Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 110/1994 Sb.Vyhláška Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody

Částka 36/1994
Platnost od 03.06.1994
Účinnost od 03.06.1994
Zrušeno k 01.01.2000 (345/1999 Sb.)
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

110

VYHLÁŠKA

Ministerstva spravedlnosti

ze dne 21. dubna 1994,

kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody

Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 72 zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"):


ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ ČÁST

HLAVA PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1

(1) Pokud tato vyhláška upravuje působnost a úkoly pracovníka Vězeňské služby České republiky (dále jen "Vězeňská služba"), rozumí se jím příslušník a občanský pracovník Vězeňské služby, jestliže z jednotlivých ustanovení nevyplývá, že se jedná o příslušníka Vězeňské služby.

(2) Pokud se v této vyhlášce hovoří o věznici, rozumí se jí též samostatné oddělení vazební věznice (§ 3 zákona).

§ 2

Pro účely této vyhlášky se pověřenou osobou vykonávající duchovenskou činnost (dále jen "pověřená osoba"), rozumí kvalifikovaný a schválený duchovní, který je oprávněn poskytovat duchovní službu odsouzeným, a je k vykonávání této činnosti pověřen vedením příslušné církve nebo náboženské společnosti, a s jeho pověřením vyslovil ředitel věznice souhlas.

HLAVA DRUHÁ

PŘIJÍMÁNÍ A UMÍSŤOVÁNÍ ODSOUZENÝCH VE VÝKONU TRESTU

Přijímání do výkonu trestu

§ 3

(1) Odsouzený může být přijat do výkonu trestu odnětí svobody (dále jen "výkon trestu") na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu a nařízení výkonu trestu, popřípadě na jejich základě vydané výzvy soudu k nastoupení výkonu trestu anebo příkazu soudu k dodání odsouzeného do výkonu trestu.

(2) Při přijetí do věznice je nutno ověřit totožnost odsouzeného, aby byla s ohledem na všechny dostupné doklady vyloučena jeho záměna s jinou osobou. Nemá-li odsouzený dodaný do výkonu trestu orgánem Policie České republiky (dále jen "policejní orgán") u sebe žádný osobní doklad, správa věznice požádá policejní orgán, který jej do věznice dodal, aby neprodleně zjistil totožnost odsouzeného a výsledek zjištění sdělil správě věznice.

(3) Pokud je totožnost odsouzeného na dokladech vyznačena příslušnými orgány soudu nebo policejním orgánem, lze odsouzeného do věznice přijmout i bez dokladů totožnosti.

§ 4

(1) Při přijetí do věznice se u odsouzeného provede osobní prohlídka, a to osobou stejného pohlaví; též se provedou potřebná hygienická a protiepidemická opatření.

(2) Odsouzený si může u sebe ponechat v množství přiměřeném možnostem jejich uložení v poskytnuté skříňce fotografie, dopisy, písemnosti související s trestním řízením, které bylo proti němu vedeno, právní předpisy, vlastní knihy, časopisy a noviny. Odsouzený může mít u sebe též vlastní bateriový radiopřijímač, kapesní nebo náramkové hodinky, elektrický holicí strojek, smaltovaný nebo porcelánový hrneček na nápoje a základní hygienické potřeby. O ponechání jiných věcí rozhoduje ředitel věznice nebo jím pověřený pracovník Vězeňské služby. Ostatní věci, které má odsouzený u sebe, mu správa věznice na jeho žádost uloží. Není-li uložení některých věcí možné, správa věznice na náklady odsouzeného zabezpečí jejich odeslání osobě, kterou odsouzený určí.

§ 5

(1) Při přijetí do výkonu trestu správa věznice odsouzeného poučí o jeho právech a povinnostech, které má během výkonu trestu. O poučení se vyhotoví záznam, který odsouzený podepíše.

(2) O nástupu odsouzeného do výkonu trestu správa věznice odešle hlášení soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, okresnímu (městskému) policejnímu orgánu příslušnému podle místa pobytu odsouzeného, kurátorovi pro mládež, popřípadě sociálnímu kurátorovi příslušnému podle místa pobytu odsouzeného, Generálnímu ředitelství Vězeňské služby, vojenské správě u vojáků (i v záloze) a u mužů starších 17 let a u důchodců příslušnému plátci důchodu.

§ 6

Přijímací oddělení

(1) Po nástupu do výkonu trestu se nově přijatí odsouzení ubytují v přijímacím oddělení věznice, a to odděleně:

a) muži od žen,

b) mladiství1) od dospělých,

c) odsouzení zařazení soudem do odlišných typů věznic,

d) odsouzení k doživotnímu trestu, přičemž odsouzený nekuřák se na vlastní žádost umístí odděleně od odsouzených kuřáků.

(2) Během pobytu v přijímacím oddělení, který zpravidla nepřevýší jeden týden, se odsouzený podrobí preventivní vstupní lékařské prohlídce, včetně nezbytných diagnostických a laboratorních vyšetření.

Umísťování do věznic

§ 7

(1) O tom, do které z věznic příslušného typu stanoveného soudem bude odsouzený umístěn, rozhoduje Generální ředitelství Vězeňské služby; přitom se řídí zejména druhem resocializačních programů realizovaných v jednotlivých věznicích a podle možností též přihlíží k tomu, aby odsouzený vykonával trest co nejblíže místu svého pobytu.

(2) Rozhodnutí o umístění do konkrétní věznice se bez odkladu sdělí odsouzenému, aby o něm mohl informovat blízké osoby.

§ 8

(1) Odsouzené přijímá v příslušné věznici odborná komise (dále jen "komise"), jejímž předsedou je zpravidla vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu); členy této komise jsou psycholog, pedagog, sociální pracovník a popřípadě další pracovníci Vězeňské služby určení ředitelem věznice.

(2) Po přijetí do věznice se nově přijatí odsouzení ubytují odděleně od ostatních odsouzených v nástupním oddělení věznice. Během pobytu v nástupním oddělení, jehož délka se určuje individuálně a zpravidla nepřevýší tři týdny,

a) zpracují určení členové komise komplexní zprávu o odsouzeném, včetně návrhu resocializačního programu,

b) se odsouzený podrobně seznamuje s obsahem vnitřního řádu a s prostředím, ve kterém bude trest vykonávat.

(3) Po splnění úkonů uvedených v odstavci 2 se odsouzený zpravidla do tří dnů předvolá před komisi, která s ním projedná obsah resocializačního programu a určí vychovatele, jemuž je svěřen do péče. Komise přitom postupuje podle zásad stanovených v § 5 odst. 4 zákona a též dbá na to, aby vzájemně i od ostatních odsouzených byli odděleni

a) více narušení odsouzení se sklony k násilnému jednání,

b) odsouzení s výraznými psychopatickými rysy,

c) mentálně postižení, tělesně oslabení, popřípadě snadno ovladatelní odsouzení,

d) odsouzení, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé.

(4) Odsouzení v akutní duševní tísni se umístí do krizového oddělení věznice.

(5) Odsouzeného, který vzhledem ke svému duševnímu stavu ohrožuje sebe nebo okolí, lze umístit na nezbytně nutnou dobu na zvláštní celu, která je součástí krizového oddělení.

§ 9

Resocializační programy

(1) Na základě komplexní zprávy umožní správa věznice odsouzenému zvolit si resocializační program z alternativ programů, které pro něj považuje za vhodné. Volbu programu potvrdí odsouzený podpisem.

(2) Pracovní činnost minimálního programu stanoveného vnitřním řádem věznice tvoří zaměstnávání, práce pro věznici a pracovní terapie odpovídající zdravotnímu stavu odsouzeného.

