Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Zákon č. 123/1992 Sb.Zákon o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky

Částka 30/1992
Platnost od 03.04.1992
Účinnost od 01.10.1992
Zrušeno k 01.01.2000 (326/1999 Sb.)
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

123

ZÁKON

ze dne 4. března 1992

o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:


ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Účel a působnost zákona

(1) Účelem zákona je stanovit podmínky pro vstup a pobyt cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky a pro vycestování cizinců z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí.

(2) Tento zákon se nevztahuje na cizince, kteří požádali o přiznání postavení uprchlíka nebo kterým bylo postavení uprchlíka na území České a Slovenské Federativní Republiky přiznáno, pokud zvláštní předpisy1) nestanoví jinak.

(3) Cizincem podle tohoto zákona je každý, kdo podle zákonů České a Slovenské Federativní Republiky není jejím občanem.

§ 2

Vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky

(1) Cizinec smí vstoupit na území České a Slovenské Federativní Republiky, pobývat na něm a vycestovat z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí jen s platným cestovním dokladem opatřeným vízem České a Slovenské Federativní Republiky, nestanoví-li jinak tento zákon nebo mezinárodní smlouva, jíž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána. Vízum se nevyžaduje, stanoví-li tak vláda České a Slovenské Federativní Republiky.

(2) Při vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo při vycestování z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí smí cizinec překročit státní hranice České a Slovenské Federativní Republiky jen na hraničních přechodech určených pro mezinárodní cestovní styk, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, jíž je Česká a Slovenská Federativní republika vázána.

(3) Cizinec je povinen při překročení státních hranic České republiky podrobit se kontrole Ministerstva vnitra. Jestliže jde o překročení státních hranic České republiky za účelem krátkodobého pobytu (§ 4), pro který se nevyžaduje udělení víza, je cizinec při kontrole povinen na požádání kontrolního orgánu předložit

a) peněžní částku ve výši nezbytných nákladů na svůj pobyt na území České republiky a na vycestování do státu, jehož cestovním dokladem se prokázal, nebo

b) doklady potvrzující zajištění peněžní částky podle písmena a), anebo

c) pozvání ověřené Ministerstvem vnitra obsahující údaje k osobě zvaného a zvoucího a době, na kterou se zve, nepřesahující dobu stanovenou příslušnou mezinárodní smlouvou (§ 2 odst. 1), kterým se potvrzuje, že ten, kdo cizince na území České republiky pozval, zajistí prostředky k jeho pobytu a uhradí náklady spojené s jeho vycestováním.

(4) Vízum udělené v zahraničí československou diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem může být před vstupem cizince na území České a Slovenské Federativní Republiky zrušeno federálním ministerstvem vnitra z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. b), d) a e).

(5) Cizinci, u něhož se ke vstupu na území České republiky nevyžaduje vízum, může Ministerstvo vnitra vstup na území České republiky odepřít z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. b), d) a e), a vztahuje-li se na něho povinnost stanovená v odstavci 3, též z důvodu nesplnění této povinnosti.

ČÁST DRUHÁ

POBYT NA ÚZEMÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

§ 3

Cizinec smí pobývat na území České a Slovenské Federativní Republiky krátkodobě, dlouhodobě nebo trvale.

Krátkodobý pobyt

§ 4

(1) Cizinec je oprávněn pobývat krátkodobě na území České a Slovenské Federativní Republiky po dobu stanovenou vízem; nemusí-li být cestovní doklad opatřen vízem, po dobu stanovenou vládou České a Slovenské Federativní Republiky nebo mezinárodní smlouvou, jíž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána.

(2) Krátkodobý pobyt se povoluje nejdéle na dobu 180 dnů. Pokud byl krátkodobý pobyt povolen na dobu kratší než 180 dnů, může být na žádost cizince federálním ministerstvem vnitra prodloužen. Žádost se podává nejpozději tři pracovní dny před uplynutím této doby. O žádosti rozhodne federální ministerstvo vnitra neprodleně, nejpozději však do ukončení doby krátkodobého pobytu.

