Objednat předplatné
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Zákon č. 482/1991 Sb.Zákon České národní rady o sociální potřebnosti

Částka 93/1991
Platnost od 29.11.1991
Účinnost od 29.11.1991
Zrušeno k 01.01.2007 (111/2006 Sb.)
Zařazeno v právních oblastech
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

482

ZÁKON

České národní rady

ze dne 6. listopadu 1991

o sociální potřebnosti

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:


Sociální potřebnost

§ 1

(1) Občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem1) (dále jen "částky životního minima") a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním.

(2) Občané žijící v domácnosti,10) jejichž příjmy se posuzují podle zvláštního zákona společně11) (dále jen "společně posuzované osoby") se považují za sociálně potřebné, jen jestliže ostatní podmínky sociální potřebnosti stanovené tímto zákonem splňují všechny tyto osoby, s výjimkou osob uvedených v § 3 odst. 3 písm. b).

(3) Zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zvýšení příjmu

a) vlastní prací,

b) řádným uplatněním zákonných nároků a pohledávek, zejména nároku na dávky nemocenského pojištění (péče), dávky důchodového pojištění (zabezpečení), dávky státní sociální podpory, výživné a příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce podle zvláštního zákona,11a) a uplatněním nároků z pracovních nebo obdobných vztahů; uplatnění zákonných nároků a pohledávek příslušný orgán nevyžaduje v případech, kdy je zřejmé, že uplatnění by nebylo úměrné zisku z něj plynoucímu nebo pokud nepovažuje za možné je po občanu spravedlivě žádat,

c) prodejem nebo jiným využitím vlastního majetku.

(4) Splnění podmínky spočívající v prodeji nebo jiném využití vlastního majetku podle odstavce 3 písm. c) se nevyžaduje

a) u movitých věcí, které nepodléhají výkonu rozhodnutí podle zvláštního zákona,11b)

b) u nemovitosti nebo bytu, které občan využívá k přiměřenému trvalému bydlení,

c) u kompenzačních a technických pomůcek osob s těžkým zdravotním postižením, poskytnutých podle zvláštního právního předpisu,11c)

d) u úprav a vybavení, na jejichž pořízení byl poskytnut příspěvek podle zvláštního právního předpisu,11d)

e) u motorového vozidla, na jehož zakoupení, celkovou opravu nebo zvláštní úpravu byl poskytnut příspěvek podle zvláštního právního předpisu,11e)

f) u motorového vozidla, na jehož provoz pobírá osoba oprávněná nebo osoba společně posuzovaná podle zvláštního právního předpisu11) příspěvek na provoz motorového vozidla podle zvláštního právního předpisu.11f)

Orgán příslušný k rozhodování o poskytování dávek sociální péče je oprávněn posoudit, zda nakládání s majetkem podle odstavce 3 písm. c) není pro občana spojeno s nepřiměřenou tvrdostí a takové zvýšení příjmu vlastním přičiněním nevyžadovat.

(5) Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti

a) poživatele starobního důchodu nebo plného invalidního důchodu,

b) občana staršího 65 let,

c) rodiče (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna) celodenně osobně řádně pečujícího alespoň o jedno dítě do čtyř let věku nebo o dítě starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo o tři a více dětí, z nichž alespoň jedno je do deseti let věku a ostatní do patnácti let věku, nebo o dítě, které je podle předpisů o důchodovém pojištění dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči,

d) občana osobně, celodenně a řádně pečujícího o blízkou nebo jinou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší 80 let a je částečně bezmocná,

e) nezaopatřeného dítěte; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle předpisů o důchodovém pojištění.2)

(6) Sociální potřebnost nezletilého občana, který je po skončení povinné školní docházky veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci,6) se posuzuje obdobně jako sociální potřebnost nezaopatřeného dítěte. Podmínkou je, že nezletilý občan žije v domácnosti s rodiči (rodičem) nebo osvojiteli (osvojitelem).

