Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Zákon č. 21/1997 Sb.Zákon o kontrole vývozu a dovozu zboží a technologií podléhajících mezinárodním kontrolním režimům

Částka 6/1997
Platnost od 27.02.1997
Účinnost od 27.02.1997
Zrušeno k 03.12.2004 (594/2004 Sb.)
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

21

ZÁKON

ze dne 24. ledna 1997

o kontrole vývozu a dovozu zboží a technologií podléhajících mezinárodním kontrolním režimům

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:


ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy zákona

(1) Tento zákon upravuje podmínky, za kterých lze vyvážet z České republiky nebo dovážet do České republiky zboží a technologie podléhající mezinárodním kontrolním režimům (dále jen "kontrolní režim"), a působnost orgánů státní správy v této oblasti.

(2) Orgány státní správy, které jsou odpovědny za uplatňování kontrolního režimu podle tohoto zákona, jsou povinny zohledňovat cíle mezinárodních institucí působících v oblasti mnohostranné kontroly strategického zboží a v oblasti nešíření jaderných, chemických a biologických zbraní, jichž je Česká republika členem nebo je vláda České republiky uznává, při současném naplňování zahraničněpolitických, bezpečnostních a obchodních zájmů státu v této oblasti.

Vymezení základních pojmů

§ 2

(1) Kontrolnímu režimu podle tohoto zákona jsou podrobeny předměty dvojího použití, včetně softwaru a technologie, které vzhledem ke svému charakteru mohou být použity jak pro civilní, tak i vojenské účely, včetně těch, které mohou být použity jak pro nevýbušné účely, tak i zejména pro jakoukoli formu podpory výroby jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení, chemických a biologických zbraní (dále jen "kontrolované zboží").

(2) Seznam kontrolovaného zboží podle odstavce 1 stanoví prováděcí předpis (dále jen "seznam kontrolovaného zboží").

(3) Kontrolovaným zbožím podle tohoto zákona je rovněž zboží, na které se vztahuje licenční řízení ve zvláštních případech podle § 19.

§ 3

(1) Vývozcem se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která

a) podává celní prohlášení nebo jejímž jménem je celní prohlášení podáváno a v okamžiku přijetí celního prohlášení je smluvní stranou zahraničního příjemce a je oprávněna rozhodnout o odeslání kontrolovaného zboží z celního území Evropského společenství; nejedná-li tato osoba svým jménem nebo není-li uzavřena smlouva na dodávku kontrolovaného zboží, je rozhodující, kdo je oprávněn rozhodnout o odeslání tohoto zboží z celního území Evropského společenství, nebo

b) rozhoduje o přenosu softwaru nebo technologie elektronickými prostředky, faxem nebo telefonem do místa určení mimo území Evropského společenství.

(2) Má-li podle smlouvy, na jejímž základě lze uskutečnit vývoz, právo nakládat s kontrolovaným zbožím osoba se sídlem nebo pobytem mimo území Evropského společenství, považuje se pro účely tohoto zákona tento vývozce za smluvní stranu se sídlem v Evropském společenství.

(3) Vývozem se pro účely tohoto zákona rozumí

a) propuštění kontrolovaného zboží do režimu vývozu nebo do režimu pasivního zušlechťovacího styku nebo přidělení celně schváleného určení pro zpětný vývoz zboží, na základě rozhodnutí vydaného celním úřadem v řízení podle zvláštních právních předpisů,6)

b) přenos softwaru nebo technologie elektronickými prostředky, faxem nebo telefonem do místa určení mimo území Evropského společenství; ústní předávání technologie telefonem je vývozem, jen je-li technologie obsažená v dokumentu čtena nebo popisována do telefonu způsobem, že je v podstatě dosaženo stejného výsledku, jako když je předán dokument. Ustanovení zvláštních právních předpisů nejsou tímto dotčena.

(4) Dovozcem se rozumí osoba, která dováží kontrolované zboží na území České republiky. Má-li podle smlouvy, na jejímž základě lze dovoz uskutečnit, právo nakládat s kontrolovaným zbožím na území České republiky osoba se sídlem nebo pobytem v zahraničí, považuje se pro účely tohoto zákona tento dovozce za smluvní stranu se sídlem v České republice.

(5) Dovozem se pro účely tohoto zákona rozumí propuštění kontrolovaného zboží do celního režimu volného oběhu anebo do některého z režimů s ekonomickým účinkem.
(6) Vláda může nařízením stanovit, že celní prohlášení na propuštění kontrolovaného zboží do celního režimu lze podat pouze u určitého celního úřadu.

§ 4

Všeobecné povinnosti vývozce, dovozce a uživatele

(1) Vývozce nebo dovozce je povinen zabezpečit, aby nejpozději při zahájení celního řízení bylo příslušnému celnímu úřadu oznámeno, že se jedná o kontrolované zboží. Vývozce v obchodních dokumentech, jimiž se rozumí zejména kupní smlouva, potvrzení objednávky a účetní doklady, zřetelně vyznačí, že se jedná o kontrolované zboží.

(2) Vývozce nebo dovozce předloží příslušnému celnímu úřadu, který rozhoduje o propuštění kontrolovaného zboží, originál individuální nebo individuální otevřené licence pro vývoz nebo dovoz kontrolovaného zboží; jinak nelze kontrolované zboží propustit.