(3) Naplnění cíle resocializačního programu každého odsouzeného se hodnotí pravidelně v termínech stanovených v odstavci 4 a dále v rámci řízení o přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice a v řízení o přerušení výkonu trestu. Při hodnocení se resocializační program aktualizuje v souladu s vývojem osobnosti odsouzeného a změnami v jeho chování a jednání. Hodnocení úspěšnosti resocializačního programu projednají pracovníci oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) s odsouzeným; odsouzený se podílí na jeho na aktualizaci.

(4) Resocializační programy jsou zpravidla vyhodnocovány jednou

a) za měsíc ve věznici s dohledem a dozorem,

b) za tři měsíce ve věznici s ostrahou,

c) za šest měsíců ve věznici se zvýšenou ostrahou.

Přemísťování odsouzených

§ 10

(1) Odsouzený se přemístí na přechodnou dobu do jiné věznice:

a) na dožádání vyšetřovatele schválené ředitelem úřadu pro vyšetřování, u kterého je vyšetřovatel činný,

b) na příkaz státního zástupce nebo předsedy senátu, který v trestní věci potřebuje odsouzeného vyslechnout,

c) není-li možné ve věznici, kde odsouzený vykonává trest, zabezpečit uplatnění přiměřených omezení ve smyslu § 10 odst. 2 zákona,

d) na návrh lékaře za účelem poskytnutí zdravotní péče,

e) na návrh ředitele věznice z důvodů hodných zvláštního zřetele,

f) za účelem účasti na občanskoprávním řízení před soudem.

(2) Odsouzený smí být přemístěn pouze do věznice, ve které je zřízeno oddělení stejného základního typu, v němž vykonává trest, nebo do věznice, ve které je zřízeno přijímací oddělení. Při ubytování odsouzených během přemístění se přiměřeně užijí ustanovení § 6 odst. 1.

§ 11

Odsouzený se přemístí do jiné věznice na dobu nikoliv přechodnou:

b) rozhodnutím Generálního ředitelství Vězeňské služby z důvodů hodných zvláštního zřetele v zájmu zabezpečení plnění účelu výkonu trestu nebo zabezpečení plnění úkolů Vězeňské služby,

c) po vzájemné dohodě ředitelů věznic stejného základního typu uplatňujících obdobné resocializační programy v rámci vnitřní diferenciace za účelem prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu nebo na základě kladného rozhodnutí o žádosti odsouzeného nebo jeho blízkých osob.

§ 12

O přemístění odsouzeného na dobu delší než sedm dní správa věznice bezodkladně informuje jemu blízké osoby, pokud tak nemůže učinit odsouzený.

Přeřazování odsouzených

§ 13, § 14zrušeno

HLAVA TŘETÍ

REALIZACE PRÁV A POVINNOSTÍ ODSOUZENÝCH

§ 15

Korespondence

(1) Pro korespondenci odsouzených se na přístupném místě zřizují uzamykatelné schránky, do kterých ji odsouzení mohou vhodit, pokud ji neodevzdají vychovateli. V zalepené obálce se vhazuje (odevzdává) pouze korespondence uvedená v § 12 odst. 1 větě druhé zákona. Schránky se vybírají denně v pracovních dnech. Dopisy musí být neodkladně odeslány.

(2) Korespondence s nezávadným obsahem došlá odsouzenému se mu neprodleně předá.

(3) Korespondenci, v níž odsouzený podává opravný prostředek ve smyslu procesních předpisů, opatří pověřený pracovník Vězeňské služby prezentačním razítkem věznice a datem, kdy bylo takové podání učiněno.

(4) Pokud jsou k písemnému sdělení přiloženy potraviny nebo věci osobní potřeby, považuje se zásilka za balíček ve smyslu § 14 odst. 2 zákona.

Návštěvy odsouzených

§ 16

(1) Odsouzený může přijímat návštěvy blízkých osob v termínech stanovených ředitelem věznice na dobu nejméně dvou hodin. Z naléhavých rodinných nebo osobních důvodů může vychovatel povolit návštěvu častěji i mimo stanovený termín. Pokud ředitel věznice odsouzenému povolí přijmout návštěvu jiné osoby (§ 12 odst. 2 zákona), nezapočítává se tato návštěva mezi návštěvy blízkých osob.

(2) Nezletilé děti ve věku do 15 let se mohou zúčastnit návštěvy pouze v doprovodu osoby starší 18 let.

(3) Ředitelé věznic mohou ve zvlášť odůvodněných případech povolit návštěvu mezi odsouzenými, kteří jsou blízkými osobami. Náklady předvedení hradí v takovém případě odsouzení rovným dílem, nedohodnou-li se jinak.

§ 17

(1) Návštěva se uskuteční v určených dnech, zpravidla ve dnech pracovního klidu v denní době.

(2) V odůvodněných případech lze provést návštěvu tak, že za přímého dozoru příslušníka Vězeňské služby budou návštěvníci od odsouzeného odděleni průhlednou přepážkou.

(3) Pracovník Vězeňské služby před návštěvou poučí odsouzené a návštěvníky o stanovených pravidlech chování při návštěvě. Má právo rozhodovat o předčasném ukončení návštěvy v případě porušení stanovených pravidel chování.

(4) Vstup do prostor věznice vyhrazených pro provádění návštěv odsouzených se návštěvníku umožní po předložení platného občanského průkazu nebo pasu, vojáku základní služby po předložení vojenské knížky. Vstup na základě potvrzení o ztrátě občanského průkazu se neumožní.

(5) Návštěvy odsouzených umístěných v lůžkových částech zdravotnického zařízení Vězeňské služby jsou možné jen se souhlasem příslušného lékaře.

(6) Před započetím a po skončení návštěvy se u odsouzeného provede osobní prohlídka osobou stejného pohlaví.

§ 18

Přijímání balíčků

(1) Odsouzený má právo přijímat balíčky do hmotnosti 5 kg. Balíček je možno předat při návštěvě nebo zaslat poštou.

(2) Balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby odevzdaný při návštěvě se odsouzenému vydá zpravidla ihned při návštěvě, přičemž se obsah balíčku prohlédne a zkontroluje. Nepřevezmou se věci nepovolené nebo takové, které by mohly ohrozit zdraví odsouzeného.

(3) V případě, že balíček obsahuje cennosti, peníze, zbraně, léky, léčiva, alkoholické nápoje (včetně piva), výrobky obsahující líh a jiné těkavé látky, potraviny podléhající rychlé zkáze, konzervy, nápoje a potraviny ve skleněném obalu, výrobky v tlakových nádobách (spreje), tiskoviny nebo materiály propagující národnostní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, fašizmus a podobná hnutí, násilí a krutost, jakož i tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby a použití psychotropních látek, jedů a výbušnin, nebo v případě, že odsouzený balíček odmítne převzít, vrátí se balíček nebo jeho nepředaná část odesílateli jako nová zásilka, pokud k vrácení nedošlo již při návštěvě.

Nákup potravin a věcí osobní potřeby

§ 19

(1) Ve věznici se pro odsouzené zřizují prodejny s potravinářským, drogistickým a průmyslovým zbožím. Minimální sortiment zboží stanoví vnitřní řád věznice. Nákup se zpravidla uskutečňuje formou bezhotovostní platby.

(2) Nelze-li nákup zboží provádět v prodejně věznice, zajišťuje se prostřednictvím správy věznice.

(3) Ředitel věznice je oprávněn stanovit nejvyšší peněžní částku, za kterou může odsouzený jednorázově nakoupit.

§ 20

(1) K nákupu může odsouzený, pokud nevykonává kázeňský trest, použít též peníze, které mu byly do věznice během výkonu trestu zaslány nebo které předal věznici k úschově.