(7) Příjmem občana3) se rozumí průměrný měsíční příjem vyplacený v posledních šesti měsících před podáním žádosti o dávku sociální péče. Příjem občana se však zjišťuje ke dni podání žádosti o dávku sociální péče, pokud došlo před podáním žádosti k podstatnému snížení příjmu občana a výše jeho příjmu za posledních šest měsíců nebyla taková, aby s přihlédnutím k tomuto příjmu občan mohl nadále uhrazovat své životní potřeby.

(8) U občana, který má příjem z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v § 7 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů, se za příjem z této činnosti považuje pro účely tohoto zákona, s výjimkou osob, které vykonávají činnost, která se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu6a), a s výjimkou osob, jejichž činnost se nepovažuje podle zvláštního právního předpisu6a) za činnost osob samostatně výdělečně činných proto, že tuto činnost nevykonávají soustavně, měsíčně nejméně částka ve výši 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství vyhlášené Českým statistickým úřadem za předchozí kalendářní rok s tím, že tato částka se zaokrouhluje na celé stokoruny dolů; tuto částku vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením. Tato částka se považuje za minimální příjem uvedeného občana vždy od 1.července roku, v němž došlo k vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok, do 30. června následujícího kalendářního roku. Ustanovení § 6 zákona o životním minimu o minimální výši příjmu osob samostatně výdělečně činných se při posuzování sociální potřebnosti nepoužije.

§ 2

(1) Jestliže zdravotní stav občana vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana stanovená zvláštním zákonem4) se při posuzování sociální potřebnosti zvyšuje měsíčně o částku, kterou pro jednotlivé typy diet stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou.

(2) Částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost stanovená zvláštním zákonem5) se při posuzování sociální potřebnosti občanů, jímž byly přiznány mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P), zvyšuje o 600 Kčs měsíčně. U společně posuzovaných osob se zvýšení podle předchozí věty započte nejvýše dvakrát, i když mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P) byly přiznány více osobám žijícím v domácnosti.10)

§ 3

(1) Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštním zákonem5) odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním.

(2) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zaručit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat. Pro účely sociální potřebnosti se nepřihlíží k daňovému bonusu podle zvláštního právního předpisu.5a) Za sociálně potřebného se též nepovažuje rodič, který neplní povinnosti zákonného zástupce nezaopatřeného dítěte spojené s řádným plněním povinné školní docházky podle zvláštního právního předpisu,7) pokud dítě je pro účely sociální potřebnosti společně posuzovanou osobou.

(3) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima,

a) jestliže není v pracovním nebo v obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání6); to však neplatí, jde-li o občany uvedené v § 1 odst. 5, nebo

b) jestliže nastoupil vojenskou základní (náhradní) službu, civilní službu, výkon trestu odnětí svobody nebo byl vzat do vazby.

(4) Osoba samostatně výdělečně činná nebo spolupracující osoba, jejíž příjem pouze z toho důvodu, že se nepřihlásila k nemocenskému pojištění těchto osob,15) a nemá proto nárok na dávky z tohoto pojištění, nedosahuje částek životního minima, se nepovažuje za sociálně potřebnou.

(5) Občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání6) se nepovažuje za sociálně potřebného, pokud neprojevuje snahu zabezpečit si zvýšení příjmu vlastní prací.16) Dále se za sociálně potřebného občana nepovažuje občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání6) déle než jeden rok, pokud bez vážných důvodů16a) odmítne vykonávat veřejně prospěšné práce,16b) které odpovídají jeho zdravotnímu stavu a dopravní dosažitelnosti zaměstnání, nebo krátkodobé zaměstnání, které odpovídá dopravní dosažitelnosti zaměstnání;16c) dojde-li k přerušení doby vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání kratšímu než tři měsíce, doby vedení v evidenci se sčítají.

(6) Občan uvedený v odstavci 5 větě druhé může být znovu považován za sociálně potřebného od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání; pokud však již byla dávka za měsíc, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání, vyplacena, může být znovu považován za sociálně potřebného až od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání.