§ 5

(1) Vízum ke krátkodobému pobytu uděluje na žádost cizince v zahraničí československá diplomatická mise nebo konzulární úřad a na území České a Slovenské Federativní Republiky federální ministerstvo vnitra.

(2) K žádosti o udělení víza a k žádosti o prodloužení doby povoleného krátkodobého pobytu stanovené vízem ke krátkodobému pobytu je cizinec povinen na požádání předložit doklady potvrzující zajištění prostředků k pobytu a k vycestování z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí.

(3) Orgán oprávněný k udělení víza ke krátkodobému pobytu může jeho udělení podmínit složením peněžité částky ve výši nezbytných nákladů na vycestování cizince z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí. Jestliže cizinec vycestuje bez použití složené finanční částky, tato se mu vrátí.

(4) O žádosti cizince o udělení víza ke krátkodobému pobytu rozhodne příslušný orgán do 30 dnů ode dne podání žádosti.

(5) Na řízení o udělení víza ke krátkodobému pobytu a o prodloužení doby stanovené ke krátkodobému pobytu se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.2)

Dlouhodobý a trvalý pobyt

§ 6

(1) Cizinec je oprávněn pobývat dlouhodobě na území České a Slovenské Federativní Republiky po dobu stanovenou v povolení k dlouhodobému pobytu.

(2) Dlouhodobý pobyt se povoluje na dobu potřebnou k dosažení jeho účelu, nejdéle však na dobu jednoho roku. Tato doba může být na žádost cizince opakovaně prodloužena, nejdéle však vždy o jeden rok. Žádost se podává nejpozději 14 dnů před uplynutím této doby.

§ 7

Cizinec je oprávněn pobývat trvale na území České a Slovenské Federativní Republiky na základě povolení k trvalému pobytu. Toto povolení pobytu lze udělit zejména za účelem sloučení rodiny, pokud manžel, příbuzný v pokolení přímém nebo sourozenec cizince má trvalý pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky, v jiných humanitárních případech nebo, pokud to je odůvodněno zahraničně politickým zájmem České a Slovenské Federativní Republiky.

§ 7a

Dítě svěřené do náhradní rodinné péče nebo přijaté do ústavní péče rozhodnutím příslušného orgánu, pokud není státním občanem České republiky a nebylo mu uděleno povolení k trvalému pobytu na jejím území, je oprávněno trvale pobývat na území České republiky po dobu náhradní rodinné nebo ústavní péče, je-li alespoň jedna osoba, jíž je dítě svěřeno do náhradní rodinné péče, přihlášena k trvalému pobytu na území České republiky, nebo se na území České republiky nachází ústav, ve kterém je dítě umístěno. Toto oprávnění vzniká dnem právní moci rozhodnutí o svěření dítěte do náhradní rodinné péče nebo rozhodnutí o přijetí dítěte do ústavní péče, nejdříve však dnem 1. srpna 1996.

§ 8

(1) Žádost o udělení povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podává cizinec v zahraničí u československé diplomatické mise nebo konzulárního úřadu. Žádost lze podat též na území České a Slovenské Federativní Republiky federálnímu ministerstvu vnitra. Žádost o prodloužení doby stanovené povolením k dlouhodobému pobytu podává cizinec federálnímu ministerstvu vnitra.

(2) K žádosti o udělení povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu a k žádosti o prodloužení doby stanovené povolením k dlouhodobému pobytu je cizinec povinen na požádání předložit doklady potvrzující účel pobytu, zajištění prostředků k pobytu, zajištění ubytování a doklady potvrzující jeho bezúhonnost a že netrpí nakažlivou chorobou, jejíž šíření je trestné podle zákona.3)

§ 9

(1) O žádosti cizince o udělení povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu rozhodne federální ministerstvo vnitra do 60 dnů ode dne podání žádosti. Vyhoví-li federální ministerstvo vnitra žádosti, udělí příslušná československá diplomatická mise nebo konzulární úřad cizinci pobývajícímu v zahraničí vízum; cizinci pobývajícímu na území České a Slovenské Federativní Republiky vydá federální ministerstvo vnitra průkaz povolení k pobytu.

