Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Nařízení vlády č. 178/2001 Sb.Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci

Částka 68/2001
Platnost od 06.06.2001
Účinnost od 06.06.2001
Zrušeno k 01.01.2008 (361/2007 Sb.)
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

178

NAŘÍZENÍ VLÁDY

ze dne 18. dubna 2001,

kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci

Vláda nařizuje podle § 133a odst. 6 a § 134c odst. 7 a k provedení § 134 písm. a) až c) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 155/2000 Sb.:


ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1

(1) Tímto nařízením se stanoví v souladu s právem Evropských společenství1) rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, hygienické limity, způsob jejich zjišťování a hodnocení, minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnanců, rozsah a bližší podmínky poskytování ochranných nápojů a hygienické požadavky na pracovní prostředí a pracoviště.

(2) Na práce vykonávané

a) v otevřených a polootevřených pracovištích stánků se vztahují požadavky uvedené v § 3 až 5, § 7 až 12, § 14 až 23, § 24 odst. 1, § 27 a 28 a v přílohách č. 1 až 3, 5 až 9 a 11 k tomuto nařízení, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak1a), a

b) jako artistická a umělecká činnost, s výjimkou dílen umělecké výroby, se vztahují požadavky uvedené v § 14, 17, 21 a 28 a v přílohách č. 3 a 11 k tomuto nařízení. Požadavky uvedené v § 2 až 13, § 15 a 16, § 18 až 20, § 22 až 27 a dále v příloze č. 1 částech A, B, D a E, přílohách č. 2 až 5, č. 7 až 10 k tomuto nařízení se na artistickou a uměleckou činnost, s výjimkou dílen umělecké výroby, vztahují přiměřeně. Požadavky uvedené v příloze č. 6 k tomuto nařízení se vztahují pouze na dílny umělecké výroby.

(3) Tímto nařízením nejsou dotčeny obecné technické požadavky na výstavbu1b) a zvláštní požadavky na pracovní prostředí a pracoviště stanovené zvláštními právními předpisy.2)

(4) Podle tohoto nařízení se hodnotí podmínky ochrany zdraví žáků středních škol včetně učilišť, odborných učilišť, speciálních škol a školských zařízení při práci, která je součástí přípravy na povolání. Pracoviště dalších právnických nebo fyzických osob, které mají oprávnění k činnosti v daném oboru, pokud se na nich provádí příprava žáků na povolání, musí vyhovovat požadavkům tohoto nařízení.

§ 2

Při zjišťování a hodnocení faktorů pracovních podmínek se postupuje podle tohoto nařízení a zvláštních právních předpisů.3) Není-li zjišťování a hodnocení faktorů pracovních podmínek takto upraveno, postupuje se podle metod obsažených v české technické normě. Při použití jiné metody musí být doloženo, že je z hlediska záchytnosti, přesnosti a reprodukovatelnosti výsledků alespoň ekvivalentní metodě uvedené v české technické normě.

ČÁST DRUHÁ

RIZIKOVÉ FAKTORY PRACOVNÍCH PODMÍNEK A MINIMÁLNÍ OPATŘENÍ K OCHRANĚ ZDRAVÍ ZAMĚSTNANCŮ

§ 3

Osvětlení

(1) Konstrukce a uspořádání pracovišť se řeší tak, aby bylo zajištěno denní osvětlení pracovišť a byla omezována tepelná zátěž zaměstnanců slunečním zářením. Osvětlovací otvory musí být upraveny tak, aby vnitřní prostory pracoviště byly dostatečně chráněny proti přímému slunečnímu záření. Osvětlení nesmí být příčinou oslňování.

(2) Osvětlení pracovišť denním, umělým, popřípadě sdruženým osvětlením musí odpovídat nárokům vykonávané práce na zrakovou činnost, pohodu vidění a bezpečnost zaměstnanců v souladu s normovými hodnotami. Normovou hodnotou se rozumí konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě.

(3) Pracoviště, na kterých nemohou být splněny normové hodnoty pro denní nebo sdružené osvětlení, a předpokládaná doba práce zaměstnance na těchto pracovištích je delší než 4 hodiny za pracovní dobu (dále jen "trvalá práce"), se mohou zřizovat a provozovat jen v případě, že jde o

a) pracoviště pouze s nočním provozem,

b) pracoviště, které musí být z technologických důvodů umístěno pod úrovní terénu,

c) pracoviště, jehož účel nebo konstrukce neumožňují zřídit dostačující počet osvětlovacích otvorů,

d) pracoviště, na němž zpracovávaný materiál, povaha výrobků nebo činnosti vyžadují vyloučení denního světla nebo zvláštní požadavky na osvětlení, které nelze docílit denním světlem, nebo

e) zajištění ochrany zdraví zaměstnanců před nepříznivými vlivy, jejichž zdrojem je technologie, nebo před pronikáním škodlivin z výrobní nebo jiné činnosti (například velíny).

(4) Osvětlovací soustavy a části vnitřních prostor pracoviště odrážející světlo musí být pravidelně čištěny ve lhůtách odpovídajících nejméně normovým hodnotám a trvale udržovány v takovém stavu, aby vlastnosti osvětlení byly zachovány. Okna a osvětlovací otvory včetně ochranných prvků musí umožňovat jejich bezpečné používání, údržbu a čištění a nesmí ohrožovat další osoby zdržující se v objektu nebo v jeho okolí během údržby a čištění. Zaměstnancům musí být umožněno manipulovat s okny, otevírat, zavírat, nastavovat nebo zajišťovat světlíky nebo větrací zařízení z podlahy bezpečným způsobem; jsou-li otevřeny, musí být zajištěny v takové poloze, aby se předešlo riziku úrazu.

(5) Pracoviště, na nichž jsou zaměstnanci při výpadku umělého osvětlení vystaveni ve zvýšené míře možnosti úrazu nebo jiného poškození zdraví, musí být vybavena dostačujícím nouzovým osvětlením.

§ 4

Tepelná zátěž, zátěž chladem a minimální opatření k ochraně zdraví zaměstnanců

(1) Na pracovištích, kde je vykonávána trvalá práce, s výjimkou pracovišť vyžadujících zvláštní tepelné podmínky a pracovišť, na nichž nelze technickými prostředky odstranit tepelnou zátěž z technologie, musí být zajištěno dodržování přípustných mikroklimatických podmínek s výjimkou mimořádně chladných a mimořádně teplých dnů. Za mimořádně chladný den se považuje den, kdy nejnižší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty nižší než -15 oC. Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy nejvyšší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty vyšší než 30 oC. Přípustné mikroklimatické podmínky a způsob jejich stanovení upravuje část A přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

(2) Na pracovištích, kde jsou překračovány hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek v důsledku tepelné zátěže z technologických zdrojů, a na ostatních pracovištích za mimořádně teplých dnů musí být doba výkonu práce upravena tak, aby nebyly překračovány hodnoty dlouhodobě a krátkodobě únosné pracovně tepelné zátěže; tyto hodnoty a doby výkonu práce jsou upraveny v části B přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

(3) Dlouhodobě a krátkodobě únosné hodnoty pracovně tepelné zátěže, způsob jejího hodnocení a doba výkonu práce na pracovištích v podzemí sloužících k dobývání nerostných surovin a k výstavbě podzemních děl hornickým způsobem jsou upraveny v části C přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

(4) Přípustné povrchové teploty pevných materiálů a teploty kapalin, s nimiž přichází kůže do přímého styku, jsou upraveny v části D přílohy č. 1 k tomuto nařízení. Pokud při manipulaci s materiálem vyžadující přímý kontakt tepelně nechráněné pokožky rukou teplota tohoto materiálu je 10 oC a nižší, musí být zaměstnancům umožněno prohřívání rukou během této manipulace.

(5) Práce při teplotách nižších, než jsou minimální teploty uvedené v tabulce č. 2 části A přílohy č. 1 k tomuto nařízení pro danou třídu práce, může být vykonávána na otevřených a polootevřených pracovištích a v případech, kdy z technologických důvodů je nezbytné práci provádět v uzavřených prostorách nebo na uzavřených pracovištích, na nichž musí být z technologických důvodů udržována teplota nižší, než je teplota uvedená pro danou třídu práce podle této tabulky.

(6) K ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících trvalé práce na pracovištích, na nichž je operativní teplota 4 oC a nižší, musí být zřízeny ohřívárny s vybavením pro prohřívání rukou, na pracovištích, na nichž je operativní teplota od 10 oC do 4 oC, musí být zřízeny ohřívárny.

(7) Ochranný oděv pro práci při teplotách 4 oC a nižších musí mít takové tepelně izolační vlastnosti, které postačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organizmu, daných teplotou tělesného jádra 36 až 37 oC. Pokud rychlost proudění vzduchu překračuje 1,8 m.s-1, musí být tepelně izolační vlastnosti ochranného oděvu voleny tak, aby byla splněna uvedená podmínka v závislosti na teplotě vzduchu, korigované podle skutečné rychlosti proudění vzduchu na pracovním místě. Jestliže tepelně izolační vlastnosti ochranného oděvu nepostačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek organizmu, musí být práce přerušována a zaměstnancům musí být umožněn odpočinek v místnostech odpovídajících požadavkům uvedeným v bodu 3 části B přílohy č. 11 k tomuto nařízení. Teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu je uvedena v tabulce v části E přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

(8) Jestliže teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu poklesne pod 4 oC, musí být zaměstnanci vybaveni vhodným typem rukavic. Vystavení nechráněné kůže vzduchu, jehož teplota korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu je nižší než -20 oC, nesmí překročit 20 minut. Práce nelze vykonávat na pracovištích, na kterých je teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu nižší než -30 oC.

(9) Vstupy do hal, které se využívají pro trvalou práci a během pracovní doby se otevírají přímo do venkovního prostoru, musí být v zimě zabezpečeny proti vnikání studeného vzduchu.

§ 5

Ochranné nápoje

(1) K ochraně zdraví před účinky tepelné zátěže či zátěže chladem se poskytují zaměstnancům ochranné nápoje. Ochranné nápoje se poskytují na pracovišti nebo v jeho bezprostřední blízkosti tak, aby byly snadno a bezpečně dostupné. Ochranným nápojem, chránícím před účinky tepelné zátěže, se doplňuje ztráta tekutin a minerálních látek ztracených potem a dýcháním. Součástí ochranného nápoje mohou být i potravní doplňky3a).

(2) Ochranné nápoje se poskytují

a) při trvalé práci zařazené v tabulce č. 2 části A přílohy č. 1 do třídy práce IIb a vyšší, pokud je vykonávána za podmínek, kdy jsou překračovány v pracovním prostředí maximální přípustné operativní teploty (to max) stanovené v uvedené tabulce pro tuto třídu práce,

b) když se prokáže měřením, že dochází při dané práci u zaměstnanců ke ztrátě tekutin potem a dýcháním vyšší než 1,25 litru za osmihodinovou směnu; výpočet ztrát tekutin se provádí vždy, když je práce zařazená podle tabulky č. 2 části A přílohy č. 1 do třídy IIb nebo vyšší vykonávána v pracovním prostředí, v němž je relativní vlhkost vzduchu vyšší než 70 % nebo když práce vyžaduje použití pracovního oděvu, u něhož jsou tepelně izolační vlastnosti vyšší než 1 clo (odpovídá třívrstvému oděvu),

c) při trvalé práci na venkovních pracovištích, pokud je teplota venkovního vzduchu naměřená ve stínu v časovém rozmezí 10 až 17 hodin vyšší než hodnota to max operativní teploty stanovené pro danou třídu práce v tabulce č. 2 části A přílohy č. 1,

d) při trvalé práci na uzavřených pracovištích, kde musí být z technologických důvodů udržována teplota 4 oC a nižší,

e) při trvalé práci na venkovních pracovištích, pokud jsou nejnižší teploty venkovního vzduchu naměřené v průběhu pracovní odoby nižší než 4 oC.

(3) Ochranné nápoje podle odstavce 2 písm. a) až c) se poskytují v množství odpovídajícím nejméně 70 % tekutin ztracených za směnu potem a dýcháním. Na pracovištích uvedených v odstavci 2 písm. d) a e) se poskytují teplé nápoje v množství alespoň půl litru za směnu.

(4) Ochranné nápoje musí být zdravotně nezávadné, musí mít vhodnou teplotu a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru. Množství alkoholu v nich nesmí překročit 1 hmotnostní procento; nápoje pro mladistvé nesmí obsahovat alkohol.

§ 6

Větrání pracoviště

(1) Na všech pracovištích musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost tak, aby byly, pokud je to možné, pro zaměstnance zajištěny vyhovující pracovní podmínky, již od počátku pracovní doby. Limitní hodnoty mikroklimatických podmínek jsou upraveny v příloze č. 1 k tomuto nařízení. Přípustné expoziční limity a nejvyšší přípustné koncentrace jsou upraveny v přílohách č. 2 a 3 k tomuto nařízení. Koncentrace chemických látek a prachu v pracovním ovzduší, jejichž zdrojem není technologický proces, nesmí překračovat 30 % hodnoty jejich přípustných expozičních limitů.

(2) Nucené větrání musí být použito vždy, pokud přirozené větrání prokazatelně nepostačuje k celoročnímu zajištění ochrany zdraví zaměstnanců. Požadavky na nucené větrání a místní odsávání jsou stanovené v příloze č. 4 k tomuto nařízení.

(3) Plynné chemické látky a aerosoly, které vznikají při činnosti strojů, technických zařízení nebo jiné technologické činnosti, musí být podle technických možností zachyceny přímo u zdroje. Zachycení se provede zakrytím zdroje nebo jeho vybavením místním odsáváním. Místní odsávání musí být v provozu souběžně s technickým výrobním zařízením a musí být zabezpečeno tak, aby při vypnutí odsávacího zařízení bylo souběžně zastaveno technické výrobní zařízení. Při místním odsávání s odvodem vzduchu do venkovního prostoru musí být zajištěn přívod venkovního vzduchu tak, aby byly dodrženy požadavky na mikroklimatické podmínky a na tlakové poměry ve větraném prostoru. Přiváděný vzduch nesmí zhoršovat kvalitu pracovního ovzduší.

(4) Vzduch přiváděný na pracoviště vzduchotechnickým zařízením musí obsahovat takový podíl venkovního vzduchu, který postačuje pro snížení koncentrace plynných látek a aerosolů pod hodnoty přípustných expozičních limitů a nejvyšších přípustných koncentrací. Množství přiváděného venkovního vzduchu na 1 zaměstnance však nesmí být nižší než hodnoty uvedené v bodu 1 přílohy č. 4 k tomuto nařízení. Podíl venkovního vzduchu v celkovém množství přiváděného vzduchu přitom nesmí klesnout pod 15 %.

(5) Na pracovištích se zvláštními nároky na čistotu ovzduší a s počtem zaměstnanců nepřevyšujícím 10 zaměstnanců se připouští snížení podílu venkovního vzduchu v rozsahu stanoveném v bodu 6 přílohy č. 4 k tomuto nařízení.

§ 7

Fyzická zátěž a prostorové požadavky související s fyzickou zátěží

(1) Celková fyzická zátěž zaměstnance nesmí překročit nejvyšší přípustné hodnoty stanovené v části A přílohy č. 5 k tomuto nařízení.

(2) Lokální svalová zátěž nesmí překročit nejvyšší přípustné hodnoty stanovené v části B přílohy č. 5 k tomuto nařízení. Při měření lokální svalové zátěže musí být dodrženy zásady stanovené v části D přílohy č. 5 k tomuto nařízení.

(3) Prostorové požadavky na pracoviště a pracovní místo související s fyzickou zátěží zaměstnance jsou upraveny v příloze č. 6 k tomuto nařízení.

(4) Pracovní polohy při práci musí splňovat kritéria uvedená v příloze č. 6 k tomuto nařízení.

Zdravotní rizika a opatření k ochraně zdraví při ruční manipulaci s břemeny

§ 8

(1) Ruční manipulací s břemeny se rozumí přepravování nebo nošení břemene jedním nebo více zaměstnanci včetně jeho zvedání, pokládání, strkání, tahání, posunování nebo přemisťování, které v důsledku vlastností břemene nebo nepříznivých ergonomických podmínek zahrnuje zejména možnost poškození páteře zaměstnance.

(2) Ruční manipulace s břemeny jako rizikový faktor musí být omezována. Pokud je ruční manipulace s břemeny nevyhnutelná, musí být pracoviště uspořádána tak, aby byla manipulace s břemeny co nejbezpečnější a neohrožovala zdraví zaměstnanců. Musí být učiněna vhodná organizační opatření a použity vhodné mechanizační prostředky k omezení rizika, zejména poškození páteře. Podmínky dané práce musí být před jejím zahájením posouzeny a vyhodnoceny zejména po stránce vlastností břemene a musí být přijata opatření především k ochraně bederní páteře před jejím poškozením.

(3) Zaměstnanci musí být před zahájením práce spojené s ruční manipulací s břemeny seznámeni s všeobecnými údaji a podle možností i s přesnými údaji o hmotnosti a vlastnostech břemene, o umístění jeho těžiště, o jeho nejtěžší straně a s přesnými údaji o správném uchopení a zacházení s břemeny a s nebezpečím, jemuž mohou být vystaveni při nesprávné ruční manipulaci s břemeny, zejména

a) s možností poškození bederní páteře při otáčení trupu, prudkém pohybu břemene, při vratkém postoji, při zvýšené fyzické námaze, při excentrickém umístění těžiště břemene,

b) s nedostatky, které ztěžují manipulaci, zejména nedostatek prostoru ve svislém směru, práce na nerovném, kluzkém a vratkém pracovním povrchu a práce v nevyhovujících mikroklimatických podmínkách,

c) se stavy, které zvyšují riziko poškození páteře, zejména příliš častá nebo příliš dlouho trvající fyzická námaha, nedostatečný tělesný odpočinek, nedostatečná doba na zotavení a vnucené tempo práce.

§ 9

Podle výsledků hodnocení zdravotního rizika musí být k ochraně zdraví zaměstnanců pracovní podmínky upraveny zejména vhodnými organizačními opatřeními, vybavením zaměstnanců osobními ochrannými pracovními prostředky nebo použitím vhodných technických prostředků tak, aby bylo zajištěno vyloučení nebo omezení rizika, především poškození bederní páteře nebo onemocnění pohybového aparátu. Za vhodné technické prostředky se považují mechanická zařízení k vyloučení ruční manipulace s břemeny nebo k jejímu omezení. Nelze-li ruční manipulaci s břemeny nahradit vhodnými technickými prostředky, musí být ruční manipulace řešena s ohledem na hmotnost břemen, četnost a způsoby manipulace s nimi, možnosti jejich uchopení a s ohledem na celosměnový energetický výdej. Přípustné hmotnosti při ruční manipulaci s břemeny jsou stanoveny v části C přílohy č. 5 k tomuto nařízení.

§ 10

Práce ve vnuceném tempu, monotónní práce a psychická zátěž související s prací

(1) Mezi faktory psychické zátěže související s prací náleží

a) práce ve vnuceném tempu, kterou se rozumí takový způsob práce, při němž si zaměstnanec nemůže volit pracovní tempo a jeho činnost je podřízena rytmu strojního zařízení nebo jiných osob,

b) monotónní práce, kterou se rozumí pracovní činnost, pro niž je charakteristické opakování stále stejných úkonů pohybových či úkolových s omezenou možností zásahu zaměstnance do průběhu této činnosti,

c) práce pod časovým tlakem spojená s vysokým pracovním tempem a omezenými možnostmi přestávek a odpočinku, což je příčinou rychlého nástupu únavy a nedostatečné možnosti zotavení organizmu,

d) práce spojená s vysokými nároky v oblasti jednání a vzájemné kooperace mezi jednotlivci a činnosti, kdy je zaměstnanec vystaven interpersonálním konfliktům, frustraci a negativním emočním tlakům,

e) riziko ohrožení vlastního zdraví a zdraví jiných osob,

f) práce ve třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu,

g) práce pouze v nočních směnách.

(2) Práce uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) musí být v zájmu omezení jejich nepříznivého vlivu na zdraví zaměstnanců přerušovány bezpečnostními přestávkami v trvání alespoň 5-10 minut po každých 2 hodinách nepřetržité práce nebo musí být zajištěno střídání činností, popřípadě zaměstnanců. Hodnocení úrovně pracovních podmínek z hlediska psychické a zrakové zátěže je upraveno v části B přílohy č. 7 k tomuto nařízení.

(3) Mezi faktory zrakové zátěže související s prací náleží

a) velikost kritického detailu,

b) náročnost na diskriminaci detailů,

c) nároky na adaptaci zraku,

d) nároky na akomodaci a okohybné svaly,

e) práce za zvláštních světelných podmínek,

f) používání zvětšovacích přístrojů a

g) neodstranitelné oslňování.

Zdravotní rizika práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami a opatření k ochraně zdraví

§ 11

(1) Prací na zařízeních se zobrazovacími jednotkami se rozumí práce vykonávaná zaměstnanci jako pravidelná součást jejich obvyklé pracovní činnosti na soustavě zařízení obsahující zobrazovací jednotku, klávesnici či jiné vstupní zařízení, software a další volitelné příslušenství včetně pracovního stolu nebo pracovní plochy, pracovního sedadla a bezprostředního pracovního okolí.

(2) Hodnocení rizika práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami musí zahrnovat zejména zjištění a vyhodnocení možnosti nepříznivého vlivu této práce na zrak a psychickou zátěž, jakož i možnosti vzniku obtíží pohybového aparátu z nevhodně uspořádaného pracovního místa. Hodnocení rizika musí dále přihlédnout k tomu, že současné působení jednotlivých faktorů může zvyšovat závažnost výsledného působení.

§ 12

(1) Práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami vykonávaná zaměstnanci jako pravidelná součást jejich obvyklé pracovní činnosti musí být během pracovní doby přerušována bezpečnostními přestávkami nebo změnami činnosti, jejichž účelem je snížit pracovní zátěž vyplývající z povahy práce se zobrazovací jednotkou. Bezpečnostní přestávky v délce 5 až 10 minut musí být zařazeny po každých dvou hodinách nepřetržité práce.

(2) Požadavky na pracoviště se zobrazovacími jednotkami jsou upraveny v příloze č. 7 k tomuto nařízení.

§ 13

Ustanovení § 11 a 12 se nevztahují na kabiny řidičů pro obsluhu vozidel a strojního zařízení, počítačové systémy v dopravních střediscích, počítačové systémy určené převážně pro veřejné užívání, přenosné systémy používané na pracovišti po omezenou dobu, kalkulátory, registrační zařízení pokladen, zařízení, která mají malou obrazovku určenou pro bezprostřední používání údajů nebo výsledků měření, a psací stroje označované jako psací stroje s okénkem.

§ 14

Hodnocení zdravotního rizika chemických faktorů a prachu

(1) Hodnocení zdravotního rizika pro zaměstnance, kteří jsou při práci vystaveni účinkům chemických látek a chemických přípravků4) (dále jen "chemické látky") nebo prachu, které se považují za zdraví škodlivé, zahrnuje

a) zjištění přítomnosti chemické látky a prachu na pracovišti,

b) zjištění nebezpečných vlastností chemické látky a prachu, které mohou mít vliv na zdraví zaměstnanců,

c) využití údajů z bezpečnostních listů upravených zvláštním právním předpisem,4)

d) zjištění úrovně, typu a trvání expozice,

e) popis technologických a pracovních operací s chemickou látkou nebo spojených s vývinem prachu,

f) využití dat o přípustných expozičních limitech, nejvyšších přípustných koncentracích nebo ukazatelích biologických expozičních testů, zejména přijatých členskými státy Evropské unie,

g) posouzení účinku opatření, která byla stanovena příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví,

h) využití závěrů již provedených lékařských prohlídek a vyšetření a dalších informací z dostupných zdrojů.

(2) Přípustné expoziční limity jsou celosměnové časově vážené průměry koncentrací plynů, par nebo aerosolů v pracovním ovzduší, jimž mohou být podle současného stavu znalostí vystaveni zaměstnanci při osmihodinové pracovní době,5) aniž by u nich došlo i při celoživotní pracovní expozici k poškození zdraví, k ohrožení jejich pracovní schopnosti a výkonnosti. Výkyvy koncentrace chemické látky nad hodnotu přípustného expozičního limitu až do hodnoty nejvyšší přípustné koncentrace musí být v průběhu směny kompenzovány jejím poklesem tak, aby nebyla hodnota přípustného expozičního limitu překročena. Přípustné expoziční limity platí za předpokladu, že zaměstnanec je zatěžován tělesnou prací, při které jeho průměrná plicní ventilace nepřekračuje 20 litrů za minutu, a doba výkonu práce nepřesahuje 8 hodin. V případě vyšší plicní ventilace nebo delší doby výkonu práce se přípustné expoziční limity stanoví podle části E přílohy č. 5 k tomuto nařízení.

(3) Nejvyšší přípustné koncentrace chemických látek v pracovním ovzduší jsou koncentrace látek, kterým nesmí být zaměstnanec v žádném časovém úseku pracovní směny vystaven. S ohledem na možnosti chemické analýzy lze při hodnocení pracovního ovzduší porovnávat s nejvyšší přípustnou koncentrací dané chemické látky časově vážený průměr koncentrací této chemické látky po dobu nejvýše 10 minut.

(4) Nejvyšší přípustné koncentrace a přípustné expoziční limity chemických látek, jakož i zásady pro stanovení přípustných expozičních limitů směsí chemických látek a dále základní zásady hodnocení inhalační expozice a strategie měření škodlivin v pracovním ovzduší jsou upraveny v příloze č. 2 k tomuto nařízení. Přípustné expoziční limity pro prach a postup při stanovení azbestových a jiných vláken je upraven v příloze č. 3 k tomuto nařízení. Inhalační expozicí se rozumí expozice chemickým látkám nebo prachu cestou dýchacího ústrojí. Nadměrnou expozicí se rozumí stav, při kterém v důsledku havárie nebo obdobné nepředvídatelné okolnosti dochází k takovému zvýšení koncentrace látek v pracovním ovzduší, u kterého je pravděpodobnost ohrožení zdraví mimořádně vysoká.

(5) Hodnocení zdravotního rizika musí být provedeno i s ohledem na další činnosti, jako je například údržba nebo úklid, u nichž lze z jejich povahy předpokládat, že mohou být spojeny s možností značného zvýšení expozice zaměstnanců chemickým látkám nebo prachu. Hodnocení zdravotního rizika musí brát v úvahu též možnost nehod a havárií. Pokud nepostačují dostupná technická opatření k omezení expozice zaměstnanců při takových činnostech a situacích na hygienicky přijatelnou míru, musí být

a) do doby odstranění příčin situace, která vedla k nadměrné expozici nebo k významnému zvýšení expozice, omezen počet zaměstnanců jen na ty, kteří provádějí nezbytné práce, za účelem odstranění těchto příčin,

b) zaměstnancům podle písmene a) poskytnuty osobní ochranné pracovní prostředky odpovídající dané chemické látce nebo prachu a očekávané míře expozice,

c) kontaminovaný prostor vymezen kontrolovaným pásmem, jde-li o havárii spojenou s únikem chemických látek do pracovního prostředí a pokud je to účelné vzhledem k povaze uniklých látek a jejich množství. Doba expozice zaměstnanců chemickým látkám, kteří vykonávají v kontrolovaném pásmu nezbytné práce, musí být zkrácena na co nejmenší míru.

(6) Hygienicky přijatelnou mírou podle odstavce 5 se rozumí snížení rizika na úroveň stanovenou přípustnými expozičními limity a nejvyššími přípustnými koncentracemi.

(7) Kontrolovaným pásmem se rozumí ucelená a jednoznačně určená část pracoviště, oddělená od ostatního prostoru, viditelně označená a zajištěná tak, aby do ní nemohly vstupovat nepovolané osoby.

Hodnocení zdravotních rizik plynoucích z expozice olovu a jeho iontových sloučenin a opatření k ochraně zdraví zaměstnanců

§ 15

(1) Při práci s olovem nebo látkou obsahující olovo, při které může dojít k absorbci olova do lidského organizmu, musí být určen způsob a míra expozice zaměstnanců olovu. Postup a výsledky hodnocení expozice musí být konzultovány se zaměstnanci nebo jejich zástupci. Příkladový seznam činností, při kterých může docházet k expozici olovu, a metoda hodnocení expozice olovu jsou upraveny v příloze č. 8 k tomuto nařízení.

(2) Jestliže posouzení expozice podle odstavce 1 prokáže, že koncentrace olova ve vzduchu je vyšší než jedna třetina přípustného expozičního limitu 50 µg.m-3, ale je nižší než tento přípustný expoziční limit, musí být vyšetřena u exponovaných zaměstnanců hladina olova v krvi (dále jen "plumbaemie"). Pokud je plumbaemie u jednotlivých vyšetřených zaměstnanců vyšší než 300 µg Pb.l-1 krve a nižší než 400 µg Pb.l-1 krve, musí být o tom informováni zaměstnanci nebo jejich zástupci a musí být přijata opatření pro minimalizaci rizika způsobeného vstupem olova do organizmu. Měření koncentrace olova v ovzduší a biologické monitorování expozice zaměstnanců musí být prováděno alespoň jedenkrát za rok. Biologické monitorování musí vždy zahrnovat stanovení plumbaemie.

(3) Jestliže posouzení expozice prokáže, že koncentrace olova ve vzduchu je vyšší než přípustný expoziční limit 50 µg.m-3 a plumbaemie je u jednotlivých vyšetřených zaměstnanců vyšší než 400 µg Pb.l-1 krve, musí být informováni zaměstnanci nebo jejich zástupci o riziku a o opatřeních přijatých k jeho minimalizaci, koncentrace olova v ovzduší musí být monitorována každé 3 měsíce a plumbaemie u zaměstnanců stanovena v rozmezí 2 až 6 měsíců.

(4) Při opakovaně zjišťovaném překračování biologických limitů expozice musí být zajištěny preventivní lékařské prohlídky zaměstnanců, které musí být u každého jednotlivce uzavřeny posouzením jeho zdravotní způsobilosti k práci při dané expozici. Frekvenci vyšetřování plumbaemie u zaměstnanců, stejně jako případné vyřazení zaměstnance z expozice olovu a jeho návrat k práci, spojené s expozicí, stanoví lékař závodní preventivní péče. U zaměstnance, který je vyřazen z práce spojené s expozicí olovu na podkladě posudku lékaře závodní preventivní péče, musí být vyšetřována plumbaemie po celou dobu jeho vyřazení každý měsíc.

(5) Hodnocení expozice musí být revidováno vždy, když vznikne podezření, že je dosavadní hodnocení nesprávné, nebo došlo-li na pracovišti ke změně technologie či použitých materiálů.

(6) Četnost měření koncentrace olova v ovzduší a vyšetřování plumbaemie mohou být prováděny jen jednou za rok tehdy, když nedošlo k žádné změně materiálů a podmínek expozice a koncentrace olova v ovzduší ve dvou po sobě jdoucích měřeních nepřesáhly přípustný expoziční limit 50 & 181;g.m-3 ani nejvyšší přípustnou koncentraci 200 & 181;g.m-3 nebo nebylo-li u žádného zaměstnance zjištěno překročení limitní hodnoty plumbaemie.

§ 16

(1) Pokud je v pracovním ovzduší překračována hodnota přípustného expozičního limitu olova, musí být zjištěn důvod tohoto překročení a přijata příslušná opatření k nápravě, jakož i ověřena jejich účinnost kontrolním měřením koncentrace olova ve vzduchu. Lékař závodní preventivní péče posoudí, zda je třeba neprodleně provést stanovení biologických ukazatelů u zaměstnanců exponovaných olovu.

(2) Tam, kde účinná opatření k omezení expozice nemohou být přijata vzhledem k jejich povaze či náročnosti během 1 měsíce a další stanovení koncentrací olova ve vzduchu prokazují, že jsou hodnoty přípustného expozičního limitu stále překračovány, nesmí se na pracovišti pokračovat v práci, dokud nejsou provedena náhradní opatření pro ochranu zdraví zaměstnanců. Pokud je jejich nezbytnou součástí ochrana dýchacích cest vhodnými osobními ochrannými pracovními prostředky, nelze tento způsob ochrany považovat za trvalé opatření a jeho užití musí být u každého zaměstnance omezeno na nezbytnou dobu.

(3) Při nehodách, které mohou vést k nadměrné expozici zaměstnanců olovu, musí být provedena opatření upravená v § 14 odst. 5.

(4) Při pracích, u kterých se dá předpokládat, že bude překročena hodnota přípustného expozičního limitu nebo nejvýše přípustná koncentrace olova v pracovním ovzduší (§ 15), a u nichž technická opatření pro omezení koncentrace ve vzduchu nejsou rozumně dosažitelná,6) určí zaměstnavatel po konzultaci se zaměstnanci nebo jejich zástupci opatření potřebná pro zajištění ochrany zaměstnanců před započetím těchto prací.

(5) Je-li u zaměstnance zjištěno překročení hodnoty plumbaemie 400 & 181;g Pb.l-1, musí být neprodleně provedena opatření potřebná ke zjištění příčin tohoto překročení a k jejich odstranění. Zaměstnanec může být na podkladě posouzení lékaře závodní preventivní péče převeden na jinou práci spojenou s menší expozicí olovu a podrobovat se častějším lékařským vyšetřením.

(6) Pro omezení rizika vstupu olova do organismu musí být zajištěn vyčleněný prostor, v němž zaměstnanci mohou jíst, pít a kouřit, aniž jsou vystaveni riziku kontaminace olovem. Zejména v horkých provozech, kde musí zaměstnanci častěji pít, musí být zajištěna pitná voda nebo jiné nápoje, které nejsou kontaminovány olovem. Zaměstnanci musí být vybaveni vyhovujícím ochranným oděvem pro práci s olovem a dalšími potřebnými osobními ochrannými pracovními prostředky. Ochranný oděv musí být uložen odděleně od civilního oděvu. Čištění může být prováděno jen v prádelnách nebo čistírnách, které jsou pro tento druh práce určeny a vybaveny, pokud zaměstnavatel sám nemá možnost takového praní nebo čištění. Při převážení musí být ochranný oděv uložen v uzavřených kontejnerech.

§ 17

Chemické karcinogeny, pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity a mutageny

(1) Chemické karcinogeny a pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity a mutageny jsou chemické látky a pracovní procesy uvedené v příloze č. 9 k tomuto nařízení. Chemickými karcinogeny jsou i další chemické látky označené podle zvláštního právního předpisu7) větou R 45 nebo R 49, dále cytostatika a prach tvrdých dřev. Mutageny jsou chemické látky uvedené v příloze č. 9 k tomuto nařízení a další látky označené podle zvláštního právního předpisu7) větou R 46.

