Objednat předplatné
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Sdělení č. 209/1993 Sb.Sdělení ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech

Částka 52/1993
Platnost od 06.08.1993
Účinnost od 05.04.1993
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

Obsah

ČÁST ČTVRTÁ (Čl. 27 - Čl. 31)

209

SDĚLENÍ

ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 29. října 1992 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech.

Se Smlouvou vyslovila souhlas Česká národní rada a předseda vlády České republiky ji v zastoupení prezidenta republiky ratifikoval.

Smlouva na základě svého článku 32 byla prozatímně prováděna od 1. ledna 1993 a vstoupila v platnost dnem 5. dubna 1993.

České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.

SMLOUVA

mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech

Česká republika a Slovenská republika

vedeny přáním co nejvíce upevnit a všestranně rozvíjet přátelské vztahy, zdokonalit právní styky a zabezpečit účinnou ochranu práv a oprávněných zájmů občanů v obou suverénních státech,

ve snaze ulehčit poskytování právní pomoci mezi oběma státy a upravit vzájemné právní vztahy v občanských a trestních věcech,

navazujíce na společné tradice československé státnosti,

vycházejíce ze závazků vyplývajících pro oba státy z mezinárodních smluv, jimiž byla vázána Česká a Slovenská Federativní Republika v právní oblasti,

se rozhodly uzavřít tuto smlouvu:

ČÁST PRVNÍ

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Právní ochrana

(1) Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejnou právní ochranu v osobních a majetkových věcech jako státní občané druhé smluvní strany.

(2) Státní občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek na orgány druhé smluvní strany činné v občanských a trestních věcech, vystupovat před nimi, podávat žádosti a návrhy a vykonávat jiné procesní úkony za stejných podmínek jako státní občané druhé smluvní strany.

(3) Ustanovení této smlouvy o státních občanech smluvních stran se vztahují přiměřeně i na právnické osoby zřízené podle právního řádu jedné ze smluvních stran, které mají sídlo na území některé ze smluvních stran.

Článek 2

Vymezení pojmů

(1) Pro účely této smlouvy výraz „občanské věci" označuje věci, které projednávají a rozhodují soudy smluvních stran v občanském soudním řízení.

(2) Pro účely této smlouvy výraz „justiční orgán" označuje každý státní orgán jedné ze smluvních stran příslušný k projednání věcí upravených touto smlouvou.

(3) Pro účely této smlouvy jsou ústředními justičními orgány v České republice Ministerstvo spravedlnosti a Nejvyšší státní zastupitelství a ve Slovenské republice ministerstvo spravedlnosti a generální prokuratura.

Článek 3

Jazyk

Žádosti a jiné písemnosti zasílané nebo předkládané při uplatňování této smlouvy není třeba překládat.

Článek 4

Platnost listin

(1) Listiny, které byly vydány nebo ověřeny jednou smluvní stranou a které jsou opatřeny otiskem úředního razítka a podpisem oprávněné úřední osoby, jsou platné a účinné na území druhé smluvní strany bez dalšího ověření. Totéž platí i pro opisy a překlady listin, které byly ověřeny.

(2) Listiny, které se na území jedné smluvní strany považují za veřejné, mají důkazní moc veřejných listin též na území druhé smluvní strany.

Článek 5

Ochrana svědků a znalců

(1) Svědek nebo znalec, který se na základě předvolání dostaví před dožadující orgán druhé smluvní strany, nesmí být bez ohledu na své státní občanství stíhán za trestný čin, jehož se dožádání týká, ani za jiný čin, který spáchal před překročením státní hranice dožadující smluvní strany, a není možno na něm vykonat trest uložený za takový trestný čin.

(2) Ochranu uvedenou v odstavci 1 však svědek nebo znalec ztratí, když neopustí území dožadující smluvní strany do 7 dní po tom, kdy mu dožadující orgán oznámí, že jeho přítomnost již není nutná. Do této lhůty se nezapočítává doba, během níž svědek nebo znalec nemohl opustit území dožadující smluvní strany bez svého zavinění.