(3) Vývozce kontrolovaného zboží je dále povinen

a) zajistit potvrzení o konečném užití kontrolovaného zboží a dodržení případných podmínek stanovených ve vývozní licenci,

b) na žádost Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen "ministerstvo") předložit po ukončení vývozu doklad o ověření dodávky vystavený příslušným úřadem země dovozu, stvrzující přijetí kontrolovaného zboží v povolené zemi určení,

c) nejméně po dobu pěti let od konce kalendářního roku, v němž došlo k vývozu kontrolovaného zboží, vést evidenci, která obsahuje základní údaje nezbytné pro určení zboží

1. název a číselné označení zboží dle seznamu kontrolovaného zboží,

2. množství a hodnotu zboží,

3. označení licence,

4. datum prodeje,

5. jméno a adresu zahraničního smluvního partnera a konečného uživatele,

6. účel užití zboží,

včetně příslušných dokladů (obchodní smlouvy, záruky o užití, faktury, dopravní a jiné expediční dokumenty) a tuto evidenci ministerstvu na jeho výzvu předložit,

d) při vývozu dovezeného kontrolovaného zboží dodržovat podmínky stanovené ve vývozní licenci zahraničního dodavatele,

e) poskytnout nezbytnou součinnost při provádění kontrolní činnosti podle § 20 až 22.

(4) Dovozce kontrolovaného zboží je dále povinen

a) po dobu nejméně tří let od uskutečnění dovozu kontrolovaného zboží a v případě vlastnictví ke kontrolovanému zboží po dobu trvání tohoto vlastnictví a nejméně po dobu tří let od převodu tohoto vlastnictví na jiného uživatele, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,3),4) vést evidenci o kontrolovaném zboží, která obsahuje základní údaje nezbytné pro určení zboží,

1. název a číselné označení zboží dle seznamu kontrolovaného zboží,

2. množství a hodnotu zboží,

3. označení licence,

4. umístění zboží,

5. při dalším prodeji zboží jméno a adresu nového uživatele a datum prodeje,

6. účel užití zboží,

včetně příslušných dokladů (obchodní smlouvy, záruky o užití, doklady o případné výrobní spotřebě, faktury, dopravní a jiné expediční dokumenty),

b) při změně uživatele kontrolovaného zboží v Evropském společenství písemně upozornit dalšího uživatele na skutečnost, že se jedná o kontrolované zboží, a informovat ho o podmínkách stanovených prvotním vývozcem, o podmínkách stanovených v dovozní licenci a o povinnosti dodržovat podmínky stanovené zvláštními předpisy pro jednotlivé druhy zboží; nový uživatel je přitom povinen vést o kontrolovaném zboží evidenci v rozsahu podle písmena a) a strpět průběžnou kontrolu prováděnou podle § 21,

c) poskytnout nezbytnou součinnost při provádění kontrolní činnosti podle § 20 až 22.

(5) Uživatel kontrolovaného zboží je povinen užívat kontrolované zboží jen k účelům uvedeným v licenci a plnit podmínky v ní stanovené, jakož i podmínky, které byly zahraničnímu vývozci stanoveny ve vývozní licenci, a dále plnit povinnosti jako dovozce podle odstavce 4.

ČÁST DRUHÁ

POVOLOVACÍ ŘÍZENÍ

§ 5

Vývozce je oprávněn vyvézt a dovozce dovézt kontrolované zboží jen na základě, v rozsahu a za podmínek stanovených v povolení ministerstva na vývoz nebo dovoz (dále jen "licence") uděleném ve formě licence individuální, individuální otevřené nebo všeobecné.

Individuální licence

§ 6

(1) Individuální licence je písemné rozhodnutí ministerstva v předepsané formě podle § 7 odst. 2 umožňující vývozci nebo dovozci vyvézt nebo dovézt najednou nebo v dílčích zásilkách stanovený druh a množství kontrolovaného zboží na základě smluvního ujednání mezi vývozcem nebo dovozcem a jeho zahraničním obchodním partnerem.

(2) Písemnou žádost o udělení individuální licence předkládá vývozce nebo dovozce ministerstvu po písemném projevu vůle zahraničního smluvního partnera učiněném za účelem uzavření smlouvy v oblasti obchodu s konkrétním druhem a množstvím kontrolovaného zboží. O udělení individuální licence je třeba požádat pro každou smlouvu, jejímž předmětem je vývoz nebo dovoz kontrolovaného zboží.

(3) Žádost o udělení individuální licence musí obsahovat

a) jméno a sídlo vývozce nebo dovozce, popřípadě název nebo firma a sídlo podnikání,

b) identifikační číslo vývozce nebo dovozce, u fyzické osoby rodné číslo a místo trvalého nebo dlouhodobého pobytu na území České republiky,5)

c) jméno a sídlo, popřípadě název nebo firma a sídlo podnikání zahraničního smluvního partnera, případně tuzemského smluvního partnera,

d) název nebo firma a sídlo, popřípadě jméno a místo podnikání zprostředkovatele či zástupce, je-li odlišný od vývozce,

e) název nebo firma a sídlo, popřípadě jméno a místo podnikání příjemce zásilky, je-li odlišný od zahraničního smluvního partnera,

f) podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku,

g) název zboží podle obchodních dokladů a jeho číselné označení dle seznamu kontrolovaného zboží, jeho množství, cenu a označení výrobce,

h) název státu, do kterého má být kontrolované zboží vyvezeno nebo ze kterého má být dovezeno,

i) účel užití zboží,

j) název nebo firma a sídlo, popřípadě dlouhodobý nebo trvalý pobyt konečného uživatele,

k) návrh na dobu platnosti individuální licence.

