Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Sdělení č. 113/1992 Sb.Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Rakouskou republikou o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí ve věcech trestních

Částka 27/1992
Platnost od 24.03.1992
Účinnost od 01.03.1992
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

113

SDĚLENÍ

federálního ministerstva zahraničních věcí

Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. května 1990 byla ve Vídni podepsána Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Rakouskou republikou o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí ve věcech trestních.

Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky a prezident České a Slovenské Federativní Republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 17. prosince 1991.

Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 26 odst. 1 dnem 1. března 1992.

České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.

SMLOUVA

mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Rakouskou republikou o vzájemném výkonu soudních rozhodnuti ve věcech trestních

Prezident České a Slovenské Federativní Republiky a spolkový prezident Rakouské republiky,

vedeni snahou dále rozvíjet dobré sousedské vztahy a usnadnit právní vztahy mezi oběma státy,

přihlížejíce k tomu, že výkon trestu odnětí svobody ve státě, jehož jsou odsouzení státními občany, přispěje k jejich resocializaci,

jakož i vedeni přáním plně a důsledně plnit ustanovení Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a jejích následných dokumentů,

se dohodli uzavřít tuto smlouvu a za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:

prezident České a Slovenské Federativní Republiky

pana Jiřího Dienstbiera,

místopředsedu vlády České a Slovenské Federativní Republiky a ministra zahraničních věcí,

spolkový prezident Rakouské republiky

pana Dr. Aloise Mocka,

spolkového ministra zahraničních věcí,

kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledaný v dobré a náležité formě, dohodli se na tomto:

ČÁST PRVNÍ

Všeobecni ustanoveni

Článek 1

(1) Smluvní státy se zavazují vykonávat na žádost a za podmínek stanovených touto smlouvou rozhodnutí ve věcech trestních, jimiž byli státní občané jednoho ze smluvních státu pravomocně odsouzeni soudem druhého státu k trestu odnětí svobody nebo k ochrannému opatření.

(2) Za státního občana smluvního státu se povazuje osoba, která podle právního řádu tohoto státu má jeho státní občanství. Osoby, které mají statní občanství obou smluvních států, se podle této smlouvy nepředávají.

(3) V této smlouvě vyraz „ochranné opatřeni" znamení opatřeni spojené s odnětím svobody, které se ukládá podle trestních zákonů rozhodnutím soudu vedle trestu nebo namísto něho. Je-li doba opatřeni, která se má ještě vykonat, neurčitá, vychází se z nejvyšší výměry přípustné podle zákona.

Článek 2

(1) Žádost podle článku 1 odst. 1 podává stát, jehož soud vynesl rozhodnuti (stát odsuzující). Stát, v němž má být soudní rozhodnuti vykonáno (stát vykonávající), může dát u státu odsuzujícího podnět k podáni žádosti podle článku 1 odst. 1.

(2) Odsouzeny, jeho zákonný zástupce, manžel, jeho příbuzní v pokolení přímém a jeho sourozenci mohou u každého ze smluvních států dát podnět k postupu podle odstavce 1. Stát odsuzující poučí odsouzeného o této možnosti.

Článek 3

Písemný styk podle této smlouvy se uskutečňuje mezi ministrem spravedlnosti České republiky nebo ministrem spravedlnosti Slovenské republiky na straně jedné a spolkovým ministrem spravedlnosti Rakouské republiky na straně druhé. Diplomatická cesta se tím nevylučuje.

Článek 4

Žádosti, sdělení a písemnosti k nim připojené není třeba překládat ani legalizovat.

ČÁST DRUHÁ

Převzetí výkonu rozhodnutí a jeho účinky

Článek 5

Výkon rozhodnuti se přebírá jen tehdy, jestliže čin, jehož se rozhodnuti týká, je soudně trestným činem podle právního řádu obou smluvních států.

Článek 6

(1) Výkon soudního rozhodnutí tykajícího se trestného činu záležejícího v porušeni předpisů o dávkách, daních, clu, monopolech a devizách nebo předpisů o oběhu zboží nebo o zahraničním obchodu se přebírá, pokud jednáni, pro které došlo k odsouzení, by bylo soudně trestné i podle srovnatelných trestních ustanovení státu vykonávajícího.

