Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Sdělení č. 1/1996 Sb.Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem

Částka 1/1996
Platnost od 05.01.1996
Účinnost od 02.01.1996
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

1

SDĚLENÍ

Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 11. července 1994 byla v Bukurešti podepsána Smlouva o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem.

Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 4. října 1995.

Smlouva na základě svého článku 63 vstoupila v platnost dnem 2. ledna 1996. Tímto dnem pozbyla platnosti Smlouva mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 25. října 1958, vyhlášená pod č. 31/1959 Sb., pokud jde o právní pomoc ve věcech občanských a rodinných.

České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.

SMLOUVA

o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem

Česká republika a Rumunsko, dále jen „smluvní strany", s přáním zdokonalovat spolupráci v oblasti právní pomoci, se dohodly uzavřít tuto smlouvu o právní pomoci ve věcech občanských.

K tomu účelu se dohodly takto:

HLAVA I

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

Článek I

Vymezení pojmů

1. Pro účely této smlouvy se rozumí:

a) občanskými věcmi věci občanskoprávní, rodinně-právní, obchodněprávní, pracovněprávní a správní věci projednávané soudy,

b) justičními orgány v České republice soudy a státní zastupitelství a jiné orgány příslušné rozhodovat ve věcech občanských,

c) justičními orgány v Rumunsku soudy, státní zastupitelství, státní notářství a jiné orgány příslušné ve věcech občanských.

2. Státní občané jedné smluvní strany jsou osoby, které mají státní občanství této smluvní strany podle jejích zákonů.

3. Ustanovení této smlouvy o státních občanech smluvních stran se vztahují přiměřeně i na právnické osoby zřízené na základě zákonů smluvní strany, na jejímž území mají tyto právnické osoby své sídlo.

Článek 2

Právní ochrana

1. Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejnou právní ochranu osobních a majetkových práv jako její vlastní státní občané.

2. Státní občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek na justiční orgány druhé smluvní strany, do jejichž pravomoci náležejí věci občanské, mohou před nimi hájit své zájmy a podávat žádosti, návrhy na zahájení řízení a podávat opravné prostředky za stejných podmínek jako státní občané druhé smluvní strany.

3. Justiční orgány jedné smluvní strany jsou povinny na požádání poskytnout státním občanům druhé smluvní strany informaci, jak lze zajistit zastoupení potřebné při ochraně jejich práv.

Článek 3

Poskytování právní pomoci

Smluvní strany si budou na požádání vzájemně poskytovat právní pomoc ve věcech občanských v souladu s podmínkami uvedenými v této smlouvě.

Článek 4

Osvobození od jistoty na náklady řízení

Státním občanům jedné smluvní strany, kteří se obrátí na justiční orgány druhé smluvní strany jako navrhovatelé nebo vedlejší účastníci, pokud mají bydliště či pobyt na území jedné ze smluvních stran, nelze uložit složení jistoty na náklady řízení nebo jiné záruky z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že na území této strany nemají bydliště či pobyt.

Článek 5

Placení nákladů řízení

Státní občané jedné ze smluvních stran platí náklady řízení na území druhé smluvní strany za stejných podmínek jako její vlastní státní občané.

Článek 6

Snížení a osvobození od nákladů řízení

1. Státním občanům jedné ze smluvních stran se přiznává na území druhé smluvní strany snížení nebo osvobození od nákladů řízení, jakož i bezplatné právní zastoupení za stejných podmínek jako vlastním státním občanům.

2. Výhody podle odstavce 1, poskytované justičním orgánem jedné ze smluvních stran v určité věci, se vztahují na všechny procesní úkony včetně úkonů při výkonu rozhodnutí.

Článek 7

Podmínky pro získání výhod

Pokud státní občané jedné smluvní strany předkládají žádost uvedenou v článku 6 této smlouvy, předloží zároveň s ní i osvědčení o majetkových a osobních poměrech podle právních předpisů platných na území smluvní strany, kde mají žadatelé své bydliště nebo pobyt.

Článek 8

Žádost o poskytnutí výhod

1. Občané jedné smluvní strany, kteří žádají justiční orgán druhé smluvní strany o poskytnutí výhod uvedených v článku 6, mohou žádost podat písemně u příslušného justičního orgánu podle místa svého bydliště nebo pobytu.

2. Justiční orgán, který podle odstavce 1 žádost obdržel, ji postoupí spolu s osvědčením a případnými přílohami příslušnému justičnímu orgánu druhé smluvní strany.

3. Justiční orgán příslušný k rozhodnutí o žádosti o poskytnutí výhod uvedených v článku 6 může požadovat prostřednictvím justičního orgánu druhé smluvní strany doplňující údaje a informace.

Článek 9

Způsob styku

1. V otázkách poskytování právní pomoci justiční orgány obou smluvních stran se stýkají prostřednictvím ústředních orgánů, pokud tato smlouva nestanoví jinak.

2. Ústředními orgány uvedenými v odstavci 1 jsou ministerstva spravedlnosti obou smluvních stran.

