
C10H14O | Mr 150,2 | CAS 17957-94-7 |
3,9-Epoxy-p-mentha-3,8-dien; 3,6-dimethyl-4,5,6,7-tetrahydrobenzofuran
Slabě namodralá kapalina, velmi těžce rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%.
: asi 0,965.
: asi 1,480.
: asi +93°.
TV: 196 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 97,0 % celkové plochy píků.
Menthol R
Viz článek Levomentholum a Mentholum racemicum.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28), jak je předepsáno ve zkoušce Příbuzné látky v článku Mentholum racemicum.
Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % celkové plochy píků, nepřihlíží se k píku rozpouštědla.
Menthon R
C10H18O | Mr 154,2 | CAS 14073-97-3 |
(-)-trans-p-Menthan-3-on; (2S,5R)-2-isopropyl-5-methylcyklohexanon
Obsahuje proměnlivé množství isomenthonu.
Bezbarvá kapalina, velmi těžce rozpustná ve vodě, velmi snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru.
: asi 0,897.
: asi 1,450.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce.
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku. Plocha hlavního píku je nejméně 90,0 % celkové plochy píků.
Menthylacet R
C12H22O2 | Mr 198,3 | CAS 16409-45-3 |
(RS)-2-Isopropyl-5-methylcyklohexylacetat
Bezbarvá kapalina, těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
: asi 0,92.
: asi 1,447.
TV: asi 225 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce.
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % celkové plochy píků.
2-Merkaptoethanol R
C2H6OS | Mr 78,1 | CAS 60-24-2 |
Kapalina mísitelná s vodou.
: asi 1,116.
TV: asi 157 °C.
Merkaptopurin R
Viz článek Mercaptopurinum.
Mesityloxid R
C6H10O | Mr 98,1 | CAS 141-79-7 |
4-Methyl-3-penten-2-on
Bezbarvá olejovitá tekutina, dobře se rozpouští ve 30 dílech vody a je mísitelná s většinou organických rozpouštědel.
: asi 0,858.
TT: 129 °C až 130 °C.
Metaboritan lithný bezvodý R
LiBO2 | Mr 49,75 | CAS 13453-69-5 |
Methanol R
CH4O | Mr 32,04 | CAS 67-56-1 |
Čirá bezbarvá hořlavá kapalina mísitelná s vodou a s lihem 96%.
0,791 až 0,793.
TV: 64 °C až 65 °C.
Methanol R1
Vyhovuje požadavkům odstavce Methanol R a následujícímu dodatečnému požadavku:
Transmitance (2.2.25):
nejméně 20 % při 210 nm,
nejméně 50 % při 220 nm,
nejméně 75 % při 230 nm,
nejméně 95 % při 250 nm,
nejméně 98 % při 260 nm a výše,
měří se proti vodě R jako kontrolní kapalině.
Methanol R2
Při použití pro kapalinovou chromatografii vyhovuje následujícím dodatečným požadavkům:
Obsahuje nejméně 99,8 % sloučeniny CH4O (Mr 32,04).
Absorbance (2.2.25) měřená při 225 nm za použití vody R jako kontrolní kapaliny je nejvýše 0,17.
Methanol bezvodý R
CAS 67-56-1
K 1000 ml methanolu R se přidá 5 g hořčíku R. Je-li potřeba, reakce se vyvolá přidáním 0,1 ml chloridu rtuťnatého RS. Když přestane vyvíjení plynu, kapalina se destiluje a destilát se shromažďuje v suchém obalu chráněném před vlhkem.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,3 g/l.
Methanol prostý aldehydů R
Obsahuje nejvýše 0,001 % aldehydů a ketonů.
Příprava. 25 g jodu R se rozpustí v 1 litru methanolu R a roztok se za stálého míchání naleje do 400 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Přidá se 150 ml vody R a roztok se nechá stát 16 h. Zfiltruje se a vaří pod zpětným chladičem do vymizení pachu jodoformu. Roztok se destiluje frakční destilací.
Methanol s kyselinou chlorovodíkovou RS
1,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS se zředí methanolem R na 100,0 ml.
Methansulfonan sodný R
CH3SO3Na | Mr 118,1 | CAS 2386-57-4 |
Bílý krystalický hygroskopický prášek.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Methenamin R
C6H12N4 | Mr 140,2 | CAS 100-97-0 |
Hexamin; hexamethylentetramin
Bezbarvý krystalický prášek, velmi snadno rozpustný ve vodě.
L-Methionin R
Viz článek Methioninum.
DL-Methionin R
Viz článek Methioninum racemicum.
(RS)-Methotrexat R
CAS 60388-53-6
Kyselina (RS)-2-{4-[[(2,4-diaminopteridin-6-yl)methyl]methylamino]benzoylamino}pentandiová
Obsahuje nejméně 96,0 % C20H22N8O5.
TT: asi 195 °C.
Methoxyethanol R
C3H8O2 | Mr 76,1 | CAS 109-86-4 |
2-Methoxyethanol; ethylenglykolmonomethylether
Čirá bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou, s lihem 96%, s etherem a s acetonem.
: asi 0,97.
: asi 1,403.
TV: asi 125 °C.
Methoxychlor R
C16H15Cl3O2 | Mr 345,7 | CAS 72-43-5 |
1,1-(2,2,2-Trichlorethyliden)-bis(4-methoxybenzen)
Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve většině organických rozpouštědel.
TV: asi 346 °C.
TT: 78 °C až 86 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v trimethylpentanu).
trans-2-Methoxycinnamaldehyd R
C10H10O2 | Mr 162,2 | CAS 60125-24-8 |
TT: 44 °C až 46 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Cinnamomi etheroleum. Obsahuje nejméně 96,0 %, počítáno metodou normalizace.
Methylacetat R
C3H6O2 | Mr 74,1 | CAS 79-20-9 |
Čirá bezbarvá kapalina, dobře rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%.
: asi 0,933.
: asi 1,361.
TV: asi 56 °C až 58 °C.
Methylantranilat R
C8H9NO2 | Mr 151,2 | CAS 134-20-3 |
Methylester kyseliny 2-aminobenzoové
Bezbarvé krystaly nebo bezbarvá nebo nažloutlá kapalina. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru.
TT: 24 °C až 25 °C.
TV: 134 °C až 136 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce.
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) postupem uvedeným v článku Aurantii amari floris etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 95,0 % celkové plochy píků.
Methylarachidat R
C21H42O2 | Mr 326,6 | CAS 1120-28-1 |
Methylikosanoat
Obsahuje nejméně 98,0 % C21H42O2; stanoví se plynovou chromatografii (2.4.22).
Bílá nebo žlutá krystalická hmota, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru petrolejovém.
TT: asi 46 °C.
Methylbehenat R
C23H46O2 | Mr 354,6 | CAS 929-77-1 |
Methyldokosanoat
TT: 54 °C až 55 °C.
Methylbenzothiazolinonhydrazonhydrochlorid R
C8H10ClN3S • H2O | Mr 233,7 | CAS 38894-11-0 |
Monohydrát 3-methyl-2(3H)-benzothiazolinon-hydrazonhydrochloridu
Téměř bílý nebo nažloutlý krystalický prášek.
TT: asi 270 °C.
Test způsobilosti pro stanovení aldehydů. Ke 2 ml methanolu prostého aldehydů R se přidá 60 μl roztoku propionaldehydu R (1 g/l) v methanolu prostém aldehydů R a 5 ml roztoku methylbenzothiazolinonhydrazonhydrochloridu (4 g/1). Po promíchání se nechá 30 min stát. Současně se připraví slepá zkouška bez roztoku propionaldehydu. Přidá se 25,0 ml roztoku chloridu železitého R (2 g/l) ke zkoušenému roztoku i ke slepé zkoušce, zředí se acetonem R na 100,0 ml a promíchá se. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 660 nm za použití roztoku získaného při slepé zkoušce jako kontrolní kapaliny není menší než 0,62.
2-Methyl-2-buten R
Viz odstavec Amylen R.
2-Methylbutan R
C5H12 | Mr 72,2 | CAS 78-78-4 |
Isopentan
Obsahuje nejméně 99,5 % C5H12.
Velmi hořlavá bezbarvá kapalina.
: asi 0,621.
: asi 1,354.
TV: asi 29 °C.
Voda (2.5.12). Nejvýše 0,02 %.
Zbytek po odpaření. Nejvýše 0,0003 %.
Transmitance (2.2.25):
nejméně 50 % při 210 nm,
nejméně 85 % při 220 nm,
nejméně 98 % při 240 nm a výše,
měří se proti vodě R jako kontrolní kapalině.
Methylcelulosa 450 R
Viz článek Methylcellulosum.
Jmenovitá viskozita je 450 mPa.s.
Methylcinnamat R
C10H10O2 | Mr 162,2 | CAS 103-26-4 |
Bezbarvé krystaly, prakticky nerozpustné ve vodě, dobře rozpustné v lihu 96% a v etheru.
: asi 1,56.
TV: asi 260 °C.
TT: 34 °C až 36 °C.
Methyldekanoat R
C11H22O2 | Mr 186,3 | CAS 110-42-9 |
Methylkaprinat; methyl-n-dekanoat
Obsahuje nejméně 99,0 % C11H22O2.
Čirá bezbarvá nebo žlutá kapalina, dobře rozpustná v etheru petrolejovém.
: 0,871 až 0,876.
: 1,425 až 1,426.
Cizí látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28), nastřikují se stejné objemové díly každého z následujících roztoků: roztok (I) - roztok (0,02 g/l) v sirouhlíku R, roztok (II) - roztok (2 g/l) v sirouhlíku R a roztok (III) -sirouhlík R. Chromatografický postup se provede za podmínek uvedených ve zkoušce Butylhydroxytoluen v článku Adeps lanae. Na chromatogramu roztoku (II) celková plocha žádného z píků, kromě píku rozpouštědla a hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu roztoku (I).
3-O-Methyldopaminiumchlorid R
C9H14ClNO2 | Mr 203,7 | CAS 1477-68-5 |
2-(4-Hydroxy-3-methoxyfenyl)ethylamoniumchlorid
TT: 213 °C až 215 °C.
Chromatografie (2.2.27). Chromatografický postup se provede za podmínek uvedených v článku Dopamini hydrochloridum. Nanáší se 10 μl roztoku (0,075 g/l) v methanolu R. Na získaném chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
4-O-Methyldopaminiumchlorid R
C9H14ClNO2 | Mr 203,7 | CAS 645-33-0 |
2-(3-Hydroxy-4-methoxyfenyl)ethylamoniumchlorid
TT: 207 °C až 208 °C.
Chromatografie (2.2.27). Chromatografický postup se provede za podmínek uvedených v článku Dopamini hydrochloridum. Nanáší se 10 μl roztoku (0,075 g/l) v methanolu R. Na získaném chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Methylenbisakrylamid R
C7H10N2O2 | Mr 154,2 | CAS 110-26-9 |
N,N'-Methylenbispropenamid
Jemný bílý nebo téměř bílý prášek, těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96 %.
TT: nad 300 °C, za rozkladu.
Methylenchlorid R
Viz odstavec Dichlormethan R.
Methylfenyloxazolylbenzen R
C26H20N2O2 | Mr 392,5 | CAS 3073-87-8 |
1,4-Bis(5-fenyl-4-methyl-2-oxazolyl)benzen
Jemný zelenožlutý prášek s modrou fluorescencí nebo malé krystaly. Je dobře rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v xylenu.
TT: asi 233 °C.
Při použití pro kapalinovou scintilaci má odpovídající analytickou jakost.
Methylikosenoat R
C21H40O2 | Mr 324,5 | CAS 2390-09-2 |
Methyl-cis-11-ikosenoat
Methylkapronat R
C7H14O2 | Mr 130,2 | CAS 106-70-7 |
Methylhexanoat
: asi 0,885.
: asi 1,405.
TV: 150 °C až 151 °C.
Methyllaurat R
C13H20O2 | Mr 214,4 | CAS 111-82-0 |
Methyldodekanoat
Obsahuje nejméně 98,0 % C13H26O2; stanoví se plynovou chromatografií (2.4.22). Bezbarvá nebo žlutá kapalina, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru petrolejovém.