(4) Žádost o individuální licenci musí být doložena

a) návrhem na uzavření smlouvy anebo uzavřenou smlouvou mezi vývozcem či dovozcem a jeho zahraničním smluvním partnerem s přesnou specifikací kontrolovaného zboží včetně uvedení jeho množství,

b) při vývozu dovozním povolením příslušného orgánu státu dovozu nebo prohlášením zahraničního konečného uživatele, že zboží nebude používáno k výrobě nebo vývoji jaderných, chemických a biologických zbraní, s uvedením konkrétního účelu jeho použití, jenž musí odpovídat údajům v žádosti o licenci, a s prohlášením, že nebude bez souhlasu země vývozce reexportováno, při dovozu obdobným prohlášením s písemným závazkem konečného uživatele, že specifikované zboží bude užíváno pouze k povolenému účelu; tyto dokumenty se nemusí předkládat v případech, kdy bylo vydáno povolení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost na základě záruky státu, do kterého je zboží vyváženo,

c) povolením Státního úřadu pro jadernou bezpečnost v případě dovozu a vývozu kontrolovaného zboží v jaderné oblasti vydaným podle zvláštního zákona,4)

d) prohlášením o dalších skutečnostech, pokud by mohly mít význam pro výsledek řízení,

e) na žádost ministerstva dalšími doklady a informacemi umožňujícími řádné posouzení daného případu.

(5) Vzor žádosti o udělení individuální licence stanoví prováděcí předpis.

§ 7

(1) O žádosti o udělení individuální licence rozhodne ministerstvo.

(2) Rozhodnutí o udělení inidividuální licence pro vývoz nebo dovoz kontrolovaného zboží musí obsahovat zejména

a) název nebo firma, sídlo a identifikační číslo vývozce nebo dovozce, popřípadě jméno a místo podnikání, u fyzické osoby rodné číslo a místo trvalého nebo dlouhodobého pobytu na území České republiky,5)

b) podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku,

c) název zboží, včetně číselného označení dle seznamu kontrolovaného zboží, jeho množství a cenu,

d) název nebo firma a sídlo, popřípadě jméno a místo podnikání zahraničního smluvního partnera nebo příjemce zásilky, je-li odlišný od zahraničního smluvního partnera, a jméno a sídlo konečného uživatele zboží,

e) dobu platnosti individuální licence,

f) případné další podmínky individuální licence vyplývající ze závazků, jimiž je Česká republika vázána,

g) datum vydání, razítko a podpis pověřeného zaměstnance ministerstva.

(3) V rozhodnutí ministerstvo vymezí místo pro záznamy celních úřadů7) o využívání udělené individuální licence.

§ 8

(1) Vývozce nebo dovozce oznámí ministerstvu objem realizovaných dodávek po jejich ukončení, nejpozději do dvou týdnů po ukončení platnosti individuální licence, není-li v podmínkách licence stanoveno jinak.

(2) V případě nevyužití individuální vývozní nebo dovozní licence oznámí vývozce nebo dovozce tuto skutečnost s odůvodněním neprodleně ministerstvu a udělenou licenci vrátí.

§ 9

Ministerstvo individuální licenci neudělí, jestliže

a) vývozce nebo dovozce nesplnil podmínky stanovené v § 6 nebo

b) vývozce nebo dovozce porušil podmínky kontrolního režimu anebo v souvislosti s touto činností porušil tuzemské či zahraniční právní předpisy v této oblasti nebo

c) vývozce nebo dovozce nedodržel povinnost žádat o předběžný souhlas k jednání v případech stanovených v § 15 odst. 3 nebo

d) je to odůvodněno zahraničněpolitickými, obchodními nebo bezpečnostními zájmy České republiky nebo

e) zamýšlené konečné užití dostatečně nezaručuje, že zboží nebude použito ve spojení se zbraněmi hromadného ničení, raketovými systémy schopnými takové zbraně nést nebo pro vojenské konečné použití nebo

f) nejsou splněny předpoklady stanovené ve zvláštním zákoně.3),4)

§ 10

(1) Ministerstvo udělenou individuální licenci zruší, jestliže

a) licence byla udělena na základě nepravdivých nebo neúplných údajů nebo

b) nebyly dodrženy podmínky stanovené v udělené licenci.

(2) Ministerstvo udělenou individuální licenci změní nebo odvolá, jestliže je to odůvodněno zahraničněpolitickými nebo bezpečnostními zájmy České republiky.

(3) Zrušit, změnit nebo odvolat udělenou individuální licenci nelze v případě, bylo-li kontrolované zboží zcela propuštěno do celního režimu nebo ke zpětnému vývozu.

(4) Ministerstvo udělenou individuální licenci pozastaví na dobu nezbytně nutnou k vyloučení podezření, že existuje některý z důvodů pro její zrušení, změnu nebo odvolání. Nebude-li shledán důvod pro vydání rozhodnutí o zrušení, změně nebo odvolání licence, pozastavení licence bude ukončeno.