Článek 10

Používaný jazyk

1. Při provádění této smlouvy používají ústřední orgány obou smluvních stran, uvedené v článku 9 odst. 2, ve svém styku národní jazyk nebo jazyk anglický. Stejně se postupuje i ve vztazích mezi justičními orgány smluvních stran, pokud tato smlouva nestanoví jinak.

2. Žádosti o právní pomoc a přiložené dokumenty se vyhotovují v jazyce dožadující smluvní strany a jsou opatřeny ověřeným překladem do jazyka dožádané smluvní strany.

3. Justiční orgány mohou k žádostem o právní pomoc používat formulářů s dvojjazyčným textem (česko-rumunským), společně dohodnutých ministerstvy spravedlnosti.

4. Vyřízení žádostí o právní pomoc se provádí v jazyce dožádané smluvní strany.

Článek 11

Výměna informací v oblasti legislativy

Smluvní strany se budou na požádání vzájemně informovat o právních předpisech, které jsou nebo byly v platnosti v jejich státech, jakož i o jejich provádění v justiční praxi.

Článek 12

Ochrana svědků a znalců

1. Svědek nebo znalec, bez ohledu na své státní občanství, který se na základě předvolání dostaví před justiční orgán druhé smluvní strany, nesmí být ani držen ve vazbě, stíhán, ani nesmí být žádným způsobem omezována jeho osobní svoboda na území této strany za činy, které spáchal, nebo na základě rozsudků vynesených před překročením státní hranice dožadující smluvní strany.

2. Ochranu uvedenou v odstavci 1 svědek nebo znalec ztratí, když neopustí území dožadující smluvní strany do 15 dnů ode dne, kdy mu justiční orgán, který ho povolal, oznámí, že jeho přítomnost již není nutná, anebo když se později vrátí. Do této lhůty se nezapočítává doba, během níž svědek nebo znalec nemohl opustit zemi této smluvní strany z důvodů nezávislých na jeho vůli.

Článek 13

Náhrada nákladů svědků nebo znalců

1. Náklady za cestu nebo pobyt, jakož i úhrada ušlých příjmů souvisejících s cestou za účelem podání svědectví nebo provedení znaleckého posudku, budou hrazeny dožadující smluvní stranou.

2. Znalec má právo i na znalečné. Práva svědka nebo znalce budou uvedena v předvolání. Na žádost svědka nebo znalce mu dožadující smluvní strana vyplatí zálohu v plné či částečné výši uvedených nákladů.

Článek 14

Výslech osob, které jsou ve vazbě nebo ve výkonu trestu, jako svědků

1. V případě, kdy je nutné, aby osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu na území jedné smluvní strany, byla vyslechnuta jako svědek justičním orgánem druhé smluvní strany, dohodnou se ústřední orgány uvedené v článku 9 této smlouvy na předání této osoby na území dožadující smluvní strany s tím, že bude držena ve vazbě, jakož i na datu, kdy má být vrácena po výslechu.

2. Předání může být odmítnuto:

a) pokud s ním osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nebude souhlasit,

b) pokud je její přítomnost nutná pro trestní stíhání, které probíhá na území dožádané smluvní strany,

c) pokud by předání mohlo prodloužit její vazbu či trest,

d) pokud jsou jiné důvody, které převažují nad důvody jejího předání na území dožadující smluvní strany.

HLAVA II

PRÁVNÍ POMOC

Článek 15

Rozsah právní pomoci

Právní pomoc v občanských věcech zahrnuje výkon procesních úkonů, jako je sepisování, zasílání a doručování soudních a mimosoudních písemností, výslech účastníků, svědků, znalců a jiných osob, provádění znaleckých posudků, šetření přímo na místě a zjišťování skutkového stavu, provádění opatření na zajištění nebo zachování, ověřování písemných dokladů, získávání kopií, fotokopií nebo výpisů z dokumentů.

Článek 16

Dožádání o právní pomoc

1. Dožádání o právní pomoc musí obsahovat tyto údaje:

a) označení dožadujícího justičního orgánu,

b) označení dožádaného justičního orgánu,

c) uvedení věci, ve které je žádáno poskytnutí právní pomoci,

d) jméno a příjmení účastníků řízení, jejich postavení v řízení, státní občanství, jejich bydliště či pobyt a v případě právnických osob jejich název a sídlo,

e) jméno, příjmení a adresu případných zástupců účastníků řízení,

f) předmět dožádání a údaje potřebné k jejímu vyřízení,

g) seznam listin připojených k dožádání.

2. U dožádání o doručení listin bude uvedena adresa příjemce a druh listin, které mají být doručeny. U dožádání o provedení důkazů budou uvedeny okolnosti, v souvislosti s nimiž má být proveden důkaz, a případně i otázky, které mají být položeny osobám, jež mají být vyslechnuty.

3. Dožádání o právní pomoc a přiložené listiny budou označeny úředním razítkem dožadujícího justičního orgánu.

Článek 17

Způsob vyřízení dožádání

1. Vyřízení dožádání provede dožádaný justiční orgán způsobem upraveným v právním řádu jeho státu. Dožádaný justiční orgán může na žádost dožadujícího justičního orgánu uplatnit zvláštní postup, pokud to není v rozporu s jeho právním řádem.