: asi 0,87.
: asi 1,431.
TT: asi 5 °C.
Methyllignocerat R
C25H50O2 | Mr 382,7 | CAS 2442-49-1 |
Methyltetrakosanoat
Vločky.
TT: asi 58 °C.
Methyllinolat R
C19H34O2 | Mr 294,5 | CAS 112-63-0 |
Methyl cis, cis-9,12-oktadekadienoat
: asi 0,888.
: asi 1,466.
TV: 207 °C až 208 °C.
Methyllinolenat R
C19H32O2 | Mr 292,5 | CAS 301-00-8 |
Methyl-cis,cis,cis-9,12,15-oktadekatrienoat
: asi 0,901.
: asi 1,471.
TV: asi 207 °C.
Methylmargarat R
C18H36O2 | Mr 284,5 | CAS 1731-92-6 |
Methylheptadekanoat.
TT: 32 °C až 34 °C.
Methylmetakrylat R
C5H8O2 | Mr 100,1 | CAS 80-62-6 |
Methylester kyseliny 2-methyl-2-propenové
Bezbarvá kapalina.
: asi 1,414.
TV: asi 100 °C.
TT: asi -48 °C.
Obsahuje vhodnou stabilizační přísadu.
Methylmyristat R
C15H30O2 | Mr 242,4 | CAS 124-10-7 |
Methyltetradekanoat
Obsahuje nejméně 98,0 % C15H30O2; stanoví se plynovou chromatografií (2.4.22). Bezbarvá nebo slabě žlutá kapalina, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru petrolejovém.
: asi 0,87.
: asi 1,437.
TT: asi 20 °C.
2-Methyl-5-nitroimidazol R
C4H5N3O2 | Mr 127,1 | CAS 88054-22-2 |
Bílý až světle žlutý prášek.
TT: 252 °C až 254 °C.
Methyloktanoat R
C9H18O2 | Mr 158,2 | CAS 111-11-5 |
Methylkaprylat
: asi 0,876.
: asi 1,417.
TV: 193 °C až 194 °C.
Methyloleat R
C19H36O2 | Mr 296,4 | CAS 112-62-9 |
(Z)-Methyl-9-oktadekanoat
Obsahuje nejméně 98,0 % C19H36O2; stanoví se plynovou chromatografií (2.4.22).
Bezbarvá nebo slabě žlutá kapalina, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru petrolejovém.
: asi 0,88.
: asi 1,452.
Methylpalmitat R
C17H34O2 | Mr 270,5 | CAS 112-39-0 |
Methylhexadekanoat Obsahuje nejméně 98,0 % C17H34O2; stanoví se plynovou chromatografií (2.4.22).
Bílá nebo žlutá krystalická hmota, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru petrolejovém.
TT: asi 30 °C.
Methylpalmitooleat R
C17H32O2 | Mr 268,4 | CAS 1120-25-8 |
Methyl-cis-9-hexadecenoat
: asi 0,876.
: asi 1,451.
Methylparaben R
Viz článek Methyparabenum.
4-Methylpentan-2-ol R
C6H14O | Mr 102,2 | CAS 108-11-2 |
Čirá bezbarvá těkavá kapalina.
: asi 0,802.
: asi 1,411.
TV: asi 132 °C.
Methylpiperazin R
C5H12N2 | Mr 100,2 | CAS 74879-18-8 |
1-Methylpiperazin
Bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou a s lihem 96%.
dH: asi 0,90.
: asi 1,466.
: asi 138 °C.
4-(4-Methylpiperidino)pyridin R
C11H16N2 | Mr 176,3 | CAS 80965-30-6 |
Čirá kapalina.
: asi 1,565.
2-Methylpropanol
Viz odstavec Isobutylalkohol R.
2-Methyl-2-propanol
Viz odstavec Terc.butylalkohol R.
Methylstearat R
C19H38O2 | Mr 298,5 | CAS 112-61-8 |
Methyloktadekanoat Obsahuje nejméně 98,0 % C19H38O2; stanoví se plynovou chromatografií (2.4.22).
Bílá nebo žlutá krystalická hmota, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru petrolejovém.
TT: asi 38 °C.
Methyltridekanoat R
C14H28O2 | Mr 228,4 | CAS 1731-88-0 |
Bezbarvá nebo slabě žlutá kapalina, dobře rozpustná v lihu 96% a v etheru petrolejovém.
: asi 0,86.
: asi 1,441.
TT: asi 6 °C.
Methyltrikosanoat R
C24H48O2 | Mr 368,6 | CAS 2433-97-8 |
Methylester kyseliny trikosanové
Obsahuje nejméně 99,0 % sloučeniny C24H48O2.
Bílé krystaly, prakticky nerozpustné ve vodě, dobře rozpustné v hexanu.
TT: 55 °C až 56 °C.
N-Methyltrimethylsilyl-trifluoracetamid R
C6H12F3NOSi | Mr 199,3 | CAS 24589-78-4 |
2,2,2-Trifluor-N-methyl-N-(trimethylsilyl)acetamid
: asi 1,380.
TV: 130 °C to 132 °C.
Metol R
C14H20N2O6S | Mr 344,4 | CAS 55-55-0 |
Bis(4-hydroxyfenylmethylamonium)sulfat
Bezbarvé krystaly, velmi snadno rozpustné ve vodě, těžce rozpustné v lihu 96%, prakticky nerozpustné v etheru.
TT: asi 260 °C.
Mléčnan vápenatý R
Viz článek Calcii lactas pentahydricus.
Močovina R
Viz článek Urea.
Modř bromfenolová R
C19H10Br4O5S | Mr 670 | CAS 115-39-9 |
4,4'-(3H-2,1-Benzoxathiol-3-yliden)bis(2,6-dibromfenol)-S,S-dioxid;
3',3",5',5"-tetrabromfenolsulfonftalein
Světle oranžově žlutý prášek, velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v roztocích alkalických hydroxidů.
Modř bromfenolová RS
0,10 g modři bromfenolová R se rozpustí v 1,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 20 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 100 ml.
Zkouška citlivosti. K 0,05 ml modři bromfenolová RS se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení na modrofialové se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Barevný přechod. pH 2,8 (žlutá) až 4,4 (modrofialová).
Modř bromfenolová RS1
50 mg modři bromfenolová R se slabým zahřátím rozpustí v 3,73 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l RS a zředí se vodou R na 100 ml.
Modř bromfenolová RS2
0,2 g modři bromfenolová R se rozpustí zahřátím ve směsi 3 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10 ml lihu 96% R.
Po ochlazení se zředí lihem 96% R na 100 ml.
Modř bromfenolová v lihu RS
Roztok modři bromfenolová R (0,4 g/l) v lihu 96% R.
Modř bromthymolová R
C27H28Br2O5S | Mr 624,4 | CAS 76-59-5 |
4,4'-(3H-2,1-Benzoxathiol-3-yliden)bis(2-brom-6-isopropyl-3-methylfenol)-S,S'-dioxid;
3',3"-dibromthymolsulfonftalein
Červenavě růžový nebo nahnědlý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Modř bromthymolová RS1
50 mg modři bromthymolová R se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l RS a 20 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 100 ml.
Zkouška citlivosti. K 0,3 ml modři bromthymolová RS1 se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R; roztok je žlutý.
Ke změně zbarvení na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml roztoku hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.
Barevný přechod. pH 5,8 (žlutá) až 7,4 (modrá).
Modř bromthymolová RS2
Roztok (10 g/l) v dimethylformamidu R.
Modř bromthymolová RS3
0,1 g modři bromthymolová R se rozpustí varem ve směsi 3,2 ml hydroxidu sodného 0,05 mol/l RS a 5 ml roztoku lihu R 90% (V/V) a zředí se roztokem lihu R 90% (V/V) na 250 ml.
Modř dextranová 2000 R
CAS 9049-32-5
Připravuje se z dextranu o průměrné relativní molekulové hmotnosti 2 • 106 zavedením polycyklického chromoforu, který zbarví látku modře. Stupeň substituce je 0,017. Lyofilizuje se a rozpouští se rychle a úplně ve vodě a vodných roztocích solí.
Roztok (1 g/l) v tlumivém fosforečnanovém roztoku o pH 7 má. absorpční maximum (2.2.25) při 280 nm.
Modř fibrinová R
1,5 g fibrinu se smíchá s 30 ml roztoku indigokarmínu R (5 g/l) v roztoku kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 1% (V/V). Směs se zahřeje na 80 °C a udržuje se při této teplotě za míchání asi 30 min. Nechá se vychladnout a zfiltruje se.
Důkladně se promyje opakovaným suspendováním v roztoku kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 1% (V/V) a míchá se asi 30 min a zfiltruje se. Promývání se opakuje třikrát. Suší se při 50 °C. Rozmělní se.
Modř hydroxynaftolová sodná sůl R
C20H11N2Na3O11S3 | Mr 620 | CAS 63451-35-4 |
Trisodná sůl kyseliny 2,2'-dihydroxy-1,1'-azonaftalen-3',4,6'-trisulfonové
Modř indofenolová R
C18H16N2O | Mr 276,3 | CAS 132-31-0 |
Colour Index 49700, Schultz 939
N-(4-Dimethylaminofenyl)-1,4-naftochinonmonoimin
Fialovočervený prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v chloroformu.
Chromatografie (2.2.27). Provede se tenkovrstvá chromatografie. Na vrstvu silikagelu G R se nanese 10 μl roztoku (0,10 g/l) v dichlormethanu R a chromatogram se vyvíjí stejným rozpouštědlem po dráze 10 cm. Na získaném chromatogramu je jen hlavní skvrna a na startu zůstává další viditelná skvrna.
Modř kyselá 83 R
C45H44N3NaO7S2 | Mr 826,0 | CAS 6104-59-2 |
Colour Index 42660
Modř brilantní; Coomassie brilantní modř R 250
Hnědý prášek, nerozpustný ve studené vodě, těžce rozpustný ve vroucí vodě a v ethanolu, dobře rozpustný v kyselině sírové, kyselině octové ledové a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Modř kyselá 90 R
C47H48N3NaO7S2 | Mr 854,0 | CAS 6104-58-1 |
Colour Index 42655
Sodná sůl vnitřní soli kyseliny 4-{[4-(4-ethoxyanilino)fenyl][4-(N-ethyl-3-sulfobenzylamino)-o-tolyl]methyl}-N-ethyl-3-methylfenylaminomethyl-3-benzensulfonové
Tmavě hnědý prášek s fialovým leskem, některé částice mají kovový lesk. Rozpouští se dobře ve vodě a ethanolu.
: větší než 500, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok (0,01 g/l) v tlumivém roztoku o pH 7,0 při 577 nm.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Modř kyselá 92 R
C26H16N3Na3O10S3 | Mr 695,6 | CAS 3861-73-2 |
Colour Index 13390
Modř Coomassie; sodná sůl anazolenu; trisodná sůl kyseliny 8-hydroxy-4'-fenylaminoazonaftalen-3,5',6-trisulfonové
Tmavě modré krystaly, těžce rozpustné v lihu 96%, dobře rozpustné ve vodě, v acetonu a v ethoxyethanolu.
Modř kyselá 92 RS
0,5 g modři kyselé 92 R se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové ledové R, 45 ml lihu 96% R a 45 ml vody R.
Modř methylenová R
C16H18ClN3S • nH2O | Mr bezvodé 319,9 | CAS 61-73-4 (bezvodé)
CAS 7220-79-3 (trihydrátu) |
Colour Index 52015, Schultz 1038
Methylthioniniumchlorid, tj. n-hydrát 3,7-bis(dimethylamino)fenothiazin-5-iumchloridu
Látka je dodávána v různé hydratované formě a může obsahovat až 22 % vody.
Tmavě zelený nebo bronzově zbarvený krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Modř nilská A R
C20H21N3O5S | Mr 415,5 | CAS 3625-57-8 |
Colour Index 51180, Schultz 1029
5-Amino-9-diethylaminobenzo [a] fenoxazinyliumhydrogensulfat
Zelený bronzově lesklý krystalický prášek, mírně rozpustný v kyselině octové ledové, lihu 96% a pyridinu. Absorpční maximum (2.2.25) roztoku (0,005 g/l) v lihu R 50% (V/V) je při 640 nm.