(2) Za chemické karcinogeny nebo mutageny se považují i chemické přípravky, které obsahují 0,1 % nebo vyšší podíl chemických látek uvedených v odstavci 1, pokud jejich klasifikace není upravena zvláštním právním předpisem jinak.7)

§ 18

Hodnocení zdravotního rizika

Pokud může být jakákoli činnost spojena s expozicí zaměstnance chemickým karcinogenům nebo mutagenům, musí být stanoveny typ, výše a trvání této expozice, aby mohla být vyhodnocena veškerá nebezpečí pro zdraví zaměstnanců a stanovena odpovídající opatření. Hodnocení se opakuje pravidelně alespoň jedenkrát ročně a dále vždy, když dojde ke změně pracovních podmínek, která může mít vliv na výši expozice zaměstnance chemickým karcinogenům nebo mutagenům. Při hodnocení výše rizika musí být zhodnoceny všechny cesty expozice zaměstnance včetně vstřebávání kůží a další skutečnosti, které mohou mít vliv na zdraví zaměstnance.

§ 19

Opatření k ochraně zdraví při práci s chemickými karcinogeny nebo mutageny

(1) Zaměstnavatel musí omezit, pokud je to technicky možné, používání karcinogenů a mutagenů na pracovištích zejména použitím látek, přípravků nebo postupů, které nejsou nebezpečné nebo jsou méně nebezpečné pro zdraví.

(2) Jestliže z výsledků hodnocení expozice karcinogenům nebo mutagenům vyplyne, že je riziko pro zdraví zaměstnanců významné, a nelze-li karcinogeny a mutageny z technických důvodů nahradit látkami, přípravky nebo uplatněním postupů, které nejsou nebezpečné nebo jsou méně nebezpečné pro zdraví, musí zaměstnavatel zajistit, aby výroba nebo používání karcinogenů a mutagenů byly prováděny, pokud je to technicky uskutečnitelné, v uzavřeném systému. Není-li uplatnění uzavřeného systému technicky možné, musí zaměstnavatel zajistit, aby byla snížena expozice zaměstnanců na co nejnižší technicky dosažitelnou úroveň.

(3) Kdekoliv je používán chemický karcinogen nebo mutagen, musí zaměstnavatel provést tato ochranná opatření:

a) omezit množství karcinogenu nebo mutagenu na pracovišti,

b) omezit počet exponovaných nebo pravděpodobně exponovaných zaměstnanců na co nejnižší míru,

c) upravit pracovní procesy a jejich technologické řízení tak, aby bylo možné vyloučit nebo minimalizovat únik karcinogenů nebo mutagenů na pracoviště,

d) zachycovat chemické karcinogeny a mutageny u zdroje, zajistit místní odsávání a celkové větrání, které musí být řešeno tak, aby bylo slučitelné s požadavky na ochranu veřejného zdraví a životního prostředí,

e) zabezpečit vhodné analytické postupy pro měření karcinogenů a mutagenů v pracovním prostředí, zvláště pro včasnou detekci nadměrných expozic v důsledku nepředvídatelné události nebo havárie,

f) používat vhodné pracovní postupy a metody práce,

g) poskytovat osobní ochranné pracovní prostředky podle zvláštního právního předpisu,8)

h) zabezpečit oddělené uložení pracovních a ochranných oděvů a občanského oblečení zaměstnanců; řádné skladování pracovních a ochranných oděvů na místě k tomu určeném, kontrolu jejich funkčnosti a čištění před a po každém použití,

i) zabezpečit účelná hygienická opatření, zejména pravidelné čištění podlah, stěn a povrchů pracoviště,

j) vypracovat havarijní plány pro případ mimořádné situace, která může mít za následek nadměrnou expozici chemickým karcinogenům nebo mutagenům; informovat zaměstnance nebo jejich zástupce o nadměrných expozicích, jejich příčinách a opatřeních k nápravě,

k) zajistit prostředky pro bezpečné skladování, uchovávání, přepravu a zacházení s chemickými karcinogeny a mutageny včetně používání těsně uzavřených kontejnerů; zařízení, kontejnery a obaly, které obsahují karcinogeny nebo mutageny, jasně, čitelně a viditelně označit způsobem stanoveným zvláštním právním předpisem,4)

l) viditelně označit, stanovit a kontrolovat zákaz jídla, pití a kouření na pracovištích, kde je riziko kontaminace karcinogeny nebo mutageny; pro účely jídla a pití vyhradit zvláštní prostory,

m) zajistit pro zaměstnance sanitární a pomocná zařízení s odpovídajícím vybavením a provedením,

n) zajistit a ověřovat znalosti zaměstnanců o právních předpisech vydaných k ochraně zdraví,

o) zajistit pravidelné sledování zdravotního stavu zaměstnanců.

(4) Zaměstnavatel musí informovat zaměstnance o neočekávaných příhodách a nehodách, při nichž může dojít k jejich nadměrné expozici. Do doby, než jsou odstraněny příčiny nadměrné expozice a nastane normální stav,

a) mají do postiženého prostoru přístup pouze zaměstnanci provádějící opravy a jiné nezbytné práce,

b) těmto zaměstnancům musí být poskytnuty ochranné oděvy a osobní ochranné pracovní prostředky k ochraně dýchacího ústrojí, které musí používat,

c) trvání expozice každého z těchto zaměstnanců musí být omezeno na co nejkratší nezbytně nutnou dobu,

d) zaměstnanci, kteří nejsou vybaveni osobními ochrannými pracovními prostředky, uvedenými v písmenu b), nesmí do postiženého prostoru vstupovat.

(5) Při určitých činnostech, například při údržbě, u nichž lze z jejich povahy usuzovat, že mohou být spojeny s významně zvýšenou expozicí zaměstnanců, jejíž omezení již není možné technickými prostředky,

a) stanoví zaměstnavatel opatření potřebná ke zkrácení doby expozice a k ochraně zdraví zaměstnanců při těchto činnostech po konzultaci se zaměstnanci nebo jejich zástupci,

b) musí být exponovaným zaměstnancům poskytnuty ochranné oděvy a osobní ochranné pracovní prostředky k ochraně dýchacího ústrojí, které musí používat po celou dobu trvání zvýšené expozice; tato doba však musí být u každého zaměstnance omezena na nezbytnou míru,

c) musí být řádně označen prostor, v němž se provádějí uvedené činnosti instalováno varovné upozornění o možném překročení limitní hodnoty azbestu, a musí do něho být zamezen přístup nepovolaným osobám.

§ 20

(1) Kontrolované pásmo se zřizuje, jde-li o práci, při níž se zachází s chemickými karcinogeny a mutageny skupiny 1, a jde-li o pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity, uvedenými v příloze č. 9 k tomuto nařízení. V laboratořích se zřizuje kontrolované pásmo, jsou-li chemické karcinogeny skupiny 1 používány k jiným účelům než jako reagenční činidla nebo pro účely kalibrace. Při pracích s dalšími chemickými karcinogeny označenými ve smyslu zvláštního právního předpisu7) větou R 45 nebo R 49 nebo při pracích s mutageny označenými větou R 46, jakož i při pracích spojených s expozicí prachu tvrdých dřev se zřizuje kontrolované pásmo tehdy, jsou-li tyto práce zařazeny podle zvláštního právního předpisu9) do kategorie třetí nebo čtvrté.

(2) Jde-li o látky, které mohou být významně vstřebávány pokožkou, zahrnují se do kontrolovaného pásma i příslušející sanitární zařízení.

(3) Kontrolované pásmo podle odstavce 1 se nezřizuje na pracovištích zdravotnických zařízení, s výjimkou pracovišť přípravy roztoků cytostatik.

§ 21

Ochrana zdraví při práci s azbestem a jiných pracích, které mohou být zdrojem expozice azbestu

(1) Azbestem se rozumí vláknité silikáty, kterými jsou:

a) aktinolit CAS č. 77536-66-4,

b) amosit CAS č. 12172-73-5,

c) antofylit CAS č. 77536-67-5,

d) chrysotil CAS č. 12001-29-5,

e) krokydolit CAS č. 12001-28-4,

f) tremolit CAS č. 77536-68-6.

(2) Sledovaným ukazatelem expozice zaměstnanců azbestu je početní koncentrace vláken o rozměrech délka větší než 5 mm, průměr menší než 3 mm a poměr délky k průměru větší než 3 : 1 v pracovním ovzduší.

(3) Při práci s azbestem musí být dodržována opatření k ochraně zdraví podle § 19, a to v rozsahu odpovídajícím jeho fyzikálním a chemickým vlastnostem. Pro tyto práce se zřizuje kontrolované pásmo obdobně podle § 14 odst. 7.

(4) Koncentrace azbestu v pracovním ovzduší musí být snížena na co nejmenší rozumně dosažitelnou míru, vždy však na hodnotu nižší, než je hodnota přípustných expozičních limitů stanovená pro daný druh azbestu v příloze č. 3 k tomuto nařízení.

(5) Měření a hodnocení azbestu v ovzduší pracovišť se provádí způsobem stanoveným v příloze č. 3 k tomuto nařízení, a to nejméně každé 3 měsíce a vždy, když dojde k provedení technické nebo technologické změny, která může ovlivnit expozici zaměstnanců. Četnost měření může být snížena na jedno za rok, nedošlo-li k podstatné změně pracovních podmínek a výsledky dvou předcházejících měření nepřekročily polovinu přípustného expozičního limitu.

(6) Při odstraňování staveb nebo jejich částí, v nichž byly použity stavební materiály obsahující azbest, musí být dodržena tato opatření k ochraně zdraví zaměstnanců:

a) technologické postupy používané při zacházení se stavebními materiály obsahujícími azbest musí být upraveny tak, aby se předcházelo uvolňování azbestového prachu do ovzduší,

b) azbest a materiály obsahující azbest musí být odstraněny, je-li to možné, před prováděním prací,

c) s odpadem obsahujícím azbest se nakládá jako s nebezpečným odpadem. Odpad z materiálů obsahujících azbest musí být sbírán a odstraňován z pracoviště co nejrychleji a v neprodyšně utěsněných obalech opatřených štítkem obsahujícím upozornění, že obsahují azbest; to se nevztahuje na těžbu azbestu,

d) prostor, v němž se provádí odstraňování staveb nebo jejich částí, musí být vymezen kontrolovaným pásmem; v kontrolovaném pásmu nelze jíst, pít ani kouřit; pro tyto účely musí být vyhrazeno a řádně označeno místo, které není kontaminováno azbestem,

e) zaměstnanci v kontrolovaném pásmu musejí být vybaveni ochranným oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím. Ochranný oděv musí být ukládán odděleně od občanského oděvu na místě k tomu určeném a řádně označeném; po každém použití musí být provedena kontrola, zda není ochranný oděv poškozen, a musí být vyčištěn. Je-li ochranný oděv poškozen, musí být před dalším použitím opraven. Bez kontroly a následně provedené opravy nebo výměny poškozené části nelze ochranný oděv znovu použít. Ochranný oděv zůstává na označeném místě u zaměstnavatele. Pokud je prán nebo čištěn mimo podnik zaměstnavatele, přepravuje se v uzavřených kontejnerech,

f) pro zaměstnance musí být zajištěny umývárny, sprchy a další sanitární zařízení a pomocná zařízení potřebná s ohledem na povahu práce,

g) musí být vypracován plán prací obsahující údaje o

1. místu vykonávané práce,

2. povaze a pravděpodobném trvání práce,

3. metodách používaných pro práce s materiály obsahujícími azbest,

4. zařízení používaném pro ochranu zdraví zaměstnanců vykonávajících práci s azbestem a materiály obsahujícími azbest a pro ochranu jiných osob přítomných na pracovišti a v blízkosti pracoviště,

5. opatřeních k ochraně zdraví při práci,

h) po odstranění příčin nadměrné expozice provede zaměstnavatel kontrolní měření odpovídající vlastnostem dané látky a povaze příčin nadměrné expozice.

(7) Opatření uvedená v odstavci 6 písm. a), c), d), e), f) a h) se vztahují i na jiné práce, které mohou být zdrojem expozice azbestu.

(8) Pro zaměstnance, kteří jsou nebo mohou být exponováni azbestu nebo prachu z materiálů obsahujících azbest, musí být zajištěno bezplatné školení v pravidelných intervalech, které umožní získávání znalostí a dovedností k uplatňování správné prevence k ochraně zdraví při práci, a to zejména o

a) vlastnostech azbestu a jeho účincích na zdraví včetně součinného účinku kouření,

b) typech výrobků nebo materiálů, které mohou obsahovat azbest,

c) činnostech, u nichž je pravděpodobnost expozice azbestu,

d) významu kontrolních mechanizmů vedoucích k minimalizaci expozice azbestu,

e) bezpečných pracovních postupech a ochranných opatřeních a kontrole jejich dodržování,

f) výběru vhodného ochranného pracovního prostředku k ochraně dýchacích cest včetně podmínek k jeho používání,

g) správných pracovních postupech při nadměrné nebo zvýšené expozici v důsledku havárie nebo náhlého úniku během údržby či opravy,

h) pracovních postupech při dekontaminaci prostor zasažených prachem obsahujícím azbest,

i) správném postupu při ukládání a likvidaci prachu obsahujícího azbest,

j) rozsahu preventivní lékařské péče u zaměstnanců exponovaných azbestu.

(9) Hlášení o pracích, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci exponováni azbestu, musí obsahovat náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem.9)

(10) Tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti osob a podmínky pro zacházení s azbestem stanovené zvláštním právním předpisem.4)

§ 22

Biologické činitele

(1) Biologickými činiteli jsou všechny mikroorganismy, buněčné kultury a endoparaziti, kteří mohou vyvolat infekční onemocnění a alergické nebo toxické projevy. Pod pojmem mikroorganismus se rozumí mikrobiologický objekt buněčný nebo nebuněčný, schopný replikace nebo přenosu genetického materiálu. Pod pojmem buněčná kultura se rozumí buňky pocházející z mnohobuněčného organismu, které rostou in vitro.

(2) Biologické činitele se třídí podle míry rizika infekce do 4 skupin, a to

a) biologický činitel skupiny 1, u něhož není pravděpodobné, že by mohl způsobit onemocnění člověka,

b) biologický činitel skupiny 2, který může způsobit onemocnění člověka a může být nebezpečím pro zaměstnance. Je však nepravděpodobné, že by se rozšířil do prostředí mimo pracoviště. Obvykle je dostupná účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění,

c) biologický činitel skupiny 3, který může způsobit závažné onemocnění člověka a představuje závažné nebezpečí pro zaměstnance i nebezpečí z hlediska možnosti rozšíření do prostředí mimo pracoviště. Obvykle je dostupná účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění,

d) biologický činitel skupiny 4, který způsobuje u člověka závažné onemocnění a představuje závažné nebezpečí pro zaměstnance i nebezpečí rozšíření do prostředí mimo pracoviště, přičemž obvykle není dostupná žádná účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění.

(3) Seznam biologických činitelů s jejich zařazením do skupin je uveden v příloze č. 10 k tomuto nařízení.

§ 23

Hodnocení zdravotního rizika při práci s biologickými činiteli

(1) Při jakékoliv činnosti, která může být spojena s expozicí zaměstnanců biologickým činitelům, musí být stanovena povaha, míra a doba expozice tak, aby bylo možné zhodnotit veškerá rizika pro zdraví zaměstnanců a rozhodnout o nezbytných opatřeních k ochraně jejich zdraví.

(2) Při činnostech, které zahrnují expozici několika skupinám biologických činitelů, musí být vyhodnoceno riziko na základě nebezpečí, které představují všechny přítomné biologické činitele, přičemž míru rizika vyjádřenou zařazením práce do kategorie druhé, třetí nebo čtvrté podle zvláštního právního předpisu9) určuje nejnebezpečnější činitel.

(3) Hodnocení musí být obnovováno vždy, kdykoliv dojde ke změně podmínek, která může mít vliv na expozici zaměstnanců biologickým činitelům.

(4) Hodnocení musí vycházet ze všech dostupných informací včetně údajů o

a) zařazení biologických činitelů, které jsou nebo by mohli být nebezpeční pro lidské zdraví, do skupiny podle seznamu uvedeného v příloze č. 10 k tomuto nařízení,

b) doporučení kompetentních institucí k ochraně zdraví zaměstnanců při práci s některým biologickým činitelem, při níž jsou nebo mohou být vystaveni tomuto činiteli,

c) onemocněních souvisejících s prací, jimiž mohou být zaměstnanci postiženi,

d) potenciálních senzibilizujících nebo toxických účincích, které se mohou vyskytnout u zaměstnanců jako důsledek práce,

e) výskytu nemocí z povolání u zaměstnanců.

§ 24

Opatření k ochraně zdraví zaměstnanců

(1) Jestliže z výsledků hodnocení rizika vyplývá, že expozice nebo potenciální expozice se týká biologického činitele skupiny 1, není třeba uplatňovat zvláštní specifické požadavky na ochranu zdraví zaměstnance, ale musí být dodržovány obecné požadavky ochrany zdraví při práci.

(2) Jestliže se při hodnocení prací prokáže, že nejsou spojeny s vědomým záměrem zacházet s biologickými činiteli, ale možnou expozici těmto činitelům nelze vyloučit při činnostech spojených s prací

a) v zařízeních na výrobu potravin,

b) v zemědělství,

c) při nichž dochází ke kontaktu se zvířaty nebo produkty zvířecího původu,

d) ve zdravotnictví včetně prosektur,

e) v klinických, veterinárních a diagnostických laboratořích, s výjimkou diagnostických mikrobiologických laboratoří, neboť práce zde vykonávané náleží svým charakterem mezi činnosti s vědomým záměrem pracovat s biologickými činiteli skupin 2 až 4,

f) v zařízeních na odstraňování odpadu, nebo

g) v zařízeních na čištění odpadních vod,

se uplatňují požadavky ochrany zdraví obdobně jako při práci spojené s vědomým záměrem vykonávat práce s biologickými činiteli skupin 2 až 4 až do doby, než výsledky hodnocení prokáží, že tato opatření není třeba činit.

(3) Dovoluje-li to povaha činnosti, je nutno se používání nebezpečného biologického činitele vyhnout a nahradit ho biologickým činitelem, který podle současného stavu poznání není v podmínkách, v nichž je používán, nebezpečný, případně je méně nebezpečný pro zdraví zaměstnanců.

(4) Pokud z výsledků hodnocení vyplývá, že je práce s biologickými činiteli spojena s rizikem, musí být expozice zaměstnanců zamezena. Pokud to není technicky proveditelné, musí být riziko expozice sníženo na úroveň potřebnou k ochraně zdraví zaměstnanců. Za tím účelem se uplatňují tato opatření k ochraně zdraví zaměstnanců:

a) udržování počtu exponovaných nebo pravděpodobně exponovaných zaměstnanců na co nejnižší možné úrovni,

b) úprava pracovních procesů a technických ochranných opatření, která směřují k vyloučení nebo minimalizaci úniku biologických činitelů do pracovního prostředí,

c) používání osobních ochranných pracovních prostředků, nelze-li jiným způsobem vyloučit expozici,

d) hygienická opatření, jejichž cílem je prevence nebo snížení nahodilého přenosu nebo úniku biologického činitele z pracoviště,

e) označování pracovišť na kterých jsou vykonávány práce s biologickými činiteli skupin 2 až 4 zařazené podle zvláštního právního předpisu9) do kategorie třetí nebo čtvrté, značkou pro biologické riziko; vzor bezpečnostní značky je upraven v příloze č. 10 k tomuto nařízení,

f) zjišťování přítomnosti používaných biologických činitelů mimo uzavřený systém, pokud jsou potřebné testy účelné a technicky proveditelné,

g) zajištění prostředků včetně bezpečných a identifikovatelných kontejnerů (popřípadě i příslušně upravených) pro snadné shromažďování, ukládání a likvidaci odpadu zaměstnanci,

h) úpravy nutné pro bezpečnou manipulaci s biologickými činiteli a jejich přepravu v rámci pracoviště.

(5) Při činnostech, zařazených podle zvláštního právního předpisu9) do třetí a čtvrté kategorie, se zřizuje kontrolované pásmo obdobně, jak je vymezeno v § 14 odst. 7, a to v případě, že je při těchto činnostech vědomý záměr vykonávat práce s biologickými činiteli skupin 2 až 4. U činností spojených s vědomým záměrem vykonávat práce s biologickými činiteli skupin 2 až 4 se postupuje podle zvláštního právního předpisu9a).

(6) Při všech činnostech, které jsou spojeny s možností ohrožení zdraví zaměstnanců biologickými činiteli, musí opatření k ochraně zdraví zaměstnanců zahrnovat

a) zákaz jídla, pití a kouření v pracovních prostorech, kde je nebezpečí kontaminace biologickými činiteli, a zákaz vstupu v osobních ochranných pracovních prostředcích mimo vymezená pracoviště,

b) zajištění sanitárních zařízení odpovídajících povaze provozu,

c) poskytování ochranných oděvů a jiných osobních ochranných pracovních prostředků zaměstnancům,

d) ukládání osobních ochranných pracovních prostředků na místě k tomu určeném, jakož i jejich kontrolu, čištění a dezinfekci, pokud možno před každým použitím, avšak vždy po použití; opravu vadných osobních ochranných pracovních prostředků nebo jejich výměnu před dalším použitím,

e) vypracování postupů pro bezpečné odebírání, manipulaci a zpracování vzorků materiálů lidského nebo živočišného původu,

f) odstraňování pracovních oděvů a osobních ochranných pracovních prostředků, které mohou být kontaminovány biologickými činiteli v prostoru pracoviště; předtím, než se přikročí k jejich dekontaminaci nebo vyčištění, popřípadě k jejich zničení, se uloží odděleně od ostatního šatstva,

g) vybavení pracoviště písemnou instrukcí obsahující minimálně postup při závažné havárii nebo nehodě při manipulaci s biologickými činiteli a vždy, jde-li o práce nebo jakékoliv manipulace s biologickými činiteli skupiny 4,

h) očkování, pokud je účelné, zvláště těch zaměstnanců, kteří nejsou imunní vůči biologickým činitelům, jimž jsou nebo mohou být vystaveni,

i) informování zaměstnanců nebo jejich zástupců o každé havárii nebo nehodě při manipulaci s biologickými činiteli.

§ 25

Další opatření k ochraně zdraví zaměstnanců ve zdravotnických a veterinárních zařízeních

(1) Při hodnocení rizika biologických činitelů ve zdravotnických a veterinárních zařízeních musí být věnována zvláštní pozornost nebezpečí představovanému biologickými činiteli, o kterých je známo, že jsou nebo je u nich podezření, že mohou být přítomny u lidí, zvířat anebo v materiálech nebo vzorcích, které jsou jim odebírány, jakož i dalším rizikům daným povahou práce v těchto zařízeních.

(2) V zařízeních uvedených v odstavci 1 musí být

a) stanoveny vhodné postupy dekontaminace a dezinfekce,

b) užívány postupy umožňující bezpečnou manipulaci s kontaminovaným odpadem a jeho bezpečnou likvidaci.

(3) V zařízeních určených pro izolaci pacientů, u nichž jsou příčinou onemocnění biologičtí činitelé skupiny 3 nebo 4 nebo u nichž je podezření na tuto infekci, a v zařízeních pro izolaci takto infikovaných nebo nemocných zvířat musí být zajištěna k minimalizaci rizika opatření odpovídající dané skupině biologických činitelů podle tabulky č. 1 přílohy č. 10 k tomuto nařízení.

§ 26

Zvláštní opatření v průmyslových procesech, laboratořích a prostorách pro chov laboratorních zvířat

(1) V laboratořích a v místnostech pro laboratorní zvířata, která byla záměrně infikována biologickými činiteli skupin 2, 3 nebo 4 nebo která jsou jejich nosiči, popřípadě jsou v tomto ohledu podezřelá, musí být přijata tato opatření:

a) laboratoře, jejichž činnost zahrnuje manipulaci s biologickými činiteli skupin 2, 3 nebo 4 pro účely výzkumu, vývoje, výuky nebo diagnostiky, musí v zájmu omezení rizika infekce odpovídat požadavkům na izolaci provozu uvedeným v tabulce č. 1 přílohy č. 10 k tomuto nařízení,

b) v návaznosti na vyhodnocení zdravotních rizik podle § 23 a po zajištění materiálních a technických požadavků na izolaci, které odpovídají daným biologickým činitelům a míře rizika, se stanoví další opatření v souladu s požadavky upravenými v tabulce č. 1 přílohy č. 10 k tomuto nařízení. Činnosti zahrnující manipulaci s biologickými činiteli smějí být vykonávány, jde-li o biologické činitele skupin 2, 3 nebo 4, pouze v pracovních prostorech odpovídajících alespoň požadavkům uvedeným pro danou skupinu v tabulce č. 1 přílohy č. 10 k tomuto nařízení,

c) laboratoře, v nichž se zachází s materiálem, u kterého není jisté, zda neobsahuje biologické činitele, kteří mohou být nebezpeční pro zdraví člověka, ale jejichž činnost není přímo zaměřena na práce s biologickými činiteli, jako je například jejich kultivace, musí odpovídat alespoň požadavkům pro pracoviště s biologickými činiteli zařazenými do skupiny 2. Úroveň zabezpečení těchto laboratoří musí odpovídat skupině 3 nebo 4, pokud je podezření, že je to zapotřebí, a orgán ochrany veřejného zdraví na základě zvláštního právního předpisu nestanoví jinak.10)

(2) Při průmyslových procesech, při nichž se používají biologičtí činitelé skupin 2, 3 nebo 4, musí úroveň opatření k ochraně zdraví zaměstnanců odpovídat zásadám uvedeným v odstavci 1 písm. b) a dále musí být zajištěna tato opatření:

a) izolace procesů podle požadavků uvedených v tabulce č. 2 přílohy č. 10 k tomuto nařízení,

b) při všech činnostech spojených s používáním biologických činitelů, při nichž nelze s konečnou platností vyhodnotit rizika pro zdraví zaměstnanců, avšak je podezření, že mohou být při zamýšlené činnosti významná, smějí být potřebné práce vykonávány pouze na pracovištích odpovídajících požadavkům uvedeným v tabulce č. 2 přílohy č. 10 k tomuto nařízení pro skupinu 3.

O dalších opatřeních může na podkladě vyhodnocení rizika rozhodnout na základě zvláštního právního předpisu orgán ochrany veřejného zdraví.11)

§ 27

Opatření k ochraně zdraví zaměstnanců při používání osobních ochranných pracovních prostředků

Pokud je při trvalé práci, zařazené jako rizikové, nezbytné nepřetržité používání osobních ochranných pracovních prostředků k omezení působení rizikových faktorů stanovených tímto nařízením nebo jiným právním předpisem3) a pokud to povaha ochranného pracovního prostředku vyžaduje, musí být během této práce zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž může zaměstnanec odložit osobní ochranný pracovní prostředek. Počet bezpečnostních přestávek a jejich trvání se upravuje podle charakteru práce a pracovních podmínek a druhu osobního ochranného pracovního prostředku. Po dobu bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec exponován rizikovým faktorům překračujícím hygienické limity.

ČÁST TŘETÍ

HYGIENICKÉ POŽADAVKY NA VYBAVENÍ PRACOVIŠŤ

§ 28

Zásobování vodou

(1) Objekty určené pro pracovní činnost musí být zásobeny pitnou vodou1) v množství postačujícím pro krytí potřeby pití zaměstnanců a zajištění první pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.1a) Na pracovištích s rizikem infekce a na pracovištích, na nichž se pracuje s látkami, které mohou poškodit zdraví zaměstnanců, zejména s látkami působícími dráždění pokožky, senzibilizaci, s toxickými a vysoce toxickými chemickými látkami, s biologickými činiteli a s karcinogeny a mutageny, a při činnostech epidemiologicky závažných, musí být zajištěna tekoucí pitná voda přímo na pracovišti. Pokud to povaha práce na těchto pracovištích vyžaduje, mimo pracovišť určených pro činnosti epidemiologicky závažné, zřizují se ruční sprchy. Na pracovištích s žíravinami musí být zajištěna i možnost vyplachování oka pitnou vodou. Pokud je využívána k zajištění osobní hygieny zaměstnanců na pracovištích tekoucí voda, která není připravována z vody pitné, musí odpovídat hygienickým požadavkům podle zvláštního právního předpisu18).

(2) Voda pro technologické účely, která přichází do kontaktu s povrchem lidského těla, musí mít alespoň 32 oC.

§ 29

Sanitární a pomocná zařízení

(1) Sanitárními zařízeními se rozumí šatny, umývárny, sprchy a záchody. Pomocnými zařízeními se rozumí zařízení k umývání pracovní obuvi, zařízení na sušení pracovních oděvů, ohřívárny, místnosti pro odpočinek od nepříznivých vlivů práce, prostor pro poskytování první pomoci a prostory pro uskladnění úklidových prostředků.

(2) Pracoviště musí být vybavena sanitárními a pomocnými zařízeními v rozsahu upraveném přílohou č. 11 k tomuto nařízení.


ČÁST ČTVRTÁ

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 30

Na pracoviště uvedená v části B přílohy č. 6 k tomuto nařízení a zřízená přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení se nevztahují požadavky na světlé výšky uvedené v části A přílohy č. 6 k tomuto nařízení.

§ 31

Pracoviště zřízená přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení je nutno nejpozději do 1. ledna 2004 uvést do souladu s požadavky na

a) stavební oddělení prostor určených pro zřízení kontrolovaného pásma, ve kterých se vykonává vědomá práce s biologickými činiteli zařazenými do skupin 2 až 4 uvedenými v seznamu biologických činitelů v příloze č. 10 k tomuto nařízení,

b) zajištění teploty uvedené v části A přílohy č. 11 k tomuto nařízení,

c) oddělené ukládání občanského a pracovního i ochranného oděvu, jde-li o činnosti epidemiologicky závažné uvedené v bodě 4 písm. e) části A přílohy č. 11 k tomuto nařízení.

§ 32

Účinnost

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.


Přechodná a závěrečná ustanovení zavedena nařízením vlády č. 441/2004 Sb. Čl. II

1. Na pracoviště zřízená přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení se nevztahují požadavky uvedené v bodě 2 písm. a) a v bodě 3 části A přílohy č. 6 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb., ve znění tohoto nařízení.

2. Na pracoviště zřízená přede dnem 1. ledna 2003 se dále nevztahují požadavky na

a) světlé výšky klimatizovaných pracovišť uvedené v bodě 2 písm. d) až e) části A přílohy č. 6 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb., ve znění tohoto nařízení,

b) světlé výšky uvedené v bodě 4 části A přílohy č. 6 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb., ve znění tohoto nařízení,

c) světlé výšky prostor sanitárních zařízení uvedených v bodě 2 přílohy č. 11 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb., ve znění tohoto nařízení.


Předseda vlády:

Ing. Zeman v. r.

Ministr zdravotnictví:

prof. MUDr. Fišer, CSc. v. r.


Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Mikroklimatické podmínky

Část A

Přípustné hodnoty a hodnocení mikroklimatických podmínek z hlediska ochrany veřejného zdraví

1. Přípustné hodnoty mikroklimatických podmínek jsou stanoveny v závislosti na tepelné produkci organizmu, která je dána charakterem a intenzitou vykonávané práce.

2. Při hodnocení mikroklimatických podmínek se vychází z těchto zásad

2.1 tepelná produkce organizmu se pokládá pro účely tohoto nařízení za rovnou energetickému výdeji,

2.2 stanovení energetického výdeje je pro tyto účely přípustné z tabelárních hodnot, jestliže nejsou známé hodnoty energetického výdeje, je možno zařadit posuzovanou práci do tříd práce podle příkladových činností uvedených v tabulce č. 1,

2.3 energetický výdej (M) se vyjadřuje v brutto hodnotách, tj. v hodnotách zahrnujících i bazální metabolizmus (BM). Jednotkou je (W), resp. v přepočtu na 1 m2 tělesného povrchu (W.m-2),

2.4 činnosti se zařazují do tříd práce (tabulka č. 1) podle průměrného energetického výdeje vynakládaného na efektivní dobu práce. Po tuto dobu práce se energetický výdej vypočítá jako časové vážený průměr z hodnot energetického výdeje vynakládaného na pracovní činnost hlavní a vedlejší. V případě, že doba trvání vedlejší činnosti přesáhne 30 % efektivní doby práce, hodnotí se obě činnosti samostatně.

Tabulka č. 1:

Třídy práce podle celkového (brutto) průměrného energetického výdeje

Třída prácePříklady činnostíM (W.m-2)
IPráce vsedě s minimální pohybovou aktivitou (kancelářské administrativní práce, kontrolní činnost v dozornách a velínech), práce vsedě spojená s lehkou manuální prací rukou a paží (psaní na stroji, práce s PC, jednoduché šití, laboratorní práce, sestavovaní nebo třídění drobných lehkých předmětů).≤ 80
IIaVýstupní kontrola, řízení osobního vozidla za běžných provozních podmínek. Práce vstoje občasně spojená s pomalou chůzi po rovné podlaze s přenášením lehkých břemen nebo překonáváním malých odporů (vaření, strojní opracovávání a montáž malých lehkých dílců, kusová práce nástrojářů a mechaniků, prodavači).81 až 105
IIbPráce vsedě s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou (dělnice v potravinářské výrobě, mechanici, strojní opracování a montáž středně těžkých dílců, práce na ručním lisu, řidiči nákladních vozidel, traktorů, autobusů, trolejbusů a ostatních drážních vozidel). Práce vstoje s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou spojená s přenášením břemen do 10 kg (prodavači při silné frekvenci zákazníků, lakýrníci, svařování, soustružení, strojové vrtání, dělník v ocelárně, valcíř hutních materiálů, tažení nebo tlačení lehkých vozíků).106 až 130
IIIaPráce vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin občas v předklonu nebo vkleče, chůze, (údržba strojů, mechanici, obsluha koksové baterie, práce ve stavebnictví - ukládání panelů na stavbách pomocí mechanizace, skladníci s občasným přenášením břemen do 15 kg, řezníci na jatkách, zpracování masa, pekaři, malíři pokojů, operátoři poloautomatických strojů, vystroj ování vnitřku karoserií v automobilovém průmyslu, obsluha válcovacích tratí v kovoprůmyslu, hutní údržba, průmyslové žehlení prádla, čištění oken, ruční úklid velkých ploch, strojní výroba v dřevozpracujícím průmyslu).131 až 160
IIIbPráce vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin, trupu, chůze, (práce ve stavebnictví - kladení cihel při tradiční výstavbě, skládání cihel, čištění menších odlitků sbíječkou a broušením, příprava forem na 15 až 50 kg odlitky, foukači skla - výroba velkých kusů, obsluha gumárenských lisů, práce na lisu v kovárnách, chůze po zvlněném terénu bez zátěže, zahradnické práce a práce v zemědělství).161 až 200
IVaPráce spojená s rozsáhlou činností svalstva trupu, horních i dolních končetin (práce ve stavebnictví, práce s lopatou ve vzpřímené poloze, přenášení břemen o váze 25 kg, práce se sbíječkou, práce v lesnictví s jednomužnou a dvojmužnou motorovou pilou, svoz dřeva, práce v dole - chůze po rovině a v úklonu do 15°, práce ve slévárnách, čištění a broušení velkých odlitků, příprava forem pro velké odlitky, strojní kování menších kusů, plnění tlakových nádob plyny).201 až 250
IVbPráce spojená s rozsáhlou a intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin (práce na důlních pracovištích s ruční ražbou - práce se sbíječkou, práce v lomech, práce v zemědělství s vysokým podílem ruční práce, ruční sekání s kosou, strojní kování větších kusů).251 až 300
VPráce spojená s rozsáhlou a velmi intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin (transport těžkých břemen např. pytlů s cementem, výkopové práce, práce sekerou při těžbě dřeva, chůze v úklonu 15 až 30°, ruční kování velkých kusů, práce na důlních pracovištích s ruční ražbou v nízkých slojích).301 a více

3. Na uzavřených pracovištích musí být zajištěny hodnoty mikroklimatických podmínek uvedené v tabulce č. 2. Na pracovištích třídy I a IIa, musí být ještě dodrženy tyto požadavky:

3.1 rozdíly teplot vzduchu mezi úrovní hlavy a kotníků nesmí být větší než 3 °C,

3.2 asymetrie radiační teploty od oken nebo jiných chladných svislých povrchů nesmí být větší než 10 °C,

3.3 asymetrie radiační teploty od teplého stropu nebo jiných vodorovných povrchů nesmí být větší než 5 °C,

3.4 intenzita osálání hlav nesmí být větší než 200 W.m-2.