2. Jestliže dožádaný justiční orgán není příslušný k vyřízení dožádání, zašle je příslušnému orgánu a zároveň o tom vyrozumí dožadující smluvní stranu.

3. Na žádost dožadujícího justičního orgánu mu dožádaný justiční orgán včas sdělí místo a datum provedení úkonu právní pomoci, aby se jej zúčastněná strana řízení mohla zúčastnit.

4. Jestliže adresa osoby uvedená v dožádání není známa nebo se prokázalo, že je chybná, dožádaný justiční orgán provede příslušná opatření k jejímu zjištění. V případě, kdy adresu není možno zjistit, dožádaný justiční orgán o tom uvědomí dožadující justiční orgán.

5. Po vyřízení dožádání zašle dožádaný justiční orgán dožadujícímu justičnímu orgánu příslušné písemnosti. V případě, kdy právní pomoc nemohla být poskytnuta, dožádaný justiční orgán vrátí písemnosti dožadujícímu justičnímu orgánu a sdělí mu zároveň okolnosti, které mu ve vyřízení žádosti zabránily.

Článek 18

Doručování písemností

Dožádaný justiční orgán doručí písemnosti podle právních předpisů platných na území svého státu za podmínky, že tyto písemnosti budou sepsány v jeho jazyce nebo budou opatřeny ověřeným překladem do tohoto jazyka. Jinak doručí dožádaný justiční orgán písemnosti adresátovi jen tehdy, bude-li adresát souhlasit s tím, že je převezme.

Článek 19

Doklad o doručení písemností

Doklad o doručení písemností je vyhotoven podle právních předpisů o doručení platných na území dožádané smluvní strany. V každém případě musí obsahovat podpis adresáta, otisk razítka justičního orgánu a podpis osoby zmocněné písemnost předat, způsob, místo a datum předání. Pokud adresát odmítne písemnost převzít, bude uvedena poznámka o důvodu odmítnutí.

Článek 20

Doručování písemností a výslech vlastních státních občanů

Každá ze smluvních stran může předávat nebo doručovat soudní a mimosoudní písemnosti a vyslýchat vlastní státní občany, kteří se nacházejí na území druhé smluvní strany, prostřednictvím diplomatických misí a konzulárních úřadů za podmínky, že nepoužijí žádného donucovacího opatření.

Článek 21

Náklady právní pomoci

1. Smluvní strany ponesou samy veškeré náklady vzniklé poskytnutím právní pomoci na jejich území, včetně nákladů spojených s prováděním důkazů.

2. Dožádaný justiční orgán sdělí dožadujícímu justičnímu orgánu výši vzniklých nákladů. Pokud dožadující justiční orgán vybere tyto náklady od osoby, která je povinna je zaplatit, vybrané částky zůstanou smluvní straně, jejíž orgán je vybral.

Článek 22

Odmítnutí právní pomoci

1. Vyřízení dožádání o právní pomoc může být odmítnuto, jestliže dožádaná smluvní strana má za to, že provedení dožádání by mohlo být v rozporu s jejím právním řádem.

2. Kromě důvodu uvedeného v odstavci 1 může být provedení dožádání odmítnuto, pokud:

a) není prokázána pravost dokumentů,

b) provedení dožádání nenáleží do pravomoci soudů dožádané smluvní strany.

HLAVA III

ÚŘEDNÍ LISTINY

Článek 23

Platnost listin

1. Listiny, které vydal nebo ověřil příslušný orgán jedné smluvní strany, se na území druhé smluvní strany použijí bez dalšího ověřování. Totéž platí také pro listiny s podpisem občana ověřeným podle právních předpisů platných na území té smluvní strany, kde k ověření došlo, jakož i pro opisy a překlady listin.

2. Listiny uvedené v odstavci 1 mají na území druhé smluvní strany stejnou důkazní moc jako stejné listiny druhé smluvní strany.

Článek 24

Zasílání listin o osobním stavu

Příslušné orgány smluvních stran zašlou na požádání bezplatně příslušným orgánům druhé smluvní strany osvědčení o osobním stavu, výpisy z matrik, jakož i ověřené opisy rozhodnutí vydaných justičními orgány ve věcech osobního stavu, pokud se tyto listiny týkají občanů dožadující smluvní strany a jsou žádány v úředním zájmu.

HLAVA IV

KOLIZNÍ NORMY A NORMY UPRAVUJÍCÍ PRAVOMOC

Oddíl I

Ustanovení o osobním stavu a rodinném právu

Článek 25

Právní způsobilost

1. Způsobilost fyzické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je tato osoba.

2. Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má sídlo.

Článek 26

Uzavření manželství

1. Forma uzavření manželství je dána zákonem smluvní strany, na jejímž území se sňatek uzavírá.

2. U manželství uzavíraného na diplomatické misi nebo na konzulárním úřadu je forma uzavření manželství dána zákonem vysílající smluvní strany.

3. Pokud jde o základní podmínky požadované pro uzavření manželství, vztahuje se na každého z budoucích manželů zákon té smluvní strany, jejímž státním občanem je.