Modř nilská A RS
Roztok (10 g/l) v kyselině octové bezvodé R.
Zkouška citlivosti. 50 ml kyseliny octové bezvodé R se smíchá s 0,25 ml roztoku modři nilské A; roztok je modrý.
Přidáním nejvýše 0,1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS se zbarvení změní na modrozelené.
Barevný přechod. pH 9,0 (modrá) až 13,0 (červená).
Modř nitrotetrazoliová R
C40H30Cl2N10O6 | Mr 818,0 | CAS 298-83-9 |
3,3'-(3,3'-Dimethoxybifenyl-4,4'-diyl)bis[2-(4-nitrofenyl)-5-fenyl-2H-tetrazolium]dichlorid; modř p-nitrotetrazoliová
Krystaly, dobře rozpustné v methanolu na čirý žlutý roztok.
TT: asi 189 °C, za rozkladu.
Modř oracetová B R
Je to směs 1-methylamino-4-anilinoanthrachinonu (C21H16N2O2; Mr 328,4) a 1-amino-4-anilinoanthrachinonu (C20H14N2O2;Mr 314,3).
Temně modrofialový prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a kyselině octové bezvodé.
Modř oracetová 2R R
C20H14N2O2 | Mr 314,3 | CAS 4395-65-7 |
Colour Index 61110
1-Amino-4-(fenylamino)anthrachinon
TT: asi 194 °C.
Modř pravá B R
C14H12Cl2N4O2 | Mr 339,2 | CAS 84633-94-3 |
Colour Index 37235; Schultz 490
3,3'-Dimethoxydifenyl-4,4'-bis(diazonium)dichlorid
Tmavě zelený prášek, dobře rozpustný ve vodě. Je stabilizován přidáním chloridu zinečnatého.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech, při teplotě 2 °C až 8 °C.
Modř sulfanová R
C27H31N2NaO6S2 | Mr 566,6 | CAS 129-17-9 |
Colour Index 42045, Schultz 769
Sodná sůl vnitřní soli 4-[bis(4-diethylaminofenyl)methyl]-3-sulfobenzensulfonové kyseliny
Fialový prášek, dobře rozpustný ve vodě. Zředěné roztoky jsou zbarveny modře a po přidání kyseliny chlorovodíkové R se zbarvení změní na žluté.
Modř tetrazoliová R
C40H32Cl2N8O2 | Mr 728,0 | CAS 1871-22-3 |
3,3'-(3,3'-Dimethoxy[1,1'-bifenyl]-4,4'-diyl)bis(2,5-difenyl-2H-tetrazolium)dichlorid
Žluté krystaly těžce rozpustné ve vodě, snadno rozpustné v lihu 96% a methanolu, prakticky nerozpustné v acetonu a etheru.
TT: asi 245 °C, za rozkladu.
Modř thymolová R
C27H30O5S | Mr 466,6 | CAS 76-61-9 |
Thymolsulfonftalein
4,4'-(3H-2,1-Benzoxathiol-3-yliden)bis(2-isopropyl-5-methylfenol)-S,S-dioxid
Hnědozelený až zelenomodrý krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Modř thymolová RS
0,1 g modři thymolové R se rozpustí ve směsi 2,15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 20 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 100 ml.
Zkouška citlivosti. K 0,1 ml roztoku modři thymolové se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS; roztok je modrý. Přidáním nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS se zbarvení roztoku změní na žluté.
Barevný přechod.
pH 1,2 (červená) až 2,8 (žlutá);
pH 8,0 (olivově zelená) až 9,6 (modrá).
Modř toluidinová R
C15H16ClN3S | Mr 305,8 | CAS 92-31-9 |
Colour Index 52040, Schultz 1041
3-Amino-7-dimethylamino-2-methyl-5-fenothiazinyliumchlorid
Tmavě zelený prášek, dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
Molekulární síto R
Kuličky křemičitanu sodno-hlinitého o průměru 2 mm a velikosti pórů 0,4 nm.
Molekulární síto pro chromatografii R
Molekulární síto z křemičitanu sodno-hlinitého. Ve zkouškách, kde se používá, se uvede velikost pórů za názvem zkoumadla. Je-li třeba, uvede se také velikost částic.
Molybdenan hexaamonný R
(NH4)6Mo7O24 • 4H2O | Mr 1236,0s | CAS 12054-85-2 |
Tetrahydrát heptamolybdenanu hexaamonného
Bezbarvé nebo slabě žluté nebo nazelenalé krystaly, dobře rozpustné ve vodě, prakticky nerozpustné v lihu 96%.
Molybdenan hexaamonný RS
Roztok 100 g/l.
Molybdenan hexaamonný RS2
5,0 g molybdenanu hexaamonného R se zahřátím rozpustí ve 30 ml vody R. Roztok se ochladí a pH se upraví amoniakem zředěným RS2 na hodnotu 7,0 a zředí se vodou R na 50 ml.
Molybdenan hexaamonný RS3
Roztok I. 5 g molybdenanu hexaamonného R se rozpustí zahřátím ve 20 ml vody R.
Roztok II. 150 ml lihu 96% R se smíchá se 150 ml vody R. Za chlazení se přidá 100 ml kyseliny sírové R.
V čas potřeby se smíchají objemové díly roztoku II a roztoku I (80 + 20).
Molybdenan hexaamonný RS4
1,0 g molybdenanu hexaamonného R se rozpustí ve vodě R a zředí se vodou R na 40 ml. Přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 5 ml kyseliny chloristé R a zředí se acetonem R na 100 ml.
Uchovává se chráněn před světlem, použitelný je 1 měsíc.
Molybdenan-kyselina sírová RS2
Asi 50 mg molybdenanu hexaamonného R se rozpustí v 10 ml kyseliny sírové R.
Molybdenan-kyselina sírová RS3
2,5 g molybdenanu hexaamonného R se zahřátím rozpustí v 20 ml vody R. Odděleně se za chlazení smíchá 28 ml kyseliny sírové R s 50 ml vody R. Po ochlazení se oba roztoky smíchají a zředí vodou R na 100 ml.
Uchovává se v nádobách z polyethylenu.
Molybdenan-kyselina sírová RS5
1,0 g molybdenanu hexaamonného R se rozpustí v 40,0 ml roztoku kyseliny sírové R 15% (V/V).
Roztok se připravuje denně.
Molybdenan sodný R
Na2MoO4 • 2H2O | Mr 242,0 | CAS 10102-40-6 |
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě.
Monomethylether ethylenglykol R
Viz Methoxyethanol R.
Morfiniumchlorid R
Viz článek Morphini hydrochloridum.
Morfolin R
C4H9NO | Mr 87,1 | CAS 110-91-8 |
Tetrahydro-1,4-oxazin
Bezbarvá hygroskopická hořlavá kapalina, dobře rozpustná ve vodě a v lihu 96%.
: asi 1,01.
Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 126 °C až 130 °C.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Morfolin pro chromatografii R
Vyhovuje požadavkům odstavce Morfolin R a následujícímu požadavku:
Obsahuje nejméně 99,5 % sloučeniny C4H9NO.
Mravenčan amonný R
CH5NO2 | Mr 63,1 | CAS 540-69-2 |
Rozplývavé krystaly nebo zrna, velmi snadno rozpustné ve vodě, dobře rozpustné v lihu 96%.
TT: 119 °C až 121 °C.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Mravenčan sodný R
CHNaO2 | Mr 68,0 | CAS 141-53-7 |
Bílý krystalický prášek nebo rozplývavá zrna. Je dobře rozpustný ve vodě a v glycerolu, těžce rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 253 °C.
Myosmin
C9H10N2 | Mr 146,2 | CAS 532-12-7 |
3-(4,5-Dihydro-3H-pyrrol-2-yl)pyridin
Bezbarvé krystaly.
TT: asi 45 °C.
β-Myrcen R
C10H16 | Mr 136,2 | CAS 123-35-3 |
7-Methyl-3-methylen-1,6-oktadien
Olejovitá kapalina s příjemným pachem, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%, dobře rozpustná v etheru a v kyselině octové ledové. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.
: asi 0,794.
: asi 1,470.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae etheroleum.
Zkoušený roztok. Zkoušená látka.
Plocha hlavního píku je nejméně 90,0 % plochy všech píků získaných na chromatogramu.
Myristicin R
C11H12O3 | Mr 192,2 | CAS 607-91-0 |
5-Allyl-1 -methoxy-2,3-methylendioxybenzen; 4-methoxy-6-(2-propenyl)-1,3-benzodioxol
Bezbarvá olejovitá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, těžce rozpustná v ethanolu, dobře rozpustná v etheru, mísitelná s toluenem a xylenem.
: asi 1,144.
: asi 1,540.
TV: 276 °C až 277 °C.
TT: asi 173 °C.
Chromatografie. Zkouší se za podmínek předepsaných v článku Anisi stellati fructus. Na získaném chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Myristicae fragrantis etheroleum. Obsahuje nejméně 95,0 %, počítáno metodou normalizace.
Uchovává se v chladu a chráněn před světlem.
Myristylalkohol R
C14H30O | Mr 214,4 | CAS 112-72-1 |
1-Tetradekanol
: asi 0,823.
TT: 38 °C až 40 °C.
Naftalen R
C10H8 | Mr 128,2 | CAS 91-20-3 |
Bílé krystaly, prakticky nerozpustné ve vodě, snadno rozpustné v etheru, dobře rozpustné v lihu 96%.
TT: asi 80 °C.
Při použití pro kapalinovou scintilaci má odpovídající analytickou jakost.
Naftochinonsulfonan sodný R
C10H5NaO5S | Mr 260,2 | CAS 521-24-4 |
Sodná sůl kyseliny 1,2-naftochinon-4-sulfonové
Žlutý až oranžovožlutý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Naftolbenzein R
C27H20O3 | Mr 392,5 | CAS 6948-88-5 |
α,α-Bis(4-hydroxy-1-naftyl)benzylalkohol; α-naftolbenzein
Hnědočervený prášek nebo hnědočerné lesklé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v kyselině octové ledové a v lihu 96%.
Naftolbenzein RS
Roztok naftolbenzeinu R (2 g/l) v kyselině octové ledové R.
Zkouška citlivosti. K 50 ml kyseliny octové ledové R se přidá 0,25 ml roztoku naftolbenzeinu. Roztok je zbarven hnědožlutě. Ke vzniku zeleného zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,05 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS.
1-Naftol R
C10H8O | Mr 144,2 | CAS 90-15-3 |
α-Naftol
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé nebo bílé krystaly tmavnoucí vlivem světla. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru.
TT: asi 95 °C.
Uchovává se chráněn před světlem.
1-Naftol RS
0,10 g 1-naftolu R se rozpustí ve 3 ml roztoku hydroxidu sodného R (150 g/l) a zředí se vodou R na 100 ml.
Připravuje se v čas potřeby.
2-Naftol R
C10H8O | Mr 144,2 | CAS 135-19-3 |
β-Naftol
Bílé nebo slabě růžově zbarvené krystaly nebo plátky. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 122 °C.
Uchovává se chráněn před světlem.
2-Naftol RS
5 g čerstvě překrystalizovaného 2-naftolu R se rozpustí ve 40 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 100 ml.
Připravuje se v čas potřeby.
2-Naftol RS1
3,0 mg 2-naftolu R se rozpustí v 50 ml kyseliny sírové R a zředí se jí na 100,0 ml. Použije se čerstvě připravený roztok.
Naftylamin R
C10H9N | Mr 143,2 | CAS 134-32-7 |
1-Naftylamin
Bílý krystalický prášek měnící se na růžový působením světla a vzduchu. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru.
TT: asi 51 °C.
Uchovává se chráněn před světlem.
Naftylethylendiamoniumdichlorid R
C12H16Cl2N2 | Mr 259,2 | CAS 1465-25-4 |
N-(1-Naftyl)ethylendiamoniumdichlorid
Může obsahovat krystalový methanol.
Bílý až nažloutle bílý prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
Natriumdeoxycholat R
C24H39NaO4 | Mr 414,6 | CAS 302-95-4 |
Natrium-3α,12α-dihydroxy-5β-cholan-24-oat
Natriumdokusat R
Viz článek Docusatum natricum.