(2) Ředitel věznice může stanovit nejvyšší peněžní částku, kterou může mít odsouzený u sebe. Peněžní hotovost nad stanovenou částku se předá příslušnému pracovníkovi věznice do úschovy.

(3) Má-li odsouzený v úschově věznice menší částku peněz, než je předpokládaná cena jízdného do místa bydliště a výše stravného na jeden den,2) nákup potravin a dalších věcí se mu neumožní.

§ 21

Ochrana práv odsouzených

(1) O rozhovor s osobami uvedenými v § 15 odst. 2 zákona může odsouzený požádat písemně nebo ústně. Taková žádost musí být odeslána nebo sdělena příslušné osobě nejpozději následující pracovní den. V případě přítomnosti ve věznici musí být orgán, který provádí kontrolu věznice (§ 44 zákona), bez odkladu vyrozuměn o žádosti odsouzeného o rozmluvu.

(2) Požádá-li odsouzený o rozhovor ředitele věznice, umožní se mu takový rozhovor zpravidla do jednoho týdne, v naléhavých případech bezodkladně. Naléhavost případu posuzuje ředitel věznice podle důvodů žádosti o rozhovor.

(3) K rozhovoru odsouzeného s advokátem ve věznici slouží k tomu účelu určená místnost. Pokud advokát neoznámí návštěvu u odsouzeného nejméně 24 hodiny předem, uskuteční se zpravidla v mimopracovní době odsouzeného.

(4) Odsouzený se k advokátovi předvede, pokud advokát prokáže, že odsouzeného obhajuje nebo zastupuje.

§ 22

Samospráva odsouzených

K dodržování stanoveného pořádku a kázně (§ 16 odst. 3 zákona) přispívá samospráva odsouzených zejména tím, že spolupracuje se správou věznice při provádění nápravně výchovné činnosti, předává jí podněty odsouzených a informuje o své činnosti ostatní odsouzené. Úkoly přijímá a ukládá oddílová samospráva odsouzených na společných setkáních s vychovatelem konaných nejméně jednou za dva týdny a celoústavní samospráva na shromáždění zástupců všech samospráv odsouzených konaných nejméně jednou za dva měsíce.

HLAVA ČTVRTÁ

ZAMĚSTNÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH

§ 23

Ředitel věznice je oprávněn podle pracovněprávních předpisů rozvrhnout pracovní dobu odsouzených, popřípadě jim nařídit práci ve dnech pracovního klidu nebo práci přesčas; je zejména oprávněn upravit pracovní dobu odsouzených tak, aby byla shodná s dobou pracovní činnosti pracovníků zaměstnavatele.

§ 24

(1) Odsouzení, kteří byli rozhodnutím komise zařazeni do práce, se zpravidla rozdělují do pracovních skupin; vedoucí těchto skupin určuje ředitel věznice nebo pověřený pracovník oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu).

(2) Odsouzení se zařazují do pracovních skupin a přeřazují v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti. O přeřazení odsouzeného do jiné pracovní skupiny rozhoduje komise.

HLAVA PÁTÁ

VNITŘNÍ DIFERENCIACE

§ 25

(1) Vnitřní diferenciace spočívá v rozdělení odsouzených do skupin v závislosti na jejich osobnostních vlastnostech, chování a postoji k cíli výkonu trestu.

(2) Odsouzení se stejným nebo podobným resocializačním programem se zpravidla zařazují do téže skupiny vnitřní diferenciace.

(3) Vnitřní diferenciace se uplatňuje ve všech základních typech věznic. Odsouzení, zařazení do stejné skupiny vnitřní diferenciace, zpravidla společně pracují a jsou zpravidla společně ubytováni.

(4) O změně v zařazení odsouzeného do skupiny vnitřní diferenciace rozhoduje komise, a to zpravidla na návrh pedagoga zpracovaný při vyhodnocení plnění a aktualizaci resocializačního programu odsouzeného.

HLAVA ŠESTÁ

KÁZEŇSKÉ ODMĚNY, KÁZEŇSKÉ TRESTY A ZABAVENÍ VĚCI

Kázeňské odměny

§ 26

Při udělování kázeňských odměn a ukládání kázeňských trestů je třeba uplatňovat zásady individualizace, přiměřenosti, stupňování, důslednosti a spravedlivosti, aby byl posílen výchovný účinek udělené kázeňské odměny nebo uloženého kázeňského trestu.

§ 27

(1) Kázeňské odměny (§ 19 zákona) má právo udělovat vychovatel, vedoucí školského vzdělávacího střediska, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby.

(2) Vychovatel má právo udělovat tyto kázeňské odměny:

a) pochvalu,

b) mimořádné povolení návštěvy,

c) mimořádné povolení balíčku,

d) zvýšení kapesného,

e) peněžitou nebo věcnou odměnu až do výše 200 Kč.

(3) Vedoucí školského vzdělávacího střediska a vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) mají právo udělovat kázeňské odměny uvedené v odstavci 2, přičemž peněžitou nebo věcnou odměnu mohou udělit až do výše 500 Kč.

(4) Ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby mají právo udělovat kázeňské odměny podle zákona v plném rozsahu, přičemž ředitel věznice může udělit peněžitou nebo věcnou odměnu až do výše 1000 Kč.

(5) Má-li pracovník Vězeňské služby za to, že by odsouzenému měla být udělena vyšší kázeňská odměna, než jakou má právo udělit, postoupí věc tomu pracovníkovi Vězeňské služby, který je oprávněn takovou kázeňskou odměnu udělit.

§ 28

(1) Pochvala se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně, nebo před skupinou odsouzených.

(2) Mimořádné povolení návštěvy se týká pouze jedné návštěvy nad rámec práva odsouzeného na návštěvu; návštěva může být povolena jak osobám blízkým, tak i jiným osobám.

(3) Mimořádné povolení balíčku se týká jen jednoho balíčku do stanovené hmotnosti.

(4) Kapesné lze zvýšit uvolněním příslušné částky z úložného, pokud jeho výše přesahuje částku 2000 Kč.3)

(5) Peněžitou odměnu smí odsouzený použít jako kapesné, požádat o její uložení ve věznici nebo ji odeslat osobě, kterou určí.

Kázeňské tresty

§ 29

(1) Kázeňské tresty (§ 20 zákona) má právo ukládat vychovatel, vedoucí školského vzdělávacího střediska, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby.

(2) Vychovatel má právo ukládat tyto kázeňské tresty:

a) důtku,

b) snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu jednoho měsíce,

c) zákaz přijetí balíčku až na dobu šesti týdnů,

d) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do deseti dnů.

(3) Vedoucí školského vzdělávacího střediska a vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) mají právo ukládat kázeňské tresty podle zákona v plném rozsahu, přičemž umístění do samovazby smí uložit na dobu nepřesahující sedm dnů.

(4) Ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby mají právo ukládat kázeňské tresty podle zákona v plném rozsahu.

(5) Má-li pracovník Vězeňské služby za to, že by odsouzenému měl být uložen přísnější kázeňský trest, než jaký má právo uložit, postoupí věc tomu pracovníkovi Vězeňské služby, který je oprávněn takový trest uložit.

§ 30

(1) O uložení kázeňského trestu je třeba rozhodnout bezprostředně po vyšetření kázeňského přestupku.

(2) O kázeňském přestupku odsouzeného se sepíše záznam obsahující konkrétní údaje o jednání, v němž je spatřován kázeňský přestupek, včetně označení místa, času, způsobu spáchání přestupku a okolností, za nichž byl přestupek spáchán, popřípadě též předpokládané pohnutky takového jednání.

