Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 124/2001 Sb.Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků

Částka 50/2001
Platnost od 10.04.2001
Účinnost od 01.05.2001
Zrušeno k 01.12.2009 (415/2009 Sb.)
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

124

VYHLÁŠKA

Ministerstva zemědělství

ze dne 23. března 2001,

kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků

Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 17 odst. 8 zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění zákona č. 244/2000 Sb., (dále jen "zákon") k provedení § 4 odst. 12:


Odběr vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů

§ 1

(1) Tato vyhláška1) zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1a) a upravuje požadavky na odběr vzorků, principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků.

(2) Při odběru vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů prováděném v rámci odborného dozoru a zkoušení (§ 16 až 19 zákona) se používají postupy uvedené v této vyhlášce.

(3) Odběr vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů zahrnuje odběr dílčích vzorků pro účely sestavení souhrnného a konečného vzorku, odběr dílčích vzorků pro účely stanovení pracovní přesnosti míchacího zařízení a pro účely posouzení homogenity doplňkových látek a aminokyselin v premixech a krmivech s použitím premixů (dále jen "homogenita") a způsob označování a uchovávání konečných, případně dílčích vzorků včetně vyhotovení protokolu o jejich odběru. Toto ustanovení se nevztahuje na odběr vzorků pro stanovení přítomnosti mikroorganismů a reziduí pesticidů, který se provádí podle zvláštního právního předpisu.2)

§ 2

(1) Při odběru dílčího vzorku, za který se považuje hmotnostní část jedné partie získaná jedním náběrem, se používají pomůcky a zařízení uvedené v příloze č. 1 této vyhlášky.

(2) Minimální počet dílčích vzorků podle druhu krmiva, doplňkové látky a premixu a v návaznosti na hmotnost nebo počet obalů vzorkované partie je uveden v příloze č. 2 sloupci 2 této vyhlášky.

(3) U krmiv, doplňkových látek a premixů balených do obalů o hmotnosti nižší než 1 kg nebo o objemu nižším než 1 litr se považuje za dílčí vzorek vždy obsah jednoho balení, například obsah jedné krabice, sáčku nebo bloku krmiva.

(4) Postup odběru dílčích vzorků podle odstavců 2 a 3 se nevztahuje na odběr dílčích vzorků pro posouzení homogenity3) doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva vyrobeného s použitím premixu nebo pro posouzení pracovní přesnosti míchacích zařízení.

(5) Při odběru vzorků pro posouzení homogenity doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva s použitím premixu se odebírají dílčí vzorky nejméně z pěti obalů.

(6) Za vzorkovanou partii se považuje množství krmiva, doplňkové látky nebo premixu, které vykazuje jednotnost svým vnějším uspořádáním, označením a místním uložením. Pokud při odběru dílčích vzorků neumožňuje velikost, uložení a přístupnost partie krmiva, doplňkové látky nebo premixu odběr vzorků ze všech míst partie, vzorkuje se a označí za vzorkovanou partii ta její část nebo hmotnost, z níž byly dílčí vzorky odebrány.

(7) Při odběru dílčích vzorků pro posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení se odebírá 10 dílčích vzorků z posuzovaného obsahu míchacího zařízení způsobem uvedeným v příloze č. 16.

§ 3

(1) Celková hmotnost všech odebraných dílčích vzorků jedné partie krmiva, doplňkové látky nebo premixu tvoří souhrnný vzorek; jeho minimální hmotnost je stanovena v příloze č. 3 sloupci 2. Redukovaný vzorek je reprezentativní část souhrnného vzorku, ze kterého se získá dělením. Konečný vzorek je část redukovaného vzorku nebo homogenizovaný souhrnný vzorek.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na dílčí vzorky odebrané pro posouzení homogenity doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva s použitím premixu nebo pro posouzení pracovní přesnosti míchacích zařízení a pro stanovení přítomnosti nebo obsahu nežádoucích látek a zakázaných látek a produktů v krmivech.

(3) Při odběru vzorků pro posouzení homogenity doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva s použitím premixu tvoří dílčí vzorky z jednoho obalu vždy jeden souhrnný vzorek.

(4) Při odběru vzorků pro posouzení pracovní přesnosti míchacích zařízení tvoří dílčí vzorek odebraný z míchacího zařízení vždy jeden souhrnný vzorek, který je považován současně i za vzorek konečný.

(5) Při odběru vzorků pro stanovení přítomnosti nebo obsahu nežádoucích látek a zakázaných látek a produktů v krmivech s výjimkou stanovení obsahu dioxinů a dioxinům podobných polychlorovaných bifenylů je stanoven minimální počet souhrnných vzorků, který je uveden v příloze č. 4 sloupci 2 této vyhlášky; minimální hmotnost těchto vzorků nesmí být menší než čtyři kilogramy nebo u kapalných forem nesmí být objem menší než čtyři litry.

(6) Za vzorek, který reprezentuje vzorkovanou partii nebo subpartii, je považován souhrnný vzorek.

(7) Stanovení obsahu dioxinů, jakož i určení obsahu dioxinům podobných polychlorovaných bifenylů se provádí v laboratorním vzorku.

§ 4

(1) Ze souhrnného nebo redukovaného vzorku se vyhotoví nejméně tři konečné vzorky, které tvoří množství souhrnného vzorku určené pro zkoušení; minimální hmotnost konečného vzorku je uvedena v příloze č. 5 sloupci 2.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na souhrnné vzorky při odběru vzorků pro posouzení homogenity doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva s použitím premixu a pro posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení, u nichž souhrnný vzorek tvoří současně konečný vzorek.

(3) Postup odběru vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů je uveden v příloze č. 6 této vyhlášky.

(4) Vzorky určené k laboratornímu zkoušení se neprodleně doručí spolu s protokolem o odběru vzorku do příslušné laboratoře.4)

§ 5

(1) Při odběru vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů se konečné vzorky uchovávají v čistých, suchých, vlhkost nepropouštějících, vzduchotěsně uzavíratelných obalech. Obaly s konečnými vzorky se uzavřou a uzávěr obalu se opatří plombou nebo pečetí tak, aby bylo vyloučeno otevření obalu bez poškození pečetě nebo plomby. Pečeť nebo plomba se zajistí tak, aby nebyla po otevření obalu použitelná.

(2) Konečné vzorky se při odběru označují nejméně těmito údaji:

a) názvem vzorkovaného krmiva, doplňkové látky nebo premixu,

b) obchodním jménem a sídlem právnické osoby, která zajistila odběr konečného vzorku při odběru vzorků na vyžádání,

c) jménem a příjmením (dále jen "jméno") fyzické osoby, která prováděla odběr.

(3) Označení vzorku se zajistí tak, aby bylo pevně spojeno se vzorkem, jeho pečetí nebo plombou.

(4) Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nevztahuje na dílčí vzorky odebrané pro posouzení homogenity a pracovní přesnosti míchacích zařízení.

(5) Při odběru dílčích vzorků pro posouzení homogenity nebo pracovní přesnosti míchacích zařízení se dílčí vzorky, které jsou i konečnými vzorky, uchovávají v čistých, suchých, vlhkost nepropouštějících, vzduchotěsně uzavíratelných obalech. Obaly se vzorky se uzavřou a označí vždy těmito údaji:

a) názvem vzorkovaného krmiva, doplňkové látky, premixu nebo u vzorků pro posouzení pracovní přesnosti ověřovaným typem míchacího zařízení,

b) obchodním jménem a sídlem právnické osoby nebo jménem fyzické osoby, která je výrobcem krmiva, doplňkové látky a premixu, u vzorků pro posouzení pracovní přesnosti obchodním jménem a sídlem právnické osoby nebo jménem fyzické osoby, která je majitelem míchacího zařízení,

c) jménem fyzické osoby, která prováděla odběr vzorku.

(6) Při odběru vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů určených pro zkoušení fotolabilních látek se musí konečné vzorky uchovávat v obalech, které zabrání přístupu světla.

§ 6

(1) O každém odběru konečného vzorku krmiva, doplňkové látky a premixu se vyhotoví protokol, který umožní přesnou identifikaci každé vzorkované partie tak, aby nemohlo dojít k záměně vzorků. Protokol o odběru vzorku se připojí ke každému konečnému vzorku. Pro účely posouzení homogenity nebo pracovní přesnosti míchacích zařízení se o odběru všech vzorků pořizuje pouze jeden protokol.

(2) Protokol obsahuje vždy tyto údaje:

a) jméno a bydliště fyzické osoby nebo obchodní jméno a sídlo právnické osoby, která dodala, dovezla nebo vyrobila vzorkované krmivo, doplňkovou látku nebo premix,

b) jméno a bydliště fyzické osoby nebo obchodní jméno a sídlo právnické osoby, pokud jí bylo vzorkované krmivo, doplňková látka nebo premix dodán,

c) název vzorkovaného krmiva, doplňkové látky nebo premixu a hmotnost nebo objem vzorkované partie,

d) datum odběru vzorku,

e) sídlo orgánu odborného dozoru,1) který zajistil odběr vzorku,

f) jméno fyzické osoby, která prováděla odběr,

g) místo uložení partie,

h) plán vzorkování s uvedením míst odběru dílčích vzorků, pokud byl zpracován,

i) důvod vzorkování.

Laboratorní zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů

§ 7

(1) V rámci provádění odborného dozoru a zkoušení se používají metody laboratorního zkoušení stanovené předpisy Evropských společenství. Pokud předpisy metodu nestanoví, provádí se kontrola podle ostatních metod laboratorního zkoušení, jejichž principy jsou uvedeny v přílohách této vyhlášky.

(2) Seznam a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů jsou uvedeny v přílohách č. 9 až 14. Úplné postupy metod uvedených v přílohách č. 9 až 12 a vzorkovací pomůcky podle přílohy č. 1 se zveřejňují ve Věstníku Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského5).

(3) Pokud není princip metody pro zkoušení daného znaku uveden v přílohách č. 9až 14, použije se metoda uvedená ve Věstníku Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen "Věstník"), řada Národní referenční laboratoř, díl č. 3, a není-li jí, použije se jiná vhodná metoda, která odpovídá dosažené úrovni vědeckého a technického poznání. Obecné charakteristiky, které musí metody zkoušení splňovat, definuje přímo použitelný předpis Evropských společenství6).

§ 8

(1) Pro laboratorní zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů, s výjimkou fyzikálního, smyslového a speciálního zkoušení, se konečný vzorek upravuje na zkušební vzorek. Zkušební vzorek je reprezentativní část konečného vzorku upravená způsobem uvedeným v příloze č. 7 této vyhlášky.

(2) Vzorek se upravuje tak, aby nedošlo k jeho kontaminaci nebo ke změně jeho složení. Mletí, promíchávání a prosévání se provádí co nejrychleji, aby byl vzorek co nejméně vystaven vlivu vzduchu a světla. Na úpravu vzorku nelze použít mlýnky ani jiné přístroje, které by mohly způsobit zahřátí vzorku nad 40 °C. Vzorek zvláště citlivý na zahřátí se rozdrtí ručně. Mimo to je třeba zajistit, aby zdrojem kontaminace stopovými prvky nebyly samotné přístroje.

(3) Pokud vzorek nemůže být upraven, aniž by se podstatným způsobem změnil obsah jeho vlhkosti, stanovuje se obsah vlhkosti před úpravou a po úpravě v souladu s metodou uvedenou v příloze č. 7.

§ 9

(1) Zkušební vzorky krmiv, doplňkových látek a premixů se po skončení zkoušek uchovávají způsoby uvedenými v příloze č. 8 této vyhlášky.

(2) Vzorky krmiv, doplňkových látek a premixů podléhající zkáze se nejdéle do 24 hodin upraví tak, aby mohly být použity ke zkoušení v původním stavu anebo se předsuší; vydělená část vlhkého vzorku se uloží v neprodyšném obalu v chladicím boxu při teplotě 0 až +5 ºC minimálně po dobu, než bude ukončeno zkoušení vzorku.

Chemické zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů

§ 10

(1) K chemickému zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů se používají výhradně chemikálie analyticky čisté nebo chemicky čisté, není-li v přílohách č. 7 až 14 této vyhlášky stanoveno jinak. Při stanovení stopových prvků se čistota zkušebních chemikálií ověřuje samostatným pokusem (slepý pokus).

(2) Pro přípravu roztoků, pro ředění, oplachování nebo promývání se používá destilovaná nebo demineralizovaná voda anebo rozpouštědlo nebo ředidlo uvedené v přílohách č. 7 až 14 této vyhlášky.

(3) Koncentrace roztoků se vyjadřuje buď v hmotnostních nebo objemových procentech, nebo se vyjadřuje jako koncentrace látková (mol/l) nebo hmotnostní (mg/l, mg/ml).

§ 11

(1) Výsledkem chemické zkoušky krmiva, doplňkové látky nebo premixu je průměrná hodnota získaná nejméně ze dvou analýz provedených na dvou navážkách vzorku, pokud se výsledek analýz neodchyluje o větší hodnotu, než je hodnota meze opakovatelnosti /r/ (dále jen "opakovatelnost"), uvedená v přílohách č. 9 a 10 této vyhlášky. Pro vyjádření výsledku analýz se jako parametr přidružený k výsledku měření udává nejistota měření.

(2) Opakovatelnost je hodnota, o které lze předpokládat, že s pravděpodobností 95 % bude nižší nebo rovna absolutní hodnotě rozdílu mezi dvěma výsledky zkoušek získaných za podmínek opakovatelnosti. Podmínky opakovatelnosti jsou podmínky, kdy se nezávislé výsledky zkoušek získají stejnou metodou, na identickém materiálu, v téže laboratoři, týmž pracovníkem, za použití téhož vybavení, během krátkého časového rozmezí.

(3) Není-li hodnota opakovatelnosti uvedena, vypočítá se postupem uvedeným v bodě 8 přílohy č. 15 této vyhlášky.

(4) Výsledek chemické zkoušky se vyjadřuje v jednotkách uvedených v přílohách č. 9 až 14 této vyhlášky. Při stanovení původní vlhkosti krmiva, doplňkové látky nebo premixu se výsledky přepočítávají na původní sušinu.

(5) Není-li u metody uvedeno jinak, vyjadřují se výsledky po zaokrouhlení takto:

pro vyjádření obsahu v jednotkách mg/kg:
pro obsah do 9,99 mg/kgs přesností na 0,01 mg/kg
pro obsah od 10,0 do 99,9 mg/kgs přesností na 0,1 mg/kg
pro obsah od 100 do 999 mg/kgs přesností na 1 mg/kg
pro obsah od 1000 do 9999 mg/kgs přesností na 10 mg/kg
pro obsah od 10000 do 99999 mg/kgs přesností na 100 mg/kg
pro obsah nad 100 000 mg/kgs přesnostína 1000 mg/kg
pro vyjádření obsahu v %:
pro obsah do 0,999 %s přesností na 0,001 %
pro obsah od 1,0 do 9,99 %s přesností na 0,01 %
pro obsah nad 10,0 %s přesností na 0,1 %
Pro vyjádření obsahu vitaminu A v m.j./kg
do 999 m.j./kgs přesností na 1 m.j./kg
od 1000 do 9999 m.j./kgs přesností na 10 m.j./kg
od 10000 do 99999 m.j./kgs přesností na 100 m.j./kg
od 100000 do 999999 m.j./kgs přesností na 1000 m.j./kg
nad 1000000 m.j./kgs přesností na 10000 m.j./kg

(6) Mez reprodukovatelnosti /R/ (dále jen "reprodukovatelnost") je hodnota, o níž lze předpokládat, že s pravděpodobností 95 % bude nižší nebo rovna absolutní hodnotě rozdílu mezi dvěma výsledky zkoušek získaných za podmínek reprodukovatelnosti. Podmínky reprodukovatelnosti jsou podmínky, kdy se nezávislé výsledky zkoušek získají stejnou metodou, na identickém materiálu v různých laboratořích, různými pracovníky, používajících různá vybavení. Reprodukovatelnost nezahrnuje chybu odběru vzorku.

(7) Hodnoty reprodukovatelnosti pro jednotlivé metody zkoušení jsou uvedeny v přílohách č. 9 a 10 této vyhlášky. Není-li hodnota reprodukovatelnosti stanovena, vypočítá se postupem uvedeným v bodě 8 přílohy č. 15 této vyhlášky.

(8) Mez stanovitelnosti je hodnota udávající nejmenší množství stanovované látky, které lze spolehlivě kvantifikovat.

§ 11a

(1) Nejistota měření je parametr přidružený k výsledku měření, který charakterizuje rozptýlení hodnot, které mohou být důvodně přisuzovány k měřené veličině. U výsledku zkoušek se uvádí rozšířená nejistota měření vypočtená za použití koeficientu rozšíření rovnajícího se 2, což odpovídá hladině spolehlivosti alespoň 95 %.

(2) Výtěžnost je účinnost separace stanovované látky ze složité matrice. Stanovení výtěžnosti je možno provést buď analýzou certifikovaného referenčního materiálu se známým obsahem stanovované látky, nebo známým přídavkem stanovované látky do matricového slepého vzorku a zpětným stanovením jeho obsahu.

(3) Pokud jde o nežádoucí látky, včetně dioxinů a PCB s dioxinovým efektem, považuje se produkt určený ke krmení zvířat za nevyhovující stanovenému maximálnímu obsahu, jestliže při zohlednění rozšířené nejistoty měření a korekce na výtěžnost překročí výsledek analýzy maximální obsah. K posouzení splnění požadavku se použije analyzovaná koncentrace korigovaná na výtěžnost a odečtená rozšířená nejistota měření. Tento postup nelze použít při mikroskopickém rozboru. Výsledek analýzy, pokud použitá analytická metoda umožní odhad nejistoty měření a poměr výtěžnosti, se uvede

a) jako korigovaný nebo nekorigovaný na výtěžnost, přičemž musí být uveden způsob zjištění výtěžnosti a její hodnota,

b) ve tvaru "x ± U", kde x je výsledek analýzy a U je rozšířená nejistota měření, přičemž se použije faktor pokrytí 2, který odpovídá hladině spolehlivosti alespoň 95 %.

§ 12

Zkoušení homogenity3) doplňkových látek a aminokyselin v partii premixu nebo krmiv s použitím premixů se provádí pomocí doplňkové látky nebo přidané aminokyseliny. Při posuzování pracovní přesnosti míchacího3) zařízení se používá doplňková látka, která při laboratorním zkoušení vykazuje nejnižší hodnotu opakovatelnosti a reprodukovatelnosti pro ověřovaný obsah.


§ 13

Zrušují se:

1. Vyhláška č. 222/1996 Sb., kterou se stanoví metody odběru vzorků, metody laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsobu uchovávání vzorků podléhajících zkáze.

2. Vyhláška č. 16/2000 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 222/1996 Sb., kterou se stanoví metody odběru vzorků, metody laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsobu uchovávání vzorků podléhajících zkáze.

§ 14

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. května 2001.