Natriumlaurylsulfonat pro chromatografii R
C12H25NaO3S | Mr 272,4 | CAS 2386-53-0 |
Bílý nebo téměř bílý prášek nebo krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě.
Absorbance (2.2.25):
: asi 0,05 při 210 nm,
: asi 0,03 při 220 nm,
: asi 0,02 při 230 nm,
: asi 0,02 při 500 nm,
měří se ve vodě R.
Natriumrhodisonat R
C6Na2O6 | Mr 214,0 | CAS 523-21-7 |
Dinatrium-3,4,5,6-tetraoxo-1-cyklohexen-1,2-diolat
Fialové krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě na oranžovožlutý roztok. Roztoky jsou nestabilní a musí být připraveny v den potřeby.
trans-Nerolidol R
C15H26O | Mr 222,4 | CAS 40716-66-3 |
trans-3,7,11-Trimethyldodeka-1,6,10-trien-3-ol
Světle žlutá kapalina, slabého pachu po liliích a konvalinkách. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v glycerolu, mísitelný s lihem 96%.
: asi 0,876.
: asi 1,479.
TV12: 145 °C až 146 °C.
Při použití v plynové chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) postupem uvedeným v článku Aurantii amari floris etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 90,0 % celkové plochy píků.
Nerylacetat R
C12H20O2 | Mr 196,3 | CAS 141-12-8 |
(Z)-3,7-Dimethylokta-2,6-dienylacetat
Bezbarvá olejovitá kapalina.
: asi 0,907.
: asi 1,460.
TV25: asi 134 °C.
Při použití v plynové chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) postupem uvedeným v článku Aurantii amari floris etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 93,0 % celkové plochy píků.
Nikl Raneyův R
Obsahuje 48 % až 52 % hliníku (Al, Ar 26,98) a 48 % až 52 % niklu (Ni, Ar 58,70).
Před použitím se rozmělní na prášek (180).
Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v minerálních kyselinách.
Nikl Raneyův prostý halogenů R
Obsahuje 48 % až 52 % hliníku (Al, Ar 26,98) a 48 % až 52 % niklu (Ni, Ar 58,71).
Jemný šedý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v minerálních kyselinách za vzniku solí.
Chloridy. Nejvýše 10 μg/g. 2,00 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny dusičné R. Roztok se odpaří do téměř sucha. Zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí se stejným rozpouštědlem na 20,0 ml. K jedné polovině roztoku se přidá 1,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l RS. Po 15 min se roztok zfiltruje a k filtrátu se přidá 0,25 ml roztoku chloridu sodného (obsahujícího 40 μg chloridů v mililitru). Po 5 min roztok opalizuje intenzivněji než směs druhé poloviny roztoku s 1,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l RS.
Nikotinamid-adenin-dinukleotid R
C21H27N7O14P2 | Mr 663,4 | CAS 53-84-9 |
NAD+
Bílý prášek, velmi hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě.
Nikotinamid-adenin-dinukleotid RS
40 mg nikotinamid-adenin-dinukleotidu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Připravuje se v čas potřeby.
Ninhydrin R
C9H6O4 | Mr 178,1 | CAS 485-47-2 |
2,2-Dihydroxy-1,3-indandion
Bílý nebo velmi slabě žlutý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.
Uchovává se chráněn před světlem.
Ninhydrin RS
Roztok ninhydrinu R (2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové zředěné RS a 1-butanolu R (5 + 95).
Ninhydrin RS1
1,0 g ninhydrinu R se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a přidá se 10 ml kyseliny octové ledové R.
Ninhydrin RS2
3 g ninhydrinu R se rozpustí ve 100 ml roztoku disiřičitanu sodného R (45,5 g/l).
Ninhydrin RS3
Roztok ninhydrinu R (4 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 1-butanolu R (5 + 95).
Nitroanilin R
C6H6N2O2 | Mr 138,1 | CAS 100-01-6 |
4-Nitroanilin
Jasně žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný ve vroucí vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v etheru. Se silnými minerálními kyselinami tvoří soli rozpustné ve vodě.
TT: asi 147 °C.
Nitrobenzaldehyd R
C7H5NO3 | Mr 151,1 | CAS 552-89-6 |
2-Nitrobenzaldehyd
Žluté jehličky. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a dobře rozpustný v etheru, těká s vodní párou.
TT: asi 42 °C.
Nitrobenzaldehyd RS
K 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,12 g na prášek rozmělněného nitrobenzaldehydu R. 10 min se nechá stát za občasného protřepání, potom se zfiltruje. Připravuje se v čas potřeby.
Nitrobenzen R
C6H5NO2 | Mr 123,1 | CAS 98-95-3 |
Bezbarvá nebo velmi slabě žlutá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a etherem.
TV: asi 211 °C.
Dinitrobenzen. K 0,1 ml se přidá 5 ml acetonu R, 5 ml vody R a 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Protřepe se a nechá se stát. Horní vrstva je prakticky bezbarvá.
Nitrobenzoylchlorid R
C7H4ClNO3 | Mr 185,6 | CAS 122-04-3 |
4-Nitrobenzoylchlorid
Žluté krystaly nebo krystalická hmota, rozpadávající se vlivem vlhkého vzduchu. Úplně se rozpouští v roztoku hydroxidu sodného za tvorby roztoku žlutooranžové barvy.
TT: asi 72 °C.
Nitrobenzylchlorid R
C7H6ClNO2 | Mr 171,6 | CAS 100-14-1 |
4-Nitrobenzylchlorid
Světle žluté krystaly, slzotvorné, prakticky nerozpustné ve vodě, velmi snadno rozpustné v lihu 96% a v etheru.
4-(4-Nitrobenzyl)pyridin R
C12H10N2O2 | Mr 214,2 | CAS 1083-48-3 |
Žlutý prášek.
TT: asi 70 °C.
Nitroethan R
C2H5NO2 | Mr 75,1 | CAS 79-24-3 |
Čirá olejovitá, bezbarvá kapalina.
TV: asi 114 °C.
Nitrofurantoin R
Viz článek Nitrofurantoinum.
(5-Nitro-2-furyl)methylendiacetat R
C9H9NO7 | Mr 243,2 | CAS 92-55-7 |
Nitrofurfuraldiacetat; 5-nitrofurfulidendiacetat
Žluté krystaly.
TT: asi 90 °C.
Nitromethan R
CH3NO2 | Mr 61,0 | CAS 75-52-5 |
Čirá bezbarvá olejovitá kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a s etherem.
: 1,132 až 1,134.
: 1,381 až 1,383.
Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 100 °C až 103 °C.
Nitroprussid sodný R
Na2[Fe(CN)5NO] • 2H2O | Mr 298,0 | CAS 13755-38-9 |
Pentakyano-nitrosylželezitan sodný dihydrát
Červenohnědý prášek nebo krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
N-Nitrosodiethanolamin R
C4H10N2O | Mr 134,1 | CAS 1116-54-7 |
2,2'-(Nitrosoimino)diethanol
Žlutá kapalina. Je mísitelný s ethanolem.
: asi 1,485.
TV: asi 125 °C.
Nitrosodipropylamin R
C6H14N2O | Mr 130,2 | CAS 621-64-7 |
Dipropylnitrosamin
Kapalina dobře rozpustná v ethanolu, v etheru a v silných kyselinách.
: asi 0,915.
TV: asi 78 °C.
Pro chemiluminiscenční stanovení se použije vhodná jakost.
Nitrosodipropylamin RS
78,62 g ethanolu R se vstříkne přes zátku lahvičky s hliníkovým uzávěrem, obsahující nitrosodipropylamin R. Zředí se 1 : 100 ethanolem R a rozplní se po 0,5 ml do uzavřených lahviček s hliníkovým uzávěrem.
Uchovává se v temnu při 5 °C.
Nonan R
C9H20 | Mr 128,3 | CAS 111-84-2 |
Bezbarvá čirá kapalina Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s ethanolem a etherem.
: asi 0,718.
: 1,405 až 1,417.
TV: 150 °C až 151 °C.
Nordazepam R
C15H11ClN2O | Mr 270,7 | CAS 340-57-8 |
Demethyldiazepam; 7-chlor-5-fenyl-2,3-dihydro-1H-1,4-benzodiazepin-2-on
Bílý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
TT: asi 216 °C
Norleucin R
C6H13NO2 | Mr 131,2 | CAS 616-06-8 |
Kyselina (RS)-2-aminohexanová, DL-norleucin
Lesklé krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustný v kyselinách.
Norpseudoefedriniumchlorid R
C9H14ClNO | Mr 187,7 | CAS 53643-20-2 |
(1R,2R) nebo (1S,2S)-1-Fenyl-1-hydroxypropan-2-ylamoniumchlorid
Krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě.
TT: 180 °C až 181 °C.
Noskapiniumchlorid R
Viz článek Noscapini hydrochloridum.
Octan amonný R
C2H7NO2 | Mr 77,1 | CAS 631-61-8 |
Bezbarvé velmi rozplývavé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Octan amonný RS
150 g octanu amonného R se rozpustí ve vodě R, přidají se 3 ml kyseliny octové ledové R a zředí se vodou R na 1000 ml.
Roztok je použitelný 1 týden.
Octan draselný R
C2H3KO2 | Mr 98,1 | CAS 127-08-2 |
Bezbarvé rozplývavé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a snadno rozpustný v lihu 96%.
Vhodná jakost p.a.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Octan hořečnatý R
C4H6MgO4 • 4H2O | Mr 214,5 | CAS 16674-78-5 |
Octan hořečnatý tetrahydrát
Bezbarvé rozplývavé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Octan měďnatý R
C4H6CuO4 • H2O | Mr 199,7 | CAS 142-71-2 |
Octan měďnatý monohydrát
Modrozelené krystaly nebo prášek. Je snadno rozpustný ve vroucí vodě, dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru a v glycerolu (85 %).
Octan olovnatý R
C4H6O4Pb • 3H2O | Mr 379,3 | CAS 6080-56-4 |
Octan olovnatý trihydrát
Bezbarvé na vzduchu zvětrávající krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Octan olovnatý RS
Roztok octanu olovnatého R (95 g/l) ve vodě prosté oxidu uhličitého R.
Octan olovnatý zásaditý RS
CAS 1335-32-6
Roztok obsahuje 16,7 % až 17,4 % Pb (Ar 207,2). Olovo je přítomné ve formě octanu, odpovídajícímu přibližně vzorci C8H14O10Pb3.
40,0 g octanu olovnatého R se rozpustí v 90 ml vody prosté oxidu uhličitého R. pH se upraví hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 7,5. Roztok se odstředí a použije se čirá bezbarvá supernatantní kapalina.
Roztok zůstane čirý, je-li uchováván v dobře uzavřeném obalu.
Octan rtuťnatý R
C4H6HgO4 | Mr 318,7 | CAS 1600-27-7 |
Bílé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Octan rtuťnatý RS
3,19 g octanu rtuťnatého R se rozpustí v kyselině octové bezvodé R a zředí se jí na 100 ml. Je-li třeba, roztok se neutralizuje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru.
Octan sodný bezvodý R
C2H3NaO2 | Mr 82,0 | CAS 127-09-3 |
Bezbarvé krystaly nebo zrna, velmi dobře rozpustné ve vodě, mírně rozpustné v lihu 96%.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %, suší se v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Octan sodný R
Viz článek Natrii acetas.
Octan zinečnatý R
(C2H3O2)2Zn • 2H2O | Mr 219,5 | CAS 5970-45-6 |
Octan zinečnatý dihydrát
Lesklé bílé krystaly, slabě zvětrávající. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Krystalovou vodu ztrácí při 100 °C.
: asi 1,735.
TT: asi 237 °C.
Octan zinečnatý RS
600 ml vody R se smíchá se 150 ml kyseliny octové ledové R, 54,9 g octanu zinečnatého R a míchá se do rozpuštění.
Pokračuje se v míchání až do přidání 150 ml amoniaku 26% R. Ochladí se na pokojovou teplotu a pH se upraví amoniakem 17,5% RS na hodnotu 6,4. Směs se zředí vodou R na 1000 ml.
Odbarvovací roztok RS
Směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, methanolu R a vody R (1+ 4 +5).
