Objednat předplatné
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Sdělení č. 224/1998 Sb.Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Singapurské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu

Částka 77/1998
Platnost od 06.10.1998
Účinnost od 21.08.1998
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

224

SDĚLENÍ

Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. listopadu 1997 byla v Singapuru podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Singapurské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.

Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.

Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 odst. 2 dnem 21. srpna 1998.

Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.

SMLOUVA

mezi vládou České republiky a vládou Singapurské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému uniku v oboru daní z příjmu

Vláda České republiky a vláda Singapurské republiky,

přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému uniku v oboru daní z příjmu,

se dohodly takto:

Článek 1

Osoby, na které se Smlouva vztahuje

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

Článek 2

Daně, na které se Smlouva vztahuje

1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybíraní jakýkoli.

2. Za daně z příjmu se povazují všechny daně vybírané z celkového příjmu nebo z části příjmu, vřetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku.

3. Současné daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou:

a) v České republice:

(i) daň z příjmů fyzických osob;

(ii) daň z příjmů právnických osob;

(dále nazývané „česká daň");

b) v Singapuru:

(i) daň z příjmů;

(dále nazývaná „singapurská daň").

4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

Článek 3

Všeobecné definice

1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a) výraz „Česká republika" označuje území, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaní práva České republiky;

b) výraz „Singapur“ označuje Singapurskou republiku a, pokud je použit v zeměpisném významu, zahrnuje jeho pevninské území, vnitrozemské vody a výsostné vody, jakož i každou přímořskou oblast umístěnou mimo výsostných vod, která je nebo v budoucnu může být, v souladu s mezinárodním právem, podle jeho vnitrostátních právních předpisů označena za oblast, kde Singapur může vykonávat svrchovaná práva nebo jurisdikci, pokud jde o moře, mořské dno, podloží a přírodní zdroje;

c) výrazy „jeden smluvní stát" a „druhy smluvní stát" označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Singapur;

d) výraz „osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;

e) výraz „společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele práv povazovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;

f) výrazy „podnik jednoho smluvního státu" a „podnik druhého smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovány rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovány rezidentem druhého smluvního státu;

g) výraz „státní příslušník" označuje:

(i) každou fyzickou osobu, která je statním občanem některého smluvního státu;

(ii) každou právickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;

h) výraz „mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou podnikem, který mí místo svého skutečného vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je loď nebo letadlo provozováno pouze mezi místy v druhem smluvním státě;

i) výraz „příslušný úřad" označuje:

(i) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;

(ii) v případě Singapuru ministra pro finance nebo jeho zmocněného zástupce.

2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv řase některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převazovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.

3. Jestliže správce trustu podléhá zdanění v jednom smluvním státě, pokud jde o dividendy, úroky nebo licenční poplatky, které plynou trustu ze zdrojů na území druhého smluvního státu, má se za to, že pro účely článků 10, 11 a 12 je tento správce skutečným vlastníkem dividend, úroků nebo licenčních poplatků.

Článek 4

Rezident

1. Výraz „rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar, místní úřad nebo statutární orgán  tohoto státu.

2. Jestliže  fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních státu, bude její postavení určen o nesledujícím způsobem:

a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má stály byt; jestliže má stály byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);

b) jestliže nemůže být určen o, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stály byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;

c) jestliže se tato osoba obvykle zdrcuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;

d) jestliže tato osoba není státním příslušníkem žádného státu, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.

3. Jestliže  osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.

Článek 5

Stalí provozovna

1. Výraz „stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo pro podnikaní, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.

2. Výraz „stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a) lokální místo vedení;

b) závod;

c) kancelář;

d) továrnu;

e) dílnu; a

f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.

3. Výraz „stala provozovna" rovněž zahrnuje:

a) staveniště nebo stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojeny, avšak pouze pokud takoví stavba, projekt nebo dozor trvá déle než 12 měsíců;

b) poskytovaní služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.

4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz „stálá provozovna" nezahrnuje:

a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;

b) zásobu zboží patřícího podniku, které se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;

c) zásobu zboží patřícího podniku, které se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;

d) trvalé místo pro podnikaní, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;

e) trvalé místo pro podnikaní, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravny nebo pomocný charakter;

f) trvalé místo pro podnikaní, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa pro podnikaní vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.

5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku a mí a obvykle používá oprávnění, které jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, mí se za to, ze tento podnik mí stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly z tohoto trvalého místa pro podnikání stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.

6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.

7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli teto společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

Článek 6

Příjmy z nemovitého majetku

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou byt zdaněny v tomto druhém státě.