Ministr:

Ing. Fencl v. r.


Příloha č. 1 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Pomůcky a zařízení pro odběr vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů

1. K odběru dílčích vzorků se používají

a) vertikální dvouplášťové vzorkovače, dělené nebo nedělené, s účinnou výškou odpovídající výšce vzorkované partie,

b) jednoplášťové vzorkovače pro horizontální odběr vzorků,

c) lopatky vhodných rozměrů s rovným dnem a okraji zdviženými do pravého úhlu,

d) vzorkovací krabice vhodných rozměrů,

e) mechanická zařízení, která jsou uváděna do pohybu obsluhou nebo se pohybují samostatně,

f) násoska nebo Čerpadlo s uzávěrem pro kontinuální odběr vzorku u tekutých nebo polotekutých krmiv.

2. K odběru vzorků statkových objemných krmiv lze použít i jiné pomůcky a zařízení než jsou uvedeny v bodě 1.

3. K redukci souhrnných a konečných vzorků lze použít děliče vzorků.

4. Vzorky se odebírají a sestavují tak, aby nedošlo oproti vzorkované partii k nežádoucím změnám a aby nebyly znečištěny jinými materiály. Použité pomůcky a pracovní plochy, kde se vzorky zpracovávají, jakož i obaly musí být Čisté a suché.

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Minimální počty dílčích vzorků*)

Druh a rozsah partieMinimální počet dílčích vzorků
12
1. Pevné materiály volně ložené nebo v obalech nad 100 kg:
- zelená píce konzervovaná silážováním20
- pastevní porost50
- jiná krmiva:
do 2,5 t7
nad 2,51druhá odmocnina z 20ti násobku hmotnosti partie v tunách, zaokrouhleno na celá čísla, nejvýše však 40
2. Pevné materiály balené do obalů:
- balení do hmotnosti 1 kg4 obaly
- balení o hmotnosti nad 1 kg
do 4 balenívšechny obaly
5 až 16 balení4 obaly
více než 16 balenídruhá odmocnina z počtu balení (obalů), zaokrouhleno na celá čísla, nejvýše však 20 obalů; při odběru vzorků na stanovení nežádoucích nebo zakázaných látek nejvýše 40 obalů
3. Tekuté a polotekuté materiály:
baleni o obsahu do 1 litru4 obaly
balení o obsahu nad 1 litr
do 4 balenívšechny obaly
5 až 16 balení4 obaly
více než 16 balenídruhá odmocnina z počtu obalů, zaokrouhleno na celá čísla, nejvýše však 20 obalů
4. Krmiva v blocích a lizy1 blok (liz) z každé partie o 25 jednotkách, nejvýše 4 bloky (lizy)

Materiály se rozumí krmiva, doplňkové látky a premixy.

*) Nevztahuje sena vzorkovanou partii, pokud počet obalů nebo hmotnost nebo objem je nižší, než je uvedeno v tabulce.

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Minimální hmotnost souhrnného vzorku*)

Druh a rozsah partie Minimální hmotnost souhrnného vzorku nebo počet (balení, kusy a jiné)
12
1. Pevná krmiva volně ložená nebo krmiva v obalech nad 100 kg hmotnosti:
- seno, sláma1 kg
- ostatní krmiva4 kg
2. Krmiva balená do obalů o hmotnosti:
- do 1 kgobsah 4 balení
- nad 1 kg4 kg
3. Tekutá nebo polotekutá krmiva:
- nádoby do obsahu 1 litrobsah 4 nádob
- nádoby s obsahem nad 1 litr4 litry
4. Krmiva v blocích a lizy o hmotnosti (bloku, kusu):
- do 1 kg 4 kusy (bloky)
- nad 1 kg4 kg
5. Doplňkové látky:
- pevná forma0,2 kg
- tekutá forma0,2 litru
6. Premixy:
- pevná forma1 kg
- tekutá forma1 litr

*) Nevztahuje sena vzorkovanou partii, pokud počet obalu nebo hmotnost nebo objem je nižší, než je uvedeno v tabulce.

Příloha č. 4 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Minimální počet souhrnných vzorků pro stanovení nežádoucích a zakázaných látek a produktů

Druh a rozsah partie Minimální počet souhrnných vzorků z každé partie
12
1. Pevná krmiva volně ložená nebo v obalech nad 100 kg o celkové hmotnosti:
- do 1 tuny1
-od 1.0 do 10 tun2
-od 10,0 do 40 tun3
- nad 40,0 tun4
2. Krmiva balená do obalů o hmotnosti nižší než 100 kg:
-do 16 obalů1
-od 17 do 200 obalů2
- od 201 do 800 obalů3
- nad 800 obalů4

Příloha č. 5 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Minimální hmotnost konečného vzorku*)

Druh a rozsah partie Minimální hmotnost konečného vzorku
12
1. Pevná krmiva0,5 kg
2. Tekutá a polotekutá krmiva0,5 l
3. Doplňkové látky0,05 kg
4. Premixy0,25 kg.

*) Nevztahuje se na vzorkovanou partii, pokud počet obalů nebo hmotnost nebo objem je nižší, než je uvedeno v tabulce.

Příloha č. 6 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Postup odběru vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů

1. Dílčí vzorky s výjimkou dílčích vzorků pro stanovení přítomnosti a obsahu nežádoucích látek, zakázaných látek a produktů, jakož i dílčích vzorků pro stanovení homogenity a posouzení pracovní přesnosti míchacích zařízení se odebírají nahodile tak, aby zahrnovaly celou vzorkovanou partii. Hmotnost nebo objem jednotlivých odebraných dílčích vzorků je přibližně stejný. Při odběru dílčích vzorků se dále dodržuje:

a) U krmiv v obalech nad 100 kg se každý obal hypoteticky rozdělí na přibližně stejné díly v takovém počtu, kolik dílčích vzorků je stanoveno odebrat podle přílohy č. 2 ve sloupci 2. Obdobně se postupuje při odběru vzorků v případě, že je partie vzorkovaná z toku krmiva dynamickým způsobem nebo u volně ložených krmiv.

b) U krmiv, doplňkových látek a premixů v obalech se odebírá z každého obalu určeného pro vzorkování nejméně jeden dílčí vzorek; obsah obalu se odděleně vyprázdní a poté se odebere dílčí vzorek.

c) U tekutých nebo polotekutých krmiv se odebírají dílčí vzorky po rovnoměrném promíchání obsahu obalů určených k odběru dílčích vzorků. Z každého obalu se odebírá nejméně jeden dílčí vzorek. Obdobně se postupuje při odběru dílčích vzorků v případě, že partie je vzorkovaná z toku krmiva dynamickým způsobem.

d) U tekutých nebo polotekutých krmiv, která nelze rovnoměrně promíchat, se odebírají dílčí vzorky z různých hloubek obalů. Ustanovení se nevztahuje na odběr tekutých a polotekutých krmiv v případě odběru vzorků z toku krmiva dynamickým způsobem, při němž se zpravidla u těchto krmiv neodebírají dílčí vzorky v počáteční fázi toku krmiva. V těchto případech však objem souhrnného vzorku musí být nejméně 10 litrů.

e) U krmiv v blocích nebo u lizů se odebírá jeden díl z každého bloku nebo lizu určeného pro odběr vzorku.

f) U pastevních porostů se za dílčí vzorek považuje jedna plná hrst porostu.

2. Partie krmiv, doplňkových látek a premixů, u kterých má být stanovena přítomnost nebo obsah nežádoucích a zakázaných látek a produktů, se rozděluje do přibližně stejných dílů, odpovídajících předpokládanému počtu souhrnných vzorků podle přílohy č. 3 ve sloupci 2. Celkový počet dílčích vzorků stanovený podle přílohy č. 2 ve sloupci 2 se rovnoměrné rozděluje na všechny díly vzorkované partie. Dílčí vzorky z jednotlivých dílů nelze smíchávat.

3. Dílčí vzorky z každého jednotlivého dílu vzorkované partie odebrané podle bodu 2 se skládají do souhrnného vzorku, který se samostatně upraví, a podle plánu vzorkování míst odběru dílčích vzorků se označí příslušným číslem dílu partie, ze které vznikly.

4. Souhrnné vzorky se upravují promícháním, až jsou rovnoměrné. Pokud se v souhrnném vzorku vyskytují hrudky, odděleně se rozdrtí a následně promíchají se zbývající částí souhrnného vzorku. Hmotnost nebo objem souhrnného vzorku se zmenšuje mechanickým děličem nebo čtvrcením až na hmotnost dva kilogramy nebo na objem dva litry.

5. Dílčí vzorky pro posouzení homogenity partie se odebírají z nahodile vybraných obalů nebo u volně ložených krmiv z nahodile vybraných míst, které jsou rovnoměrně rozloženy po celé vzorkované partii. Počet odebíraných dílčích vzorků z partie je uveden v příloze č. 14.

6. Dílčí vzorky pro posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení se odebírají tak, aby jejich odběr byl rovnoměrně rozmístěn po celé ploše prostoru míchacího zařízení nebo při vzorkování mimo míchací prostor byl rovnoměrně rozložen podle počtu vzorkovaných obalů nebo vzorkované hmotnosti.

7. Metody odběru vzorků k provádění odborného dozoru a zkoušení obsahu dioxinů (PCDD/PCDF) a určování dioxinům podobných PCB v některých krmivech jsou uvedeny v příloze č. 18 části 1.

Příloha č. 7 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Úprava konečných vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů k laboratornímu zkoušení

1. Obecné postupy úpravy vzorků

1.1. Krmiva, doplňkové látky a premixy se upravují podle požadavku na jejich zkoušení. Úprava vzorků se volí podle jejich konzistence, struktury, vlhkosti a obsahu tuku.

1.2. Konečný vzorek se důkladně promíchá na suché, hladké a čisté podložce. Pak se kvartací po rozprostření do nízké vrstvy a postupném odstraňování dvou protilehlých částí děleného vzorku nebo pomocí mechanického děliče rozdělí na dva stejné díly. Podle hmotnosti konečného vzorku se dělení na dva stejné díly opakuje tak dlouho, až jeden díl odpovídá hmotnosti, nezbytné pro zkušební vzorek. K dělení konečného vzorku je možno použít i rotační dělič. Hmotnost zkušebního vzorku musí reprezentovat minimálně 100 g sušiny konečného vzorku. Jestliže hmotnost konečného vzorku nepřesahuje 500 g sušiny vzorku, považuje se celý konečný vzorek za část, ze které bude připraven zkušební vzorek a nemusí být jeho hmotnost redukována. U konečného vzorku, který nelze dokonale promíchat bez předchozí úpravy velikosti částic, je nutné nejdříve celý vzorek vhodně upravit tak, aby byl velikostí částic stejnorodý. Úpravy se mohou týkat předsušeni, odtučnění, rozřezání apod. Toto ustanovení se nevztahuje na konečné vzorky pro posouzení obsahu nežádoucích látek, homogenity a pracovní přesnosti míchacího zařízení.

1.3. Konečný vzorek mimo části, která byla vyčleněna jako zkušební vzorek, se uloží do vhodné, čisté, suché, vzduchotěsné uzavíratelné nádobky. Ponechá se bez úpravy a slouží pro smyslové nebo fyzikální zkoušky, případně pro mikroskopické vyšetření apod.

1.4. Zkušební vzorek se upravuje mletím tak, aby navážky požadované pro jednotlivé zkoušky byly homogenní a representovaly konečný vzorek. Zkušební vzorek po úpravě musí obsahovat částice, které propadnou drátěným sítem o velikosti strany oka 1 mm, není-!i stanoveno jinak.

1.5. Stanovuje-li se obsah původní vlhkosti konečného vzorku, je nutné ihned po otevření obalu vzorku oddělit Část pro toto stanovení, nebyla-li již oddělena při vzorkování, a provést potřebnou úpravu.

1.6. Konečné vzorky pro posouzení obsahu nežádoucích látek se předem smyslově posoudí, provedou se případné fyzikální a speciální zkoušky a konečný vzorek se jako celek upravuje tak, aby částice propadly drátěným sítem o velikosti strany oka 1 mm, a poté se dokonale promíchá tak, aby navážky požadované pro jednotlivé zkoušky byly homogenní a reprezentovaly konečný vzorek. Z takto upraveného vzorku se připravují navážky pro jednotlivé zkoušky.

1.7. Konečné vzorky pro posouzení homogenity a pro posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení se nejprve jako celek upravují tak, aby částice propadly drátěným sítem o velikosti strany oka 1 mm, a poté se dokonale promíchají tak, aby navážky pro jednotlivé zkoušky byly homogenní a reprezentovaly konečný vzorek. Z takto upravených vzorků se připravují navážky pro jednotlivé zkoušky.

2. Úprava konečného vzorku předsoušením

Jestliže příprava vzorku nemůže být provedena bez významných změn obsahu vlhkosti vzorku, musí být provedeno stanovení obsahu vlhkosti před přípravou vzorku a po ní podle následující metody zkoušení.

Pracovní postup:

Konečný vzorek se odsype na čistou vysoušeči misku a rozprostře se rovnoměrně po celé ploše tak, aby výška vrstvy byla maximálně 20 mm. Z konečného vzorku se odebírá takové množství, aby se předsoušením získalo asi 200 g předsušeného vzorku. Misky se vzorkem se suší při teplotě (55 ± 5) °C, až do získání pevné drtitelné konzistence, přičemž se periodicky vzorek promíchává. Po předsušení se vzorek ponechá na misce vychladnout a asi 12 hodin kondicionovat do rovnovážné laboratorní vlhkosti. Během sušení i kondicionace nesmí dojít ke ztrátám rozprášením nebo k nežádoucímu znečištění vzorku. Z takto upraveného konečného vzorku se upraví zkušební vzorek podle odstavce 1.4. této přílohy.

3. Speciální postupy úpravy vzorku

3.1. Úprava konečného vzorku odtučněním

Účel, rozsah a princip

U suchých vzorků s relativně vysokým obsahem tuku je nutné před vlastní přípravou provést jejich odtučnění částečnou extrakcí. Podstatou tohoto způsobu úpravy je částečné odtučnění vzorku za účelem snížení obsahu tuku. Větší podíl tuku se odextrahuje diethyletherem, petroletherem nebo hexanem a rozbor vzorku se provede v částečně odtučněném vzorku. Obsahy složek, zjištěné rozborem částečně odtučněného vzorku, se přepočtou na obsahy v konečném neodtučněném vzorku. K odtučnění vzorku se používá extrakční zařízení v bezpečnostním provedení (Soxhlet apod.).

3.2. Úprava konečného vzorku předsoušením s nasávací hmotou

Účel, rozsah a princip

Postup se používá u vzorků řídké konzistence, u kterých vysoký obsah tuku neumožňuje přímé předsoušení. Vzorek se upraví vhodným nasávacím materiálem (např. pilinami z tvrdého dřeva, nejlépe bukového), předem zanalyzovanými na obsahy všech složek, které mají být stanoveny. Podstatou tohoto způsoby úpravy je nasátí tukové složky krmiva do nasávacího materiálu, který tuk neobsahuje a tím snížení poměrného zastoupení tuku ve vzorku. Obsahy složek, stanovených ve směsi vzorku a nasávací hmoty se přepočítávají na obsahy v konečném vzorku.

3.3. Ú pravá konečného vzorku mixováním Účel, rozsah a princip

Pokud se krmivo zkouší v původním stavu bez předsoušení a má tekutou pastovitou strukturu, provede se úprava vzorku mixováním. Mixuje se tak dlouho, až nejsou patrny zjevné rozdíly ve velikosti Částic nebo v různorodosti materiálu.

3.4. Úprava konečného vzorku drcením

Účel, rozsah a princip

Pokud krmivo vykazuje hrudkovitou strukturu nebo je ve formě granulí nebo výlisků, které zabraňují předsoušení nebo mletí, provede se úprava drcením.

3.5. Úprava konečného vzorku s obsahem močoviny

Účel, rozsah a princip

Pokud krmivo obsahuje více než 5 g močoviny v 1 kg, upravuje se celý nezmenšený konečný vzorek mletím podle postupu, uvedeném v odstavci 1.4. této přílohy. Zkušební vzorek se získá po promíchání a následné kvartaci vzorku upraveného mletím.

3.6. Úprava konečného vzorku živočišného nebo rostlinného tuku a oleje

Účel, rozsah a princip

Zkušební vzorek se získá ze zhomogenizovaného konečného vzorku. Jestliže to postup zkoušky vyžaduje, izolují nerozpustné částice filtrací a voda se odstraní sušením bezvodým síranem sodným. Metoda není vhodná pro emulgované tuky.

3.7. Postupy přípravy vzorků a požadavky na analytické metody používané k provádění odborného dozoru a zkoušení obsahu dioxinů (PCDD/PCDF) a dioxinům podobných polychlorovaných bifenylů v některých krmivech jsou uvedeny v příloze č. 18 části 2

Příloha č. 8 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Uchovávání vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů

1. Uskladnění konečných a zkušebních vzorků se zajišťuje tak, aby nedocházelo ke změnám sledovaných znaků, kromě znaků, u kterých nelze změně zabránit, jako je číslo kyselosti tuku, přítomnost škůdců, mikrobiální hodnoty, obsahy specificky účinných látek podléhajících rozkladu, pach apod.

Konzervační prostředky nebo přípravky proti škůdcům mohou být použity, pokud neovlivní sledované jakostní znaky.

1.1. Vzorky, které jsou určeny pro laboratorní zkoušení obsahu vitaminů nebo na světlo citlivých substancí, musí být uchovány v obalech, které zabrání přístupu světla.

1.2. Teplota skladovacího prostoru by neměla přestoupit 25 °C a relativní vlhkost vzduchu by neměla být vyšší než 60 %.

1.3. Vzorky živočišných a rostlinných tuků a olejů se uchovávají v inertním a vzduchotěsném obalu v chladničce, při teplotě max. 10 °C a chráněny před světlem. Přednostně se uchovává ta část konečného vzorku, která nebyla podrobena zkouškám, ovlivňujícím její složení. Za výše uvedených podmínek se vzorky uchovávají 6 měsíců ode dne doručení vzorku do laboratoře. Po této době se považují za vzorky podléhající zkáze.

