56
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 23. ledna 1995 byl v Časté-Papierničce podepsán Protokol o výkladu článku 19 Smlouvy o vytvoření celní unie mezi Českou republikou a Slovenskou republikou.
Protokol na základě svého článku 7 vstoupil v platnost dnem 23. ledna 1995.
České znění Protokolu se vyhlašuje současně.
PROTOKOL
o výkladu článku 19 Smlouvy o vytvoření celní unie mezi Českou republikou a Slovenskou republikou
Vláda České republiky a vláda Slovenské republiky, s cílem zabezpečit cíle sledované Smlouvou o vytvoření celní unie mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, podepsanou dne 29. října 1992, se dohodly takto:
Článek 1
Používání článku 19 Smlouvy o vytvoření celní unie mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (dále jen „Smlouva“) se bude řídit kritérii uvedenými v tomto protokolu.
Tento protokol se ve smyslu článku 16 Smlouvy nevztahuje na zemědělské výrobky.
Článek 2
Jako státní podporu (dále jen „podpora“) je možno klasifikovat pouze taková opatření, která vedou k čistému transferu fondů ze státních zdrojů podnikatelským subjektům prostřednictvím přímých subvencí nebo která se projevují v daňových příjmech snížených o dříve poskytnuté úlevy. Při určování účinků podpory se musí uvážit kumulativní účinek všech typů podpor udělovaných podnikatelským subjektům. Podpora udělená podle schémat, která jsou plně zaplacena ze strany podnikatelského subjektu, není podporou ve smyslu článku 19 Smlouvy.
Článek 3
Typy podpory slučitelné s řádným fungováním Smlouvy ve smyslu článku 19:
a) podpora výzkumu, vývoje a inovací, pokud je jednoznačně orientována na stimulaci takových činností, které jsou na předkonkurenční úrovni; předkonkurenční se rozumí úroveň, která zahrnuje aplikovaný výzkum a vývoj, včetně vývoje prvního prototypu; takovou podporu možno poskytovat až do rozsahu 50 % nákladů projektu nebo za odlišné daňové sazby rovnocenného účinku; základní výzkum je možno dotovat ve větším rozsahu, čím je projekt bližší tržnímu místu, tím by měl být nižší stupeň subvencování;
b) podpora poskytovaná sektorům s problémy nadměrné kapacity za účelem racionalizace struktury průmyslu cestou zajištění řádného snižování výroby a zaměstnanosti; taková opatření musí být časově přesně ohraničena a musí obsahovat přizpůsobovací program; při posuzování problému nadměrné kapacity se má vzít v úvahu mezinárodní situace jako celek a nikoliv pouze situace v příslušné zemi;
c) všeobecná podpora exportu, jako jsou národní týdny, podpory obchodních domů, průmyslové veletrhy, s podmínkou, že taková podpora není specificky určena pro jeden podnikatelský subjekt;
d) regionální rozvojová podpora do rozsahu, ve kterém nenarušuje podmínky spravedlivé hospodářské soutěže; jejím účelem musí být umístění průmyslu v regionálních rozvojových oblastech na stejný ekonomický základ jako průmyslu v jiných částech země a nezvyšování kapacity v sektorech, v kterých jsou již problémy s nadměrnou kapacitou; definování regionálních rozvojových oblastí je ve výhradní pravomoci Smluvních stran této smlouvy; lze požádat, aby toto definování bylo doplněno statistickými údaji uvádějícími důvody pro určení takových oblastí;
e) podpora ve formě všeobecných veřejných služeb pro obchod a průmysl za podmínek, které nezvýhodňují určité sektory a podniky;
f) všeobecná podpora pro vytváření nových pracovních příležitostí za podmínky, že taková místa nejsou v sektorech, které již trpí nadměrnou kapacitou;
g) ekologická podpora podle všeobecné zásady, že se zachová princip „platí znečišťovatel“; investice zvlášť určené na snížení znečišťování lze subvencovat do rozsahu 25 % nebo odlišnými daňovými sazbami rovnocenného účinku; stupeň subvencování specifických průmyslových odvětví je nutno mít pod stálým dohledem, přičemž se uznává existence rozdílných legislativ nebo norem v jiných zemích a jejich potenciální dopad na obchod a soutěž;
h) podpora malým a středním podnikům orientovaná na vyrovnání nevýhod přímo spojených s velikostí příslušného podniku; takovými podniky se rozumí podniky, které nezaměstnávají více než 100 lidí a které dosahují ročního obratu méně než 10 miliónů ECU.