(2) Na rozhodnutí o udělení povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu a o prodloužení doby stanovené povolením k dlouhodobému pobytu se nevztahuje § 47 správního řádu, jestliže se žádosti vyhoví v plném rozsahu, cizinec je starší 15 let a nebyl zbaven rozhodnutím soudu způsobilosti k právním úkonům.

§ 10

(1) Průkaz povolení k pobytu obsahuje údaje o totožnosti držitele, jeho státním občanství, místě pobytu a o dalších právních a evidenčních skutečnostech.

(2) Průkaz povolení k pobytu se vydává s platností na dobu stanovenou v povolení k dlouhodobému pobytu nebo na dobu pěti let, jde-li o povolení k trvalému pobytu, nejdéle však na dobu platnosti cestovního dokladu cizince, pokud není dále stanoveno jinak.

(3) Cizinci oprávněnému pobývat trvale na území České republiky, který nemá platný cestovní doklad jiného státu z důvodů nezávislých na jeho vůli, prodlouží Ministerstvo vnitra platnost průkazu povolení k pobytu na dobu pěti let. Povinnost cizince pobývat na území České republiky jen s platným cestovním dokladem v tomto případě neplatí.

(4) Průkaz povolení k pobytu se nevydává cizinci mladšímu 15 let a cizinci zbavenému rozhodnutím soudu způsobilosti k právním úkonům.

(5) Držitel průkazu povolení k pobytu je povinen dbát, aby údaje v něm uvedené odpovídaly skutečnosti. O prodloužení doby platnosti průkazu povolení k pobytu je jeho držitel povinen požádat federální ministerstvo vnitra nejpozději 14 dnů před uplynutím doby platnosti průkazu; o provedení jiných změn údajů v průkazu je povinen jeho držitel požádat příslušný orgán do tří pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala.

§ 11

O zaměstnávání cizinců při jejich pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky platí zvláštní předpisy.4)

ČÁST TŘETÍ

SKONČENÍ POBYTU NA ÚZEMÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

§ 12

(1) Povolení k vycestování z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí po skončení dlouhodobého nebo trvalého pobytu uděluje na žádost cizince federální ministerstvo vnitra do 30 dnů od dne podání žádosti.

(2) Udělení povolení k vycestování může být odepřeno cizinci, proti kterému je v České a Slovenské Federativní Republice

a) nařízen výkon rozhodnutí pro neplnění vyživovací povinosti nebo finančních závazků,

b) vedeno trestní stíhání nebo který nevykonal trest odnětí svobody uložený tuzemským soudem,

jestliže mu trest nebyl prominut nebo výkon trestu nebyl promlčen.

(3) Na řízení o udělení povolení k vycestování z území České a Slovenské Federativní Republiky do zahraničí po skončení dlouhodobého nebo trvalého pobytu se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.2)

§ 13

Zánik oprávnění k pobytu

(1) Oprávnění cizince k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky zaniká, pokud cizinec pobývá mimo území České a Slovenské Federativní Republiky nepřetržitě po dobu delší než 180 dnů a předem tento pobyt neoznámil orgánu federálního ministerstva vnitra.

(2) Oprávnění cizince k dlouhodobému pobytu zaniká též tehdy, jestliže pominul účel nebo zanikly podmínky, za kterých byl dlouhodobý pobyt povolen.

(3) Oprávnění cizince k trvalému pobytu podle § 7a zaniká též tehdy, jestliže pominuly podmínky stanovené v uvedeném ustanovení.

Zákaz pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky

§ 14

(1) Cizinci může být zakázán pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky nejméně na jeden rok, jestliže

a) byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen,

b) dopustil se v zahraničí jednání, které je podle zákonů České a Slovenské Federativní Republiky zvlášť závažným trestným činem,5)

c) vykonává neoprávněně výdělečnou činnost,

d) porušil předpisy o omamných látkách,6)

e) je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo práv a svobod druhých,

(2) Zákaz pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "zákaz pobytu") může být zrušen, jestliže pominuly jeho důvody.