(3) Svědek nebo znalec má právo na náhradu nákladů za cestu a pobyt, jakož i svědečného nebo znalečného. V předvolání se uvede, jaké náhrady svědkovi nebo znalci patří, a na jeho žádost se mu poskytne záloha na náhradu nákladů.

(4) Je-li svědek, který má být předvolán, ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody na území dožádané smluvní strany, předá se dožadující smluvní straně k provedení výslechu, pokud s tím souhlasí, a za podmínky, že jej dožadující smluvní strana předá zpět ve lhůtě, kterou dožádaná smluvní strana stanoví.

Článek 6

Rozsah právní pomoci

Smluvní strany si poskytují právní pomoc výkonem jednotlivých úkonů, zejména sepisováním, zasíláním a doručováním listin, prováděním ohledání, odnímáním a odevzdáváním věcných důkazů, zjišťováním adres, získáváním znaleckých posudků, výslechem účastníků, obviněných, svědků, znalců a jiných osob.

Článek 7

Právní informace

Ústřední justiční orgány smluvních stran si na žádost poskytují informace o svých právních předpisech, jakož i informace o jejich právní praxi a o jiných právních otázkách.

ČÁST DRUHÁ

PRÁVNÍ POMOC V OBČANSKÝCH VĚCECH

Článek 8

Rozsah úpravy

Smluvní strany právní pomoc v občanských věcech provádějí v rozsahu, za podmínek a způsobem uvedeným v příslušných mnohostranných úmluvách Haagské konference mezinárodního práva soukromého, pokud není k jejich doplnění v první a druhé části této smlouvy stanoveno jinak.

Článek 9

Doručování písemností

(1) Smluvní strany postupují při doručování písemností v občanských věcech podle haagské Úmluvy o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních z 15. listopadu 1965.

(2) Justiční orgány smluvních stran se při doručování písemností podle Úmluvy uvedené v odstavci 1 stýkají navzájem přímo.

(3) Písemnosti určené k doručení adresátům, kteří mají bydliště na území druhé smluvní strany, je možno zasílat i přímo poštou podle předpisů platných pro poštovní styk.

(4) Smluvní strany nebudou požadovat náhradu žádných nákladů za úkony provedené v souvislosti s doručováním písemností.

(5) Jestliže dožádaný justiční orgán není příslušný k vyřízení dožádání, zašle dožádání příslušnému justičnímu orgánu a vyrozumí o tom dožadující justiční orgán.

(6) Jestliže není známa přesná adresa osoby uvedené v dožádání, provede dožádaný justiční orgán opatření potřebná k jejímu zjištění. Nemůže-li adresu zjistit, uvědomí o tom dožadující justiční orgán a současně dožádání vrátí.

Článek 10

Provádění důkazů

(1) Smluvní strany postupují při provádění důkazů nebo jiných procesních úkonů podle haagské Úmluvy o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních z 18. března 1970.

(2) Justiční orgány smluvních stran se při provádění důkazů nebo jiných procesních úkonů podle Úmluvy uvedené v odstavci 1 stýkají navzájem přímo.

(3) K usnadnění provádění Úmluvy uvedené v odstavci 1 ústřední justiční orgány dohodnou vzor tiskopisu, který budou justiční orgány smluvních stran používat k žádostem o provedení důkazů a jiných procesních úkonů.

(4) Smluvní strany nebudou požadovat náhradu nákladů za provedení důkazů nebo jiných procesních úkonů, s výjimkou znalečného a jiných výdajů vzniklých v souvislosti s provedením znaleckých důkazů.

Článek 11

Osvobození od zálohy na náklady řízení

Státním občanům jedné smluvní strany, kteří vystupují před soudy druhé smluvní strany, pokud mají bydliště nebo pobyt na území jedné ze smluvních stran, nelze uložit složení zálohy na náklady řízení jen z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že na území druhé smluvní strany nemají bydliště nebo pobyt.

