Objednat předplatné
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Zákon č. 318/2001 Sb.Zákon o poskytování informací a další součinnosti pro účely řízení před Evropským soudem pro lidská práva a před Výborem OSN pro lidská práva

Částka 122/2001
Platnost od 07.09.2001
Účinnost od 01.10.2001
Zrušeno k 23.07.2011 (186/2011 Sb.)
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

318

ZÁKON

ze dne 8. srpna 2001

o poskytování informací a další součinnosti pro účely řízení před Evropským soudem pro lidská práva a před Výborem OSN pro lidská práva

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:


§ 1

(1) Státní orgány, popřípadě úřední osoby, jejichž jednání či opomenutí je předmětem stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (dále jen "Soud"),1) jakož i státní orgány, popřípadě úřední osoby, které nejsou nebo nemohou být stížností přímo dotčeny, avšak jejichž součinnost je rovněž nezbytná k objasnění skutkové a právní stránky případu, (dále jen "dotčené orgány") poskytují Ministerstvu spravedlnosti nebo jinému ministerstvu (§ 3 odst. 1) pro účely řízení před tímto Soudem ve věcech týkajících se jejich působnosti bezúplatně úplné, přesné a objektivní informace a další součinnost.

(2) Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) státním orgánem orgán, který se podílí na výkonu funkcí státu a jehož jednání či opomenutí může být důvodem mezinárodní kontroly, zda Česká republika dodržuje mezinárodní závazky v oblasti lidských práv,

b) úřední osobou fyzická osoba, která je na základě zákona pověřena výkonem některých funkcí státního orgánu.

(3) Povinnost úředních osob podle odstavce 1 trvá i v případě, že v době řízení před Soudem již příslušnou funkci nevykonávají.

§ 2

(1) Poskytování informací a další součinnosti ve smyslu § 1 zahrnuje

a) zaslání nebo sdělení informací o okolnostech případu, předložení nebo zaslání listin a dalších písemných podkladů, jakož i zpracovávání stanovisek pro zodpovězení skutkových a právních otázek souvisejících s údajným porušením Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů k ní (dále jen "Úmluva"),2)

b) zaslání spisu vztahujícího se k případu anebo jeho kompletní kopie nebo kopie jeho příslušné části, včetně soudních spisů a evidenčních pomůcek vedených soudy, popřípadě umožnění nahlédnout do spisu a pořizovat z něho opisy a výpisy,

c) předložení stanoviska k možnostem smírného urovnání záležitosti, popřípadě zajištění účasti v jednání zahájeném za účelem dosažení dohody o podmínkách takového urovnání,3)

d) předložení stanoviska ve věci postoupení případu Velkému senátu Soudu,4)

e) zajištění přímé konzultace s osobami, které se případem zabývaly nebo zabývají v rámci plnění svých služebních nebo pracovních úkolů.

(2) Povinnost obecných soudů poskytovat informace a další součinnost podle odstavce 1 plní předsedové soudů. Při plnění této povinnosti nesmí dojít k porušení Ústavou zaručené nezávislosti soudců.5)

§ 3

(1) Dotčené orgány jsou povinny poskytovat informace a další součinnost podle § 2 Ministerstvu spravedlnosti6) na základě jeho žádosti a ve lhůtě jím stanovené nebo jinému ministerstvu na jeho žádost a v jím stanovené lhůtě, pokud pro Ministerstvo spravedlnosti připravuje podklady pro návrh písemného stanoviska vlády k přijatelnosti nebo odůvodněnosti stížnosti nebo návrh jeho části, popřípadě podklady pro další stanoviska nebo vyjádření vyžádaná Soudem v průběhu řízení.

(2) Pokud jde o povinnost mlčenlivosti stanovenou zvláštními právními předpisy,7) má Ministerstvo spravedlnosti pro účely tohoto zákona stejné postavení jako soud.

§ 4

V rámci dohledu nad plněním rozsudků Soudu8) dotčené orgány na žádost Ministerstva spravedlnosti a ve lhůtě jím stanovené sdělí písemně, jaká konkrétní individuální nebo všeobecná opatření přijaly nebo navrhly, popřípadě hodlají přijmout nebo navrhnout s cílem zabránit dalšímu porušování Úmluvy ze shodných důvodů, pro které Soud v konečném rozsudku konstatoval její porušení.

§ 5

Povinnosti poskytnout informace a další součinnost podle předchozích ustanovení platí obdobně i pro účely řízení před Výborem OSN pro lidská práva.


§ 6

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení.


Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.

Poznámky pod čarou

1) Čl. 19, 33 a 34 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. a č. 243/1998 Sb.

2) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášená pod č. 209/1992 Sb. a č. 243/1998 Sb.

3) Čl. 38 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. a č. 243/1998 Sb.

4) Čl. 43 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. a č. 243/1998 Sb.

5) Čl. 82 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

6) § 11 odst. 5 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

7) Například § 24 odst. 6 písm. c) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

8) Čl. 46 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. a č. 243/1998 Sb.

Přesunout nahoru