Tabulka č. 2:

Přípustné hodnoty mikroklimatických podmínek pro celý rok

Třída práceM
(W.m-2)
Operativní teplota to (°C)va
(m.s-1)
Rh
(%)
SRto max+++
(g.h-1)
--
(g.sm-1)
to minto optto max
I≤ 802022 ± 2280,1-0,230-70
107
--
856
II a81-1051820 ± 2270.1-0,2
136
--
1091
II b106-1301416 ± 2260,2-0,3
171
--
1368
III a131-16010+12 ± 2+26+0,2-0,3
256
--
2045
III b161-20010++12 ± 2++26++0,2-0,3
359
--
2639

Optimální pracovní výkon je dosahován při optimálních mikroklimatických podmínkách.

Vysvětlivky k tabulce:

to min je platná pro tepelný odpor oděvu 1 clo

to opt je platná pro tepelný odpor oděvu 0,75 clo

to max je platná pro tepelný odpor oděvu 0,5

va je rychlost proudění vzduchu

SR je intenzita pocení

Rh je relativní vlhkost

+ z hlediska energetického výdeje práce není celosměnově únosná pro ženy

++ z hlediska energetického výdeje práce není celosměnově únosná pro muže

+++ platí pro osobu o ploše povrchu těla 1,8m2

to stanovena pro 60 % relativní vlhkosti vzduchu

Přípustnou operativní teplotou se rozumí průměrná operativní teplota, která je dána časově váženým průměrem teplot vyskytujících se v osmihodinové směně, respektive aritmetickým průměrem pravidelně měřených teplot v intervalech nejdéle jedné hodiny.

Operativní teplota to (°C) je jednotná teplota uzavřeného černého prostoru, ve kterém by tělo sdílelo radiací a konvekcí stejně tepla, jako ve skutečném teplotně nehomogenním prostředí. Při známé střední radiační teplotě tr (°C) (účinné teplotě okolních ploch) a teplotě vzduchu ta (°C) se určí z výrazu:

to = tr + A (ta - tr),

kde A je funkcí rychlosti proudění vzduchu podle tab.č. 3.

Tabulka č. 3:

Závislost koeficientu A pro výpočet operativní teploty to na rychlosti proudění vzduchu va (m.s-1)

va (m.s-1)0,20.30,40,60,81,0
A (-)0,500,530,600,650,700,75

Při rychlostech proudění vzduchu menších než 0,2 m.s-1 lze nahradit operativní teplotu výslednou teplotou kulového teploměru tg (°C). Při jiných rychlostech proudění va (m.s-1) lze střední radiační teplotu tr (°C) pro výpočet operativní teploty to (°C) stanovit ze vztahu:

tr = [(tg + 273)4 + 2,9 . 108. va0,6(tg- ta)]1/4 - 273

kde

tg - výsledná teplota kulového teploměru ø 0,10 m (°C)

ta - teplota vzduchu (°C)

va - rychlost proudění vzduchu (m.s-1)

nebo ze vztahu:

tr = [(tg + 273)4 + 2,5 . 108 . va0,6 (tg - ta)]1/4 - 273

kde

tg - výsledná teplota kulového teploměru ø 0,15 m (°C)

ta - teplota vzduchu (°C)

va - rychlost proudění vzduchu (m.s-1)

Střední radiační teplota tr (°C) je homogenní teplota okolních ploch, při níž se sděluje sáláním stejně tepla jako ve skutečném heterogenním prostředí.

clo je jednotka tepelně izolační vlastnosti oděvu.

Na pracovištích, kde je rozdíl mezi výslednou teplotou kulového teploměru tg a suchou teplotou ta menší než 1 °C, lze jako výslednou teplotu používat hodnotu ta(°C) naměřenou suchým teploměrem.

Část B

Dlouhodobě a krátkodobě únosné hodnoty pracovně tepelné zátěže

1. Dlouhodobě a krátkodobě únosné mikroklimatické podmínky jsou určeny dlouhodobě a krátkodobě únosnou pracovně tepelnou zátěží.

2. Dlouhodobě únosná pracovně tepelná zátěž je limitována množstvím vody ztracené potem a dýcháním, Limitní hodnoty dlouhodobě únosné pracovně tepelné zátěže jsou uvedeny v tabulce č. 4. Za neaklimatizované se považují osoby po dobu 3 týdnů od nástupu na posuzované pracoviště.

Tabulka č. 4

Limitní hodnoty dlouhodobě únosné pracovně tepelné zátěže mužů a žen

Energetický výdej brutto M (W.m-2)Neaklimatizované osoby Maximální směnově průměrná intenzita pocení SRmax
(g.h-1 . m-2)
Aklimatizované osoby Maximální směnově průměrná intenzita pocení SRmax
(g.h-1 . m-2)
≤ 80147147
> 80206270

3. Krátkodobě únosná pracovně tepelná zátěž je limitována množstvím akumulovaného tepla v organizmu, které nesmí překročit pro osoby aklimatizované i neaklimatizované 180 kJ.m-2. Této hodnotě odpovídá vzestup teploty tělesného jádra o 0,8 K, vzestup průměrné teploty kůže o 3,5 K a vzestup srdeční frekvence na max. 150 min-1.

4. Dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce při zvýšené tepelné zátěži jsou uvedeny pro muže a ženy v tabulkách č. 4a až 5c. Pokud musí být práce spojená se zvýšenou tepelnou zátěží vykonávána v oděvu, jehož izolační vlastnosti jsou vyšší než 0,64 clo nebo když jsou hodnoty relativní vlhkosti a rychlosti proudění vzduchu v pracovním prostředí odchylné od hodnot uvedených v těchto tabulkách, musí být krátkodobě a dlouhodobě únosné doby práce upraveny individuálně tak, aby nebyly překračovány hodnoty uvedené v bodech 2 a 3 této části.

Vysvětlivky k tabulkám 4a - 5c:

sm - doba práce za směnu celkem

max - krátkodobě únosná doba práce

Tabulka č. 4a: Dlouhodobě a krátkodobě únosná doba práce - aklimatizovaní muži

Podmínky: v = 0,1 m.s-1, tg≥ta, rh <70 %, 0,64 clo

tg (°C)Třída práceDoba práce podle celkového energetického brutto výdeje (W.m-2)
IIIaIIbIIIaIIIbIVaIVbV
W.m-2 brutto80105130160200250300350
20sm480480480480403323232188
max48048048048040332315147
22sm480480480480403323218179
max4804804804804033238738
24sm480480480480403282207171
max4804804804804032826132
26sm480480480480403245196163
max4804804804804031574727
28sm480480480480352230186156
max480480480480352833724
30sm480480480468280217177150
max480480480468280563021
32sm480480480348262205169144
max480480480348111412518
34sm480480392308245195161138
max48048039215159312116
36sm385433351287230185154132
max3854331306638241714
38sm274395324268217176148127
max274106634228201512
40sm247362301251205168142123
max9056403022161311
42sm226335281236194160136118
max5238302318141110
44sm207311263223185153131114
max362823191512109
46sm191290248211176147126110
max272219161311918
48sm178272233200168140121106
max2218161311987
50sm166256221190160135117103
max2017151311987

Tabulka č. 4b: Dlouhodobě a krátkodobě únosná doba práce - aklimatizovaní muži

Podmínky: v = 0,5 m.s-1 , tg≥ta, rh <70 %, 0,64 clo

tg (°C)Třída práceDoba prácepodle celkového energetického brutto výdeje (W.m-2)
IIIaIIbIIIaIIIbIVaIVbV
W.m-2 brutto80105130160200250300350
20sm480480480480403323260191
max48048048048040332326055
22sm480480480480403323221181
max48048048048040332311542
24sm480480480480403316209172
max4804804804804033167335
26sm480480480480403248197164
max4804804804804032485229
28sm480480480480382231187157
max4804804804803521014025
30sm480480480480290217177150
max480480480480290633222
32sm480480480386261205169143
max480480480386145452719
34sm480480443307244194161137
max48048044324166332216
36sm423459347284228184153132
max4234591907440251814
38sm267387319264215174147127
max267136704429201512
40sm240354296247203166140122
max10560413022161311
42sm218326275232192158135117
max5438292318141110
44sm199302257218182151129113
max352722181512109
46sm184281241206173145124109
max25211815131098
48sm170263227195165138119105
max2118151311987
50sm159247214185157133115101
max1917141211987

Tabulka č. 4c: Dlouhodobě a krátkodobě únosná doba práce - aklimatizovaní muži

Podmínky: v = 1 m.s-1 , tg≥ta, rh <70 %, 0,64 clo

tg (°C)Třída práceDoba práce podle celkového energetického brutto výdeje (W.m-2)
IIIaIIbIIIaIIIbIVaIVbV
W.m-2 brutto80105130160200250300350
20 sm480480480480403323269193
max48048048048040332326961
22sm480480480480403323224182
max48048048048040332314446
24 sm480480480480403323210173
max4804804804804033238237
26sm480480480480403265198165
max4804804804804032655630
28sm480480480480395231187157
max4804804804803951124225
30sm480480480480301217177150
max480480480480301663322
32sm480480480399259204168143
max480480480399155462719
34sm480480457303244192160137
max48048045730367332216
36sm426475342280226182152131
max4264752247640251814
38sm267378313260212173146126
max267146704328201512
40sm232344289243200164139121
max10558402922161311
42sm210316268227 189156133116
max513628221714119
44sm1912922502141791491281112
max322621181412108
46sm176272234201170142123108
max24201714121098
48sm163254220191162136118104
max2017151311987
50sm151238208181154131113100
max1919161210987

Tabulka č. 5a: Dlouhodobě a krátkodobě únosná doba práce - aklimatizované ženy

Podmínky: v = 0,1 m.s-1, tg≥ta, rh%, 0,64 clo

tg (°C)Třída práceDoba práce podle celkového energetického brutto výdeje (W.m-2)
IIIaIIbIIIaIIIbIVaIVb
W.m-2 brutto80105130160200250300
20sm480!480480411329263227
max480480480411329263227
22sm480480480411329263224
max480480480411329263117
24sm480480480411329263212
max48048048041132926375
26sm480480480411329241200
max48048048041132915754
28sm480480480411329226190
max4804804804113298341
30sm480480480411275213181
max4804804804112755633
32sm480480480342257202172
max4804804803421114127
34sm480480385303241191 164
max480480385151593122
36sm378425345282226182157
max37842513066382418
38sm269388319263213173150
max2691066342282016
40sm243356296246202165144
max90564030221614
42sm222329276232191157138
max52383023181412
44sm203306259219181150132
max36282319151210
46sm188285243207173144127
max2722191613119
48sm175267229196165138122
max221816131198
50sm163252217186157133118
max201715131198

Tabulka č. 5b: Dlouhodobě a krátkodobě únosná doba práce - aklimatizované ženy

Podmínky: v = 0,5 m.s-1, tg≥ta, rh<70 %, 0,64 clo

tg (°C)Třída práceDoba práce podle celkového energetického brutto výdeje (W.m-2)
IIIaIIbIIIaIIIbIV aIVb
W.m-2 brutto80105130160200250300
20sm480480480411329263227
max480480480411329263227
22sm480480480411329263227
max480480480411329263176
24sm480480480411329263214
max48048048041132926394
26sm480480480411329!243202
max48048048041132924362
28sm480 480480411329227191
max480 48048041128521445
30sm48048048041128563181
max4804804804112755636
32sm480480480329256201172
max4804804803291454529
34sm480480435301239190164
max480480435241669323
36sm415451341279224180156
max41545119074402519
38sm262380314260211171149
max2621367044292016
40sm236348290243199163142
max105604130221614
42sm214320270228188156136
max54382923181412
44sm196297253214179149131
max35272218151210
46sm180276237202170142126
max2521181513109
48sm167258223192162136121
max211815131198
50sm156243211182154131116
max191714121198

Tabulka č. 5c: Dlouhodobě a krátkodobě únosná doba práce - aklimatizované ženy

Podmínky: v = 1 m.s-1, tg≥ta, rh<70 %, 0,64 clo

tg (°C)Třída práceDoba práce podle celkového energetického brutto výdeje (W.m-2)
IIIaIIbIIIaIIIbIVaIVb
W.m-2 brutto80105130160200250300
20sm480480480411329263227
max480480480411329263227
22sm480480480411329263224
max480480480411329263117
24sm480480480411329263215
max480480480 411329!263109
26sm480480480411329260202
max48048048041132926067
28sm480480480411329227191
max48048048041132911247
30sm480480480411296213181
max4804804804112966636
32sm480480480392255200171
max4804804803921554629
34sm480480449298237189163
max480480449298673323
36sm419467336275222179155
max41946722476402519
38sm262371308255208170148
max2621467043282016
40sm228338284238196161141
max105584029221613
42sm206311264223186154135
max51362822171412
44sm188287246210176146129
max32262118141210
46sm173267230198167140124
max2420171412109
48sm160249217187159134119
max201715131198
50sm149234204178151128115
max191614121098

Část C

Požadavky na mikroklimatické podmínky při práci v hlubinných dolech

1. Dlouhodobě a krátkodobě únosná doba práce je stanovena v tabulkách č. 1 až 45.

2. Na pracovištích v podzemí, kde rozdíl mezi výslednou teplotou kulového teploměru (tg) a suchou teplotou vzduchu (ta) je menší než 1 °C, lze použít pro stanovení únosné doby práce hodnoty naměřené suchým teploměrem.

3. Na pracovištích, kde krátkodobě únosná doba práce (tmax) a dlouhodobě únosná doba práce (tsm) podle tabulek č. 1 až 45 je shodná, nemusí být stanoven režim práce a odpočinku. Směnová efektivní pracovní doba (PDef) nesmí však překročit dlouhodobě únosnou dobu práce (tsm).

4. Směnová efektivní pracovní doba (PDef) je stanovena vztahem:

PDef = 480 – tD – tPNP – tSM (min),

kde:

tD – je doba sjezdu a výjezdu, dopravy na pracoviště k tomu určenými pracovními prostředky a chůze na pracoviště v úklonu do 3° a ta ≤ 26 °C,

tPNP – podmínečně nutné přestávky v práci, např. čekací doba po trhací práci,

tSM – normativ směnových časů, např. pracovní porada, osobní potřeba, odstrojení a ustrojení, služební rozhovor, osobní očista, přestávka na jídlo a oddech podle zvláštního právního předpisu5).

5. Na pracovištích, kde krátkodobě únosná doba práce (tmax) je kratší než dlouhodobě únosná doba práce (tsm), musí být stanoven režim práce a odpočinku.

6. Počet pracovních cyklů (c) je dán podílem dlouhodobě únosné doby práce (tsm) a krátkodobě únosné práce (tmax), přičemž počet cyklů se zaokrouhluje na nejbližší celé vyšší číslo. Počet pracovních cyklů se vypočte ze vztahu:

c = tsm / tmax

Délka jednoho pracovního cyklu (tprc) se vypočte ze vztahu:

tprc = tsm / c (min)

Celková doba pracovních cyklů se vypočte ze vztahu:

∑tprc = tprc . c (min)

7. Minimální doba trvání jedné přestávky (tp) je stanovena na 30 minut.

a) Celková doba trvání přestávek za směnu (∑tp) se vypočte ze vztahu:

∑tp = tp . (c – 1) (min)

b) V době přestávek musí mít důlní pracovníci možnost odpočinku v prostředí, kde teplota vzduchu nepřekročí v závislosti na relativní vlhkosti níže uvedené teploty:

rh (%)ta (°C)
do 6031
61 – 7530
76 – 9029
91 – 10028

8. Na pracovištích, kde musí být stanoven režim práce a odpočinku a nejsou zajištěny podmínky podle bodu 7 písm. b), je práce zakázána. Práce je zakázána i na pracovištích, kde tmax je kratší než 30 minut.

9. Ustanovení podle bodu 8 věty druhé se nevztahuje na havarijní situace, kdy je třeba vykonat práce nezbytné pro ochranu života zaměstnanců.

Část D

Přípustné povrchové teploty pevných materiálů a teploty kapalin, s nimiž přichází kůže do přímého styku

1. Povrchová teplota strojů a technických zařízení přípustných dotyku nesmí být při trvání dotyku 8 hodin a delším, jestliže se jich dotýká jen malá část těla (méně než 10% celého kožního povrchu těla) nebo malá část hlavy (méně než 10% kožního povrchu hlavy), vyšší než 43 oC.

2. Prahy popálení pro trvání dotyku 1 minutu a delším s ohledem na druh materiálu jsou uvedeny v tabulce. Hodnoty povrchových teplot strojů a technických zařízení musí být nižší než hodnoty uvedené v tabulce.

Tabulka prahů popálení materiály

materiálprahy popálení pro trvání dotyku
10 sekund1 minuta10 minut8 hodin a déle
°C°C°C°C
kov55514843
keramické, skleněné a kamenné materiály66564843
plasty71604843
dřevo89604843

Poznámka:

Práh popálení je povrchová teplota vymezující hranici mezi kůží bez popálení a povrchovou popáleninou vyvolanou dotykem kůže s horkým povrchem při určitém trvání dotyku. Hodnota 51 oC pro dobu 1 minuty platí také pro jiné materiály s vysokou tepelnou vodivostí, které nejsou v tabulce uvedeny, pro ostatní materiály s nízkou tepelnou vodivostí platí teplota 60 oC.

Pro dotyk kůže s chladným povrchem platí, že pokud venkovní teplota klesne pod 4 oC musí být zaměstnanci vybaveni vhodným typem rukavic.

3. Teplota chladících a jiných technických kapalin, které přicházejí při trvalé práci do styku s nechráněnou kůží nesmí být nižší než 22 oC.

Část E

Teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu

Proudění
vzduchu
m.s-1
Aktuální teplota vzduchu (oC)
+5 -1 -7 -12 -16 -23 -29
1,8 +5 -1 -7 -12 -16 -23 -29
2,2 +3 -3 -9 -15 -21 -26 -32
4,5 -2 -9 -15 -23 -30 -36 -43
6,7 -6 -13 -21 -28 -38 -43 -50
8,9 -8 -16 -23 -32 -40 -47 -55
11,2 -9 -18 -26 -34 -42 -51 -59
13,4 -11 -19 -28 -36 -44 -53 -62
15,6 -12 -20 -29 -37 -45 -55 -63
17,9 -12 -21 -30 -38 -47 -56 -65

Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Hygienické limity látek v ovzduší pracovišť a způsoby jejich měření a hodnocení

Část A

Přípustné expoziční limity (PEL) a nejvyšší přípustné koncentrace (NPK-P) chemických látek v ovzduší pracovišť

Tabulka č. 1

Látka číslo CAS PEL NPK-P Poznámky Faktor
přepočtu
na ppm
mg.m-3
Acetaldehyd 75-07-0 50 100
0,555
Acetanhydrid 108-24-7 - 20
0,240
Aceton 67-64-1 800 1500
0,421
Acetonitril 75-05-8 70 100 D 0,595
Akrolein v. 2-Propenal
Akrylaldehyd v. 2-Propenal
Akrylonitril v. 2-Propennitril
Allylalkohol v. 2-Propen-1-ol
Allylglycidylether 106-92-3 25 50 D,S 0,214
Allylchlorid v. 3-Chlor-1-propen
Allyloxy-2,3-epoxypropan v. Allylglycidylether
Aminobenzen v. Anilin
2-Aminopyridin 504-29-0 2 4
0,260
Amoniak 7664-41-7 14 36
1,438
Amylacetát v. Pentylacetát
Amylalkohol (všechny isomery) 30899-19-5 300 600 D 0,278
Anhydrid kyseliny octové v. Acetanhydrid
Anilin 62-53-3 5 10 D,P 0,263
Antimon 7440-36-0 0,5 1,5

Antimonu sloučeniny, jako Sb (s výjimkou oxidu antimonitého)
0,5 1,5

Arsan v. Arsenovodík
Arsen 7440-38-2 0,1 0,4 P
Arsenu sloučeniny, jako As (s výjimkou arsenovodíku)
0,1 0,4 P
Arsenovodík 7784-42-1 0,1 0,2 P 0,313
Azid sodný 26628-22-8 0,1 0,3 D 0,376
Aziridin v. Ethylenimin
Barya sloučeniny rozpustné, jako Ba
0,5 2,5

Benzen 71-43-2 3 10 D,P 0,313
Benzíny
400 1000

Benzo(a)pyren 50-32-8 0,005 0,025 D,P 0,097
p-Benzochinon 106-51-4 0,4 0,8
0,226
1,4-Benzochinon v. p-Benzochinon
Benzoylperoxid 94-36-0 5 10 S
Benzylalkohol 100-51-6 40 80
0,226
Benzylchlorid v. alfa-Chlortoulen
Berylium 7440-41-7 0,001 0,002 S,P
Berylia sloučeniny, jako Be
0,001 0,002 S,P
Bifenyl 92-52-4 1 3 D 0,158
1,1-Biphenyl v. Bifenyl
Bis(2-ethylhexyl)ester 1,2-benzendikarbonové kyseliny v. Di-(2ethylhexyl) ftalát
Bis(2-chlorethyl)ether 111-44-4 30 60 D 0,171
Bis(chlormethyl)ether 542-88-1 0,0002 0,0005 P 0,213
Brom 7726-95-6 0,7 1,4
0,153
Bromethan 74-96-4 20 40 D 0,224
2-Brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan 151-67-7 15 30
0,124
Brommethan 74-83-9 20 40 D,P 0,257
Bromovodík 10035-10-6 - 6
0,302
Bromtrifluormethan v. Trifluorbrommethan
1,3-Butadien 106-99-0 10 20 P 0,425
Buta-1,3-dien v. 1,3-Butadien
Butanol (všechny isomery) 71-36-3
78-92-2
78-83-1
75-65-0
300 600 D 0,330
2-Butanon 78-93-3 600 900
0,339
Butanthiol 109-79-5 1,5 3
0,271
2-Butenal 4170-30-3
123-73-9
1 4 D 0,349
2-Butoxyethanol 111-76-2 100 200 D 0,207
2-Butoyethanol acetát v. 2-Butoxyethylacetát
2-(2-buthoxyethoxy)-ethanol 112-34-5 100 200
0,151
2-Butoxyethylacetát 112-07-2 130 300 D 0,153
Butylacetát (všechny isomery) 123-86-4
105-46-4
540-88-5
110-19-0
950 1200
0,211
n-Butylakrylát 141-32-2 10 20 D,S 0,191
Butylalkohol v. Butanol
Butylcelosolv v. 2-Butoxyethanol
Butylcelosolvacetát v. 2-Butoxyethylacetát
Butylester 2-propenové kyseliny v. n-Butylakrylát
Butylmerkaptan v. Butanthiol
terc-Butyl-methylether 1634-04-4 100 200
0,277
n-Butylmethylketon v. 2-Hexanon
iso-Butylmethylketon v. 4-Methyl-2-pentanon
Butyl 2-propenoát v. n-Butylakrylát
Celosolvacetát v. 2-Ethoxyethylacetát
Cínu anorganické sloučeniny, jako Sn
2 4 D
Cínu sloučeniny organické, jako Sn
0,1 0,2 D
Cyklohexan 110-82-7 500 1000
0,290
Cyklohexanamin v. Cyklohexylamin
Cyklohexanol 108-93-0 200 400 D 0,244
Cyklohexanon 108-94-1 40 80 D 0,249
Cyklohexen 110-83-8 1000 1300
0,298
Cyklohexylamin 108-91-8 20 40 D 0,247
Diacetonalkohol 123-42-2 200 300
0,210
4,4-Diamino-difenylmethan 101-77-9 0,1 0,2 D,S,P
1,2-Diaminoethan 107-15-3 25 50 D,S 0,407
Diazomethan 334-88-3 0,1 0,2 P 0,582
Dibenzoylperoxid v. Benzoylperoxid
Diboran 19287-45-7 0,1 0,2
0,837
Dibromdifluormethan 75-61-6 800 1300
0,116
1,2-Dibromethan 106-93-4 1 2 D,P 0,182
Dibutylester 1,2-benzen-dikarboxylové kyseliny v. Dibutylftalát
Dibutylftalát 84-74-2 5 10

Dicyklopentadien 77-73-6 3 6
0,185
Diethanolamin 111-42-2 5 10 P 0,232
Diethylamin 109-89-7 15 30 D 0,334
2-Diethylaminoethanol 100-37-8 50 100 D 0,208
Diethylentriamin 111-40-0 4 8
0,237
N,N-Diethylethanamin v. Triethylamin
Diethylether 60-29-7 300 600
0,330
Di-(2-ethylhexyl)ftalát 117-81-7 5 10

Difenylamin 122-39-4 10 20 D,P
Difenylether 101-84-8 5 10
0,144
Difenylmethan-4,4-diisokyanát 101-68-8 0,05 0,1 S 0,098
Difenyloxid v. Difenylether
Dihydrogenselenid v. Selenovodík
1,3-Dihydroxybenzen 108-46-3 45 90

1,4-Dihydroxybenzen 123-31-9 2 4 D,S
2,4-Dichloranilin 554-00-7 5 10
0,151
1,2-Dichlorbenzen 95-50-1 100 200 D 0,166
1,4-Dichlorbenzen 106-46-7 100 200 D 0,166
2,2-Dichlordiethylether v. Bis(2-chlorethyl)ether
Dichlordifluormethan 75-71-8 3000 5000 0,202
1,1-Dichlorethan 75-34-3 400 800 D 0,247
1,2-Dichlorethan 107-06-2 10 20 D,P 0,247
1,1-Dichlorethen 75-35-4 8 16
0,252
1,2-Dichlorethen 540-59-0 800 1600
0,252
1,1-Dichlorethylen v. 1,1-Dichlorethen
1,2-Dichlorethylen v. 1,2-Dichlorethen
Dichlorid kys.uhličité v. Fosgen
Dichlorfluormethan 75-43-4 40 80
0,238
Dichlormethan 75-09-2 200 500 D 0,288
1,2-Dichlor-1,1,2,2-tetra-fluorethan 76-14-2 3000 5000
0,143
Diisokyanatohexan v. Hexamethylendiisokyanát
2,4-Diisokyanáttoluen v. Toluylen-2,4-diisokyanát
2,6-Diisokyanáttoluen v. Toluylen-2,6-diisokyanát
N,N-Dimethylacetamid 127-19-5 30 60 D 0,281
Dimethylamin 124-40-3 3,8 9 D 0,542
N,N-Dimethylanilin 121-69-7 25 50 D 0,202
N,N-Dimethylbenzenamin v. N,N-Dimethylanilin
Dimethylether 115-10-6 - 2000
0,531
Dimethylethylamin 598-56-1 10 20
0,334
1-(1,1-Dimethylethyl)-4-methylbenzen v. p-(terc-Butyl)toluen
Dimethylformamid 68-12-2 30 60 D,P 0,335
1,1-Dimethylhydrazin 57-14-7 0,025 0,05 D,P 0,407
Dimethylhydrazin v. 1,1-Dimethylhydrazin
1,2-Dimethylhydrazin 540-73-8 0,025 0,05 D,P 0,407
Dimethylisopropylamin 996-35-0 10 20
0,280
Dimethylsulfát 77-78-1 0,1 0,2 D,P 0,194
Dinitrobenzen (všechny isomery) 25154-54-5 1 2 D,P 0,145
Dinitroglykol v. Ethylenglykoldinitrát
Dinitrochlorbenzen v. 1-Chlor-2,4-dinitrobenzen
4,6-Dinitro-o-kresol 534-52-1 0,2 0,4 D
Dinitrotoluen (směs isomerů) 25321-14-6 0,75 1,5 D,P 0,134
1,4-Dioxan 123-91-1 70 140 D 0,277
Epichlorhydrin v. 1-Chlor-2,3-epoxipropan
Ethanal v. Acetaldehyd
1,2-Ethandiamin v. 1,2-Diaminoethan
Ethanamin v. Ethylamin
Ethan-1,2-diol v. Ethylenglykol
1,2-Ethandioldinitrát v. Ethylenglykoldinitrát
Ethanol 64-17-5 1000 3000
0,532
Ethanolamin 141-43-5 5 10
0,400
Ethenon v. Keten
Ethenylbenzen v. Styren
Ethenylester kys.octové v. Vinylacetát
2-Ethoxyethanol 110-80-5 20 40 D,P 0,271
2-Ethoxyethylacetát 111-15-9 25 50 D,P 0,185
Ethylacetát 141-78-6 700 900
0,278
Ethylakrylát 140-88-5 20 40 D,S 0,244
Ethylalkohol v. Ethanol
Ethylamin 75-04-7 9 20 D 0,542
Ethylbenzen 100-41-4 200 500 D 0,230
Ethylbromid v. Bromethan
Ethylcelosolv v. 2-Ethoxyethanol
Ethylendiamin v. 1,2-Diaminoethan
Ethylendibromid v. 1,2-Dibromethan
Ethylendichlorid v. 1,2-Dichlorethan
Ethylendinitrát v. Ethylenglykoldinitrát
Ethylenglykol 107-21-1 50 100 D 0,394
Ethylenglykoldinitrát 628-96-6 0,5 1 D 0,161
Ethylenglykolmonobutyl-ether v. 2-butoxyethanol
Ethylenglykolmonobutyl-etheracetát v. 2-Butoxyethylacetát
Ethylenglykolmonoethyl-ether v. 2-Ethoxyethanol
Ethylenglykolmonoethyl-etheracetát v. 2-ethoyethylacetát
Ethylenglykolmonomethyl-ether v. 2-Methoxyethanol
Ethylenglykolmono-methyletheracetát v. 2-Methoxyetylacetát
Ethylenchlorhydrin v. 2-Chlorethanol
Ethylenimin 151-56-4 1 2 D,P 0,567
Ethylenoxid 75-21-8 1 3 D,P 0,556
Ethylester kyseliny 1-propenové v. Ethylakrylát
N-Ethylethanamin v. Diethylamin
Ethylether v. Diethylether
Ethyl-3-ethoxypropionát 763-69-9 150 500
0,167
Ethylformiát 109-94-4 300 450
0,330
Ethyl-2-propenoat v. Ethylakrylát
Fenol 108-95-2 7,5 15 D 0,260
N-Fenylbenzenamin v. Difenylamin
Fenylethylen v. Styren
Fenylhydrazin 100-63-0 1 2 D 0,225
2-Fenylpropen 98-83-9 250 500
0,207
Fluor 7782-41-4 1,5 3

Fluorid, anorganický
2,5 -

Fluorovodík 7664-39-3 1,5 2,5
1,223
Formaldehyd 50-00-0 0,5 1 D,S 0,814
Fosfin v. Fosforovodík
Fosfor (bílý,žlutý) 7723-14-0 0,1 0,3
0,197
Fosforovodík 7803-51-2 0,1 0,2
0,719
Fosforoxychlorid v. Oxychlorid fosforečný
Fosforpentachlorid v. Chlorid fosforečný
Fosfortrichlorid v. Chlorid fosforitý
Fosgen v. Karbonylchlorid
Freon 11 v. Trichlorfluormethan
Freon 12 v. Dichlordifluormethan
Freon 12B2 v. Dibromdifluormethan
Freon 13 v. Chlortrifluormethan
Freon 13B1 v. Trifluorbrommethan
Freon 21 v. Dichlorfluormethan
Freon 114 v. 1,2-Dichlor-1,1,2,2-tetrafluorethan
Ftalanhydrid 85-44-9 5 10 S 0,165
2,5-Furandion v. Maleinanhydrid
2-Furankarboxaldehyd v. Furfural
2-Furanmethanol v. 2-Furylmethanol
Furfural 98-01-1 10 20 D 0,255
Furfurylalkohol v. 2-Furylmethanol
Furylmethanal v. Furfural
2-Furylmethanol 98-00-0 20 40 D 0,249
Glutaraldehyd v. 1,5-Pentandial
Glyceroltrinitrát 55-63-0 0,5 1 D O,108
Halotan v. 2-Brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan
n-Heptan 142-82-5 2000 -
0,244
Heptan-2-on 110-43-0 150 300 D 0,214
Heptan-3-on 106-35-4 95 -
0,214
Hexachlorbenzen 118-74-1 0,02 - D,P 0,086
1,1,2,3,4,4-Hexachlor-1,3-butadien 87-68-3 0,25 0,5 D 0,103
Hexachlorethan 67-72-1 10 20 D 0,103
Hexachlornaftalen 1335-87-1 0,2 0,6 D
Hexamethylen-1,6-diisokyanát 822-06-0 0,035 0,07 S 0,145
n-Hexan 110-54-3 100 400 D,P 0,284
2-Hexanon 591-78-6 20 40 D,P 0,244
Hexan (s výjimkou n-Hexanu)
1000 2000 D 0,284
Hydrazin 302-01-2 0,05 0,1 D,S,P 0,763
Hydrid lithný 7580-67-8 0,025 0,075

Hydrochinon v. 1,4-Dihydroxybenzen
Hydroxid draselný 1310-58-3 1 2

Hydroxid sodný 1310-73-2 1 2

Hydroxid vápenatý 1305-62-0 2 4

Chlor 7782-50-5 1,5 3
0,344
Chloracetaldehyd 107-20-0 - 3
0,311
Chlorbenzen 108-90-7 40 90
0,217
2-Chlor-1,3-butadien 126-99-8 10 20 D 0,276
Chlordifluormethan 75-45-6 3600 -
0,283
1-Chlor-2,4-dinitrobenzen 97-00-7 0,5 1 P,D 0,121
1-chlor-2,3-epoxipropan 106-89-8 1 2 D,S,P 0,266
2-chlorethanol 107-07-3 - 3 D 0,304
Chlorethen v. Vinylchlorid
Chlorid amonný (dýmy) 12125-02-9 5 10

Chlorid fosforečný 10026-13-8 1 2 P 0,117
Chlorid fosforitý 7719-12-2 1 3 P 0,178
Chlorid vápenatý 10043-52-4 5 10