Osvobození od poplatků

Článek 12

(1) Státním občanům jedné smluvní strany se přiznává na území druhé smluvní strany osvobození od soudních poplatků a další výhody týkající se poplatků za stejných podmínek jako vlastním státním občanům. To se vztahuje i na osvobození od placení hotových výdajů ustanoveného zástupce a placení odměny za zastupování.

(2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje i na řízení o výkon rozhodnutí.

Článek 13

(1) Osvobození podle článku 12 této smlouvy se poskytuje na základě osvědčení o osobních, rodinných a majetkových poměrech žadatele. Toto osvědčení vydává příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště nebo pobyt.

(2) Nemá-li žadatel bydliště ani pobyt na území žádné ze smluvních stran, může osvědčení vydat diplomatická mise nebo konzulární úřad smluvní strany, jejímž je státním občanem.

(3) Orgán, který rozhoduje o žádosti o osvobození, může od orgánu, který osvědčení vydal, žádat doplnění údajů nebo potřebná vysvětlení.

Článek 14

(1) Jestliže státní občan jedné smluvní strany podává žádost o osvobození podle článku 12 této smlouvy před příslušným orgánem druhé smluvní strany, může tak učinit před příslušným orgánem podle místa svého bydliště nebo pobytu. Tento orgán postoupí žádost spolu s osvědčením vydaným podle článku 12 této smlouvy příslušnému orgánu druhé smluvní strany.

(2) Žádost o osvobození podle článku 12 této smlouvy je možno podat současně s návrhem na zahájení řízení, pro které se osvobození žádá.

Článek 15

Osvobození podle článku 12 této smlouvy, přiznané příslušným orgánem jedné smluvní strany, se vztahuje na všechny procesní úkony, které provede v tomto řízení orgán druhé smluvní strany.

Článek 16

Zjišťování adres a jiných údajů

(1) Justiční orgány smluvních stran si na žádost poskytují pomoc při zjišťování adres osob zdržujících se na jejich území, jestliže je to nutné k uplatnění práv jejich státních občanů.

(2) Jestliže je u justičního orgánu jedné smluvní strany uplatněn nárok na výživné proti osobě, která se zdržuje na území druhé smluvní strany, justiční orgán této smluvní strany na žádost poskytne pomoc i při zjišťování zaměstnavatele této osoby a výše jejího příjmu.

Článek 17

Zasílání listin o osobním stavu

Matriční úřady jedné smluvní strany zašlou justičním orgánům druhé smluvní strany bezplatně listiny o osobním stavu a výpisy z matrik, jakož i listiny týkající se osobního stavu a způsobilosti osob, pokud jsou tyto listiny žádány pro potřebu soudního řízení.

Článek 18

Vydání věcí a převod peněz

(1) Vydání, vývoz nebo převod věcí, platebních prostředků nebo pohledávek podle ustanovení této smlouvy se provede podle právního řádu dožádané smluvní strany.

(2) Originály spisů a listin a jiné věci, které byly v rámci dožádání odevzdány, budou vráceny dožádané smluvní straně, jakmile to bude možné, s výjimkou případů, kdy se dožádaná smluvní strana vrácení vzdá.

Článek 19

Překážky zahájeného řízení a věci rozhodnuté

Jestliže je zahájeno řízení v téže věci mezi týmiž účastníky před justičními orgány obou smluvních stran, justiční orgán, u něhož bylo zahájeno řízení později, řízení zastaví. Obdobně to platí o věci pravomocně rozhodnuté.