2. Výraz „nemovitý majetek" mí takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro které platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovazují za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.

Článek 7

Zisky podnikli

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu pod-lehají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stalé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže  podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou byt zisky podniku zdaněny v druhem státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

2. Jestliže  podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhem smluvním státě prostřednictvím stalé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené na cíle sledované stálou provozovnou, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stala provozovna umístěna, či jinde.

4. Jestliže  je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají byt přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniků jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají byt zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

6. Zisky, které mají byt přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.

7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

Článek 8

Vodní a letecká doprava

1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.

2. Jestliže místo skutečného vedení podniku vodní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav lodi, nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel lodi rezidentem.

3. Pro účely tohoto článku a bez ohledu na ustanovení článku 12, zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě rovněž zahrnují:

a) zisky z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky a

b) zisky z používání, údržby nebo pronájmu kontejneru (včetně přívěsů a souvisejícího zařízení pro přepravu kontejnerů) používaných pro přepravu zboží,

pokud je takový pronájem nebo takové používání, údržba nebo pronájem, podle toho o jaký případ jde, nahodilý ve vztahu k provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě.

4. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a pobírané z fondů vytvářených v tomto smluvním státě jako nedílná součást vykonávání činnosti spočívající v provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě se považují za zisky z provozování takových lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě a ustanovení článku 11 se nepoužijí ve vztahu k takovým úrokům.

5. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.

Článek 9

Sdružené podniky

1. Jestliže

a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo

b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu

a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.

2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně zdaní -zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém státě, a druhý smluvní stát souhlasí, že zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním ustanovením této smlouvy a, bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.

3. Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí v případě podvodu, hrubé nedbalosti nebo vědomého zanedbání.

Článek 10

Dividendy

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou byt zdaněny v tomto druhem státě.

2. Tyto dividendy však mohou byt rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložení nepřesáhne 5 procent hrubé částky dividend.

Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.

Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.

3. Výraz „dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.

4.

a) Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 dividendy vyplácené společností, která je rezidentem Singapuru, rezidentu České republiky nepodléhají dani z dividend vedle daně ze zisků nebo z příjmů společnosti, protože podle platných právních předpisů Singapuru neexistuje daň z příjmů, která by se ukládala na dividendy vedle daně ze zisků nebo z příjmů společnosti.

b) Jestliže  následně po podpisu Smlouvy Singapur bude vybírat daň z dividend vedle daně ukládané na zisky nebo na příjmy společnosti, která je rezidentem Singapuru, taková daň může být ukládána, ale daní na dividendy pobírané rezidentem České republiky, který je skutečným vlastníkem takových dividend, bude uložena v souladu s ustanoveními odstavce 2.

5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k teto stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

6. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhy stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stalé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.

Článek 11

Úroky

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplacené rezidentů drahého smluvního států podléhají zdanění jen v tomto drahém státě, jestliže tento rezident je skutečným vlastníkem úroků.

2. Výraz „úroky" použitý v tomto článků označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhů, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících právo účasti na zisků dlužníka, a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.

3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního států, vykonává v drahém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článků 7 nebo článků 14 podle toho, o jaký případ jde.

4. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto států. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

5. Jestliže čistka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledků zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článků jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního států s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

Článek 12

Licenční poplatky

1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou byt zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto licenční poplatky však mohou být, vyjma případu druhu plateb, který je uveden v písmenu a) odstavce 3, rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:

a) 5 procent hrubé částky licenčních poplatků, a to v případě druhu plateb, který je uveden v písmenu b) odstavce 3;

b) 10 procent hrubé částky licenčních poplatků, a to v případě druhu plateb, který je uveden v písmenu c) odstavce 3.

Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.

3. Výraz „licenční poplatky“ označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití:

a) jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, s výjimkou počítačového programu, a včetně kinematografických filmů a filmů nebo pásek pro televizní nebo rozhlasové vysílání;

b) jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení;

c) jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu a počítačového programu nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhem smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stalé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stalé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stalou provozovnu nebo stalou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stalé základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stalí provozovna nebo stálá základna umístěna.

6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

Článek 13

Zisky ze zcizení majetku

1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou byt zdaněny v tomto druhém státě.

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež mí podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou byt zdaněny v tomto druhem státě.

3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.

4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.

Článek 14

Nezávislá povolaní

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy takové příjmy mohou byt rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě:

a) jestliže mí tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen takoví číst příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo

b) jestliže jeho pobyt ve druhem státě po jedno nebo více období přesahuje v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období; v takovém případě jen taková část příjmů, která je pobírána z jeho činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněná v tomto druhém státě.

