Objednat předplatné
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 196/1989 Sb.Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o pružné pracovní době

Částka 38/1989
Platnost od 30.12.1989
Účinnost od 01.01.1990
Zrušeno k 01.01.2001 (497/2000 Sb.)
Zařazeno v právních oblastech
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

196

VYHLÁŠKA

Federálního ministerstva práce a sociálních věcí

ze dne 20. prosince 1989

o pružné pracovní době

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 85b a § 123 odst. 1 písm. a) zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění zákona č. 188/1988 Sb. (úplné znění č. 52/1989 Sb. ), v dohodě s Ústřední radou odborů a Svazem družstevních rolníků:


§ 1

Úvodní ustanovení

(1) V zájmu dosažení lepších výsledků hospodaření, zejména zvýšení efektivnosti práce a v zájmu lepšího zabezpečení potřeb pracovníků lze v organizacích uplatňovat pružnou pracovní dobu.

(2) Při zavedení a uplatňování pružné pracovní doby platí ustanovení zákoníku práce a ostatních pracovněprávních předpisů, pokud tato vyhláška nestanoví jinak.

§ 2

Pružná pracovní doba

(1) Při uplatnění pružné pracovní doby si pracovník volí sám začátek, popřípadě i konec pracovní doby v jednotlivých dnech 1) v rámci časových úseků stanovených organizací (volitelná pracovní doba). Mezi dva úseky volitelné pracovní doby je vložen časový úsek, v němž je pracovník povinen být na pracovišti (základní pracovní doba). Pružnou pracovní dobu lze též uplatňovat podle této vyhlášky jak při rovnoměrném rozvržení týdenní pracovní doby na jednotlivé týdny, 2) tak při jejím nerovnoměrném rozvržení podle pracovněprávního předpisu příslušného ústředního orgánu. 3)

(2) Začátek a konec základní pracovní doby stanoví organizace tak, aby při stanovené týdenní pracovní době 42,5 hodiny základní pracovní doba činila v jednotlivých pracovních dnech nejméně pět hodin.

(3) Volitelnou pracovní dobu rozvrhne organizace na začátek a konec pracovní směny tak, aby úsek volitelné pracovní doby na začátku pracovní směny činil při stanovené týdenní pracovní době 42,5 hodiny nejméně jednu hodinu.

(4) Obdobně podle odstavců 2 a 3 se postupuje při zkrácené pracovní době pod 42,5 hodiny týdně 4) a při kratší pracovní době, 5) popřípadě při rozvržení týdenní pracovní doby na jiný počet než pět dnů v týdnu s tím, že se délka úseků základní a volitelné pracovní doby stanoví v poměru k týdenní pracovní době.

(5) Základní pracovní doba spolu s úseky volitelné pracovní doby tvoří denní provozní dobu. Pracovník nesmí vykonávat práci mimo denní provozní dobu, pokud nejde o práci přesčas (§ 5). 6)

§ 3

Formy pružné pracovní doby

(1) Pružná pracovní doba se uplatní jako

a) pružný pracovní den, při němž si pracovník sám volí začátek pracovní směny a je povinen v příslušný pracovní den odpracovat celou pracovní směnu připadající na tento den podle rozvrhu týdenní pracovní doby do pracovních směn stanoveného organizací, 2) , 3)

b) pružný pracovní týden při rovnoměrně rozvržené pracovní době, 2) při němž si pracovník sám volí začátek i konec pracovních směn a je povinen v příslušném týdnu odpracovat celou týdenní pracovní dobu; 7) přitom délka pracovní směny není omezena na devět hodin 8) a neplatí ustanovení bodu 12 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 63/1968 Sb. , o zásadách pro zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem, o nejkratší přípustné délce pracovní směny před volným dnem,

c) pružné čtyřtýdenní pracovní období při nerovnoměrně rozvržené pracovní době, 3) při němž si pracovník sám volí začátek a konec pracovních směn a je povinen v období čtyř po sobě jdoucích týdnů stanoveném organizací odpracovat pracovní dobu připadající podle rozvržené týdenní pracovní doby na toto čtyřtýdenní období. 7)

(2) K případnému výkonu práce přesahujícímu při uplatnění pružného pracovního dne délku pracovní směny, při uplatnění pružného pracovního týdne délku týdenní pracovní doby a při uplatnění pružného čtyřtýdenního pracovního období čtyřtýdenní pracovní dobu [odstavec 1 písm. c)] se nepřihlíží, pokud nejde o práci přesčas (§ 5 odst. 1) nebo o napracování neodpracované části pracovní doby (§ 4 odst. 4 a § 7 odst. 2).