Oktanol R
C8H18O | Mr 130,2 | CAS 111-87-5 |
1-Oktanol; n-kaprylalkohol
Bezbarvá kapalina, nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a etherem.
: asi 0,828.
TV: asi 195 °C.
3-Oktanon R
C8H16O | Mr 128,2 | CAS 106-68-3 |
Ethylpentylketon
Bezbarvá kapalina s charakteristickým pachem.
: asi 0,822.
: asi 1,415.
TV: asi 167 °C.
Při použití v plynové chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Lavandulae etheroleum.
Zkoušený roztok. Zkoušená látka.
Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % plochy všech píků získaných na chromatogramu.
Oktansulfonan sodný R
C8H17NaO3S | Mr 216,3 | CAS 5324-84-5 |
Obsahuje nejméně 98,0 % C8H17NaO3S.
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo vločky. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu.
Absorbance (2.2.25). Měří se roztok (54 g/l); absorbance při 200 nm není větší než 0,10 a při 250 nra není větší než 0,01.
Oktoxinol 10 R
C34H62O11 (průměrné složení) | Mr 647 | CAS 9002-93-1 |
α-[4-(1,1,3,3-Tetramethylbutyl)fenyl]-ω-hydroxypoly(oxyethylen)
Čirá světle žlutá viskózní kapalina, mísitelná s vodou, s acetonem a s lihem 96%, dobře rozpustná v toluenu.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Oktylhydrogensíran sodný R
C8H17NaO4S | Mr 232,3 | CAS 142-31-4 |
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo vločky. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu.
Oleamid R
C18H35NO | Mr 281,5 | CAS 301-02-0 |
(Z)-9-Oktadecenamid
Nažloutlý nebo bílý prášek nebo zrna. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v ethanolu.
TT: asi 80 °C.
Olej kukuřičný R
Viz článek Maydis oleum raffinatum.
Olej olivový R
Viz článek Olivae oleum virginale.
Olej řepkový R
Viz článek Rappae oleum raffinatum.
Olej slunečnicový R
Viz článek Helianthi oleum rajfinatum.
Olovnatan draselný RS
1,7 g octanu olovnatého R, 3,4 g citronanu draselného R a 50 g hydroxidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.
Oranž methylová sodná sůl R
C14H14N3NaO3S | Mr 327,3 | CAS 547-58-0 |
Colour Index 13025, Schultz 176
Methyloranž, sodná sůl kyseliny 4'-dimethylaminoazobenzen-4-sulfonové
Oranžově žlutý krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Oranž methylová RS
0,1 g oranže methylové sodné soli R se rozpustí v 80 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 100 ml.
Zkouška citlivosti. Směs 0,1 ml roztoku oranže methylové a 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R je žlutá. Ke změně zbarvení na červené se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS.
Barevný přechod. pH 3,0 (červená) až pH 4,4 (žlutá).
Oranž methylová směsný indikátor RS
20 mg oranže methylové sodné soli R a 0,1 g zeleně bromkresolové R se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 100 ml.
Barevný přechod. pH 3,0 (oranžová) až pH 4,4 (olivově zelená).
Oranž xylenolová R
C31H28N2Na4O13S | Mr 761 | CAS 3618-43-7 |
Tetrasodná sůl S,S-dioxidu kyseliny 3,3'-(3H-2,1-benzoxanthiol-3-yliden)bis[(6-hydroxy-5-methyl-1,3-fenylen)methyleniminobisoctové
Červenohnědý krystalický prášek, dobře rozpustný ve vodě.
Oranž xylenolová s dusičnanem draselným R
1 díl oranže xylenolové R se rozetře s 99 díly dusičnanu draselného R.
Zkouška citlivosti. K 50 ml vody R se přidá 1 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným a 0,05 ml dusičnanu olovnatého RS. Ke směsi se přidá tolik methenaminu R, až se žluté zbarvení změní na fialově červené. Po přidání 0,1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS se zbarvení změní na žluté.
Orcinol R
C7H8O2 • H2O | Mr 142,2 | CAS 6153-39-5 |
Monohydrát 5-methylbenzen-1,3-diolu; orcin
Krystalický prášek, citlivý na světlo.
TV: asi 290 °C.
TT: 58 °C až 61 °C.
Oxid arsenitý R
As2O3 | Mr 197,8 | CAS 1327-53-3 |
Krystalický prášek nebo bílá hmota. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě.
Oxid dusný R
N2O | Mr 44,01 | CAS 10024-97-2 |
Obsahuje nejméně 99,99 % (V/V) N2O.
Oxid dusnatý. Méně než 1 ml/m3.
Oxid uhelnatý. Méně než 1 ml/m3.
Oxid dusnatý R
NO | Mr 30,01 | CAS 10102-43-9 |
Obsahuje nejméně 98,0 % (V/V) NO.
Oxid fosforečný R
P2O5 | Mr 141,9 | CAS 1314-56-3 |
Bílý amorfní rozplývající se prášek. Hydratuje s vodou za uvolnění tepla.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Oxid hlinitý aktivovaný R
Viz odstavec Oxid hlinitý bezvodý R.
Oxid hlinitý bezvodý R
CAS 1344-28-1
Oxid hlinitý obsahující γ-Al2O3, dehydratovaný a aktivovaný tepelným zpracováním.
Velikost částic 75 μm až 150 μm.
Oxid hlinitý neutrální R
Viz článek Algeldratum.
Oxid hlinitý zásaditý R
Oxid hlinitý bezvodý R vhodné jakosti pro sloupcovou chromatografii.
Hodnota pH (2.2.3). 9 až 10. Měří se suspenze připravená 5 min protřepáváním 1 g s 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.
Oxid holmitý R
Ho2O3 | Mr 377,9 | CAS 12055-62-8 |
Nažloutlý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě.
Oxid hořečnatý těžký R
Viz článek Magnesii oxidum ponderosum.
Oxid hořečnatý R
Viz článek Magnesii oxidum leve.
Oxid hořečnatý R1
Vyhovuje požadavkům předepsaným pro Oxid hořečnatý R s následujícími modifikacemi:
Arsen (2.4.2). 0,5 g se rozpustí ve směsi 5 ml vody R a 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).
.png)
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve směsi 3 ml vody R a 7 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Přidá se 0,05 ml fenolftaleinu RS a tolik amoniaku 26% R, dokud se tvoří růžové zbarvení. Přebytek amoniaku se neutralizuje přidáním kyseliny octové ledové R, přidá se 0,5 ml jejího nadbytku a zředí se vodou R na 20 ml. Je-li třeba, filtruje se. 12 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 5 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml) a 5 ml vody R.
Železo (2.4.9). 0,2 g se rozpustí v 6 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 μg/g).
Oxid chromový R
CrO3 | Mr 100,0 | CAS 1333-82-0 |
Tmavě hnědočervené jehličky nebo zrna, rozplývající se. Je velmi snadno rozpustný ve vodě.
Uchovává se ve vzduchotěsných skleněných obalech.
Oxid jodičný rekrystalizovaný R
I2O5 | Mr 333,8 | CAS 12029-98-0 |
Obsahuje nejméně 99,5 % I2O5.
Bílý krystalický prášek nebo bílá nebo šedobílá zrna. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě za tvorby HIO3.
Stálost při zahřívání. 2 g látky předem 1 h zahřívané při 200 °C se rozpustí v 50 ml vody R; roztok je bezbarvý. Stanovení obsahu. 0,100 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidají se 3 g jodidu draselného R a 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.
1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,782 mg I2O5.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Oxid lanthanitý R
La2O3 | Mr 325,8 | CAS 1312-81-8 |
Většinou bílý amorfní prášek, prakticky nerozpustný ve vodě R. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin a absorbuje atmosférický oxid uhličitý.
Vápník. Nejvýše 5 μg/g.
Oxid olovičitý R
PbO2 | Mr 239,2 | CAS 1309-60-0 |
Tmavě hnědý prášek, který po zahřátí uvolňuje kyslík. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v kyselině chlorovodíkové za vzniku chloru, dobře rozpustný ve zředěné kyselině dusičné za přítomnosti peroxidu vodíku, kyseliny šťavelové nebo jiných redukujících látek, dobře rozpustný za tepla v koncentrovaných roztocích alkalických hydroxidů.
Oxid osmičelý R
OsO4 | Mr 254,2 | CAS 20816-12-0 |
Žlutá krystalická hmota nebo jasně žluté jehličkovité krystaly. Je hygroskopický, citlivý na světlo, dobře rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Oxid osmičelý RS
Roztok (2,5 g/l) v kyselině sírové 0,05 mol/l RS.
Oxid rtuťnatý R
HgO | Mr 216,6 | CAS 21908-53-2 |
Žlutý až oranžovožlutý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%.
Uchovává se chráněn před světlem.
Oxid siřičitý R
SO2 | Mr 64,1 | CAS 7446-09-5 |
Bezbarvý plyn, který stlačením tvoří bezbarvou kapalinu.
Oxid siřičitý R1
SO2 | Mr 64,1 | CAS 7446-09-5 |
Obsahuje nejméně 99,9 % (V/V) SO2.
Oxid stříbrný R
Ag2O | Mr 231,7 | CAS 20667-12-3 |
Hnědočerný prášek, prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%, snadno rozpustný v kyselině dusičné zředěné a v roztoku amoniaku.
Uchovává se chráněn před světlem.
Oxid titaničitý R
Viz článek Titanii dioxidum.
Oxid uhelnatý R
Obsahuje nejméně 99,97 % (V/V) CO.
Oxid uhličitý R
Viz článek Carbonei dioxidum.
Oxid uhličitý R1
Obsahuje nejméně 99,995 % (V/V) CO2.
Oxid uhelnatý. Méně než 5 ml/m3.
Kyslík. Méně než 25 ml/m3.
Oxid dusnatý. Méně než 1 ml/m3.
Oxid vanadičný R
V2O5 | Mr 181,9 | CAS 1314-62-1 |
Obsahuje nejméně 98,5 % V2O5.
Žlutohnědý až zrzavohnědý prášek, těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v silných minerálních kyselinách a v roztocích alkalických hydroxidů za tvorby solí.
Vzhled roztoku. 1 g se zahřívá 30 min s 10 ml kyseliny sírové R. Po ochlazení se zředí stejnou kyselinou na 10 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1).
Zkouška citlivosti s peroxidem vodíku. 1,0 ml roztoku ze zkoušky Vzhled roztoku se opatrně zředí vodou R na 50,0 ml (zkoušený roztok). K 0,5 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml roztoku peroxidu vodíku R (0,1 g/l H2O2). Tento roztok je zřetelně oranžově zbarven v porovnání s kontrolním roztokem připraveným z 0,5 ml zkoušeného roztoku a 0,1 ml vody R. Po přidání 0,4 ml roztoku peroxidu vodíku R (0,1 g/l H2O2) se změní zbarvení na oranžově žluté.
Ztráta žíháním. Nejvýše 1,0 %; 1,00 g se žíhá při 700 °C.
Stanovení obsahu. 0,200 g se rozpustí zahřátím ve 20 ml roztoku kyseliny sírové R (70%). Po přidání 100 ml vody R se přidává manganistan draselný 0,02 mol/l VS do vzniku načervenalého zbarvení. Nadbytek manganistanu draselného se odstraní pomocí roztoku dusitanu sodného R (30 g/l). Přidá se 5 g močoviny R a 80 ml roztoku kyseliny sírové R (70%) a roztok se ochladí. Přidá se 0,1 ml feroinu RS jako indikátoru a ihned se titruje síranem železnatým 0,1 mol/l VS do vzniku zelenočerveného zbarvení.
1 ml síranu železnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,095 mg V2O5.
Oxid vanadičný v kyselině sírové RS
0,2 g oxidu vanadičného R se rozpustí ve 4 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100 ml.
Oxid zinečnatý R
Viz článek Zinci oxidum.
Palladium R
Pd | Ar 106,4 | CAS 7440-05-3 |
Šedobílý kov, dobře rozpustný v kyselině chlorovodíkové.
Pankreatinový prášek R
Viz článek Pancreatis pulvis.
Papaveriniumchlorid R
Viz článek Papaverini hydrochloridum.