Chlorid zinečnatý 7646-85-7 1 2

Chlormethan 74-87-3 100 200 D,P 0,484
Chlormethoxymethan v. Chlormethylmethylether
(Chlormethyl)benzen v. alfa-Chlortoluen
Chlormethylmethylether 107-30-2 0,003 0,006 D,P 0,304
1-Chlor-4-nitrobenzen 100-00-5 1 2 D,P
Chloroform v. Trichlormethan
Chloropren v. 2-Chlor-1,3-butadien
Chlorované bifenyly v. Polychlorované bifenyly
Chlorovodík 7647-01-0 8 15
0,679
3-Chlor-1-propen 107-05-1 3 6
0,320
alfa-Chlortoluen 100-44-7 5 10
0,193
Chlortrifluormethan 75-72-9 4000 6000
0,2734
Chromu (VI) sloučeniny
0,05 0,1 S,P
Chromu ostatní sloučeniny (včetně chromanu olovnatého a zinečnatého 7758-97-6
13530-65-9
a další
0,5 1,5

Chromová žluť v. Chromu ostatní sloučeniny
2,2-Iminobis(ethanol) v. Diethanolamin
1,3-Isobenzofurandion v. Ftalanhydrid
Isofluran 26675-46-7 15 30
0,133
Isopentylacetát v. Pentylacetát
Isophoron 78-59-1 5 10
0,177
Isopropylamin 75-31-0 10 20
0,413
Isopropylbenzen v. Kumen
Jod 7553-56-2 - 1
0,093
Jodmethan 74-88-4 2 8 D 0,172
Kadmium a jeho sloučeniny, jako Cd 7440-43-9 0,05 0,1 D
epsilon-Kaprolaktam (prach) 105-60-2 1 3

epsilon-Kaprolaktam (páry) 105-60-2 10 40
0,216
Karbonylchlorid 75-44-5 0,08 0,4
0,247
Keten 463-51-4 0,9 1,8
0,581
Kobalt a jeho sloučeniny, jako Co 7440-48-4 0,05 0,1 S
Kresol (všechny isomery) 1319-77-3 20 40 D 0,226
Krotonaldehyd v. 2-Butenal
Kumen 98-82-8 100 250 D 0,203
Kyanamid 420-04-2 2 10 D,S
Kyanid jako HCN 57-12-5 3 10 D
Kyanovodík 74-90-8 3 10 D 0,905
Kyselina dusičná 7697-37-2 2,5 5
0,388
Kyselina ethanová v. Kyselina octová
Kyselina ethandiová v. Kyselina šťavelová
Kyselina fosforečná 7664-38-2 1 2

Kyselina chloristá 7601-90-3 1 2
0,243
Kyselina methanová v. Kyselina mravenčí
Kyselina mravenčí 64-18-6 9 18
0,531
Kyselina octová 64-19-7 25 35
0,408
Kyselina pikrová 88-89-1 0,1 0,5 D
Kyselina propanová v. Kyselina propionová
Kyselina propoinová 79-09-4 30 60
0,330
Kyselina sírová, jako SO3 7664-93-9 1 2

Kyselina šťavelová 144-62-7 1 5 D
Maleinanhydrid 108-31-6 0,8 1,6 S 0,249
Mangan 7439-96-5 1 2

Mangan-jeho sloučeniny, jako Mn
1 2

Měď (prach) 7440-50-8 1 2

Měď (dýmy) 7440-50-8 0,1 0,2

Mesitylen v. 1,3,5-Trimethylbenzen
Methanal v. Formaldehyd
Methanamin v. Methylamin
Methanol 67-56-1 250 1000 D 0,754
3-methoxy-n-butylacetát 4435-53-4 100 200
0,167
2-Methoxyethanol 109-86-4 15 30 D,P 0,321
2-Methoxyethylacetát 110-49-6 25 50 D,P 0,207
2-Methoxy-1-methylethylacetát 108-65-6 270 550 D 0,185
1-methoxy-2-propanol 107-98-2 270 550 D 0,271
2-methoxy-1-propylacetát 70657-70-4 270 550
0,185
(2-Methoxymethylethoxy)-propanol 34590-94-8 270 550 D 0,165
Methylacetát 79-20-9 600 800
0,330
Methylakrylát 96-33-3 20 40 S 0,284
Methylalkohol v. Methanol
Methylamin 74-89-5 10 20 D 0,787
4-Methylanilin v. p-Toluidin
N-Methylanilin 100-61-8 2 4 D,P 0,228
Methylbenzen v. Toluen
N-Methylbenzenamin v. N-Methylanilin
Methylbromid v. Brommethan
3-Methyl-1-butanol v. Amylalkohol
1-Methylbutylacetát 626-38-0 270 540
0,188
Methylcelosolv v. 2-Methoxyethanol
methylcelosolvacetát v. 2-Methoxyethylacetát
Methylcyklohexan 108-87-2 1500 2000
0,249
Methylcyklohexanol (všechny isomery) 25639-42-3
a další
200 400
0,214
1-Methylcyklohexan-2-on 583-60-8 150 300 D 0,218
Methyldinitrobenzen v. Dinitrotoluen
2-Methyl-4,6-dinitrofenol v. 4,6-Dinitro-o-kresol
1,1'-Methylenbis(4-isokyanatobenzen) v. Difenylmethan-4,4'-diisokyanát
4,4'-Methylendianilin v. 4,4'-Diaminodifenylmethan
Methylenchlorid v. Dichlormethan
Methylester 2-methyl-2-propenové kyseliny v. Methylmetakrylát
Methylethylketon v. 2-Butanon
5-Methylheptan-3-on 541-85-5 50 100 D 0,191
5-Methylhexan-2-on 110-12-3 95 -
0,214
Methylhydrazin 60-34-4 0,2 0,04 D 0,530
Methylchlorid v. Chlormethan
Methyliodid v. Jodmethan
Methylkyanid v. Acetonitril
Methylmetakrylát 80-62-6 50 150 D,S 0,244
N-Methylmethanamin v. Dimethylamin
4-Methyl-2-pentanon 108-10-1 80 200 D 0,244
Minerální oleje v. Oleje minerální
Molybden 7439-98-7 5 25

Molybdenu sloučeniny, jako Mo
5 25

Monochlormethylmethyleter v. Chlormethylmethylether
Morfolin 110-91-8 50 100 D 0,280
Nafta solventní
200 1000

Naftalen 91-20-3 50 100
0,191
Nikl 7440-02-0 0,5 1 S
Niklu sloučeniny, jako Ni (s výjimkou nikltetrakarbonylu)
0,05 0,25 S
Nikltetrakarbonyl 13463-39-3 0,01 0,02 D,P 0,143
Nikotin 54-11-5 0,5 2,5 D 0,151
Nitrobenzen 98-95-3 5 10 D 0,199
Nitroglycerin v. Glyceroltrinitrát
Nitroglykol v. Ethylenglykoldinitrát
p-Nitrochlorbenzen v. 1-Chlor-4-nitrobenzen
Nitrosní plyny (NOx), oxidy dusíku s výjimkou oxidu dusného 11104-93-1
10102-43-9
10102-44-0
10 20

Nitrotoluen (všechny isomery) 1321-12-6
a další
10 20 D 0,179
Oleje minerální (aerosol)
5 10

Olovo 7439-92-1 0,05 0,2 P*
Olovo anorganické sloučeniny, jako Pb
0,05 0,2 P*
1,1'-Oxybis(benzen) v. Difenylether
1,1-Oxybis(ethan) v. Diethylether
Oxid antimonitý (jako Sb) 1309-64-4 0,1 0,2

Oxid dusičitý v. nitrózní plyny
Oxid dusnatý v. nitrózní plyny
Oxid dusný 10024-97-2 180 360
0,555
Oxid fosforečný 1314-56-3 1 2

Oxid hořečnatý 1309-48-4 5 10

Oxid osmičelý, jako Os 20816-12-0 0,002 0,004
0,096
Oxid sírový 7446-11-9 1 2
0,306
Oxid siřičitý 7446-09-5 5 10
0,382
Oxid uhelnatý 630-08-0 30 150 P 0,873
Oxid uhličitý 124-38-9 9000 45000
0,556
Oxid vanadičný (prach, dýmy) 1314-62-1 0,05 0,1 P
Oxid vápenatý 1305-78-8 2 4

Oxid zinečnatý, jako Zn 1314-13-2 2 5

Oxiran v. Ethylenoxid
1,1'-Oxybis(2-chloroethan) v. bis(2-chlorethyl)ether
Oxychlorid fosforečný 10025-87-3 0,5 1
0,159
Ozon 10028-15-6 0,1 0,2
0,509
Pentan 109-66-0 2000 3000
0,339
1,5-Pentandial 111-30-8 - 0,8 S 0,244
Pentachlorfenol 87-86-5 0,5 1,5 D
Pentakarbonyl železa, jako Fe 13463-40-6 0,2 0,5
0,125
Pentanol v. Amylalkohol
Pentylacetát (všechny isomery) 628-63-7
620-11-1
123-92-2
625-16-1
270 540
0,188
Pentylester kyseliny octové v. Pentylacetát
Perchlorethylen v. Tetrachlorethylen
Peroxid vodíku 7722-84-1 1 2
0,719
Piperazin 110-85-0 0,1 0,3

Platina (kov) 7440-06-4 0,5 1

Platiny sloučeniny, jako Pt
0,001 0,002

Polychlorované bifenyly (technické) 1336-36-3 0,5 1 D,P
2-Propanamin v. Isopropylamin
iso-Propanol 67-63-0 500 1000 D 0,407
n-Propanol 71-23-8 500 1000 D 0,407
1-Propanol v. n-Propanol
2-Propanol v. iso-Propanol
2-Propanon v. Aceton
1,2,3-Propantrioltrinitrát v. Glycerintrinitrát
2-Propenal 107-02-8 0,25 0,5
0,436
2-Propen-1-ol 107-18-6 4 10 D 0,422
2-Propennitril 107-13-1 2 6 D,P 0,461
Beta-Propiolakton 57-57-8 1 2 P
n-Propycelát 109-60-4 800 1000
0,240
iso-Propylalkohol v.iso-Propanol
n-Propylalkohol v.n-Propanol
Pseudokumen v. 1,2,4-Trimethylbenzen
Pyrethrum 8000-34-7 5 10

Pyridin 110-86-1 5 10 D 0,309
Resorcin v.1,3-Dihydroxybenzen
Rtuť 7439-97-6 0,05 0,15 D,P 0,122
Rtuti alkyl-sloučeniny, jako Hg
0,01 0,03 D,P
Rtuti anmorganické a aryl-sloučeniny, jako Hg
0,05 0,15 D,P
Selen 7782-49-2 0,1 0,2

Selenu sloučeniny, jako Se
0,1 0,2

Selenovodík 7783-07-5 0,07 0,17

Sirník fosforeřný 1314-80-3 1 2

Sirouhlík 75-15-0 10 20 D 0,322
Sirovodík 7783-06-4 10 20
0,719
Solventní nafta v. Nafta solventní
Stříbro 7440-22-4 0,1 0,3

Stříbra rozpustné sloučeniny, jako Ag
0,01 0,03

Styren 100-42-5 100 400 D 0,235
Sulfan v. Sirovodík
Sulfotep 3689-24-5 0,1 -

Tellur a jeho sloučeniny, jako Te 13494-80-9 0,1 0,5

Terpentýn-aerosol 8006-64-2 5 10

Terpentýn-páry 8006-64-2 300 800
0,180
Tetraethylester kyseliny křemikčité v. Tetraethylsilikát
Tetraethylolovo, jako Pb 78-00-2 0,05 0,1 D 0,076
Tetraethylsilikát 78-10-4 50 200
0,117
Tetraethoxysilan v. Tetraethylsilikát
O,O,O,O-Tetraethyl-dithiopyrofosfát,
O,O,O,O-Tetraethyldifosforoditioát
v. Sulfotep (ISO)
Tetrafosfor v. Fosfor (bílý, žlutý)
Tetrahydrofuran 109-99-9 150 300 D 0,339
Tetrahydro-1,4-oxazin v. Morfolin
Tetrachlorethen 127-18-4 250 750 D 0,147
Tetrachlorethylen v. Tetrachlorethen
Tetrachlormethan 56-23-5 10 20 D,P 0,159
Tetrakarbonyl niklu v. Nikltetrakarbonyl
Tetramethylolovo, jako Pb 75-74-1 0,05 0,1 D 0,091
Thallium 7440-28-0 0,1 0,5 D,P
Thallia sloučeniny rozpustné, jako Tl
0,1 0,5 D,P
Toluen 108-88-3 200 500 D 0,266
m-Toluidin 108-44-1 5 10 D,P 0,228
o-Toluidin 95-53-4 5 10 D,P 0,228
p-Toluidin 106-49-0 5 10 D,P 0,228
2,4-Toluylendiisokyanát 584-84-9 0,05 0,1 S 0,141
2,6-Toluylendiisokyanát 91-08-7 0,05 0,1 S 0,140
Triethanolamin 102-71-6 5 10
0,164
Triethylamin 121-44-8 8 12 D 0,242
Trifluorbrommethan 75-63-8 4000 6000
0,164
1,2,4-Trichlorbenzen 120-82-1 15 35 D 0,135
1,1,1-Trichlorethan 71-55-6 500 1000
0,184
1,1,2-Trichlorethan 79-00-5 50 100 D 0,183
Trichlorethen 79-01-6 250 750 D 0,186
Trichlorethylen v. Trichlorethen
Trichlorfluormethan 75-69-4 3000 4500
0,178
Trichlorid-oxid fosforečný v. Oxychlorid fosforečný
Trichlormethan 67-66-3 10 20 P,D 0,205
Trimethylamin 75-50-3 10 20
0,413
1,2,3-Trimethylbenzen 526-73-8 100 250 D 0,203
1,2,4-Trimethylbenzen 95-63-6 100 250 D 0,203
1,3,5-trimethylbenzen 108-67-8 100 250 D 0,203
2,4,6-Trinitrofenol v. Kyselina pikrová
2,4,6-trinitrotoluen 118-96-7 - 0,5 D,P 0,108
Uhličitany alkalických kovů
5 10

Vanad (prach) 7440-62-2 0,05 0,15

Vinylacetát 108-05-4 30 50
0,284
Vinylbenzen v. Styren
Vinylchlorid 75-01-4 7,5 15 P 0,391
Vinylidenchlorid v. 1,1-Dichlorethen
Xylen (všechny isomery) 1330-20-7
95-47-6
106-42-3
108-38-3
200 400 D 0,230
2,4-Xylidin 95-68-1 5 10 D,P 0,202
Xylidin (všechny isomery s výjimkou 2,4-xylidinu) 1300-73-8 10 20 D,P 0,202
Zinkchromát v. Chroman zinečnatý

Vysvětlivky k tabulce:

Kolona 2: číslo CAS - registrační číslo látky používané v Chemical Abstracts

Kolona 5:

D - při expozici se významně uplatňuje pronikání látky kůží

S - látka má senzibilizační účinek

P - u látky nelze vyloučit závažné pozdní účinky

P* - pro hodnocení expozice je rozhodující výsledek vyšetření plumbaemie

Kolona 6: Faktor přepočtu z údaje v mg.m-3 na údaj ppm platí za podmínky teploty 25 oC a tlaku 100 kPa.

Seznam látek podle čísel CAS:

Tabulka č. 2

číslo CAS Látka
50-00-0 Formaldehyd
50-32-8 Benzo(a)pyren
54-11-5 Nikotin
55-63-0 Glyceroltrinitrát
56-23-5 Tetrachlormethan
57-12-5 Kyanidy jako HCN
57-14-7 1,1-Dimethylhydrazin
57-57-8 beta-Propiolakton
60-29-7 Diethylether
60-34-4 Methylhydrazin
62-53-3 Anilin
64-17-5 Ethanol
64-18-6 Kyselina mravenčí
64-19-7 Kyselina octová
67-56-1 Methanol
67-63-0 iso-Propanol
67-64-1 Aceton
67-66-3 Trichlormethan
67-72-1 Hexachlorethan
68-12-2 Dimethylformamid
71-23-8 n-Propanol
71-36-3 Butanol isomer
71-43-2 Benzen
71-55-6 1,1,1-Trichlorethan
74-83-9 Brommethan
74-87-3 Chlormethan
74-88-4 Jodmethan
74-89-5 Methylamin
74-90-8 Kyanovodík
74-96-4 Bromethan
75-01-4 Vinylchlorid
75-04-7 Ethylamin
75-05-8 Acetonitril
75-07-0 Acetaldehyd
75-09-2 Dichlormethan
75-15-0 Sirouhlík
75-21-8 Ethylenoxid
75-31-0 Isopropylamin
75-34-3 1,1-Dichlorethan
75-35-4 1,1-Dichlorethen
75-43-4 Dichlorfluormethan
75-44-5 Karbonylchlorid
75-45-6 Chlordifluormethan
75-50-3 Trimethylamin
75-61-6 Dibromdifluormethan
75-63-8 Trifluorbrommethan
75-65-0 Butanol isomer
75-69-4 Trichlorfluormethan
75-72-9 Chlortrifluormethan
75-71-8 Dichlordifluormethan
75-74-1 Tetramethylolovo, jako Pb
76-14-2 1,2-Dichlor-1,1,2,2-tetra-flurethan
77-73-6 Dicyklopentadien
77-78-1 Dimethylsulfát
78-00-2 Tetraethylolovo, jako Pb
78-10-4 Tetraethylsilikát
78-59-1 Isophoron
78-83-1 Butanol isomer
78-92-2 Butanol isomer
78-93-3 2-Butanon
79-00-5 1,1,2-Trichlorethan
79-01-6 Trichlorethen
79-09-4 Kyselina propionová
79-20-9 Methylacetát
80-62-6 Methylmetakrylát
84-74-2 Dibutylftalát
85-44-9 Ftalanhydrid
87-68-3 1,1,2,3,4,4-Hexachlor-1,3-butadien
87-86-5 Pentachlorfenol
88-89-1 Kyselina pikrová
91-08-7 2,6-Toluendiisokyanát
91-20-3 Naftalen
92-52-4 Bifenyl
94-36-0 Benzoylperoxid
95-47-6 Xylen isomer
95-50-1 1,2-Dichlorbenzen
95-53-4 o-Toluidin
95-63-6 1,2,4-Trimethylbenzen
95-68-1 2,4-Xylidin
96-33-3 Methylakrylát
97-00-7 1-Chlor-2,4-dinitrobenzen
98-00-0 2-Furylmethanol
98-01-1 Furfural
98-82-8 Kumen
98-83-9 2-Fenylpropen
98-95-3 Nitrobenzen
100-00-5 1-Chlor-4-nitrobenzen
100-37-8 2-Diethylaminoethanol
100-41-4 Ethylbenzen
100-42-5 Styren
100-44-7 alfa-Chlortoluen
100-51-6 Benzylalkohol
100-61-8 N-Methylanilin
100-63-0 Fenylhydrazin
101-68-8 Difenylmethan-4,4'-diisokyanát
101-77-9 4,4'-Diamino-difenylmethan
101-84-8 Difenylether
102-71-6 Triethanolamin
105-46-4 Butylacetát isomer
105-60-2 epsilon-Kaprolaktam (páry a prach)
106-35-4 Heptan-3-on
106-42-3 Xylen isomer
106-46-7 1,4-Dichlorbenzen
106-49-0 p-Toluidin
106-51-4 p-Benzochinon
106-89-8 1-Chlor-2,3-epoxipropan
106-92-3 Allylglycidylether
106-93-4 1,2-Dibromethan
106-99-0 1,3-Butadien
107-02-8 2-Propenal
107-05-1 3-Chlor-1-propen
107-06-2 1,2-Dichlorethan
107-07-3 2-Chlorethanol
107-13-1 2-Propennitril
107-15-3 1,2-Diaminoethan
107-18-6 1-Propen-1-ol
107-20-0 Chloracetaldehyd
107-21-1 Ethylenglykol (aerosol a páry)
107-30-2 Chlormethylmethylether
107-98-2 1-methoxy-2-propanol
108-05-4 Vinylacetát
108-10-1 4-Methyl-2-pentanon
108-24-7 Acetanhydrid
108-31-6 Maleinanhydrid
108-38-3 Xylen isomer
108-44-1 m-Toluidin
108-46-3 1,3-Dihydroxybenzen
108-65-6 2-Methoxy-1-methylethylacetát
108-67-8 1,3,5-Trimethylbenzen
108-87-2 Methylcyklohexan
108-88-3 Toluen
108-90-7 Chlorbenzen
108-91-8 Cyklohexylamin
108-93-0 Cyklohexanol
108-94-1 Cyklohexanon
108-95-2 Fenol
109-60-4 n-Propylacetát
109-66-0 Pentan
109-79-5 Butanthiol
109-86-4 4-Methoxyethanol
109-89-7 Diethylamin
109-94-4 Ethylformiát
109-99-9 Tetrahydrofuran
110-12-3 5-Methylhexan-2-on
110-19-0 Butylacetát isomer
110-43-0 Heptan-2-on
110-49-6 1-Methoxyethylacetát
110-54-3 n-Hexan
110-80-5 2-Ethoxyethanol
110-82-7 Cyklohexan
110-83-8 Cyklohexen
110-85-0 Piperazin
110-86-1 Pyridin
110-91-8 Morfolin
111-15-9 2-Ethoxyethylacetát
111-30-8 1,5-Pentandial
111-40-0 Diethylentriamin
111-42-2 Diethanolamin
111-44-4 Bis(2-chlorethyl)ether
111-76-2 2-Butoxyethanol
112-07-2 2-Butoxyethylacetát
112-34-5 2-(2-Butoxyethoxy)-ethanol
115-10-6 Dimethylether
117-81-7 Di-(2-ethylhexyl)ftalát
118-74-1 Hexachlorbenzen
118-96-7 2,4,6-Trinitrotoluen
120-82-1 1,2,4-Trichlorbenzen
121-44-8 Triethylamin
121-69-7 N,N-Dimethylanilin
122-39-4 Difenylamin
123-31-9 1,4-Dihydroxybenzen
123-42-2 Diaceton alkohol
123-73-9 2-Butenal
123-86-4 Butylacetát isomer
123-91-1 1,4-Dioxan
123-92-2 Pentylacetát
124-38-9 Oxid uhličitý
124-40-3 Dimethylamin
126-99-8 2-Chlor-1,3-butadien
127-18-4 Tetrachlorethylen
127-19-5 N,N-Dimethylacetamid
140-88-5 Ethylakrylát
141-32-2 n-Butylakrylát
141-43-5 Ethanolamin
141-78-6 Ethylacetát
142-82-5 n-Heptan
144-62-7 Kyselina šťavelová
151-56-4 Ethylenimin
151-67-7 2-Brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan
334-88-3 Diazomethan
302-01-2 Hydrazin
420-04-2 Kyanamid
463-51-4 Keten
504-29-0 2-Aminopyridin
526-73-8 1,2,3-Trimethylbenzen
534-52-1 4,6-Dinitro-o-kresol
540-59-0 1,2-Dichlorethen
540-73-8 1,2-Dimethylhydrazin
540-88-5 Butylacetát isomer
541-85-5 5-Methyl-3-heptanon
542-88-1 Bis(chlormethyl)ether
554-00-7 2,4-Dichloranilin
583-60-8 1-Methylcyklohexan-2-on
584-84-9 2,4-Toluendiisokyanát
591-78-6 2-Hexanon
598-56-1 Dimethylaethylamin
620-11-1 3-Pentylacetát
652-16-1 Amylacetát terciál.
626-38-0 1-Methylbutylacetát
628-63-7 Pentylacetát
628-96-6 Ethylenglykoldinitrát
630-08-0 Oxid uhelnatý
763-69-9 Ethyl-3-ethoxypropionát
822-06-0 Hexamethylen-1,6-diisokyanát
996-35-0 Dimethylisopropylamin
1300-73-8 Xylidiny (všechny isomery) s výjimkou 2,4-xylidinu)
1305-62-0 Hydroxid vápenatý
1305-78-8 Oxid vápenatý
1309-48-4 Oxid hořečnatý
1309-64-4 Oxid antimonitý (jako Sb)
1310-58-3 Hydroxid draselný
1310-73-2 Hydroxid sodný
1314-13-2 Oxid zinečnatý, jako Zn
1314-56-3 Oxid fosforečný
1314-62-1 Oxid vanadičný (prach, dýmy)
1314-80-3 Sirník fosforečný
1319-77-3 Kresoly (všechny isomery)
1321-12-6 Nitrotolueny (všechny isomery)
1330-20-7 Xyleny (všechny isomery)
1335-87-1 Hexachlornaftalen
1336-36-3 Polychlorované bifenyly (technické)
1634-04-4 terc-Butyl-methylether
3689-24-5 Sulfotep (ISO)
4170-30-3 2-Butenal
4435-53-4 3-methoxy-n-butylacetát
7439-92-1 Olovo
7439-96-5 Mangan
7439-97-6 Rtuť
7439-98-7 Molybden
7440-02-0 Nikl
7440-06-4 Platina (kov)
7440-22-4 Stříbro
7440-28-0 Thallium
7440-36-0 Antimon
7440-38-2 Arsen
7440-41-7 Berylium
7440-43-9 Kadmium
7440-48-4 Kobalt
7440-50-8 Měď (dýmy a prach)
7440-62-2 Vanad (prach)
7446-09-5 Oxid siřičitý
7446-11-9 Oxid sírový
7553-56-2 Jod
7580-67-8 Hydrid lithný
7601-90-3 Kyselina chloristá
7646-85-7 Chlorid zinečnatý
7647-01-0 Chlorovodík
7664-38-2 Kyselina fosforečná
7664-39-3 Fluorovodík
7664-41-7 Amoniak
7664-93-9 Kyselina sírová, jako SO3
7697-37-2 Kyselina dusičná
7722-84-1 Peroxid vodíku
7719-12-2 Chlorid fosforitý
7723-14-0 Fosfor (bílý, žlutý)
7726-95-6 Brom
7758-97-6 Chroman olovnatý, jako Cr
7782-41-4 Fluor
7782-49-2 Selen
7782-50-5 Chlor
7783-06-4 Sirovodík
7783-07-5 Selenovodík
7784-42-1 Arsenovodík
7803-51-2 Fosforovodík
8003-34-7 Pyrethrum
8006-64-2 Terpentýn (páry a aerosol)
10024-97-2 Oxid dusný
10025-87-3 Oxychlorid fosforečný
10026-13-8 Chlorid fosforečný
10028-15-6 Ozon
10035-10-6 Bromovodík
10043-52-4 Chlorid vápenatý
10102-43-9 Oxid dusnatý
10102-44-0 Oxid dusičitý
11104-93-1 Nitrosní plyny (NOx)
12125-02-9 Chlorid amonný (dýmy)
13463-39-3 Nikltetrakarbonyl
13463-40-6 Pentakarbonyl železa, jako Fe
13494-80-9 Tellur
13530-65-9 Chroman zinečnatý, jako Cr
19287-45-7 Diboran
20816-12-0 Oxid osmičelý, jako Os
25154-54-5 Dinitrobenzeny (všechny isomery)
25321-14-6 Dinitrotolueny (směs isomerů)
25639-42-3 Methylcyklohexanoly (všechny isomery)
26628-22-8 Azid sodný
26675-46-7 Isofluran
30899-19-5 Amylalkoholy (všechny isomery)
34590-94-8 (2-Methoxymethylethoxy)-propanol
70657-70-4 2-methoxy-1-propylacetát

Amylalkoholy (všechny isomery)

Antimonu sloučeniny, jako Sb (s výjimkou oxidu antimonitého)

Arsenu sloučenuny, jako As (s výjimkou arsenovodíku)

Barya sloučeniny rozpustné, jako Ba

Benzíny

Berylia sloučeniny, jako Be

Cínu anorganické sloučeniny, jako Sn

Cínu organické sloučeniny, jako Sn

Dinitrobenzen (všechny isomery)

Dinitrotoluen (všechny isomery)

Fluorid, anorganický

Hexan (s výjimkou n-hexanu)

Chromu sloučeniny

Kadmia sloučeniny, jako Cd

Kobaltu sloučeniny, jako Co

Kresol (všechny isomery)

Manganu sloučeniny, jako Mn

Methylcyklohexanol (všechny isomery)

Molybdenu sloučeniny, jako Mo

Nafta solventní

Niklu sloučeniny, jako Ni

Nitrotoluen (všechny isomery)

Oleje minerální

Olova anorganické sloučeniny, jako Pb

Platina sloučeniny

Rtuti alkyl-sloučeniny jako Hg

Rtuti anorganické a aryl-sloučeniny jako Hg

Selenu sloučeniny, jako Se

Stříbra sloučeniny, jako Ag

Telluru sloučeniny, jako Te

Thalia rozpustné sloučeniny, jako Te

Uhličitany alkalických kovů

Část B

Přípustné expoziční limity směsi chemických látek

Přípustný expoziční limit směsi chemických látek se stanoví podle následujících zásad:

1. Jde-li o dvě nebo více látek, které p;sobí na týž orgánový systém, předpokládá se, že působí aditivně (účinek se sčítá) pokud nejsou vědecky podložené informace o opaku. Součet poměrů jejich naměřených koncentrací k jejich PEL nebo NPK-P nesmí přesahovat 1:

k1 k2 kn ---- + ---- + ....... + ---- ≤ 1 PEL1 PEL2 PELn k1 k2 kn -------- + -------- + ........ + -------- ≤ 1 NPK - P1 NPK - P2 NPK - Pn k1 - kn jsou naměřené koncentrace jednotlivých látek

PEL1 - PELn jsou stanovené hodnoty PEL jednotlivých látek

NPK-P1 - NPK-Pn jsou stanovené hodnoty NPK-P jednotlivých látek

2. Pokud nelze aditivní účinek jednotlivých látek předpokládat, koncentrace žádné složky směsi nesmí překračovat její NPK-P ani PEL.

Část C

Hodnocení inhalační expozice a strategie měření škodlivin v ovzduší pracovišť

1. Zásady:

a) Jestliže v pracovním ovzduší nelze s jistotou vyloučit přítomnost jedné, či více látek v plynné formě nebo jako aerosolu, musí se zhodnotit jejich koncentrace.

b) Při tomto hodnocení je třeba zjistit všechny skutečnosti, které mohou být relevantní pro expozici:

ba) látky používané nebo vyráběné,

bb) technická zařízení a technologické operace,

bc) časové a prostorové rozdělení koncentrací látek.

c) Limitní hodnota pro chemické látky nebo prach v pracovním ovzduší je dodržena, jestliže hodnocení ukáže, že ji koncentrace ve vzduchu dýchací zóny nepřekračuje. Pokud jsou podklady nedostatečné pro kvalifikované posouzení, zda jsou limitní hodnoty dodrženy, musí být provedeno další šetření a měření.

d) Jestliže hodnocení ukáže, že:

da) nejsou limitní hodnoty dodrženy, musí být zjištěny důvody, pro které byla limitní hodnota překročena a musí být zavedena co nejrychleji odpovídající opatření pro nápravu situace a hodnocení se musí zopakovat;

db) jsou limitní hodnoty dodrženy, musí se podle potřeby v pravidelných intervalech provádět následná měření, aby se potvrdilo, že dosavadní situace stále trvá; čím více se zjištěná hodnota blíží hodnotě limitní, tím častěji se musí měření provádět;

dc) nedochází současně k podstatným změnám v podmínkách pracoviště, které by mohly pravděpodobně vést ke změně expozice zaměstnance, může být snížena frekvence kontrol dodržení limitní hodnoty měřením; v takových případech musí být však pravidelně kontrolováno, zda hodnocení vedoucí k tomuto závěru je stále ještě použitelné.

e) Jestliže jsou zaměstnanci vystaveni současně nebo následně více než jedné látce, musí být tato skutečnost brána v úvahu při hodnocení zdravotního rizika, jemuž jsou vystaveni.

2. Požadavky na měřicí postupy:

a) Postup měření musí dávat o inhalační expozici zaměstnance škodlivinám v pracovním ovzduší reprezentativní výsledky odvozené od časově váženého průměru jejich koncentrací (kp). Výpočet časově váženého průměru koncentrací musí postihnout všechny pracovní operace i veškerou ostatní činnost v průběhu pracovní doby. Průměrnou koncentrací kp se rozumí hodnota vypočtená z naměřených koncentrací k1 kn podle vzorce:

k1.t1 + k2.t2 + .....+ kn.tn kp = ---------------------------- t1 + t2 + ........ + tn k1-kn koncentrace v ovzduší získané jednotlivými odběry (měřeními)

t1-tn doba trvání jednotlivých odběrů (měření)

b) Pro zjištění inhalační expozice zaměstnance na pracovišti, musí se použít tam, kde je to možné, osobní odběr vzorků ovzduší vhodným zařízením, připevněným na těle. Tam, kde skupina zaměstnanců provádí identické nebo podobné úkony na stejném místě a je obdobně exponována, považuje se za reprezentativní pro celou skupinu, je-li odběr prováděn na vybraných zaměstnancích uvnitř této skupiny.

Odběry vzorků a měření na pevně stanovených místech (stacionární) se mohou používat, jestliže jejich výsledky umožňují zjistit míru inhalační expozice zaměstnance na pracovišti. Vzorky se musí odebírat ve výšce dýchací zóny a v bezprostřední blízkosti zaměstnanců.

c) Postup měření musí odpovídat látce, která má být měřena, jejím limitním hodnotám (PEL, NPK-P) a složení pracovního ovzduší.

Výsledek musí být dostatečně spolehlivý s ohledem na limitní hodnoty látky a udán ve stejných jednotkách.

d) Jestliže metoda měření není specifická jen pro danou látku, musí být celá naměřená hodnota vztažena na látku, která má být hodnocena.

e) Meze stanovitelnosti musí odpovídat nejméně jedné čtvrtině PEL.

f) Musí být zajištěna správnost měřicího postupu. U metody musí být zajištěna celková správnost odpovídající odhadu relativní chyby ± 25%.

g) Pro měření musí být použity postupy ověřené v podmínkách praxe.

Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Přípustné expoziční limity pro prach

1. Přípustný expoziční limit pro celkovou koncentraci (vdechovatelnou frakci) prachu se označuje PELc, pro respirabilní frakci prachu PELr. Vdechovatelnou frakcí prachu se rozumí soubor částic polétavého prachu, které mohou být vdechnuty nosem nebo ústy. Respirabilní frakcí se rozumí hmotnostní frakce vdechnutých částic, které pronikají do té části dýchacích cest, kde není řasinkový epitel, a do plicních sklípků. Za respirabilní vlákno se považuje částice, která vyhovuje současně všem následujícím podmínkám:

tloušťka vlákna < 3 µm

délka vlákna > 5 µm

poměr délka : tloušťka > 3

2. Hodnoty přípustného expozičního limitu prachu v pracovním ovzduší jsou uvedeny v tabulkách č. 1 až 5. Přípustné expoziční limity směsí prachů (PELs) s různými PEL se stanoví výpočtem z PEL jednotlivých prachů podle vzorce:

% x1 % x2 % xn PELs = ( -------- + -------- + .... + -------- )-1 100.PEL1 100.PEL2 100.PELn kde:

PELs = PEL směsi látek 1 až n

PEL1 až PELn = PEL látek 1 až n

% x1 až xn = hmotnostní podíl látek 1 až n v procentech

Pokud nelze hmotnostní podíl jednotlivých složek v polétavém prachu spolehlivě určit, stanoví se PEL podle hodnoty platné pro složku s nejnižším PEL.