Poskytování dávek sociální péče

§ 4

(1) Občanu, který se považuje za sociálně potřebného podle tohoto zákona, se poskytují jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, popřípadě zvýšených nákladů podle § 2 nebo § 3 odst. 1.

(2) Občanu, jehož příjem se podle zvláštního zákona posuzuje společně s dalšími občany,11) se jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky poskytují k doplnění příjmu všech společně posuzovaných osob.

(3) Při rozhodování o výši jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky se přihlíží k částkám životního minima, ke skutečným odůvodněným nákladům na zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost posuzovaného občana (společně posuzovaných osob), k výši příjmu a k majetkovým poměrům.

§ 5

Příspěvek na výživu dítěte

(1) Nezaopatřenému dítěti, které se považuje za sociálně potřebné a ke kterému povinná osoba nežijící s dítětem v domácnosti10) neplní vyživovací povinnost stanovenou jí rozhodnutím soudu, náleží příspěvek na výživu dítěte ve výši stanoveného výživného, nejvýše však ve výši rozdílu mezi příjmem dítěte a jeho životním minimem, popřípadě zvýšeným o částku uvedenou v § 2.

(2) Za příjem nezaopatřeného dítěte se pro účely odstavce 1 považuje poměrná část připadajících na jednoho člena domácnosti z úhrnu příjmů společně posuzovaných osob podle zvláštního zákona.1) Jestliže na členy domácnosti připadne částka vyšší, než odpovídá jeho životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku uvedenou v § 2, použije se tato převyšující částka rovnoměrně pro ostatní členy domácnosti, na které připadá částka nižší, než odpovídá jejich životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku uvedenou v § 2.

(3) Příspěvek na výživu má přednost před přiznáním dávky sociální péče podle § 4.

§ 6

Jestliže rodiče nebo jiné osoby, kterým bylo dítě svěřeno do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nevyžadující peněžité dávky podle § 4 a 5 ve prospěch dítěte, poskytne se místo peněžité dávky věcná dávka.

§ 7

(1) Žadatel o dávku sociální péče nebo příjemce dávky sociální péče je povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, dát písemně souhlas k ověření těchto skutečností a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav. Tato povinnost platí obdobně pro společně posuzované osoby.

(2) Nesplní-li žadatel o dávku, příjemce dávky nebo společně posuzovaná osoba ve lhůtě stanovené příslušným orgánem povinnosti uvedené v odstavci 1, může být po předchozím upozornění žádost o dávku sociální péče zamítnuta, výplata dávky sociální péče zastavena nebo dávka sociální péče odejmuta.

§ 7a

Peněžité dávky podle § 4, 5 nenáležejí po dobu pobytu oprávněného v cizině.

§ 8

Úhrada nákladů sociální péče

(1) Od osoby povinné vyživovat9) příjemce dávky sociální péče, jejíž poskytnutí je podmíněno sociální potřebností, se nepožaduje úhrada nákladů, jestliže příjem této osoby nepřesahuje částku 3400 Kčs měsíčně. Tato částka se zvyšuje za každou osobu, která je na ni odkázána výživou a jejíž příjem je nižší než 1500 Kčs měsíčně, o částku rozdílu mezi částkou 1500 Kčs a příjmem této osoby.

(2) Ustanovení odstavce 1 však neplatí, jde-li o plnění vyživovací povinnosti vůči manželu nebo nezaopatřenému dítěti.

(3) Úhrada nákladů se nepožaduje, jestliže povinná osoba řádně platí výživné.

§ 8a

Dávky sociální péče v mimořádných případech

(1) Občanu, který nesplňuje podmínky pro poskytnutí dávek sociální péče podle tohoto zákona a jemuž hrozí vážná újma na zdraví, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, a to formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.

(2) Občanu, kterému nelze přiznat dávku sociální péče proto, že podmínky stanovené tímto zákonem nesplňují ostatní společně posuzované osoby (§ 1 odst.2), může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče, nemůže-li občan vlastním přičiněním zajistit nutnou výživu svou a svých dětí a nezbytné náklady na domácnost; § 1 odst. 5 zde přitom neplatí.