Příloha č. 9 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Metody laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů

Seznam chemických metod laboratorního zkoušení krmiv

1.Vlhkost, těkavé látky
1.1.Stanovení obsahu vlhkosti, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/393/EHS, doplněná směrnicí Komise 73/46/EHS
1.2.Stanovení obsahu vlhkosti v olejích a tucích, metoda převzatá ze směrnice Komise 73/46/EHS
2.Dusíkaté sloučeniny
2.1.Stanovení obsahu dusíkatých látek, metoda převzatá ze směrnice Komise 93/28/EHS
2.2.Stanovení obsahu bílkovin
2.3.Stanovení obsahu aminokyselin, metoda převzatá ze směrnice Komise 98/64/ES
2.4.Stanovení obsahu močoviny, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/250/EHS
2.5.Stanovení obsahu těkavých dusíkatých látek, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/393/EHS
2.6.Stanovení aktivity ureázy v sóji a jejích produktech, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/250/EHS
2.7.Ureázový test
2.8.Stanovení obsahu biuretu
2.9.Stanovení obsahu hydroxyanalogu methioninu
2.10.Stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu, metoda převzatá ze směrnice Komise 72/199/EHS
2.11.Stanovení aktivity pepsinu, metoda převzatá ze směrnice Komise 72/199/EHS
2.12.Stanovení obsahu methioninu v premixech
2.13.Stanovení obsahu tryptofanu, metoda převzatá ze směrnice Komise 2000/45/ES
3.Tuk
3.1.Stanovení obsahu oleje a tuku, metoda převzatá ze směrnice Komise 98/64/ES
3.2.Stanovení čísla kyselosti tuku
3.3.Stanovení obsahu nerozpustných nečistot v tucích a olejích
3.4.Stanovení obsahu nezmýdelnitelných látek v tucích a olejích
3.5.Stanovení peroxidového čísla
3.6.Stanovení obsahu lecitinu
3.7.Stanovení obsahu mastných kyselin
4.Polysacharidy
4.1.Stanovení obsahu vlákniny, metoda převzatá ze směrnice Komise 92/89/ES
5.Bezdusíkaté látky výtažkové
5.1.Stanovení obsahu škrobu, metoda převzatá ze směrnice Komise 99/79/ES
5.2.Stanovení obsahu cukrů, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/250/EHS
5.3.Stanovení obsahu laktosy, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/250/EHS
5.4.Stanovení obsahu bezdusíkatých látek výtažkových výpočtem
6.Popel
6.1.Stanovení obsahu popele, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/250/EHS
6.2.Stanovení obsahu popele nerozpustného v kyselině chlorovodíkové, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/250/EHS
7.Makroprvky
7.1.Stanovení obsahu fosforu, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/393/EHS
7.2.Stanovení obsahu hořčíku, metoda převzatá ze směrnice Komise 73/46/EHS
7.3.Stanovení obsahu draslíku, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/250/EHS
7.4.Stanovení obsahu sodíku, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/250/EHS
7.5.Stanovení obsahu ve vodě rozpustných chloridů, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/250/EHS
7.6.Stanovení obsahu celkových uhličitanů, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/250/EHS
7.7.Stanovení celkového obsahu síry
7.8.Stanovení obsahu vápníku, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/250/EHS
8.Mikroprvky
8.1.Stanovení obsahu mědi, železa, manganu a zinku, metoda převzatá ze směrnice
Komise 78/633/EHS
9.Kyselost
9.1.Stanovení volné, vázané a celkové kyselosti vodního výluhu
9.2.Stanovení kyselosti vodního výluhu v mléčných krmných směsích
10.Nežádoucí látky
10.1.Stanovení obsahu kyanovodíku, metoda převzatá ze směrnice Komise 71/250/EHS
10.2.Stanovení obsahu glukosinolátů v řepce
10.3.Stanovení obsahu 5-vinyl-2-thiooxazolidonu
10.4.Stanovení obsahu kyseliny erukové
10.5.Stanovení obsahu olova a kadmia
10.6.Stanovení obsahu ricinových slupek
10.7.Stanovení obsahu reziduí organochlorových pesticidů
10.8.Stanovení obsahu indikačních kongenerů polychlorovaných bifenylů (PCB)
10.9.Stanovení obsahu toxaphenu
10.10.Stanovení obsahu rtuti
10.11.Stanovení obsahu aflatoxinu B1, metoda převzatá ze směrnice Komise 76/372/EHS, doplněná směrnicí Komise 92/95/EHS a 94/14/ES
10.12.Stanovení obsahu arsenu
10.13.Stanovení obsahu gossypolu, metoda převzatá ze směrnice Komise 72/199/EHS
10.14.Stanovení obsahu theobrominu
11.Zkoušení siláží
11.1.Zkoušení jakosti siláží

1. Vlhkost, těkavé látky

1.1. Stanovení obsahu vlhkosti

Účel, rozsah a princip

Metoda umožňuje stanovení obsahu vlhkosti v krmivech.

Metoda není vhodná pro stanovení obsahu vlhkosti v mléčných produktech pro přímé zkrmování, pro minerální látky a směsi, které jsou tvořeny převážně minerálními látkami, pro živočišné a rostlinné tuky a oleje nebo pro analýzy olejnatých semen a plodů.

Vzorky se suší za předepsaných podmínek, které závisí na původu krmiva. Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako úbytek hmotnosti. U pevných krmiv s vysokým obsahem vlhkosti je nutné provést předsoušení.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 0,2 %.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

1.2. Stanovení obsahu vlhkosti v olejích a tucích

Účel, rozsah a princip

Metoda umožňuje stanovení obsahu vody a těkavých látek v živočišných a rostlinných tucích a olejích.

Vzorek je sušen do konstantní hmotnosti při 103 °C. Úbytek hmotnosti je zjištěn vážením.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 0,05 %.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

2. Dusíkaté sloučeniny

2.1. Stanovení obsahu dusíkatých látek

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu dusíkatých látek v krmivech na základě stanovení obsahu dusíku metodou podle Kjeldahla.

Vzorek se mineralizuje horkou kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru. Kyselý roztok se alkalizuje roztokem hydroxidu sodného. Amoniak se vydestiluje a jímá se do odměřeného množství kyseliny sírové a přebytek se titruje odměrným roztokem hydroxidu sodného.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu dusíkatých látek:

do 20 %0,2 %
od 20 do 40 %1 % relat.
nad 40 %0,4 %

Reprodukovatelnost

Nestanovena

2.2. Stanovení obsahu bílkovin

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu bílkovin v krmivech a je použitelný pro všechna krmiva organického původu.

Obsah bílkovin se stanoví metodou podle Barnsteina po jejich oddělení od dusíkatých látek nebílkovinného původu vysrážením mědnatou solí.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

2.3. Stanovení obsahu aminokyselin

Účel, rozsah a princip

Tato metoda slouží ke stanovení obsahu volných (syntetických a přirozených) a veškerých (vázaných peptidickou vazbou a volných) aminokyselin v krmivech za použití analyzátoru aminokyselin. Metoda je vhodná pro tyto aminokyseliny: cyst(e)in, methionin, lysin, threonin, alanin, arginin, kyselinu asparagovou, kyselinu glutamovou, glycin, histidin, isoleucin, leucin, fenylalanin, prolin, serin, tyrosin a valin.

Tato metoda nerozlišuje mezi solemi aminokyselin a nemůže také u aminokyselin rozlišovat mezi formami D a L. Není vhodná pro stanovení tryptofanu nebo hydroxyanalogů aminokyselin.

Volné aminokyseliny

Volné aminokyseliny se extrahují zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Současně extrahované dusíkaté makromolekulami látky se srážejí kyselinou sulfosalicylovou a odstraňují se filtrací. Zfiltrovaný roztok se upraví na pH 2,20.

Aminokyseliny se separují iontoměničovou chromatografií a stanoví se po reakci s ninhydrinem fotometrickou detekcí při 570 nm.

Veškeré aminokyseliny

Zvolený postup závisí na stanovovaných aminokyselinách. Cyst(e)in a methionin se musí před hydrolýzou oxidovat na kyselinu cysteovou a na methioninsulfon. Tyrosin se musí stanovovat v hydrolyzátech neoxidovaných vzorků. Ostatní aminokyseliny uvedené v bodě 1 se mohou stanovovat buď v oxidovaném nebo v neoxidovaném vzorku.

Oxidace se provádí při 0 °C směsí kyseliny permravenčí a fenolu. Nadbytečné oxidační činidlo se rozloží disiřičitanem sodným. Oxidovaný nebo neoxidovaný vzorek se hydrolyzuje kyselinou chlorovodíkovou (c = 6 mol/l) po 23 hodin.

Hydrolyzát se upraví na pH 2,20. Aminokyseliny se separují iontoměničovou chromatografií a stanovují se po reakci s ninhydrinem fotometrickou detekcí při 570 nm (440 nm pro prolin).

Opakovatelnost

Hodnoty opakovatelnosti pro různé aminokyseliny a různá krmiva jsou součástí úplného znění metody.

Reprodukovatelnost

Hodnoty reprodukovatelnosti pro různé aminokyseliny a různá krmiva jsou součástí úplného znění metody.

2.4. Stanovení obsahu močoviny

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu močoviny v krmivech s aditivním obsahem této látky.

Obsah močoviny se stanoví, po vyčeření vodního výluhu vzorku Carresovými činidly, reakcí s p-dimethylaminobenzaldehydem spektrofotometricky při vlnové délce 420 nm.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

2.5. Stanovení obsahu těkavých dusíkatých látek

Účel, rozsah a princip

A. Mikrodifúze

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu těkavých dusíkatých látek vyjádřených jako amoniak v krmivech.

Vzorek se extrahuje vodou, roztok se vyčeří a zfiltruje se. Těkavé dusíkaté báze se po přidání roztoku uhličitanu draselného vytěsní a mikrodifuzí se zachycují v roztoku kyseliny borité a titrují se kyselinou sírovou.

B. Destilace

Účel, rozsah a princip

Metoda umožňuje stanovení obsahu těkavých dusíkatých látek, vyjádřených jako amoniak, v rybí moučce, která neobsahuje prakticky žádnou močovinu. Metoda je použitelná pouze u obsahů nižších než 0,25 % amoniaku.

Vzorek se extrahuje vodou, roztok se vyčeří a zfiltruje se. Těkavé dusíkaté báze se vytěsní za varu po přidání oxidu horečnatého a zachycují se v předepsaném množství kyseliny sírové. Přebytek kyseliny sírové se titruje roztokem hydroxidu sodného.

Opakovatelnost

Mikrodifúze

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu těkavých dusíkatých látek:

do 1,0 %10,0% relat.
nad 1,0 %0,1 %

Destilace

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro všechny obsahy těkavých dusíkatých látek 10,0 % relat.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

2.6. Stanovení aktivity ureázy v sóji a jejích produktech

Účel, rozsah a princip

Postup specifikuje podmínky pro stanovení aktivity ureázy v sóji a jejích produktech pro ověření, zda tyto produkty byly tepelně upravovány po dostatečně dlouhou dobu.

Aktivita ureázy se stanoví určením množství amoniakálního dusíku, uvolněného z roztoku močoviny jedním gramem zkoušeného vzorku za jednu minutu při teplotě 30 °C.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

2.7. Ureázový test

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení aktivity ureázy v sóji a jejích produktech.

Aktivita ureázy se stanoví titračně alkalimetricky určením množství amoniaku, uvolněného z roztoku močoviny ureázou ze zkoušeného vzorku za 1 hodinu.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

2.8. Stanovení obsahu biuretu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu biuretu v močovině.

Metoda je založena na tvorbě barevného komplexu biuretu se síranem měďnatým a měření absorbance vybarveného roztoku při vlnové délce 540 nm.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 0,03 %.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

2.9. Stanovení obsahu hydroxyanalogu methioninu

Účel, rozsah a princip

Obsah hydroxyanalogu methioninu se stanoví po extrakci vzorku směsí voda-acetonitril a následné hydrolýze metodou HPLC na reverzní fázi s použitím UV detekce.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

2.10. Stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu

Účel, rozsah a princip

Metoda je použitelná pro stanovení podílu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu a kyseliny chlorovodíkové za definovaných podmínek.

Vzorek krmiva v roztoku zředěné kyseliny chlorovodíkové a pepsinu se zahřívá po dobu 48 hodin na teplotu 40 °C. Suspense se zfiltruje a ve filtrátu se stanoví obsah dusíkatých látek metodou 2.1.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu:

do 20 %0,4 %
od 20 do 40 %2 % relat.
nad 40 %0,8 %

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

2.11. Stanovení aktivity pepsinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení aktivity pepsinu, který se používá k určení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové.

Na hemoglobin se působí roztokem zředěné kyseliny chlorovodíkové a pepsinu za definovaných podmínek. Nezhydrolyzovaný podíl dusíkatých látek se vysráží kyselinou trichloroctovou. K filtrátu se přidá hydroxid sodný a Folin-Ciocalteuovou činidlo. Zabarvení roztoku se proměří při 750 nm a odpovídající množství tyrosinu se odečte z kalibrační křivky.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

2.12. Stanovení obsahu methioninu v premixech

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu methioninu v premixech.

Obsah methioninu se stanoví po extrakci vzorku fosfátovým pufrem a následné reakci s jodem za vzniku komplexu methionin - jod při pH 6,5. Komplex se reverzibilně rozkládá při pH 1 zpět na jod a methionin. Uvolněný jod se stanoví titračně jodometricky.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

2.13. Stanovení obsahu tryptofanu

Účel, rozsah a princip

Metoda určuje podmínky pro stanovení obsahu celkového a volného tryptofanu v krmivech. Metoda nerozlišuje mezi D- a L-formou.

Pro stanovení obsahu celkového tryptofanu se vzorek hydrolyzuje za alkalických podmínek hydroxidem barnatým při 110 °C po dobu 20 hodin. Po hydrolýze se přidá interní standard.

Pro stanovení volného tryptofanu se vzorek extrahuje za mírně kyselých podmínek za přítomnosti vnitřního standardu.

Tryptofan v hydrolyzátu nebo extraktu se stanoví metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie s fluorescenční detekcí.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 10 % relat. z vyššího výsledku.

Reprodukovatelnost

Hodnoty reprodukovatelnosti pro a různá krmiva jsou součástí úplného znění metody.

3. Tuk

3.1. Stanovení obsahu oleje a tuku

Účel, rozsah a princip

Touto metodou se stanoví obsah tuku v krmivech. Metoda se nevztahuje na analýzu olejnatých semen a plodin.

Podle druhu a složení krmiva se pro analýzu použije jeden ze dvou následujících postupů:

Postup A - přímo extrahovatelné tuky

Tato metoda je použitelná pro krmiva rostlinného původu, s výjimkou těch, které jsou uvedeny v postupu B.

Postup B - celkový obsah tuku

Tato metoda je použitelná pro krmiva živočišného původu a pro všechny krmné směsi. Používá se pro všechny materiály, z nichž není možno tuk úplně extrahovat bez předchozí hydrolýzy (např. lepky, kvasnice, bramborové proteiny a výrobky, které byly podrobeny zpracování, jako vytlačování, vločkování a zahřívání).

1.1. Interpretace výsledků

Ve všech případech, kdy se dosáhlo vyššího výsledku postupem B, než postupem A, je třeba považovat za platnou hodnotu podle postupu B.

Postup A

Vzorek se extrahuje petroletherem. Rozpouštědlo se oddestiluje a zbytek se vysuší a zváží.

Postup B

Vzorek se zahřívá s kyselinou chlorovodíkovou. Směs se ochladí a zfiltruje. Promytý a usušený zbytek se pak zpracuje podle postupu A.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu tuku:

do 5 %0,2 %
od 5 do 10 %4 % relat. z vyššího výsledku
nad 10 %0,4 %

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

3.2. Stanovení čísla kyselosti tuku

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení čísla kyselosti tuku v krmivech.

Číslo kyselosti tuku se stanoví titračně alkalimetricky, po rozpuštění tuku vyextrahovaného z krmiva směsí extrakčního činidla a ethanolu. Způsob extrakce tuku závisí na druhu zkoušeného krmiva.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku pro hodnoty větší než 4 mg KOH/g (resp. 0,07 mmol/g) nesmí překročit 5 % relat.

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí při hodnotě nad 4 mg KOH/g tuku překročit hodnotu 15 % relat.

3.3. Stanovení obsahu nerozpustných nečistot v tucích a olejích

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu nerozpustných nečistot v živočišných a rostlinných tucích nebo olejích.

Obsah nerozpustných nečistot se stanoví rozpuštěním vzorku v přebytku n - hexanu nebo petroletheru nebo diethyletheru, filtrací získaného roztoku a zvážením vysušeného filtru s nerozpustnými nečistotami.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu nerozpustných nečistot:

do 0,3 %0,02 %
nad 0,3 %0,05 %

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

3.4. Stanovení obsahu nezmýdelnitelných látek v tucích a olejích

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení nezmýdelnitelného podílu v živočišných a rostlinných tucích a olejích. Metoda není použitelný pro vosky a dává přibližné výsledky u určitých tuků s vyšším obsahem nezmýdelnitelného podílu, např. u tuků pocházejících z mořských živočichů.

Tuk nebo olej se zmýdelní varem s ethanolickým roztokem hydroxidu draselného pod zpětným chladičem. Nezmýdelnitelný podíl se vyextrahuje z roztoku mýdla diethyletherem a po oddestilování rozpouštědla a vysušení se zváží.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu nezmýdelnitelných látek:

do 5 %0,05 %
od 5 do 10 %0,1 %

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

3.5. Stanovení peroxidového čísla

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení peroxidového čísla v živočišných a rostlinných tucích a olejích.

Peroxidové číslo se určí reakcí chloroformového extraktu vzorku s jodidem draselným v roztoku kyseliny octové a chloroformu a následnou titrací uvolněného jodu odměrným roztokem thiosíranu sodného.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při hodnotě peroxidového čísla:

méně než 0,5 mmol/kg0,1 mmol/kg
od 0,5 do 3 mmol/kg0,2 mmol/kg
od 3 do 6 mmol/kg0,5 mmol/kg
větší než 6 mmol/kg1,0 mmol/kg

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

3.6. Stanovení obsahu lecitinu

Účel, rozsah a princip

Metoda je určen ke stanovení obsahu lecitinu v technických a potravinářských produktech.

Stanoví se obsah látek rozpustných v acetonu, obsah látek nerozpustných v benzenu nebo toluenu a obsah vody s těkavými látkami a jejich součet se odečte od 100.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 1 %.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

3.7 Stanovení obsahu mastných kyselin

Účel, rozsah a princip

Metoda určuje podmínky pro stanovení obsahu jednotlivých mastných kyselin v krmivech.

Mastné kyseliny se stanovují ve formě svých methylesterů metodou plynové chromatografie.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 13 % relat.

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit hodnotu 31 % relat.“

4. Polysacharidy

4.1. Stanovení obsahu vlákniny

Účel, rozsah a princip

Metoda umožňuje stanovit v krmivech organické látky, které neobsahují tuk a jsou nerozpustné v roztoku kyseliny a louhu a jsou nazývány vláknina.

Vzorek se, pokud je to nutné, odtuční a potom se na něj působí postupně vroucím roztokem kyseliny sírové a hydroxidu draselného o přesně stanovené koncentraci. Zbytek je oddělen filtrací přes skleněný filtrační kelímek, promyt, vysušen, zvážen a spálen při teplotě 475 - 500 °C. Úbytek váhy po spálení odpovídá obsahu vlákniny ve zkoušeném vzorku.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsah vlákniny:

do 10 %0,3 %
nad 10 %3 % relat.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

5. Bezdusíkaté látky výtažkové

5.1. Stanovení obsahu škrobu

Účel, rozsah a princip

Tato metoda dává možnost stanovit hladiny škrobu a vysokomolekulárních degradačních produktů škrobu v krmivech za účelem kontroly obsahu metabolizovatelné energie podle přílohy č. 28 vyhlášky č. 451/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 184/2004 Sb. a kontrolu požadavků podle přílohy č. 11 téže vyhlášky.