Příklady:

a) Směs obsahuje 80 hmotnostních % vláken bavlněných (PELc = 2 mg.m-3) a 20% vláken textilních synt. (PELc = 4 mg.m-3).

80 20 PELs = ( ----- + ----- )-1 = 2,2 mg.m-3 100.2 100.4V případě, že nelze hmotnostní podíl jednotlivých složek v poletavém prachu spolehlivě určit, stanoví se PELs podle hodnoty platné pro látku s nejnižší PEL.

b) Směs obsahuje vlnu (PELc = 6 mg.m-3), syntetická vlákna textilní (PELc = 4 mg.m-3) a půdní prach (PELc = 10 mg.m-3). Podíl jednotlivých složek nelze stanovit.

PELs = 4 mg.m-3 hodnota platná pro látku s nejnižším PELc.

3. Pokud je v prachu obsažena fibrogenní složka musí se stanovit vždy jeho respirabilní frakce a koncentrace fibrogenní složky.

Jestliže respirabilní frakce obsahuje více než 1% fibrogenní složky nesmí její PELr překračovat hodnoty uvedené v tabulce č. 1.

Za dodržení PEL se pokládá stav, kdy jsou dodrženy jak PELr pro fibrogenní složku, tak i PELc pro daný druh prachu.

4. Pokud prach obsahuje méně než 1% krystalického SiO2 a neobsahuje azbest považuje se za prach s převážně nespecifickým účinkem. Pro takový prach s převážně nespecifickým účinkem platí PELc 10 mg.m-3.

5. PEL nepřihlíží k možným senzibilizujícím účinkům a případnému obsahu mikroorganismu v prachu.

Tabulka č. 1 - Prachy s převážně fibrogenním účinkem1)

Látka PELr (mg.m-3)
respirabilní frakce (Fr)
PELc (mg.m-3)
celková koncentrace
Fr = 100 %2)
křemen 0,1 -
kristobalit 0,1 -
tridymit 0,1 -
gama-oxid hlinitý 0,1 -

Fr ≤ 5 % Fr > 5 %
dinas 2,0 10 : Fr 10
grafit 2,0 10 : Fr 10
prach černouhelných dolů4) 2,0 10 : Fr 10
koks 2,0 10 : Fr 10
slída 2,0 10 : Fr 10
talek3) 2,0 10 : Fr 10
ostatní křemičitany (s výjimkou azbestu) 2,0 10 : Fr 10
šamot 2,0 10 : Fr 10
horninové prachy 2,0 10 : Fr 10
slévárenský prach 2,0 10 : Fr 10

Vysvětlivky :

1) Za fibrogenní se považuje prach, který obsahuje více než 1% fibrogenní složky a v pokusu na zvířeti vykazuje zřetelnou fibrogenní reakci plicní tkáně.

2) Fr = obsah fibrogenní složky v respirabilní frakci v procentech.

Fibrogenní složka - křemen, kristobalit, tridymit, gama - oxid hlinitý.

3) Za přítomnosti vláken respirabilních rozměrů v prachu musí být dodržen PEL pro azbest

4) Při stanovení nižšího přípustného expozičního limitu se postupuje podle zvláštního právního předpisu.13)

Tabulka č. 2 - Prachy s možným fibrogenním účinkem

Látka PELc (mg.m-3)
amorfní SiO2 4,0
svářečské dýmy1)5,0
bentonit 6,0

Vysvětlivka:

1) Platí pro pevné částice. Složení svářečských dýmů závisí na řadě činitelů zejména na svařovaném materiálu, materiálu jímž se svařuje, svařovacím proudu atd. Tyto okolnosti musí být brány v úvahu při hodnocení expozice svářečským dýmem.

Tabulka č. 3 - Prachy s převážně nespecifickým účinkem

LátkaPELc (mg.m-3)
baryt10,0
cement10,0
čedič tavený10,0
dolomit10,0
železo a jeho slitiny1)10,0
hliník a jeho oxidy (s výjimkou gama Al2O3)10,0
hnědé uhlí a lignit10,0
magnezit10,0
ledek amonný10,0
ocelárenská struska10,0
oxidy železa10,0
popílek10,0
prach z umělého brusiva (karborundum, elektrit)10,0
půdní prachy10,0
sádra10,0
saze2,0
siderit10,0
škvára10,0
vápenec, mramor10,0
vysokopecní struska10,0

Vysvětlivky k tabulce:

1) Pokud slitiny železa obsahují vyšší podíl kovů, pro které jsou stanoveny PEL, posuzuje se prašnost i podle PEL těchto kovů. Za dodržení PEL se považuje stav, kdy je dodržen jak PELc pro slitinu železa, tak i PEL pro jednotlivé kovy, rozhodující je přitom ten, jehož PEL je nejnižší.

Slitiny jiných kovů než železa se posuzují po stránce prašnosti podle PEL jednotlivých kovů přítomných ve slitině, rozhodující je přitom ta složka slitiny, jejíž PEL je nejnižší.

Tabulka č. 4 - Prachy s převážně dráždivým účinkem

LátkaPELC (mg.m-3)
Textilní prachy:
bavlna2,0
len2,0
konopí2,0
hedvábí2,0
syntetická vlákna textilní4,0
sisal6,0
juta6,0
Živočišné prachy
peří4,0
vlna6,0
srst6,0
ostatní živočišné prachy6,0
Rostlinné prachy:
mouka4,0
tabák4,0
čaj4,0
káva zelená2,0
koření2,0
prach obilní6,0
Prach z
- chromu0,5
- toxických a výrazně senzibilizujích (exotických) dřevin01,0
- tvrdých a senzibilizujících dřev2.0
- ostatních (nesenzibilizujících a nekarcinogenních) dřevin5,0
ostatní rostlinné prachy6,0
Jiné prachy s dráždivým účinkem:
prach fenolformaldehydových pryskyřic5,0
prach PVC5,0
prach z broušení pneumatik3,0
prach epoxidových pryskyřic2,0
prach papíru6,0
prach polyakrylátových pryskyřic5,0
prach polyesterových pryskyřic5,0
prach polyethylenu5,0
prach polypropylenu5,0
prach polymerních materiálů5,0
prach polystyrenu5,0
prach siřičitanu vápenatého5,0
prach sklolaminátů5,0
prach sklolaminátů4,0

Vysvětlivky k tabulce:

1) Například: Iroko (chlorophora excelsa), makoré-třešňový mahagon (Tieghemella heckelii), mansonie (Mansonia altissima), peroba žlutá (Paratecoma peroba), avodiré (Turraenthus africanus), citroník (Chloroxylon), Indigbo-limba (Terminalia avirensis), západní rudý cedr (Thuja plicata), teak (Tectona grandis),

2) Příkladmý seznam tvrdých dřev je uveden v příloze č. 9 k tomuto nařízení.

Tabulka č. 5 - Minerální vláknité prachy

Látka PEL
početní koncentrace
(počet respirabilních vláken.cm-3)
azbestová vlákna
- chrysotil 0,11)
- amfibolové azbesty 0,11)
umělá minerální vlákna
(např. čedičová, skleněná, strusková)
1

hmotnostní koncentrace
(mg/m3)
umělá minerální vlákna1)
(vlákna všech rozměrů)
4

Vysvětlivky:

1) Pro umělá minerální vlákna musí být dodrženy současně přípustné hodnoty početní i hmotnostní koncentrace.

Měření a hodnocení expozice prachu

Pro a hodnocení expozice platí obdobně zásady uvedené v části C přílohy č. 2 k tomuto nařízení pro chemické látky s těmito doplňky:

a) Způsob a technika odběru a stanovení koncentrace frakcí polétavého prachu inhalabilní a respirabilní frakce v pracovním ovzduší podle přijatých konvencí v ČSN EN 481 gravimetricky. Strategie měření, výběr vhodného měřicího postupu a zpracování výsledků dle ČSN EN 482 a ČSN EN 689.

Princip zkoušky.

Podstatou metody je prosávání vzduchu zařízením s filtrem, na němž se určitá frakce polétavého prachu kvantitativně zachytí.

Prosávání vzduchu je nejčastěji zajištěno čerpací jednotkou s elektronickou regulací průtoku, popř. jiným způsobem (Venturiho trubice napojená na zdroj stlačeného vzduchu, rotace misky s filtrem apod.).

Vstupním zařízením může být cyklon, impaktor, elutriátor, popř. jiné zařízení, které zachycuje částice odlučovaných frakcí prachu, které musí odpovídat přijatým konvencím uvedeným v ČSN EN 481. (V tomto smyslu je možno používat i zařízení splňující požadavky Johannesburgské konvence).

Rozsah použití zkoušky.

Je to rozdíl mezi horní mezí stanovitelnosti a mezí detekce hmotnosti odebraného prachu na filtru. Rozsah použití zkoušky závisí na době odběru, citlivosti analytických vah, typu filtru a typu prachu.

Mez detekce je nejmenší statisticky významný rozdíl v hmotnosti, který lze vypočítat z hmotnosti filtru s odebraným prachem a hmotnosti čistého filtru. Je ji možno odhadnout z hmotností opakovaně vážených slepých vzorků takto:

XD = x0 + k.s0

kde

x0 průměrný rozdíl hmotnosti slepých vzorků před expozicí a po expozici

k je konstanta, doporučuje se hodnota 3

s0 je průměrná směrodatná odchylka hmotnosti slepých vzorků před a po expozici (viz. kapitola - Validace)

Horní mez stanovitelnosti polétavého prachu je největší hmotnost odebraného prachu v případě, že ještě nedochází k odpadávání prachových částic z filtru. Je závislá na maximální únosnosti filtru (u membránového filtru je asi 15-20 mg, u některých vláknitých filtrů až 80 mg, u PUF filtrů závisí na velikosti filtru a pórů).

Vzorkování, konzervace a přeprava vzorků.

Vzorek prachu je získán prosáváním zkoumaného ovzduší odběrovou aparaturou. Před odběrem se doporučuje provést kontrolu těsnosti aparatury. Průtoková rychlost, která musí být dodržena po celou dobu odběru v povolených mezích (max. ± 5 % hodnoty průtokové rychlosti jmenovité) se liší podle druhu použitého odběrového zařízení. U osobních odběrových aparatur s čerpadlem se pohybuje hodnota jmenovité průtokové rychlosti v rozmezí 1-3,5 litrů/min, u osobních vzorkovačů (samplerů), u nichž je prosávání založeno na jiném principu než je tomu u sestavy čerpadlo + odběrová hlavice i více, např. 10 litrů/min. U stacionárních aparatur až 50 litrů/min. Zároveň s reálnými vzorky je nutno transportovat slepé vzorky, tj. vzorky, se kterými se manipuluje zcela obdobně jako s reálnými vzorky, vyjma prosávání vzdušin těmito filtry. Doporučuje se počet 1 až 4, popř. počet slepých vzorků přizpůsobit vyššímu počtu vzorkovaných pracovišť.

Vzorek prachu se uchovává a transportuje v odběrové hlavici popř. se exponované filtry v objímkách, miskách či jinak fixované podle typu použité aparatury přemístí do transportních obalů nebo boxů. V laboratoři se filtry umisťují v Petriho miskách v exsikátoru do dalšího zpracování. Doba archivace exponovaných filtrů je dána minimálně termínem vydání protokolu o zkoušce zkušební laboratoře, pokud nebyl filtr podroben dalším destruktivním zkouškám. Obecně postup vzorkování a konzervace vzorků musí respektovat návod k použití konkrétního odběrového zařízení výrobce, není-li v rozporu s některým bodem standardní metody.

Etalony, referenční materiály.

Závaží o rozsahu hmotnosti < 1000 mg, pokud možno odpovídající hmotnosti vážených filtrů

Přístroje a zařízení.

Kompletní odběrová hlavice (vybavená selektorem oddělující frakce polétavého prachu vyhovující konvencím podle ČSN EN 481), vyrobená z materiálu, který zaručuje, že nebude ovlivněno stanovení koncentrace prachu ani následné analýzy filtru (stanovení obsahu kovů, organických látek apod.).

Čerpací jednotka - čerpadlo zajišťující dodržení hodnoty požadovaného jmenovitého průtoku při odběru s maximální odchylkou ±5%, tedy čerpadlo s elektronickou regulací průtoku nebo čerpadlo vybavené omezovací tryskou (kontrola průtoku je možná pouze při vybavení soustavy vakuometrem, tedy prostřednictvím hodnoty podtlaku, pod níž nesmí klesnout, má-li se průtok s postupným zanášením filtru snížit jen do povolené odchylky) nebo jiné, vybavené indikátorem chybné funkce čerpadla nebo automatickým přerušovačem chodu čerpadla se záznamem délky doby odběru (dle požadavků ČSN EN 1232 - Ovzduší na pracovišti. Čerpadla pro osobní odběr vzorků chemických látek - požadavky a zkušební metody, ČSN EN 12912 - Ovzduší na pracovišti. Čerpadla pro odběr vzorků chemických látek s objemovým průtokem nad 5 litrů/min - Požadavky a zkušební metody). Časoměrné zařízení vhodného typu a rozsahu, např. stopky.

Hadice přiměřeného průměru a materiálu, zaručujícího stálost vnitřního průřezu v podtlakovém (nebo přetlakovém) režimu při prosávání odebírané vzdušiny, s dostatečnou tepelnou odolností (pryž, PU, PVC apod.)

Držáky filtrů.

Podpůrné destičky pro podložení filtru.

Průtokoměr požadovaného rozsahu průtočné rychlosti a takové přesnosti jejího měření, aby bylo možno spolehlivě kontrolovat její kolísání v rozsahu požadovaných ±5%, průtoku, nebo suchý nebo mokrý plynoměr s týmiž vlastnostmi.

Stativ, či jiné zařízení pro instalaci stacionárních odběrových zařízení ve výšce odpovídající výšce dýchací zóny exponovaného pracovníka (s ohledem na jeho pracovní polohu).
Příslušenství pro osobní odběr (opasek, brašna, podle typu a provedení přístrojů).

Exsikátor s nasyceným roztokem K2CO3 pro udržení konstantní relativní vlhkosti 44 %.

Analytické váhy s citlivostí 10g nebo lepší.

Petriho misky nebo jiné zařízení pro transport a přechovávám filtrů.

Pinzeta s plochými konci pro manipulaci s filtry v laboratoři.

Formuláře pro záznamy v terénu a psací potřeby.

Teploměr, vlhkoměr, tlakoměr pro měření veličin při kalibraci (justaci) odběrové sestavy v laboratoři a podmínek odběru vzorků ovzduší na pracovišti.

Filtry.

Výběr druhu filtru musí uživatel přizpůsobit podmínkám odběru vzorku (např. mikroklimatické podmínky) a potřebě eventuální následné analýzy zachyceného materiálu. Je nutno uvážit vlastnosti filtrů, jako druh materiálu, obsah nečistot, průměr a tloušťku filtru určený pro danou odběrovou hlavici, texturu povrchu filtru, pórovitost (např. průměr vláken, tloušťka a plošná hmotnost u vláknitých filtrů), velikost pórů (např. u membránových filtrů), odolnost vůči podtlaku.

Membránové filtry (pro inhalabilní frakci velikost pórů ,5 μm, pro respirabilní frakci velikost pórů ,5 μm) - např. směs esterů celulózy, nitrát celulózy, acetát celulózy, celulóza, polykarbonát, polyamid, polytetrafluoretylen (PTFE). Vhodné pro všechny druhy prachu vyjma prachů, jejichž částice mají malou měrnou hmotnost (např. dřevných prachů). Většina z nich není vhodná (s výjimkou PTFE) pro odběr prachu v prostředí s vyšší koncentrací organických rozpouštědel.

Vláknité filtry (pórovitost se významně liší u různých typů materiálů, pro křemenné filtry jsou požadavky přibližně - průměr vláken ,0 μm, tloušťka filtru >400 μm a plošná hmotnost >5 mg/cm2) - skleněné, křemenné (quartz), AFPC. Vhodné pro všechny druhy prachů včetně prachů, jejichž částice mají malou měrnou hmotnost. Tyto filtry mají zpravidla vyšší únosnost zachyceného materiálu.

Polyuretanová pěna (druhy dodávané výrobcem pro odběrové zařízení). Pokud není výrobcem uveden návod na další zpracování tohoto filtru, není vhodnou volbou v případě provádění dalších analýz odebraného prachu a v prostředí s vyšší koncentrací organických rozpouštědel.

Postup zkoušky.

Postup zkoušky spočívá ve stanovení hmotnostní koncentrace inhalabilní a/nebo respirabilní frakce, popřípadě jiné frakce poletavého prachu v pracovním ovzduší osobní nebo stacionární odběrovou aparaturou. Stanovení sestává z přípravných prací v laboratoři, vlastního odběru, zpracování vzorku a výpočtu koncentrace prachu.

Koncentrace dané frakce se vypočítá ze vzorce

c = m/V, kde

c ... koncentrace frakce (mg/m3)

m ... celková hmotnost prachu (mg)

V ... objem odebraného vzorku (m3)

Celková hmotnost prachu se vypočítá z rozdílu hmotností filtru před a po odběru (expozici)

m = W2 - W1 , kde

W1 ......hmotnost filtru před odběrem (mg)

W2 ... hmotnost filtru po odběru (mg)

Stejným způsobem se provede výpočet i pro slepé vzorky (viz kapitola - Validace).

Objem vzorku vzduchu se stanoví měřením prošlého objemu vzduchu nebo se vypočítá jako součin průměrného průtoku a doby odběru

V = Q . t, kde

Q ... minutový průtok odběrovým zařízením (m3/min)

t ... doba odběru (min)

Q se stanoví podle návodu výrobce zařízení (aritmetický průměr hodnot průtokové rychlosti na začátku a na konci odběru, jmenovitý průtok čerpadla s omezovací tryskou, Venturiho trubice).

Přepočet na standardní podmínky se provádí tehdy, nebylo-li při měření použito měřidla kalibrováného za standardních podmínek. Za standardní podmínky se považuje T = 20 °C a p= 101,3 kPa.

V případě, kdy měřidlo průtoku je v odběrové sestavě zařazeno za odběrovou hlavicí po směru proudění prosávaných vzdušin (např. je-li k měření průtoku použit rotametr jako součást čerpadla), při výpočtu odebraného objemu je nutno provést korekci na tlakové a teplotní podmínky při justaci sestavy, např. dle vztahu:

V = Q . t . (pkal . todb / podb . tkal)1/2 , kde

Q ... objemový průtok odběrovým zařízením (m3/mm)

t ... doba odběru (min)

pkal ... tlak během kalibrace čerpadla (kPa), tlakoměr zařazen mezi čerpací jednotku a odběrovou hlavici

todb ... teplota během kalibrace (°C)

podb ... tlak odebraného vzduchu (kPa)

tkal ... teplota odebraného vzduchu (° C)

1. Stanovení hmotnostní koncentrace inhalabilní frakce prachu osobní odběrovou aparaturou.

Použije se zařízení s odběrovou hlavicí vyhovující konvenci pro inhalabilní frakci podle ČSN EN 481.

Přípravné práce.

Vizuální kontrola stavu odběrových zařízení, kontrola akumulátorů čerpadla, hadic. Kondicionace filtrů - před odběrem vzorku musí být filtr kondicionován při konstantní relativní vlhkosti a konstantní teplotě nejméně 24 hodiny. Doporučuje se, aby pro dosažení nejlepší přesnosti okolní teplota byla v rozsahu 15 - 30 °C a byla udržována v rozmezí ± 3 °C, relativní vlhkost v rozmezí 20 - 45 % ± 5 %. Po odběru vzorků musí být filtry kondicionovány za stejných podmínek jako před odběrem. Filtry musí být v exsikátoru během kondicionace uloženy v otevřených přepravních zařízeních, např. Petriho miskách. Exsikátor musí být umístěn co nejblíže analytickým váhám, aby se čas, po který je filtr vystaven jiné vlhkosti, zkrátil na minimum. Z téhož důvodu je vhodné umístit do skříně vah malou kádinku s nasyceným roztokem K2CO3. Pokud je v laboratoři k dispozici váhovna s řízenými tepelně vlhkostními podmínkami, postačí pro kondicionaci filtrů uložení v této místnosti v prázdném exikátoru nebo pod ochranným obalem.
Kontrola správné funkce analytických vah - před vážením každé série filtrů je nutno provést vážení závaží o hmotnosti < 1000 mg, pokud možno odpovídající hmotnosti vážených filtrů Odchylka od deklarované hodnoty musí být menší než v laboratoři vypočtená kombinovaná nejistota z nejistoty kalibrace tohoto závaží a nejistoty kalibrace vah. Pokud vznikne podezření na změnu podmínek vážení (teplota, vibrace, mechanický otřes apod.). je nutno provést novou kalibraci vah.

Vážení čistých filtrů - filtry musí být zváženy do 1 minuty po vyjmutí z exsikátoru, aby se jejich hmotnost nezměnila vlivem odlišné okolní vlhkosti. Exsikátor se musí zavřít po každém vyjmutí filtru. Po kalibraci analytických vah se filtry bez objímky a podpůrných destiček zváží. Filtry se přechovávají v laboratoři v čisté Petriho misce. Manipulace s nimi se děje pouze pinzetou s plochými čelistmi, bez dotýkání se exponované plochy filtru, pouze za okraj. Vážení filtrů s objímkami je možné u speciálních odběrových zařízení podle specifikace výrobců.

Sestavení odběrové hlavice - filtr a podpůrná destička se do objímky vloží ihned po zvážení, objímky se uloží v transportním obalu popřípadě se instalují přímo do odběrových hlavic.

Odběr vzorku v terénu.

Sestaví se odběrová aparatura - čerpadlo, hadička, odběrová hlavice s filtrem, upevní se na pracovníka exponovaného prachu na pracovišti, do jeho dýchací zóny (ve smyslu ČSN EN 1540).

Nastaví se požadovaný průtok sestavy justací čerpadla (průtokoměrem či jiným zařízením).

Zaznamená se čas začátku odběru, průtoková rychlost na začátku měření popřípadě jiné parametry než průtok, mající význam pro měření.

Po odběru vzorku se zaznamená čas ukončení odběru, průtoková rychlost na konci měření popřípadě jiné. Filtr v objímce se vyjme z odběrové hlavice a uloží do transportního obalu.

Zpracování vzorku v laboratoři.

Před vážením se filtr po odběru vzorku kondicionuje za stejných podmínek jako před odběrem. Požadavky na vážení exponovaných filtrů jsou stejné jako u vážení čistých filtrů.

Výpočet koncentrace prachu je uveden výše.

Všechny práce či manipulace se zařízením musí být v souladu s postupem stanoveným výrobcem zařízení.

2. Stanovení hmotnostní koncentrace respirabilní frakce (podle přijatých konvencí) prachu osobní odběrovou aparaturou.

Respirabilní frakce se odebírá v případě výskytu prachu s převážně fibrogenním účinkem. Stanovení jiných frakcí může být opodstatněné při výzkumných a speciálních úkolech. Použije se zařízení s odběrovou hlavicí vyhovující konvenci pro respirabilní, popřípadě jinou frakci podle ČSN EN 481.

Celý postup je identický jako u inhalabilní frakce s tím, že některá zařízeni umožňují stanovení inhalabilní, respirabilní popřípadě jiných frakcí současně (odběr jedinou odběrovou hlavicí). V tomto případě se provádí nejen vážení filtru ke stanovení koncentrace respirabilní frakce, ale i vážení ostatních zachycených podílů prachu. Inhalabilní frakce je pak dána součtem všech zachycených podílů prachu.

3. Stanovení hmotnostní koncentrace inhalabilní a respirabilní frakce prachu stacionární odběrovou aparaturou.

Postup je identický jako u stanovení koncentrace uvedených frakcí poletavého prachu osobní odběrovou aparaturou. Rozdíl je pouze u odběru vzorku v terénu, kdy po sestavení odběrové aparatury se tato umístí na referenčním místě na pracovišti v úrovni dýchací zóny, neupevňuje se na pracovníka. Referenčními místy jsou míněna místa pro statický odběr vzorků, která reprezentují výskyt a pohyb pracovníků.

Požadavky na metrologickou návaznost.

Metrologická návaznost je upravena zákony a prováděcími předpisy v platném znění. Časové intervaly úkonů metrologické návaznosti (kalibrací) jsou dány uvedenými předpisy (vyhláška č. 264/2000 Sb., o základních měřicích jednotkách a ostatních jednotkách a o jejich označování) pro stanovená měřidla, v případě nestanovených měřidel si laboratoř příslušné intervaly stanoví sama.

Průtoková rychlost v sestavě čerpadlo-odběrová hlavice se měří vždy minimálně před a po každém odběru průtokoměrem či nepřímo měřidlem jiné veličiny, při zapojení sestavy (viz schéma nejběžnější aplikace)
(viz schéma nejběžnější aplikace)
podle doporučení výrobce takto:

Čerpací jednotka (v zapojení nasává) - odběrová hlavice osazená filtrem (použitým pouze ke kalibraci, stejného typu jaký je použit k odběru vzorků) - průtokoměr. Jiné zapojení může způsobit nepřesné nastavení správné hodnoty průtokové rychlosti odběrově aparatury! (Viz korekce na tlakové a teplotní podmínky při justaci soustavy.)

Vyjádření výsledků.

Výsledky koncentrace prachu se udávají v mg/m3. Nejistota výsledku se uvádí v procentech hodnoty výsledku nebo v jednotce mg/m3.

Zaokrouhlování výsledků.

Výsledky se zaokrouhlují na 1 desetinné místo.

Validace metody, kontrola stability zkoušek.

V následujícím textu jsou použity názvy parametrů podle ČSN ISO 3534 - 1.

Pro validaci metody musí laboratoř ověřit následující parametry pro konkrétní podmínky a použitou laboratorní a odběrovou techniku.

Rozsah kalibrace - u průtoku je dán rozdílem nejvyšší a nejnižší hodnoty kalibrační závislosti.

Pracovní rozsah měřidla průtoku musí respektovat jmenovité hodnoty průtoků hlavic odběrových aparatur. Pracovní rozsah měřidel hmotnosti musí splňovat podmínku nižší dolní meze váživosti vah než je hmotnost použitého čistého filtru.

Nejistota kalibrace - vyjadřuje výskyt chyb při kalibraci nebo použití měřícího zařízení (průtokoměrů, vah, plynoměrů atd.). Zpravidla je vyjádřena jako rozšířená kombinovaná standardní nejistota nebo konfidenční interval. U průtokoměrů nesmí být horši než ± 5 % hodnoty průtoku, které jsou požadovány u stability průtoku čerpacích jednotek, v praxi se pohybuje do ± 3 %. Používají se váhy s citlivostí 0,01 mg nebo lepší.

Mez detekce (mez stanovitelnosti) - lze odhadnout výpočtem z opakovaných měření slepých pokusů (pro daný typ filtru). Doporučuje se pro výpočet použít sady nejméně 10 naměřených rozdílů hmotnosti slepých vzorků (čistých filtrů) před a po expozici (myslí se tím vystavení filtru stejným podmínkám jako neznámé vzorky s tím rozdílem, že slepými vzorky není prosáván vzduch obsahující aerosol).

Mez stanovitelnosti se použije v případě požadavku dodržení shodnosti v celém rozsahu kalibrace a vypočte se stejným způsobem jako mez detekce při použití koeficientu k = 10.

V souladu s postupem zkoušky se provádí vážení slepých filtrů při každé sérii vzorků.

Z výsledků se sestrojí regulační diagram, kde v přípravné fázi se vynese nejméně 10 zjištěných rozdílů hmotnosti (před a po expozici). Pokud poté dojde u slepého vzorku k překročení regulačních mezí (± 3 so), musí být výsledky u této série prohlášeny za neplatné.

Shodnost - vyjadřuje přítomnost a velikost náhodných chyb, tj. variabilitu jednotlivých dílčích kroků při měření prašnosti (vážení, měření průtoku, apod.). Slouží jako výchozí parametr (vyjádřený jako směrodatná odchylka) pro odhad nejistoty výsledku.

Strannost (správnost) - je rozdíl mezi střední hodnotou výsledků zkoušek a přijatou referenční hodnotou. Strannost metody lze hodnotit jen v definovaných laboratorních podmínkách při zajištění referenční koncentrace aerosolu. Tento parametr pro konkrétní typy odběrových zařízení a různé druhy prachu nebylo možno stanovit, zařízení požadovaných vlastností není v ČR k dispozici.

Specifičnost - je odhadována na základě znalosti principu metody a experimentů, kterými je možno odhalit rozsah rušivých vlivů interferujících s měřeným faktorem. Měření koncentrace prachu je metodou nespecifickou - v případě výskytu kapalného aerosolu při měření závisí záchyt kapalných částic na filtru (nebo částic pevných, na které se kapalné mohou vázat) na tenzi par kapalné látky.

Nejistota výsledků - parametr přidružený k výsledku měření, charakterizující rozptyl hodnot důvodně přisuzovaný výsledkům. Nejistotu výsledků je možno odhadnout jako rozšířenou kombinovanou standardní nejistotu podle zákona o šíření nejistot. Je to souhrn nejistot všech veličin vstupujících do procesu vynásobený koeficientem rozšíření.

Při výpočtu kombinované standardní nejistoty výsledku se významně podílí na výsledku tyto složky:

- nejistota vnesená kalibrací měřidel; přebírá se z údaje o nejistotě kalibrace,

- vzorkování, v úvahu připadá vliv směru/rychlosti proudění vzduchu, vlhkost při odběru, shoda průběhu odlučování jednotlivých frakcí prachu odběrovým zařízení s konvenční funkcí,

- vliv experimentálních podmínek na zkušební postup, vlivy prostředí při vážení a justaci průtoku,

- vlastnosti a stav předmětu zkoušení, interference, distribuce částic aerosolu, vliv možného elektrostatického náboje váženého filtru na výslednou hmotnost,

- další vlivy, chyby operátora, aproximace, předpoklady, které jsou součástí zkušební metody.

Rozšířená kombinovaná standardní nejistota výsledku

U (p, q, r, ...) = k . (up2 + uq2 + ur2 + ...)1/2

kde

k ... koeficient rozšíření,

up ... dílčí standardní nejistota parametru p,

uq ... dílčí standardní nejistota parametru q,

ur ... dílčí standardní nejistota parametru r

Požadavky na bezpečnost práce, způsob a likvidace odpadů:

Bezpečnost práce v laboratoři se řídí ČSN 01 8003 - Zásady pro bezpečnou práci v chemických laboratořích, manipulace s chemikáliemi zákonem č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, v platném znění. K odběru vzorků ovzduší v organizacích podléhajících zákonu č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) v organizacích vykonávajících činnost hornickým způsobem, a v organizacích, kde se vyskytuje prostředí s nebezpečím výbuchu prachu, par a plynů je nutno použít zařízení v souladu s ČSN EN 50014 Nevýbušná elektrická zařízení a pracovníci jsou povinni respektovat veškeré bezpečnostní předpisy uvedené v platné legislativě a nebo v interních předpisech subjektu, u něhož probíhá odběr vzorků ovzduší.

b) Odběr vzorku pro stanovení početní koncentrace azbestových a jiných vláken v pracovním ovzduší:

1. Vzorky se odebírají v dýchací zóně zaměstnance, tj. uvnitř polokoule obepínají zpředu obličej o poloměru 300 mm, měřeném ze středu spojnice uší.

2. K odběru se používají membránové filtry (smíšené estery nebo dusičnany celulosy) o průměru 25 mm a o velikosti pórů od 0,8 do 1,2 µm s vytištěnými čtverci upevněné v otevřeném držáku filtru s cylindrickým nástavcem přesahujícím 33 až 44 mm rovinu filtru a vymezujícím kruhovou plochu o průměru nejméně 20 mm. Při odběru má nástavec směřovat dolů.

3. K odběru vzorků ovzduší se používá přenosné bateriové čerpadlo umístěné na opasku nebo v kapse zaměstnance. Průtok vzduchu se nastavuje na počátku odběru na 1 litr/min ± 5% a má být udržován v rozmezí ± 10% počáteční hodnoty průtoku v průběhu celé doby odběru a nemá kolísat.

4. Doba odběru se měří s tolerancí 2%.

5. Optimální počet vláken na filtru má být mezi 100 až 400 vlákny/mm2. Po odběru se celý filtr nebo jeho část umístí na podložní sklíčko, zprůhlední za použití aceton-triacetinové metody a pokryje krycím sklíčkem.

6. Pro počítání vláken se používá binokulární mikroskop vybavený:

6.1 osvětlením podle Koehlera,

6.2 Abbeho nebo achromatickým fázově kontrastním kondenzorem a s nezávislým centrováním fázového prstence,

6.3 pozitivním fázově kontrastním achromatickým objektivem zvětšujícím čtyřicetkrát s numerickou aperturou 0,65 až 0,70 s fázovou vrstvou v optické soustavě, případně zařízením pro vytvoření fázového kontrastu mimo rovinu objektivu. Absorpční koeficient absorpční destičky má být 65 až 85%.

6.4 kompenzačními okuláry zvětšujícími 12,5 krát; alespoň jeden z nich musí dovolovat vložení okulárního měřítka a musí být vybaven zaostřováním.

6.5 Walton-Becketovým kruhovým měřítkem s kruhem vymezujícím při pracovním měření kruhové pole o průměru 100 µm ± 2 µm

7. Mikroskop musí být seřízen podle instrukcí výrobce a detekční limit kontrolován pomocí fázově kontrastní testovací destičky. Kontrola se provádí denně před zahájením práce.

8. Vzorky se odečítají podle následujících pravidel:

8.1 počitatelné vlákno je jakékoliv vlákno, jehož délka je větší než 5 µm, průměr menší než 3 µm, poměr délky ku průměru minimálně 3 : 1,

8.2 jakékoliv počitatelné vlákno; jehož oba konce jsou uvnitř gratikulární plochy se počítá jako jedno vlákno; jakékoliv vlákno, jehož jen jeden konec je uvnitř plochy se počítá polovinou,

8.3 gratikulární plochy pro počítání se vyberou nahodile uvnitř exponované plochy filtru,

8.4 svazek vláken, který se v průběhu své délky jeví v jednom nebo více bodech jako solidní a nerozdělený, ale v jiných bodech je rozdělen do oddělených svazků (rozdělených vláken) se počítá jako jednotlivé vlákno, jestliže jeho rozměry odpovídají počitatelnému vláknu; průměr se přitom měří na nerozdělené části,

8.5 v jakémkoliv jiném svazku vláken, v němž se jednotlivá vlákna dotýkají nebo kříží, vlákna počítají individuálně, jestliže je lze dostatečně rozlišit tak, aby bylo možno určit, zda odpovídají definici pro počitatelné vlákno; jestliže nelze jednotlivá vlákna odpovídající této definici rozlišit, je svazek pokládán za počitatelné vlákno, jestliže posuzován jako celek odpovídá definici počitatelného vlákna,

8.6 jestliže je více než 1/8 gratikulární plochy pokryta částicemi nebo jejich svazkem, musí být pro počítání zvolena jiná plocha,

8.7 počítá se 100 vláken, přičemž se odečítá minimálně 20 gratikulárních ploch, nebo se vyšetří 100 gratikulárních ploch,

8.8 průměrný počet vláken v jednom poli se vypočítá dělením počtu počitatelných vláken počtem vyšetřených polí. Vliv počtu skvrn na filtru a kontaminace filtru se musí omezovat a musí být udrženy pod hodnotu 3 vlákna na 100 polí a posuzuje se srovnáním s čistými filtry.