§ 11

(1) Proti rozhodnutí ministerstva o udělení či neudělení individuální licence není možno podat rozklad. Tímto není dotčeno právo soudního přezkumu správního rozhodnutí.8)

(2) Proti rozhodnutí ministerstva o zrušení, změně nebo odvolání udělené individuální licence není možno podat rozklad. Tímto není dotčeno právo soudního přezkumu správního rozhodnutí.8) Proti rozhodnutí o pozastavení udělené individuální licence nelze podat rozklad ani odvolání.8)

Individuální otevřené licence

§ 12

(1) Individuální otevřená licence je písemné rozhodnutí ministerstva v předepsané formě podle § 13 odst. 1 umožňující konkrétnímu vývozci nebo dovozci vyvážet nebo dovážet kontrolované zboží stejného charakteru v opakujících se dodávkách.

(2) Ministerstvo může udělit individuální otevřenou licenci v případě předpokládaných opakovaných vývozů nebo dovozů kontrolovaného zboží ve stanovené zbožové struktuře a teritoriálním rozsahu, pro určité časové období (zpravidla kalendářní rok), na základě písemné žádosti vývozce nebo dovozce.

(3) Žádost o udělení individuální otevřené licence musí obsahovat

a) název nebo firma a sídlo vývozce nebo dovozce, popřípadě jméno a místo podnikání,

b) identifikační číslo vývozce nebo dovozce, u fyzické osoby rodné číslo a místo trvalého nebo dlouhodobého pobytu na území České republiky,5)

c) podpoložky kombinované nomenklatury celního sazebníku,

d) názvy zboží a jejich číselné označení dle seznamu kontrolovaného zboží, jeho předpokládané množství a celkovou cenu,

e) názvy států, do kterých má být kontrolované zboží vyvezeno nebo ze kterých má být dovezeno,

f) předpokládaný účel užití zboží,

g) název nebo firma a sídlo, popřípadě dlouhodobý nebo trvalý pobyt konečných uživatelů, jsou-li v době podání žádosti známi,

h) návrh na dobu platnosti individuální otevřené licence.

(4) Žádost o individuální otevřenou licenci musí být doložena

a) seznamem zahraničních obchodních partnerů,

b) obchodními doklady prokazujícími předpokládané dodávky kontrolovaného zboží, k jehož vývozu nebo dovozu je vyžadována individuální otevřená licence, byly-li mezi tuzemským vývozcem nebo dovozcem a jeho zahraničním smluvním partnerem uzavřeny,

c) povolením Státního úřadu pro jadernou bezpečnost v případě dovozu a vývozu kontrolovaného zboží v jaderné oblasti vydaným podle zvláštního zákona,4)

d) prohlášením o dalších skutečnostech, pokud by mohly mít význam pro výsledek řízení,

e) na žádost ministerstva dalšími doklady a informacemi umožňujícími řádné posouzení daného případu.

(5) Vzor žádosti o udělení individuální otevřené licence stanoví prováděcí předpis.

§ 13

(1) Rozhodnutí o udělení individuální otevřené licence pro vývoz nebo dovoz kontrolovaného zboží musí obsahovat zejména

a) název nebo firma, sídlo a identifikační číslo vývozce nebo dovozce, popřípadě jméno a místo podnikání, u fyzické osoby rodné číslo a místo trvalého nebo dlouhodobého pobytu na území České republiky,5)

b) podpoložky kombinované nomenklatury celního sazebníku,

c) názvy zboží a jejich číselné označení dle seznamu kontrolovaného zboží, celkové množství a celkovou cenu,

d) názvy států, do kterých může vývozce vyvážet anebo ze kterých může dovozce dovážet stanovené kontrolované zboží,

e) dobu platnosti individuální otevřené licence a stanovené lhůty pro průběžná hlášení o realizaci,

f) případné další podmínky, za kterých lze vyvážet nebo dovážet vymezené kontrolované zboží,

g) datum vydání, razítko a podpis pověřeného zaměstnance ministerstva.

(2) V rozhodnutí ministerstvo vymezí místo pro záznamy celních úřadů7) o využívání udělené individuální otevřené licence.

§ 14

(1) Udělenou individuální otevřenou licenci lze zrušit, změnit, odvolat nebo pozastavit z důvodů a za podmínek stanovených v § 10.

(2) Proti rozhodnutí ministerstva o udělení, zrušení, změně nebo odvolání udělené individuální otevřené licence není možno podat rozklad. Tímto není dotčeno právo soudního přezkumu správního rozhodnutí.8) Proti rozhodnutí o pozastavení udělené individuální otevřené licence nelze podat rozklad ani odvolání.8)

§ 15

Předběžný souhlas k jednání

(1) Vývozce nebo dovozce kontrolovaného zboží může před předložením žádosti o udělení individuální licence předložit ministerstvu písemnou žádost o předběžný souhlas k jednání se zahraničním partnerem. V žádosti uvede předpokládané skutečnosti uvedené v § 6 odst. 3 a odst. 4 písm. d).

(2) O žádosti ministerstvo rozhodne do 30 dnů od jejího podání. Udělený předběžný souhlas může být změněn, došlo-li ke změně podmínek, za kterých byl vydán; stát neodpovídá za případnou újmu, která by vývozci nebo dovozci takto vznikla. Tento předběžný souhlas nenahrazuje udělení individuální licence.