(3) O zákazu pobytu a o zrušení zákazu pobytu rozhoduje federální ministerstvo vnitra.

§ 15

(1) Cizinci, kterému byl zakázán pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky, se nepovolí vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky po dobu uvedenou v zákazu pobytu. Před uplynutím této doby lze cizinci výjimečně povolit krátkodobý pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky, jestliže je to odůvodněno zejména humanitárními důvody a nepovolení pobytu by znamenalo nepřiměřeně tvrdý postup.

(2) Cizinci, kterému byl zakázán pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky, se může určit k vycestování do zahraničí přiměřená, nejdéle však 30denní lhůta.

Vyhoštění

§ 16

(1) Cizinec, který neoprávněně vstoupí nebo neoprávněně pobývá na území České a Slovenské Federativní Republiky, může být vyhoštěn.

(2) O vyhoštění rozhoduje federální ministerstvo vnitra, které též zabezpečí provedení vyhoštění.

(3) Na řízení o vyhoštění se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.2)

§ 17

(1) Bylo-li rozhodnuto o vyhoštění, je cizinec povinen se zdržovat do provedení vyhoštění na místě určeném federálním ministerstvem vnitra.

(2) Lze-li důvodně očekávat, že cizinec bude mařit nebo ztěžovat provedení vyhoštění, může být do provedení vyhoštění zajištěn, nejdéle však na dobu 30 dnů.

§ 18

Překážky vyhoštění

(1) Cizinec nemůže být vyhoštěn do státu, kde by byl ohrožen jeho život nebo svoboda z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení. To neplatí, jestliže cizinec ohrožuje bezpečnost státu nebo byl odsouzen za zvlášť závažný trestný čin5).

(2) Cizinec nemůže být vyhoštěn do státu, který žádá o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti.

ČÁST ČTVRTÁ

HLÁŠENÍ A EVIDENCE POBYTU CIZINCŮ

Hlášení pobytu

§ 19

(1) Cizinec, který má vízovou povinnost, je povinen do tří pracovních dnů ode dne vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky ohlásit federálnímu ministerstvu vnitra počátek, místo a předpokládanou dobu svého krátkodobého pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky.

(2) Cizinec, který nemá vízovou povinnost, je povinen do tří pracovních dnů ode dne vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky ohlásit federálnímu ministerstvu vnitra počátek, místo a předpokládanou dobu svého krátkodobého pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky, pokud tento pobyt trvá déle než 30 dnů.

(3) Hlášení pobytu cizinců, kteří na území České a Slovenské Federativní Republiky pobývají dlouhodobě nebo trvale, se řídí stejnými předpisy jako hlášení pobytu občanů.7)

(4) Za cizince ubytovaného v ubytovacím zařízení hlásí pobyt federálnímu ministerstvu vnitra provozovatel tohoto zařízení.

§ 20

Provozovatel ubytovacího zařízení je povinen

a) zapsat počátek a skončení ubytování cizince do domovní knihy a předložit kopii zápisu do pěti dnů federálnímu ministerstvu vnitra,

b) potvrdit počátek a skončení ubytování cizince na dokladu o udělení víza,

c) předložit domovní knihu na požádání federálnímu ministerstvu vnitra nebo jinému oprávněnému orgánu,

d) uschovat domovní knihu po dobu pěti let od provedení posledního zápisu o ubytování cizince a na požádání ji předložit federálnímu ministerstvu vnitra.

§ 21

Evidence pobytu

Evidenci pobytu cizinců vede federální ministerstvo vnitra. Pro evidenci pobytu cizinců a poskytování informací o údajích vedených v evidenci platí přiměřeně předpisy o evidenci pobytu občanů.7)