Příloha č. 4 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Požadavky na větrání pracovišť

Část A

1. Minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště musí být:

50 m3/h na osobu pro práci převážně vsedě,

70 m3/h na osobu pro práci převážně vstoje a v chůzi,

90 m3/h na osobu při těžké fyzické práci.

Tato minimální množství venkovního přiváděného vzduchu musí být dále zvýšena při další zátěži větraného prostoru, např. teplem, pachy, kouřením. V místnostech, kde je povoleno kouření se zvyšuje množství přiváděného vzduchu o 10 m3/h na osobu. Celkové množství větracího vzduchu se určuje podle nejvyššího počtu osob současně užívajících prostor.

2. Pro pracovní prostory s přístupem veřejnosti (například obchody) se zvyšuje množství přiváděného vzduchu úměrně předpokládané zátěži 0,2 - 0,3 osoby/m2 podlahové plochy.

3. Při venkovních teplotách vyšších než 26 oC a nižších než 0 oC může být množství venkovního vzduchu zmenšeno, nejvýše však na polovinu.

4. Proudění vzduchu na pracovištích musí být řešeno tak, aby bylo zabezpečeno dobré provětrání pracovišť.

5. Proudění vzduchu nesmí přispívat k šíření škodlivin v provozu. Pokud je na pracovišti požadováno nucené větrání, musí být přivádění vzduch filtrován a v zimě ohříván.

6. Oběhový vzduch musí být vyčištěn tak, aby zpětný vzduch přiváděný na pracoviště neobsahoval chemické látky nebo aerosoly v koncentraci vyšší než 5% jejich přípustného expozičního limitu. Při použití teplovzdušného větrání a klimatizace nesmí podíl venkovního vzduchu poklesnout pod 15% celkového množství přiváděného vzduchu. Přitom musí být dodrženy požadavky na minimální množství přiváděného venkovního vzduchu podle bodu 1.

Na pracovištích se zvláštními nároky na čistotu ovzduší s malým počtem zaměstnanců se připouští podílu venkovního vzduchu v přiváděném vzduchu takto:

V/n100015002000250030004000
p[%]1086.55.554

kde značí

V...množství přiváděného vzduchu [m3/h]

n...počet osob v místnosti

p...podíl venkovního vzduchu [%]

7. Větrací zařízení a zařízení k místnímu odsávání, u kterých by porucha funkce mohla způsobit vzestup koncentrace chemických látek v pracovním ovzduší, musí být vybavena signalizací chodu a signalizací jakékoliv poruchy řídícího systému.

8. Větrací zařízení musí být udržována v řádném technickém stavu. Proto musí být stanoveny podle druhu zařízení pevné intervaly prohlídek, o kterých musí být vedeny průběžné záznamy.

9. Větrací zařízení nesmí nepříznivě ovlivňovat mikrobiální čistotu vzduchu.

10. V provozech, ve kterých může v důsledku poruchy dojít k náhlému vývinu škodlivin v míře, která může způsobit akutní poškození zdraví, musí být zřízeno havarijní větrání. Toto větrání má mít, pokud je to technicky možné, automatické spouštění v závislosti na koncentraci uniklých škodlivin. Jinak musí být zajištěna snadná dostupnost jeho spouštění, které musí být instalováno před vstupem na pracoviště. Větrání musí být podtlakové, tak aby při jeho chodu nemohly škodliviny pronikat do prostor s pracovištěm sousedících. Množství odpadního vzduchu musí být voleno tak, a výduch umístěn v takové výši, aby při chodu havarijního větrání nemohlo dojít k ohrožení zdraví osob ve venkovním prostoru a na okolních pracovištích.

11. Místní odsávání u zdrojů škodlivin musí být vybaveno sacími nebo hermetizačními nástavci či zařízeními (například skříně, kapoty) zamezujícími šíření škodlivin do prostoru.

12. Vývody odpadního vzduchu do venkovního prostoru musí být umístěny tak, aby nedocházelo k zpětnému nasávání škodlivin do prostorů pracovišť větracím zařízením.

13. Jakékoliv nánosy i nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší pracoviště a tím představovat nebezpečí pro zdraví pracovníků, musí být neprodleně odstraňovány.

Příloha č. 5 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Přípustné hodnoty fyziologických ukazatelů pracovní zátěže

Část A

Přípustné hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvence

1. Hodnoty energetického výdeje (netto) mužů a žen ve věku 18 až 65 let při fyzické práci vykonávané velkými svalovými skupinami nesmí přesahovat přípustné hodnoty uvedené v tabulce č. 1.1)

2. Hodnoty energetického výdeje (netto) chlapců a dívek ve věku 15 až 18 let při fyzické práci vykonávané převážně velkými svalovými skupinami nesmí přesahovat přípustné hodnoty uvedené v tabulkách č. 2 a č. 3.1)

3. Měření energetického výdeje a srdeční frekvence se provádí podle normových metod.

Tabulka č. 1

Energetický výdej1) Jednotky Muži Ženy
Směnový průměrný2) MJ 6,8 4,5
Směnový přípustný3) MJ 8 5,4
Roční4) MJ 1600 1060
Minutový přípustný5) kJ.min-1
w
34,5
575
23,7
395

Tabulka č. 2

Chlapci

Energetický
výdej1)
Jednotky Věková skupina
15 až 16 16 až 17 17 až 18
Směnový
průměrný2)
MJ 5,9 6,9 7,9
Směnový
přípustný3)
MJ 6,2 7,3 8,5
Roční4) MJ 1390 1620 1860
Minutový
přípustný5)
kJ.min-1
w
26,4
440
30
500
32,4
540

Tabulka č. 3

Dívky

Energetický
výdej1)
Jednotky Věková skupina
15 až 16 16 až 17 17 až 18
Směnový
průměrný2)
MJ 3,7 3,8 4,8
Směnový
přípustný3)
MJ 4,4 4,6 5,0
Roční4) MJ 870 890 1130
Minutový
přípustný5)
kJ.min-1
w
20,9
350
22,2
370
22,5
375

Vysvětlivky k tabulkám č. 1 - 3

1) Při práci svalstva horních končetin vstoje se všechny hodnoty uvedené v tabulkách č. 1 až 3 sníží o 20% , při práci obou horních končetin vsedě nebo jedné horní končetiny vstoje se hodnoty sníží o 50%, při práci jednou horní končetinou vsedě se sníží o 75%. Práce obou dolních končetin se hodnotí jako práce celým tělem.

2) Vyjadřuje hodnotu energetického výdeje, která nesmí být překročena v průběhu pracovní doby při rovnoměrném rozdělení pracovní doby.

3) Určuje horní přípustnou hranici směnového energetického výdeje v případě nerovnoměrného rozložení zátěže v rámci týdne, měsíce nebo roku s tím, že průměrný energetický výdej za daný interval nesmí překročit energetický výdej směnový průměrný.

4) Určuje nejvyšší přípustný energetický výdej vynaložený na práci v průběhu roku a odpovídá množství energie vynaložené za 235 pracovních dnů při průměrném směnovém energetickém výdeji.

5) Určuje energetický výdej, který nesmí být v průběhu směny překročen ani při krátkodobých operacích. Hodnota může být překročena za výjimečných situací u vybraných, fyzicky velmi zdatných skupin zaměstnanců (například důlní záchranáři, hasiči, likvidace havárií), kteří se podrobili předepsaným preventivním prohlídkám a splňují zdravotní požadavky.

4. Směnové průměrné hodnoty srdeční frekvence při fyzické práci mužů a žen, vykonávané převážně velkými svalovými skupinami, nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce č. 4. V průběhu pracovního procesu nesmí srdeční frekvence překročit ani opakovaně krátkodobě hodnotu 150.min-1. Tato hodnota může být překročena za výjimečných situací u vybraných skupin zaměstnanců (důlní záchranáři, hasiči, likvidace havárií), kteří se podrobili předepsaným preventivním lékařským prohlídkám a splňují zdravotní požadavky pro tuto práci.

Pro mladistvé nejsou limitní hodnoty srdeční frekvence stanoveny vzhledem ke specifickým změnám probíhajícím v organismu v tomto údobí života.

Tabulka č. 4

Směnově průměrné hodnoty srdeční frekvence

A Průměrná 102
B Nejvyšší přípustná 110
C Zvýšení nad výchozí hodnotu 28

Poznámka k tabulce č. 4

A - hodnota určená k posouzení nálezů při vyšetření skupiny osob, pokud není stanovena též výchozí hodnota srdeční frekvence.

B - hodnota, která může být pro vyšetřovanou osobu ještě dlouhodobě únosná, pokud není překračována hodnota C, tj. zvýšení pracovní srdeční frekvence nad výchozí (klidovou) hodnotu.

C - nejvyšší přípustná hodnota zvýšení srdeční frekvence nad výchozí hodnotu, která je u zdravých jedinců dlouhodobě únosná.

Část B

Přípustné hodnoty lokální zátěže svalů vyjádřené v % maximální svalové síly (Fmax)

1. Celosměnový časově vážený průměr vynakládaných svalových sil nesmí překročit hodnoty vyjádřené procentem maximální svalové síly (%Fmax) exponované svalové skupiny uvedené v tabulce č. 5.

2. Četnosti pohybů, při nichž jsou zatěžovány malé svalové skupiny předloktí a ruky nesmí za osmihodinovou směnu překročit při uvedených vynakládaných svalových silách hodnoty počtů pohybů za osmihodinovou směnu uvedené v tabulce č. 6.

3. Četnost pohybů drobných svalů prstů a ruky nesmí překročit při vynakládaných svalových silách 3% Fmax. hodnotu 110, u 6% Fmax hodnoty 90 za minutu.

4. Pracovní úkony s použitou silou nad 70% Fmax u práce převážně dynamické, jako pravidelná součást hlavní pracovní operace, jsou nepřípustné. Pracovní úkony s použitou silou 55-70 % Fmax, u práce převážně dynamické jsou přípustné maximálně 600x za osmihodinovou směnu, pokud je použito měřicí zařízení umožňující snímání 1x za sekundu.

Pracovní úkony u práce převážně statické, s použitou silou vyšší než 45% Fmax jako pravidelná součást hlavní pracovní operace, jsou nepřípustné.

Tabulka č. 5

Přípustné hodnoty v % Fmax pro muže a ženy při práci s převahou:
Převážně dynamické složky Převážně statické složky
Celosměnově průměrné Celosměnově průměrné
30 10

Poznámky k tabulce č. 5

F max (maximální svalová síla) je síla, kterou je schopna vyšetřovaná osoba dosáhnout při maximálním volním úsilí vynakládaném konkrétními svalovými skupinami v definované pracovní poloze. Vyjadřuje se ve fyzikálních jednotkách (N). Měří se individuálně nebo se odhaduje z tabelárních hodnot.

% Fmax (procento maximální svalové síly) udává poměr vynaložené svalové síly k Fmax, přičemž Fmax odpovídá 100%.

Celosměnově průměrná Fmax je časově vážený průměr svalových sil vynakládaných zatěžovanou svalovou skupinou.

Tabulka č. 6

% Fmax Počet pohybů za
směnu - 480 min
Počet pohybů za
minutu při trvání
stahu < 2s
Počet pohybů za
minutu při trvání
stahu ≤ 3s
7 27 600 37 24
8 24 300 36 23
9 21 800 34 22
10 19 800 33 21
11 18 100 32 20
12 16 700 30 19
13 15 500 29 19
14 14 000 28 18
15 13 500 27 17
16 12 700 26 16
17 12 000 25 15
18 11 400 24 15
19 10 900 23 14
20 10 400 22 14
21 10 000 21 13
22 9 600 21 12
23 9 300 20 12
24 9 000 19 12
25 8 700 18 11
26 8 400 18 11
27 8 100 17 10
28 7 800 17 10
29 7 500 16 10
30 7 200 15 9
31 6 900 15 9
32 6 600 14 9
33 6 300 14 9
34 6 000 13 8
35 5 800 12 7
36 5 600 12 7
37 5 400 11 7
38 5 200 11 6
39 5 000 10 6
40 4 800 10 6
41 4 600 10 5
42 4 400 9 6
43 4 200 9 5
44 4 000 9 5
45 3 800 8 5
46 3 600 8 5
47 3 400 7 5
48 3 200 7 4
49 3 000 7 4
50 2 700 7 4
51 2 400 7 4
52 2 100 7 3
53 1 800 7 3

Část C

Přípustné hmotnosti ručně přenášených břemen

1. Hmotnost břemen ručně přenášených muži nesmí překročit při dobrých úchopových možnostech vyhodnocených podle § 9 tohoto nařízení, při občasném zvedání a přenášení 50 kg, při častém zvedání a přenášení 30 kg, přičemž energetický výdej nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce č. 1 části A této přílohy. Manipulaci s břemenem vstoje nebo vsedě je možno vykonávat při dodržení počtů zdvihů a kumulativních hmotností uvedených v tabulce a předpokladu, že bude ve stanovené pracovní době rozložena rovnoměrně.

2. Hmotnost a podmínky pro zvedání a přenášení břemen, těhotnými ženami, kojícími ženami, matkami do konce devátého měsíce po porodu a mladistvými jsou stanoveny zvláštním právním předpisem.14)

3. Hmotnost břemen ručně přenášených ženami nesmí překročit při dobrých úchopových možnostech vyhodnocených podle § 9 tohoto nařízení, při občasném zvedání a přenášení 20 kg, při častém zvedání a přenášení 15 kg, přičemž energetický výdej nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce č. 1 části A této přílohy. Při přepravě břemen pomocí jednoduchých bezmotorových prostředků nesmí vynakládané svalové síly tlačné překročit hodnotu 250 N a tažné 220 N.

Tabulka č. 1

Nejvyšší přípustné hmotnostní limity pro zvedání a přenášení břemen ženami oběma rukama v pracovní poloze vstoje1)

Hmotnost ručně zvedaných a přenášených břemen nesmí být větší než (kg)Délka vertikální dráhy břemeneMaximální počet zdvihů za 1 minutuMaximální celková hmotnost (kg) břemen zvedaných a přenášených za 1 směnu
15podlaha - zápěstí2)56500
zápěstí - rameno2)6
10podlaha - zápěstí2)75500
zápěstí - rameno2)8
podlaha - rameno2)6
5podlaha - zápěstí94000
podlaha - rameno8
podlaha - nad rameno5
zápěstí - rameno10
zápěstí - nad rameno8
rameno - nad rameno6

Kumulativní hmotnost ručně manipulovaných břemen nesmí překročit maximální celkovou hmotnost břemen za pracovní dobu.

Břemena o hmotnosti 10 - 15 kg je možno zvedat nepřetržité nejvýše po dobu 10 minut, mezi pracovními úseky se zvedáním musí být zařazeny přestávky o délce nejméně 15 minut.

Břemena o hmotnosti 5 - 10kg je možno nepřetržitě zvedat po dobu 15 minut; mezi pracovními cykly s nepřetržitým zvedáním musí být zařazeny přestávky o délce nejméně 10 minut.

1) Při pracovní poloze vsedě nesmí být hmotnost břemene větší než 5 kg.

2) Jiné vertikální dráhy nejsou pro tuto hmotnost břemene přípustné.

Tabulka č. 2

Největší přípustná vzdálenost pro přenášení břemen ženami při dobrých úchopových možnostech

Hmotnost ručně přenášených břemen (kg) 15 10 5
Maximální vzdálenost přenášení (m)101520

Přenášení a zvedání břemen se posuzuje odděleně.

Část D

Postup pro měření a hodnocení lokální svalové zátěže horních končetin

1. Zásady postupu pro vyšetřování a hodnocení lokální svalové zátěže

Podrobná analýza pracovních podmínek zahrnuje zejména:

- popis práce se sledováním časových faktorů práce,

- režim práce a odpočinku v průběhu pracovní doby, týdne nebo roku (zvláště u sezónních prací),

- rozbor režimu práce uvnitř pracovních operací, délku trvání úkonů, doby relaxace,

- podíl zátěže svalstva malých svalových skupin na celkové zátěži,

- plnění výkonových norem, nárazové práce s vysokou zátěží,

- zaujímání pracovních poloh těla, končetin a jejich částí.

2. Popis časových faktorů práce (časový snímek)

Časový snímek pracovního dne jednotlivého zaměstnance se k tomuto účelu pořizuje metodou nepřerušovaného pozorování a zaznamenáváním veškeré spotřeby pracovního času během směny, rozborem a vyhodnocením naměřených hodnot. Posuzuje se při tom, zda převládá zátěž dynamická či statická.

a) Obecné zásady

- před vlastním měřením je třeba určit zaměstnance a pracoviště (popřípadě stroj, výrobní postupy a další faktory), které budou sledovány,

- zaměstnanci, u nichž se šetření provádí, mají být dobře zapracovaní a musí spolupracovat při vyšetření,

- měření má probíhat za normálních provozních podmínek, což stvrzuje zaměstnavatelem pověřený zaměstnanec a zástupce zaměstnanců,

- časový snímek musí zahrnovat podmínky celé pracovní doby.

b) Postup při pořizování časového snímku jednotlivce se provádí metodou nepřerušovaného pozorování:

- průběžně se sledují jednotlivé činnosti (pohyby, úkony, operace či jiné sledované znaky včetně přestávek),

- do protokolu se vypisují činnosti a nečinnosti zaměstnance (měřené znaky tak, jak po sobě následují),

- zaznamenává se postupný čas s přesností na minuty a doba trvání jednotlivých úkonů.

3. Popis pracovního místa

Zaměřuje se zejména na

- manipulační rovinu a pohybový prostor,

- ovládací prvky stroje nebo technického zařízení,

- pracovní nástroje a nářadí,

- manipulovaný materiál.

4. Popis pracovních poloh

Popis zahrnuje zejména

a) Polohu těla

- základní pracovní polohy při hlavní a vedlejší pracovní činnosti,

- zaujímání fyziologicky nepřijatelných poloh (vleže, vkleče, ve vypjatém stoji, při rotaci trupu o více než 60o v hlubokém předklonu, ve vzpažení, se záklonem hlavy),

- vnucené polohy.

Pracovní polohy se vždy posuzují v časových souvislostech.

b) Polohu končetin

- postavení horních končetin a rukou,

- postavení dolních končetin.

5. Popis postavení horních končetin se provádí pomocí úhlů

Úhel α: vyjadřuje polohu obsluhované (úchopové) části stroje nebo nástroje vzhledem ke středovému bodu ramenního kloubu, tj. k rovině proložené tímto bodem a kolmé k sagitální rovině těla. Při předpažení má hodnotu 0o, při vzpažování nabývá kladných hodnot až do +90o, resp. +80o, při klesání paže z předpažení směrem dolů nabývá hodnot záporných až do -90o

Při pracovní poloze horních končetin mírně zapažených pak úhel alfa nabývá vyšších záporných hodnot, například -100o Jedná-li se o současný předklon, nutno popsat (úhel je vždy v rovině kolmé k dané sagitální rovině proložené trupem).

Úhel β: pomocí tohoto úhlu je určena poloha ovládané části stroje (poloha úchopu) vzhledem k sagitální rovině těla, která dělí tělo shora dolů na pravou a levou polovinu. Při pozici končetiny, kdy předmět úchopu se nachází v rovině rovnoběžné s touto sagitální rovinou, je úhel beta roven 0o (addukce paže). Rozvírá se do +90o při abdukci paže.

Úhel γ: vyjadřuje pozici předloktí vzhledem k nadloktí, tedy stupeň ohybu v loketním kloubu. Má hodnoty kladné od cca +30o do +180o Alternativně jej lze vyjádřit nepřímo jako poměrnou část z maxima dosahu.

Postavení ruky: se týká polohy dlaně, prstů 2 až 5 a palce. Popis se týká způsobu úchopu pracovního nástroje, předmětu nebo části stroje.

6. Popis pracovních pohybů

Popisuje se počet pohybů, rozsah, četnost v čase, zda jsou pohyby spojeny s manipulací s břemeny, ovladači, a podobně).

7. Postup při hodnocení četnosti pohybů:

- přímý odečet na pracovišti pomocí stopek - počítá se četnost pohybů jednotlivých končetin za předem stanovenou časovou jednotku,

- při činnostech spojených s rychlými pohyby, které nelze metodou přímého odečtu posoudit, se použije videozáznam.

A) Měření pracovní zátěže

1. Měření tahů, tlaků pák, rukojetí a jiných ovladačů a hmotnosti břemen, pracovních pomůcek, dodržených nástrojů pomocí jednoduchých měřidel jako jsou mincíře, momentové klíče, dynamometry, váhy, jednoduché tenzometry bez kontinuálního časového záznamu. Metoda je použitelná pro jednoduché pracovní činnosti nebo pro činnosti neustále se opakující.

2. Měření pomocí tenzometrické aparatury s kontinuálním časovým záznamem - metoda pro přesnější měření svalových sil.

Metody pod body 1 a 2 vycházejí z měření absolutních hodnot vynakládané svalové síly a z následného přepočtu, při kterém jsou porovnávány hodnoty vynakládaných svalových sil z odečtenou (tabulkovou) nebo naměřenou maximální hodnotu svalové síly, korigovanou na věk a pohlaví (% Fmax).

3. Metoda tzv. pracovní integrované elektromyografie - nejpřesnější, při které je u zaměstnance monitorována odezva funkce neurosvalového systému, resp. snímány elektrofyziologické potenciály vyšetřených svalových skupin.

4. Souhrnné hodnocení lokální svalové zátěže:

Posuzují se:

- statické a dynamické prvky svalové práce u sledované činnosti,

- vynakládané svalové síly a četnosti pohybů,

- intenzita a plynulost práce,

- kvantifikace celkové manipulované hmotnosti za časovou jednotku,

- individuální pracovní stereotypy.

Pro posouzení lokální svalové zátěže je nutné posouzení více kritérií ve vzájemné souvislosti, a to zejména nadměrnosti, jednostrannosti a dlouhodobosti.

Za dlouhodobost lze považovat dobu poškozování, která vylučuje úrazový mechanismus.

Kritéria jednostrannosti a nadměrnosti jsou posuzována vždy ve vzájemné souvislosti a vypovídají o poměru vynakládaných sil k jejich časovému průběhu z hlediska zátěže stejných anatomických struktur.

5. Nadměrnost a jednostrannost se posuzuje zejména podle:

- velikosti svalové síly,

- doby, po kterou daná síla v průběhu pracovního pohybu, úkonu, operace,

- pracovní polohy těla, polohy končetin a rozsahu pohybů při vynakládání svalové síly v určitém směru,

- střídání pracovních pohybů při pracovních úkonech, operací z hlediska zátěže stejných či různých svalových skupin,

- střídání pracovních operací v průběhu pracovní doby event. v jednotlivých měsících během roku,

- četnost opakování pracovních pohybů se zapojením stejných svalových skupin v průběhu časové jednotky, pracovní doby.

B) Závěrečné hodnocení lokální svalové zátěže

Posuzuje se, zda:

- v průběhu pracovní doby nepřesahují svalové síly krátkodobé limitní hodnoty (v % maximální svalové síly),

- hodnota celosměnového časově váženého průměru vynakládaných svalových sil nepřesahuje limitní hodnoty,

- četnost pohybů za minutu a za směnu v závislosti na velikosti vynakládaných svalových sil nepřekračuje dané limitní hodnoty.

Část E

Postup při úpravách PEL v pracovním ovzduší

1. Postup upravuje základní zásady při stanovení PEL při vyšších fyzických výkonech nebo delší pracovní době než osm hodin. Tyto úpravy se provádějí pro konkrétní práci.

2. Při stanovení PEL se stanoví:

a) za jakých podmínek a na jakou dobu se upravené PEL stanoví,

b) způsob sledování a vyhodnocování dodržení upravených hodnot PEL,

c) způsob sledování a vyhodnocování zdravotního stavu zaměstnanců.

Stanovení PEL při vyšších fyzických výkonech

1. Před úpravou PEL při těžké fyzické práci se posoudí:

a) o kolik je při práci překročena hodnota plicní ventilace 20 litrů/min,

b) zda jde o práci trvalou nebo přerušovanou,

c) zdravotní stav skupiny zaměstnanců, kteří budou těžkou fyzickou práci vykonávat,

d) zda se současně prodlouží práce na dobu delší než 8 hodin,

e) zda se práce provádí současně za nevyhovujících mikroklimatických podmínek.

2. Pro stanovení úprav PEL platí, že

a) 20 litrům minutové ventilace a 100% hodnotě PEL, odpovídají průměrné minutové výkony 11,7 kJ/min (195,0 W) - netto, 40 litrům minutové ventilace a 50% hodnotě PEL, odpovídají průměrné minutové výkony 26,4 kJ/min (440,0 W) - netto,

b) při hodnotě plicní ventilace 40 litrů za minutu odpovídá hodnota PEL 50% hodnoty PEL platného pro plicní ventilaci 20 litrů za minutu; pro plicní ventilace mezi 20 a 40 litry za minutu se určí podíl PEL lineární interpolací.

Stanovení PEL při delší pracovní době než osm hodin

1. Před úpravou PEL pro delší pracovní dobu než 8 hodin, se posoudí zejména:

a) o kolik hodin je pracovní směna prodloužena,

b) charakter působení chemické látky na lidský organismus,

c) zdravotní stav skupiny zaměstnanců, kteří mají pracovat déle než 8 hodin denně,

d) zda se současně vyskytuje více škodlivin, nebo se práce provádí za nepříznivých mikroklimatických podmínek, nebo jde o těžkou fyzickou práci,

e) další okolnosti, které mohou míru rizika ovlivňovat.

2. V případech, kdy se nevyskytují faktory, které negativně ovlivňují míru rizika, se upraví PEL takto:

PELt =8.PEL
‒‒‒‒‒‒‒
t

kde PELt - je nová hodnota PEL pro pracovní dobu trvající t hodin

t - je pracovní doba v hodinách.

Příloha č. 6 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Část A

Prostorové požadavky na pracoviště

1. Pro jednoho zaměstnance musí být na pracovišti volná podlahová plocha nejméně 2 m mimo zařízení a spojovací cesty. Šíře volné plochy pro pohyb nesmí být v žádném místě zúžena pod 1 m.

2. Světlá výška, pracovišť, na kterých se vykonává trvalá práce musí být

a) při ploše do 20 m2 nejméně 2,50 m,

b) při ploše do 50 m nejméně 2,60 m,

c) při ploše od 51 do 100 m2 nejméně 2,70 m,

d) při ploše od 101 do 2000 m2 nejméně 3,00 m,

e) při ploše více než 2000 m2 nejméně 3,25 m.

3. Světlá výška místností se šikmými stropy při ploše do 20 m2, na kterých se vykonává trvalá práce, musí být minimálně nad polovinou podlahové plochy 2,30 m. Místnosti s plochami uvedenými v písmenech b) až e) musí mít minimálně nad polovinou podlahové plochy světlé výšky zde uvedené.

4. Světlá výška pracovišť, na kterých se vykonává práce po dobu kratší než 4 hodiny za pracovní dobu nebo práce občas, nesmí být nižší než 2,1 m.

5. Výšky uvedené v bodu 2 písm. d) a e) mohou být v prodejních prostorách, kancelářích a jiných pracovních prostorách, ve kterých je vykonávána lehká práce, či práce v sedě, sníženy o 0,25 m za předpokladu, že bude zajištěn pro každého trvale pracujícího na pracovišti vzdušný prostor podle bodu 6 a bude vyloučeno oslňování zaměstnanců. Světlá výška však nesmí být nižší než 2.60 m.

6. Na pracovištích musí na jednoho zaměstnance připadnout nejméně:

12 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané v sedě,

15 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané ve stoje,

18 m3 vzdušného prostoru při těžké tělesné práci.

Stanovený vzdušný prostor nesmí být zmenšen stabilními provozními zařízeními.

7. Požadavky v bodech 1 až 6 se nevztahují na ovládací stanoviště a kabiny strojního zařízení, boxy pokladen a pracovní prostory obdobné povahy.

Část B

Prostorové požadavky na pracoviště, na kterých nemohou být splněny normové hodnoty pro denní nebo sdružené osvětlení

1. Volná podlahová plocha pro jednoho zaměstnance musí být minimálně 5 m (mimo zařízení a spojovací cesty).

2. Prostory o celkové podlahové ploše menší než 50 m2 musí mít, pokud to technologie nevylučuje, zrakové spojeni s prostorami sousedními okny, průhledy a podobně.

3. Na jednoho zaměstnance musí připadnout nejméně:

20 m vzdušného prostoru při práci vykonávané v sedě,

25 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané ve stoje,

30 m3 vzdušného prostoru při těžké tělesné práci.

Stanovený vzdušný prostor nesmí být zmenšen stabilním provozním, nebo vzduchotechnickým zařízením.

Uvedené prostorové požadavky se nevztahují na ovládací stanoviště a kabiny strojního zařízení, boxy pokladen a podobná zařízení.

Část C

Některé požadavky na pracovní místo

1. Výška pracovní (manipulační) roviny musí odpovídat tělesným rozměrům zaměstnance, základní pracovní poloze, hmotnosti předmětů, břemen apod., jež jsou při činnosti užívány, a zrakovým nárokům. Optimální výška pracovní roviny je při práci vstoje u mužů v rozmezí 1020 - 1180 mm, u žen 930 - 1080 mm. Při práci vsedě je optimální výška pracovní roviny u mužů 220 - 310 mm a u žen 210 - 300 mm nad sedákem. Výška sedáku nad podlahou se předpokládá v rozsahu 400 ± 50 mm. Pokud jsou při práci používány přípravky (například svěráky) a jiná technická zařízení, pak výškou pracovní roviny se rozumí místo, na němž jsou nejčastěji vykonávány pohyby.

2. Při práci vyžadující zvýšené nároky na zrak (drobné předměty, součásti a podobně) se výška pracovní roviny zvětšuje přibližně o 100 - 200 mm. Při práci, při níž se manipuluje i s předměty těžšími než 2 kg při práci převážně vstoje, se manipulační rovina snižuje přibližně o 100 - 200 mm .

3. Dosahy horních končetin na vodorovné pracovní rovině při práci vsedě se upravují v souladu s údaji v následujících obrázcích.

4. Pracovní místo musí být uspořádáno tak, aby manipulační roviny, pohybové prostory a vynakládané síly odpovídaly tělesným rozměrům a přirozeným drahám pohybů končetin zaměstnanců a aby nedocházelo k zaujímání fyziologicky nepřijatelných pracovních poloh.

Obr. 1

Dosahy horních končetin ve svislé rovině při práci vsedě

Obr. 2
Obr. 2

Dosahy horních končetin ve svislé rovině při práci vsedě

Vysvětlivky k obr. č. 2

Oblast A - časté a přesné pohyby, uchopování drobných předmětů prsty obou rukou.

Oblast B - pohyby obou předloktí a při manipulaci s předměty a nástroji bez nutnosti změny základní pracovní polohy- mírné předklánění, pohyb do stran.

Oblast C - maximální dosah - méně časté a pomalejší pohyby, nutnost otáčení trupu.

Obr. 3
Obr. 3

Dosahy horních končetin ve svislé rovině vstoje

5. Pracovní sedadlo a prostor pro dolní končetiny

a) Pracovní místa, u nichž je základní pracovní poloha trvale vsedě, musí být vybavena pracovním sedadlem s nastavitelnou výškou sedáku a se zádovou operou.

b) Pracovní místa, u nichž je základní pracovní poloha trvale vstoje a nevyžaduje se trvalé sledování chodu zařízení, musí být vybavena sedadlem jednoduché konstrukce pro krátkodobý odpočinek.

c) Konstrukce sedadel musí zajišťovat jejich stabilitu, případně snadné seřízení výšky sedáku i sklonu zádové opěrky. Povrch sedáku a zádové opěry musí odpovídat podmínkám práce zvláště pokud jde o poréznost, omyvatelnost a podobně.

d) Pracovní místa, na nichž je zvýšena pracovní rovina, se vybavují pracovními sedadly s výškou sedáku odpovídající výšce pracovní roviny nad podlahou a zrakovým požadavkům. Musí být vybavena kruhovou či jinou opěrou pro dolní končetiny.

e) Na montážních linkách v pásové a proudové výrobě s trvalým i přerušovaným sedem a v případech, kdy provádění pracovních úkonů je spojeno s natáčením trupu nebo s prováděním úkonů mimo optimální dosah paží (obrázek č. 2), se pracovní místa vybavují otočnými, popřípadě pojíždějícími sedadly.

f) Prostor pro dolní končetiny na pracovních místech s trvalým i přerušovaným sedem musí být dostatečně velký a musí umožňovat pohodlnou pracovní polohu a pohyb dolních končetin jak vpřed, tak do stran.

g) Rozměry pohybového prostoru pro dolní končetiny jsou uvedeny v následujícím přehledu [mm]

Nejmenší výška nad podlahou600
Nejmenší celková šířka500
Nejmenší hloubka (od přední hrany stolu či zařízení)500
Optimální hloubka (od přední hrany stolu či zařízení)700
Nejmenší vzdálenost roviny sedadla od dolní plochy pracovního stolu200

h) Pohybový prostor pro nožní ovládače:

- maximálně 400 mm od roviny h (svislá rovina proložená místem nejvíce vystupující hrany pracovní roviny , kolmá k vodorovné rovině - podlaze),

- minimálně 200 mm od roviny h vpřed,

- maximálně 250 mm nad základnou.

- maximálně 350 mm do stran od svislé roviny procházející středem sedadla, kolmé k rovině h.

Uvedené hodnoty platí v případě, že přední hrana sedadla je asi 100 mm vzdálena od roviny h. V případě jiné vzdálenosti mezi přední hranou sedadla a rovinou h se musí pohybový prostor pro nožní ovládače posunout vpřed nebo vzad.

i) Síly přípustné pro ovladače a rozměry ruky jsou uvedeny v tabulkách.

j) Při základní poloze vstoje lze použít nožních ovladačů jen ve výjimečných případech, není-li frekvence jejich používání větší než 5 za minutu, a umožňuje-li jejich provedení střídavou obsluhu pravou a levou nohou. Ovladače obsluhované jinak než rukama a chodidly (např. loketní a kolenní ovladače) se nesmí používat.