ČÁST TŘETÍ

UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ

Článek 20

Uznání a výkon rozhodnutí ve věcech nemajetkové povahy

(1) Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí nemajetkové povahy v občanských věcech, která vydaly justiční orgány jedné smluvní strany, s výjimkou rozhodnutí uvedených v článku 21 této smlouvy, se uznávají a vykonávají na území druhé smluvní strany bez dalšího řízení, jestliže:

a) justiční orgány druhé smluvní strany nevydaly dříve pravomocné rozhodnutí nebo neuznaly anebo nevykonaly rozhodnutí třetího státu v téže věci a mezi týmiž účastníky,

b) k řízení nebyla dána výlučná pravomoc orgánů smluvní strany, na jejímž území se o uznání žádá.

(2) Na výkon těchto rozhodnutí se obdobně použijí ustanovení článku 23 písm. a) a c) a článku 24 této smlouvy o výkonu rozhodnutí v majetkových věcech.

Článek 21

Uznání rozhodnutí o rozvodech manželství

Pravomocná rozhodnutí o rozvodech manželství jedné smluvní strany se uznávají na území druhé smluvní strany v souladu s haagskou Úmluvou o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití z 1. června 1970.

Článek 22

Uznání a výkon rozhodnutí v majetkových věcech

Smluvní strany, s výjimkou rozhodnutí uvedených v článku 25 této smlouvy, uznávají a vykonávají na svém území za podmínek stanovených v této smlouvě tato rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany:

a) rozhodnutí soudů majetkové povahy v občanských věcech, jakož i soudem schválené smíry v těchto věcech,

b) rozhodnutí soudů v trestních věcech týkající se náhrady škody,

c) rozhodčí nálezy vydané v rozhodčím řízení.

Článek 23

Podmínky uznání a výkonu rozhodnutí

Rozhodnutí uvedená v článku 22 této smlouvy se budou uznávat a vykonávat, jestliže:

a) rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné podle potvrzení orgánu, který rozhodnutí vydal; předběžně vykonatelná rozhodnutí a vykonatelná předběžná opatření je možno na území dožádané smluvní strany uznat a vykonat, i když je lze napadnout řádným opravným prostředkem,

b) justiční orgány druhé smluvní strany nevydaly dříve pravomocné rozhodnutí nebo neuznaly a nevykonaly rozhodnutí třetího státu v téže věci a mezi týmiž účastníky,

c) účastníku byla dána možnost řádně se zúčastnit řízení, zejména byl podle právního řádu smluvní strany, kde se řízení uskutečnilo, řádně a včas předvolán k jednání a rozhodnutí spolu s poučením o možnosti podat proti němu opravný prostředek mu bylo řádně doručeno, a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen,

d) k řízení nebyla dána výlučná pravomoc orgánů smluvní strany, na jejímž území se o uznání žádá,

e) smluvní strana, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá, se domnívá, že uznání nebo výkon neohrozí její svrchovanost nebo bezpečnost anebo nebude v rozporu s jejím veřejným pořádkem.

Článek 24

Způsob uznání a výkonu rozhodnutí

(1) Návrh na uznání a výkon rozhodnutí se podává přímo příslušnému soudu smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a vykonat.

(2) Výkon rozhodnutí, včetně náležitostí návrhu na výkon rozhodnutí a dokladů, které je potřebné k návrhu připojit, jakož i možnosti povinného podat proti výkonu rozhodnutí námitky, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí vykonat.

(3) Soud, který rozhoduje o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí, se omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky uvedené v článcích 22 a 23, a jestliže zjistí, že tyto podmínky jsou splněny, rozhodnutí uzná nebo nařídí jeho výkon.

Článek 25

Uznání a výkon rozhodnutí o vyživovací povinnosti

Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí o vyživovací povinnosti, která vydaly justiční orgány jedné smluvní strany, jakož i jimi schválené smíry v těchto věcech, se uznávají a vykonávají na území druhé smluvní strany v souladu s haagskou Úmluvou o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti z 2. října 1973.