ČÁST PÁTÁ

POVINNOSTI CIZINCŮ A DALŠÍCH OSOB

§ 22

Povinnosti cizinců

Cizinec je povinen

a) dodržovat zákony a ostatní obecně závazné právní předpisy platné na území České a Slovenské Federativní Republiky,

b) v řízení podle tohoto zákona uvádět pravdivě a úplně všechny požadované údaje,

c) neprodleně hlásit federálnímu ministerstvu vnitra nebo nejbližšímu útvaru Federálního policejního sboru nebo Policie České republiky nebo Policejního sboru Slovenské republiky případnou ztrátu nebo odcizení dokladu o udělení víza nebo průkazu povolení k pobytu anebo cestovního dokladu,

d) pokud po dobu dlouhodobého nebo trvalého pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky užívá motorové vozidlo registrované v zahraničí, neprodleně ohlásit tuto skutečnost federálnímu ministerstvu vnitra,

e) na požádání Ministerstva vnitra neprodleně prokázat, že účel dlouhodobého pobytu a podmínky, za kterých byl tento pobyt povolen nebo bylo rozhodnuto o prodloužení doby stanovené povolením k dlouhodobému pobytu (§ 8 odst. 2), trvají, je-li důvodná obava, že zanikly.

§ 23

Kdo bez právního důvodu získá platný cestovní doklad cizince, doklad o udělení víza nebo průkaz povolení k pobytu, je povinen jej neprodleně odevzdat federálnímu ministerstvu vnitra nebo nejbližšímu útvaru Federálního policejního sboru nebo Policie České republiky nebo Policejního sboru Slovenské republiky.

§ 24

(1) Státní orgán nebo územní orgán správy jsou povinny neprodleně oznámit federálnímu ministerstvu vnitra vznik skutečnosti, která může být důvodem pro zákaz pobytu cizince na území České a Slovenské Federativní Republiky.

(2) Orgán činný v trestním řízení je povinen neprodleně oznámit federálnímu ministerstvu vnitra zahájení trestního řízení vůči cizinci a zahájení řízení o vydání cizince jinému státu.

(3) Útvar Federálního policejního sboru nebo Policie České republiky nebo Policejního sboru Slovenské republiky nebo orgán činný v trestním řízení je povinen neprodleně oznámit federálnímu ministerstvu vnitra zadržení nebo zajištění cizince nebo jeho vzetí do vazby.

§ 25

(1) Dopravce, který dopraví na území České a Slovenské Federativní Republiky vzdušnou nebo vodní cestou cizince bez dokladů opravňujících jej ke vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky, je povinen zajistit jeho dopravu zpět do zahraničí.

(2) Povinnost podle odstavce 1 dopravce nemá, pokud byl federálním ministerstvem vnitra umožněn cizinci vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo pokud bylo vízum udělené cizinci v zahraničí zrušeno federálním ministerstvem vnitra před vstupem na území České a Slovenské Federativní Republiky.

§ 26

Náklady spojené s vycestováním cizince, kterému nebyl povolen vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo je vyhošťován, nese cizinec. Nemůže-li cizinec tyto náklady uhradit, nese je

a) dopravce, který je povinen zajistit dopravu cizince podle § 25,

b) ten, kdo cizince neoprávněně zaměstnal na území České a Slovenské Federativní Republiky,

c) ten, kdo cizince pozval na území České republiky pozváním ověřeným Ministerstvem vnitra,

d) federální ministerstvo vnitra v ostatních případech.

ČÁST ŠESTÁ

PŘESTUPKY

§ 27

(1) Přestupku podle tohoto zákona se dopustí ten, kdo

a) neoprávněně pobývá na území České a Slovenské Federativní Republiky,

b) maří výkon rozhodnutí o zákazu pobytu nebo vyhoštění,

c) provede nebo si nechá provést neoprávněně změny v dokladech opravňujících jej ke vstupu na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo v průkazu povolení k pobytu,

d) poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem, pokud se takovým jednáním ztíží plnění úkolů státní správy.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) a b) lze uložit pokutu do 10 000 Kčs, za přestupek podle odstavce 1 písm. c) pokutu do 5000 Kčs a za přestupek podle odstavce 1 písm. d) pokutu do 1000 Kčs.

(3) Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu České a Slovenské Federativní Republiky.

§ 28

(1) Přestupky podle tohoto zákona projednávají orgány federálního ministerstva vnitra příslušné podle místa dlouhodobého nebo trvalého pobytu cizince a v ostatních případech orgány federálního ministerstva vnitra příslušné podle místa spáchání přestupku.