Přípustné síly pro ovladače

Typ ovladačeTvar, polohy a frekvence ovládáníZpůsob ovládání, minimální a maximální síly (N)
TlačítkoKruhové, čtvercové, obdélníkové, hřibovéJedním prstemmin. 2,5
max. 8
dlanímin. 2,5
max. 50
Přepínač páčkovýVálcový, kuželový, hranolový dvoupolohový: min. 30° na strany od svislé osy,
třípolohový: min 30° na strany od svislé osy a kolmo k základně
Prstymin. 2,5
max. 10
Přepínač otočnýKruhová základna, úchopová část kuželová, obdélníková
při zrakové kontrole: max. počet poloh - 24, min. úhel mezi polohami - 15°
při hmatové kontrole: max. počet poloh - 8, min. úhel mezi polohami - 45°
Prstymin. 2,5
max. 15
TočítkoVálcový, kuželový průměr do 2,5 cm průměr větší než 2,5 cmPrstymin. 2,5
max. 4
min. 2,5
max. 15
Kolo ručníVnější průměr věnce se volí podle rychlosti otáčení, při větší rychlosti menší průměrJednou rukoumin. 10
max. 100
oběma rukamamin. 10
max. 200
Volanta) technická zařízení pracovně nepojíždějícíOběma rukamamax. 115
b) technická zařízení pracovně pojíždějícíjednou nebo oběma rukamamax. 80
c) všechna technická zařízení při selhání posilovače řízení (při nouzovém řízení)oběma rukamamax. 350
VolantZemědělská a lesnická zařízení
a) tech. zařízení pracovně nepojíždějícíOběma rukamamax. 120
b) tech. zařízení pracovně pojíždějícíjednou nebo oběma rukamamax. 120
c) všechna zařízení při selhání posilovače řízení (při nouzovém řízení)oběma rukamamax. 490
Páka ručníRukojeť : válcová, kuželová, i kulováHorní končetinou pohyb páky :
trvale :vpřed a vzadmin. 10
max. 60
do stranmin. 10
max. 40
často :vpřed a vzadmin. 10
max. 120
do stranmin. 10
max. 80
zřídka :nahoru a dolů:min. 10
max. 300
(nouzová a parkovací brzda)
u zemědělských a lesnických strojů: max. 250
nouzová a parkovací brzda max. 295
Páka nožní (pedál)Obdélníkový, kruhový, čtvercový trvale:Pohybem celé nohymin. 10
max. 90
často:pedál provozní nouzové brzdymin. 40
max. 400
pedál ovládaný pohybem nohy v kotníkumin. 20
max. 60
zemědělské a lesnické stroje :
pedál spojky:max. 245
pedál akcelerátoru:max. 60
pedál provozní a nouzové brzdy:max. 580
ostatní pedály:max. 150

Trvale používané ovladače - takové, které jsou používány více než 40x za pracovní dobu.
Často používané ovladače - takové, které jsou používány 20 až 40x za pracovní dobu.
Zřídka používané ovladače - takové, které jsou používané měně než 20x za pracovní dobu.

Rozměry ruky

MužiŽeny
Průměr 95 % Průměr 95 %
Délka ruky dlaňová 18,820,317,218,6
Délka dlaně10,711,79,810,7
Délka III. prstu8,197,48,2
Šířka ruky8,89,788,8

Část D

Pracovní polohy a jejich hodnocení

Hodnocení práce z hlediska pracovních poloh je nejvýznamnější na stabilních pracovních místech (např. práce na stacionárních a pracovně-pojíždějících strojích, práce v pásové výrobě aj.), kdy zaměstnanec je více než polovinu osmihodinové směny na stejném pracovním místě a provádí obdobnou pracovní činnost. Pracovní polohu si přitom zaměstnanec nemůže sám volit, ale jeho pracovní poloha je přímo závislá na konstrukci stroje, uspořádání pracovního místa, prostorových parametrech pracoviště a podobně.

Při hodnocení ostatních pracovních činností je možné též vycházet z uvedených kritérií, ale vždy je nezbytné přihlédnout k individuálním charakteristikám jednotlivých prací, zejména jde o časové faktory práce.

Pracovní poloha je vždy hodnocena pouze v souvislosti s vykonávanou činností, tj. jestliže jde o strukturální části pracovní činnosti a nejde-li o nahodilé chování.

Používá se dvoukrokový systém hodnocení pracovních poloh, přičemž:

1. KROK - zahrnuje hodnocení polohy jednotlivých částí těla pomocí úhlů

2. KROK - zahrnuje podmínky, za kterých lze polohy označené v kroku 1 za podmíněně přijatelné zařadit mezi polohy přijatelné.

Přijatelná pracovní poloha:

Za přijatelnou pracovní polohu se považuje práce vsedě nebo vstoje popřípadě s možností střídání sedu a stoje.

Podmíněně přijatelná pracovní poloha:

Vymezení podmíněně přijatelné pracovní polohy trupu, hlavy a krku, horních končetin a dolních končetin je uvedeno v příslušných krocích 1 a 2.

Celková doba práce v osmihodinové směně v jednotlivých podmíněně přijatelných pracovních polohách nesmí přesáhnout 160 minut a doba trvání jednotlivých pracovních poloh nesmí být delší než 1 - 8 minut v závislosti na typu polohy a frekvenci pohybů.

Nepřijatelná pracovní poloha:

Vymezení nepřijatelné pracovní polohy trupu, hlavy a krku, horních končetin a dolních končetin je uvedeno v příslušných krocích 1 a 2.

Celková doba práce v osmihodinové směně v jednotlivých nepřijatelných pracovních polohách nesmí překročit 30 minut.

Celková doba práce v podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních polohách nesmí být delší než polovinu osmihodinové směny.

Hodnocení poloh:

- Při hodnocení polohy trupu se vychází z polohy páteřního výrůstku sedmého krčního obratle a horní hrany velkého chocholíku, které definují neutrální polohu. Úhly pro hodnocení polohy trupu jsou pak vztaženy k vertikální rovině. Úhel mezi rovinou procházející trupem v neutrální poloze a vertikální rovinou je 4°.

- Při hodnocení polohy krku a hlavy se vychází buď z úhlu pohledu (při poloze trupu v neutrální poloze), tj. z velikosti úhlu pod horizontální rovinou oka, nebo z velikosti úhlu sklonu hlavy a krku k vertikální rovině.

- Při hodnocení horních končetin se vychází ze dvou bodů na horní končetině, tj. vnější části klíční kosti a loketního kloubu. Vzpažení horní končetiny je definována jako úhel, který svírá končetina v pracovní poloze vzhledem k neutrální poloze paže. Neutrální poloha je poloha končetiny volně visící podél těla.

TRUP
TRUP

KROK 1:
NEPŘIJATELNÁ POLOHA
Statická poloha trupuPředklon trupu větší než 60°.
Záklon bez opory celého těla.
Výrazný úklon či pootočení trupu větší než 20°.
Dynamická poloha TrupuPředklon trupu větší než 60° při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/min.
Výrazný úklon trupu či pootočení větší než 20° při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/min. Záklon trupu při frekvenci větší nebo rovné než 2/min.
PODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÁ POLOHA
Statická polohaPředklon trupu 40° - 60° bez opory trupu (KROK 2 A).
Zákon trupu s oporou těla (KROK 2 B).
Výrazný úklon či rotace větší 10° a menší než 20°.
Dynamická polohaPředklon trupu větší než 60° při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 C).
Výrazný úklon trupu do stran větší než 20° při frekvenci pohybů menší než 2/min. (KROK 2 A).
Záklon trupu při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 C).
KROK 2:A Přijatelná, jestliže doba držení v této poloze je nižší než maximálně přijatelný čas držení (v minutách).
B Přijatelná, jestliže je opora trupu (zádová opěra).
C Nepřijatelná, jestliže stroj je používán po dobu delší než polovinu pracovní směny

HLAVA - KRK
HLAVA - KRK

KROK 1:
NEPŘIJATELNÁ POLOHA
Statická polohaPředklon hlavy větší než 25 bez podpory trupu.
Záklon hlavy bez podpory celé hlavy.
Úklon a rotace hlavy větší než 15°.
Dynamická polohaÚklon a rotace hlavy větší než 15° s frekvencí pohybů větší nebo rovné 2/min.
Předklon hlavy větší než 25° při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/min
PODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÁ POLOHA
Statická polohaPředklon) hlavy 25 - 40° s podporou celého trupu (KROK 2 A).
Dynamická polohaPředklon hlavy 25° - 40° při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 B).
Záklon hlavy do 15° při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 B).
Úklony a rotace hlavy do 15° s frekvencí menší než 2/min (KROK 2 B).
KROK 2:A Musí být dodržen maximálně přijatelný čas držení.
B Nepřijatelná, je-li stroj používán po dobu delší než polovinu pracovní směny

HORNÍ KONČETINY (PAŽE)
HORNÍ KONČETINY (PAŽE)

KROK 1:
NEPŘIJATELNÁ POLOHA
Statická polohaNevhodná poloha paže (zpětné ohnutí paže, krajní zevní rotace paže, zvednuté rameno).
Vzpažení paže větší než 60°, není-li paže podepřena.
Dynamická polohaVzpažení paže větší než 60° při frekvenci pohybu větší nebo rovné 2/min.
Zapažení při frekvenci pohybu větší nebo rovné 2/min.
PODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÁ POLOHA
Statická polohaVzpažení paže 40° - 60°, jestliže paže není podepřena (KROK 2 A).
Dynamická polohaVzpažení paže 40 - 60° při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/min (KROK 2 C, B).
Zapažení při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 B).
KROK 2:A Musí být dodržen maximálně přijatelný čas držení.
B Nepřijatelná, je-li stroj používán po dobu delší než polovinu pracovní směny

DOLNÍ KONČETINY
DOLNÍ KONČETINY

KROK 1:
NEPŘIJATELNÉ POLOHY
Statické polohyExtrémní flexe kolena, extrémní dorzální/plantární flexe v kotníku.
Dynamické polohyPolohy kloubů v rozsahu, který se blíží maximálním rozpětím s frekvencí pohybů větší nebo rovné 2/min.
PODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÉ POLOHY
Dynamické polohyPolohy kloubů v rozsahu, který se blíží maximálnímu rozpětí s frekvencí pohybů větší než 2/min (KROK 2 B).
KROK 2:B Nepřijatelné, je-li stroj používán po dobu delší než polovinu pracovní směny.

OSTATNÍ ČÁSTI TĚLA

KROK 1:
NEPŘIJATELNÉ POLOHY
Statické polohyExtrémní flexe nebo extenze v lokti, extrémní supinace a pronace zápěstí, extrémní flexe a extenze zápěstí..
Dynamické polohyPolohy kloubů v rozsahu, který se blíží maximálním rozpětím s frekvencí pohybů větší nebo rovné 2/min.
PODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÉ POLOHY
Statické polohyPráce vleže, v kleče, v dřepu (KROK 2 B)
Dynamické polohyPolohy kloubů v rozsahu, který se blíží maximálnímu rozpětí s frekvencí pohybů menší než 2/min (KROK 2 B).
KROK 2:B Nepřijatelné, je-li stroj používán po dobu delší než polovinu pracovní směny.

Příloha č. 7 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Část A

Požadavky na pracoviště se zobrazovací jednotkou

1. Na obrazovce se nesmí vyskytovat závady jako je kmitání, plavání či poskakování znaků, řádků, střídání jasů a podobně. Jas a kontrast mezi znaky a pozadím na obrazovce musí být snadno regulovatelný i vzhledem k okolním podmínkám. Obrazovka musí svou konstrukcí umožňovat posunutí, natáčení a naklánění podle potřeby zaměstnance. Musí být umístěna tak, aby na ní nevznikaly reflexy svítidel či z jiných zdrojů jako jsou okenní otvory, světlé stěny, nábytek a podobně. Vzdálenost obrazovky od očí pro obvyklé kancelářské práce nesmí být menší než 400 mm, jas obrazovky nesmí být menší než 35 cd/m2.

2. Klávesnice musí být oddělena od obrazovky, aby zaměstnanci umožnila zvolit nejvhodnější pracovní pohyby a polohu. Volná plocha mezi předním okrajem desky stolu a spodní hranou klávesnice musí umožňovat opření rukou (zápěstí). Povrch klávesnice musí být matný, aby na něm nevznikaly reflexy. Písmena, číslice a symboly na tlačítkách musí být dobře čitelné, kontrastní proti pozadí.

3. Výška pracovní desky a prostor pro dolní končetiny musí umožňovat zaměstnanci pohodlnou pracovní polohu. Rozměry desky stolu musí být zvoleny tak, aby bylo možné proměnlivé uspořádání obrazovky, klávesnice a dalších zařízení. Deska pracovního stolu a dalších zařízení musí být matné, aby na nich nevznikaly reflexy. Držák pro písemnosti musí být umístěn co nejblíže k obrazovce, tak aby pohyby hlavy a očí byly omezeny na minimum.

4. Konstrukce pracovního sedadla musí být stabilní, s výškově nastavitelným sedákem, snadno čistitelným. Zádová opěrka musí být nastavitelná jak výškově, tak úhlem sklonu. Opěrka pro dolní končetiny musí být poskytnuta každému kdo ji vyžaduje.

5. Pracoviště musí být plošně i prostorově řešeno tak, aby zaměstnancům umožňovalo snadný přístup, změnu pracovní polohy a střídání pohybů a volný pohyb na pracovišti.

6. Parametry celkového a místního osvětlení pracoviště musí odpovídat normovým hodnotám. Svítidla musí být umístěna tak, aby nedocházelo k oslnění a k odrazům na obrazovkách.

7. Pracoviště musí být provedeno a uspořádáno tak, aby okna a jiné otvory, průhledné či světlo propouštějící stěny a barevně světelné stěny nezpůsobovaly přímé oslnění a odrazy na obrazovkách. Okna musí být vybavena regulovatelnými žaluziemi k tlumení denního vnějšího světla.

8. Hladina hluku na pracovišti musí být snížena na co nejnižší rozumně dosažitelnou úroveň, nesmí však překračovat hodnoty stanovené pro daný typ práce zvláštním právním předpisem.3)

9. Na pracovišti musí být zajištěny mikroklimatické podmínky, jejichž parametry odpovídají přípustným hodnotám stanoveným v příloze č. 1 k tomuto pro daný typ práce.

10. Při navrhování, výběru a úpravě softwaru a při tvorbě úkolů s použitím zařízení s obrazovkou musí zaměstnavatel vzít v úvahu tyto zásady:

a) software musí být vhodný pro daný úkol,

b) software musí být snadno použivatelný a v případě potřeby přizpůsobitelný úrovni pracovníkových znalostí nebo zkušeností; bez vědomí zaměstnanců se nemá používat žádné kontrolní zařízení ke kvantitativní nebo kvalitativní kontrole zaměstnanců,

c) systémy musí poskytovat pracovníkům zpětnou vazbu o jejich činnosti,

d) systémy musí zobrazovat informace v podobě a rychlosti, jež jsou přizpůsobeny operátorům,

e) musí být uplatňovány zásady ergonomie softwaru, zvláště při zpracování dat.

Část B

Hodnocení úrovně pracovních podmínek z hlediska psychické a zrakové zátěže

Psychická zátěž

a) Vnucené pracovní tempo

Vnuceným pracovním tempem se rozumí takový způsob činnosti, kdy si zaměstnanec nemůže volit pracovní tempo sám, ale musí se podřizovat rytmu strojového mechanizmu, úkolu či rytmu jiných osob. Velmi nepříznivá je kombinace vnuceného pracovního tempa a vysoké frekvence pracovních úkonů. Vnucené pracovní tempo může být vyvoláno i rytmem zadávaného úkolu.

Pro činnost s vnuceným pracovním tempem, rytmem vykonávaných úkonů či operací je charakteristickým znakem přímá závislost na technologických podmínkách. Jde o striktní podřízenost zaměstnance technologickému procesu, zaměstnanec nemůže své místo opustit bez vystřídání, čas limitovaný na pracovní operaci je nutno vždy dodržet, na každém kuse je nutno stanovenou operaci vykonat.

Dále jsou to činnosti prováděné na technologicky propojených pracovních stanovištích a tedy časově na sobě závislých, kdy je nutné po provedení operací přesunout (postoupit) polotovar na technologicky navazující pracovní místo.

b) Monotonie

Monotónními pracemi se rozumí pracovní činnosti, pro které je charakteristické opakování stále stejných úkonů pohybových či úkolových s omezenou možností zásahu zaměstnance do průběhu této činnosti.

Pro potřeby praxe se obvykle rozlišují dvě formy monotonie:

monotonie pohybová - tj. opakující se manuální činnosti stejného typu a skládající se z jednoduchých pohybových úkonů;

monotonie úkolová - tj. opakující se pracovní činnosti s nízkým počtem a s malou proměnlivostí typů úkonů (např. obsluha jednoduchých strojů, tj. vkládání a odebírání obrobků), situace chudá na počet nebo variabilitu podnětů. Dalším příkladem jsou tzv. vigilanční činnosti spočívající ve sledování, identifikaci podnětů a reakci na nepravidelně se vyskytující změny určitých dějů.

V průběhu různých činností se obě formy monotonie obvykle vzájemně prolínají.

Hodnocení monotonie

Pro základní, screeningové zhodnocení se v praxi sledují dvě kritéria:

- časové trvání - délka pohybové operace (cyklu);

- počet opakovaných operací v průběhu jedné pracovní doby.

Vysokou pohybovou monotonií se rozumí jednotvárné provádění maximálně 2 pohybových pracovních operací při jejich střídání v maximálně 3 minutových intervalech.

Vysokou úkolovou monotonií se rozumí jednotvárné stále se opakující provádění jednoho jednoduchého úkolu.

Zvýšenou pohybovou monotonií se rozumí jednotvárné provádění omezeného počtu pohybových maximálně 5 pracovních operací v maximálně 5 minutových intervalech.

Zvýšenou úkolovou monotonií se rozumí opakující se provádění 2 - 3 jednoduchých úkolů téhož druhu.

c) Časový tlak

Prací pod časovým tlakem se rozumí psychicky a senzoricky zatěžující práce spojená s omezenými možnostmi přestávek a odpočinku, což je příčinou nedostatečné možnosti regenerace organizmu a rychlého nástupu únavy. Mezi takové práce patří pracovní činnosti spojené s:

- přetížením kapacity při zpracovávání informací, rozhodování v časové tísni (pro práci je typické rychlé střídání podnětů s okamžitou nutností reakce);

- složitostí řízeného objektu:

- neočekávanými poruchami a stavy řízeného systému, které vyžadují okamžitý zásah;

- soustředěným monitorováním více čtyři hodiny za pracovní dobu;

- přetížením termínovanými úkoly, které nesnesou odkladu;

- mimořádně psychicky a senzoricky náročnými úkoly v trvání minimálně 2 hodin denně.

d) Sociální interakce a interpersonální aktivity

Sociální interakcí se rozumí vztahy a aktivity v oblasti jednání a vzájemné kooperace mezi jednotlivci. Příkladem intenzivních sociálních interakcí jsou pracovní činnosti spojené s interakcí s osobami sociálně narušenými, nepřizpůsobivými, s osobami vyžadujícími zvláštní péči, s osobami psychicky alterovanými apod.

Vysoký stupeň tohoto faktoru se vyskytuje při výkonu profesionální činnosti spočívající v usměrňování chování druhých osob, které mají narušené sociální normy chování nebo vyžadují zvláštní způsob péče a interakce.

Významný je tento faktor při práci s vysokou pravděpodobností a četností interpersonálních konfliktů a práce v sociální izolaci bez možnosti styku s lidmi v trvání více než 50% směny denně.

e) Riziko ohrožení vlastního zdraví a zdraví jiných osob

Společným jmenovatelem komplexu těchto zátěžových činitelů je složitost vykonávané pracovní činnosti, náročnost práce vyplývající z možného obecného ohrožení zdraví výkonem dané pracovní činnosti, tedy práce spojené s odpovědností a vědomím nebezpečí ohrožení vlastního zdraví a života nebo zdraví a života dalších osob.

Vysoký stupeň se vyskytuje při práci, kde je vysoká pravděpodobnost rizika smrtelného úrazu a těžkého zdravotního poškození s trvalými následky. Patří sem i práce spojené s vysokou pravděpodobností možnosti ohrožení zdraví jiných osob vlastním jednáním.

f) Práce v třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu

Zvláště nepříznivá je turnusová práce s proměnlivou délkou pracovni směny a s nepravidelným rozložením pracovní doby za podmínek nepřetržitého provozu.

Jiné faktory ovlivňující psychickou zátěž

V tomto hledisku se hodnotí ostatní okolnosti a vlivy, které vedou ke stresovým situacím a psychickému napěti. Vždy je třeba specifikovat daný zdroj nepřiměřené psychické zátěže.

Například:

1) Vlivy narušující soustředění při práci jsou nepříznivé jak pro kvalitu práce (např. zvýšená chybovost), tak pro zaměstnance (možná neurotizace), např. hluk. Hluk je v tomto případě nutno posuzovat nejen z hlediska intenzity, ale i kvality.

2) Odpovědnost organizační a hmotná, zejména u zaměstnanců řídících výrobní a lidské zdroje a u zaměstnanců s osobní hmotnou odpovědností. Jde o jeden z nejvýznamnějších činitelů spojený s prožíváním osobní jistoty či nejistoty v práci. Společným rysem je tlak pracovních povinností, projevující se vysokou angažovaností, trvalým psychickým napětím a starostmi, které se přenášejí do mimopracovní doby.

3) Hodnocení vlivu pracovních podmínek na centrální nervový systém zaměstnanců. Patří sem i práce vykonávané na dislokovaných pracovištích a práce spojené se sociální izolací.

4) Nároky na ostatní smyslové orgány.

Posouzení jiných faktorů zvyšujících psychickou zátěž náleží odborníkovi (psychologovi, případně jinému odborníkovi, který pracuje v oblasti pracovního lékařství).

Zraková zátěž

a) Velikost kritického detailu

Hodnotí se podle poměru mezi pozorovací vzdáleností D a velikostí kritického detailu d. Kritický detail je geometrický útvar jedno nebo vícerozměrný, rozhodující pro zrakové vnímání. Je to ta část pozorovaného předmětu, znaku, symbolu apod., kterou je nutno rozlišit, aby byl pozorovaný předmět správně identifikován. V tabulce č. 1 jsou uvedeny rozměry kritického detailu u běžných pozorovacích vzdáleností.

Tabulka č. 1

Rozměry kritického detailu d

(rozměry uvedeny v mm)

Poměr Pozorovací vzdálenost D
D/d3505001000
16700,210,300,60
10000,350,501,00

Poznámka:

V technické literatuře se používá míra obloukového úhlu. ve kterém je detail vnímán a obloukové minuty. Poměr D/d =1670 je roven hodnotě 2.06 obloukových minut, poměr D/d =1000 je roven hodnotě 3,44 obloukových minut. Tyto údaje neplatí pro znaky na obrazovkách, kde se - vzhledem k malým rozměrům kritických detailů (nejmenší rozměr má tečka) - uvažuje celé písmo. Za základ měření se zde bere výška velkého písmene H a za minimální se pokládá hodnota 16 obloukových minut, za optimální 20-22 obloukových minut.

b) Náročnost na diskriminaci detailů

V tomto kritériu jde o výraznost detailu oproti pozadí. Kontrastnost detailu a pozadí je podmíněna více činiteli: tvarem, barvou, jasem, pohybem předmětu či okolí nebo obojím. Tito činitelé usnadňují nebo ztěžují diskriminaci. Hodnotí se též kvalita písemných podkladů, které pro neostré kontury, malý kontrast písma a pozadí či malou čitelnost, bývají špatně vnímatelné (rukopisy, výkresy, špatná kvalita rozmnožovaných podkladů).

Tabulka č. 2

Kontrast jasu (K) ve vztahu k rozlišitelnosti předmětů od pozadí se posuzuje podle hodnot:

VelkýK ≥ 0,8velmi dobrá rozlišitelnost
Střední 0,5 ≥ K < 0,8 dobrá rozlišitelnost
MalýK < 0,5špatná rozlišitelnost

Kontrast se stanoví podle vzorce:

/ La - Lb /
K = ——————
Lb

K = kontrast

La = jas kritického detailu cel/m2

Lb = jas bezprostředního okolí kritického detailu cd/m2

c) Nároky na adaptaci zraku

Vznikají při střídání pohledu na místa s rozdílným jasem (simultánně) nebo při častých změnách jasu předmětů či intenzity osvětlení (sukcesivně). Zvýšené nároky na adaptační procesy vedou ke zhoršení zrakového výkonu - k oslnění, tj. k nepřiměřenému stavu zraku, který narušuje zrakovou pohodu, nebo zhoršuje až znemožňuje vidění. Rozlišují se tři stupně oslnění:

- rušivé (discomfort glare, psychologické), kdy zdroj oslnění odvádí pozornost od místa zrakového úkolu;

- omezující (disability glare, fyziologické), které ztěžuje rozlišování, vede k únavě zraku a k poklesu zrakové výkonnosti;

- oslepující (blinding glare), které znemožňuje vidění.

Při dlouhém trvání již diskomfortní oslňování vede k únavě zraku a poklesu zrakové výkonnosti. Je-li zdroj jasu v přímém zorném poli, lze zjednodušeně jako rušivé oslnění posuzovat při kontrastním poměru jasů v hodnotě 1:10 až 1:100. jako omezující při kontrastním poměru větším než 1:100.

Při hodnocení je třeba brát v úvahu především časové charakteristiky. Při dlouhodobém slabším oslnění rušivém se zrak unavuje víc, než při krátkodobém intenzivním oslnění.

d) Nároky na akomodaci a okohybné svaly

Nároky na akomodaci vznikají při dlouhodobé fixaci pohledu na blízké předměty, kdy se unavují svaly ovládající čočku a konvergenci očí.

K únavě okohybných svalů dochází například při trvalém sledování pohybujících se předmětů nebo musí-li pracovník nepřetržitě střídavě pozorovat různě rozmístěné předměty.

e) Práce za zvláštních světelných podmínek

Hodnotí se, zda jsou vytvořeny odpovídající světelné podmínky pro daný charakter práce, tj. hodnotí se světelné podmínky, které jsou podmíněné technologicky, kdy pracovní postup vyžaduje zvláštní druh osvětlení, případně práce v trvale umělém nebo sdruženém osvětlení. K tomuto faktoru patří i hodnocení náročnosti práce například rozlišování barev, odstínů, detailů.

Hodnotí se zde i jiné, nevyjmenované podmínky, které přispívají ke zrakové zátěži při práci. Příkladem jsou PC, monitory a optické zvětšovací přístroje při nepřetržitém trvání práce více než 4 hodiny za pracovní dobu, také rušení zrakového úkolu vibracemi, které sice nepřekračují nejvyšší přípustné limity, zhoršují však zrakové vnímání.

f) Používání zvětšovacích přístrojů.

Příloha č. 8 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Hodnocení expozice olovu a jeho iontovým sloučeninám a příkladový seznam činností, při který může docházet k expozici olovu

1. Všechna měření koncentrace olova ve vzduchu musí být provedena v souladu s požadavky uvedenými v části C přílohy č. 2 k tomuto nařízení.

Způsob odběru vzorků ovzduší musí zajistit, že bude možno zhodnotit expozici jednotlivého zaměstnance nebo skupiny zaměstnanců za nejnepříznivějších podmínek, přičemž se bere v úvahu charakter prováděné práce, pracovní podmínky a délka pracovní expozice.

2. Ke stanovení koncentrace olova v krvi (plumbemie) musí být použita metoda atomové absorpční spektrometrie nebo jiná metoda srovnatelná z hlediska přesnosti a reprodukovatelnosti výsledků.

3. Práce uvedené v příkladovém seznamu je nutno vyhodnotit po stránce expozice olovu a jeho iontovým sloučeninám vždy, když nelze na základě dlouhodobých zkušeností nebo opakovaných hodnocení určit, že tato práce na konkrétním pracovišti odpovídá kategorii první.15)

Příkladový seznam činností, při kterých může docházet k expozici olovu

1. Manipulace s koncentráty olova.

2. Tavení a zušlechťování olova a zinku (primární a sekundární).

3. Výroba postřiku arsenátu olova a manipulace s ním.

4. Výroba oxidu olovnatého.

5. Výroba dalších sloučenin olova (včetně té části výroby sloučenin alkyl olova, kde tato výroba zahrnuje vystavení zaměstnance metalickému olovu a jeho iontovým sloučeninám).

6. Výroba barev, smaltů, nátěrových hmot a tmelů obsahujících olovo.

7. Výroba baterií a jejich regenerace (do té míry, do jaké se používá nebo je přítomno olovo).

8. Řemeslnické a umělecké práce v cínu a olovu.

9. Výroba olověné pájky.

10. Výroba olověné munice.

11. Výroba předmětů z olova nebo z olověných slitin.

12. Používání nátěrových hmot, smaltů, tmelů a barev obsahujících olovo.

13. Výroba keramiky a hrnčířského zboží (do té míry, do jaké se používá nebo je přítomno olovo).

14. Výroba a práce s křišťálovým sklem.

15. Průmysl umělých hmot používající olověných přísad.

16. Časté používání olověné pájky v uzavřeném prostoru.

17. Tiskařské práce zahrnující používání olova.

18. Odstraňování staveb nebo jejich částí zejména pokud jde o strhávání, pálení a řezání plamenem materiálů, potažených nátěrovou hmotou obsahující olovo a rozbíjení zařízení (například pecí na olovo) v té míře, v jaké se používá nebo je přítomno olovo.

19. Používání olověné munice v uzavřeném prostoru.

20. Výroba a opravy automobilů (v té míře, v jaké se používá nebo je přítomno olovo).

21. Výroba poolověné oceli.

22. Temperování oceli olovem.

23. Natírání olovem.

24. Regenerace olova a kovových zbytků obsahujících olovo.

Příloha č. 9 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Seznam karcinogenů

Skupina 1

NázevČíslo CASIndexové čísloES číslo
4-Aminobifenyl92-67-1612-072-00-6202-177-1
Azbest12001-28-4650-013-00-6
12001-29-5
12172-73-5
77536-66-4
77536-68-6
77536-67-5
132207-33-1
132207-32-0
Benzen71-43-2601-020-00-8200-753-7
Benzidin92-87-5612-042-00-2202-199-1
Bifenyl-4-ylaminviz 4-Aminobifenyl
Bifenyl-4,4'-ylendiaminviz Benzidin
Bis(chlormethyl)ether542-88-1603-046-00-5208-832-8
Butan(1) a isobutan (2) obsahující >=0,1% butadienu
(203-450-8)
601-004-01-8203-448-7(1)106-97-8(1)
200-857-2(2)75-28-5(2)
Buta-1,3-dien
butadien
601-013-00-X203-450-8106-99-0
Erionit12510-42-8650-012-00-0
Hydrogenarseničnan olovnatý7784-40-9082-011-00-0232-064-2
Chlorethylen75-01-4602-023-00-7200-831-0
Chlormethylmethylether107-30-2603-075-00-3203-480-1
Chroman zinečnatý a zinečnatodraselný024-007-00-3
Kyselina arseničná a její soli033-005-00-1
2-Naftylamin;91-59-8612-022-00-3202-080-4
beta-Naftylaminviz 2-Naftylamin
Oxid arseničný1303-28-2033-004-00-6215-116-9
Oxid arsenitý1327-53-3033-003-00-0215-481-4
Oxid chromový1333-82-0024-001-00-0215-607-8
Oxid nikelnatý1313-99-1028-003-00-2215-215-7
Oxid nikličitý12035-36-8028-004-00-8234-823-3
Oxid niklitý1314-06-3028-005-00-3215-217-8
Sulfid nikelnatý16812-54-7028-006-00-9240-841-2
Soli benzidinu531-85-1612-070-00-5208-519-6
531-86-2208-520-1
21136-70-9244-236-4
36341-27-2252-984-8
Soli 4-aminobifenylu612-073-00-1
Soli 2-naftylaminu553-00-4612-071-00-0209-030-0
612-52-2210-313-6
Subsulfid niklu12035-72-2028-007-00-4234-829-6
Vinylchloridviz Chlorethylen
Xenylaminviz 4-Aminobifenyl
Dehet černouhelný8007-45-2648-081-00-7232-361-7
Dehet černouhelný vysokoteplotní65996-89-6648-082-00-2266-024-0
Dehet černouhelný nízkoteplotní65996-90-9648-083-00-8266-025-6
Dehet hnědouhelný101316-83-0648-145-00-4309-885-0
Dehet hnědouhelný nízkoteplotní101316-84-1648-146-00-X309-886-6
Destiláty (ropné) lehké parafinické64741-50-0649-050-00-0265-051-5
Destiláty (ropné) těžké parafinické64741-51-1649-051-00-6265-052-0
Destiláty (ropné) lehké naftenické64741-52-2649-052-00-1265-053-6
Destiláty (ropné) těžké naftenické64741-53-3649-053-00-7265-054-1
Destiláty (ropné) kyselinou mírně rafinované těžké naftenické64742-18-3649-054-00-2265-117-3
Destiláty (ropné) kyselinou mírně rafinované lehké naftenické64742-19-4649-055-00-8265-118-9
Destiláty (ropné) kyselinou mírně rafinované těžké parafinické64742-20-7649-056-00-3265-119-4
Destiláty (ropné) kyselinou mírně rafinované lehké parafinické64742-21-8649-057-00-9265-121-5
Destiláty (ropné) chemicky
neutralisované těžké parafinické
64742-27-4649-058-00-4265-127-8
Destiláty (ropné) chemicky
neutralizované lehké parafinické
64742-28-5649-059-00-X265-128-3
Destiláty (ropné) chemicky
neutralisované těžké naftenické
64742-34-3649-060-00-5265-135-1
Destiláty (ropné) chemicky
neutralizované lehké naftenické
64742-35-4649-061-00-0265-136-7

* Netýká se motorových paliv obsahujících benzen.

Skupina 2

Karcinogeny skupiny 2 jsou chemické látky uvedené ve zvláštním právním předpisu7) pod označením Karc. kat. 2, a dále cytostatika a prach tvrdých dřev. Tvrdými dřevy se pro účely tohoto nařízení rozumí dřevo: břízy (Betula), buku (Fagus), bílého ořechu (Hikory), dubu (Quercus), ebenu afrického cejlonského a pod. (Diospyros), habru (Carpinus), jasanu (Fraxinus), javoru (Acer), jilmu (Ulnus), kaštanu (Castanes), lípy (Tilia), olše (Alnus), ořešáku vlašského (Juglans), platanu (Platanus), švestky (Prunus), topolu (Populus), třešně (Prunus), dřeviny botanické skupiny Dalbergia - (indický palisandr, brazilské růžové dřevo, africké černé dřevo a pod.), honduraské růžové dřevo, meranti bílé a rudé (Shorea talurda acurtisii), wawa (Triplochiton sclerowylon), mahagon africký, senegalský a pod. (Khaya ivorensis anthoteca), limba - afara (Terminalia superba), kokosové dřevo (Brya ebenus), aiele (Canarian scweinfurtii), andoung (Monopetalanthus heitzii), tola/agba (Gossweilerodendron balsamiferum), Pau Marfim (Balfourodendron riedelianum).