Článek 27

Osobní a majetkové vztahy manželů

1. Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí zákonem smluvní strany, jejímiž státními občany jsou.

2. Pokud jeden z manželů je státním občanem jedné smluvní strany a druhý je státním občanem druhé smluvní strany, jejich osobní a majetkové vztahy se řídí zákonem té smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště.

3. Pokud v případě uvedeném v odstavci 2 jeden z manželů bydlí na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jejich osobní a majetkové vztahy se řídí zákonem té smluvní strany, na jejímž území měli poslední společné bydliště.

4. Pravomoc rozhodovat v právních vztazích uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 přísluší justičnímu orgánu smluvní strany, jejímž zákonem se tyto vztahy řídí. V případech, kdy manželé neměli nikdy společné bydliště, je dána pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran, které přitom použijí právního řádu svého státu.

Článek 28

Rozvod

1. Pokud v případě rozvodu mají oba manželé státní občanství jedné smluvní strany a bydlí v den podání žádosti o rozvod na území druhé smluvní strany, bude použito hmotného práva té smluvní strany, jejímiž státními občany jsou. Pravomoc rozhodovat mají soudy obou smluvních stran.

2. Pokud v den podání žádosti o rozvod je jeden z manželů občanem jedné ze smluvních stran, druhý je státním občanem druhé smluvní strany a bydlí buď oba na území jedné a téže smluvní strany, anebo jeden na území jedné a druhý na území druhé smluvní strany, mají pravomoc rozhodovat soudy obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo svého státu.

Článek 29

Neplatnost manželství

1. Zjištění neplatnosti nebo zrušení manželství se provádí podle právního řádu té smluvní strany, jež je podle článku 26 platný pro uzavření manželství.

2. Pokud jde o pravomoc k rozhodování o neplatnosti nebo zrušení manželství, použijí se obdobně ustanovení článku 28.

Článek 30

Otcovství

1. Ve věcech týkajících se určení nebo popření otcovství se postupuje podle právního řádu té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Jestliže dítě bydlí na území druhé smluvní strany, postupuje se podle právního řádu této smluvní strany, pokud je vhodnější pro zájmy dítěte.

2. Pravomoc k řešení věcí uvedených v odstavci 1 přísluší justičním orgánům té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě.

3. Jestliže navrhovatel a odpůrce bydlí na území téže smluvní strany, mají pravomoc i justiční orgány této smluvní strany.

Článek 31

Právní vztahy mezi rodiči a dětmi

1. Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Jestliže dítě bydlí na území druhé smluvní strany, lze uplatnit právní řád této smluvní strany, jestliže je to třeba k ochraně dítěte.

2. Pokud jde o pravomoc justičních orgánů, jsou uplatňována obdobně ustanovení článku 30 odst. 2 a 3.

Článek 32

Osvojení

1. Základní podmínky požadované pro osvojení se řídí, pokud jde o osvojitele, právním řádem státu, jehož je osvojitel občanem, a pokud jde o osvojence, právním řádem státu, jehož je osvojenec státním občanem.

2. V řízení o osvojení se postupuje podle právního řádu té smluvní strany, na jejímž území k němu dochází.

3. Účinky osvojení a vztahy mezi osvojitelem a osvojencem se řídí právním řádem osvojitele a v případě, že osvojiteli jsou oba manželé, se použije obdobně právního řádu, kterým se podle článku 27 řídí osobní a majetkové vztahy manželů.

4. Neplatnost osvojení se řídí, pokud jde o základní podmínky, právním řádem uvedeným v odstavci 1 a při nedodržení formálních podmínek právním řádem uvedeným v odstavci 2 tohoto článku.

Zbavení způsobilosti osob k právním úkonům

Článek 33

1. Případy zbavení způsobilosti osob k právním úkonům, jakož i zrušení těchto opatření se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, o kterou se jedná.

2. V případech zbavení způsobilosti k právním úkonům je dána pravomoc, pokud tato smlouva nestanoví jinak, justičních orgánů smluvní strany, jejímž státním občanem je tato osoba.

Článek 34

1. V případě, kdy je nutné zbavit způsobilosti k právním úkonům státního občana jedné smluvní strany, který má bydliště, pobyt nebo majetek na území druhé smluvní strany, orgán této druhé smluvní strany uvědomí neprodleně orgán příslušný podle článku 33 odst. 2.

2. V případech, které nesnesou odkladu, může orgán druhé smluvní strany učinit předběžná opatření podle svého právního řádu, ale je povinen neprodleně informovat orgán příslušný podle článku 33 odst. 2 a zaslat mu zároveň kopie dokladů o přijatých opatřeních. Předběžná opatření zůstávají v platnosti do té doby, než příslušný orgán druhé smluvní strany přijme jiné rozhodnutí.

Článek 35

1. Orgán uvedený v článku 33 odst. 2 může přenést svou pravomoc ve věci zbavení způsobilosti k právním úkonům na justiční orgán druhé smluvní strany, pokud osoba, která má být zbavena způsobilosti k právním úkonům, má bydliště, pobyt nebo majetek na území této druhé strany.