Papír lakmusový modrý R
10 dílů hrubě práškovaného lakmusu R se vaří 1 h se 100 díly lihu 96% R. Líh se dekantuje a ke zbytku se přidá směs objemových dílů lihu 96% R a vody R (45 + 55). Nechá se stát 2 dny a potom se dekantuje čirá kapalina. Pásky filtračního papíru se impregnují tímto výluhem a nechají se vysušit.
Zkouška citlivosti. Páska o rozměru 10 mm × 60 mm se ponoří do směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l RS a 90 ml vody R. Za stálého míchání během 45 s papír zčervená.
Papír lakmusový červený R
K výluhu získanému v odstavci Papír lakmusový modrý R se přidává po kapkách kyselina chlorovodíková zředěná RS do vzniku červeného zbarvení. Pásky filtračního papíru se impregnují tímto roztokem a nechají se vysušit.
Zkouška citlivosti. Páska o rozměru 10 mm × 60 mm se ponoří do směsi 10 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l RS a 90 ml vody R. Za stálého míchání během 45 s papír zmodrá.
Papír nitrobenzaldehydový R
0,2 g nitrobenzaldehydu R se rozpustí v 10 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l). Tento roztok je použitelný 1 h.
Spodní polovina pásku z pomalého filtračního papíru o rozměru 10 cm × 0,8 cm až 1 cm se ponoří do roztoku a jeho přebytek se odstraní mezi dvěma filtračními papíry. Nitrobenzaldehydový papír je použitelný několik minut po přípravě.
Papír s bromidem rtuťnatým R
Do pravoúhlé misky obsahující roztok bromidu rtuťnatého R (50 g/l) v ethanolu R se ponoří páska bílého filtračního papíru (hustota 80 g/m2, filtrační rychlost1) 40 s až 60 s) rozměr 1,5 × 20 cm (dvakrát složena). Páska se nechá okapat a vysušit ve tmě zavěšená na nekovovém vlákně. Odstřihne se 1 cm z každého přeloženého a protilehlého konce papíru, zbytek se stříhá na čtvercové (1,5 cm × 1,5 cm) nebo kruhové (průměr 1,5 cm) kousky.
Uchovává se v láhvích se skleněným uzávěrem, obalených černým papírem.
Papír s červení Kongo R
Proužky filtračního papíru se ponoří na několik minut do červeně Kongo RS. Potom se vysuší.
Papír se zelení methylovou R
Úzké pásky vhodného filtračního papíru se ponoří do roztoku zeleně methylové R (40 g/l) a potom se vysuší volně na vzduchu. Pak se impregnují 1 h roztokem obsahujícím jodid draselný R (140 g/l) a jodid rtuťnatý R (200 g/l). Pásky se promývají vodou destilovanou R, až je lázeň prakticky bezbarvá, a vysuší se volně na vzduchu.
Uchovává se chráněn před světlem, je použitelný 48 h.
Papír se síranem manganatým a dusičnanem stříbrným R
Pruh pomalého filtračního papíru se smočí v roztoku síranu manganatého R (8,5 g/l) a dusičnanu stříbrného R (8,5 g/l). Podrží se několik minut a nechá se sušit nad oxidem fosforečným R za ochrany před kyselými a alkalickými parami.
Papír se žlutí titanovou R
Proužky filtračního papíru se ponoří na několik minut do žluti titanové RS. Potom se vysuší při pokojové teplotě.
Papír s fenolftaleinem R
Pásky filtračního papíru se ponoří na několik minut do fenolftaleinu RS a nechají se vysušit.
Papír s octanem olovnatým R
Filtrační papír (80 g/m2) se ponoří do směsi objemových dílů kyseliny octové zředěné RS a octanu olovnatého RS (1 + 10). Po vysušení se papír rozstříhá na malé pásky o rozměru 15 mm × 40 mm.
Papír škrobový s jodičnanem draselným R
Pásky filtračního papíru se ponoří do 100 ml škrobu prostého jodidu RS obsahujícího 0,1 g jodičnanu draselného R. Nechá se okapat, pak se vysuší ve tmě.
Papír škrobový s jodidem draselným R
Pásky filtračního papíru se ponoří do 100 ml škrobu RS obsahujícího 0,5 g jodidu draselného R. Nechá se okapat a za chránění před světlem usušit.
Zkouška citlivosti. 0,05 ml dusitanu sodného 0,01 mol/l VS se smíchá se 4 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou R na 100 ml. Jedna kapka tohoto roztoku se nanese na papír škrobový s jodidem draselným; objeví se modrá skvrna.
Paracetamol R
Viz článek Paracetamolum.
Paracetamol prostý 4-aminofenolu R
Paracetamol R se nechá rekrystalizovat z vody R a vysuší se ve vakuu při 70 °C. Postup se opakuje, až látka vyhoví následující zkoušce: 5,0 g vysušené látky se rozpustí ve směsi složené ze stejných objemových dílů methanolu R a vody R, potom se stejnou směsí zředí na 100 ml. Přidá se 1 ml čerstvě připraveného roztoku obsahujícího nitroprussid sodný R (10 g/l) a uhličitan sodný bezvodý R (10 g/l). Směs se promíchá a nechá se stát 30 min, chráněna před světlem. Nevznikne žádné modré nebo zelené zbarvení.
Parafin bílý měkký R
Polotuhá směs uhlovodíků získaná z ropy, bělená, prakticky nerozpustná ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustná v etheru a v etheru petrolejovém R1. Roztoky někdy vykazují mírnou opalescenci.
Parafin tekutý R
Viz článek Paraffinum liquidum.
Pararosaniliniumchlorid R
C19H18ClN3 | Mr 323,8 | CAS 569-61-9 |
Colour Index 42500, Schultz 779
4-[Bis(4-aminofenyl)methylen]-2,5-cyklohexadieniminiumchlorid
Modravě červený krystalický prášek, těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru. Roztoky ve vodě a v ethanolu jsou tmavočerveně zbarvené. Roztoky v kyselině chlorovodíkové a kyselině sírové jsou zbarvené žlutě.
TT: asi 270 °C, za rozkladu.
Pararosanilin odbarvený roztok RS
0,1 g pararosaniliniumchloridu R se přenese do kuželové baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 60 ml vody R a roztok 1,0 g siřičitému sodného bezvodého R, nebo 2,0 g siřičitému sodného R, nebo 0,75 g disiřičitanu sodného R v 10 ml vody R. Za míchání se pomalu přidá 6 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Baňka se uzavře a míchá se až do úplného rozpuštění. Roztok se zředí vodou R na 100 ml a nechá se 12 h před použitím stát.
Uchovává se chráněn před světlem.
Parthenolid R
C15H20O3 | Mr 248,3 | CAS 20554-84-1 |
(4E)-(1aR,7aS,10aS,10bS)-1a,5-Dimethyl-8-methylen-2,3,6,7,7a,8,10a,10b-oktahydro-oxireno-[9,10]cyklodeka[1,2-b]furan-9(1aH)-on; (E)-(5S,6S)-4,5-Epoxygermakra-1(10), 11(13)-dieno-12(6)-lakton
Bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v methanolu.
: -71,4°; stanoví se s roztokem v dichlormethanu R (2,2 g/l).
TT: 115 °C až 116 °C.
Absorbance (2.2.25). Roztok v lihu 96% R (0,01 g/l) vykazuje absorpční maximum při 214 nm.
Stanovení obsahu. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za podmínek uvedených v článku Tanaceti parthenii herba při koncentraci porovnávacího roztoku. Obsahuje nejméně 90 %, počítáno metodou normalizace.
Penicilinasa RS
10 g hydrolyzátu kaseinu, 2,72 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 5,88 g citronanu sodného R se rozpustí ve 200 ml vody R, pH se upraví roztokem hydroxidu sodného R (200 g/l) na hodnotu 7,2 a zředí se vodou R na 1000 ml. 0,41 g síranu hořečnatého R se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml roztoku síranu amonno-železnatého R (1,6 g/l), potom se zředí vodou R na 10 ml. Oba roztoky se sterilizují v autoklávu, ochladí se a smíchají. Směs se rozdělí do kuželových baněk v dostatečné vrstvě a naočkuje se Bacillus cereus (NCTC 9946). Baňky se nechají v klidu při 18 °C až 37 °C až do prvních známek růstu a udržují se 16 h při 35 °C až 37 °C za neustálého protřepávání a provzdušňování. Směs se odstředí a supernatantní kapalina se sterilizuje membránovou filtrací. 1,0 ml roztoku penicilinasy obsahuje při 30 °C a pH 7,0 nejméně 0,4 mikrokatalu (což odpovídá hydrolýze 500 mg benzylpenicilinu na kyselinu benzylpeniciloovou za hodinu) za předpokladu, že koncentrace benzylpenicilinu neklesne pod úroveň potřebného enzymatického nasycení. Michaelisova konstanta penicilinasy v roztoku pro benzylpenicilin je asi 12 μg/ml.
Sterilita (2.6.1). Roztok penicilinasy vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Uchovává se při teplotě 0 °C až 2 °C. Použije se během 2 až 3 dnů. V lyofilizovaném stavu v zatavených ampulích může být látka uchovávána několik měsíců.
Pentan R
C5H12 | Mr 72,2 | CAS 109-66-0 |
Čirá bezbarvá hořlavá kapalina, velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s acetonem, s ethanolem a etherem.
: asi 0,63.
: asi 1,359.
TV: asi 36 °C.
Při použití pro spektrofotometru vyhovuje následujícímu dodatečnému požadavku:
Transmitance (2.2.25):
nejméně 20 % při 200 nm,
nejméně 50 % při 210 nm,
nejméně 85 % při 220 nm,
nejméně 93 % při 230 nm,
nejméně 98 % při 240 nm,
měří se proti vodě R jako kontrolní kapalině.
Pentanol R
C5H12O | Mr 88,1 | CAS 71-41-0 |
1-Pentanol
Bezbarvá kapalina, mírně rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
: asi 1,410.
TV: asi 137 °C.
Pentansulfonan sodný R
C5H11NaO3S | Mr 174,2 | CAS 22767-49-3 |
Bílá krystalická pevná látka, dobře rozpustná ve vodě.
Pentansulfonan sodný monohydrát R
C5H11NaO3S • H2O | Mr 192,2 |
Bílá krystalická pevná látka. Je dobře rozpustný ve vodě.
Pepsin práškový R
Viz článek Pepsini pulvis.
Permethrin R
C21H20Cl2O3 | Mr 391,3 | CAS 52645-53-1 |
TT: 34 °C až 35 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Perylen R
C20H12 | Mr 252,3 | CAS 198-55-0 |
Dibenz(de,kl)anthracen
Oranžový prášek.
TT: asi 279 °C.
Peroxid vodíku koncentrovaný R
Viz článek Hydrogenii peroxidum 30%.
Peroxid vodíku zředěný RS
Viz článek Hydrogenii peroxidum 3%.
Peroxodisíran diamonný R
(NH4)2S2O8 | Mr 228,2 | CAS 7727-54-0 |
Bílý krystalický prášek nebo zrnité krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě.
Peroxodisíran didraselný R
K2S2O8 | Mr 270,3 | CAS 7727-21-1 |
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Vodné roztoky se rozkládají při pokojové teplotě a rychleji se rozkládají při zahřívání.
Uchovává se v chladu.
Petrolether R
Viz odstavec Ether petrolejový R.
Picein R
C14H18O7 | Mr 298,3 | CAS 530-14-3 |
1-[4-(β-D-Glucopyranosyloxy)fenyl]ethanon; p-(acetylfenyl)-β-D-glukopyranosid
TT: 194 °C až 195 °C.
α-Pinen R
C10H16 | Mr 136,2 | CAS 80-56-8 |
2,6,6-Trimethylbicyklo[3,1,1]-hept-2-en
Kapalina nemísitelná s vodou.
: asi 0,859.
: 1,466.
TV: 154 °C až 156 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) postupem uvedeným v článku Aurantii amari floris etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 99,0 % celkové plochy píků.
β-Pinen R
C10H16 | Mr 136,2 | CAS 19902-08-0 |
6,6-Dimethyl-2-methylenbicyklo[3,1,1]heptan
Bezbarvá olejovitá kapalina, páchnoucí po terpentýnu, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a etherem.