(3) Prováděcí předpis stanoví, ve kterých případech vývozu nebo dovozu kontrolovaného jaderného, chemického a biologického zboží zvlášť významného z hlediska státních zájmů je vývozce a dovozce povinen požádat ministerstvo o předběžný souhlas k jednání se zahraničním partnerem před uzavřením smlouvy.

(4) Hlediskem pro zařazení kontrolovaného zboží mezi zvlášť významné podle odstavce 3 jsou

a) stanovený objem vyváženého kontrolovaného zboží v rámci jedné smlouvy ve vztahu k stanovené položce kontrolovaného zboží,

b) technické a užitné vlastnosti kontrolovaného zboží zvyšující riziko jeho použití pro výrobu a šíření zbraní hromadného ničení,

c) citlivost předpokládaného místa konečného užití kontrolovaného zboží vyváženého z České republiky z hlediska zahraničněpolitických zájmů státu anebo z hlediska zvláštních podmínek stanovených příslušným mezinárodním kontrolním režimem,

d) kombinace podmínek uvedených v písmenech a) až c).

Všeobecné licence

§ 16

(1) Všeobecná licence umožňuje předem neurčenému dovozci nebo vývozci za přesně vymezených podmínek dovézt kontrolované zboží nebo ho vyvézt bez nutnosti žádat ministerstvo o licenci. Na dovoz a vývoz kontrolovaného zboží v jaderné oblasti se všeobecná licence nevydává.

(2) Ministerstvo může vyhláškou vydat všeobecnou dovozní nebo vývozní licenci vymezující

a) strukturu zboží,

b) okruh států, jichž se všeobecná licence týká,

c) podmínky, za nichž lze dovážet nebo vyvážet kontrolované zboží na základě všeobecné licence.

(3) V případě využití všeobecné licence se nepředkládá celním orgánům při dovozu nebo vývozu individuální nebo individuální otevřená licence a do celního prohlášení se uvede namísto čísla licence číslo vyhlášky, kterou byla příslušná všeobecná licence vydána.

(4) Všeobecnou vývozní licenci nelze použít, jestliže byl vývozce příslušnými orgány informován, že dotyčné kontrolované zboží celé nebo jeho část je nebo může být určeno pro některý z účelů použití uvedených v § 19 odst. 2 nebo jestliže vývozce ví nebo má důvody k podezření, že zboží je určeno k výše uvedeným použitím. Pro další postup platí ustanovení § 6 až 11.

§ 17

(1) Dovozce a vývozce, který hodlá dovážet nebo vyvážet kontrolované zboží na základě vydané všeobecné licence, je povinen

a) před prvním využitím všeobecné licence provést u ministerstva písemně registraci, ve které uvede svou obchodní firmu, sídlo, popřípadě jméno, bydliště a identifikační číslo, k tomu přiložit kopii výpisu z obchodního rejstříku, je-li v něm zapsán, nebo živnostenského oprávnění,

b) oznámit ministerstvu změny v údajích zapisovaných do registrace anebo ukončení dodávek kontrolovaného zboží na základě všeobecné licence.

(2) Registrace provedená podle předchozích odstavců je platná pro použití všech vydaných všeobecných licencí.

§ 18

Ministerstvo může rozhodnout o vyloučení dovozce nebo vývozce z využívání všeobecných licencí, zjistí-li, že porušil podmínku v některé z nich stanovenou. Rozhodnutí zašle na vědomí Ministerstvu financí.

§ 18a

(1) Obecné vývozní oprávnění Evropského společenství8a) má charakter všeobecné vývozní licence.

(2) Všeobecnou vývozní licenci nelze vydat na kontrolované zboží, pro jehož přesun uvnitř Evropského společenství se vyžaduje licence.

§ 19

Licenční řízení ve zvláštních případech

(1) Licenční řízení ve zvláštních případech se vztahuje na vývoz zboží a technologií, které nejsou uvedeny v seznamu kontrolovaného zboží, včetně poskytování technické pomoci, která je spojena s pohybem osob a zahrnuje i ústní formy pomoci.

(2) O zvláštní případy se jedná, jestliže

a) vývozce byl ministerstvem informován, že zboží neuvedené na seznamu kontrolovaného zboží je nebo může být celé nebo jeho část určeno k použití ve spojení s vývojem, výrobou, zacházením, provozem, údržbou, skladováním, odhalováním, zjišťováním nebo rozšiřováním chemických, biologických nebo jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení, anebo s vývojem, výrobou, údržbou nebo skladováním raketových systémů schopných takové zbraně nést,

b) země kupujícího nebo země určení podléhá zbrojnímu embargu rozhodnutému společným postojem nebo společnou akcí přijatou Radou Evropské unie nebo rozhodnutím Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě nebo zbrojnímu embargu uloženému rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů a vývozce byl informován ministerstvem, že zboží neuvedené v seznamu kontrolovaného zboží je nebo může být celé nebo jeho část určeno pro vojenské konečné použití; vojenským konečným použitím se pro účely tohoto zákona rozumí

1. začlenění do seznamu vojenského materiálu vydaného na základě zvláštního právního předpisu8b) (dále jen "seznam vojenského materiálu"),

2. použití výrobního, zkušebního nebo analytického zařízení a součástek pro něj k vývoji, výrobě nebo údržbě vojenského materiálu uvedeného v seznamu vojenského materiálu,