2. Do počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se zahrnují následující dny:

a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a

b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou služební cesty přímo spojené s vykonáváním činnosti příjemce v tomto státě, soboty a neděle, národní svátky a dovolené, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.

3. Výraz „svobodné povolaní" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.

Článek 15

Zaměstnaní

1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.

2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny nesledující podmínky jsou splněny:

a) příjemce je zaměstnán v druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období a

b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu, a

c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou mí zaměstnavatel v druhém státě.

3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se zahrnují následující dny:

a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a

b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě, soboty a neděle, národní svítky a dovolené, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.

4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou byt odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.

Článek 16

Tantiémy

Tantiémy a jiní podobní platby, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgán u společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

Článek 17

Umělci a sportovci

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článku 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.

2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem nebo v souvislosti s nimi neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou byt tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článku 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.

Článek 18

Penze

Penze a jiní podobní platy vyplácení rezidentu jednoho smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění jen v tomto státě.

Článek 19

Veřejné funkce

1.

a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem nebo statutárním orgánem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu nebo orgánu podléhají zdanění jen v tomto státě.

b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:

(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo

(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.

2.

a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem nebo statutárním orgánem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu nebo orgánu podléhají zdanění jen v tomto státě.

b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.

3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na platy, mzdy a jiné podobné odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem nebo statutárním orgánem tohoto státu.

Článek 20

Studenti

Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo výcviku student nebo učeň, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.

Článek 21

Ostatní příjmy

Části příjmů, o nichž se nepojednává v předchozích článcích, a mající zdroj v jednom smluvním státě mohou byt zdaněny v tomto státě.

Článek 22

Vyloučení dvojího zdanění

1. S výhradou ustanovení právních předpisů Singapuru týkajících se vyloučení dvojího zdanění, bude v případě rezidenta Singapuru dvojí zdanění vyloučeno následovně:

Jestliže rezident Singapuru pobírá příjem z České republiky, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v České republice, Singapur povolí jako zápočet na singapurskou daň splatnou z příjmu tohoto rezidenta zaplacenou Českou daň, ať přímo nebo srážkou. Jestliže tímto příjmem je dividenda vyplácená společností, která je rezidentem České republiky rezidentu Singapuru, kterým je společnost vlastnící přímo nebo nepřímo ne méně než 10 procent kapitálu prvně zmíněné společnosti, vezme se při zápočtu v úvahu zaplacená česká daň touto společností z části jejích zisků, z nichž je dividenda vyplácena.

2. S výhradou ustanovení právních předpisů České republiky týkajících se vyloučení dvojího zdanění, bude v případě rezidenta České republiky dvojí zdanění vyloučeno následovně.

a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmů, které mohou byt v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Singapuru, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Singapuru. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou byt v souladu s ustanoveními teto smlouvy zdaněny v Singapuru.

b) Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobírány rezidentem České republiky je osvobozen od zdanění v České republice, Česká republika může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozeny příjem.

Článek 23

Zákaz diskriminace

1. Statní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou byt podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž použije na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

2. Zdanění stálé provozovny, jež mí podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti.

3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11 odst. 5 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.

4. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal:

a) rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně, které přiznává svým vlastním rezidentům; nebo

b) státním příslušníkům druhého smluvního státu takové osobní úlevy, slevy a snížení daně, které přiznává svým vlastním státním příslušníkům, kteří nejsou rezidenty prvně zmíněného státu nebo jiným osobám, jak může být stanoveno v daňových zákonech prvně zmíněného státu:

5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou byt podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.

6. Jestliže smluvní stát přiznává v souladu s jeho státní politikou a kritérii daňové úlevy svým státním příslušníkům určené k podpoře ekonomického nebo sociálního rozvoje, nebude to vykládáno jako diskriminace podle tohoto článku.

Článek 24

Řešení případu dohodou

1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, která není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo pokud její případ spadá pod článek 23 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí byt před-ložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.

2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažení dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.

3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při vykladu nebo provádění této smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se takoví výměna uskutečnit prostřednictvím komise složení ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.

Článek 25

Výměna informací

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.

2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:

a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;

b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;

c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.

5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.

Článek 26

Členové diplomatických misí a konzulární úředníci

Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.

Článek 27

Vstup v platnost

1. Smluvní státy si vzájemně oznámí, že požadavky dané vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost byly splněny.

2. Smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z oznámení uvedených v odstavci 1 tohoto článku a její ustanovení se budou provádět:

a) v České republice:

(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplacené nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;

(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později v kalendářním roce nesledujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;

b) v Singapuru:

pokud jde o daň ukládanou za každý rok vyměřování začínající 1. ledna nebo později v druhém kalendářním roce nesledujícím po roce, v nemá Smlouva vstoupí v platnost.

Článek 28

Výpověď

Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním písemné výpovědi Smlouvu vypovědět nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne vstupu v platnost Smlouvy. V takovém případě se Smlouva přestane provádět:

a) v České republice:

(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;

(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;

b) v Singapuru:

pokud jde o daň ukládanou za každý rok vyměřovaní začínající 1. ledna nebo později v druhém kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď.

Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.

Dáno v Singapuru dne 21. listopadu 1997 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém jazyce.

Za vládu České republiky:
Ivan Pilip v. r.

Za vládu Singapurské republiky:
Richard Hu v. r.

PROTOKOL

Při podpisu Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Singapurské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu se níže podepsaní dohodli na následujících ustanoveních, která tvoří nedílnou součást Smlouvy.

1. Jestliže tato smlouva stanovuje (s nebo bez dalších podmínek), že příjem ze zdrojů v České republice je osvobozen od zdanění nebo je v České republice zdaněn sníženou sazbou, a podle platných právních předpisů v Singapuru je uvedený příjem podroben zdanění s poukazem na částku tohoto příjmu, která je poukázána do Singapuru nebo obdržena v Singapuru, a ne s poukazem na celou částku tohoto příjmu, potom se osvobození nebo snížení daně, které je povoleno podle této smlouvy v České republice, použije pouze na tu část příjmu, která je poukázána do Singapuru nebo obdržena v Singapuru. Avšak toto omezení se nepoužije na příjem pobíraný vládou Singapuru nebo jakoukoliv osobou uznanou příslušným úřadem Singapuru pro účely tohoto odstavce. Výraz „vláda Singapuru“ zahrnuje její agentury a statutární orgány.

2. V případě, že po podpisu této smlouvy Česká republika podepíše s třetím státem smlouvu stanovující, že pro dividendy vyplácené společností, která je rezidentem tohoto třetího státu, společnosti, která je rezidentem České republiky, se při snížení upraveném v článku 22 odst. 2 písm. a) Smlouvy vezme v úvahu daň zaplacená společností ze zisků, z nichž jsou takové dividendy vypláceny, použije se automaticky toto ustanovení pro účely Smlouvy na dividendy vyplácené společností, která je rezidentem Singapuru, společnosti, která je rezidentem České republiky a která přímo nebo nepřímo vlastní ne méně než 10 procent akciového kapitálu singapurské společnosti, a to ode dne, kdy smlouva mezi Českou republikou a tímto třetím státem vstoupí v účinnost.

Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tento protokol.

Dáno v Singapuru dne 21. listopadu 1997 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém jazyce.

Za vládu České republiky: Ivan Pilip v. r.

Za vládu Singapurské republiky: Richard Hu v. r.


Přechodné ustanovení zavedeno sdělením č. 64/2014 Sb. m. s. ČLÁNEK 11

Pro účely Smlouvy se rozumí, že:

a) ustanovení Smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvnímu státu provádět ustanovení jeho vnitrostátních právních předpisů určených k zabraňování daňovým únikům nebo situacím vyhýbaní se daňové povinnosti;

b) příslušný úřad jednoho smluvního státu může, po konzultaci s příslušným úřadem druhého smluvního státu, odepřít jakékoli osobě, nebo pokud jde o jakoukoli transakci, výhody plynoucí ze Smlouvy, jestliže by podle jeho názoru poskytnutí těchto výhod znamenalo zneužití Smlouvy.

ČLÁNEK 12

1. Smluvní státy si vzájemně oznámí, že požadavky stanovené podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro vstup tohoto protokolu v platnost byly splněny.

2. Protokol vstoupí v platnost dnem pozdějšího z oznámení uvedených v odstavci 1 tohoto článku a jeho ustanovení se budou provádět:

a) v České republice:

(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Protokol vstoupí v platnost, nebo později;

(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Protokol vstoupí v platnost, nebo později;

(iii) pokud jde o článek 10, na žádost učiněnou ke dni vstupu Protokolu v platnost nebo později;

b) v Singapuru:

(i) pokud jde o daň ukládanou za každý rok vyměřování začínající 1. ledna v druhém kalendářním roce následujícím po roce, v němž Protokol vstoupí v platnost, nebo později;

(ii) pokud jde o článek 10, na žádost učiněnou ke dni vstupu Protokolu v platnost nebo později.

Přesunout nahoru