(3) V řízení o kázeňském přestupku je důkazním prostředkem vše, co může přispět k objasnění skutku, zejména vlastní zjištění pracovníka Vězeňské služby, výpovědi jiných osob, výpovědi odsouzených, věci, listiny a ohledání. Důkazní prostředky musí být označeny konkrétně, a to takovým způsobem, aby je bylo možno prověřit. Jsou-li důkazním prostředkem výpovědi svědků, uvede se stručný obsah jejich výpovědí s jejich vlastnoručním podpisem. Doznání odsouzeného nezbavuje příslušného pracovníka Vězeňské služby povinnosti přezkoumat a dostupnými prostředky prověřit všechny okolnosti skutku.

(4) Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil. Vyjádření odsouzeného se uvede na předepsaném tiskopise a předloží odsouzenému k podpisu. Odmítne-li odsouzený vyjádření podepsat, uvede příslušný pracovník Vězeňské služby tuto skutečnost včetně důvodu odmítnutí a připojí datum a svůj podpis.

(5) Kázeňský trest lze uložit, je-li vina odsouzeného prokázána. Při rozhodování o uložení kázeňského trestu je pracovník Vězeňské služby povinen přihlédnout též k závažnosti kázeňského přestupku a okolnostem, za nichž byl spáchán, jakož i k dosavadnímu chování odsouzeného. Kázeňský přestupek lze řešit též výchovným pohovorem bez uložení kázeňského trestu; tato skutečnost se vyznačí v záznamu o kázeňském přestupku. Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se vydává písemně a musí kromě výroku a odůvodnění obsahovat i poučení o opravném prostředku. Odsouzený potvrdí oznámení rozhodnutí svým podpisem. Odmítne-li, postupuje se obdobně, jako když odsouzený odmítne podepsat své vyjádření.

§ 31

(1) Stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu (§ 22 odst. 1 zákona) lze podat písemně nebo ústně. Byla-li stížnost podána písemně, vyznačí se na ní datum jejího podání. O stížnosti podané ústně se učiní na předepsaném tiskopise záznam, v němž se uvedou podstatné důvody stížnosti a datum jejího podání.

(2) O stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu rozhoduje nejbližší nadřízený pracovníka Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil.

§ 32

(1) Je-li stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podána ve stanovené lhůtě, je příslušný pracovník Vězeňské služby povinen přezkoumat, zda je nepochybně prokázáno, že se skutek, v němž je spatřován kázeňský přestupek, stal, zda jej spáchal odsouzený, zda tento skutek je kázeňským přestupkem, jakož i další významné okolnosti. Současně přezkoumá, zda nebyla překročena kázeňská pravomoc pracovníka Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil.

(2) Pracovník Vězeňské služby, který má právo rozhodnout o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu:

a) zamítne stížnost, byla-li zaviněním odsouzeného podána opožděně,

b) zamítne stížnost, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění nepochybně prokázáno a uložený kázeňský trest je úměrný závažnosti spáchaného přestupku a je v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti,

c) změní kázeňský trest, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění nepochybně prokázáno, ale uložený kázeňský trest není úměrný závažnosti spáchaného přestupku nebo není v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti; změní-li příslušný pracovník Vězeňské služby druh nebo výši uloženého kázeňského trestu, musí být nový kázeňský trest vždy mírnější než ten, který byl odsouzenému původně uložen,

d) zruší uložený kázeňský trest, nebyly-li dostatečně objasněny všechny skutečnosti, které jsou pro uložení kázeňského trestu významné, nebo jsou-li dosavadní důkazy pro rozhodnutí nedostatečné, a vrátí věc k novému kázeňskému řízení pracovníku Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil. V rámci nového kázeňského řízení nelze odsouzenému uložit kázeňský trest přísnější, než který byl uložen původně; proti novému rozhodnutí o uložení kázeňského trestu má odsouzený právo podat stížnost,

e) zruší uložený kázeňský trest, není-li nepochybně prokázáno, že se odsouzený kázeňského přestupku dopustil.

(3) Rozhodnutí o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu pracovník Vězeňské služby stručně písemně odůvodní.

§ 33

Při změně nebo zrušení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podle § 32 odst. 2 písm. c) a d) se původně uložený kázeňský trest, jestliže byl již částečně vykonán, započítá do nově uloženého kázeňského trestu. Není-li započtení možné, přihlédne se k této skutečnosti při stanovení druhu a výměry nově ukládaného kázeňského trestu.

Výkon kázeňských trestů

§ 34

(1) Důtka se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně, nebo před skupinou odsouzených.

(2) Částka, o kterou se kapesné snižuje uložením kázeňského trestu snížení kapesného, se převede na úložné.

(3) Zákaz přijetí balíčků se týká takového počtu balíčků, jaké měl odsouzený právo obdržet v období, na které se kázeňský trest vymezuje.

(4) Věc, o jejímž propadnutí bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí o propadnutí věci předá k realizaci finančnímu úřadu, v jehož obvodu má věznice sídlo.

§ 35

(1) Odsouzený, kterému byl uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době, nastupuje výkon tohoto kázeňského trestu v pracovních dnech ihned po skončení pracovní doby a setrvá v něm i ve dnech pracovního klidu. Při nástupu do uzavřeného oddělení se u odsouzeného provede osobní prohlídka.

(2) Během výkonu kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době má odsouzený právo se účastnit vycházek v rozsahu jedné hodiny denně, pokud jinak pracuje v uzavřené místnosti. Odsouzenému se umožní účast na vzdělávacích aktivitách vyplývajících z jeho resocializačního programu.

§ 36

Při nástupu kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení se u odsouzeného provede osobní prohlídka. Návštěvy se provádějí odděleně od ostatních návštěv, a to za přímého dozoru příslušníka Vězeňské služby. Obdrží-li odsouzený balíček, na který má nárok, vydá se mu až po skončení tohoto kázeňského trestu. Odsouzený má právo účastnit se vycházek v rozsahu jedné hodiny denně. Na celu může být umístěn sám, jestliže jsou pro to vážné důvody bezpečnostní nebo nejsou-li ve výkonu tohoto kázeňského trestu současně alespoň dva odsouzení. Odsouzenému se umožní účast na činnosti psychoterapeutické skupiny nebo poradenské skupiny, do které je zařazen.

§ 37

Uzavřené oddělení je zřízeno ve vyčleněném prostoru věznice, odděleném od místností, ve kterých jsou odsouzení ubytováni.

§ 38

Kázeňský trest umístění do samovazby se vykonává v cele k tomu určené; umísťuje se do ní pouze jeden odsouzený. Odsouzený má právo zúčastnit se vycházky v rozsahu jedné hodiny denně.

§ 39

(1) Výkon kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době, celodenního umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby se odloží nebo přeruší vždy po dobu přemístění mimo věznici, výkonu uloženého přísnějšího kázeňského trestu za nově spáchaný kázeňský přestupek a po dobu dočasné pracovní neschopnosti odsouzeného, nestanoví-li lékař jinak.

(2) Pomine-li důvod, pro který byl výkon kázeňského trestu odložen nebo přerušen, odsouzený kázeňský trest nebo jeho zbytek vykoná, a to popřípadě i v jiné věznici.

Prominutí kázeňského trestu, upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu a zahlazení kázeňského trestu

§ 40

Kázeňský trest je oprávněn prominout vychovatel, jemuž je odsouzený svěřen do péče, pokud byl kázeňský trest uložen vychovatelem, a z dalších pracovníků Vězeňské služby ten, který vykonává stejnou nebo vyšší funkci než pracovník Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil.

§ 41

Právo rozhodnout o upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu nebo o zahlazení kázeňského trestu mají pracovníci Vězeňské služby uvedení v § 40 ve stejném rozsahu, v jakém mohou rozhodnout o prominutí kázeňského trestu.