Článek 26

Výkon rozhodnutí o náhradě nákladů

(1) Jestliže účastníku bylo pravomocným rozhodnutím uloženo na území jedné smluvní strany nahradit náklady řízení druhého účastníka, příslušný soud druhé smluvní strany nařídí výkon rozhodnutí k vymožení těchto nákladů na návrh oprávněného bezplatně.

(2) Návrh na výkon rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se podává přímo příslušnému soudu druhé smluvní strany.

(3) Soud, který rozhoduje o povolení výkonu podle ustanovení odstavce 1, se omezí na zjištění, zda rozhodnutí o nákladech je pravomocné a vykonatelné.

(4) Soud smluvní strany, na jejímž území zálohoval náklady řízení stát, požádá příslušný soud druhé smluvní strany, aby náklady a poplatky vymohl. Soud vymoženou částku zašle soudu druhé smluvní strany.

ČÁST ČTVRTÁ

PRÁVNÍ POMOC V TRESTNÝCH VĚCECH, PŘEDÁVÁNÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ, VYDÁVÁNÍ A PŘEDÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH

Článek 27

Rozsah úpravy

(1) Smluvní strany si poskytují vzájemnou pomoc při uplatňování institutů spolupráce v trestních věcech podle čtvrté části této smlouvy v rozsahu, za podmínek a způsobem stanoveným v příslušných mnohostranných úmluvách, pokud není k jejich doplnění v první a čtvrté části této smlouvy stanoveno jinak,

(2) Smluvní strany si poskytují vzájemnou pomoc při uplatňování institutů spolupráce v trestních věcech podle čtvrté části této smlouvy s cílem zjednodušení uplatnění a doplnění vnitrostátních právních předpisů přijatých za účelem výkonu právně závazných aktů Evropské unie. Vzájemnou pomoc si poskytují v rozsahu, za podmínek a způsobem stanoveným v příslušných vnitrostátních předpisech, pokud není k jejich doplnění v první a čtvrté části, této smlouvy stanoveno jinak.

Článek 28

Právní pomoc

(1) Smluvní strany si poskytují právní pomoc v trestních věcech podle Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959.

(2) Justiční orgány smluvních stran se při poskytování právní pomoci v trestních věcech podle Úmluvy uvedené v odstavci 1 stýkají navzájem přímo.

(3) Písemnosti určené k doručení adresátům, kteří mají bydliště na území druhé smluvní strany, je možno zasílat adresátům i přímo poštou podle předpisů platných pro poštovní styk.

(4) Jestliže adresa osoby, na kterou se má vztahovat úkon právní pomoci, není v dožádání uvedena přesně nebo jestliže se zjistí, že je nesprávná, dožádaný justiční orgán podle možnosti zjistí správnou adresu.

(5) Dožádaná smluvní strana provede ohledání nebo zajištění věci, jestliže:

a) trestný čin, kterého se dožádání týká, je trestný podle právního řádu obou smluvních stran,

b) provedení dožádání je v souladu s právním řádem dožádané smluvní strany.

(6) Na žádost dožadujícího orgánu dožádaný orgán včas oznámí dožadujícímu orgánu a zúčastněným osobám místo a čas vyřízení dožádání. Zástupce dožadujícího orgánu může být přítomen při vyřízení dožádání, pokud s tím dožádaný orgán souhlasí.

(7) Smluvní strany se navzájem neodkladně informují o konečných a pravomocných rozhodnutích vydaných jejich justičními orgány v trestních věcech proti státním občanům druhé smluvní strany. Na žádost si zašlou opis takového rozhodnutí.

(8) Smluvní strany nebudou provádět průvoz vlastních státních občanů.

Článek 29

Odevzdávání a převzetí trestního stíhání

(1) Odevzdání a převzetí trestního stíhání státního občana jedné smluvní strany justičním orgánem druhé smluvní strany se uskutečňuje podle Evropské úmluvy o předávání trestního řízení z 15. května 1972.