Metoda zahrnuje dvě stanovení. Nejprve je vzorek podroben působení horké zředěné kyseliny chlorovodíkové. Po vyčeření a filtraci je optická rotace roztoku měřena polarimetricky.

Potom je vzorek extrahován 40 % ethanolem. Po okyselení filtrátu kyselinou chlorovodíkovou, vyčeření a filtraci je optická rotace roztoku měřena polarimetricky.

Rozdíl mezi těmito dvěma měřeními násobený známým faktorem udává obsah škrobu ve vzorku.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsahy škrobu:

do 40 %0,4 %
nad 40 %1 % relat.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

5.2. Stanovení obsahu cukrů

Účel, rozsah a princip

Tato metoda umožňuje stanovit množství redukujících cukrů a celkové cukry po inverzi vyjádřené jako glukosa nebo určené jako sacharosa použitím faktoru 0,95. Je použitelná pro krmné směsi. Pro ostatní krmiva jsou používány speciální metody. Je-li to nutné, může být zjištěn obsah laktosy zvlášť a potom zahrnut do celkového výsledku.

Cukry jsou extrahovány zředěným ethanolem. Roztok je vyčiřen Carrezovými činidly I a II. Odstraní se ethanol a množství cukru před a po inversi se určí Luff-Schoorlovou metodou.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

5.3. Stanovení obsahu laktosy

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu laktosy v krmivech. Metoda je použitelný pro krmiva obsahující více než 0, 5 % laktosy.

Cukry se vyextrahují ze vzorku vodou, extrakt se vystaví fermentačnímu účinku kvasinek Saccharomyces cerevisiae, které ponechají laktosu v nezměněném stavu. Po vyčeření Carresovými činidly se laktosa stanoví titračně jodometricky podle Luff-Schoorla.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

5.4. Stanovení obsahu bezdusíkatých látek výtažkových výpočtem

Účel, rozsah a princip

Metoda uvádí způsob výpočtu obsahu bezdusíkatých látek výtažkových z výsledků stanovení základních složek krmiv, a to vlhkosti, dusíkatých látek (N x 6,25), tuku, popele a vlákniny, případně močoviny a amoniaku.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

6. Popel

6.1. Stanovení obsahu popele

Účel, rozsah a princip

Tato metoda dává možnost stanovit obsah popela v krmivech.

Vzorek je zpopelněn při 550 °C a zbytek je zvážen.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

6.2. Stanovení obsahu popele nerozpustného v kyselině chlorovodíkové

Účel, rozsah a princip

Metoda umožňuje stanovení obsahu minerálních látek, nerozpustných v kyselině chlorovodíkové v krmivech. Podle původu vzorku mohou být použity dvě různé metody.

Metoda A: použitelná pro organická krmiva a pro většinu krmných směsí. Vzorek se zpopelní, popel se povaří s kyselinou chlorovodíkovou a nerozpuštěný zbytek se zfiltruje a zváží.

Metoda B: použitelná pro minerální suroviny nebo minerální doplňková krmiva a krmné směsi s obsahem látek nerozpustných v kyselině chlorovodíkové, stanovených metodou A, vyšší než 1 %.

Vzorek se rozpouští v kyselině chlorovodíkové. Roztok se zfiltruje, zbytek na filtru se zpopelní a dále se postupuje podle metody A.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

7. Makroprvky

7.1. Stanovení obsahu fosforu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu fosforu v krmivech.

Je zvláště vhodná pro analýzu látek s nízkým obsahem fosforu. V určitých případech (produktech bohatých na fosfor) je vhodné použít vážkovou metodu.

Vzorek je mineralizován a převeden do kyselého roztoku, buď suchým spalováním (v případě organických krmiv), nebo kyselou digescí (v případě minerálních sloučenin a kapalných krmiv). Roztok je podroben působení molybdátovanadátového činidla. Absorbance takto vzniklého žlutého roztoku je měřena spektrofotometricky při 430 nm.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními spektrofotometrickými stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu fosforu:

do 5 %3 % relat.
nad 5 %0,15 %

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

7.2. Stanovení obsahu hořčíku

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu hořčíku v krmivech. Metoda je vhodná zejména pro obsahy do 5 %.

Vzorek po zpopelnění je rozpuštěn v kyselině chlorovodíkové. Jestliže nejsou přítomny organické látky, je vzorek rozpuštěn přímo v kyselině chlorovodíkové. Roztok je naředěn a obsah hořčíku je stanoven atomovou absorpční spektrofotometrií při 285,2 nm pomocí standardních roztoků.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 5 % relat.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

7.3. Stanovení obsahu draslíku

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu draslíku v krmivech .

Vzorek je zpopelněn, popel rozpuštěn v kyselině chlorovodíkové. Obsah draslíku v roztoku je stanoven plamenovou fotometrií v přítomnosti chloridu česného a dusičnanu hlinitého. Přídavek těchto látek z velké části odstraňuje interferenci rušivých prvků.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

7.4. Stanovení obsahu sodíku

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu sodíku v krmivech.

Vzorek je zpopelněn, popel rozpuštěn v kyselině chlorovodíkové. Obsah sodíku v roztoku je stanoven plamenovou fotometrií v přítomnosti chloridu česného a dusičnanu hlinitého. Přídavek těchto látek z velké části odstraňuje interferenci rušivých prvků.

Opakovatelnost

Nestanovena

Reprodukovatelnost

Nestanovena

7.5. Stanovení obsahu ve vodě rozpustných chloridů

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení ve vodě rozpustných chloridů (vyjádřených jako chlorid sodný) v krmivech. Je vhodná pro všechna krmiva.

Chloridy jsou rozpuštěny ve vodě. Jestliže produkt obsahuje organické látky, je vyčeřen. Roztok je slabě oky selen kyselinou dusičnou a chloridy jsou vy sráženy jako chlorid stříbrný přídavkem roztoku dusičnanu stříbrného. Přebytek dusičnanu stříbrného je titrován roztokem thiokyanatanu amonného podle Volharda.

Opakovatelnost

Nestanovena

Reprodukovatelnost

Nestanovena

7.6. Stanovení obsahu celkových uhličitanů

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu uhličitanů (vyjádřeno jako uhličitan vápenatý) ve většině krmiv.

Obsah celkových uhličitanů se stanoví po rozkladu vzorku kyselinou chlorovodíkovou a vzniklý oxid uhličitý se změří v kalibrované trubici a jeho objem se porovná s objemem plynu uvolněného za stejných podmínek ze známého množství uhličitanu vápenatého.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

7.7. Stanovení celkového obsahu síry

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení celkového obsahu síry v krmivech. Je vhodný pro všechny obsahy síry v krmivech.

Obsah síry se stanoví v chloridovém výluhu po zpopelnění vzorku vážkově jako síran barnatý.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

7.8. Stanovení obsahu vápníku

Účel, rozsah a princip

Metoda umožňuje stanovení obsahu vápníku v krmivech.

Vzorek se zpopelní, popel se rozpustí v kyselině chlorovodíkové a vápník se vysráží jako šťavelan vápenatý. Sraženina se rozpustí v kyselině sírové a uvolněná kyselina šťavelová se titruje manganistanem draselným.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

8. Mikroprvky

8.1. Stanovení obsahů železa, mědi, manganu a zinku

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu železa, mědi, manganu a zinku.

Vzorek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové, nebo se jinak odstraní organická matrice. Železo, měď, mangan a zinek se po vhodném naředění stanoví atomovou absorpční spektrofotometrií.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu mědi, železa, manganu a zinku:

do 50 mg/kg5 mg/kg
od 50 do 100 mg/kg10 % relat.
od 100 do 200 mg/kg10 mg/kg
nad 200 mg/kg5 % relat.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti pro stanovení železa je 20 mg/kg, pro stanovení mědi je 10 mg/kg, pro stanovení manganu je 20 mg/kg, pro stanovení zinkuje 20 mg/kg.

9. Kyselost

9.1. Stanovení volné, vázané a celkové kyselosti vodního výluhu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení volné, vázané i celkové kyselosti vodního výluhu. Je použitelný pro všechna krmiva.

Volná kyselost vodního výluhu se stanoví přímo alkalimetrickou titrací vodního výluhu vzorku do hodnoty pH = 8,5 nebo na indikátor fenolftalein.

Vázaná kyselost vodního výluhu se stanoví po uvolnění vazeb vnitřní neutralizace formaldehydem alkalimetrickou titrací do hodnoty pH = 8,5 nebo na indikátor fenolftalein.

Celková kyselost vodního výluhu se určí součtem výsledků volné a vázané kyselosti vodního výluhu.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 15 % relat.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

9.2. Stanovení kyselosti vodního výluhu v mléčných krmných směsích

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení kyselosti vodního výluhu v mléčných krmných směsích. Je použitelný pro všechny druhy mléčných krmných směsí a všechny obsahy kyselosti.

Kyselost vodního výluhu se stanoví ve vodním výluhu vzorku přímo alkalimetrickou titrací na indikátor fenolftalein pomocí určení bodu ekvivalence srovnávacím roztokem kobaltnaté soli.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

10. Nežádoucí látky

10.1. Stanovení obsahu kyanovodíku

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu kyanovodíku volného i vázaného v glukosinolátech v krmivech, zejména v lněném semeni, maniokové mouce a v některých druzích bobů.

Vzorek se rozmíchá ve vodě, kyanovodík se uvolní enzymaticky a vodní parou se předestiluje do okyseleného roztoku dusičnanu stříbrného. Kyanid stříbrný se oddělí filtrací a zbylý dusičnan stříbrný se stanoví titračně thiokyanatanem amonným.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

10.2. Stanovení obsahu glukosinolátů v řepce

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení nejdůležitějších glukosinolátů v řepce a jejích produktech.

Glukosinoláty se extrahují horkým methanolem a po přečištění a enzymatické desulfataci na ionexové pryskyřici se stanoví metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie s elučním gradientem a UV detekcí.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

10.3. Stanovení obsahu 5-vinyI-2-thiooxazolidonu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vinylthiooxazolidonu (VOT) v krmivech a je použitelný pro obsahy od 200 mg/kg.

Ze vzorku krmiva je enzymaticky uvolněn 2-hydroxy-3-butenyl-isothiokyanát, ze kterého vzniká VOT a jeho obsah se stanoví metodou plynové chromatografie (GC) nebo vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC).

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vinylthiooxazolidonu .

do 1000 mg/kg24 mg/kg
od 1000 do 1500 mg/kg36 mg/kg
nad 1500 mg/kg45 mg/kg

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí pro všechny obsahy 5-vinyl-2-thiooxazolidonu překročit 20 % relat.

10.4. Stanovení obsahu kyseliny erukové

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení kyseliny erukové ve všech druzích rostlinných tuků a olejů různého stupně čištění. Obsah kyseliny erukové (kyselin cis, trans-11 dokosenové a cis, trans 13-dokosenové) je vyjádřen jako hmotnostní podíl mastných kyselin C 22 : 1 z celého spektra mastných kyselin ve vzorku.

Obsah kyseliny erukové se stanoví po esterifikaci mastných kyselin metodou plynové chromatografie.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

10.5. Stanovení obsahu olova a kadmia

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu olova a kadmia v krmivech. Metoda není vhodná pro premixy.

Obsah olova a kadmia se stanoví po mineralizaci vzorku metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS).

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými metodou AAS na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu olova .

od 1 do 3 mg/kg25 % relat.
od 3 do 10 mg/kg0,75 mg/kg
nad 10 mg/kg7,5 % relat.

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými metodou AAS ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu olova:

od 1 do 3 mg/kg50 % relat.
od 3 do 5 mg/kg1,5 mg/kg
od 5 do 10 mg/kg30 % relat.
od 10 do 20 mg/kg3 mg/kg
od 20 do 40 mg/kg15 % relat.
od 40 do 60 mg/kg6 mg/kg
nad 60 mg/kg10 % relat.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými metodou AAS na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu kadmia .

od 0,1 do 0,5 mg/kg30 % relat.
od 0,5 do 1 mg/kg0,15 mg/kg
nad 1 mg/kg15 % relat.

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými metodou AAS ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu kadmia:

od 0,1 do 0,2 mg/kg50 % relat.
od 0,2 do 0,4 mg/kg0,1 mg/kg
od 0,4 do 1 mg/kg25 % relat.
od 1 do 2,5 mg/kg0,25 mg/kg
nad 2,5 mg /kg10 % relat.

10.6. Stanovení obsahu ricinových slupek

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu ricinových slupek v krmivech a zejména v olejnatých semenech.

Ricinové slupky se uvolní vyvařením zkušebního vzorku v kyselém a alkalickém prostředí a jejich obsah se stanoví vážkově.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

10.7. Stanovení obsahu reziduí organochlorových pesticidů

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu DDT, DDE, DDD, HCB, alfa, beta, gamma, delta izomerů HCH, aldrinu, dieldrinu, endrinu, isodrinu, heptachloru, endosulfanu a chlordanu v krmivech.

Residua organochlorových pesticidů se extrahují z krmiv vhodným rozpouštědlem a přečištěný extrakt se analyzuje metodou plynové chromatografie s hmotnostní detekcí.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

10.8. Stanovení obsahu indikačních kongenerů polychlorovaných bifenylů (PCB)

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu sedmi indikačních kongenerů PCB (PCB 28, 52, 101, 118, 138, 153,180) v krmivech.

Residua indikačních kongenerů PCB se extrahují z krmiv vhodným rozpouštědlem a přečištěný extrakt se analyzuje metodou plynové chromatografie s hmotnostní detekcí.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

10.9. Stanovení obsahu toxaphenu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu persistentních kongenerů toxaphenu (P 26, 50, 62) v krmivech.

Rezidua toxaphenu se extrahují z krmiv nepolárním rozpouštědlem, vícestupňovým čistěním na sloupci vhodných sorbentů se odstraní nečistoty a přebytek ostatních chlorovaných látek a obsah persisteních kongenerů toxaphenu se stanoví metodou plynové chromatografie s hmotnostní detekcí.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

10.10. Stanovení obsahu rtuti

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení rtuti v krmivech.

Rtuť v krmivech se stanoví metodou studených par na rtuťovém analyzátoru TMA (AMA).

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro všechny obsahy rtuti 10,9 % relat.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

10.11. Stanovení obsahu aflatoxinu B1

Účel, rozsah a princip

Pro stanovení aflatoxinu B1 jsou popsány Metoda A a Metoda B :

Metoda A

Metoda dává možnost stanovit obsah aflatoxinu B1 v surovinách a v jednosložkových krmivech. Metoda nemůže být použita za přítomnosti slupek citrusu. Mez stanovitelnosti je 0,01 mg/kg. Za přítomnosti interferujících látek je nutné opakovat analýzu Metodou B (vysokoúčinná kapalinová chromatografie).

Vzorek se extrahuje chloroformem. Extrakt se zfiltruje a alikvotní díl se přečistí na chromatografické koloně se silikagelem. Eluát se odpaří a zbytek se rozpustí v definovaném objemu chloroformu nebo ve směsi benzenu a acetonitrilu.

Alikvotní podíl roztoku se analyzuje metodou tenkovrstvé chromatografie. Množství aflatoxinu B1 se určí po ozáření UV lampou, buď vizuálně, nebo fluorometricky porovnáním se známým množstvím aflatoxinu B1. Totožnost aflatoxinu B1 extrahovaného z krmiva musí být potvrzena určeným postupem

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu aflatoxinu B1

od 10 do 20 μg/kg25 % relat. z nejvyššího výsledku
od 20 do 50 μg/kg5 μg/kg
nad 50 μg/kg10 % relat. z nejvyššího výsledku

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu aflatoxinu

od 10 do 20 μg/kg50 % relat.
od 20 do 50 μg/kg10 μg/kg
nad 50 μg/kg20 % relat.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 10 μg/kg.

Metoda B

Metoda se používá pro stanovení aflatoxinu B1 v živočišných krmivech včetně krmiv obsahujících citrusovou slupku. Mez stanovitelnosti je 0,001 mg/kg.

Vzorek se extrahuje chloroformem. Extrakt se zfiltruje a alikvotní podíl se přečistí na florisilové kolonce a potom na kolonce C18. Konečná separace a stanovení se provede vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií na reverzní fázi C18, následné postkolonové derivatizaci vodným roztokem jodu a fluorescenční detekci.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 11 % relat.

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu aflatoxinu B1:

do 10 μg/kg50 % relat.
od 20 μg/kg do 50 μg/kg10 μg/kg
nad 50 μg/kg20 % relat.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 1 μg/kg.

10.12. Stanovení obsahu arsenu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení arsenu v krmivech.

Ve vzorku se po rozkladu kyselinou dusičnou v uzavřeném systému stanoví obsah arsenu metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS) s hydridovou technikou.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu arsenu nad 1 mg/kg hodnotu 6 % relativních.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

10.13. Stanovení obsahu gossypolu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu volného a celkového gossypolu a chemicky příbuzných látek v koncentraci nad 20 mg/kg v bavlníku a krmných směsích, které bavlník obsahují.

Gossypol se extrahuje buď za přítomnosti 3-amino-1-propanolu (při stanovení volného gossypolu) nebo dimethylformamidu (při stanovení celkového gossypolu). Gossypol je reakcí s anilinem převeden na gossypol-dianilid a absorbance roztoku je měřena při 440 nm.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

10.14. Stanovení obsahu theobrominu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení theobrominu v krmivech.

Obsah theobrominu se stanoví po extrakci vzorku směsným rozpouštědlem chloroform-amoniak metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Nestanovena.

11. Zkoušení siláží

11.1. Zkoušení jakosti siláží

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro zkoušení jakosti konzervace silážovaných krmiv. Uvedené postupy zkoušení jsou použitelné pro všechny druhy silážovaných krmiv.

Ze vzorku siláže se připraví vodní výluh. Ve výluhu se určí hodnota pH elektrometricky, obsah amoniaku se stanoví difusní Conwayovou metodou, obsah alkoholu se stanoví metodou plynové chromatografie a obsah silážních kyselin metodou kapilární izotachoforézy.