2. V případě, kdy příslušný soud, informovaný podle článku 34 odst. 1, nesdělí svou odpověď do tří měsíců ode dne odeslání oznámení, příslušnost ve věci zbavení způsobilosti k právním úkonům přejde na orgán místa bydliště nebo pobytu osoby, o kterou jde.

3. Orgán, na který přešla pravomoc podle odstavce 1 nebo 2, postupuje v řízení o zbavení či vrácení způsobilosti k právním úkonům podle právních předpisů svého státu, avšak pokud jde o podmínky zbavení způsobilosti k právním úkonům či jejího vrácení, musí se řídit právními předpisy smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, o níž se jedná.

4. Kopie rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům, vydané podle odstavců 1 až 3, se zašle orgánu uvedenému v článku 33 odst. 2.

Poručenství a opatrovnictví

Článek 36

1. Podmínky pro vznik nebo zánik poručenství nebo opatrovnictví jsou stanoveny právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník.

2. Pokud jde o povinnost přijmout poručenství či opatrovnictví, uplatňuje se právní řád té smluvní strany, jejíž státní občan je osobou, která se má stát poručníkem či opatrovníkem.

3. Právní vztahy mezi opatrovníkem, popřípadě poručníkem a osobou, které byl ustanoven opatrovník, popřípadě poručník, se řídí podle právních předpisů té smluvní strany, jejíž orgán opatrovníka, popřípadě poručníka ustanovil.

4. V případech poručenství či opatrovnictví týkajících se občanů smluvních stran mají pravomoc, pokud tato smlouva nestanoví jinak, justiční orgány té smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník.

5. Státní občan jedné smluvní strany může být ustanoven opatrovníkem, případně poručníkem státního občana druhé smluvní strany, pokud má bydliště na území té smluvní strany, kde má vykonávat tuto funkci, a pokud jeho ustanovení nejlépe odpovídá zájmům osoby, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník.

Článek 37

Ustanovení článku 34 a článku 35 odst. 1 a 2 se vztahují obdobně i na případy opatrovnictví či poručenství.

Článek 38

Justiční orgán, který podle článku 35 odst. 1 nebo 2 se stal příslušným pro poručenství nebo opatrovnictví, plní tato opatření podle právního řádu svého státu. Přesto se v otázce způsobilosti k právním úkonům a způsobilosti k právům a povinnostem uplatní právní řád té smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, které bylo ustanoveno poručenství nebo opatrovnictví.

Tento justiční orgán nemá pravomoc rozhodovat ve věcech týkajících se osobního stavu osoby, které byl ustanoven poručník nebo opatrovník.

Článek 39

Prohlášení za nezvěstného nebo za mrtvého a stanovení data úmrtí

1. K prohlášení osoby za nezvěstnou nebo za mrtvou soudním rozhodnutím a k stanovení data úmrtí mají pravomoc justiční orgány té smluvní strany, jejímž státním občanem je tato osoba ke dni, kdy podle posledních zpráv ještě byla naživu.

2. Justiční orgány jedné smluvní strany na žádost osob, které bydlí na jejím území, mají pravomoc prohlásit za nezvěstného nebo za mrtvého státního občana druhé smluvní strany anebo stanovit datum úmrtí státního občana druhé smluvní strany, pokud podle právního řádu dožádané smluvní strany mají tyto osoby právo takovou žádost podat.

3. Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 použijí justiční orgány právního řádu svého státu.

4. Rozhodnutí vydaná podle odstavce 2 mají právní účinky pouze na území smluvní strany, jejíž justiční orgán toto rozhodnutí vydal.

Oddíl II

Ustanovení týkající se pozůstalosti

Článek 40

Zásada rovnosti

1. Státní občané jedné smluvní strany jsou si rovni s občany druhé smluvní strany jak pokud jde o právo získat dědictvím majetek nacházející se na území druhé smluvní strany nebo práva, která mají být na tomto území uplatněna, tak i pokud jde o právo pořídit nebo zrušit závěť vztahující se na tento majetek či práva.

2. Zvláštní zákonná ustanovení jedné smluvní strany týkající se podmínek, za nichž její státní občané mohou nabýt dědictvím majetek nacházející se na jejím území nebo práv, která mají být na tomto území uplatněna, se použijí i pro státní občany druhé smluvní strany.

Článek 41

Právní předpisy o dědění

1. Právo na dědictví movitého majetku je stanoveno právním řádem té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době svého úmrtí.

2. Právo na dědictví nemovitého majetku je stanoveno právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.

3. Posouzení, zda pozůstalost tvoří majetek movitý či nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.

Článek 42

Odúmrť

Nenabude-li dědictví žádný z dědiců, připadne movitý majetek té smluvní straně, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době své smrti. Majetek nemovitý připadne té smluvní straně, na jejímž území se nemovitost nachází.

Článek 43

Závěť

1. Forma pořízení nebo zrušení závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť pořídil, nebo právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla závěť pořízena.