(2) Pokuty za přestupky mohou ukládat a vybírat v blokovém řízení orgány uvedené v odstavci 1.

(3) Pokuty vymáhají finanční úřady v České republice a daňové úřady ve Slovenské republice.

§ 29

Na přestupky a jejich projednávání podle tohoto zákona se vztahují obecné předpisy o přestupcích.8)


ČÁST SEDMÁ

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§ 30

(1) Způsobilost k právním úkonům podle tohoto zákona má cizinec starší 15 let, nebyl-li rozhodnutím soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo nebyla-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena.

(2) Za cizince mladšího 15 let a cizince, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, jedná zákonný zástupce.

§ 30a

(1) Pozbude-li cizinec na území České republiky cestovní doklad a nemůže-li si nezávisle na své vůli opatřit cestovní doklad jiného státu, vydá mu Ministerstvo vnitra na žádost cestovní průkaz totožnosti opravňující cizince k vycestování z území České republiky.

(2) Cizinci, kterému byla prodloužena platnost průkazu povolení k pobytu podle § 10 odst. 3, může Ministerstvo vnitra vydat na žádost cestovní průkaz totožnosti, který cizince opravňuje k jednorázovému vycestování z území České republiky a k návratu do České republiky.

(3) Cestovní průkaz totožnosti lze vydat s platností nejdéle na 180 dnů.

§ 31

Působnost federálního ministerstva vnitra podle tohoto zákona vykonává ve věcech cizinců požívajících výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva federální ministerstvo zahraničních věcí.

§ 32

(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení.2)

§ 32a

Ministerstvo vnitra je oprávněno:

a) v řízení podle tohoto zákona vyžadovat opis z evidence Rejstříku trestů České republiky,

b) snímat a evidovat daktyloskopické otisky cizince, kterému byl zakázán pobyt nebo který je vyhošťován.

§ 33

(1) Žádosti podle § 5, 8 a 12 se podávají na úředních tiskopisech. Vzor tiskopisů stanoví federální ministerstvo vnitra po projednání s federálním ministerstvem zahraničních věcí.

(2) Cizinec hlásí svůj pobyt podle § 19 a používání motorového vozidla registrovaného v zahraničí podle § 22 písm. d) na úředních tiskopisech. Vzor tiskopisů stanoví federální ministerstvo vnitra.

(3) Vzor průkazu povolení k pobytu stanoví federální ministerstvo vnitra.

(4) Pozvání podle § 2 odst. 3 písm. c) se podává na úředním tiskopisu. Vzor tiskopisu stanoví Ministerstvo vnitra.

§ 34

Víza a povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu udělená podle dosavadních předpisů se považují za udělená podle tohoto zákona.

§ 34a

Ministerstvo vnitra stanoví právním předpisem výši peněžní částky uvedené v § 2 odst. 3 písm. a).

§ 35

Zrušují se:

1. zákon č. 68/1965 Sb., o pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky,

2. vyhláška ministerstva vnitra č. 69/1965 Sb., kterou se vydávají podrobnější předpisy o pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky,

3. vyhláška ministerstva vnitra č. 2/1949 Sb., o obnově vízové povinnosti ve styku s Francií.

§ 36

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1992.


Havel v. r.

Dubček v. r.

Čalfa v. r.

Poznámky pod čarou

1) Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.

2) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

3) § 189 až 192 a § 195 trestního zákona.

4) § 2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.

5) § 41 odst. 2 trestního zákona.

6) Zákon ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.
Zákon SNR č. 46/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.
Nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády SSR č. 206/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů.

7) Zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů.
Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 146/1982 Sb., kterou se provádí zákon o hlášení a evidenci pobytu občanů.

8) Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
Zákon SNR č. 372/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 71/1967 Sb.
Zákon č. 385/1990 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, ve znění zákona č. 74/1990 Sb., a o některých opatřeních k vyřizování přestupků v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění zákona č. 333/1991 Sb.

Přesunout nahoru