Stanovení stlačitelnosti u řízkových siláží se provádí z upraveného vzorku.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit u stanovení

pH0,05
formolové titrace0,1 g/kg
obsahu amoniaku jako NH30,1 g/kg
obsahu silážních kyselin1,0 g/kg

U stanovení obsahu alkoholu a stlačitelnosti siláží opakovatelnost nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Příloha č. 10 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Metody laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů

Seznam chemických metod laboratorního zkoušení doplňkových látek, premixů a krmných směsí s doplňkovými látkami a premixy

1.Stimulátory růstu
1.1.Stanovení obsahu avilamycinu
1.2.Stanovení obsahu olachindoxu, metoda převzatá ze směrnice Komise 98/64/ES
1.3.Stanovení obsahu monensinu
1.4.Stanovení obsahu salinomycinu
1.5.Stanovení obsahu tylosinu, metoda převzatá ze směrnice Komise 72/199/EHS
1.6.Stanovení obsahu zinkbacitracinu, metoda převzatá ze směrnice Komise 84/4/EHS
1.7.Stanovení obsahu flavofosfolipolu, metoda převzatá ze směrnice Komise 78/633/EHS
1.8.Stanovení obsahu avoparcinu, metoda převzatá ze směrnice Komise 81/715/EHS
1.9.Stanovení obsahu monensinu, metoda převzatá ze směrnice Komise 81/715/EHS
1.10.Stanovení obsahu spiramycinu, metoda převzatá ze směrnice Komise 84/425/EHS
1.11.Stanovení obsahu virginiamycinu, metoda převzatá ze směrnice Komise 84/4/EHS
2.Antikokcidika
2.1.Stanovení obsahu amprolia, metoda převzatá ze směrnice Komise 99/27/ES
2.2.Stanovení obsahu maduramicinu
2.3.Stanovení obsahu methylbenzochátu, metoda převzatá ze směrnice Komise 93/117/ES
2.4.Stanovení obsahu narasinu
2.5.Stanovení obsahu nikarbazinu
2.6.Stanovení obsahu robenidinu, metoda převzatá ze směrnice Komise 93/117/ES
2.7.Stanovení obsahu meticlorpindolu
2.8.Stanovení obsahu salinomycinu -je uvedeno v Příloze 10, část 1
2.9.Stanovení obsahu monensinu - je uvedeno v Příloze 10, část 1
2.10.Stanovení obsahu halofuginonu, metoda převzatá ze směrnice Komise 93/70/EHS
2.11.Stanovení obsahu ethopabátu
2.12.Stanovení obsahu semduramicinu
2.13.Stanovení obsahu diclazurilu, metoda převzatá ze směrnice Komise 99/27/ES
2.14.Stanovení obsahu carbadoxu, metoda převzatá ze směrnice Komise 99/27/ES
2.15.Stanovení obsahu olachindoxu je uvedeno v Příloze 10, část 1
2.16.Stanovení obsahu lasalocidu, metoda převzatá ze směrnice Komise 99/76/ES
3.Chemoterapeutika
3.1.Stanovení obsahu dimetridazolu
4.Vitaminy
4.1.Stanovení obsahu cholinu
4.2.Stanovení obsahu pantothenanu vápenatého
4.3.Stanovení obsahu vitaminu B1, B2, B6
4.4.Stanovení obsahu vitaminu B2
4.5.Stanovení obsahu vitaminu B6
4.6.Stanovení obsahu vitaminu A, metoda převzatá ze směrnice Komise 2000/45/ES
4.7.Stanovení obsahu vitaminu E, metoda převzatá ze směrnice Komise 2000/45/ES
4.8.Stanovení obsahu vitaminu D
5.Mikroprvky
5.1.Stanovení obsahu mědi, železa, manganu a zinku - je uvedeno v příloze 9, část 8
5.2.Stanovení obsahu kobaltu
5.3.Stanovení obsahu selenu
6.Výpočty
6.1.Vyhodnocování a výpočet výsledků stanovení obsahu doplňkových látek pro difúzní plotnové postupy
7.Barviva
7.1.Stanovení obsahu β-karotenu spektrofotometrickou metodou
8.Mikrobiotika
8.1.Stanovení počtu zárodků bakterií rodu Streptococcus
8.2.Stanovení počtu zárodků bakterií rodu Bacillus

1. Stimulátory růstu

1.1. Stanovení obsahu avilamycinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu avilamycinu v krmivech a premixech.

Obsah avilamycinu se stanoví po extrakci ze zkušebního vzorku chloroformem a přečištění extraktu na pevné fázi Silica, vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií na reverzní fázi C18 s gradientovou elucí a UV detekcí při λ - 295 nm.).

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Nestanovena.

1.2. Stanovení obsahu olachindoxu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu olachindoxu v krmivech. Obsah olachindoxu se stanoví po extrakci směsí methanol - voda vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) na reverzní fázi s UV-detekcí.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu olachindoxu 10 až 20 mg/kg 15 % relat. z hodnoty vyššího výsledku.

Reprodukovatelnost

Je uvedena u metody.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 5 mg/kg.

1.3. Stanovení obsahu monensinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu monensinu v krmivech a premixech.

Obsah monensinu se stanoví po extrakci směsným rozpouštědlem, extrakt je přečištěn na pevné fázi a takto přečištěný extrakt je rozpuštěn v definovaném objemu mobilní fáze. Monensin se stanovuje vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) na reverzní fázi a po postkolonové derivatizaci s p-dimethylaminobenzaldehydem při 90 °C je detekován UV-detektorem při vlnové délce 600 nm.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu monensinu:

do 25 mg/kg20 % relat.
od 25 do 50 mg/kg5 mg/kg
od 50 do 100 mg/kg10 % relat.
od 100 do 200 mg/kg10 mg/kg
nad 200 mg/kg5 % relat.

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu monensinu :

do 25 mg/kg40 % relat.
od 25 do 50 mg/kg10 mg/kg
od 50 do 100 mg/kg20 % relat.
od 100 do 200 mg/kg20 mg/kg
nad 200 mg/kg10 % relat.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 0,2 mg/kg.

1.4. Stanovení obsahu salinomycinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu salinomycinu v krmivech a premixech.

Obsah salinomycinu se stanoví po extrakci směsným rozpouštědlem, extrakt je přečištěn na pevné fázi a takto přečištěný extrakt je rozpuštěn v definovaném objemu mobilní fáze. Salinomycin se stanovuje vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) na reverzní fázi a po postkolonové derivatizaci s p-dimethylaminobenzaldehydem při 90 °C je detekován UV-detektorem při vlnové délce 600 nm.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu salinomycinu:

do 25 mg/kg20 % relat.
od 25 do 50 mg/kg5 mg/kg
od 50 do 100 mg/kg10 % relat.
od 100 do 200 mg/kg10 mg/kg
nad 200 mg/kg5 % relat

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu salinomycinu :

do 25 mg/kg40 % relat.
od 25 do 50 mg/kg10 mg/kg
od 50 do 100 mg/kg20 % relat.
od 100 do 200 mg/kg20 mg/kg
nad 200 mg/kg10 % relat.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 1,4 mg/kg.

1.5. Stanovení obsahu tylosinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení tylosinu v krmivech, koncentrátech a premixech od obsahu 2 mg/kg.

Vzorek se podrobí působení fosfátového pufru pH 8 zahřátého na 80 °C, potom se extrahuje methanolem. Po odstředění se extrakt naředí a jeho antibiotická aktivita se stanoví změřením difúze tylosinu na agaru s Kocuria rhizophila (CCM 552). V přítomnosti mikroorganizmu se difúze projevuje tvorbou inhibičních zón. Průměr těchto zón je přímo úměrný logaritmu koncentrace antibiotika.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 10% relat.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 2 mg/kg.

1.6. Stanovení obsahu zinkbacitracinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení zinkbacitracinu v krmivech a premixech.

Vzorek se extrahuje při pH 2 směsí methanol-voda-kyselina chlorovodíková a roztokem síranu sodného. Přidání síranu sodného slouží k vysrážení rozpustných solí mědi, které mohou při stanovení rušit. Extrakt se upraví na pH 6,5, zakoncentruje se (je-li to nezbytné) a naředí. Jeho antibiotická aktivita se stanovuje měřením difúze zinkbacitracinu v agaru, do něhož byl naočkován mikroorganismus Micrococcus luteus (CCM 732). Difúze se projevuje vytvořením inhibičních zón. Průměr těchto zón se považuje za přímo úměrný logaritmu koncentrace antibiotika v rozsahu použitých koncentrací.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu zinkbacitracinu:

od 5 do 10 mg/kg2 mg/kg
od 10 mg/kg do 25 mg/kg20 % relat. z vyššího výsledku
od 25 mg/kg do 50 mg/kg5 mg/kg
nad 50 mg/kg10 % relat. z vyššího výsledku

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 5 mg/kg.

1.7. Stanovení obsahu flavofosfolipolu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení flavofosfolipolu v krmivech, koncentrátech a premixech.

Vzorek se extrahuje zředěným methanolem za varu pod zpětným chladičem. Po odstředění se extrakt přečistí (pokud je to třeba) na ionexu a naředí. Antibiotická aktivita vzorku se stanoví měřením difúze flavofosfolipolu do agarové půdy, zaočkované mikroorganismem Staphylococcus aureus (CCM 2022). Difúze se projeví tvorbou inhibičních zón. Průměr těchto zón se považuje za přímo úměrný logaritmu koncentrace antibiotika v rozsahu použitých koncentrací.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí při obsahu flavofosfolipolu překročit

od 1 do 2 mg/kg0,5 mg/kg
od 2 do 10 mg/kg25 % relat. z vyššího výsledku
od 10 do 25 mg/kg20 % relat. z vyššího výsledku
od 25 do 50 mg/kg5 mg/kg
nad 50 mg/kg10 % relat. z vyššího výsledku

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 1 mg/kg.

1.8. Stanovení obsahu avoparcinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení avoparcinu v krmivech a premixech.

Přítomnost polyetherických antibiotik může na stanovení působit rušivě.

Vzorek se extrahuje směsí aceton-voda-kyselina chlorovodíková. Antibiotická aktivita extraktu se stanoví měřením difúze avoparcinu v živném agaru zaočkovaném mikroorganismem Bacillus subtilis (CCM 1999). Difúze se dokáže vznikem inhibičních zón mikroorganismu. Průměr těchto zón se považuje za přímo úměrný logaritmu koncentrace antibiotika v rozsahu použitých koncentrací.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu avoparcinu:

do 10 mg/kg2 mg/kg
od 10 do 25 mg/kg20 % relat. z vyššího výsledku
od 25 do 50 mg/kg5 mg/kg
nad 50 mg/kg10 % relat. z vyššího výsledku

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 2 mg/kg.

1.9. Stanovení obsahu monensinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu monensinu v krmivech a premixech.

Vzorek se extrahuje 90 % methanolem. Extrakt se podrobí vhodnému postupu podle obsahu monensinátu sodného ve vzorku. Jeho antibiotická aktivita se stanoví měřením difúze monensinátu sodného v agarové živné půdě zaočkované mikroorganismem Bacillus subtilis (CCM 1999). Difúze se projeví vznikem inhibičních zón testovacího organismu. Průměr těchto inhibičních zón je v rozsahu použitých koncentrací považován za přímo úměrný logaritmu koncentrace antibiotika. Citlivost Metodau je snížena přítomností sodných iontů.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu monensinu:

do 25 mg/kg20 % relat. z vyššího výsledku
od 25 do 50 mg/kg5 mg/kg
nad 50 mg/kg10 % relat. z vyššího výsledku

Reprodukovatelnost

Nestanovena

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 10 mg/kg.

1.10. Stanovení obsahu spiramycinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu spiramycinu v krmivech a premixech.

Vzorek se extrahuje směsným roztokem methanol-fosfátouhličitanovým tlumivým roztokem pH 8,0. Extrakt se dekantuje nebo odstředí a naředí. Antibiotická aktivita se stanoví měřením difúze spiramycinu v agarové půdě zaočkované mikroorganismem Bacillus subtilis (CCM 1999). Difúze se projeví tvorbou inhibičních zón mikroorganismu. Průměr zón se považuje za přímo úměrný logaritmu koncentrace antibiotika v rozsahu použitých koncentrací.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu spiramycinu:

do 10 mg/kg2 mg/kg
od 10 do 25 mg/kg20 % relat. z vyššího výsledku
od 25 do 50 mg/kg5 mg/kg
nad 50 mg/kg10 % relat. z vyššího výsledku

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 1 mg/kg.

1.11. Stanovení obsahu virginiamycinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu virginiamycinu v krmivech a premixech.

Vzorek je extrahován methanolickým roztokem Tween 80. Extrakt se dekantuje nebo odstředí a potom vhodně naředí. Jeho antibiotická aktivita se stanovuje měřením difúze virginiamycinu v agaru, do něhož byl naočkován mikroorganismus Kocuria rhizophila (CCM 552). Difúze se projevuje vytvořením inhibičních zón. Průměr těchto zón se považuje za přímo úměrný logaritmu koncentrace antibiotika v rozsahu použitých koncentrací.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu virginiamycinu:

do 10 mg/kg2 mg/kg
od 10 do 25 mg/kg20 % relat. z vyššího výsledku
od 25 do 50 mg/kg5 mg/kg
nad 50 mg/kg10 % relat. z vyššího výsledku

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti 2 mg/kg.

2. Antikokcidika

2.1. Stanovení obsahu amprolia

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu amprolia v krmivech a premixech. Mez detekce je 1 mg/kg.

Vzorek se extrahuje směsí methanol - voda. Po zředění extraktu mobilní fází a membránové filtraci se obsah amprolia stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií s výměnou kationtů a s UV detekcí.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu amprolia :

od 25 do 500 mg/kg15 % relat. z vyššího výsledku
od 500 do 1000 mg/kg75 mg/kg
nad 1000 mg/kg7,5 % relat. z vyššího výsledku

Reprodukovatelnost

Je uvedena u metody.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 25 mg/kg.

2.2. Stanovení obsahu maduramicinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu maduramicinu v premixech.

Obsah maduramicinu se stanoví po extrakci vzorku extrakční směsí, následném přečištění na pevné fázi a postkolonové derivatizaci vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) na reverzní fázi s použitím UV detekce při vlnové délce 598 nm

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu maduramicinu :

do 5 mg/kg10 % relat.
od 800 do 1200 mg/kg5 % relat.

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu maduramicinu:

do 10 mg/kg30 % relat.
od 10 do 30 mg/kg3 mg/kg.
nad 30 mg/kg10 % relat.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 0,9 mg/kg.

2.3. Stanovení obsahu methylbenzochátu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu methylbenzochátu v krmivech a premixech.

Obsah methylbenzochátu se stanoví po extrakci vzorku methanolovým roztokem methansulfonové kyseliny, po přečištění extrakcí dichlormethanem je izolován na chromatografickém ionexovém sloupci a znovu extrahován dichlormethanem, nakonec stanoven vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) na reverzní fázi s UV detekcí.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu methylbenzochátu od 4,0 do 20 mg/kg hodnotu 10 % relat. z vyššího výsledku.

Reprodukovatelnost

Je uvedena u metody.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 1 mg/kg.

2.4. Stanovení obsahu narasinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu narasinu v krmivech a premixech.

Obsah narasinu se stanoví po extrakci směsným rozpouštědlem, extrakt je přečištěn na pevné fázi a takto přečištěný extrakt je rozpuštěn v definovaném objemu mobilní fáze. Narasin se stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií na reverzní fázi a po postkolonové derivatizaci s p-dimethylaminobenzaldehydem při 90 °C je detekován UV-detektorem při vlnové délce 600 nm.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu narasinu :

do 25 mg/kg20 % relat.
od 25 do 50 mg/kg5 mg/kg
od 50 do 100 mg/kg10 % relat.
od 100 do 200 mg/kg10 mg/kg
nad 200 mg/kg5 % relat.

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu narasinu

do 25 mg/kg40 % relat.
od 25 do 50 mg/kg10 mg/kg
od 50 do 100 mg/kg20 % relat.
od 100 do 200 mg/kg20 mg/kg
nad 200 mg/kg10 % relat.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 1,4 mg/kg.

2.5. Stanovení obsahu nikarbazinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení nikarbazinu v krmivech a premixech.

Nikarbazin se stanoví po extrakci ze vzorku extrakčním roztokem acetonitril - voda naředěním mobilní fází vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií na reverzní fázi (RP-HPLC) s isokratickou elucí na koloně C18 s UV detekcí při vlnové délce 351 nm.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Nestanovena.

2.6. Stanovení obsahu robenidinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení robenidinu v krmivech.

Vzorek se extrahuje oky seleným methanolem. Extrakt se vysuší a jeho alikvotní část se přečistí na koloně s oxidem hlinitým. Robenidin se eluuje z kolony methanolem, koncentruje se a na vhodný objem se upraví pomocí mobilní fáze.

Obsah robenidinu se stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) na reverzní fázi pomocí UV detektoru.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí při obsahu robenidinu nad 15 mg/kg překročit 10 % relat. vyššího výsledku.

Reprodukovatelnost

Je uvedena u metody

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 5 mg/kg.

2.7. Stanovení obsahu meticlorpindolu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu meticlorpindolu v krmivech a premixech.

Obsah meticlorpindolu se stanoví po extrakci vzorku směsným rozpouštědlem methanol-amoniak a po jeho převedení do mobilní fáze vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) na reverzní fázi s UV detekcí při 265 nm.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu meticlorpindolu .

do 100 mg/kg5 % relat.
od 100 do 200 mg/kg5 mg/kg

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu meticlorpindolu :

od 50 do 200 mg/kg15 % relat.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 3,6 mg/kg.

2.8. Stanovení obsahu salinomycinu

Metoda stanovení obsahu salinomycinu je uveden v příloze č. 10, část 1.

2.9. Stanovení obsahu monensinu

Metoda stanovení obsahu monensinu je uveden v příloze č. 10, část 1.

2.10. Stanovení obsahu halofuginonu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu halofuginonu v krmivech a premixech.

Obsah halofuginonu se stanoví jako volná base po extrakci horkou vodou do ethylacetátu a následně se rozdělí jako hydrochlorid do vodného kyselého roztoku. Extrakt se přečistí na ionexové chromatografické koloně. Obsah halofuginonu se stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) na reverzní fázi s UV-detekcí.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu halofuginonu do 3 mg/kg hodnotu 0,5 mg/kg.

Reprodukovatelnost

Je uvedena u metody.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 1 mg/kg.

2.11. Stanovení obsahu ethopabátu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu ethopabátu v krmivech a premixech.

Obsah ethopabátu se stanoví po extrakci vzorku methanolem a přečištění chromatografií na pevné fázi vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) na reverzní fázi s fluorescenční detekcí.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu ethopabátu:

do 1 mg/kg40 % relat.
od 1 do 4 mg/kg0,4 mg/kg
od 4 do 20 mg/kg10 % relat.
od 20 do 1000 mg/kgnestanovena
nad 1000 mg/kg5 % relat.

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu ethopabátu:

do 1 mg/kgnestanovena
od 1 do 20 mg/kg20 % relat.
od 20 do 1000 mg/kgnestanovena
nad 1000 mg/kg15 % relat.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 0,03 mg/kg.

2.12. Stanovení obsahu semduramicinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu semduramicinu v krmivech a premixech.