Seznam pracovních procesů s rizikem chemické karcinogenity

1. Výroba auraminu.

2. Práce spojená s expozicí polycyklickým aromatickým uhlovodíkům pntomným v uhelných sazích, dehtu, smole, parách nebo prachu. Práce spojená s expozicí prachům, dýmům a kapalným aerosolům vznikajícím při pražení a elektrolytické rafinaci kuproniklových rud.

3. Práce na pracovištích, kde probíhají silně kyselé procesy při výrobě isopropanolu.

Seznam mutagenů

Skupina 1

Do skupiny 1 zatím nejsou zařazeny žádné látky.

Skupina 2

NázevČíslo CASIndexové čísloES číslo
Akrylamid79-06-1616-003-00-0201-173-7
Benzo(a)pyren (Benzo(d,e,f) chrysen)50-32-8601-032-00-3200-028-5
Butan(1) a isobutan(2) obsahující >=0,1 % butadienu
(203-450-8)
601-004-01-8203-448-7(1)106-97-8(1)
200-857-2(2)75-28-5(2)
Buta-1,3-dien butadien601-013-00-X203-450-8106-99-0
1,2 - Dibrom-3-chlorpropan96-12-8602-021-00-6202-479-3
1,2,3,4-Diepoxybutan1464-53-5603-060-00-1215-979-1
Diethylsulfát64-67-5016-027-00-6200-589-6
Dichroman draselný7778-50-9024-002-00-6231-906-6
Dichroman amonný7789-09-5024-003-00-1232-143-1
Dichroman sodný10588-01-9024-004-00-7234-190-3
Dichroman sodný dihydrát7789-12-0024-004-01-4234-190-3
1,2-Epoxypropan
propylenoxid
methyloxiran
603-055-00-4200-879-275-56-9
Ethylenimin (Aziridin)151-56-4613-001-00-1205-793-9
Ethylenoxid (Oxiran)75-21-8603-023-00-X200-849-9
Fluorid kademnatý7790-79-6048-006-00-2232-222-0
Hexamethylfosfortriamid (Hexamethylfosforamid)680-31-9015-106-00-2211-653-8
Chroman sodný024-018-00-3231-889-57775-11-3
Chlorid kademnatý10108-64-2048-008-00-3233-296-7
Chroman draselný7789-00-6024-006-00-8232-140-5
Chromyldichlorid; chromyloxichlorid, chlorid chromylu14977-61-8024-005-00-2239-056-8
Methyl-2-akrylamido-2-methoxyacetát akrylamidu s obsahem akrylamidu ≥0,1%77402-03-0607-190-00-X401-890-7
Methyl-2-akrylamidoglykolát s obsahem akrylamidu ≥0,1%77402-05-2607-210-00-7403-230-3
1,3,5-Tris(oxiranylmethyl)-1,3,5-triazin-2,4,6(1H,3H,5H)-trion; TGIC, triglycidylisokyanurát TGI2451-62-9615-021-00-6219-514-3
1,3,5-Tris-(S)- a(R)-2,3-epoxypropyl-1,3,5-triazin-2,4,6(1H,3H,5H)-trion616-091-00-0423-400-059653-74-6

Příloha č. 10 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Seznam biologických činitelů, jejich klasifikace a související požadavky na pracoviště

Biologický činitelSkupinaPoznámka
Bakterie
Actinobacillus actinomycetemcomitans
(Haemophilus actinomycetemcomitans)
2
Actinomadura madurae2
Actinomadura pelletieri2
Actinomyces gerencseriae2
Actinomyces israelii2
Actinomyces pyogenes2
Actinomyces spp.2
Arcanobacterium haemolyticum (corynobacterium hemolyticum)2
Bacteroides fragilis2
Bartonella bacilliformis2
Bartonella (Rochalimea) spp2
Bordetella bronchiseptica2
Bordetella parapertussis2
Bordetella pertussis2V
Borrelia burgdorferi2
Borrelia duttonii2
Borrelia recurrentis2
Borrelia spp.2
Campylobacter fetus2
Campylobacter jejuni2
Campylobacter spp.2
Cardiobacterium hominis2
Clostridium botulinum2T
Clostridium perfringens2
Clostridium spp.2
Clostridium tetani2T, V
Corynebacterium diphtheriae2T, V
Corynebacterium minutissimum2
Corynebacterium pseudotuberculosis2
Corynebacterium spp.2
Edwardsiella tarda2
Ehrlichia sennetsu (Rickettsia sennetsu)2
Ehrlichia spp.2
Eikenella corrodens2
Enterobacter aerogenes/cloacae2
Enterobacter spp.2
Enterococcus spp.2
Erysipelothrix rhusiopathiae2
Escherichia coli (s výjimkou nepatogenních kmenů)2
Flavobacterium meningosepticum
(Chryseobacterium meningosepticum)
2
Fluoribacter bozemanae (Legionella)2
Francisella tularensis (typ B)2
Fusobacterium necrophorum2
Gardnerella vaginalis2
Haemophilus ducreyi2
Haemophilus influenzae2
Haemophilus spp.2
Helicobacter pylori2
Chlamydia pneumoniae2
Chlamydia psittaci (jiné kmeny)2
Chlamvdia trachomatis2
Klebsiella oxytoca2
Klebsiella pneumoniae2
Klebsiella spp.2
Legionella pneumophila2
Legionella spp.2
Leptospira interrogans (všechny serotypy)2
Listeria ivanovii2
Listeria monocytogenes2
Morganella morganii2
Mycobacterium avium-intracelulare2
Mycobacterium fortuitum2
Mycobacterium chelonae2
Mycobacterium kansasii2
Mycobacterium malmoense2
Mycobacterium marinum2
Mycobacterium paratuberculosis2
Mycobacterium scrofulaceum2
Mycobacterium simiae2
Mycobacterium szulgai2
Mycobacterium xenopi2
Mycoplasma caviae2
Mycoplasma hominis2
Mycoplasma pneumoniae2
Neisseria gonorrhoeae2
Neisseria meningitidis2V
Nocardia asteroides2
Nocardia brasiliensis2
Nocardia farcinica2
Nocardia nova2
Nocardia otitidis caviarum2
Pasteurella multocida2
Pasteurella spp.2
Peptostreptococcus anaerobius2
Plesiomonas shigelloides2
Porphyromonas spp.2
Prevotella spp.2
Proteus mirabilis2
Proteus penneri2
Proteus vulgaris2
Providentia alcalifaciens2
Providentia rettgeri2
Providentia spp.2
Pseudomonas aeruginosa2
Rhodococcus equi2
Rickettsia spp.2
Bartonella quintana (Rochalimaea quintana)2
Salmonella (jiné serotypy)2
Salmonella Arizonae2
Salmonella Enteritidis2
Salmonella Paratyphi A,B,C2V
Salmonella Typhimurium2
Serpulina spp.2
Shigella boydii2
Shigella dysenteriae jiná než typ2
Shigella flexneri2
Shigella sonnei2
Staphylococcus aureus2
Streptobacillus moniliformis2
Streptococcus pneumoniae2
Streptococcus pyogenes2
Streptococcus spp.2
Streptococcus suis2
Treponema carateum2
Treponema pallidum2
Treponema pertenue2
Treponema spp.2
Vibrio cholerae (včetně El Tor)2
Vibrio parahaemolyticus2
Vibrio spp.2
Yersinia enterocolitica2
Yersinia pseudotuberculosis2
Yersinia spp.2
Bacillus anthracis3
Brucella abortus3
Brucella canis3
Brucella melitensis3
Brucella suis3
Coxiella burnetii3
Escherichia coli. cytotoxické kmeny3T
Francisella tularensis (typ A)3
Chlamydia psittaci (avinní kmeny)3
Mycobacterium africanum3V
Mycobacterium bovis (s výjimkou kmene BCG)3V
Mycobacterium leprae3
Mycobacterium tuberculosis3
Burkholderia pseudomallei (Pseudomonas pseudomallei)3
Burkholderia mallei (Pseudomonas mallei)3
Puckettsia prowazekii3
Rickettsia rickettsii3
Rickettsia tsutsugamushi3
Rickettsia typhi (Rickettsia mooseri)3
Ricktettsia conorii3
Yersinia pestis3
Mycobacterium microti3 *
Mycobacterium ulcerans3 *
Rickettsia akari3 *
Rickettsia canada3 *
Rickettsia montana3 *
Salmonella Typhi3 *V
Shigella dysenteriae (typ 1)3 *T
Adenoviridae (T 8, T 19, T 37)2
Arenaviridae
Virus lymfocytámí choriomeningitidy- Lassa (arenaviry Starého světa)2
Komplex virů Tacaribe2
Flexal
Virus lymfocytámí choriomeningitidy (neurotropní kmenv)3
Virus lymfocytámí choriomeningitidy (ostatní kmeny)2
Guanarito4
Virus horečky Lassa4
Virus Junin (Argentinská nemoc)4
Virus Machupo, Amapari4
Sabia4
Astroviridae2
Virus Norwalk2
Bunyaviridae
Bhanja2
Germiston2
Virus bunyamvera2
Virus kalifornské enecefalitidy2
Jiné patogenní viry (virus horečky Papataci)2
Belgrade3
Sin nombre3
Virus horečky oropouche3
Hantaviridae
Jiné hantaviry2
Virus Puumala2
Virus korejské hemoragické horečky (Hantaan virus)3
Virus Seoul3
Nairoviridae
Virus Hazara2
Virus krymsko konžské hemoragické horečky4
Phleboviridae
Toskánský virus2
Virus horečky Sandfly2
Virus horečky údolí Rift3V
Caliciviridae
Virus Norwalk2
Jiné Caliciviridae2
Virus hepatitidy E3 *
Coronaviridae2
Filoviridae
Virus Ebola4
Virus Marburské horečky4
Flaviviridae
Jiné flavoviry patogenní pro člověka2
(viry klíšťové encefalitidy západního typu)3V
Virus australské encefalitidy (Encefalitida Murray Valley)3
Virus dengue, typ 1-43
Virus encefalitidy St. Louis3
Virus horečky Kyasanurského lesa3V
Virus japonské encefalitidy B3v
Virus klíšťové encefalitidy východního typu3v
Virus Omské hemoragické horečky3V
Virus Powassan3
Virus Rocio3
Virus západní nilské horečky3
Virus žluté zimnice3V
Virus hepatitidy C3 *D
Virus hepatitidy G3*D
Virus vrtivky (Looping ill)2 *
Virus Wesselbron3 *
Virus středoevropské klíšťové encefalitidy3 *
Hepadnaviridae
Virus hepatitidy B2 *V, D
Virus hepatitidy D (delta)3 *V, D
Herpesviridae
Cytomegalovirus2
Herpesvirus varicella-zoster2
Lidský herpesvirus 72
Lidský herpesvirus 82D
Lidský B-lymfotropní virus (HBLV-HHV6)2
Virus Epsteina a Barrové (EBV)2
Virus herpes simplex typ 1 a 22
Opičí B virus3
Orthomyxoviridae
Viry chřipky A, B a C2V (kromě typu C)
Orthomyxoviry přenášené klíšťaty (Dhori a Thogoto)2
Papovaviridae
Viry BK a JC2D
Lidské papilomaviry2D
Paramvxoviridae
Virus spalniček2V
Virus epidemické parotitidy2V
Virus newcastleské nemoci2
Viry parainfluenzy typy 1 -42
Lidský respirační syncytiální virus2
Parvoviridae
Lidský parvovirus (B 19)2
Picornaviridae
Virus akutní hemaragické konjunktivitidy (AHC)2
Viry Coxsakie2
Echoviry2
Virus hepatitidy A (lidský enterovirus typ 72)2V
Polioviry2v
Rhinoviry2
Poxviridae
Virus králičich neštovic2
Virus kravských neštovic2
Virus molluscum contagiosum2
Virus Orf2
Virus tubera mulgentium2
Virus vaccinie2
Virus opicích neštovic3V
Viry varioly (všechny typy)4V
Reoviridae
Lidské rotaviry2
Orbiviry2
Reoviry2
Retroviridae
Viry lidské imunodeficience3 *D
Virus lidských lymfotropních T buněk (HTLV) typy 1 a 23D
Virus SIV3H
Rhabdoviridae
Virus vesikulární stomatitidy2
Virus vztekliny3 *V
Togaviridae
Virus Ó nyong-nyong2
Virus Ross River2
Virus Semliky Forest2
Virus Sindbis2
Virus Mayaro3
Virus venezuelské koňské encefalomyelitidy3V
Virus Východní koňské encefalomyelitidy3V
Virus západní koňské encefalomyelitidy3v
Virus Everglades2 *
Virus Chikungunya3 *
Virus Mucambo3 *
Virus Tonate2 *
Jiné známé alfaviry2
Virus zarděnek2v
Toroviridae2
Dosud nezařazené viry
Equine morbilli virus4
Virus hepatitidy ještě nezjištěný3 *D
Nekonvenční činitelé spojované s
Kreutzfeld-Jakobsovou nemocí3 *
syndromem Gerstmann- Straussler-Scheinkerovým3 *
Kuru3 *
Parasiti
Acanthamoeba castellani2
Ancylostoma duodenale2
Angiostrongylus cantonensis2
Angiostrongylus costaricensis2
Ascaris lumbricoides2A
Ascaris suum2A
Babesia divergens2
Babesia microti2
Balantidium coli2
Brugia malayi2
Brugia pahangi2
Capillaria philippinensis2
Capillaria spp.2
Clonorchis sinensis2
Clonorchis viverrini2
Cryptosporidium parvum2
Cryptosporidium spp.2
Cyclospora cayetanensis2
Dipetalonema streptocerca2
Diphyllobothrium larum2
Dracunculus medinensis2
Entamoeba histolytica2
Fasciola gigantica2
Fasciola hepatica2
Fasciolopsis busci2
Giardia lamblia (Giardia intestinalis)2
Hymenolepis diminuta2
Hymenolepis nana2
Leishmania etiopica2
Leishmania major2
Leishmania mexicana2
Leishmania peruviana2
Leishmania spp.2
Leishmania tropica2
Loa loa2
Mansonella ozzardi2
Mansonella perstans2
Necator americanus2
Onchocerca volvulus2
Opisthorchis felineus2
Opisthorchis spp.2
Paragonimus westermani2
Plasmodium spp. (lidské a opičí)2
Sarcocystis suihominis2
Schistosoma haematobium2
Schistosoma intercalatum2
Schistosoma japonicum2
Schistosoma mansoni2
Schistosoma mekongi2
Strongyloides spp.2
Strongyloides stercoralis2
Taenia saginata2
Toxocara canis2
Toxoplasma gondii2
Trichinella spiralis2
Trichuris trichiura2
Trypanosoma brucei brucei2
Trypanosoma brucei gambiense2
Wuchereria bancrofti2
Naegleria fowleri3 *
Trypanosoma cruzi3
Echinococcus granulosus3*
Echinococcus multilocularis3*
Echinococcus vogeli3*
Leishmania brasiliensis3*
Leishmania donovani3*
Plasmodium falciparum3*
Taenia solium3*
Trypanosoma brucei rhodensiense3*
Plísně
Aspergillus fumigatus2A
Candida albicans2A
Candida tropicalis2
Emmonsia parva var. crescens2
Emmonsia parva var. parva2
Epidermophyton floccosum2A
Fonsecaea compacta2
Fonsecaea pedrosoi2A
Madurella grisea2
Madurella mycetomatis2
Microsporum spp.2A
Neotestudina rosatii2
Penicilium marneffei2A
Scedosporium agiospermum2
Scedosporium prolificans2
Sporothrix schenckii2
Trichophyton rubrum2
Trichophyton spp.2
Blastomyces dermatitidis (Ajellomyces dermatitidis)3
Cladophialophora bantiana3
Coccidioides immitis3A
Histoplasma capsulatum duboisii3
Paracoccidioides brasiliensis3
Cryptococcus neoformans var. gattii (Filobasidiela bacillispora)2A
Cryptococcus neoformans var.neoformans
(Filobasidiella neoformans var. neoformans)
2A
Histoplasma capsulatum var. capsulatum (Ajellomyces)3

Vysvětlivky:

Položky označené * se posuzují z hlediska nebezpečnosti při práci jako biologické činitele skupiny 2, neboť nedochází za normálních podmínek k jejich přenosu vzduchem.

A - upozorňuje na možnost alergizace

D - seznam zaměstnanců exponovaných těmto činitelům musí být uložen na dobu 40 let po ukončení expozice

T - tvorba toxinu

V -je dostupné účinné očkování

H - v současnosti neexistuje žádné průkaz lidské nemoci způsobené ostatními Retroviry opičího původu. Jako preventivní opatření pro práci s těmito Retroviry doporučená úroveň zajištění jako pro skupinu biologických činitelů skupiny 3.

ZNAČKA PRO BIOLOGICKÉ RIZIKO

Tabulka č. 1

Požadavky na provedení, vybavení a režim pracovišť s biologickými činiteli

AOpatřeníBSkupina biologických činitelů
234
1. Oddělení pracoviště od jakýchkoliv jiných činností v téže budověneanoano
2. Vzduch přiváděný na pracoviště a odváděný z něho filtrovat HEPA nebo podobně účinným zařízenímneano - odváděný vzduchano - odváděný i přiváděný vzduch
3. Omezení přístupu na pracoviště jen na určené zaměstnanceanoanoano, přes speciální předsíň
4. Možnost hermeticky utěsnit pracoviště při provádění dezinfekcenedoporučenoano
5. Specifické dezinfekční postupyanoanoano
6. Udržovat pracoviště v podtlaku oproti okolíneanoano
7. Účinná kontrola vektorů (např: hlodavců a hmyzu)anoanoano
8. Povrchy nepropouštějící vodu a snadno omyvatelnéano, pro pracovní plochyano, pro pracovní plochy, podlahy a stěnyano, pro pracovní plochy, podlahy a stěny
9. Povrchy odolné vůči kyselinám, louhům, rozpouštědlům dezinfekčním látkámdoporučenoanoano
10. Bezpečné ukládání biologického činiteleanoanoano, pod zámkem
11. Pozorovací okénko nebo jiné srovnatelné zařízení umožňující pozorovat osoby, resp. zvířata přítomné v prostorudoporučenodoporučenoano
12.Vybavení laboratoře vlastním provozním přístrojovým 1 zařízenímnedoporučenoano
13.Zacházení s infikovaným materiálem včetně všech zvířat v hazard boxu nebo izolátoru nebo jiném prostoru vhodném pro tuto práciv případě potřebyano,jde-li o infekci přenosnou vzduchemano
14. Spalovna mrtvol zvířatdoporučenoano, dostupnáano, na místě

Tabulka č. 2

Opatření při průmyslových procesech, při nichž se používají biologičtí činitelé skupiny 2, 3, nebo 4

OpatřeníSkupina biologických činitelů
234
1. S životaschopnými organismy manipulovat v systému, který fyzicky odděluje tento proces od pracovního a ostatního prostředíanoanoano
2. Se vzduchem odsávaným z uzavřeného systému zacházet tak, abybyl
minimalizován
únik
byl zamezen únikbyl zamezen únik
3. Odběr vzorků, přidávání materiálů do uzavřeného systému a přenos životaschopných organismů do jiného uzavřeného systému provádět tak, abybyl
minimalizován
únik
byl zamezen únikbyl zamezen únik
4. Tekuté kultury ve větším množství nepřemísťovat z uzavřeného systému, pokud nejsouinaktivovány
vhodnými
prostředky
inaktivovány vhodnými chemickými nebo fyzikálními prostředkyinaktivovány vhodnými chemickými nebo fyzikálními prostředky
5. Uzávěr nádob pro kultury upravit tak, aby byl únik biologických činitelůminimalizovánzamezenzamezen
6. Uzavřené systémy umístit 1 v kontrolovaném pásmufakultativněfakultativněano
(a) umístit značku pro biologické rizikofakultativněanoano
(b) přístup omezit pouze na jmenovitě určené zaměstnanceanoanoano, přes zvláštní předsíň
(c) zaměstnance vybavit ochrannými oděvyanoanoano, kompletní převlečení
(d) zřídit dekontaminační zařízení a umývárny pro zaměstnanceanoanoano
(e) zaměstnanci se před
opuštěním kontaminované 1 oblasti musí osprchovat
nedoporučenoano
(f) odpadní vodu z výlevek a sprch shromažďovat a před vypuštěním desinfikovatnedoporučenoano
(g) prostor kontrolovaného pásma dostatečně větrat tak, aby kontaminace vzduchu byla snížena na co nejnižší úroveňanoanoano
(h) v kontrolované oblasti udržovat podtlak vůči okolíneanoano
(i) vzduch přiváděný do kontrolovaného pásma a odváděný z něho filtrovat filtry HEPA nebo j iným obdobně účinným zařízenímnefakultativněano
(j) kontrolované pásmo upravit po technické stránce tak, aby byl při případném úniku zachycen celý obsah uzavřeného systémunefakultativněano
(k) zajistit, aby kontrolované pásmo bylo těsně uzavíratelné v zájmu umožnění fumigacenefakultativněano
(l) odpadní vodu před konečným vypuštěníminaktivovat schválenými prostředky pro tyto účelyinaktivovat schválenými chem. nebo fyzikálními prostředkyinaktivovat schválenými chem. nebo fyzikálními prostředky

Příloha č. 11 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Část A

Sanitární zařízení

1. Sanitární zařízení se zřizují v rozsahu odpovídajícím dané práci.

2. Prostoty sanitárních zařízení musí mít světlou výšku nejméně 2,3 m, pokud je jejich plocha větší než 30 m2, nejméně 2,5 m. Provedením a vybavením musí odpovídat alespoň požadavkům uvedeným v příslušné české technické normě.

3. Požadavky na výsledné teploty a výměnu vzduchu v sanitárních zařízeních jsou uvedeny v tabulce č. 1. Během směny nesmí být teploty nižší než teploty uvedené v tabulce č. 1.

4. Šatny

a) Šatny musí být zřízeny pro ty zaměstnance, kteří musí nosit pracovní nebo ochranný oděv a nemohou se z hygienických, epidemiologických nebo etických důvodů převlékat v jiném prostoru.

b) Šatny musí být oddělené podle pohlaví. Na pracovištích do 5 osob lze používání šaten muži a ženami oddělit časově.

c) Šatny se umisťují v prostorách snadno přístupných a stavebně oddělených od pracovišť a umýváren. Pro zaměstnance, kteří si při práci silně znečistí obuv, se umísťuje před vstupem do šatny vhodné zařízení k jejímu očištění a umytí.

d) Podlahy šaten musí být snadno omyvatelné. Šatny v nichž se ukládá pracovní a ochranný oděv, který může být znečištěn prachem, chemickými látkami, karcinogeny, mutageny a ochranný oděv určený pro práce s biologickými činiteli, zařazenými jako práce rizikové,1) musí mít omyvatelné stěny nejméně do 1,8 m.

e) Šatny musí být vybaveny uzamykatelnými skříňkami tak, aby bylo každému zaměstnanci umožněno bezpečné ukládání občanského oděvu a dále musí být vybaveny lavicemi nebo jiným sedacím nábytkem. Jestliže to povaha znečištění pracovního a ochranného oděvu vyžaduje nebo jde-li o činnosti epidemiologicky závažné, musí být zajištěno oddělené ukládání pracovního, jakož i ochranného a občanského oděvu.

f) Řetízkové šatny se mohou zřizovat a používat pouze v hornických provozech.

g) Věšákové šatny se mohou zřizovat k odkládání ochranných a pracovnách oděvů.

h) Podrobnější požadavky na ukládání pracovních a ochranných oděvů podle charakteru práce vykonávané zaměstnanci, kteří tyto oděvy používají, jsou upraveny v tabulce č. 2.

i) Na pracovištích, kde zaměstnanci nemusí používat speciální pracovní a ochranné oděvy a obuv musí být vyčleněn prostor pro ukládání občanských oděvů popřípadě obuvi.

5. Umývárny a sprchy

a) Zaměstnanci, jejichž činnost vyžaduje po ukončení práce očistu celého těla, musí mít k dispozici odpovídající počet sprch. Pokud není celková očista těla vzhledem k povaze práce nezbytná, musí být pro zaměstnance zajištěny umývárny nebo dostačující počet umývadel s tekoucí teplou vodou. Minimální počet umývadel a sprch podle druhu vykonávané práce je uveden v tabulce č. 2. a odpovídá nejpočetněji zastoupené směně. Teplá voda pro umývadla a sprchy určená pro očistu zaměstnanců vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné smí být připravována jen z vody pitné.

b) Umývárny a sprchy se umísťují v samostatných místnostech, a pokud je to možné, navazují přímo dveřmi na šatny. Sprchy a umývárny musí být oddělené podle pohlaví. Na pracovištích do 5 osob lze používání sprch muži a ženami oddělit časově. U pracovišť, na nichž je závaznou součástí režimu práce očista celého těla před započetím nebo po ukončení práce se umísťují průchozí sprchy mezi šatnami pro ochranný a občanský oděv (hygienická smyčka). Obklady stěn musí být provedeny do výšky 2 m.

6. Záchody

a) Záchody musí být zajištěny pro všechny zaměstnance tak, aby nebyly od pracoviště vzdáleny více než 120 m, při ztíženém přístupu (například: nerovnost povrchu, chůze do kopce, členitost přístupové cesty, supermarkety), 75 m. Zpravidla se zřizují jako kabinové splachovací a v každém podlaží, v němž jsou pracoviště určená pro trvalou práci. Suché a chemické záchody nelze zřizovat pro pracoviště určená pro trvalou práci a pro zaměstnance vykonávající činnosti epidemiologicky závažné. Pro zaměstnance vykonávající epidemiologicky závažné činnosti musí být v předsíni záchodu umývadlo s tekoucí teplou vodou připravenou z vody pitné, pro ostatní pracoviště umývadlo alespoň s tekoucí vodou. U suchých a chemických záchodů musí být zajištěny přiměřené podmínky pro umytí rukou,

b) Počet záchodů se stanoví podle počtu zaměstnanců nejsilnější pracovní směny takto:

1 sedadlo na 10 žen,

2 sedadla na 11 až 30 žen,

3 sedadla na 31 až 50 žen,

na každých dalších 30 žen 1 další sedadlo,

1 sedadlo na 10 mužů,

2 sedadla na 11 až 50 mužů,

na každých dalších 50 mužů 1 sedadlo.

V provozech s vynuceným rytmem práce se snižuje počet mužů i žen připadajících na stanovený počet sedadel o 20 %.

c) Záchody pro ženy se vybavují uzavíratelnou nádobou na odkládání vložek,

d) Záchody se zřizují odděleně podle pohlaví, na pracovištích do 5 zaměstnanců celkem lze zřizovat jeden společný záchod.

e) Pisoáry se navrhují v samostatné místnosti nebo společně se záchodovými kabinami.

7. Údržba

Podlahy šaten, umýváren, sprch a záchodů, umývadla, záchody a pisoáry a odpadové nádoby musí být umývány denně. Omyvatelné části stěn musí být umývány alespoň jedenkrát za týden. Nábytek v sanitárních a jiných zařízeních musí být čištěn nejméně jednou za 14 dní.

Stropy a stěny sanitárních zařízení se malují alespoň jednou do roka. Podle potřeby se obnovují i omyvatelné povrchy jejich stěn.

Tabulka č. 1

Zařízení Výsledná teplota °C Výměna vzduchu m3.hod.-1
Šatny2020
na 1 šatní místo
Umývárny2230
na 1 umyvadlo
Sprchy25150-200
na 1 sprchu
Záchody1850 na 1 kabinu
25 na 1 pisoár

Tabulka č. 2

Typ práceUložení oděvuPočet zaměstnanců na jedno umyvadloPočet zaměstnanců na jednu sprchu
Znečištění kůže a oděvu při práci je malé110254
Znečištění kůže a oděvu je hygienicky málo významné21015
Těžká fyzická práce, práce v horkých provozech-Výrazné znečištění kůže a oděvu prachem, minerálními oleji a chemickými látkami, práce při činnostech epidemiologicky závažných21010
*) Práce s alergeny, chemickými karcinogeny a mutageny zejména pokud se vstřebávají kůži, práce s azbestem, práce s biologickými činiteli pokud jsou zařazeny do třetí a čtvrté kategorie podle zvláštního právního předpisu9), práce při výrobě potravin a kosmetických prostředků355

Požadavky na rozsah vybavení sanitárních zařízení pracovišť s biologickými činiteli jsou upraveny v příloze č. 10 k tomuto nařízení.

Vysvětlivky k uložení oděvu:

1 - občanský společně s pracovním

2 - zdvojené skříňky (oddělené ukládání pracovního nebo ochranného a občanského oděvu)

3 - oddělené šatny pro ochranný a občanský oděv (hygienická smyčka)

4- fakultativní vybavení pro pracoviště, na nichž není po ukončení práce nezbytná očista celého těla

* seznam není taxativní.

Část B

Pomocná zařízení

1. Zařízení k omývání pracovní obuvi se zřizují při východu z pracoviště, kde dochází k jejímu značnému znečištění. Prostor, v němž je zařízení umístěno, musí být v zimě temperován, jeho podlaha musí být omyvatelná, nekluzká a spádovaná ke vpusti.

2. Zařízení na sušení pracovních oděvů a obuvi se zřizují pro pracoviště, na nichž dochází k jejich provlhnutí při práci. Zařízení musí umožňovat usušení oděvů a obuvi nejdéle za 6 hodin. Místnost určená na sušení pracovních a ochranných oděvů a obuvi nesmí sloužit pro poskytování první pomoci.

3. Ohřívány musí být vytápěny alespoň na 22 °C, vybaveny sedacím nábytkem, stoly a věšáky na pracovní a ochranný oděv.

4. Místnost pro odpočinek se zřizuje pokud to vyžaduje bezpečnost a ochrana zdraví, zejména s ohledem na vykonávanou činnost. Toto neplatí, pokud jde o zaměstnance pracující v kancelářských nebo obdobných prostorách v nichž jsou rovnocenné předpoklady pro zotavení během bezpečnostních přestávek. Místnost pro odpočinek musí být dostatečně velká, větratelná, osvětlena denním světlem a vytápěna nejméně na 20 °C. Pro pracoviště, které musí být z technologických důvodů umístěno pod úrovní terénu neplatí požadavek zajištění denního osvětlení. Vybavuje se sedacím nábytkem s opěrkami zad a stoly. Prostory určené pro odpočinek těhotných a kojících žen musí umožňovat odpočinek vleže. Pokud má sloužit i pro konzumací jídel a nápojů, musí mít v dostatečném množství zajištěnu tekoucí pitnou a teplou vodu připravenou z vody pitné a musí být vybavena umývadlem, kuchyňským dřezem a zařízením na ohřívání a uchovávání jídel.

5. Prostor pro poskytování první pomoci musí být zajištěn pro pracoviště, na nichž je zvýšené riziko pracovních úrazů nebo akutních otrav. Tento prostor musí být snadno přístupný, vytápěný, chráněný proti znečištění, vlhkosti a vysokým teplotám, vybavený umývadlem s tekoucí pitnou vodou. Jde-li o práci, při níž je zvýšené riziko otrav látkami, které se vstřebávají kůží, nebo o práci se žíravinami, a nejsou v bezprostředním dosahu pracoviště sprchy, vybavuje se prostor pro poskytování první pomoci také sprchou. Pracoviště se žíravinami se vybavují zařízením pro výplach oka tekoucí vodou. Místa pro uložení prostředků první pomoci včetně nosítek, musí být označena vhodným symbolem.

6. Prostory pro uskladnění úklidových prostředků se zřizují v každém podlaží pokud je to zapotřebí vzhledem k velikosti objektu anebo povaze činnosti, která se v něm vykonává. Tyto prostory musí být dostatečně větratelné, opatřené omývatelným povrchem stěn do výše 1,80 m a protiskluzovou podlahou. Vybavují se výlevkou s přívodem vody. Nesmí sloužit jako šatny, převlékárny, jako prostory pro poskytování první pomoci nebo prostory pro odpočinek těhotných a kojících žen.

Poznámky pod čarou

1b) Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.

1) Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci.
Směrnice Rady 89/654/EHS ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti.
Směrnice Rady 83/477/EHS ze dne 19. září 1983 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci, ve znění směrnic 91/382/EHS a 98/24/ES, směrnice Rady 90/394/EHS ze dne 28. června 1990 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům při práci, ve znění směrnic 97/42/ES a 1999/38/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/18/ES ze dne 27. března 2003 novelizující Směrnici Rady č. 83/477//EHS o ochraně pracovníků před riziky vystavení azbestu při práci.
Směrnice Rady 90/269/EHS ze dne 29. května 1990 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro ruční manipulaci s břemeny spojenou s rizikem zejména poškození páteře pro zaměstnance.
Směrnice Rady 90/270/EHS ze dne 29. května 1990 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci se zobrazovacími jednotkami.
Směrnice Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci, směrnice Komise 2000/39/ES ze dne 8. června 2000 o stanovení prvního seznamu směrných limitních hodnot expozice na pracovišti prováděním směrnice Rady 98/24/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/54/ES ze dne 18. září 2000 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci.
Směrnice Rady 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků.
Směrnice Rady 78/610/EHS ze dne 29. června 1978 o sbližování právních a správních předpisů členských států o ochraně zdraví pracovníků vystavených monomeru vinylchloridu, ve znění směrnice 1999/38/ES.
Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných pracovnic, pracovnic krátce po porodu nebo kojících pracovnic.

1a) Vyhláška č. 347/2002 Sb., o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny podle sortimentu prodávaných potravin.
Vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných.

2) Například vyhláška č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 174/1994 Sb., kterou se stanoví obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.

3) Například zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání atomové energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením.

3a) § 2 písm. i) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 306/2000 Sb.

4) Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 352/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb. a zákona č. 458/2000 Sb.

5) § 83 a násl. zákoníku práce.

6) § 134c odst. 1 zákoníku práce.

7) Nařízení vlády č. 25/1999 Sb., kterým se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování a vydává Seznam dosud klasifikovaných nebezpečných chemických látek.

8) Vyhláška č. 204/1994 Sb., kterou se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, ve znění vyhlášky č. 279/1998 Sb.

9) Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

9a) Zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona, ve znění zákona č. 186/2004 Sb.

10) § 41 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

11) § 84 odst. 1 písm. r) zákona č. 258/2000 Sb.

12) § 3 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb.
Vyhláška č. 376/2000 Sb., kterou se stanoví požadavky na pitnou vodu a rozsah a četnost její kontroly.

13) § 84 odst. 1 písm. r) zákona č. 258/2000 Sb.

14) Vyhláška č. 261/1997 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázané všem ženám, těhotným ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání, ve znění pozdějších předpisů.

15) § 37 zákona č. 258/2000 Sb.

16) § 39 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb.

18) § 3 odst. 3 a § 41a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění zákona č. 274/2003 Sb.

Přesunout nahoru