(2) Justiční orgány smluvních stran se při provádění Úmluvy uvedené v odstavci 1 stýkají přímo s výjimkou případů předávání trestních řízení týkajících se trestných činů, za které může být podle právního řádu dožadující smluvní strany uložen trest odnětí svobody na dobu převyšující pět let. V těchto případech se justiční orgány smluvních stran stýkají prostřednictvím ústředních justičních orgánů.

(3) K žádosti o převzetí trestního řízení se připojí:

a) originál nebo ověřený opis trestního spisu,

b) znění zákona obsahující skutkovou podstatu, trest a promlčení, které se použije na čin podle práva dožadující smluvní strany, a u činů spáchaných v dopravě i znění příslušných platných předpisů rozhodných pro posouzení činu,

c) prohlášení poškozeného, pokud je potřebné k zahájení trestního řízení.

(4) Nároky poškozených na náhradu škody, uplatněné před předáním trestního stíhání u justičních orgánů dožadující smluvní strany, budou projednány v řízení na území dožádané smluvní strany.

(5) Jestliže obviněný v době podání žádosti o převzetí trestního stíhání je ve vazbě na území dožadující smluvní strany, převeze se na území dožádané smluvní strany, a jestliže je na svobodě, dožadující smluvní strana, je-li to potřebné, učiní přiměřená opatření podle svého právního řádu k jeho návratu na území dožádané smluvní strany.

Článek 30

Vydávání osob

(1) Předávání osob k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu se mezi smluvními stranami uskutečňuje v souladu s jejich vnitrostátním právním řádem na základě evropského zatýkacího rozkazu.

(2) Jestliže bylo řízení o vydání, osoby zahájeno na základě mezinárodních smluv, kterými byly smluvní strany vázány v době zahájení řízení o vydání, postupuje se podle těchto mezinárodních smluv.

(3) Smluvní strany nebudou vyžadovat při předávání osob k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu na základě evropského zatýkacího rozkazu ve vzájemných vztazích zvláštní souhlas s trestním stíháním, odsouzením nebo zadržením za účelem výkonu trestu nebo ochranného opatření předané osoby pro skutek, který byl spáchán před jejím předáním a pro nějž tato osoba předána nebyla. To neplatí, jestliže se jedná o předání vlastních občanů smluvních stran, nebo jestliže v konkrétním případě vykonávající justiční orgán stanovený podle právního řádu smluvní strany rozhodne jinak.

Článek 31

Předávání odsouzených osob

(1) Státní občané jedné smluvní strany, odsouzení k trestu odnětí svobody na území druhé smluvní strany, se předávají k výkonu trestu odnětí svobody na území té smluvní strany, jejímiž jsou státními občany v souladu se štrasburskou Úmluvou o předávání odsouzených osob z 21. března 1983. Stejně se postupuje v případě, kdy odsouzená osoba není státním občanem druhé smluvní strany, ale má na jejím území trvalý pobyt.

(2) Podle Úmluvy uvedené v odstavci 1 se obdobně postupuje i v případě, kdy odsouzená osoba v době podání žádosti o předání k výkonu trestu odnětí svobody se již nachází na území dožádané smluvní strany.

(3) V rozsahu upraveném v Úmluvě k provedení Schengenské dohody z 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích z 19. června 1990 je možné požádat o předání odsouzené osoby k výkonu trestu odnětí svobody i bez jejího souhlasu. Stejně se postupuje, jestliže výkon trestu odnětí svobody nemůže být zabezpečen jiným způsobem a odsouzená osoba se nachází na území dožádané smluvní strany.

(4) Justiční orgány smluvních stran se při provádění Úmluv uvedených v odstavcích 1 a 3 stýkají prostřednictvím ústředních justičních orgánů.

ČÁST PÁTÁ

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 32

Tato smlouva nabude platnosti poté, co ji podle svých ústavních předpisů schválí obě smluvní strany. Smlouva bude prozatímně prováděna od 1. ledna 1993.