Obsah semduramicinu se stanoví po extrakci vzorku extrakční směsí, následném přečištění na pevné fázi a postkolonové derivatizaci vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) na reverzní fázi s použitím UV detekce při vlnové délce 598 nm.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Nestanovena.

2.13. Stanovení obsahu diclazurilu

Účel, rozsah a princip

Metoda určuje podmínky pro stanovení obsahu diclazurilu v krmivech a premixech. Mez detekce je 0,1 mg/kg.

Vzorek se po přidání interního standardu extrahuje okyseleným methanolem. U krmiv se alikvotní část extraktu přečistí na SPE patrone C18. Diclazuril se z patronky eluuje směsí okyseleného methanolu a vody. Po odpaření se zbytek rozpustí ve směsi dimethylformamidu a vody. U premixů se extrakt odpaří a zbytek se rozpustí ve směsi dimethylformamidu a vody. Obsah diclazurilu se stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) na reverzní fázi s ternárním gradientem a UV-detekcí.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu diclazurilu :

do 2,5 mg/kg30 % relat. z vyššího výsledku
od 2,5 do 5 mg/kg0,75 mg/kg
nad 5 mg/kg15 % relat. z vyššího výsledku

Reprodukovatelnost

Je uvedena u metody.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 0,5 mg/kg.

2.14 Stanovení obsahu carbadoxu

Účel, rozsah a princip

Metoda určuje podmínky pro stanovení obsahu carbadoxu v krmivech, premixech a doplňkových látkách. Mez detekce je 1 mg/kg.

Vzorek se zvlhčí vodou a extrahuje směsí methanol - acetonitril. Alikvotní podíl extraktu krmiva se po filtraci přečistí na koloně s oxidem hlinitým. Extrakt z premixů a doplňkových látek se přímo ředí na vhodnou koncentraci směsí voda - methanol - acetonitril. Obsah carbadoxu se stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií na reverzní fázi s UV detekcí.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu carbadoxu 10 mg/kg a vyšším 15 % relat. z hodnoty vyššího výsledku.

Reprodukovatelnost

Je uvedena u metody.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 10 mg/kg.

2.15. Stanovení obsahu olachindoxu

Metoda stanovení obsahu olachindoxu je uveden v příloze č. 10, část 1.

2.16. Stanovení obsahu lasalocidu

Účel, rozsah a princip

Metoda určuje podmínky pro stanovení obsahu sodné soli lasalocidu v krmivech, premixech a doplňkových látkách. Mez detekce je 5 mg/kg.

Lasalocid sodný se extrahuje ze vzorku oky seleným methanolem a stanoví se vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) na reverzní fázi s fluorescenční detekcí.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu lasalocidu :

do 100 mg/kg15 % relat. z vyššího výsledku
od 100 do 200 mg/kg15 mg/kg
nad 200 mg/kg7,5 % relat. z vyššího výsledku

Reprodukovatelnost

Je uvedena u metody.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 30 mg/kg.

3. Chemoterapeutika

3.1. Stanovení obsahu dimetridazolu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu dimetridazolu v krmivech a premixech.

Obsah dimetridazolu se stanoví po extrakci vzorku 90 % methanolem. Následně se přečistí na pevné fázi a stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) na reverzní fázi s UV detekcí při 309 nm.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu dimetridazolu:

od 3 do 30 mg/kg15 % relat.
od 30 do 100 mg/kg5 mg/kg
nad 100 mg/kg5 % relat.

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu dimetridazolu:

od 3 do 25 mg/kg20 % relat.
od 25 do 50 mg/kg5 mg/kg
nad 50 mg/kg10 % relat.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 3 mg/kg.

4. Vitaminy

4.1. Stanovení obsahu cholinu

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu cholinu v krmivech a premixech.

Obsah cholinu se stanoví po hydrolýze vzorku hydroxidem barnatým a přečištění hydrolyzátu na ionexu na základě vzniku komplexu s reineckátem amonným v prostředí roztoku fosforečnanu sodného spektrofotometricky po rozpuštění komplexu v acetonu při vlnové délce 525 nm. Alternativně je možno provádět stanovení cholinu metodou ITP.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit 10 % relat.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 20 mg/kg.

4.2. Stanovení obsahu pantothenanu vápenatého

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu pantothenanu vápenatého v premixech.

Obsah pantothenanu vápenatého se stanoví na základě stimulačního účinku na růst testovacího mikroorganismu Saccharomyces carlsbergensis CCM 4288 (ATCC 9080) difuzním plotnovým Metodaem.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Nestanovena.

4.3. Stanovení vitaminů B1, B2, B6

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vitaminů B1, B2, B6 v krmných směsích.

Vitaminy B1 (thiamin), B2 (riboflavin) a B6 (pyridoxin) se extrahují ze vzorku krmiva vodou a po hydrolýze kyselinou chloristou se stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) s využitím iontových párů na reverzní fázi. Detekce vitaminu B2, a B6 se provádí přímo fluorescenční detekcí, zatímco vitamin B1 se před detekcí nejprve oxiduje derivatizačním činidlem v reakční smyčce postkolonové derivatizace.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Nestanovena.

4.4. Stanovení obsahu vitaminu B2

Účel, rozsah a princip

Používají se dvě metody stanovení obsahu vitaminu B2 v premixech - metoda fluorometrická a metoda difúzně plotnová.

Obsah vitaminu B2 se stanoví fluorometricky v mírně okyseleném prostředí na základě fluorescence při vlnové délce 440 nm nebo difúzně plotnovou metodou na základě stimulačního účinku na růst testovacího mikroorganismu Lactobacillus rhamnosus CCM 1825 (ATCC 7469).

Opakovatelnost

Pro metodu fluorometrickou nestanovena.

Pro metodu difuzní plotnovou:

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí při obsahu vitaminu B2 500000 mg/kg překročit hodnotu 40500 mg/kg.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Nestanovena.

4.5. Stanovení obsahu vitaminu B6

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vitaminu B6 v premixech.

Vitamin B6 ve všech jeho formách se stanoví na základě stimulačního účinku na růst testovacího mikroorganismu kvasinky Saccharomyces carlsbergensis CCM 4228 (ATCC 9080) difúzním plotnovým způsobem.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Nestanovena.

4.6. Stanovení obsahu vitaminu A

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vitaminu A v krmivech a premixech. Vitamin A zahrnuje all-trans retinol a jeho cis izomery, které se touto metodou stanoví. Obsah vitaminu A se vyjadřuje v mezinárodních jednotkách (IU) na kg. Mezinárodní jednotka odpovídá aktivitě 0,3 μg all-trans vitaminu A (alkohol) nebo 0,344 ug all-trans vitamin A (acetát) nebo 0,550 μg all-trans vitaminu A (palmitát).

Vzorek se hydrolyzuje ethanolickým roztokem hydroxidu draselného a vitamin A se extrahuje petroletherem. Rozpouštědlo se odpaří a zbytek se rozpustí v methanolu a pokud je to nutné, naředí se na vhodnou koncentraci. Obsah vitaminu A se stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií na reverzní fázi (RP-HPLC) s UV nebo fluorescenční detekcí. Chromatografické parametry jsou vybrány tak, aby nedocházelo k separaci all-trans vitaminu A (alkohol) a jeho cis izomerů.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 15 % relat. z hodnoty vyššího výsledku.

Reprodukovatelnost

Je uvedena u metody.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 2000 m.j./kg

4.7. Stanovení obsahu vitaminu E

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vitaminu E v krmivech a premixech. Obsah vitaminu E se vyjadřuje jako mg DL-α-tokoferol acetátu na kg. 1 mg DL-α-tokoferol acetátu odpovídá 0,91 mg DL-α-tokoferolu (vitamin E).

Vzorek se hydrolyzuje ethanolickým roztokem hydroxidu draselného a vitamin E se extrahuje petroletherem. Rozpouštědlo se odpaří a zbytek se rozpustí v methanolu a pokud je to nutné, naředí se na vhodnou koncentraci. Obsah vitaminu E se stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií na reverzní fázi (RP-HPLC) s UV nebo fluorescenční detekcí.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 15 % relat. z vyššího výsledku.

Reprodukovatelnost

Je uvedena u metody.

Mez stanovitelnosti

Mez stanovitelnosti je 2 mg/kg.

4.8. Stanovení obsahu vitaminu D

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vitaminu D v krmivech.

Vitamin D se stanoví po alkalické hydrolýze vzorku hydroxidem draselným za studena, následné extrakci do hexanu, přečištění na semipreparativní koloně Silica metodou HPLC. Frakce vitaminu D se zachytí, odpaří se k suchu a odparek se rozpustí v methanolu. V extraktu se stanoví obsah vitaminu D vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií na analytické koloně s reverzní fází C18 s UV detekcí při 265 nm.

Opakovatelnost

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 20 % relat.

Reprodukovatelnost

Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit 30 % relat.

Mez stanovitelnosti

Nestanovena.

5. Mikroprvky

5.1. Stanovení obsahu mědi, železa, manganu a zinku

Metoda stanovení obsahu mědi, železa, manganu a zinkuje uveden v příloze č. 9, část 8.

5.2. Stanovení obsahu kobaltur

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu kobaltu v krmivech.

Obsah kobaltu se stanoví po mineralizaci vzorku v chloridovém výluhu metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS).

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Nestanovena.

5.3. Stanovení obsahu selenu.

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení selenu v krmivech.

Ve vzorku se po rozkladu kyselinou dusičnou v uzavřeném systému stanoví obsah selenu metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS).

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Nestanovena.

6. Výpočty

6.1. Vyhodnocování a výpočet výsledků stanovení obsahu doplňkových látek pro difúzně plotnové metody

Účel, rozsah a princip

Metoda uvádí a specifikuje uzančně závazný způsob pro vyhodnocování a výpočet výsledků při stanovení obsahu doplňkových látek v krmivech a premixech pro difúzně plotnové metody.

Průměry inhibičních resp. stimulačních zón, vzniklých při stanovení doplňkových látek difusně plotnovou metodou, se měří s přesností nejméně na 0,1 mm. Ze souboru takto získaných hodnot se vypočítá aritmetický průměr pro každou koncentraci zkoušeného vzorku i standardu.

7. Barviva

7.1. Stanovení β-karotenu spektrofotometrickou metodou

Účel, rozsah a princip

β-karoten je přírodní barvivo chemicky patřící do skupiny tetraterpenoidů a je pro vitaminem vitaminu A.

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení obsahu β-karotenu v krmivech.

Stanoví se po enzymatické hydrolýze směsí enzymů pepsin - trypsin (1:1) v alkalickém prostředí, rozpuštěním v acetonu a následnou extrakcí do hexanu, spektrofotometricky při vlnové délce 451 nm.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Mez stanovitelnosti

Nestanovena.

8. Mikrobiotika

8.1. Stanovení počtu zárodků bakterií rodu Enterococcus

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení počtu zárodků rodu Streptococcus skupiny D (Enterococcus) v krmivech a premixech.

Stanovení počtu zárodků bakterií rodu Enterococcus se provádí na selektivních půdách podle Slanetze a Bartleye. Jako referenční půda se při stanovení používá další selektivní půda (např. KF agar) nebo u premixů vhodná neselektivní půda. Naočkované půdy jsou kultivovány při 37 °C ± 1 °C. Růst a počty kolonií se vyhodnocují po dvou a čtyřdenní kultivaci.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

8.2. Stanovení počtu zárodků bakterií rodu Bacillus

Účel, rozsah a princip

Metoda specifikuje podmínky pro stanovení počtu zárodků rodu Bacillus v krmivech.

Stanovení počtu zárodků bakterií rodu Bacillus se provádí anaerobní kultivací na krevním agaru při 37 °C. Počty kolonií, charakteristické pro dané mikroorganismy, se vyhodnocují po 18-24 hodinách.

Opakovatelnost

Nestanovena.

Reprodukovatelnost

Nestanovena.

Příloha č. 11 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Laboratorní zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů

Seznam postupů fyzikálního zkoušení krmiv

1. Stanovení odrolu lisovaných krmiv
2. Stanovení zrnitosti
3. Stanovení ferromagnetických příměsí

1. Stanovení odrolu lisovaných krmiv

Účel, rozsah a princip

Postup specifikuje podmínky pro stanoveni odrolu u granulovaných krmiv. Postup je použitelný pro všechny druhy krmiv a premixů. Odrol se stanoví vážkově jako sypký podíl po oddělení granulí na předepsaném sítu.

2. Stanovení zrnitosti

Účel, rozsah a princip

Postup specifikuje podmínky pro stanovení zrnitosti sypkých krmiv. Postup je použitelný pro všechny druhy krmiv a premixů. Zrnitost se stanoví vážkově jako hmotnostní podíly částic různých velikostí prosévací zkouškou konečného vzorku na předepsaných sítech.

3. Stanovení ferromagnetických příměsí

Účel, rozsah a princip

Postup specifikuje podmínky pro stanovení ferromagnetických příměsí. Postup je použitelný pro všechny druhy krmiv a premixů. Ferromagnetické příměsi se stanoví vážkově na základě svých magnetických vlastností po separaci ze vzorku krmiva magnetem.

Příloha č. 12 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Laboratorní zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů

Seznam postupů smyslového zkoušeni krmiv

1. Posuzování barvy, struktury a konzistence
2. Posuzování pachu

1. Posuzování barvy, struktury a konzistence

Princip

Posuzují se a stanoví odchylky od barvy typické pro dané krmivo, u struktury a konzistence kvalita opracování krmných surovin, případné porušení původního stavu krmiva, u lisovaných krmiv velikost granulí.

2. Posuzování pachu

Princip

Posuzuje se druh a intenzita pachu v původním stavu a po zahřátí a odchylky od pachu, který je pro dané krmivo typický.

Příloha č. 13 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Laboratorní zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů

Seznam postupů speciálního zkoušení krmiv

1. Mikroskopie krmiv
2. Stanovení škůdců v obilovinách, luštěninách a olejninách
3. Stanovení škůdců v krmných směsích
4. Stanovení snětivosti pšenice
5. Stanovení druhové čistoty, nečistot a škodlivých nečistot u obilovin, luštěnin a olejnin
6. Mikroskopická identifikace a určování složek živočišného původu

1. Mikroskopie krmiv

Slouží k identifikaci jednotlivých druhů krmiv a k určení přítomnosti semen a plodů, uvedených jako nežádoucí látky ve vyhlášce Ministerstva zemědělství č.194/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádí zákon o krmivech. Buněčné struktury se posuzují mikroskopicky porovnáním s preparáty připravenými z jednotlivých druhů krmiv, zbavených všech cizích příměsí.

2. Stanovení škůdců v obilovinách, luštěninách a olejninách

Princip

Živí škůdci se zjišťuji po prosátí vzorku v propadu, popř. v podílu na sítě buď pouhým okem, popř. pomoci lupy nebo stereoskopickým mikroskopem. Seznam škůdců je uveden v příloze č.2 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 194/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádí zákon o krmivech.

3. Stanovení Škůdců v krmných smíších

Princip

Živí škůdci se zjišťují po prosátí vzorku v propadu, popř. v podílu na sítě buď pouhým okem, popř. pomocí lupy nebo stereoskopickým mikroskopem. Seznam škůdců je uveden v příloze č. 2 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 194/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádí zákon o krmivech.

4. Stanovení snětivosti pšenice

Princip

Za snětivou se považuje pšenice, která obsahuje zrna napadená snětí, snětivé kuličky, případně vykazuje pach po sněti. Konečný vzorek se vysype na světlou podložku a smyslově se posuzuje zamazání zrn sporami sněti, výskyt snětivých kuliček a pachu po sněti. Jestliže vzorek vykazuje kterýkoliv z uvedených znaků, označí se pšenice za snětivou.

5. Stanovení botanické čistoty, nečistot a škodlivých nečistot u krmných surovin.

Princip

Mechanicky nebo ručně se z poměrné části konečného vzorku oddělí botanické nečistoty (přirozené neškodné nečistoty a škodlivé nečistoty a škodlivá olejnatá semena, tj. semena a plody plevelů uvedené v příloze č. 3 vyhlášky č. 451/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění zákona č. 244/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a cizí předměty a vyjadřují se jako procentní podíl.

6. Podmínky pro mikroskopické stanovení, identifikaci nebo určování složek živočišného původu v krmivech.

Účel, rozsah a princip

Tato metoda je určena pro stanovení složek živočišného původu (definovaných jako produkty zpracování těl nebo částí těl savců, ptáků a ryb) v krmivech, prováděné pomocí mikroskopického zkoušení v rámci systému koordinovaného inspekčního programu v oblasti výživy zvířat v souladu s § 16 zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů.

Stanovení prováděná podle této metody jsou používána k provádění odborného dozoru a zkoušení krmiv. Ke zlepšení určování určitých typů živočišných konstituentů nebo určení původu živočišné složky mohou být použity v další zkoušce upravené nebo alternativní metody. Při zkoušení určitých specifických živočišných konstituentů jako např. plasma nebo kosti v tuku (viz také bod 9) mohou být také použity další metody za předpokladu, že tyto zkoušky budou provedeny jako doplněk ke zkouškám uváděným v koordinačním inspekčním programu.

Citlivost stanovení v krmivech může být v závislosti na původu složek živočišného původu velmi nízká – 0,01 %.

K identifikaci se použije vhodně upravený reprezentativní vzorek, odebraný podle postupu uvedeného v § 1 až 6. Dále uvedená metoda je vhodná pro krmiva s nízkým obsahem vlhkosti. Krmiva s vyšším obsahem vlhkosti než 14 % musí být předem předsušena. Zejména některá krmiva a krmné suroviny (např. tuky a oleje) vyžadují uvedenou úpravu. Složky živočišného původu jsou identifikovány na základě typických, mikroskopicky identifikovatelných charakteristik (např. svalových vláken nebo jiných částí masa, chrupavek, kostí, rohů, chlupů, štětin, krve, peří, vaječných skořápek, rybích kostí, šupin).

Identifikace musí být provedena jak v sítové frakci, tak v koncentrovaném sedimentu vzorku.

Příloha č. 14 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Zkoušení homogenity

1. Homogenita premixů a krmiv s použitím premixů

Zkoušení homogenity se uskutečňuje pomocí doplňkové látky nebo přidané aminokyseliny, dávkované do premixů nebo do krmiv s použitím premixů. Tato doplňková látka nebo aminokyselina musí být stanovitelná metodami zkoušení, které jsou uvedené v přílohách č. 7 až 10. Homogenita se zkouší v rámci jedné partie.

2. Zkoušení homogenity partie

Pro test homogenity partie se vybere n, obalů nebo u volně ložených krmiv nj hypotetických Částí partie a z každé z nich se odebere jediný dílčí vzorek, který se samostatně upraví a tím se získá n, zkušebních vzorků. Z výsledků zkoušek x1, x2, x3....xnj se stanoví analýza s2.