§ 4

Překážky v práci

(1) Překážky v práci na straně pracovníka se při uplatnění pružné pracovní doby posuzují jako výkon práce pouze v rozsahu, ve kterém nezbytně zasáhly do základní pracovní doby. V rozsahu, v němž zasáhly do volitelné pracovní doby, se posuzují jako omluvené, nikoliv však jako výkon práce, a neposkytuje se za ně náhrada mzdy.

(2) Pokud právní předpis u překážek v práci na straně pracovníka stanoví přesnou délku nezbytně nutné doby, po kterou pracovníku přísluší pracovní volno, posuzuje se jako výkon práce celá tato doba; za dobu jednoho dne se přitom považuje doba odpovídající průměrné délce pracovní směny vyplývající ze stanovené, popřípadě z kratší týdenní pracovní doby příslušného pracovníka.

(3) Překážky v práci na straně organizace se posuzují jako výkon práce, pokud zasáhly do pracovní směny pracovníka, a to za každý jednotlivý den při uplatnění

a) pružného pracovního dne nejvýše v rozsahu délky pracovní směny připadající pracovníku za příslušný den,

b) pružného pracovního týdne a pružného čtyřtýdenního pracovního období nejvýše v rozsahu průměrné délky pracovní směny vyplývající ze stanovené, popřípadě z kratší pracovní doby příslušného pracovníka.

Jako výkon práce se však neposuzuje přerušení práce pro nepříznivé povětrnostní vlivy. 9)

(4) Jestliže pracovník neodpracoval pro omluvené překážky v práci, uvedené v odstavci 1 věta druhá, celou denní pracovní dobu při uplatnění pružného pracovního týdne, popřípadě celou pracovní dobu připadající na čtyřtýdenní období [§ 3 odst. 1 písm. c)], protože mu v tom bránila překážka v práci na jeho straně, je povinen tuto neodpracovanou část pracovní doby napracovat v pracovních dnech nejpozději v době do konce příštího kalendářního měsíce, jestliže s organizací nedohodl jinou dobu napracování. Pokud pracovník nemohl napracovat tuto neodpracovanou část pracovní doby v době uvedené v předchozí větě pro překážky v práci na své straně, je povinen tak učinit bez zbytečného odkladu po jejich odpadnutí, jestliže s organizací nedohodl jinou dobu napracování. Napracování podle předchozích vět je možné pouze v denní provozní době (§ 2 odst. 5), jestliže nebyla dohodnuta jiná doba, a není prací přesčas.

§ 5

Práce přesčas

(1) Prací přesčas je práce konaná pracovníkem na příkaz organizace nebo s jejím souhlasem při uplatnění

a) pružného pracovního dne nad délku pracovní směny připadající na příslušný den podle rozvrhu týdenní pracovní doby do pracovních směn stanoveného organizací,

b) pružného pracovního týdne a pružného čtyřtýdenního období nad základní pracovní dobu stanovenou na příslušný den (§ 2 odst. 2),

pokud pracovník konal práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu a při uplatnění čtyřtýdenního pracovního období podle § 3 odst. 1 písm. c) nad stanovenou pracovní dobu připadající na toto čtyřtýdenní období.

(2) O práci přesčas nejde, pokud pracovník práci vykonanou podle odstavce 1 písm. a) nebo b) použil

a) v rámci téhož týdne ke splnění povinnosti odpracovat týdenní pracovní dobu,

b) při uplatnění pružného čtyřtýdenního pracovního období podle § 3 odst. 1 písm. c) v rámci tohoto období ke splnění povinnosti odpracovat stanovenou pracovní dobu připadající na toto čtyřtýdenní období.