2. Způsobilost pořídit nebo zrušit závěť, jakož i účinky vad vůle a jejího projevu se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době pořízení nebo zrušení závěti. Stejný právní řád je rozhodný i pro určení, které druhý pořízení pro případ smrti jsou přípustné.

Článek 44

Pravomoc

1. Pravomoc k projednání dědictví i dědických sporů u movitého majetku mají příslušné justiční orgány té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku.

2. Pravomoc k projednání dědictví i dědických sporů ohledně nemovitého majetku mají justiční orgány té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.

3. Nachází-li se všechen movitý majetek zůstavitele, který byl státním občanem jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, má pravomoc projednat dědictví, jestliže všichni dědicové s tím souhlasí, na žádost kteréhokoli dědice či jiné osoby, která má práva anebo nároky na dědictví, justiční orgán této druhé smluvní strany.

Článek 45

Sdělování případů úmrtí

1. V případě, kdy státní občan jedné smluvní strany zemře na území druhé smluvní strany, příslušný orgán smluvní strany neprodleně uvědomí o jeho úmrtí diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad státu, jehož byl zemřelý státním občanem, a zároveň mu sdělí všechno, co je mu známo o dědicích, jejich bydlišti nebo pobytu, o velikosti pozůstalosti, hodnotě pozůstalosti, jakož i o závěti, pokud závěť existuje.

Toto ustanovení se uplatňuje i v případě, kdy je příslušný orgán jedné smluvní strany informován o tom, že státní občan druhé smluvní strany, který zemřel na území třetího státu, zanechal jmění na území jejího státu.

2. Diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad, které mají údaje o úmrtí, k němuž došlo za podmínek uvedených v odstavci 1, jakož i o pozůstalosti, sdělí tyto údaje příslušnému justičnímu orgánu, aby tento orgán mohl učinit potřebná opatření k zajištění dědictví.

3. Jestliže na území jedné smluvní strany dojde k zahájení dědického řízení a při tom se zjistí, že dědicem je osoba, která je státním občanem druhé smluvní strany, příslušný justiční orgán o tom neprodleně uvědomí diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad této smluvní strany.

Článek 46

Práva diplomatických zastupitelství a konzulárních úřadů ve věcech dědických

V dědických věcech na území jedné smluvní strany má diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany právo v případě, kdy jeho vlastní státní občané nejsou přítomni a neurčili svého zmocněnce, učinit všechna opatření k tomu, aby byli zastupováni před kterýmkoli justičním orgánem. K výkonu tohoto práva není třeba zvláštního pověření.

Článek 47

Opatření k ochraně dědictví

1. Orgány každé smluvní strany učiní v souladu s právním řádem svého státu neprodleně opatření nezbytná pro zachování nebo správu pozůstalostního majetku, který je na jejím území po smrti státního občana druhé smluvní strany nebo který má připadnout státnímu občanovi této druhé strany.

2. Tyto orgány neprodleně informují diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o opatřeních přijatých podle odstavce 1; diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad se mohou podílet (přímo nebo prostřednictvím zmocněnce) na uskutečňování těchto opatření. Na návrh diplomatického zastupitelství nebo konzulárního úřadu mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna nebo zrušena.

3. Justiční orgán příslušný podle článku 44 odst. 1 může požádat o zrušení opatření přijatých podle odstavce 1 tohoto článku.

Článek 48

Vyhlášení závěti

Vyhlášení závěti náleží do pravomoci orgánu smluvní strany, na jejímž území se závěť nachází. Ověřený opis závěti a protokolu o vyhlášení, stavu a obsahu závěti se zašlou příslušnému orgánu druhé smluvní strany, pokud zůstavitel byl jejím státním občanem nebo pokud je orgán této smluvní strany příslušný provést dědické řízení.

Článek 49

Vydání dědictví

1. Pozůstalostní movitý majetek nebo peněžní částky získané prodejem pozůstalostního majetku movitého či nemovitého, které se nacházejí na území jedné ze smluvních stran a které náležejí dědicům, kteří jsou státními občany druhé smluvní strany a mají bydliště nebo pobyt na území této strany nebo na území třetího státu, budou předány po ukončení dědického řízení těmto dědicům. Jestliže se tito dědicové nedostaví osobně nebo prostřednictvím zmocněnce, aby převzali majetek nebo výše uvedené peněžní částky, budou tyto předány diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímiž státními občany jsou tito dědicové.

2. V případech uvedených v odstavci 1 se předání uskuteční pokud:

a) byly zaplaceny nebo zajištěny dědické poplatky a daně,

b) byly uspokojeny nebo zabezpečeny nároky věřitelů zemřelého a jiné nároky, týkající se pozůstalosti, ve lhůtě stanovené právními předpisy smluvní strany, na jejímž území se jmění nebo výše uvedené peněžní částky nacházejí,

c) příslušné orgány vydaly souhlas, jehož je případně třeba k vývozu pozůstalostního movitého majetku nebo k převodu peněžních částek.

3. Pokud občan jedné smluvní strany zemře při cestě na území druhé smluvní strany, kde neměl bydliště ani pobyt, budou předměty, které měl při sobě, předány bez dalšího řízení diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zemřelý.