§ 42

Byl-li kázeňský trest zahlazen, nelze ho uvádět v žádném hodnocení odsouzeného a nelze k němu přihlížet při rozhodování o odsouzeném.

§ 43

Zabavení věci

(1) O zabavení věci má právo rozhodnout vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) a ředitel věznice.

(2) O stížnosti proti zabavení věci rozhoduje ředitel věznice. Pokud o zabavení věci rozhodl ředitel věznice, rozhoduje o takové stížnosti generální ředitel Vězeňské služby.

(3) Výrok rozhodnutí o zabavení věci obsahuje též přesný popis zabavené věci a označení vlastníka věci, je-li znám. V odůvodnění je třeba označit skutkové okolnosti, které odůvodňují užití ustanovení zákona o zabavení věci (§ 21c zákona). Součástí rozhodnutí o zabavení věci je vždy poučení o opravném prostředku.

(4) Věc, o jejímž zabavení bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí o zabavení věci předá finančnímu referátu okresního úřadu, v jehož obvodu má věznice sídlo.

HLAVA SEDMÁ

PŘERUŠENÍ VÝKONU TRESTU, UPUŠTĚNÍ OD VÝKONU ZBYTKU TRESTU A PODMÍNĚNÉ PROPUŠTĚNÍ

Přerušení výkonu trestu rozhodnutím ředitele věznice

§ 44

(1) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona ředitel věznice uváží, zda lze důvodně předpokládat, že odsouzený přerušení výkonu trestu nezneužije. Přitom zpravidla přihlíží k chování a projevům odsouzeného ve výkonu trestu, komplexní zprávě o odsouzeném, plnění resocializačního programu, rodinnému a sociálnímu zázemí a k charakteru jím dříve spáchané trestné činnosti.

(2) Návrh na přerušení výkonu trestu předkládá zpravidla příslušný vychovatel, jemuž je odsouzený svěřen do péče, a projednává jej komise, která své vyjádření předkládá řediteli věznice.

(3) Před rozhodnutím si ředitel věznice podle okolností vyžádá od příslušného orgánu sociální péče, popřípadě policejního orgánu zprávy o rodinných poměrech odsouzeného nebo dalších okolnostech důležitých pro rozhodnutí; stanovisko těchto orgánů není pro rozhodnutí ředitele věznice závazné.

§ 45

Před přerušením výkonu trestu z naléhavých rodinných důvodů ředitel věznice ověří uváděné důvody u příslušných orgánů.

§ 46

Před přerušením výkonu trestu ze zdravotních důvodů (§ 36 odst. 2 zákona) ředitel věznice vyžádá zprávu příslušného lékaře o zdravotním stavu odsouzeného a podle okolností též stanovisko lékařské komise.

§ 47

(1) Po rozhodnutí o přerušení výkonu trestu se odsouzený poučí o svých povinnostech během přerušení výkonu trestu. Pokud o to požádá, zajistí se též informování blízkých osob odsouzeného o jeho příjezdu a době přerušení výkonu trestu.

(2) Při přerušení výkonu trestu za účelem poskytnutí léčebné péče mimo věznici se zdravotnické zařízení upozorní na to, že odsouzený může být propuštěn z léčebné péče až po dohodě s ředitelem věznice, který zajistí dopravu odsouzeného zpět do výkonu trestu.

(3) Na dobu přerušení výkonu trestu může být odsouzenému uvolněna z úložného přiměřená finanční částka; její výši určí ředitel věznice.

§ 48

(1) O přerušení výkonu trestu se vyrozumí soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a policejní orgán, popřípadě i sociální kurátor, v jejichž obvodu se bude odsouzený zdržovat.

(2) Byl-li přerušen výkon trestu za účelem poskytnutí léčebné péče mimo věznici, a to v důsledku toho, že si odsouzený úmyslně způsobil újmu na zdraví, sdělí se tato okolnost neodkladně příslušnému státnímu zástupci.

§ 49

Nenastoupí-li odsouzený po uplynutí stanovené doby do výkonu trestu, ředitel věznice požádá policejní orgán o dodání odsouzeného zpět do výkonu trestu, popřípadě učiní další potřebná opatření. Současně vyrozumí soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.

Opatření při přerušení výkonu trestu soudem

§ 50

(1) Byl-li odsouzený stižen těžkou chorobou nebo bylo zjištěno těhotenství odsouzené ženy, ředitel věznice na základě návrhu příslušného lékaře neodkladně předloží soudu podnět na přerušení výkonu trestu.

(2) K podnětu podle odstavce 1 se vždy připojí zpráva příslušného lékaře o zdravotním stavu odsouzeného.

§ 51

Nenastoupí-li odsouzený po uplynutí doby, na níž byl výkon trestu přerušen, zpět do výkonu trestu, oznámí se tato skutečnost neprodleně soudu, který výkon trestu přerušil.

§ 52

Ustanovení § 47 odst. 1 a 3 a § 48 se užijí i v případě, že o přerušení výkonu trestu rozhodl soud.

§ 53

Upuštění od výkonu zbytku trestu

(1) Pokud odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou chorobou nebo nevyléčitelnou chorobou duševní, ředitel věznice na základě návrhu příslušného lékaře bezodkladně předloží soudu podnět k upuštění od výkonu zbytku trestu.

(2) K podnětu podle odstavce 1 se vždy připojí zpráva příslušného lékaře o zdravotním stavu odsouzeného s uvedením stanoviska lékařské komise.

§ 54

Podmíněné propuštění

(1) Žádost odsouzeného o podmíněné propuštění zašle do tří pracovních dnů po jejím podání správa věznice s potřebnými osobními údaji a údaji uvedenými v rozsudku příslušnému soudu. Nejpozději do deseti dnů po podání žádosti se zpracuje a odešle příslušnému soudu hodnocení odsouzeného. Podá-li ředitel věznice vlastní návrh na podmíněné propuštění, připojí hodnocení odsouzeného již k tomuto návrhu. Hodnocení odsouzeného se vypracuje rovněž na dožádání soudu konajícího řízení o podmíněném propuštění.

(2) Před odesláním se hodnocení projedná s odsouzeným, posoudí se jeho námitky, a pokud jim v plném rozsahu není vyhověno, uvedou se v hodnocení, včetně stanoviska k nim. Má-li odsouzený uloženo ochranné léčení, které dosud nebylo vykonáno, upozorní se na tuto skutečnost v hodnocení.

HLAVA OSMÁ

SPOLUPŮSOBENÍ PŘI VÝKONU TRESTU

Účast církví a náboženských společností

§ 55

(1) Na nápravně výchovné činnosti odsouzených se v souladu s právními předpisy mohou podílet po dohodě s generálním ředitelem Vězeňské služby a ředitelem věznice i církve a náboženské společnosti poskytováním duchovní služby, a to:

a) konáním bohoslužeb pro zájemce z řad odsouzených,

b) individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním individuálního přístupu k náboženským úkonům,

c) vedením studijních skupin k výkladu náboženských textů (biblické hodiny),

d) zajišťováním duchovní a náboženské literatury,

e) prováděním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou, popřípadě koncertů hudebních skupin a jednotlivců,

f) podílem na uplatňování zvláštních výchovných postupů,

g) podílem na přípravě odsouzených k propuštění na svobodu a na sociální práci s odsouzenými,

h) dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosažení účelu výkonu trestu.

(2) Pověřené osoby správa věznice poučí o povinnosti dodržovat právní předpisy pro výkon trestu a respektovat vnitřní řád věznice včetně denního pořádku.

§ 56

(1) Věznice zabezpečí po dohodě s pověřenými osobami vhodné prostory a podmínky pro bohoslužby a poskytování individuální duchovní služby.