(2) Převzetí výkonu rozhodnuti nelze odmítnout jen proto, že v právním řádu státu vykonávajícího nejsou ustanoveni tykající se dávek, dani, cla, monopolů nebo deviz nebo ustanoveni o oběhu zboží nebo zahraničním obchodu toho druhu, jaká jsou v právním řádu státu odsuzujícího.

Článek 7

Výkon rozhodnuti se nepřebírá, jestliže čin, jehož se rozhodnuti týká, je podle názoru státu vykonávajícího trestným činem politického charakteru, u něhož se zřetelem ke všem okolnostem případu, zejména způsobu spíchaní, použitým nebo zamýšleným prostředkům nebo závažnosti vzniklých nebo možných následků, nepřevažuje kriminální charakter.

Článek 8

Výkon rozhodnutí se nepřebírá, jestliže čin, kterého se rozhodnuti týká, má podle názoru státu vykonávajícího výlučně povahu vojenského trestného činu.

Článek 9

Výkon rozhodnutí může byt odmítnut, jestliže

a) výkon trestu nebo ochranného opatřeni je promlčen nebo není přípustný z jiných důvodů podle právního řádu jednoho ze smluvních států;

b) odsouzeny byl ve státě vykonávajícím pro tyž čin pravomocně odsouzen, zproštěn nebo trestní stíhaní bylo s konečnou platnosti zastaveno z jiných než procesně právních důvodů;

c) rozhodnuti bylo vydáno výjimečným soudem, který byl ustanoven jen dočasně;

d) podle názoru státu vykonávajícího by to ohrozilo jeho veřejný pořádek nebo zásady jeho právního řádu;

e) odsouzeny nebo jeho zákonný zástupce s tím projevil nesouhlas;

f) odsouzeny je ve výkonu trestu ve státě odsuzujícím a v době doručení žádosti má vykonat trest odnětí svobody nebo ochranné opatřeni nepřevyšující čtyři měsíce. Při posouzeni tohoto předpokladu se více trestů nebo ochranných opatřeni nebo jejich nevykonaných zbytků sečtou. Je-li doba výkonu ochranného opatřeni neurčita, je rozhodující den, kdy podle právního řádu státu odsuzujícího je nutno je ukončit;

g) odsouzeny má bydliště nebo trvalý pobyt ve státe odsuzujícím.

Článek 10

Výkon rozhodnuti, které bylo vyneseno v nepřítomnosti odsouzeného, se převezme jen tehdy, jestliže odsouzeny byl o řízení, které bylo proti němu vedeno, vyrozuměn a v tomto řízeni mohl uplatnit svá práva na obhajobu.

Článek 11

Nastanou-li podle názoru státu odsuzujícího podmínky pro převzetí výkonu rozhodnuti podle této smlouvy, může tento stát požádat stát vykonávající o převzetí výkonu rozhodnuti. Nepodá-li žádost, přestože k tomu dal podnět stát vykonávající, sdělí mu důvody.

Článek 12

(1) Žádosti podle této smlouvy se podávají písemně.

(2) K žádosti je třeba připojit:

a) vyhotoveni nebo ověřený opis rozsudku, opatřeny potvrzením o právní moci a vykonatelnosti, i případných rozhodnuti o opravných prostředcích;

b) opis použitých zákonných ustanoveni, jakož i ustanoveni o podmíněném propuštěni;

c) údaje o odsouzeném, jeho státním občanství, bydlišti nebo trvalém pobytu;

d) potvrzeni o vykonané části trestu nebo ochranného opatřeni a započitatelné době vazby;

e) protokol o vyjádřeni odsouzeného, nachází-li se ještě na území státu odsuzujícího, k možnosti převzetí výkonu rozhodnuti;

f) další podklady a údaje, které mohou mít význam pro posouzeni žádosti.

Článek 13

Jestliže stát vykonávající shledá podklady a údaje, které mu byly sděleny, nedostatečnými, vyžádá si potřebná doplnění. Pro doručení doplněni může určit přiměřenou lhůtu; lhůta může být na žádost prodloužena. Nebude-li žádosti o doplněni vyhověno, bude o převzetí výkonu rozhodnuto na základě podkladů a údajů, které jsou k dispozici.

