Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Sdělení č. 41/1996 Sb.Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu č. 9 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod

Částka 13/1996
Platnost od 29.02.1996
Účinnost od 01.10.1994
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

41

SDĚLENÍ

Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 6. listopadu 1990 byl v Římě sjednán Protokol č. 9 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.1)

Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byl Protokol podepsán ve Štrasburku dne 5. února 1992.

S Protokolem vyslovilo souhlas Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky a schválilo jej podle článku 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, jako mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních svobodách podle § 2 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod. Prezident České a Slovenské Federativní Republiky Protokol ratifikoval. Ratifikační listina byla uložena u depozitáře, generálního tajemníka Rady Evropy, dne 7. května 1992.

Dne 1. ledna 1993 dopisem ministra zahraničních věcí Česká republika oznámila generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že v souladu s platnými zásadami mezinárodního práva se jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky považuje s účinností od 1. ledna 1993 za smluvní stát Protokolu č. 9 ze dne 6. listopadu 1990. Dne 30. června 1993 Výbor ministrů Rady Evropy na 496. zasedání delegátů ministrů potvrdil, že Česká republika se považuje za smluvní stát Protokolu č. 9 s účinností od 1. ledna 1993.

Protokol č. 9 vstoupil v platnost na základě svého článku 7 odst. 1 dne 1. října 1994 a tímto dnem vstoupil v platnost i pro Českou republiku.

Český překlad Protokolu č. 9 se vyhlašuje současně.

PROTOKOL č. 9

k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod

Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tento protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě 4. listopadu 1950 (dále jen „Úmluva“),

rozhodnuty dále zdokonalovat proceduru stanovenou Úmluvou,

dohodly se na následujícím:

Článek 1

Pro Strany Úmluvy, které jsou vázány tímto protokolem, se Úmluva doplňuje, jak je uvedeno v článcích 2 až 5.

Článek 2

Článek 31 odst. 2 Úmluvy zní takto:

2. Zpráva bude doručena Výboru ministrů; rovněž bude doručena dotčeným státům, a pokud se týká stížnosti předložené podle článku 25, i stěžovateli. Dotčené státy a stěžovatel nejsou oprávněni ji zveřejnit.“.

Článek 3

Článek 44 Úmluvy zní takto:

„Pouze vysoké smluvní strany, Komise a osoby, nevládní organizace nebo skupiny osob, které podaly stížnost podle článku 25, mají právo předložit případ Soudu.“.

Článek 4

Článek 45 Úmluvy zní takto:

„Pravomoc Soudu se vztahuje na všechny případy týkající se výkladu a provádění této úmluvy, které jsou mu předloženy v souladu s článkem 48.“.

Článek 5

Článek 48 Úmluvy zní takto:

1. Jestliže dotčená Vysoká smluvní strana, je-li jen jedna, nebo dotčené Vysoké smluvní strany, je-li jich více, podléhají obligatorní pravomoci Soudu, anebo není-li tomu tak, pak se souhlasem dotčené Vysoké smluvní strany, je-li jen jedna, nebo dotčených Vysokých smluvních stran, je-li jich více, může případ předat Soudu:

a) Komise;

b) Vysoká smluvní strana, jejíž státní příslušník se považuje za poškozeného;

c) Vysoká smluvní strana, která předložila případ Komisi;

d) Vysoká smluvní strana, proti níž byla stížnost podána;

e) osoba, nevládní organizace nebo skupina osob, které podaly stížnost Komisi.

2. Je-li případ předán Soudu pouze v souladu s odstavcem 1 písm. e), je nejprve předložen výboru složenému ze tří členů Soudu. V tomto výboru zasedne coby soudce ex officio soudce zvolený za Vysokou smluvní stranu, proti níž byla stížnost podána, anebo není-li takový, osoba určená Vysokou smluvní stranou, aby zasedala ve funkci soudce. Byla-li stížnost podána proti více než jedné Vysoké smluvní straně, počet členů výboru se příslušně zvýší.

Nevznáší-li případ žádnou závažnou otázku s dopadem na výklad či provádění Úmluvy a nevyžaduje-li z jiných důvodů projednání Soudem, výbor může jednomyslně rozhodnout, že případ nebude posuzován Soudem. V tomto případě rozhodne Výbor ministrů v souladu s ustanoveními článku 32, zda došlo k porušení Úmluvy.“.

Článek 6

1. Tento protokol je otevřen k podpisu členským státům Rady Evropy, které podepsaly Úmluvu a které mohou vyjádřit svůj souhlas být jím vázány:

a) podpisem bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení; nebo

b) podpisem s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, po němž bude následovat ratifikace, přijetí nebo schválení.

2. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.

Článek 7

1. Tento protokol vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců od data, kdy deset členských států Rady Evropy vyjádřilo svůj souhlas být vázány Protokolem v souladu s ustanoveními článku 6.

2. Pro každý členský stát, který následně vyjádří svůj souhlas být jím vázán, vstoupí Protokol v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců ode dne podpisu nebo uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení.

Článek 8

Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady Evropy:

a) každý podpis;

b) uložení každé ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení;

c) každé datum vstupu tohoto protokolu v platnost v souladu s článkem 7;

d) každý jiný úkon, oznámení nebo prohlášení vztahující se k tomuto protokolu.

Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali tento protokol.

Dáno v Římě dne 6. listopadu 1990 ve francouzštině a angličtině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem členským státům Rady Evropy.

Poznámky pod čarou

1) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, sjednaná dne 4. listopadu 1950.
Dodatkový protokol ze dne 20. března 1952, Protokol č. 2 ze dne 6. května 1963, Protokol č. 4 ze dne 16. září 1963, Protokol č. 6 ze dne 28. dubna 1983 a Protokol č. 7 ze dne 22. listopadu 1984 byly vyhlášeny pod č. 209/1992 Sb.

Přesunout nahoru