: asi 0,867.
: asi 1,474.
TV: 164 °C až 166 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) postupem uvedeným v článku Aurantii amari floris etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 99,0 % celkové plochy píků.
Piperazin hexahydrát R
Viz článek Piperazinum hexahydricum.
Piperidin R
C5H11N | Mr 85,2 | CAS 110-89-4 |
Hexahydropyridin
Bezbarvá až slabě žlutá kapalina, alkalické reakce, mísitelná s vodou, s lihem 96%, s etherem a s etherem petrolejovým.
TV: asi 106 °C.
Pirimifos-ethyl R
C13H24N3O3PS | Mr 333,4 | CAS 23505-41-1 |
TT: 15 °C až 18 °C.
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Písek R
Bílá nebo slabě našedlá zrna křemene o velikosti částic 150 μm až 300 μm.
Plasminogen lidský R
CAS 9001-91-6
Látka přítomná v krvi, která může být aktivována na enzym plasmin, který štěpí fibrin v krevních sraženinách.
Plazma substrát R
Ze směsi roztoku citronanu sodného R (38 g/l) a lidské nebo hovězí krve v objemovém poměru 1 : 9 nebo ze směsi obsahující roztok hydrogencitronanu sodného R (20 g/l) a roztok glukosy R (25 g/l) a krve v objemovém poměru 2 : 7 se oddělí plazma. V prvním případě se může substrát plazmy připravit v den odběru, ve druhém případě se může substrát plazmy připravit do 2 dní po odběru.
Uchovává se při -20 °C.
Plazma substrát R1
Na odběr krve a její zpracování se použije zařízení z plastu nebo silikonem potaženého skla (nesmáčivé vodou).
Odebere se vhodný objem krve od každé z nejméně pěti ovcí; je vhodné odebrat 285 ml do 15 ml antikoagulačního roztoku, ale může se odebrat i menší objem. Odebírá se ze živých zvířat nebo v okamžiku jejich poražení, pomocí jehly připojené ke kanyle tak dlouhé, aby dosahovala na dno odběrové láhve. Odstraní se několik prvních mililitrů a odebere se pouze volně tekoucí krev. Odebraná krev se smíchá s dostatečným množstvím antikoagulačního roztoku obsahujícího 8,7 g citronanu sodného R a 4mg aprotininu R ve 100 ml vody R, v poměru 19 objemových dílů krve na 1 objemový díl antikoagulačního roztoku. V době odběru a bezprostředně po něm se láhev míchá krouživým pohybem tak, aby vznikla homogenní směs bez vytvoření pěny. Po ukončení odběru se láhev uzavře a ochladí na 10 °C až 15 °C. Po ochlazení se krev ze všech láhví smíchá, s výjimkou krve, která projevuje zjevnou hemolýzu nebo sraženinu. Smíchaná krev se uchovává při teplotě 10 °C až 15 °C.
Tak brzo, jak je to možné, a do 4 h po odběru se smíchaná krev odstřeďuje 30 min při 10 °C až 15 °C při 1000 gn až 2000 gn. Supernatantní kapalina se oddělí a odstřeďuje se 30 min při 5000 gn. (Na vyčeření plazmy se může použít rychlejší odstřeďování, např. při 20 000 gn 30 min, a již se nefiltruje.) Supernatantní kapalina se oddělí, ihned se opatrně promíchá a rozdělí do malých láhví s uzávěrem. Velikost láhví musí stačit na kompletní stanovení heparinu (např. 10 ml až 30 ml). Uzavřené láhve s plazmou se ihned zmrazí při teplotě nižší než -70 °C (např. ponořením do tekutého dusíku) a uchovávají se při teplotě nižší než -30 °C.
Plazma připravená za těchto podmínek se může použít jako substrát plazmy na stanovení heparinu tehdy, když se za podmínek stanovení u použité metody naměří vhodný čas srážení a jestliže dává reprodukovatelnou strmou křivku - odpověď/log dávky.
V čas potřeby se určité množství substrátu plazmy rozmrazí ve vodní lázni při 37 °C za pomalého míchání až do úplného rozmrazení. Jednou rozmrazená plazma se udržuje při 10 °C až 20 °C a ihned se použije. Je-li to nutné, může se rozmrazený substrát plazmy mírně odstředit a filtrace se nepoužije.
Plazma substrát RS2
Oddělená plazma z lidské krve, která byla odebrána a smíchána s roztokem citronanu sodného R (38 g/l) v objemovém poměru 9 : 1 a u které je hodnota faktoru IX nižší než 1 % normální hodnoty.
Uchovává se v malých množstvích ve zkumavkách z plastů při teplotě -30 °C nebo nižší.
Plazma chudá na krevní destičky R
Odebere se 45 ml lidské krve 50ml injekční stříkačkou z plastů do 5,0 ml sterilního roztoku citronanu sodného R (38 g/l). Ihned se odstřeďuje 30 min při 1550 gn a 4 °C. Injekční stříkačkou z plastů se odeberou dvě třetiny supernatantní kapaliny a ihned se odstřeďuje 30 min při 3500 gn a 4 °C. Injekční stříkačkou z plastů se odeberou dvě třetiny supernatantní kapaliny, která se rychle zmrazí ve vhodném množství ve zkumavkách z plastů na -40 °C nebo nižší teplotu. Při přípravě se používají pomůcky z plastů nebo potažené silikonem.
Plazma králičí R
Krev se odebere intrakardiální punkcí z králíka hladovějícího 12 h za použití injekční stříkačky z plastů s kanylou č. 1 obsahující takové množství roztoku citronanu sodného R (38 g/l), aby konečný poměr objemů roztoku citronanu a krve byl 1 : 9. Plazma se oddělí při 15 °C až 20 °C odstřeďováním 30 min při 1500 gn až 1800 gn.
Uchovává se při 0 °C až 6 °C. Použije se během 4 h po přípravě.
Plazma substrát prostá faktoru VR
Upřednostňuje se plazma s vrozeným deficitem faktoru V, nebo se připraví následovně: Směs objemových dílů roztoku šťavelanu sodného R (13,4 g/l) a lidské krve (1 + 10) se odstředí, plazma se oddělí a inkubuje se 24 h až 36 h při 37 °C. Doba srážení plazmy, stanovená předepsanou metodou v odstavci Faktor koagulační V R, má být 70 s až 100 s. Pokud je menší než 70 s, potom se plazma inkubuje znovu 12 h až 24 h.
Uchovává se v malých množstvích, při teplotě -20 °C nebo nižší.
Poly(difenyl)(dimethyl)(divinyl)siloxan R
Obsahuje 94 % methylových skupin, 5 % fenylových skupin a 1 % vinylových skupin (SE54).
Stacionární fáze pro plynovou chromatografii.
Poly(difenyl)(dimethyl)siloxan R
Obsahuje 95 % methylových skupin a 5 % fenylových skupin (DB-5, SE52).
Stacionární fáze pro plynovou chromatografii.
Polydimethylsiloxan R
Poly[oxy(dimethylsilandiyl)]; dimetikon
Bezbarvý organokřemičitý polymer konzistence polotekuté pryže.
Vnitřní viskozita. Asi 115 ml/g; stanoví se následovně:
S přesností 0,1 mg se naváží do 100ml odměrných baněk 1,5 g, 1 g a 0,3 g zkoušené látky. Přidá se 40 ml až 50 ml toluenu R a třepe se až do úplného rozpuštění. Potom se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Stanoví se viskozita (2.2.9) každého roztoku. Viskozita toluenu R se stanoví za stejných podmínek. Koncentrace každého roztoku se zředí na polovinu toluenem R. Stanoví se viskozita těchto zředěných roztoků, přičemž:
c = koncentrace zkoušené látky v g/100 ml,
t1 = doba průtoku zkoušeného roztoku v s,
t2 = doba průtoku toluenu v s,
η1 = viskozita zkoušeného roztoku v mPa.s,
η2 = viskozita toluenu v mPa.s,
d1 = relativní hustota zkoušeného roztoku,
d2 = relativní hustota toluenu.
Pro zjištění relativní hustoty se použijí následující hodnoty:
Koncentrace (g/100 ml) | Relativní hustota (d1) |
---|
0 - 0,5 | 1,000 |
0,5 - 1,25 | 1,001 |
1,25 - 2,20 | 1,002 |
2,20 - 2,75 | 1,003 |
2,75 - 3,20 | 1,004 |
3,20 - 3,75 | 1,005 |
3,75 - 4,50 | 1,006 |
Specifická viskozita se vypočítá podle vztahu:
ηsp = | η1 - η2 | = | t1 • d1 | -1 |
——————— | ——————— |
η2 | t2 • d2 |
Redukovaná viskozita se vypočítá podle vztahu:
Vnitřní viskozita (η) se vypočítá extrapolací předcházející rovnice pro c = 0. K tomu se sestrojí křivka ηsp = f(c) nebo log ηsp = f(c).
Vnitřní viskozita (η) vyjádřená v ml/g je hodnota získaná extrapolací c = 0 a vynásobená 100.
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) látky, je-li třeba dispergované v několika kapkách chloridu uhličitého R a nanesené mezi destičky chloridu sodného; nevykazuje při 3053 cm-1 absorpci odpovídající vinylovým skupinám.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší 15 min ve vakuu při 350 °C. Nejvýše 0,8 %; 2,000 g se suší 2 h při 200 °C.
Polyetherhydroxylovaný gel pro chromatografii R
Gel s malou velikostí částic a hydrofilním povrchem s hydroxylovými skupinami. Hranice vyloučení pro dextran je relativní molekulová hmotnost 2 × 105 až 2,5 × 106.
Polyethylenglykol 1500 R
Viz odstavec Makrogol 1500 R.
Poly[(fenyl)(kyanpropyl)][dimethyl]siloxan R
Stacionární fáze pro plynovou chromatografii. Obsahuje 6 % (kyanpropylových) (fenylových) skupin a 94 % methylových skupin.
Poly(fenyl)(7)(kyanpropyl)(7)(methyl)(86)siloxan R
Polysiloxan substituovaný 7 % fenylových skupin, 7 % kyanpropylových skupin a 86 % methylových skupin.
Stacionární fáze pro plynovou chromatografii.
Poly[fenyl(5)methyl(94)vinyl(l)]siloxan R
Polysiloxan obsahující 5 % fenylových skupin, 94 % methylových skupin a 1 % vinylových skupin.
Poly[fenyl(5)methyl(95)]siloxan R
Viz odstavec Poly(difenyl)(dimethyl)siloxan R.
Poly(fenylmethyl)(kyanpropyl)siloxan R
90 % kyanpropylových a 10 % fenylmethylových skupin.
Stacionární fáze pro plynovou chromatografii.
Polyfenylmethylsiloxan R
Střední Mr 4000. Obsahuje 50 % methylových skupin, 50 % fenylových skupin. Velmi viskózní kapalina (viskozita asi 1300 mPa.s). Stacionární fáze pro plynovou chromatografii.
: asi 1,09.
: asi 1,540.
Poly(kyanethyl)(methyl)siloxan R
Polysiloxan obsahující 25 % kyanethylových skupin a 75 % methylových skupin.
Stacionární fáze pro plynovou chromatografii (např. XE 60). Náhradní fáze může být např. OV-225 [poly(kyanpropylmethyl)(fenyl)(methyl)siloxan].
Poly[(kyanpropyl)(methyl)][(fenyl)(methyl)]siloxan R
Střední Mr 8000. Obsahuje 25 % kyanpropylových, 25 % fenylových a 50 % methylových skupin.
Je to velmi viskózní kapalina (viskozita asi 9000 mPa.s).
: asi 1,10.
: asi 1,502.
Poly(kyanpropyl)(methylfenylmethyl)siloxan R
Viz odstavec Poly[(kyanpropyl)(methyl)][(fenyl)(methyl)]siloxan R.
Poly(kyanpropyl)siloxan R
Obsahuje 100 % kyanpropylových skupin.
Polysorbát 20 R
Viz článek Polysorbatum 20.
Polysorbát 80 R
Viz článek Polysorbatum 80.
Polystyren 900 -1000 R
CAS 9003-53-6
Organický standard používaný pro kalibraci v plynové chromatografii.