Článek 14

Stát vykonávající vyrozumí co nejdříve stát odsuzující, zda a do jaké míry bude žádosti vyhověno. Každé úplné nebo částečné odmítnuti žádosti je třeba odůvodnit. Je-li důvodem odmítnuti nesouhlas odsouzeného nacházejícího se na území státu vykonávajícího, musí být státu odsuzujícímu předen protokol o tomto nesouhlasu.

Článek 15

(1) Jestliže výkon rozhodnuti byl převzat, stanoví soud státu vykonávajícího trest odnětí svobody nebo ochranné opatřeni téhož druhu a v trvaní, v jakém byly uloženy ve státě odsuzujícím. Je-li však tento trest nebo ochranné opatřeni co do druhu nebo trváni neslučitelné s právním řádem státu vykonávajícího, přizpůsobí jej stát vykonávající trestu nebo ochrannému opatřeni stanovenému jeho právním řádem za stejný trestný čin. Trest nebo ochranné opatřeni musí svým druhem a trváním co nejvíce odpovídat trestu nebo ochrannému opatřeni, které bylo uloženo rozhodnutím, jež se má vykonat. V každém případe stát vykonávající vychází ze skutkových zjištění, která jsou podkladem rozhodnuti vydaného ve státě odsuzujícím.

(2) Celkový dopad výkonu rozhodnuti ve státě vykonávajícím nesmi být pro odsouzeného nepříznivější než v případě pokračováni výkonu rozhodnuti ve státě odsuzujícím.

(3) Výkon rozhodnuti včetně podmíněného propuštění se řídi právním řádem státu vykonávajícího. Právní předpisy státu odsuzujícího ve věci podmíněného propuštění pro odsouzeného příznivější se však použiji, pokud to není v rozporu se zásadami právního řádu státu vykonávajícího.

(4) Doba stráveni ve vazbě nebo část trestu nebo ochranného opatřeni vykonaní ve státě odsuzujícím se započítá do doby trvaní trestu odnětí svobody nebo ochranného opatřeni, která má být vykonána ve státě vykonávajícím.

(5) V případě dodatečného zrušeni nebo změny soudního rozhodnuti (článek 18 odst. 3) soud státu vykonávajícího, pokud je to třeba, znovu rozhodne o trestu odnětí svobody nebo o ochranném opatřeni, které je třeba vykonat.

Článek 16

Jestliže došlo k odsouzeni za více trestných činů, ale převzetí výkonu se vztahuje jen na cist trestu odnětí svobody nebo ochranného opatřeni připadajícího na některý nebo některé z těchto trestných činů, soud státu vykonávajícího při rozhodováni podle článku 15 odst. 1 určí část trestu odnětí svobody nebo ochranného opatřeni, která připadá na tyto trestné činy a která se má vykonat.

Článek 17

(1) Je-li žádosti o převzetí výkonu rozhodnuti vyhoveno, stát odsuzující předa odsouzeného v nejkratší možné lhůtě do státu vykonávajícího. Jestliže k předáni již došlo nebo jestliže odsouzeny se ve státě vykonávajícím již nachází, žádná další opatřeni k předáni se ve státě odsuzujícím již nečiní.

(2) Jestliže se odsouzeny vyhýbá výkonu rozhodnuti ve státě vykonávajícím, stát odsuzující znovu nabývá právo vykonat rozhodnuti.

(3) Právo státu odsuzujícího vykonat rozhodnuti zaniká s konečnou platnosti, jestliže si odsouzeny trest nebo ochranné opatřeni odpykal nebo jestliže mu byl jejich výkon s konečnou platnosti prominut.

(4) Jestliže ve státě vykonávajícím bylo proti odsouzenému zahájeno trestní stiháni pro trestný čin, který je předmětem žádosti o převzetí výkonu a jestliže bylo žádosti vyhověno, tento stát přeruší trestní stiháni. Právo na stiháni opět nabývá, jestliže se odsouzeny výkonu rozhodnuti vyhýbá. Stát vykonávající zastaví trestní stíhaní s konečnou platnosti, jestliže bylo rozhodnuti vykonáno nebo jestliže byl jeho výkon s konečnou platnosti prominut.