3. použití jakýchkoli nedokončených výrobků ve výrobě vojenského materiálu uvedeného v seznamu vojenského materiálu,

c) vývozce byl ministerstvem informován, že zboží neuvedené v seznamu kontrolovaného zboží je nebo může být celé nebo jeho část určeno k použití jako díly nebo součástky předmětů uvedených v seznamu vojenského materiálu, které byly vyvezeny v rozporu se zvláštním právním předpisem,8b)

d) nařízení vlády stanoví, že s vývozem zboží neuvedeného na seznamu kontrolovaného zboží je nebo by mohlo být spojeno závažné ohrožení veřejného pořádku nebo bezpečnosti,8c) nebo

e) technická pomoc poskytovaná mimo území Evropského společenství je zamýšlena nebo si je poskytovatel vědom, že je zamýšlena k použití ve spojení s činnostmi uvedenými v písmenech a) a b).

(3) Je-li si vývozce vědom toho, že technická pomoc, kterou hodlá poskytnout, nebo zboží neuvedené na seznamu kontrolovaného zboží, které nabízí na vývoz, je určeno celé nebo jeho část k jakémukoli použití uvedenému v odstavci 2 písm. a) až c), je povinen o tom uvědomit ministerstvo.

(4) Jestliže vývozce má nebo vzhledem k okolnostem by měl mít důvody k podezření, že zboží neuvedené na seznamu kontrolovaného zboží může být určeno celé nebo jeho část k některému z použití uvedenému v odstavci 2 písm. a), je povinen o tom uvědomit ministerstvo; této povinnosti se zprostí, jestliže učinil veškerá dostupná opatření ke zjištění skutečného použití vyváženého zboží a dostatečně se přesvědčil, že nehrozí jeho zneužití.

(5) Ministerstvo rozhodne v případech podle odstavce 2 písm. b) a odstavců 3 a 4, bude-li vývoz takového zboží podléhat licenčnímu řízení podle tohoto zákona. Požadovanou formu licence stanoví ministerstvo.

(6) V licenčním řízení ve zvláštních případech je vývozce povinen dále postupovat v souladu s tímto zákonem. V řízení o udělení licence platí § 6 až 14 obdobně.

ČÁST TŘETÍ

KONTROLA DODRŽOVÁNÍ PODMÍNEK KONTROLNÍHO REŽIMU A UPLATŇOVÁNÍ SANKCÍ

§ 20

Před rozhodnutím o udělení nebo neudělení licence provede celní úřad,7) a jde-li o kontrolované zboží v jaderné oblasti, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, ze svého podnětu, případně z podnětu ministerstva předběžnou kontrolu zaměřenou na ověření údajů uvedených v žádosti o licenci, na účel a vhodné podmínky užívání kontrolovaného zboží, k jehož dovozu byla vyžádána individuální nebo individuální otevřená licence.

§ 21

Orgány uvedené v § 20 provádějí v místě, kde se kontrolované zboží nachází, průběžnou kontrolu plnění podmínek stanovených v udělené licenci a všeobecných povinností stanovených v § 4. Provedou také kontrolu dováženého a vyváženého zboží, které není uvedeno v seznamu kontrolovaného zboží, mají-li informace, že toto zboží může být použito k účelům uvedeným v § 19 odst. 2. Kontrolu provedou rovněž v případě, že o to požádá ministerstvo nebo příslušný státní orgán státu dodavatele. O zjištěných nedostatcích informují ministerstvo.

§ 22

(1) Orgány uvedené v § 20 jsou za podmínek stanovených zvláštními předpisy9) oprávněny při provádění předběžné a průběžné kontroly přenosu softwaru a technologie dvojího použití elektronickými prostředky, faxem nebo telefonem do místa určení mimo území Evropské unie vstupovat do místností a prostorů, v nichž se kontrolované zboží nachází nebo podle příslušných dokladů nacházet má, nahlížet do spisů týkajících se kontrolovaného zboží a pořizovat o něm dokumentaci.

(2) Požádá-li příslušný státní orgán státu dodavatele o účast na provedení předběžné nebo průběžné kontroly, orgány uvedené v § 20 mu vyhoví s přihlédnutím ke zvláštním podmínkám vyplývajícím z jiných právních předpisů.9)

(3) Celní úřad je dále oprávněn při provádění předběžné a průběžné kontroly a za podmínek stanovených zvláštními předpisy,10) kontrolovat přenos softwaru a technologie dvojího použití elektronickými prostředky, faxem nebo telefonem do místa určení mimo území Evropské unie.

§ 23

K zabezpečení kontrolní činnosti vede Ministerstvo financí evidenci dovezeného kontrolovaného zboží a celní úřady evidenci ve své územní působnosti a poskytuje ministerstvu potřebné informace o uskutečněném vývozu nebo dovozu kontrolovaného zboží.

§ 23a

(1) Celní úřad přeruší celní řízení nebo v případě nutnosti jiným způsobem zabrání, aby vývoz nebo dovoz kontrolovaného zboží, pro které byla udělena licence podle tohoto zákona, nebyl uskutečněn, jestliže

a) má důvodné podezření, že nebyla při udělení licence vzata v úvahu závažná informace,

b) od doby, kdy byla udělena licence, se věcně změnily okolnosti, nebo

c) byl o to požádán ministerstvem v případě závažných zjištění.