(2) Se souhlasem příslušného lékaře je pověřená osoba oprávněna navštěvovat odsouzené umístěné na lůžkových částech zdravotnických zařízení Vězeňské služby; souhlasu není třeba, je-li ohrožen život nebo zdraví odsouzeného.

(3) Odsouzenému, který vykonává kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení nebo samovazby, se na jeho žádost umožní individuální duchovní služba.

(4) Odsouzení jsou vhodným způsobem informováni o možnosti návštěvy bohoslužeb a poskytnutí individuální duchovní služby.

(5) Požádá-li odsouzený o poskytnutí duchovní služby, informuje věznice o této žádosti bez odkladu pověřenou osobu.

§ 57

(1) Pověřená osoba může žádat věznici o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného a o nahlédnutí do jeho osobního spisu; této žádosti věznice vyhoví, pokud s tím odsouzený souhlasí.

(2) Církve nebo náboženské společnosti z místa bydliště odsouzeného nebo mající vztah k odsouzenému mohou požádat o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného, včetně oznámení o nadcházejícím propuštění; této žádosti věznice vyhoví, pokud odsouzený s podáním takové zprávy souhlasí.

§ 58

Účast zájmových sdružení občanů

(1) Zájmové sdružení občanů působící v souladu s právními předpisy, které má vztah k odsouzenému, může pověřit své zástupce návštěvami odsouzeného. Návštěvy se uskuteční v mimopracovní době v termínu stanoveném ředitelem věznice a nezapočítávají se do návštěv blízkých osob.

(2) Při poskytování zpráv zájmovým sdružením občanů se obdobně užije ustanovení § 57 odst. 2.

HLAVA DEVÁTÁ

SKONČENÍ VÝKONU TRESTU

§ 59

Propuštění z výkonu trestu

Odsouzený se propustí z výkonu trestu, jestliže:

a) uplynula doba trestu stanovená v pravomocném a vykonatelném rozhodnutí soudu a Vězeňské službě nebylo doručeno nařízení soudu k výkonu dalšího trestu,

b) tak stanoví písemný příkaz a rozhodnutí soudu, aby odsouzený byl propuštěn na svobodu,

c) tak rozhodl prezident republiky při udělování milosti,

d) tak rozhodl ministr spravedlnosti.4)

§ 60

Výstupní oddělení

(1) Ve věznicích s ostrahou a ve věznicích se zvýšenou ostrahou se zřizují výstupní oddělení.

(2) Do výstupního oddělení se umísťují zpravidla tři až šest měsíců před očekávaným skončením výkonu trestu odsouzení, kterým byl uložen trest na dobu delší než čtyři roky, a odsouzení, jimž je třeba pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro návrat do občanského života.

(3) O umístění odsouzeného do výstupního oddělení rozhoduje ředitel věznice na návrh komise.

Opatření před propuštěním z výkonu trestu

§ 61

(1) Před propuštěním z výkonu trestu se odsouzený podle okolností poučí o povinnosti přihlásit se neprodleně po propuštění k pobytu a upozorní se na zákonné podmínky osvědčení se ve zkušební době podmíněného propuštění a zahlazení odsouzení.

(2) Odsouzený se rovněž upozorní, že je v jeho zájmu, aby se nejpozději do tří pracovních dnů po propuštění z výkonu trestu dostavil k příslušnému policejnímu orgánu k vyzvednutí občanského průkazu, ke svému zaměstnavateli nebo na úřad práce, popřípadě k sociálnímu kurátorovi příslušnému podle místa pobytu.

(3) Odsouzenému se vydá potvrzení o jeho propuštění.

§ 62

(1) Před propuštěním z výkonu trestu se u odsouzeného provede preventivní výstupní lékařská prohlídka.

(2) Je-li propouštěný nemocen, postupuje se, pokud jde o jeho převoz a hospitalizaci, podle zvláštního předpisu.5)

Postup při úmrtí odsouzeného

§ 63

(1) Každé úmrtí odsouzeného musí být neprodleně hlášeno soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, Generálnímu ředitelství Vězeňské služby a příslušnému orgánu pověřenému vedením matriky.

(2) O úmrtí odsouzeného vyrozumí ředitel věznice nebo jím pověřený pracovník Vězeňské služby ihned lékaře. Dále vyrozumí manžela nebo nejbližší příbuzné zemřelého, a není-li jich nebo nejsou-li známi, osobu, která po dobu výkonu trestu udržovala se zemřelým písemný styk nebo jej navštěvovala, a oznámí jim, že si mohou po pitvě převzít tělo zemřelého.

(3) Pokud osoby uvedené v odstavci 2 ve stanovené lhůtě tělo zemřelého nepřevezmou, pohřeb žehem zabezpečí podle příslušných předpisů správa věznice. Potvrzení o provedeném pohřbu zašle manželu nebo některému z příbuzných zemřelého.

(4) Pokud si osoby uvedené v odstavci 2 převezmou tělo zemřelého odsouzeného k pohřbení, nesou výlohy s tím spojené.

§ 64

(1) Při každém úmrtí odsouzeného ředitel věznice nebo jím pověřený příslušník Vězeňské služby ihned učiní opatření k zajištění místa, kde k úmrtí došlo, a umožní příslušným orgánům zjištění okolností úmrtí. Vždy dá podnět k provedení pitvy zemřelého lékařem oddělení soudního lékařství.6)

(2) Seznam věcí, které měl zemřelý u sebe a které jsou v úschově věznice, předá správa věznice okresnímu soudu, v jehož obvodu měl zemřelý poslední trvalý pobyt, a vyčká jeho sdělení, komu takové věci vydat.

ČÁST DRUHÁ

VÝKON TRESTU V JEDNOTLIVÝCH TYPECH VĚZNIC

HLAVA PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 65

(1) Pokud se v této části nestanoví jinak, užije se na výkon trestu v jednotlivých typech věznic a u některých dalších kategorií odsouzených předchozích ustanovení této vyhlášky.

(2) Ve věznici s dohledem a věznici s dozorem nejsou užívány speciální stavebně technické prostředky, ani ozbrojené stráže k zabránění útěku odsouzených. Kontrolou a dohledem, popřípadě dozorem nad činností odsouzených jsou pověřeni vychovatelé a ve věznici s dozorem též dozorci.

(3) Ve věznici s ostrahou a věznici se zvýšenou ostrahou jsou používány speciální stavebně technické prostředky a ozbrojené stráže k zabránění útěku odsouzených.

HLAVA DRUHÁ

VÝKON TRESTU VE VĚZNICI S DOHLEDEM

§ 66

(1) Odsouzení se v prostorách věznice pohybují bez omezení, ložnice ani ubytovny se nezamykají. Ložnice si mohou odsouzení v době své nepřítomnosti zamykat podle uvážení.

(2) Odsouzení pracují zpravidla na pracovištích mimo věznici bez dohledu pracovníka Vězeňské služby.

(3) Odsouzeným se v mimopracovní době umožňuje volný pohyb mimo věznici, a to k účasti na akcích kulturně výchovných a osvětových, sportovních, bohoslužbách nebo na zájezdech na základě povolení ředitele věznice, který rozhodne, zda se jich spolu s odsouzenými zúčastní i pracovník Vězeňské služby.

(4) K účelu uvedenému v odstavcích 2 a 3 se odsouzeným vydávají propustky s vyznačením prostoru, ve kterém se mohou pohybovat ve stanovené době.

§ 67

Samosprávě odsouzených lze svěřit organizaci některých kulturně osvětových akcí.

§ 68

Vlastní oděv si odsouzení ponechávají u sebe (§ 4 odst. 2) a podle svého uvážení jej mohou nosit v mimopracovní době.