(3) Nezletilému občanu, který nemá trvalý pobyt na území České republiky, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, jestliže mu hrozí vážná újma na zdraví nebo je ohrožena jeho řádná výchova a pomoc nelze poskytnout podle zvláštních zákonů.14) Pomoc lze poskytnout formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.


Společná a závěrečná ustanovení

§ 9

Zrušují se

1. § 23 odst. 1, § 24, § 42 odst. 1 až 3, § 47 a 50 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení,

2. s působností pro Českou republiku § 92 odst. 5 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

§ 10

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.


Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 280/2003 Sb. Čl. II

Pokud bylo řízení o dávku sociální péče poskytovanou z důvodu sociální potřebnosti pravomocně ukončeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a dávka k tomuto dni nadále náleží, příslušný orgán posoudí nárok na dávku a její výši podle článku I nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V případě, že by podle nové právní úpravy měla náležet vyšší dávka, zvýší se dávka též za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nového rozhodnutí a rozdíl ve výši dávky se doplatí; ostatní změny v nároku a výši dávky se provedou nejdříve ode dne nového rozhodnutí.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 422/2003 Sb. Čl. II

1. Pokud bylo řízení o dávku sociální péče poskytovanou z důvodu sociální potřebnosti pravomocně ukončeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a dávka k tomuto dni nadále náleží, příslušný orgán posoudí nárok na dávku a její výši podle čl. I nejpozději do 30. června 2004. V případě, že by podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2004 měla náležet vyšší dávka, zvýší se dávka též za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nového rozhodnutí a rozdíl ve výši dávky se doplatí; ostatní změny v nároku a výši dávky se provedou nejdříve ode dne nového rozhodnutí.

2. Pro období od 1. ledna 2004 do 30. června 2004 se u osob, které mají příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v § 7 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů, za příjem z této činnosti považuje pro účely posouzení sociální potřebnosti a stanovení výše dávky sociální péče poskytované z důvodu sociální potřebnosti nejméně částka 7 800 Kč měsíčně.

Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 124/2005 Sb. Čl. IV

Nároky podmíněné sociální potřebností se ke dni účinnosti tohoto zákona posoudí znovu, jestliže osoby, kterým takové nároky náleží, do 3 kalendářních měsíců následujících po dni účinnosti tohoto zákona prokáží, že jejich příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti a takové příjmy osob společně s nimi posuzovaných, k nimž bylo při posouzení nároku podmíněného sociální potřebností přihlédnuto, jsou příjmy osob, které vykonávají činnost, která se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost podle zákona o důchodovém pojištění, nebo příjmy osob, jejichž činnost se nepovažuje podle zákona o důchodovém pojištění za činnost osob samostatně výdělečně činných proto, že tuto činnost nevykonávají soustavně.


Burešová v. r.

Pithart v. r.

Poznámky pod čarou

1) Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu.

2) § 20 až 23 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

3) § 4 a 5 zákona č. 463/1991 Sb.

4) § 3 odst. 2 zákona č. 463/1991 Sb.

5) § 3 odst. 3 zákona č. 463/1991 Sb.

5a) § 4 odst. 1 písm. zm) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

6) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

6a) § 9 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

7) § 36 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon).

9) § 92 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 180/1990 Sb

10) § 115 občanského zákoníku.

11) § 4 zákona č. 463/1991 Sb.

11a) § 85 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

11b) § 321 a 322 občanského soudního řádu.

11c) § 33 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

11d) § 34 vyhlášky č. 182/1991 Sb.

11e) § 35 vyhlášky č. 182/1991 Sb.

11f) § 36 vyhlášky č. 182/1991 Sb.

12) § 8 odst. 2 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení.

13) § 7 odst. 1 vyhlášky č. 149/1988 Sb.

14) Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. a zákona č. 234/1992 Sb.

15) § 145f zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb.

16) § 6 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb.

16a) § 5 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb.

16b) § 112 zákona č. 435/2004 Sb.

16c) § 25 odst. 5 zákona č. 435/2004 Sb.

Přesunout nahoru