3. Stanovení celkového rozptylu

Pro stanovení celkového rozptylu použijeme výraz:

k(xj - x)2
s2 = 1
k - 1
j - 1

kde:

k je celkový počet odebraných dílčích vzorků (počet úrovní)

xj je průměr uvnitř úrovně

x je průměr ze všech analytických stanovení (celkový průměr), uvedených ve sloupci 3 protokolu o zkouškách

4. Stanovení rozptylu metody

Pro stanovení rozptylu zkušební metody použijeme výraz:

n (x - xi )2
sy2 =1
n - 1
i - 1

kde:

n je počet paralelních opakování pro ověření metody (ověřovací série)

xi je i-té stanovení na vzorku, který je použit k ověření metody (ověřovací série),

xi je průměr stanovení u vzorku, který je použit k ověřeni metody (ověřovací série), uvedených ve sloupci 7 protokolu o zkouškách

5. Partie krmiva nebo premixu se považuje za homogenní pouze tehdy, když platí:

F0,05 =s2< F0,05 (α, k -1; n - 1)
sy2

6. Počet vzorkovaných obalů nebo hypotetických částí je následující:

Počet obalů v partiiVzorkovaná hmotnost volně
ložené partie - t
Počet vzorkovaných obalů -
částí (díl. vzorků)
do 25do 1,505
26-50od 1,51-2506
51-100od 2,51-5,007
101-200od 5,01-10,009
201-300od 10,01 -15,0011
301-500od 15,01-25,0013
501 - 800od 25,01-40,0016
801 -1 300od 40,01-65,0020

Příloha č. 16 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Způsob posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení

1. Zkoušení pracovní přesnosti se uskutečňuje u všech míchacích zařízení, která slouží pro finální výrobu premixů a krmiv s použitím premixů.

2. Ke zkoušení se používá výhradně jako indikační doplňková látka lasalocid, u které je před zkouškou ověřen obsah účinné látky a látka je upravena tak, aby veškeré částice propadaly drátěným sítem o velikosti strany oka 0,5 mm. Pro zkoušku pracovní přesnosti 1 : 10 000 se odvazuje 100 g jako 100 % látky na 1 tunu míchaného substrátu, k ověření pracovní přesnosti 1 : 100 000 se odvažuje 10 g jako 100 % látky. Před použitím látky je přípustné její předmíchání do 1 kg použitého nosiče.

3. Ke zkoušce se používá jako nosič pro míchací zařízení sloužící k výrobě premixů s minerálním nosičem nebo pro výrobu doplňkových minerálních krmiv, krmný vápenec jemně nebo velmi jemně mletý. V ostatních případech se používá ke zkoušce jako nosič pšeničná mouka krmná. Velikost částic míchaného substrátu má být menší jak než 1 mm.

4. Míchací zařízení, u kterého se uskutečňuje zkouška, nesmí propouštět míchaný substrát, míchací element musí být úplný, nepoškozený, zbavený zbytků a zcela vyprázdněný. Pokud se jedná o typové míchací zařízení, porovná se technické provedení míchacího zařízení s technickými podmínkami jeho výrobce a o porovnání se vyhotovuje protokol o shodě.

5. Protokol o shodě obsahuje tyto náležitosti:

a) o jaké zařízení se jedná a kdo je jeho výrobcem,

b) typ míchacího zařízení,

c) výrobní číslo (pokud je uvedeno),

d) rok výroby,

e) provozovatel (pokud se nejedná o zkoušky u výrobce zařízení),

f) posouzení shody výrobku s technickými podmínkami:

- technické parametry (pohon, pracovní část - míchací element, vyprazdňovací zařízeni)

- funkční parametry (opotřebení mechanických částí, změny tvaru dílů, těsnost stroje po naplnění),

- souhrnné vyjádření a případná doporučení,

- kdo provedl posouzení shody (popis, případně razítko),

- za provozovatele (výrobce) podpis, případně razítko,

- datum vyhotovení protokolu.

6. Vlastní postup zkoušky

Míchací zařízení se naplní míchaným nosičem (pšeničnou moukou krmnou, krmným vápencem), který se odváží s přesností ± 1 % z celkové jeho navážky. Odvažuje se takové množství, aby zaplnilo nejméně dvě třetiny objemu míchacího prostoru, který je udán výrobcem. Po kontrole těsnosti míchacího zařízení, která se uskutečňuje za jeho chodu, se za klidu míchacího elementu vpraví na povrch nosiče odvážené množství (s přesností 0,01 g) indikační doplňkové látky a míchací zařízení se uvede do chodu na dobu stanovenou výrobcem v technických podmínkách (pokud není stanovena na dobu udanou provozovatelem). Po ukončení stanovené doby se přikročí k odběru vzorků.

7. Odběr vzorků se uskutečňuje podle technického provedení míchacího zařízení buď za jeho klidu přímo z míchacího prostoru, nebo při jeho vyprazdňování za chodu míchacího zařízení. Odběr dílčích vzorků se uskutečňuje pomocí dvouplášťového vertikálního vzorkovače nebo pomocí vzorkovací krabice pro odběr vzorků z celého průřezu toku materiálu. Pokud nelze použít k odběru vzorků při vyprazdňování žádnou z uvedených vzorkovacích pomůcek, lze výjimečně použít vhodnou vzorkovací lopatku. Za dílčí vzorek se považuje jeden vpich vzorkovače nebo jeden náběr vzorkovací krabicí. Takto odebrané dílčí vzorky se neupravují a přímo vkládají do obalů.

8. Úprava a zkoušení vzorků

Úpravu vzorků pro zkoušení stanovuje příloha č. 7, bod 1.7. Pro zkoušení se používají postupy uvedené ve Věstníku, řada Národní referenční laboratoř, díl č. 3.

Pro doplňkovou látku lasalocid, která je ustanovena k ověření přesnosti míchacích zařízení, platí následující hodnoty opakovatelnosti:

Doplňková látkaObsah mg/kgOpakovatelnost
Lasalocidod 0,5 do 1510 % relat.
od 50 do 1505 % relat.

Z každého upraveného dílčího vzorku vždy po samostatné úpravě mícháním se oddělí dva zkušební vzorky pro 2 paralelní stanovení indikační doplňkové látky a u jednoho náhodně vybraného dílčího vzorku se oddělí čtyři zkušební vzorky pro 4 paralelní stanovení. Provedené paralelní stanovení u každého dílčího vzorku se nesmí od sebe odchylovat o více než je stanovená opakovatelnost pro danou metodu zkoušení. Z dvou paralelních stanovení u každého dílčího vzorku se vypočítá pro každý vzorek průměrná hodnota obsahu doplňkové látky, která slouží pro stanovení celkového rozptylu.

9. Stanovení celkového rozptylu

Pro zpracování celkového rozptylu se použije jednotlivá paralelní stanovení u dílčích vzorků, z kterých se vypočte průměrná hodnota pro každý dílčí vzorek. Do výpočtu se dosadí průměrné hodnoty (x) dílčích vzorků.

Pro stanovení celkového rozptylu (s2) platí:

10. Stanovení rozptylu zkušební metody

Pro stanovení rozptylu zkušební metody platí:

11. Pracovní přesnost míchacího zařízení se považuje za vyhovující, pokud zkoušený substrát vykazuje homogenitu použité doplňkové látky a pro uvedené platí vztah: kdy

12. Ze zkoušení pracovní přesnosti míchacího zařízení se vystavuje protokol o zkouškách, který obsahuje:

a) typ míchacího zařízení, o které se jedná a pro jakou pracovní přesnost bylo zkoušeno (§ 7 odst. 3 písmeno b) zákona č. 91/1996 Sb.),

b) kdo je výrobcem míchacího zařízení,

c) jaká indikační doplňková látka byla použita a v jakém obsahu na kg zkoušeného substrátu (teorie),

d) vlastní výsledky jednotlivých zkoušek obsahující číslo vzorku, pod kterým byl zařazen do zkoušek, pořadové číslo paralelního stanovení, prokázaný obsah doplňkové látky v paralelním stanovení, průměrný obsah doplňkové látky v dílčím vzorku, celkový průměr ze všech paralelních stanovení použitých k výpočtu celkového rozptylu, celkový rozptyl, rozptyl metody, f-test vypočítaný, f-test tabelovaný pro úroveň 0,1,

e) závěrečné hodnocení,

f) datum vyhotovení protokolu,

g) razítko a podpis osoby provádějící zkoušky

Protokol o zkoušení pracovní přesnosti je přenosný na stejné typy míchacích zařízení za předpokladu, že míchací zařízení bylo posouzeno a vystaven protokol o shodě mezi typem míchacího zařízení, které jíž vyhovělo požadavkům pro pracovní přesnost a míchacím zařízením, které je posuzováno, zdaje shodné.

13. Vzor protokolu o zkouškách.

Protokol o zkouškách č.
Protokol o zkouškách č.

Příloha č. 18 k vyhlášce č. 124/2001 Sb.

Část 1 : Metody odběru vzorků pro odborný dozor a zkoušení obsahu dioxinů (PCDD/PCDF) a určování dioxinům podobných PCB v některých krmivech

1 . Účel a oblast působnosti

Vzorky určené pro úřední kontrolu obsahu dioxinů (PCDD/PCDF), jakož i pro určení obsahu PCB s dioxinovým efektem (Tabulka PCB s dioxinovým efektem) v krmivech se odebírají v souladu s § 1 až 6 této vyhlášky. Musí se použít kvantitativní požadavky týkající se kontroly látek nebo produktů obsažených rovnoměrně v krmivech v souladu s § 1 až 6 této vyhlášky. Takto získané souhrnné vzorky se považují za reprezentativní pro vzorkované partie nebo subpartie, z nichž jsou odebrány. Dodržení maximálních obsahů stanovených v příloze č. 3 vyhlášky č. 451/2000 Sb. se posuzuje na základě obsahů stanovených v laboratorních vzorcích.

2. Soulad partie nebo subpartie se specifikací

Partie se uznává, jestliže výsledek jediné analýzy nepřekročí příslušný maximální obsah stanovený v příloze č. 3 vyhlášky č. 451/2000 Sb. při zohlednění nejistoty měření. Partie nesplňuje maximální obsah stanovený v příloze č. 3 vyhlášky č. 451/2000 Sb., jestliže výsledek analýzy potvrzený druhou analýzou a vypočtený jako průměr nejméně dvou nezávislých stanovení při zohlednění nejistoty měření překročí maximální obsah.

Nejistotu měření lze zohlednit jedním z těchto způsobů:

– započítáním rozšířené nejistoty při použití faktoru pokrytí 2, který odpovídá hladině spolehlivosti alespoň 95 %, nebo

– stanovením rozhodovací meze (CCα) v souladu s rozhodnutím Komise 2002/657/ES (bod 3.1.2.5. přílohy pro látky, pro něž byla stanovena přípustná hodnota).

Tato pravidla se uplatní pro výsledek analýzy získaný ze vzorku pro úřední kontrolu.

Tabulka PCB s dioxinovým efektem

KongenerHodnota TEFKongenerHodnota TEF
Dibenzo-p-dioxiny („PCDD“)PCB „s dioxinovým efektem“: non-ortho
PCB + mono-ortho PCB
2,3,7,8-TCDD1Non-ortho PCB
1,2,3,7,8-PeCDD1
1,2,3,4,7,8-HxCDD0,1
1,2,3,6,7,8-HxCDD0,1PCB 770,0001
1,2,3,7,8,9-HxCDD0,1PCB 810,0001
1,2,3,4,6,7,8-HpCDD0,01PCB 1260,1
OCDD0,0001PCB 1690,01
Dibenzofurany („PCDF“)Mono-ortho PCB
2,3,7,8-TCDF0,1PCB 1050,0001
1,2,3,7,8-PeCDF0,05PCB 1140,0005
2,3,4,7,8-PeCDF0,5PCB 1180,0001
1,2,3,4,7,8-HxCDF0,1PCB 1230,0001
1,2,3,6,7,8-HxCDF0,1PCB 1560,0005
1,2,3,7,8,9-HxCDF0,1PCB 1570,0005
2,3,4,6,7,8-HxCDF0,1PCB 1670,00001
1,2,3,4,6,7,8-HpCDF0,01PCB 1890,0001
1,2,3,4,7,8,9-HpCDF0,01
OCDF0,0001
Použité zkratky: „T“ = tetra; „Pe“ = penta; „Hx“ = hexa; „Hp“ = hepta; „O“ = okta; “CDD“ = chlorodibenzo-p-dioxin; „CDF“ = chlorodibenzofuran; „CB“ = chlorobifenyl.

Část 2 : Příprava vzorků a požadavky na metody analytického zkoušení používané při provádění odborného dozoru a zkoušení obsahu dioxinů (pcdd/pcdf) a stanovení dioxinům podobných pcb v některých krmivech

1. Cíl a oblast použití

Tyto požadavky na metody analytického zkoušení se používají pro stanovení dioxinů (polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů (PCDD) a polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF)) a dioxinům podobných polychlorovaných bifenylů (PCB) v krmných surovinách a krmivech.

Sledování přítomnosti dioxinů v krmivech se provádí pomocí strategie zahrnující vyhledávací metodu pro výběr vzorků s obsahem dioxinů a dioxinům podobných PCB o méně než 30 až 40 % nižším nebo vyšším než je množství, které je předmětem zájmu. Koncentrace dioxinů ve vzorcích s významným obsahem se stanoví/potvrdí ověřovací metodou.

Vyhledávací metody jsou metody, které se používají ke zjišťování přítomnosti dioxinů a dioxinům podobných PCB v množství, které je předmětem zájmu. Tyto metody jsou schopné rychle zpracovat velký objem vzorků a používají se k prověření velkého množství vzorků z hlediska možných pozitivních výsledků. Jsou speciálně navrženy tak, aby vyloučily falešně negativní výsledky.

Ověřovací metody jsou metody, které poskytují úplné nebo doplňkové informace umožňující jednoznačnou identifikaci a kvantifikaci dioxinů a dioxinům podobných PCB na uvažované úrovni, která je předmětem zájmu.

2. Obecně

Protože vzorky z životního prostředí a biologické vzorky (včetně vzorků krmných surovin/krmiv) obvykle obsahují složité směsi různých dioxinových kongenerů, byla pro usnadnění hodnocení jejich nebezpečnosti vyvinuta koncepce koeficientů toxické ekvivalence (TEF). Tyto TEF byly stanoveny, aby vyjádřily koncentraci směsí 2,3,7,8-substituováných PCDD a PCDF, a později také u některých non-ortho a mono-ortho-chlór substituovaných PCB, které vykazují aktivitu podobnou dioxinům, v toxických ekvivalentech (TEQ) 2,3,7,8-TCDD (viz. Tabulka Světové zdravotnické organizace)

Koncentrace jednotlivých látek v daném vzorku se násobí jejich příslušným TEF a tyto násobky se následně sčítají, aby se dospělo k celkové koncentraci dioxinům podobných sloučenin, vyjádřených v TEQ.

Koncepce „horní hranice“ vyžaduje, aby se do celkové hodnoty TEQ započítaly mezní hodnoty kvantifikace každého nekvantifikovaného kongeneru.

Koncepce „dolní hranice“ vyžaduje, aby se do celkové hodnoty TEQ započítala za každý nekvantifikovaný kongener nulová hodnota.

Koncepce „střední hodnoty“ vyžaduje, aby se do celkové hodnoty TEQ započítala polovina mezní hodnoty kvantifikace pro každý nekvantifikovaný kongener.

3. Příprava vzorků

Pro přípravu vzorků k laboratornímu zkoušení jsou použitelné postupy uvedené v příloze č. 7 této vyhlášky. Kromě toho musí být splněny tyto požadavky :

- vzorky musí být skladovány a přepravovány ve skleněných, hliníkových, polypropylénových nebo polyethylenových nádobách. Z nádoby na vzorky musí být odstraněny stopy papírového prachu. Skleněné nádobí musí být vypláchnuto rozpouštědly předem zkontrolovanými z hlediska přítomnosti dioxinů,

- musí být provedena slepá zkouška, která spočívá v provedení celého analytického postupu s vynecháním vzorku,

- hmotnost vzorku použitá k extrakci musí být dostatečná vzhledem k citlivosti.

4. Požadavky kladené na laboratoře

- laboratoře musí prokázat účinnost metody v rozsahu koncentrace, která je předmětem zájmu, například polovina, jedno a dvojnásobek koncentrace, která je předmětem zájmu, s přijatelným variačním koeficientem výsledků opakované analýzy. Podrobnosti kritérií přijatelnosti viz bod 5;

- mezní hodnota stanovitelnosti pro ověřovací metodu musí být v rozsahu asi jedné pětiny úrovně, která je předmětem zájmu, aby byla jistota, že v rozsahu úrovně, která je předmětem zájmu, se dosahuje přijatelných variačních koeficientů;

- jako opatření v rámci vnitřní kontroly jakosti se provádějí pravidelné slepé zkoušky, stanovení se standardním přídavkem nebo stanovení kontrolních vzorků (nejlépe certifikovaného referenčního materiálu, je-li k dispozici);

- úspěšná účast v mezilaboratorních studiích, které hodnotí způsobilost laboratoře, je nejlepším způsobem, jak prokázat schopnost provádět určitá stanovení. Avšak úspěšná účast v mezilaboratorních studiích, například pro půdní vzorky nebo vzorky odpadních vod, nezbytně neprokazuje též schopnost v oblasti vzorků potravin nebo krmiv, kde jde o nižší úrovně znečištění. Proto je povinná trvalá účast v mezilaboratorních studiích stanovení dioxinů a dioxinům podobných PCB v příslušných matricích krmiv /potravin;

- laboratoře musí být akreditovány uznávaným subjektem působícím v souladu s ISO Guide 58, aby bylo zajištěno, že uplatňují zabezpečování jakosti při analýzách. Laboratoře by měly být akreditovány podle normy ISO/IEC 17025:1999.

5. Požadavky kladené na analytické metody zkoušení dioxinů a dioxinům podobných PCB

Základní požadavky pro uznání analytických metod:

- vysoká citlivost a nízké mezní hodnoty detekce. Pro PCDD a PCDF musí být detekovatelná množství v řádu pikogramů TEQ (10-12 g), kvůli mimořádné toxicitě některých z těchto sloučenin. Je známo, že PCB se vyskytují ve vyšších koncentracích než PCDD a PCDF. Pro většinu kongenerů PCB již postačuje citlivost v řádu nanogramů (10-9 g). Avšak pro měření jedovatějších dioxinům podobných kongenerů PCB (zejména non-ortho substituovaných forem) musí být dosaženo stejné citlivosti jako pro PCDD a PCDF;

- vysoká selektivita. Je nutné rozlišovat PCDD, PCDF a dioxinům podobné PCB od velkého množství jiných, společně extrahovaných a eventuálně rušivých sloučenin přítomných v koncentracích až o několik řádů vyšších než koncentrace látek, které jsou předmětem zájmu. Pro plynovou chromatografii s hmotnostní spektrometrií (GC/MS) je nezbytné rozlišení mezi různými kongenery, tj. mezi toxickými (např. sedmnáct 2,3,7,8-substituovaných PCDD a PCDF a dioxinům podobných PCB) a ostatními kongenery. Biologické zkoušky sloučenin musí být schopny selektivně určit hodnoty TEQ jako součet PCDD, PCDF a dioxinům podobných PCB;

- vysoká přesnost (správnost a shodnost). Stanovení musí poskytnovat platný a spolehlivý odhad skutečné koncentrace ve vzorku. Je nezbytná vysoká přesnost (přesnost měření: velká shoda výsledku měření a skutečné nebo přisuzované hodnoty měření), aby se předešlo zamítnutí analýzy vzorku na základě špatné spolehlivosti odhadu TEQ. Přesnost se vyjadřuje jako správnost (rozdíl mezi střední naměřenou hodnotou analytu v certifikováném referenčním materiálu a jeho certifikovanou hodnotou, vyjádřený jako procento této hodnoty) a shodnost (shodnost se obvykle počítá jako standardní odchylka zahrnující opakovatelnost a reprodukovatelnost a označuje míru shody mezi výsledky získanými několikanásobným použitím experimentálního postupu za předepsaných podmínek).