(2) V případech uvedených v odstavci 1 celní úřad neprodleně informuje ministerstvo, které rozhodne o dalším postupu do deseti pracovních dnů, ve zvlášť složitých případech do 30 pracovních dnů. Pokud celní úřad neobdrží rozhodnutí ministerstva o dalším postupu nebo vyrozumění o prodloužení lhůty, uvolní zboží po uplynutí deseti pracovních dnů. Obdobně postupuje po uplynutí prodloužené lhůty, došlo-li mu vyrozumění o jejím prodloužení.

Ukládání sankcí

§ 24

(1) Jestliže vývozce, dovozce nebo jakákoliv jiná osoba přemístí kontrolované zboží z celního území Evropského společenství nebo z ciziny na celní území České republiky bez licence, ačkoli licence je tímto zákonem vyžadována, uloží se

a) pokuta do výše 20 milionů Kč nebo pětinásobku ceny zboží, je-li tento pětinásobek vyšší než 20 milionů Kč,

b) sankce propadnutí kontrolovaného zboží.

Sankce podle písmen a) a b) lze uložit samostatně anebo v souběhu.

(2) Jestliže vývozce nebo jakákoliv jiná osoba přemístí kontrolované zboží z území České republiky bez licence, ačkoli je licence požadována i pro jeho přesuny uvnitř Evropského společenství, platí postup podle odstavce 1.

(3) Jestliže vývozce, dovozce nebo uživatel dovezeného kontrolovaného zboží jiného než v jaderné oblasti neplní povinnosti stanovené v § 4, může být uložena pokuta až do výše 5 milionů Kč.

(4) Výše pokuty podle odstavců 1 a 3 se určí s ohledem na míru, význam a dobu ohrožení zahraničněpolitických, obchodních nebo bezpečnostních zájmů státu, popřípadě s ohledem na škodu vzniklou protiprávním jednáním. Tímto nejsou dotčeny sankce podle zvláštních zákonů.10)

§ 25

(1) Pokutu a propadnutí kontrolovaného zboží podle § 24 uloží celní úřad příslušný podle celního zákona k projednávání celních deliktů rozhodnutím. Při rozhodování o uložení sankce propadnutí kontrolovaného zboží se přiměřeně použije ustanovení § 300 celního zákona. Celní úřad jím uloženou sankci vymáhá a vybírá.

(2) Pokutu a propadnutí kontrolovaného zboží lze uložit do dvou let ode dne, kdy bylo porušení zákona zjištěno protokolem o kontrolním zjištění, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy k porušení došlo. Odvolání proti rozhodnutí vydanému podle odstavce 1 má odkladný účinek.

(3) Uložená pokuta je splatná do 15 dnů od právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena, a je příjmem státního rozpočtu České republiky.

(4) Kontrolované zboží, o jehož propadnutí bylo pravomocně rozhodnuto, prodá celní úřad zpravidla v dražbě; výtěžek z prodeje po odečtení nákladů prodeje je příjmem státního rozpočtu České republiky. Celní úřad přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení § 4 odst. 4 písm. b). Jde-li o kontrolované zboží v jaderné oblasti, postupuje se podle zvláštního zákona.4)

ČÁST ČTVRTÁ

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§ 26

Ministerstvo vydá dovozci před dovozem kontrolovaného zboží spolu s individuální nebo individuální otevřenou licencí i dovozní certifikát v případě, kdy o něj požádá zahraniční dodavatel. Dovozní certifikát obsahuje údaje shodné s dovozní licencí.

§ 27

Celní úřad potvrdí dovozci po uskutečněném dovozu doklad o ověření dodávky, jestliže je tento doklad vyžadován zahraničním dodavatelem. V případě následného zjištění nesrovnalostí u dovezeného kontrolovaného zboží informuje prostřednictvím ministerstva příslušný státní orgán země vývozce.

§ 28

Na řízení podle tohoto zákona se vztahuje správní řád s odchylkami

a) uvedenými v § 11 a § 14 odst. 2 ve věci odvolacího řízení, v § 15 odst. 2 ve věci lhůty pro udělení předběžného souhlasu k jednání a v § 25 odst. 1 ve věci místní příslušnosti celních orgánů při ukládání sankcí,

b) uvedenými v části druhé tohoto zákona, kdy účastníkem řízení je osoba uvedená v § 3 odst. 1 a 3, a jde-li o řízení podle části třetí tohoto zákona, též uživatel kontrolovaného zboží, jakož i jakákoliv jiná osoba uvedená v § 24 odst. 1,

c) z práva účastníka nahlížet do spisů, pořizovat si z nich výpisy a vyjadřovat se k nim,11) pokud se týkají vyjádření příslušných státních orgánů a dokládají možné zahraničněpolitické nebo bezpečnostní zájmy státu vedoucí k postupu podle § 9 písm. d) a e) a § 10 odst. 2 a 4 tohoto zákona; správní orgán je však povinen v odůvodnění rozhodnutí uvést, z jakých vyjádření při svém rozhodnutí vycházel.