ODDÍL III

Článek 50

Smluvní závazky

1. Základní podmínky Smlouvy se řídí právním řádem, na němž se účastníci dohodli. Nedošlo-li ke zvolení práva, řídí se závazkový vztah právním řádem místa, kde byla Smlouva uzavřena.

2. Podmínky uzavření Smlouvy se řídí právním řádem uvedeným v odstavci 1.

3. Pravomoc náleží justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území má bydliště, pobyt nebo majetek odpůrce. Příslušný je rovněž justiční orgán smluvní strany, na jejímž území má bydliště nebo pobyt navrhovatel, pokud se na tomto území nachází předmět sporu nebo majetek odpůrce.

ODDÍL IV

Článek 51

Odpovědnost za škodu

1. Odpovědnost za škodu se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byl čin způsobující škodu spáchán.

2. Jestliže však osoba, která způsobila škodu, jakož i osoba, která utrpěla škodu, k níž došlo na území druhé smluvní strany, jsou státními občany stejné smluvní strany a bydlí na jejím území, použijí se právní předpisy smluvní strany, jejímiž jsou státními občany.

3. Pravomoc rozhodnout o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány té smluvní strany, na jejímž území byl čin způsobující škodu spáchán, nebo justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má ten, kdo škodu způsobil, bydliště nebo sídlo.

HLAVA V

UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ

Článek 52

Předmět uznání a výkonu

1. Každá smluvní strana bude uznávat a vykonávat na svém území za podmínek stanovených touto smlouvou rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany.

2. Ve smyslu odstavce 1 se rozhodnutími rozumějí:

a) rozhodnutí ve věcech občanských, majetkových a nemajetkových vydávaná soudy nebo jinými příslušnými orgány,

b) rozhodnutí soudů v trestních věcech týkající se povinnosti náhrady za způsobené škody,

c) rozhodnutí soudů týkající se soudních nákladů,

d) rozhodčí nálezy.

3. Ve smyslu této smlouvy pojem „rozhodnutí" zahrnuje i soudní smír.

Článek 53

Podmínky uznání a výkonu rozhodnutí

Rozhodnutí jsou uznávána a vykonávána za podmínek:

a) jestliže jsou pravomocná a vykonatelná podle zákona té smluvní strany, na jejímž území byla vydána. Ve věci vyživovací povinnosti se uznávají i předběžná opatření, pokud jsou vykonatelná na území smluvní strany, kde byla vydána,

b) jestliže nebyla porušena výlučná nebo touto smlouvou stanovená pravomoc justičního orgánu té smluvní strany, na jejímž území má dojít k uznání nebo výkonu,

c) jestliže povinnému, který se řízení nezúčastnil, bylo doručeno předvolání a návrh na zahájení řízení včas a v souladu s právními předpisy smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, a v případě, že tento účastník řízení neměl způsobilost k právním úkonům, mu byla dána možnost, aby byl v řízení zastoupený,

d) pokud mezi týmiž stranami v téže věci za tytéž činy nebylo vydáno již dříve pravomocné rozhodnutí anebo neprobíhá v téže věci na základě dříve podaného návrhu řízení u justičního orgánu na území smluvní strany, která má rozhodnutí uznat nebo nařídit jeho výkon,

e) pokud uznání nebo výkon rozhodnutí nenaruší veřejný pořádek smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.

Článek 54

Návrh na uznání nařízení výkonu rozhodnutí

1. Návrh na uznání nařízení výkonu rozhodnutí podává oprávněný u justičního orgánu, který vydal příslušné rozhodnutí v prvním stupni. Tento justiční orgán pak návrh odešle příslušnému soudu druhé smluvní strany, aby o návrhu na uznání a výkon rozhodnutí rozhodl. Tento návrh může být podán oprávněným i přímo tomuto soudu.

2. K návrhu je nutno připojit:

a) ověřený opis plného znění rozhodnutí, jakož i potvrzení, že rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné, pokud to není zřejmé z rozhodnutí samotného,

b) originály nebo ověřené opisy listin, které prokazují, že povinnému, který se řízení nezúčastnil, bylo doručeno předvolání řádně a včas,

c) ověřené překlady návrhů a listin uvedených v písmenech a) a b) tohoto článku.

3. K návrhu na nařízení výkonu se v případě rozhodnutí o nákladech řízení připojí ověřený opis rozhodnutí, potvrzení, z něhož vyplývá, že rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné, jakož i ověřené překlady těchto písemností.

4. Zároveň s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí může být předložena i žádost o vlastní výkon.

Článek 55

Postup při uznávání a nařizování výkonu rozhodnutí

1. Rozhodnutí vydaná na území jedné smluvní strany, která se týkají osobního stavu a způsobilosti vlastních státních občanů, jsou uznávána na území druhé smluvní strany. Pokud byla vydána v některém třetím státu, musí být uznána nejprve smluvní stranou, jejímiž jsou tyto osoby státními občany, teprve potom druhou smluvní stranou.