§ 69

(1) Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za týden. Návštěvy se uskutečňují bez dohledu pracovníka Vězeňské služby.

(2) Ředitel věznice může jednou za dva týdny povolit odsouzenému v souvislosti s návštěvou volný pohyb mimo věznici nejdéle na dobu 48 hodin; o povolení volného pohybu se odsouzenému vydá potvrzení, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se může zdržovat.

(3) Odsouzený má právo na přijetí balíčku s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg jednou za dva týdny.

HLAVA TŘETÍ

VÝKON TRESTU VE VĚZNICI S DOZOREM

§ 70

(1) Odsouzení se v prostorách věznice pohybují volně, ubytovny se zamykají pouze v době určené ke spánku. Ložnice si mohou odsouzení v době své nepřítomnosti zamykat podle uvážení.

(2) Odsouzení pracují zpravidla na pracovištích pod nepřímým dohledem pracovníka Vězeňské služby.

(3) Odsouzeným, u nichž lze předpokládat, že toho nezneužijí, může ředitel věznice povolit volný pohyb mimo věznici při plnění pracovních úkolů. K tomu účelu se odsouzeným vydávají propustky s vyznačením prostoru, ve kterém se mohou pohybovat ve stanovené době.

(4) V mimopracovní době lze organizovat též akce mimo věznici, přičemž se jich vždy účastní pracovník Vězeňské služby.

§ 71

V mimopracovní době mohou odsouzení nosit vlastní oděv v době návštěv, při účasti na bohoslužbách a akcích mimo věznici pořádaných v rámci kulturně výchovné práce.

§ 72

(1) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu přihlíží ředitel věznice též k délce uloženého trestu a k tomu, jakou část již odsouzený vykonal. U odsouzeného, který nevykonal alespoň jednu třetinu uloženého trestu, se postup podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona zpravidla neuplatní.

(2) Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za dva týdny. Návštěvy ve věznici se uskutečňují ve vymezeném prostoru věznice, zpravidla bez dohledu pracovníka Vězeňské služby.

(3) Odsouzenému, který vykonal alespoň jednu třetinu uloženého trestu, může ředitel věznice jednou za měsíc povolit v souvislosti s návštěvou volný pohyb mimo věznici nejdéle na dobu 24 hodin; o povolení volného pohybu se odsouzenému vydá potvrzení, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se může zdržovat.

(4) Odsouzený má právo na přijetí balíčku s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg jednou za měsíc.

HLAVA ČTVRTÁ

VÝKON TRESTU VE VĚZNICI S OSTRAHOU

§ 73

(1) Odsouzení se ve věznici pohybují zásadně pod dohledem příslušníka Vězeňské služby; zpravidla jsou uzamykáni na ubytovnách nebo v jejich oddělených částech.

(2) Odsouzení pracují na pracovištích uvnitř věznice nebo na střežených pracovištích mimo věznici.

(3) Zcela výjimečně lze odsouzeným povolit volný pohyb v prostorách věznice při plnění pracovních úkolů.

§ 74

(1) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu přihlíží ředitel věznice též k délce uloženého trestu a k tomu, jakou část již odsouzený vykonal. U odsouzeného, který nevykonal alespoň polovinu uloženého trestu, se postup podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona zpravidla neuplatní.

(2) Do doby uvedené v odstavci 1 lze započítat dobu výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou pouze po projednání s Generálním ředitelstvím Vězeňské služby.

§ 75

(1) Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za měsíc. Návštěva se uskutečňuje ve vymezeném prostoru věznice v mimopracovní době zpravidla pod dohledem příslušníka Vězeňské služby.

(2) Odsouzený má právo na přijetí balíčku s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg jednou za dva měsíce.

HLAVA PÁTÁ

VÝKON TRESTU VE VĚZNICI SE ZVÝŠENOU OSTRAHOU

§ 76

(1) Odsouzení se ve věznici pohybují pod přímým dozorem příslušníka Vězeňské služby a zpravidla jsou zamykáni v celách.

(2) Odsouzení pracují na pracovištích uvnitř věznice, nebo mohou vhodnou práci vykonávat v celách.

(3) Odsouzeným se nepovoluje volný pohyb uvnitř věznice ani při plnění pracovních úkolů.

(4) Odsouzeným může být umožněno navštěvovat kulturní a společenské místnosti společně s ostatními odsouzenými zařazenými v téže skupině vnitřní diferenciace.

§ 77

(1) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu přihlíží ředitel věznice též k délce uloženého trestu a k tomu, jakou část již odsouzený vykonal. U odsouzeného, který nevykonal alespoň tři čtvrtiny uloženého trestu, se postup podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona zpravidla neuplatní.

(2) Před rozhodnutím podle odstavce 1 si ředitel věznice vyžádá též stanovisko Generálního ředitelství Vězeňské služby.

§ 78

(1) Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za šest týdnů. Návštěva se uskutečňuje ve vymezeném prostoru věznice v mimopracovní době, zpravidla pod dohledem příslušníka Vězeňské služby.

(2) Odsouzený má právo na přijetí balíčku s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg jednou za tři měsíce.

HLAVA ŠESTÁ

VÝKON TRESTU U MLADISTVÝCH

Obecná ustanovení

§ 79

(1) Pokud se v této hlavě nestanoví jinak, užijí se na výkon trestu u mladistvých odsouzených předchozí ustanovení této vyhlášky.

(2) Mladistvým se rozumí odsouzený, který ve výkonu trestu nedovršil osmnáctý rok nebo o kterém rozhodl soud, že se pro výkon trestu zařazuje do věznice pro mladistvé.

(3) K omezení negativních účinků izolace mladistvých od společnosti v důsledku výkonu trestu se u nich ve zvýšené míře uplatňují způsoby zacházení, které se zaměřují na vytváření předpokladů k pochopení nutnosti vlastního aktivního přístupu k řešení životních situací bez únikových a agresivních reakcí, k nalezení odpovídajícího zaměstnání po návratu do občanského života a k získání návyku trávit volný čas způsobem uspokojujícím obecné i zvláštní potřeby mladistvých a zároveň neodporujícím právním předpisům.

(4) Správa věznice podá zprávu o chování nebo zdravotním stavu mladistvého jeho rodičům, popřípadě jiným zákonným zástupcům i bez žádosti těchto osob, má-li za to, že to je nutné k udržení nebo zlepšení kontaktu mladistvého s těmito osobami.

§ 80

(1) V rámci věznice pro mladistvé se zřizují

a) oddělení s dohledem,

b) oddělení s dozorem,

c) oddělení s ostrahou,

d) oddělení se zvýšenou ostrahou.

(2) K prohloubení nápravně výchovné činnosti se mladiství umístění do jednotlivých oddělení dále rozdělují na základě komplexní zprávy o odsouzeném, resocializačních programů, jednání a chování do skupin vnitřní diferenciace. Při provádění vnitřní diferenciace se zejména přihlíží ke zvláštnostem výkonu trestu u mladistvých s psychopatickou strukturou osobnosti, drogově závislých a mladistvých s duševní poruchou.

(3) Ve věznici pro mladistvé se vždy zřídí poradní sbor.

§ 81

Návštěvy mladistvých

(1) Během návštěvy mohou být mladiství ustrojeni do vlastního oděvu. Návštěva se uskutečňuje zpravidla bez přímého dozoru příslušníka Vězeňské služby ve vymezeném prostoru věznice.

(2) Návštěvníkům se umožní účast na kulturních a sportovních vystoupeních mladistvých, jakož i prohlídka prostor věznice, užívaných mladistvými včetně pracovišť.