Článek 18

(1) Na odsouzeného se plně vztahuje amnestie udělena jak státem odsuzujícím, tak státem vykonávajícím.

(2) Milost může udělit odsouzenému stát vykonávající. Tím není vyloučeno právo státu odsuzujícího doporučit státu vykonávajícímu udělení milosti. Takové doporučeni bude ve státě vykonávajícím při rozhodováni o milosti blahovolně posouzeno. Nedotčeno zůstává též právo státu odsuzujícího udělit milost s účinností pro oblast svého právního řádu.

(3) Pro zrušeni nebo změnu soudního rozhodnuti, jehož výkon byl převzat, je výlučně příslušný stát odsuzující.

Článek 19

(1) Smluvní státy se v nejkratší možné lhůtě vzájemně vyrozumí o všech okolnostech, které by mohly ovlivnit výkon rozhodnuti, a předají si navzájem vyhotoveni nebo ověřené opisy vydaných rozhodnuti.

(2) Stát odsuzující vyrozumí stát vykonávající zejména o udělení amnestie nebo o zrušení či změně soudního rozhodnutí, jehož výkon byl převzat.

(3) Stát vykonávající vyrozumí stát odsuzující, jestliže se odsouzeny vyhýbá výkonu trestu, jakož i o propuštění z výkonu trestu či ochranného opatření.

Článek 20

(1) Nachází-li se odsouzeny na území státu odsuzujícího, bude předán státu vykonávajícímu v místě hraničního přechodu smluvních států. Smluvní státy se dohodnou o místě, době a způsobu předání.

(2) Stát odsuzující může odložit předání odsouzeného, je-li třeba provést trestní stíhaní anebo vykonat trest nebo ochranné opatření pro jiný trestný čin.

Článek 21

Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním této smlouvy, s výjimkou nákladů průvozu, se nenahrazují. Stát, který požádá, aby odsouzeny byl předán letecky, hradí však náklady touto přepravou vzniklé.

Článek 22

(1) Na žádost jednoho ze smluvních států se povolí průvoz odsouzeného, který není občanem dožádaného smluvního státu, přes území tohoto státu do třetího státu nebo z třetího státu k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření. Dožádaný smluvní stát může průvoz odmítnout, jestliže podle této smlouvy by mohl odmítnout převzetí výkonu rozhodnutí.

(2) Zadosti o průvoz se podávají písemně. K žádosti se připojí vyhotovení nebo ověřený opis příslušného rozhodnutí.

(3) Průvoz provedou organy dožádaného smluvního státu. Dožádaný stát nesmí osobu, která se převáží, pro činy sprchané před jejím průvozem, bez souhlasu dožadujícího smluvního státu ani stíhat ani na ní vykonat trest nebo ochranné opatření.

(4) Při přepravě vzdušnou cestou bez mezipřistání není třeba výslovného povolení přelétaného smluvního státu. Tento stát bude dožadujícím smluvním státem předem vyrozuměn, že průvoz je přípustný podle odstavce 1.

(5) Náklady průvozu, které vzniknou dožádanému smluvnímu státu, hradí dožadující smluvní stát.

ČÁST TŘETÍ

Závěrečná ustanoveni

Článek 23

Závazky vyplývající z vícestranných úmluv nejsou touto smlouvou dotčeny.

Článek 24

Tato smlouva se týká i soudních rozhodnuti, která byla vydána před jejím vstupem v platnost.

Článek 25

Tato smlouva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze.

Článek 26

(1) Tato smlouva vstupuje v platnost prvním dnem třetího měsíce po výměně ratifikačních listin.

(2) Tato smlouva zůstaví v platnosti na dobu neurčitou, pokud ji jeden ze smluvních států diplomatickou cestou nevypoví; v tomto případe pozbývá smlouva platnosti rok po obdržení výpovědi.

Dáno ve Vídni dne 20. května 1990 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za Českou a Slovenskou Federativní Republiku:
Jiří Dienstbier v. r.

Za Rakouskou republiku:
Dr. Alois Mock v. r.

Přesunout nahoru