(3) O práci přesčas nejde ani tehdy, jestliže pracovník konal nad stanovenou týdenní pracovní dobu [nad čtyřtýdenní pracovní dobu uvedenou v § 3 odst. 1 písm. c)] práci, kterou mu organizace jako práci přesčas nenařídila, ani k ní nedala souhlas a bez svého zavinění nemohl této práce v průběhu zbývající části týdne (čtyřtýdenního pracovního období) použít ke splnění své povinnosti odpracovat stanovenou týdenní (čtyřtýdenní) pracovní dobu, protože mu v tom neočekávaně zabránily důvody, které se posuzují jako výkon práce. 10) Organizace poskytne pracovníku za tento výkon práce mzdu a započte mu jej do odpracované doby v týdnu (čtyřtýdenním období) zpravidla bezprostředně následujícím po odpadnutí uvedených důvodů.

(4) Při postupu podle odstavce 2 a podle odstavce 3 věta druhá je pracovník povinen dodržet základní pracovní dobu stanovenou na příslušný den (§ 2 odst. 2).

§ 6zrušeno

§ 7

Přestávky v práci

(1) Pracovní přestávka na jídlo a oddech se poskytuje zpravidla v základní pracovní době, a to po třech hodinách od jejího začátku.

(2) Jestliže pracovník neodpracoval týdenní pracovní dobu, popřípadě čtyřtýdenní pracovní dobu [§ 3 odst. 1 písm. c)], protože mu organizace stanovila pracovní přestávky na jídlo a oddech ve větším rozsahu, než se započítává do pracovní doby, 11) je povinen tuto neodpracovanou část pracovní doby napracovat v době uvedené v § 4 odst. 4.


Společná a závěrečná ustanovení

§ 8

(1) Podle rozhodnutí vedoucího organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem lze pružnou pracovní dobu zavést, uplatňovat, zastavit nebo dočasně přerušit v celé organizaci nebo její části, popřípadě u vybraných pracovníků; přitom se bere zřetel především na ekonomické zájmy organizace, zejména na zvýšení efektivnosti práce důslednějším využíváním pracovní doby a snížením rozsahu práce přesčas, na situaci v dopravě a energetice, 12) na oprávněné zájmy pracovníků a pracovní podmínky uvedené v odstavci 2.

(2) Pružnou pracovní dobu lze uplatňovat pouze u pracovníků, u nichž jsou vytvořeny spolehlivé podmínky pro evidenci odpracované doby, zejména o příchodu na pracoviště a odchodu z něj, o překážkách v práci a práci přesčas. Pružná pracovní doba se neuplatní zejména při vyslání pracovníka na pracovní cestu, při nutnosti zabezpečení operativního nebo naléhavého pracovního úkolu v rámci pracovní směny, jejíž začátek a konec je pevně stanoven, 1) nebo brání-li jejímu uplatnění zájem na řádném zabezpečení prodeje zboží a poskytování jiných služeb nebo jiné provozní důvody; v takových případech pro pracovníka platí předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do pracovních směn, jejichž pevný začátek a konec stanovila organizace. 1) , 2) , 3)

§ 9

Zavedení a konkrétní podmínky pro uplatňování, zastavení nebo dočasné přerušení pružné pracovní doby podle § 8 stanoví organizace v pracovním řádu, 13) popřípadě jiném vnitřním předpisu. Organizace je povinna pracovníka předem seznámit se zavedením, podmínkami uplatňování a se zastavením nebo dočasným přerušením pružné pracovní doby.

§ 10

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.


Ministr:

Miller v. r.

Poznámky pod čarou

1) § 87 odst. 2 zákoníku práce.

2) § 84 zákoníku práce.

3) § 85 zákoníku práce

4) § 83 odst. 3 a 4 zákoníku práce.

5) § 86 odst. 1 , § 156 odst. 2 a § 270 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

6) § 90 a 92 zákoníku práce.

7) § 83 , § 86 odst. 1 , § 156 odst. 2 a § 270 odst. 2 a 3 zákoníku práce .

8) § 84 odst. 2 zákoníku práce.

9) § 55 odst. 1 písm. a) nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb. , kterým se provádí zákoník práce.  § 130 odst. 2 zákoníku práce.

10) § 55 odst. nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb.

11) § 12 odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb.

12) § 93 zákoníku práce.

13) § 82 zákoníku práce .

Přesunout nahoru