(3) Na návrh vychovatele může ředitel věznice povolit mladistvému v souvislosti s návštěvou volný pohyb mimo ústav, a to nejdéle na dobu 12 hodin. O povolení volného pohybu se mladistvému vydá potvrzení, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se může zdržovat a která z blízkých osob ho bude doprovázet. Potvrzení mladistvý i blízká osoba podepíší.

§ 82

Příjem balíčků a kontrola nákupů

(1) Mladistvý má právo na přijetí balíčku s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg jednou za dva týdny.

(2) Vychovatel může kontrolovat nákupy mladistvých; po dohodě se zákonným zástupcem mladistvého nákup určitého druhu zboží omezí nebo zakáže.

§ 83

Účast mladistvých na vzdělávání a dalších akcích

(1) Součástí resocializačního programu mladistvého je vždy vzdělávání a vhodná forma sociálního výcviku. Resocializační program mladistvého se vyhodnocuje jednou za měsíc.

(2) Pro mladistvé je účast na stanovené formě vzdělávání povinná; po dobu výuky se mladiství zpravidla nezařazují do práce a jejich vzdělávání probíhá formou denního studia.

(3) Mladistvému, který je umístěn v oddělení s dohledem nebo v oddělení s dozorem, lze povolit denní docházku do školy mimo věznici.

(4) Akcí organizovaných mimo věznici pro mladistvé zařazené v oddělení s dohledem se vždy zúčastní i pracovník Vězeňské služby.

§ 84

Ubytování

Mladiství jsou ubytováni zpravidla po dvou.

§ 85

Přerušení výkonu trestu

Při rozhodování o přerušení výkonu trestu podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona zjišťuje ředitel věznice, zda mladistvý dobu přerušení výkonu trestu stráví v odpovídajícím prostředí, a dbá, aby byl zabezpečen doprovod mladistvého z věznice do místa přerušení výkonu trestu a zpět.

§ 86

Výstupní oddělení

Pro mladistvé umístěné ve výstupním oddělení lze organizovat i akce mimo věznici.

§ 87

Kázeňské tresty

(1) Vychovatel má právo uložit mladistvému tyto kázeňské tresty:

a) důtku,

b) snížení kapesného nejvíce o jednu třetinu až do dvou měsíců,

c) propadnutí věci,

d) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do deseti dnů.

(2) Vedoucí školského vzdělávacího střediska, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby mají právo ukládat mladistvým kázeňské tresty v rozsahu stanoveném zákonem.

HLAVA SEDMÁ

VÝKON TRESTU U ODSOUZENÝCH SE ZMĚNĚNOU PRACOVNÍ SCHOPNOSTÍ A ODSOUZENÝCH V DŮCHODOVÉM VĚKU

§ 88

(1) Odsouzení v důchodovém věku a odsouzení, kteří podle zdravotní klasifikace stanovené lékařem jsou trvale neschopni jakékoliv soustavné práce nebo jejichž pracovní schopnost je podstatně snížena anebo vyžaduje soustavnou diagnostickou, léčebně preventivní a rehabilitační péči, se umísťují do zvláštních věznic nebo oddělení.

(2) Odsouzeným uvedeným v odstavci 1 je poskytováno sociální kapesné.

§ 89

Při výkonu trestu se u odsouzených uvedených v § 88 uplatňují tyto zásady:

a) jsou-li v oddělení umístěni odsouzení zařazení do různých základních typů věznic, musí být ubytováni odděleně podle základních typů věznic, do kterých jsou zařazeni, aby méně narušení odsouzení vykonávali trest odděleně od více narušených,

b) na jejich žádost a se souhlasem ošetřujícího lékaře mohou odsouzení vykonávat vhodnou činnost,

c) právo ukládat kázeňské tresty mají vychovatel, vedoucí oddělení, ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby v rozsahu stanoveném zákonem (§ 62 odst. 2 zákona).

HLAVA OSMÁ

VÝKON TRESTU U ODSOUZENÝCH S PSYCHOPATICKOU STRUKTUROU OSOBNOSTI, ODSOUZENÝCH DROGOVĚ ZÁVISLÝCH A ODSOUZENÝCH S DUŠEVNÍ PORUCHOU

§ 90

(1) Pro odsouzené s psychopatickou strukturou osobnosti, odsouzené drogově závislé a odsouzené s duševní poruchou se zřizují specializovaná oddělení. Při zařazování odsouzených se přihlíží též k možnosti jejich skupinového ovlivňování a zájmu o ně.

(2) Odsouzený, kterému je uloženo ochranné léčení, se podle možností zařadí k výkonu trestu do věznice, ve které lze takové léčení vykonat.

HLAVA DEVÁTÁ

VÝKON DOŽIVOTNÍHO TRESTU

§ 91

Ustanovení této hlavy se užije na výkon doživotního trestu u odsouzených zařazených ve věznici se zvýšenou ostrahou.

§ 92

(1) Odsouzení jsou umístěni ve zvláštním oddělení a zpravidla ubytováni po třech.

(2) Odsouzení jsou uzamykáni v celách.

(3) Odsouzení pracují na pracovištích ve zvláštním oddělení, popřípadě mohou vhodnou práci vykonávat v celách.

(4) Návštěva se uskutečňuje pod přímým dozorem příslušníka Vězeňské služby.

(5) Postup podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona se zpravidla neuplatní.

HLAVA DESÁTÁ

VÝKON TRESTU U CIZINCŮ

§ 93

Při výkonu trestu se podle možností věznice přihlíží k požadavkům kulturních a náboženských tradic odsouzených, kteří nejsou státními občany České republiky (dále jen "cizinci").

§ 94

(1) Při rozhodování o přeřazování cizinců do jiného základního typu věznice a rozhodování o přerušení výkonu trestu je třeba též přihlédnout k tomu, zda cizinci byl uložen trest vyhoštění.

(2) Při umísťování cizinců do cel je třeba přihlédnout k tomu, aby cizinci hovořící stejným jazykem nebo znalí některého z jazyků mohli spolu komunikovat.

§ 95

(1) Cizinec se bezprostředně po přijetí do výkonu trestu poučí o právu obracet se na diplomatickou misi a konzulární úřad státu, jehož je státním občanem; občané států diplomaticky nebo konzulárně v České republice nezastoupených, stejně jako utečenci a bezdomovci se poučí o právu obracet se na diplomatickou misi státu pověřeného chránit jejich zájmy nebo na jiné orgány České republiky nebo mezinárodní orgány, jejichž posláním je chránit jejich zájmy.

(2) Cizinec se poučí o právu na přijetí konzulární návštěvy zástupce orgánu uvedeného v odstavci 1. Tato návštěva se nezapočítává do návštěv podle § 12 odst. 2 zákona.

(3) Cizinec se bezprostředně po přijetí do výkonu trestu poučí o možnosti podat žádost o předání k výkonu trestu do státu, jehož je státním občanem, jakož i o právních důsledcích tohoto předání, pokud takový postup umožňuje mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána.

(4) Cizinec se podle odstavců 1 až 3 poučí ve svém mateřském jazyce nebo v jazyce, jemuž rozumí; o poučení se vyhotoví záznam.


ČÁST TŘETÍ

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 96

Zrušuje se vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 247/1992 Sb., kterou se vydává Řád výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech České republiky.

§ 97

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.


Ministr:

JUDr. Novák v. r.

Poznámky pod čarou

1) § 5 odst. 2 zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.

2) Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách.

3) § 7 odst. 2 vyhlášky č. 426/1991 Sb., o srážkách z pracovní odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, a o výkonu rozhodnutí srážkami z pracovní odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení.

4) Např. § 327, § 275 odst. 4 a § 367 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

5) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

6) § 4 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví.

Přesunout nahoru