Článek 4
Typy podpory neslučitelné s řádným fungováním Smlouvy ve smyslu článku 19:
a) podpora určená na vyrovnání provozních ztrát podniků buď přímo, nebo cestou prominutí plateb, které podnikatelské subjekty dluží veřejným úřadům;
b) vklady kmenového kapitálu do podnikatelských subjektů, pokud mají stejný účinek jako podpora určená k vyrovnání provozních ztrát podnikatelských subjektů;
c) podpora podnikatelským subjektům v sektorech s problémy nadměrné strukturální kapacity nebo podnikatelským subjektům, které mají problémy, pokud taková podpora není současně doprovázena přizpůsobovacím programem a striktně omezena dobou platnosti;
d) podpora daná jako záchranné opatření podnikatelským subjektům, pokud se neposkytuje na rozvoj dlouhodobých řešení a s cílem zabránit akutním sociálním problémům;
e) subvenční opatření včetně nepřímých daní, které se uplatňují takovým způsobem, že diskriminují zboží druhé Smluvní strany ve prospěch srovnatelného zboží vyráběného v tuzemsku;
f) formy podpory vývozu zboží do druhé Smluvní strany, uvedené v článku 5 tohoto protokolu.
Článek 5
Neslučitelné ve smyslu článku 19 Smlouvy jsou zejména tyto formy podpory exportu zboží:
a) programy typu devizových normativů nebo jakékoli podobné metody, které zahrnují prémie z exportu nebo reexportu;
b) poskytnutí přímých vládních subvencí vývozcům;
c) prominutí přímých daní nebo dávek sociální péče vyměřených podnikatelským subjektům a kalkulovaných ve vztahu k vývozu;
d) osvobození vyváženého zboží od poplatků nebo daní jiných než poplatků v souvislosti s dovozem nebo nepřímých daní ukládaných v jednom nebo více stupních na totéž zboží, pokud se prodává pro vnitřní spotřebu;
e) účtování cen nižších, než jsou světové ceny při vládních dodávkách nebo dodávkách vládními agenturami dovážených surovin pro zboží určené na vývoz za jiných podmínek než pro domácí trh;
f) pokud jde o vládní záruky vývozních úvěrů, účtování prémií v sazbách, které jsou zjevně neadekvátní pro krytí dlouhodobých provozních nákladů a ztrát institucí úvěrového pojištění;
g) poskytování vývozních úvěrů vládou nebo institucemi řízenými vládou při nižších sazbách, než které jsou platné při získání takto používaných fondů;
h) převzetí vládou všech nákladů nebo jejich částí, které vzniknou vývozcům při získání úvěru.
Článek 6
Pokud jedna ze Smluvních stran hodlá poskytnout podporu ve smyslu tohoto protokolu, je povinna informovat o tom druhou Smluvní stranu a Stálý sekretariát Rady celní unie 30 dnů před nabytím účinnosti takového opatření.
Článek 7
Tento protokol vstoupí v platnost dnem podpisu.
Dáno v Časté-Papierničce dne 23. ledna 1995 ve dvou vyhotoveních, každé v českém a slovenském jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za vládu České republiky: Ing. Vladimír Dlouhý CSc. v. r. ministr průmyslu a obchodu
Za vládu Slovenské republiky: Ing. Ján Ducký v. r. ministr hospodářství