§ 29

(1) K zabezpečení důsledného provádění ustanovení tohoto zákona je ministerstvo oprávněno žádat od státních orgánů vyjádření k jednotlivým případům vývozů a dovozů kontrolovaného zboží z hlediska zahraničněpolitických a bezpečnostních zájmů státu a informace o účastnících zabývajících se vývozem a dovozem kontrolovaného zboží anebo o vývozcích a dovozcích žádajících o udělení licence k této činnosti, jakož i o jejich podnikatelské činnosti, jestliže se vztahuje ke kontrolovanému zboží. Příslušné státní orgány jsou povinny vydat vyjádření, pokud tomu nebrání zvláštní právní předpisy,12) a to ve lhůtě 30 dnů anebo po dohodě s ministerstvem ve lhůtě přiměřeně prodloužené.

(2) Ministerstvo a Ministerstvo financí si vzájemně poskytují údaje týkající se licenčního a celního řízení, a to v rozsahu údajů uvedených v licenci podle § 7 a 13. Navzájem se neprodleně informují o skutečnostech významných pro povolovací řízení a kontrolu dodržování podmínek kontrolního režimu a ukládání sankcí.

(3) Ministerstvo a Státní úřad pro jadernou bezpečnost si vzájemně poskytují údaje týkající se povolovacího a licenčního řízení, a to způsobem a v rozsahu stanoveném vzájemnou součinnostní dohodou k zajištění činností vyplývajících z tohoto zákona a příslušných právních předpisů.3),4)

(4) V záležitostech upravených tímto zákonem je ministerstvo rovněž oprávněno spolupracovat s mezinárodními institucemi uvedenými v § 1 odst. 2 a poskytovat informace, k nimž se Česká republika členstvím v nich zavázala. Ministerstvo je oprávněno spolupracovat i se státními orgány jiných států zodpovědnými za plnění úkolů národního kontrolního režimu v oblasti kontrolovaného zboží.

(5) Informační povinnost v rozsahu tohoto zákona vůči příslušným orgánům Evropské unie vykonává ministerstvo.

(6) Zahraniční osobou podle tohoto zákona se rozumí fyzická nebo právnická osoba se sídlem nebo místem podnikání v zemi, která není členským státem Evropské unie.

§ 30

(1) Rozhodnutí vydaná podle tohoto zákona nenahrazují rozhodnutí vydaná podle zvláštních předpisů.1),2),3),4)

(2) Individuální a individuální otevřená licence jsou nepřevoditelné. Osoba, které byla individuální a individuální otevřená licence udělena, musí proto licenci předložit celnímu úřadu jako deklarant, a to sama nebo prostřednictvím přímého zástupce.6) Platnost registrace pro použití všeobecných licencí ověří celní úřad při celním řízení.

§ 30a

Stát neodpovídá za újmu vzniklou vydáním rozhodnutí z důvodů stanovených tímto zákonem; odpovědnost státu podle zvláštního právního předpisu13) není tímto dotčena.

§ 31

(1) Platná povolení k vývozu nebo dovozu kontrolovaného zboží vydaná podle dosavadních předpisů se považují za licence podle tohoto zákona. U dovezeného kontrolovaného zboží podle dosavadních povolení se v případě změny uživatele vztahuje na stávajícího uživatele namísto povinnosti žádat o povolení k jinému nakládání s kontrolovaným zbožím povinnost informovat dalšího uživatele, že se jedná o kontrolované zboží, a ruší se povinnost celních úřadů vést evidenci o pohybu kontrolovaného zboží po území České republiky.

(2) Povolovací řízení zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona budou ukončena vydáním rozhodnutí podle dosavadních předpisů.

§ 32

Ministerstvo vydá k provedení § 2 odst. 2, § 6 odst. 5, § 12 odst. 5 a § 15 odst. 3 tohoto zákona vyhlášku.


§ 33

Zrušují se:

1. Zákon č. 547/1990 Sb., o nakládání s některými druhy zboží a technologií a o jejich kontrole.

2. Vyhláška Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 50/1992 Sb., kterou se provádí zákon č. 547/1990 Sb., o nakládání s některými druhy zboží a technologií a o jejich kontrole, ve znění vyhlášky Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 505/1992 Sb., vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 22/1994 Sb. a vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 234/1994 Sb.

§ 34

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.


Zeman v. r.

Havel v. r.

Klaus v. r.

Poznámky pod čarou

1) Zákon č. 287/1993 Sb., o působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, ve znění zákona č. 85/1995 Sb.

2) Vyhláška Československé komise pro atomovou energii č. 28/1977 Sb., o evidenci a kontrole jaderných materiálů, ve znění vyhlášky č. 100/1989 Sb.

3) Zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

4) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů.

5) Zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů.
Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů.

6) Zákon ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.

7) § 11 zákona ČNR č. 13/1993 Sb.

8) § 248 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

8a) Nařízení Rady (ES) č. 1334/2000 ze dne 22. června 2000, které stanoví režim Společenství pro kontrolu vývozů předmětů a technologie dvojího použití.

8b) Zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

8c) Čl. 36 a 114 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé publikované ve Sbírce zákonů jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/1995 Sb.
Čl. 30 Smlouvy o založení Evropského společenství publikované Úředním věstníkem ES č. C 340 dne 10. listopadu 1997.

9) Např. zákon č. 28/1984 Sb., o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení, vyhláška Československé komise pro atomovou energii č. 100/1989 Sb., o bezpečnostní ochraně jaderných zařízení a jaderných materiálů.

10) Např. zákon ČNR č. 13/1993 Sb., ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.

11) § 23 a 33 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

12) Např. § 8 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky.

13) Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 120/2001 Sb.

Přesunout nahoru