2. Rozhodnutí týkající se jiných věcí, než jsou uvedeny v odstavci 1 tohoto článku, mohou být uznána, pokud jsou splněny podmínky uvedené v článcích 52 a 53.

3. K nařízení výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových mají pravomoc justiční orgány smluvní strany, na jejímž území má být výkon proveden.

4. Postup při nařízení výkonu, jakož i při provedení výkonu se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se výkon provádí.

5. Jestliže rozhodnutí obsahuje řešení pro více bodů žalobního návrhu, které je možno oddělit, uznání nebo nařízení výkonu mohou být vydány odděleně.

6. O jakékoli námitce týkající se výkonu rozhodnutí rozhoduje soud, který výkon nařizuje.

7. Před soudem, který provádí vlastní výkon, může povinný podat jen takové námitky, kterých se může dovolávat podle právních předpisů smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno rozhodnutí, o jehož výkon se jedná.

8. Před rozhodnutím o návrhu na nařízení výkonu může soud, pokud to pokládá za nutné, požádat účastníky řízení, aby podali jistá vysvětlení nebo doplnili návrh na nařízení výkonu. Může rovněž požádat o doplňující vysvětlení od justičního orgánu, který rozhodnutí vydal.

Článek 56

Účinky uznání a výkonu

Pravomocná rozhodnutí justičních orgánů jedné smluvní strany, jakmile jsou uznána nebo je nařízen jejich výkon na území druhé smluvní strany, mají stejné účinky jako rozhodnutí vydaná justičními nebo jinými příslušnými orgány druhé smluvní strany.

Článek 57

Vydání předmětů a peněžních částek

Vydání předmětů, peněžních částek nebo odevzdání peněžních částek věřiteli, který má bydliště nebo sídlo na území druhé smluvní strany, bude provedeno podle právních předpisů smluvní strany, která provádí výkon rozhodnutí.

Článek 58

Náklady na uznání a výkon

1. O stanovení a vymáhání nákladů řízení spojených s nařízením a s vlastním provedením výkonu rozhodne dožádaný soud podle právních předpisů svého státu. Do těchto nákladů se zahrnují i náklady spojené s překladem a ověřením listin.

2. Účastník řízení, který u justičního orgánu jedné smluvní strany, jenž vydal rozhodnutí, požíval výhod uvedených v článku 6 odst. 1 této smlouvy, bude požívat stejných výhod i při řízení o výkonu rozhodnutí, které se bude konat na území druhé smluvní strany.

Článek 59

Výkon rozhodnutí o náhradě nákladů řízení

Jestliže povinnému, který byl osvobozen od složení zálohy podle článku 4 této smlouvy, bylo pravomocným rozhodnutím uloženo nahradit oprávněnému náklady řízení, nařídí příslušný soud na území druhé smluvní strany na žádost oprávněného bezplatně výkon rozhodnutí k vymožení těchto nákladů.

Článek 60

1. K návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí se připojí ověřený opis rozhodnutí, případně potvrzení, z něhož by bylo zřejmé, že rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné, jakož i ověřené překlady těchto písemností.

2. Náklady za vystavené potvrzení i za překlady a za ověření listin uvedených v odstavci 1 se považují za náklady řízení.

3. Soud nařídí výkon rozhodnutí bez předvolání účastníků řízení s tím, že se omezí pouze na přezkoumání, zda rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné.

Tento soud zároveň nařídí i výkon rozhodnutí o vymožení nákladů uvedených v odstavci 2 tohoto článku, jak byly stanoveny příslušným justičním orgánem smluvní strany, na jejímž území vznikly.

Článek 61

Uznání a výkon rozhodčích nálezů

Obě smluvní strany v souladu s ustanoveními Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, uzavřené dne 10. června 1958 v New Yorku, uznávají a vykonávají rozhodčí nálezy vydané na území druhé smluvní strany.

HLAVA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 62

Řešení sporů

Spory, které vzniknou při výkladu nebo provádění této smlouvy, budou řešeny konzultacemi příslušných ministerstev spravedlnosti obou smluvních stran nebo diplomatickou cestou.

Článek 63

Ratifikace a vstup Smlouvy v platnost

Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost 90. dne ode dne výměny ratifikačních listin. K výměně ratifikačních listin dojde v Praze.

Článek 64

Platnost Smlouvy

Tato smlouva se uzavírá na neurčitou dobu. Každá z obou smluvních stran ji může vypovědět písemným sdělením předaným diplomatickou cestou. Výpověď nabude účinnosti po uplynutí jednoho roku ode dne písemného sdělení.

Dnem, kdy tato smlouva vstoupí v platnost, pozbývá platnosti Smlouva mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, sjednaná v Praze dne 25. října 1958, pokud jde o právní pomoc ve věcech občanských a rodinných.

Dáno v Bukurešti dne 11. července 1994 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a v jazyce rumunském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních stran tuto smlouvu podepsali a opatřili ji svou pečetí.

Za Českou republiku:
JUDr. Jiří Novák v. r.
ministr spravedlnosti

Za Rumunsko:
Gavril Iosif Chiuzbaian v. r.
ministr spravedlnosti

Přesunout nahoru