Vyhledávací metody mohou zahrnovat metody biologických zkoušek a metody GC/MS; ověřovací metody jsou metody plynové chromatografie s vysokým rozlišením/ hmotnostní spektrometrie s vysokým rozlišením (HRGC/HRMS). Celková hodnota TEQ musí vyhovovat těmto kritériím

Vyhledávací metodyOvěřovací metody
Falešně negativní koncentrace< 1 %
Správnost-20 až +20 %
Variační koeficient< 30 %< 15 %

6. Zvláštní požadavky, které musí splňovat metody GC/MS, aby vyhovovaly pro účely vyhledávání nebo ověřování

- při validaci metody musí být hned na počátku analytické metody, například před extrakcí, provedeno přidání vnitřních standardů 2,3,7,8-chlór substituovaných PCDD/F značených pomocí 13C (a vnitřních standardů dioxinům podobných PCB značených pomocí 13C, pokud musí být určeny dioxinům podobné PCB). Alespoň jeden kongener musí být přidán pro každou z tetra nebo okta-chlorovaných homologických skupin PCDD/F (a alespoň jeden kongener pro každou z homologických skupin dioxinům podobných PCB, pokud musí být určeny dioxinům podobné PCB) (nebo alespoň jeden kongener pro každou skupinu vybraných iontů při použití hmotnostní spektrometrie v režimu registrace vybraných iontů, použitou pro sledování PCDD/F a dioxinům podobných PCB). Jednoznačně se dává přednost, zejména v případě ověřovacích metod, použití všech 17 vnitřních standardů 2,3,7,8-substituováných PCDD/F značených pomocí 13C a všech 12 vnitřních standardů dioxinům podobných PCB značených pomocí 13C (pokud musí být určeny dioxinům podobné PCB).

Pro ty kongenery, k nimž není přidán žádný analog značený pomocí 13C, se určí relativní koeficienty odezvy při použití vhodných kalibračních roztoků.

- Pro krmiva rostlinného původu a krmiva živočišného původu obsahující méně než 10 % tuku je přidání vnitřních standardů před extrakcí povinné. Pro krmiva živočišného původu obsahující více než 10 % tuku se vnitřní standardy přidávají buď před, nebo po extrakci tuku. Vhodná validace účinnosti extrakce se provádí v závislosti na tom, kdy je vnitřní standard přidáván a na tom, zda jsou výsledky uváděny v produktu nebo v tuku.

- Před analýzou GC/MS musí být přidán jeden nebo dva standardy pro stanovení výtěžnosti.

- Kontrola výtěžnosti je nezbytná. U ověřovacích metod se výtěžnost jednotlivých vnitřních standardů pohybuje v rozsahu 60 až 120 %. Nižší nebo vyšší hodnota výtěžnosti jednotlivých kongenerů zejména některých hepta- a okta-chlorováných dibenzodioxinů a dibenzofuranů, je přípustná pod podmínkou, že jejich příspěvek k hodnotě TEQ nepřesáhne 10 % celkové hodnoty TEQ (jen na základě PCDD/F). Hodnota výtěžnosti u vyhledávacích metod se pohybuje mezi 30 a 140 %.

- Oddělení dioxinů od rušivých chlorovaných sloučenin, jako jsou PCB a chlorované difenylethery, se provádí vhodnými chromatografickými technikami (nejlépe na florisilové, aluminové a/nebo uhlíkové koloně).

- Oddělení isomerů pomocí plynové chromatografie musí být dostatečné (< 25 % mezi píky 1,2,3,4,7,8-HxCDF a 1,2,3,6,7,8-HxCDF).

- Stanovení se provádí podle metody EPA 1613 revize B: tetra- až okta-chlorované dioxiny a furany pomocí izotopického zřeďování HRGC/HRMS nebo jinou metodou se shodnými pracovními charakteristikami (performance criteria).

- u krmiv kontaminovaných dioxiny v rozsahu maximální úrovně nebo nad ní by rozdíl mezi horní a dolní mezní úrovní neměl překročit 20 %. U krmiv s úrovní kontaminace výrazně pod maximální úrovní se může rozdíl pohybovat v rozmezí 25 a 40 %.

7. Vyhledávací analytické metody

7.1 Úvod

Vyhledávací metody mohou být použity k různým přístupům : čistě vyhledávací přístup a nebo kvantitativní přístup.

Vyhledávací přístup

Odezva vzorků se porovnává s odezvou srovnávacího vzorku na úrovni, která je předmětem zájmu. Vzorky s odezvou nižší než srovnávací vzorek se považují za negativní, vzorky s vyšší odezvou se považují za pozitivní. Požadavky:

- do každé zkušební série se zařazují alespoň jeden slepý a jeden srovnávací vzorek, které se extrahují a zkouší současně za shodných podmínek. Odezva srovnávacího vzorku musí být zřetelně vyšší ve srovnání se slepým vzorkem,

- zařazují se další srovnávací vzorky s poloviční a dvojnásobnou koncentrací, která je předmětem zájmu, aby se prokázala řádná účinnost zkoušky pro kontrolu koncentrace, která je předmětem zájmu,

- při zkoušení jiných matric se musí prokázat vhodnost referenčního vzorku(ů), nejlépe zařazením vzorků, u nichž bylo pomocí HRGC/HRMS zjištěno, že obsahují množství TEQ přibližně odpovídající referenčnímu vzorku nebo jinému slepému vzorku obohacenému na tuto úroveň,

- protože při biologických zkouškách sloučenin nemohou být použity žádné vnitřní standardy, jsou pro získání informací o standardní odchylce v rámci jedné zkušební série velmi důležité testy opakovatelnosti. Variační koeficient musí být nižší než 30 %,

- pro biologické zkoušky jsou definovány cílové (stanovované) sloučeniny, možné rušivé vlivy a maximální přípustné slepé hodnoty.

Kvantitativní přístup

Kvantitativní přístup vyžaduje standardní sérii ředění, dvojnásobné nebo trojnásobné čištění a měření, jakož i slepé stanovení a kontrolu výtěžnosti. Výsledek se vyjadřuje jako TEQ, čímž se předpokládá, že sloučeniny odpovědné za signál odpovídají principu TEQ. Toto může být provedeno pomocí TCDD (nebo standardní dioxin/furanové směsi) za účelem vytvoření kalibrační křivky pro výpočet hodnoty TEQ v extraktu a tedy i vzorku. Tato hodnota se následně koriguje podle hodnoty TEQ vypočtené pro slepý vzorek (aby se zohlednily nečistoty z použitých rozpouštědel a chemikálií) a výtěžnost (vypočtená z hodnoty TEQ ve vzorku pro kontrolu jakosti v blízkosti mezní koncentrace, která je předmětem zájmu). Je nezbytné poznamenat, že část zřejmé ztráty výtěžnosti může být způsobena matricovými jevy a/nebo rozdíly mezi hodnotami TEF v biologických zkouškách sloučenin a úředními hodnotami TEF stanovenými WHO.

7.2. Požadavky kladené na analytické metody používané pro vyhledávání

- pro vyhledávání se používají analytické metody GC/MS a biologické metody zkoušení. Pro metody GC/MS se uplatňují požadavky stanovené v bodu 6. Pro buněčné biologické zkoušky sloučenin platí zvláštní požadavky stanovené v bodu 7.3 a pro biologické zkoušky sloučenin prováděné pomocí setů platí zvláštní požadavky stanovené v bodu 7.4;

- jsou nezbytné informace o počtu falešně pozitivních a falešně negativních výsledků velkého souboru vzorků pod a nad maximální úrovní nebo účinnou úrovní ve srovnání s obsahem TEQ určeným ověřovací analytickou metodou. Skutečný podíl falešně negativních výsledků musí být nižší než 1 %. Podíl falešných pozitivních výsledků musí být natolik nízký, aby se použití vyhledávacího nástroje stalo výhodným;

- pozitivní výsledky musí být vždy potvrzeny ověřovací analytickou metodou (HRGC/HRMS). Kromě toho se pomocí HRGC/HRMS potvrzují vzorky z širokého rozmezí hodnot TEQ (přibližně 2 až 10 % negativních vzorků) a předkládají se informace o souladu výsledků biologické zkoušky a HRGC/HRMS.

7.3. Zvláštní požadavky kladené na biologické zkoušky sloučenin

- při biologickém zkoušení vyžaduje každá zkouška řadu srovnávacích koncentrací TCDD nebo dioxin/furanových směsí (úplná křivka dávka/odezva s R2 > 0,95). Avšak pro účely vyhledávání se používá rozšířená nízkoúrovňová křivka pro analyzování vzorků s nízkým obsahem;

- aby bylo výsledku biologické zkoušky sloučenin dosaženo během konstantní doby, používá se srovnávací koncentrace TCDD (asi trojnásobek meze detekce) uvedená na listu kontroly jakosti. Jinou možností je relativní odezva srovnávacího vzorku vztažená ke kalibrační křivce TCDD, protože odezva buněk může záviset na mnoha faktorech;

- pro každý srovnávací materiál se zaznamenávají a kontrolují grafy kontroly jakosti, aby byl zajištěn soulad výsledku se směrnicemi;

- zejména v případě kvantitativního vyhodnocování musí být výsledek ředění vzorků uvnitř lineárního části úseku křivky odezvy. Vzorky nad lineární částí křivky odezvy musí být znovu zředěny a přezkoušeny. Proto se doporučuje zkoušet alespoň tři nebo více různě ředěných vzorků najednou;

- variační koeficient nesmí být vyšší než 15 % při trojnásobném stanovení pro každé ředění vzorku a pro tři nezávislé pokusy by neměl přesáhnout 30 %;

- mezní hodnota detekce se stanovuje jako trojnásobek směrodatné odchylky slepého pokusu s rozpouštědlem nebo z odezvy pozadí. Dalším přístupem je použití odezvy, která je nad pozadím (indukční koeficient rovnající se pětinásobku slepého pokusu s rozpouštědlem) vypočteným z kalibrační křivky dne. Mez stánovitelnosti se stanovuje jako pětinásobek standardní odchylky odezvy slepého pokusu s rozpouštědlem nebo pozadí nebo pomocí odezvy, která je jasně nad pozadím (indukční koeficient rovnající se desetinásobku odezvy slepého rozpouštědla) vypočteným z kalibrační křivky dne.

7.4. Zvláštní požadavky kladené na biologické zkoušky sloučenin prováděné pomocí souprav (kitů)

Poznámka : Dosud nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že komerčně dostupné biologické zkoušky sloučenin prováděné pomocí souprav jsou dostatečně citlivé a spolehlivé na to, aby mohly být používány k vyhledávacímu zjišťování přítomnosti dioxinů v požadovaných koncentracích ve vzorcích potravin a krmiv.

- musí být dodržovány pokyny výrobce pro přípravu vzorků,

- nepoužívají se zkušební soupravy po uplynutí doby použitelnosti,

- nepoužívají materiály a součásti navržené pro použití s jinými soupravami,

- zkušební soupravy se uchovávají v předepsaném rozsahu skladovacích teplot a používají se při předepsané provozní teplotě,

- mezní hodnota detekce pro imunologickou zkoušku se určuje jako součet střední hodnoty a trojnásobku standardní odchylky, vycházejících z deseti opakovaných analýz slepého vzorku, jenž se dělí směrnicí přímky, získané lineární regresí;

- pro zkoušky v laboratořích se doporučuje požívat srovnávací standardy, aby byla jistota, že citlivost standardu je v přijatelném rozsahu.

8. Oznamování výsledků

Pokud to používaný analytický postup umožňuje, analytické výsledky uvádí množství jednotlivých kongenerů PCDD/F a PCB jako dolní, horní a střední odhady, aby oznamované výsledky obsahovaly maximum informací. Dále se uvádí také obsah lipidů ve vzorku a metoda použitá pro extrakci lipidů.

Výtěžnost vnitřních standardů se uvádí, pokud jsou výsledky mimo povolený rozsah maximálních hodnot uvedených v bodu 6 a v ostatních případech na vyžádání.

Část 3:

Souvislosti

Pouze pro účely této vyhlášky je schválenou specifickou mezí kvantifikace jednotlivého kongeneru koncentrace analytu v extraktu vzorku, jenž vytváří instrumentální odezvu na dva různé ionty, která má být monitorována v poměru signál – šum 3 : 1 pro méně citlivé signály a při splnění základních požadavků, jako je např. retenční čas, poměr izotopu podle postupu určení popsaného v metodě EPA 1613 revize B.

Poznámky pod čarou

1) Je vydána na základě a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství vyhláškou.

1a) Směrnice Rady 70/373/EHS ze dne 20. července 1970 o zavedení metod odběru vzorků a analytických metod Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Rady 72/275/EHS ze dne 20. července 1972, kterou se mění směrnice o zavedení metod odběru vzorků a analytických metod Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
První směrnice Komise 71/250/EHS ze dne 15. června 1971, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 81/680/EHS ze dne 30. července 1981, kterou se mění směrnice 71/250/EHS, 71/393/EHS, 72/199/EHS, 73/46/EHS, 74/203/EHS, 75/84/EHS, 76/372/EHS a 78/633/EHS týkající se stanovení analytických metod Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 98/54/ES ze dne 16. července 1998, kterou se mění směrnice 71/250/EHS, 72/199/EHS, 73/46/EHS a zrušuje směrnice 75/84/EHS.
Směrnice Komise 1999/27/ES ze dne 20. dubna 1999, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro stanovení amprolia, diclazurilu a carbadoxu v krmivech, mění směrnice 71/250/EHS a 73/46/EHS a zrušuje směrnice 74/203/EHS.
Druhá směrnice Komise 71/393/EHS ze dne 18. listopadu 1971, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 73/47/EHS ze dne 5. prosince 1972, kterou se mění druhá směrnice Komise ze dne 18. listopadu 1971, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 81/680/EHS ze dne 30. července 1981, kterou se mění směrnice 71/250/EHS, 71/393/EHS, 72/199/EHS, 73/46/EHS, 74/203/EHS, 75/84/EHS, 76/372/EHS a 78/633/EHS týkající se stanovení analytických metod Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 84/4/EHS ze dne 20. prosince 1983, kterou se mění směrnice 71/393/EHS, 72/199/EHS a 78/633/EHS týkající se stanovení analytických metod Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 98/64/ES ze dne 3. září 1998, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro stanovení aminokyselin, tuků a olachindoxu v krmivech a kterou se mění směrnice 71/393/EHS.
Třetí směrnice Komise 72/199/EHS ze dne 27. dubna 1972, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 92/89/EHS ze dne 3. listopadu 1992, kterou se mění příloha I čtvrté směrnice 73/46/EHS, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 98/54/ES ze dne 16. července 1998, kterou se mění směrnice 71/250/EHS, 72/199/EHS, 73/46/EHS a zrušuje směrnice 75/84/EHS.
Směrnice Komise 1999/27/ES ze dne 20. dubna 1999, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro stanovení amprolia, diclazurilu a carbadoxu v krmivech, mění směrnice 71/250/EHS a 73/46/EHS a zrušuje směrnice 74/203/EHS.
Čtvrtá směrnice Komise 73/46/EHS ze dne 5. prosince 1972, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 92/89/EHS ze dne 3. listopadu 1992, kterou se mění příloha I čtvrté směrnice 73/46/EHS, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
První směrnice Komise 76/371/EHS ze dne 1. března 1976, kterou se stanoví metody odběru vzorků Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Sedmá směrnice Komise 76/372/EHS ze dne 1. března 1976, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 94/14/ES ze dne 29. března 1994, kterou se mění sedmá směrnice 76/372/EHS, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Osmá směrnice Komise 78/633/EHS ze dne 15. června 1978, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Devátá směrnice Komise 81/715/EHS ze dne 31. července 1981, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Desátá směrnice Komise 84/425/EHS ze dne 25. července 1984, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Jedenáctá směrnice Komise 93/70/ES ze dne 28. července 1993, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Dvanáctá směrnice Komise 93/117/ES ze dne 17. prosince 1993, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 2003/126/ES ze dne 23. prosince 2003, kterou se stanoví analytická metoda identifikace složek živočišného původu pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 1999/76/ES ze dne 23. července 1999, kterou se stanoví analytická metoda Společenství pro stanovení lasalocidu sodného v krmivech.
Směrnice Komise 1999/79/ES ze dne 27. července 1999, kterou se mění třetí směrnice Komise 72/199/EHS ze dne 27. dubna 1972, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 2000/45/ES ze dne 6. července 2000, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro stanovení vitaminu A, vitaminu E a tryptofanu v krmivech.
Směrnice Komise 2002/70/ES ze dne 26. července 2002, kterou se stanoví požadavky pro určení obsahu dioxinu a dioxinům podobných PCB v krmivech.
Směrnice Komise 93/28/EHS ze dne 4. června 1993, kterou se mění příloha I třetí směrnice 72/199/EHS, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 92/89/EHS ze dne 3. listopadu 1992, kterou se mění příloha I čtvrté směrnice 73/46/EHS, kterou se stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.Směrnice Komise 2005/6/ES ze dne 26. ledna 2005 o změně směrnice 71/250/EHS, pokud jde o uvádění a interpretaci výsledků analýz podle směrnice 2002/32/ES.
Směrnice Komise 2005/7/ES ze dne 27. ledna 2005 o změně směrnice 2002/70/ES, kterou se stanoví požadavky pro určení obsahu dioxinů a PCB s dioxinovým efektem v krmivech.

2) Vyhláška č. 294/1997 Sb., o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení, ve znění vyhlášky č. 91/1999 Sb.

3) § 7 zákona č. 91/1996 Sb., ve znění zákona č. 244/2000 Sb.

4) § 17 zákona č. 91/1996 Sb., ve znění zákona č. 244/2000 Sb.

5) § 10 zákona č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, ve znění pozdějších předpisů.

6) Příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat.

Přesunout nahoru