Mw: asi 950.
Mw/Mn: 1,10.
Ponceau 4R R
C20H11N2Na3O10S3 | Mr 604,5 | CAS 2611-82-7 |
Colour Index 16 255
Červeň košenilová A, Rubor ponceau 4R;
trisodná sůl kyseliny 2-hydroxy-1-(4-sulfonaftylazo)naftalen-6,8-disulfonové
Červené barvivo.
Povidon R
Viz článek Povidonum.
Prokainiumchlorid R
Viz článek Procaini hydrochloridum.
D-Prolyl-L-fenylalanyl-L-arginin-4-nitroanilid dihydrochlorid R
Propanolamin R
C3H9NO | Mr 75,1 | CAS 156-87-6 |
3-Amino-1-propanol
Čirá bezbarvá viskózní kapalina.
: asi 0,99.
: asi 1,461.
TT: asi 11 °C.
1-Propanol R
C3H8O | Mr 60,1 | CAS 71-23-8 |
Čirá bezbarvá kapalina, mísitelná s vodou a s lihem 96%.
:0,802 až 0,806.
TV: asi 97,2 °C.
Destilační rozmezí (2.2.11). Nejméně 95 % předestiluje při 96 °C až 99 °C.
2-Propanol R
C3H8O | Mr 60,1 | CAS 67-63-0 |
Isopropylalkohol
Čirá bezbarvá hořlavá kapalina, mísitelná s vodou a lihem 96%.
: asi 0,785.
TV: -81 °C až 83 °C.
2-Propanol R1
Vyhovuje požadavkům uvedeným v odstavci 2-Propanol R a následujícím požadavkům:
: asi 1,378.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,05 %; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.
Transmitance (2.2.25):
nejméně 25 % při 210 nm,
nejméně 55 % při 220 nm,
nejméně 75 % při 230 nm,
nejméně 95 % při 250 nm,
nejméně 98 % při 260 nm,
měří se proti vodě R jako kontrolní kapalině.
Propetamfos R
C10H20NO4PS | Mr 281,3 | CAS 31218-83-4 |
Může se použít vhodný certifikovaný porovnávací roztok (10 ng/μl v cyklohexanu).
Propionaldehyd R
C3H6O | Mr 58,1 | CAS 123-38-6 |
Propanal
Kapalina snadno rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s etherem.
: asi 0,81.
: asi 1,365.
TT: asi -81 °C.
TV: asi 49 °C.
Propylacetat R
C5H10O2 | Mr 102,1 | CAS 109-60-4 |
: asi 0,888.
TT: asi -95 °C.
TV: asi 102 °C.
Propylenglykol R
Viz článek Propylenglycolum.
Propylenoxid R
C3H6O | Mr 58,1 | CAS 75-56-9 |
Bezbarvá kapalina mísitelná s lihem 96%.
Propylparaben R
Viz článek Propylparabenum.
Protaminium sulfat R
(salmin) | CAS 53597-25-4 |
(klupein) | CAS 9007-31-2 |
Viz článek Protamini sulfas.
Proteasa kmene V8 zlatého stafylokoka R
Typ XVII-B | CAS 66676-43-5 |
Mikrobiální extracelulární proteolytický enzym. Lyofilizovaný prášek obsahující 500 jednotek až 1000 jednotek na miligram pevné látky.
Pryskyřice pro iontovou chromatografii s reverzními fázemi R
Neutrální makroporézní plocha o vysokém specifickém povrchu s pryskyřicí nepolárního charakteru skládající se z polymerní mřížky polystyrenu zesíťovaného s divinylbenzenem.
Pryskyřice pro iontovou vylučovací chromatografii R
Pryskyřice se skupinami kyseliny sulfonové navázané na polymerní mřížku z polystyrenu zesíťovaného s divinylbenzenem.
Pulegon R
C10H16O | Mr 152,2 | CAS 89-82-7 |
(+)-p-Menth-4-en-3-on; (R)-2-isopropyliden-5-methylcyklohexanon
Olejovitá bezbarvá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a etherem.
: asi 0,936.
: 1,485 až 1,489.
: +19,5° až +22,5°.
TV: 222 °C až 224 °C.
Při použití pro plynovou chromatografii vyhovuje následující dodatečné zkoušce:
Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za podmínek uvedených v článku Menthae piperitae etheroleum za použití zkoušené látky jako zkoušeného roztoku.
Plocha hlavního píku je nejméně 98,0 % celkové plochy píků.
Purpur m-kresolový R
C21H18O5S | Mr 382,44 | CAS 2303-01-7 |
m-Kresolsulfonftalein
Olivově zelený krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, v kyselině octové ledové a v methanolu.
Purpur m-kresolový RS
0,1 g purpuru m-kresolového R se rozpustí ve 13 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l RS a zředí se vodou R na 100 ml a promíchá se.
Barevný přechod.
pH 1,2 (červená) až pH 2,8 (žlutá);
pH 7,4 (žlutá) až pH 9,0 (purpurová).
Pyridin bezvodý R
CAS 110-86-1
Pyridin R se vysuší nad uhličitanem sodným bezvodým R, filtruje se a destiluje.
Voda (2.5.12). Nejvýše 0,01 %.
Pyridin R
Čirá bezbarvá kapalina, hygroskopická, mísitelná s vodou a lihem 96%.
TV: asi 115 °C.
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
2-Pyridylamin R
C5H6N2 | Mr 94,1 | CAS 504-29-0 |
2-Aminopyridin
Velké krystaly, dobře rozpustné ve vodě, v lihu 96% a v etheru.
TT: asi 58 °C.
TV: asi 210 °C.
Pyridylazonaftol R
C15H11N3O | Mr 249,3 | CAS 85-85-8 |
1-(2-Pyridylazo)-2-naftol
Cihlově červený prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, v methanolu a zředěných horkých roztocích alkalických hydroxidů.
TT: asi 138 °C.
Pyridylazonaftol RS
Roztok (1 g/l) v ethanolu R.
Zkouška citlivosti. K 50 ml vody R se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,4, 0,10 ml edetanu disodného 0,02 mol/l VS a 0,25 ml roztoku pyridylazonaftolu. Po přidání 0,15 ml roztoku síranu měďnatého R (5 g/l) se světle žluté zbarvení změní na fialové.
4-(2-Pyridylazo)resorcinol monosodná sůl R
C11H8N3NaO2 • H2O | Mr 255,2 | CAS 16593-81-0 |
Pyrogallol R
C6H6O3 | Mr 126,1 | CAS 87-66-1 |
1,2,3-Benzentriol; 1,2,3-trihydroxybenzen
Bílé krystaly hnědnoucí na vzduchu a na světle, velmi snadno rozpustné ve vodě, v lihu 96% a etheru, těžce rozpustné v sirouhlíku. Na vzduchu hnědnou absorpcí kyslíku vodné roztoky a ještě rychleji roztoky alkalické.
TT: asi 131 °C.
Uchovává se chráněn před světlem.
Pyrogallol zásaditý RS
0,5 g pyrogallolu R se rozpustí ve 2 ml vody prosté oxidu uhličitého R. 12 g hydroxidu draselného R se rozpustí v 8 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Tyto dva roztoky se smíchají těsně před použitím.
Pyrokatechol R
C6H6O2 | Mr 110,1 | CAS 120-80-9 |
1,2-Benzendiol; 1,2-dihydroxybenzen
Bezbarvé nebo slabě žluté krystaly, dobře rozpustné ve vodě, v lihu 96%, v acetonu a v etheru.
TT: asi 102 °C.
Uchovává se chráněn před světlem.
Pyrrolidinyldithiokarbamat amonný R
C5H12N2S2 | Mr 164,3 | CAS 5108-96-3 |
Amonium-1-pyrrolidinyldithioformiat
Bílý až slabě žlutý krystalický prášek, mírně rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.
Uchovává se v láhvích obsahujících bavlněný sáček s uhličitanem amonným.
Reineckova sůl R
NH4[Cr(NH3)2(NCS)4] • H2O | Mr 354,4 | CAS 13573-16-5 |
Diammin-tetrakis(isothiokyanatano)chromitan amonný monohydrát
Červený prášek nebo krystaly. Je mírně rozpustný ve studené vodě, dobře rozpustný v horké vodě a v lihu 96%.
Reineckova sůl RS
Roztok 10 g/l. Připraví se v čas potřeby.
Resorcinol R
Viz článek Resorcinolum.
Resorcinol v benzenu RS
Za studena nasycený roztok resorcinolu R (asi 1,5 g/l) v benzenu R.
Rhamnosa R
C6H12O5 • H2O | Mr 182,2 | CAS 6155-35-7 |
L-(+)-Rhamnosa; α-L-Rhamnopyranosa monohydrát; 6-deoxy-L-mannosa
Bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě.
: +7,8° až +8,3°; měří se roztok (50 g/l) ve vodě R obsahující asi 0,05 % amoniaku (NH3).
Rhaponticin R
C21H24O9 | Mr 420,4 | CAS 155-58-8 |
3',5-Dihydroxy-(4'-methoxy-3-stilbenyl)-β-D-glukopyranosid
Nažloutle šedý krystalický prášek, dobře rozpustný v lihu 96% a methanolu.
Chromatografie. Zkouší se postupem předepsaným v článku Rhei radix. Na získaném chromatogramu je jen jedna hlavní skvrna.
Rhenistan draselný R
KReO4 | Mr 289,3 | CAS 10466-65-6 |
Bílý krystalický prášek, dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v propylenglykolu.
Rhodamin B R
C28H31ClN2O3 | Mr 479,0 | CAS 81-88-9 |
Colour Index 45170, Schultz 864
[6-Diethylamino-9-(2-karboxyfenyl)-3H-xanthen-3-yliden]diethylamoniumchlorid
Zelené krystaly nebo červenofialový prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
Ribosa R
C5H10O5 | Mr 150,1 | CAS 50-69-1 |
D-Ribosa
Je dobře rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%.
TT: 88 °C až 92 °C.
Ricinový olej polyoxyethylenovaný R
Světle žlutá kapalina. Stává se čirou asi při 26 °C.
Rohovníková moučka R
Je to mletý endosperm semen plodu Ceratonia siliqua L. TAUB.
Bílý prášek obsahující 70 % až 80 % vodou dobře rozpustné klovatiny, která obsahuje většinou galaktomannoglykon.
Rozpouštědlo hyaluronidasy R
100 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,4 se smíchá se 100 ml vody R. V tomto roztoku se rozpustí při 37 °C 0,140 g želatiny hydrolyzované R. Roztok je použitelný 2 h.
Roztok pro test způsobilosti pro TLC RS
Připraví se směs po 1,0 ml od každého z následujících roztoků a doplní se acetonem R na 10,0 ml: roztok červeně sudanové G R (0,5 g/l) v toluenu R, roztok oranže methylové sodné soli R (0,5 g/l) v ethanolu R připravený v čas potřeby, roztok zeleně bromkresolové R (0,5 g/l) v acetonu R a roztok červeně methylové R (0,25 g/l) v acetonu R.
Rtuť R
Hg | Ar 200,6 | CAS 7439-97-6 |
Stříbrobílá kapalina, která při rozetření na papír tvoří kuličky nezanechávající kovovou stopu.
: asi 13,5.
TV: asi 357 °C.
Rutin R
C27H30O16 • 3H2O | Mr 665 | CAS 153-18-4 |
Rutosid; 3-(O-6-deoxy-α-L-mannopyranosyl-(1→6)-β-D-glukopyranosyloxy)-2-(3,4-dihydroxyfenyl)-5,7-dihydroxy-4H-chromen-4-on.
Žlutý krystalický prášek, na světle tmavnoucí, je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný asi ve 400 dílech vroucí vody, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru, dobře rozpustný v roztocích alkalických hydroxidů a v amoniaku.
TT: asi 210 °C, za rozkladu.
Roztok v lihu 96% R má dvě absorpční maxima (2.2.25) při 259 nm a 362 nm.
Uchovává se chráněn před světlem.
Sabinen R
C10H16 | Mr 136,2 | CAS 2009-00-9 |
1-Isopropyl-4-methylenbicyklo[3,1,0]hexan; 4(10)-thujen
Bezbarvá olejovitá kapalina.