Článek 33

Tato smlouva zůstává v platnosti na neurčitou dobu, pokud ji jedna ze smluvních stran diplomatickou cestou nevypoví. V tom případě pozbývá Smlouva platnosti rok po doručení výpovědi druhé smluvní straně.

Dáno v Praze dne 29. října 1992 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a slovenském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za Českou republiku:
Předseda vlády České republiky
Doc. Ing. Václav Klaus CSc. v. r.

Za Slovenskou republiku:
Předseda vlády Slovenské republiky
JUDr. Vladimír Mečiar v. r.

ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL

Při podpisu této smlouvy se zmocněnci České republiky a Slovenské republiky dohodli takto:

Čl. I

K řízení o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště v době zahájení řízení. V případě rozvodu manželství je však dána pravomoc soudu, před kterým se koná řízení o rozvod manželství.

Čl. II

Soud, který má pravomoc k řízení o opatrovnictví, může přenést opatrovnictví na soud druhé smluvní strany, jestliže osoba, které byl ustanoven opatrovník, má na území této smluvní strany bydliště nebo pobyt anebo majetek. K přenesení opatrovnictví dojde, jestliže dožádaný soud převezme opatrovnictví a uvědomí o tom dožadující soud. Soud, který převzal vedení opatrovnictví, ho vede podle právního řádu svého státu, avšak pokud jde o způsobilost k právům a právním úkonům, postupuje podle právního řádu smluvní strany, jejímž státním občanem je opatrovanec. Tento soud není oprávněn rozhodovat o osobním stavu opatrovance, může však rozhodnout o povolení uzavřít manželství.

Čl. III

K řízení, která byla zahájena v občanských věcech u soudů smluvních stran před nabytím platnosti Smlouvy, je dána pravomoc soudů těchto smluvních stran a tyto soudy řízení dokončí. Pro uznání a výkon rozhodnutí v těchto případech platí ustanovení čl. IV tohoto závěrečného protokolu.

Čl. IV

Ustanovení článků 20 až 26 Smlouvy se nepoužijí na pravomocná a vykonatelná rozhodnutí justičních orgánů smluvních stran nebo justičních orgánů ČSFR  vydaná před nabytím platnosti Smlouvy. Tato rozhodnutí orgány smluvních stran uznávají a vykonávají jako rozhodnutí vlastních justičních orgánů.

Čl. V

Ustanovení Smlouvy o předávání trestního stíhání se nepoužijí, jestliže trestní stíhání proti státnímu občanu jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany bylo zahájeno před nabytím platnosti Smlouvy.

Čl. VI

Jestliže byl v trestním řízení uložen před nabytím platnosti Smlouvy peněžitý trest nebo trest zákazu činnosti a tento trest dosud nebyl úplně vykonán, soudy obou smluvních stran si odevzdají opisy pravomocných rozhodnutí týkajících se státních občanů druhé smluvní strany nebo odsouzených, kteří mají na území druhé smluvní strany bydliště, spolu se sdělením, jakou část trestu zbývá vykonat, a od dalších úkonů směřujících k výkonu trestu upustí. Další výkon těchto trestů a úkony s tím související provedou soudy dožádané smluvní strany.

Čl. VII

Otázky delimitace odsouzených státních občanů jedné smluvní strany, kteří vykonávají trest odnětí svobody na území druhé smluvní strany na základě rozsudků soudů smluvní strany, jejímiž jsou státními občany, budou řešeny resortní dohodou mezi Sborem nápravné výchovy České republiky a Sborem vězeňské a justiční stráže Slovenské republiky.

Tento závěrečný protokol je součástí podepsané Smlouvy.

Dáno ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a slovenském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za Českou republiku:
Předseda vlády České republiky
Doc. Ing. Václav Klaus CSc. v. r.

Za Slovenskou republiku:
Předseda vlády Slovenské republiky
JUDr. Vladimír Mečiar v. r.

Přesunout nahoru